DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 7. května 2025

Recenze/review - UNREAL OVERFLOWS - Slaves of the Inhuman Future World (2025)


UNREAL OVERFLOWS - Slaves of the Inhuman Future World
CD 2025, Great Dane Records

for english please scroll down

Někdy si připadám jako zavřený v obrovské bublině. Ovlivněn světovým řádem, historií i vlastními zkušenostmi stále kroutím nevěřícně hlavou nad lidskou hloupostí. Jako bychom byli jenom pokusnými králíky, které řídí nějaká vyšší moc. Staří autoři sci-fi moc dobře věděli, že existují ještě jiné dimenze, ve kterých se žije zcela jinak. Hraje se tam také hudba, které nejdříve nemůže obyčejný smrtelník rozumět. Jsou zkrátka kapely, které chtějí čas. Musíte si je pouštět v různých denních dobách, v různém stavu mysli a náladě. 

O španělských UNREAL OVERFLOWS jsem již jednou psal. Letos se mi dostalo do rukou jejich nové album s příhodně ztvárněným mechanickým skeletonem na obalu. Myslím si, že to nebude trvat příliš dlouho a podobné postavy potkáme běžně na ulici. Pokud se tak již nestalo. Někteří jedinci na mě poslední dobou totiž působí úplně stejně. Odtažitě, chladně, strojově. Hudba španělských maniaků je podobná. Jen má v sobě navíc velkou porci divokosti a živočišnosti.


Jak jsem již zmínil v úvodu, tahle nahrávka potřebuje čas, aby uzrála. Riffů, melodií, různých odboček a temných zákoutí je opravdu mnoho. Zpočátku mi nešly dešifrovat, ale po nějaké době se vše usadilo a já si začal album opravdu užívat. Myslím si, že pokud se vám líbí muzika třeba takových DEATH, ATHEIST, CYNIC, PESTILENCE, GOJIRA, budete určitě spokojeni. Základem je melodický death metal se spoustu technických i progresivních prvků. Zbytečně se nepreluduje ani neexhibuje. Každý tón, nota, úder do bicích, mají své pevné místo. Skladby jsou opravdu velmi pečlivě vystavěny. Poslech tak připomíná setkání s pevným a silným stromem, který má mnoho větví i kořenů, který je košatý a pestrý. Povedl se zvuk, který je masivní a velmi dobře čitelný. Nejvíc si ale užívám celkovou atmosféru, která se během poslechu mění. Někdy jsou UNREAL OVERFLOWS suroví a nekompromisní, jindy zběsile rychlí, ale vše objímá chladná temnota. Nějak takhle si představuji vesmír, případně výstup do prostoru na nějaké neznámé planetě. Lidská mysl má schopnost velké fantazie. Ta je pro společná setkání s "Slaves of the Inhuman Future World" nutná a potřebná. Zvláštní je, že už dnes mám někdy pocit, že jsou některé stroje chytřejší než mnoho lidí. Je to svým způsobem fascinující, ale zároveň děsivé. Je jen na nás, jak se s tím popereme. Zatím to vypadá, že stroje vítězí na celé čáře. A tak je pro mě nové album i takovým mementem, varováním, ale hlavně počinem, ke kterému se budu ještě dlouho a rád vracet. Děsivě chladné, progresivní technické death metalové vize z blízké budoucnosti! 


Asphyx says:

Sometimes I feel like I'm trapped in a giant bubble. Influenced by the world order, history and my own experience, I still shake my head in disbelief at human stupidity. As if we were just guinea pigs being controlled by a higher power. The old science fiction writers knew very well that there are other dimensions in which life is quite different. There's also music playing there that ordinary mortals can't understand at first. In short, there are bands that want time. You have to listen to them at different times of the day, in different states of mind and mood. 

I have already written once about the Spanish UNREAL OVERFLOWS. This year I got my hands on their new album with a fittingly rendered mechanical skeleton on the cover. I think it won't be too long before we'll see similar characters on the street. If it hasn't already. In fact, some individuals have the same effect on me lately. Distant, cold, machine-like. The music of the Spanish maniacs is similar. It's just got an extra dose of wildness and animalism.


As I mentioned in the introduction, this record needs time to mature. There are many riffs, melodies, various detours and dark corners. At first I couldn't decipher them, but after some time everything settled down and I started to really enjoy the album. I think that if you like music like DEATH, ATHEIST, CYNIC, PESTILENCE, GOJIRA, you will definitely be satisfied. The base is melodic death metal with a lot of technical and progressive elements. There is no unnecessary prelude or exhilaration. Every note, every note, every percussion strike, has its solid place. The songs are really very carefully constructed. Listening to them is like meeting a solid and strong tree, which has many branches and roots, which is colourful and colourful. The sound is solid and very easy to hear. Most of all, though, I enjoy the overall atmosphere, which changes as I listen. Sometimes UNREAL OVERFLOWS are raw and uncompromising, other times they are furiously fast, but everything is embraced by a cold darkness. Somehow this is how I imagine the universe, or ascending into space on some unknown planet. The human mind is capable of great imagination. It is necessary and necessary for our encounters with the "Slaves of the Inhuman Future World". The strange thing is that even today I sometimes feel that some machines are smarter than many humans. It's fascinating in its own way, but terrifying at the same time. It's up to us how we deal with it. So far, it looks like the machines are winning all the way. And so for me the new album is also a kind of memento, a warning, but most importantly a piece of work that I'll be coming back to for a long time to come. A frighteningly cool, progressive technical death metal vision from the near future!




Recenze/review - UNREAL OVERFLOWS - Latent (2018):

tracklist:
1. Echoes from the Past
2. Digital Slavery
3. Tearing the Layers of Reality
4. Beyond the Code
5. Visage of Betrayal
6. Averse to Creation
7. Against Our Will, 
8. Consumed By Himself
9. Longing For Silence

Line up:
ZOILO UNREAL :Guitars , Bass , Vocals & Drums
DIEGO BEA BESADA : Guitars



úterý 6. května 2025

Recenze/review - HATE - Bellum Regiis (2025)


HATE - Bellum Regiis
CD 2025, Metal Blade Records

for english please scrolll down

Slyšte příběhy o starých královstvích, o temnotě, o zlu, o válkách. Vydejte se spolu s polskými válečníky na dlouhou cestu bez konce. Do země nekonečných stínů. Přibylo trošku black metalu, skladby jsou ještě víc propracovanější, majestátnější. Kapele HATE nelze ani letos upřít perfektní přístup, skvělý zvuk, spoustu zajímavých nápadů. Osobně mi sice trošku vadí, že nejsou skladby divočejší, živočišnější, ale to je jen můj názor. Koneckonců, každá recenze je jen subjektivním názorem, ovlivněným tím, co člověk poslouchá a co mu koluje v krvi.

Pánové hrají zkrátka trošku jinou odrůdu death a black metalu, než mám rád. To je ale můj problém. Troufám si tvrdit, že nové album "Bellum Regiis" osloví velkou spoustu fanoušků. A to i mimo stylové hranice, které nám tento černý a smrtící styl jasně definují. Poláci se nadále zdokonalují, umí napsat zajímavé motivy a album sedí krásně pohromadě i jako celek. 


Vyvolávané nálady jsou samozřejmě zbarvené do černých odstínů, zazní i ženský vokál, symfonizace. Jen si občas říkám, jestli by neměly být některé motivy trošku kratší. Nechápejte mě špatně, ale songy by byly tím pádem důzraznější a ostřejší. Jinak jsou samozřejmě všichni muzikanti velmi taletovaní, skvěle ovládají svoje nástroje a zároveň umí napsat dobré songy. Svým způsobem je nové album k dokonalosti vybroušeným drahokamem. Jen občas létají moje myšlenky někde jinde, když novinku poslouchám. Chybí mi víc tlaku, energie, takové té špíny, kterou mívám u podobných skupin tolik rád. Nová nahrávka je zkrátka určena pro posluchače třeba takových VADER, BEHEMOTH, SEPTIC FLESH, GORGOROTH, BELPHEGOR. Což je samozřejmě v nejlepším pořádku. Na "Bellum Regiis" zkrátka musím mít náladu. Přirovnal bych je k hororovým filmům. Jsou takové, které mají skvělou kameru, režii, zvuk i nápad, akorát se jich nebojíte. A potom jsou zde snímky, které jsou nedokonalé, obyčejné a krve by se ve vás po zhlédnutí nedořezal. Zkrátka a dobře, nové album je deskou, u které jsem nechtěl, aby na mých stránkách chyběla. Poslouchá se velmi dobře, je přístupná, leze sama do hlavy. Jen po ní nezůstává tak hluboká krvavá stopa jako po jiných. To bude ale spíš můj soukromý problém, jsem zkrátka jinak nastaven a i v historii jsem věřil spíše v jiné kapely. Pokud ale chcete tajemný, chladný a velmi dobře zahraný black death metal, tak neváhejte ani chvilku, budete určitě spokojeni. Majestátní, chladná pocta starodávným stínům! Black death metalové inferno!


Asphyx says:

Hear stories of old kingdoms, of darkness, of evil, of wars. Join the Polish warriors on a long journey without end. To the land of endless shadows. A bit of black metal has been added, the songs are even more elaborate, more majestic. The band HATE can't be denied their perfect approach, great sound, lots of interesting ideas. Personally, I'm a bit bothered that the songs are not wilder, more animalistic, but that's just my opinion. After all, every review is just a subjective opinion, influenced by what a person listens to and what runs in his blood.

In short, the gentlemen play a slightly different variety of death and black metal than I like. But that's my problem. I dare to say that the new album "Bellum Regiis" will appeal to a lot of fans. And even beyond the stylistic boundaries that clearly define this black and deadly style for us. The Poles continue to improve, they can write interesting themes and the album fits beautifully together as a whole. 


The moods evoked are of course coloured in black shades, there are also female vocals and symphonisation. I just sometimes wonder if some of the motifs should be a bit shorter. Don't get me wrong, but the songs would be more emphatic and sharper as a result. Otherwise, of course, all the musicians are very talented, they have a great command of their instruments and can write good songs at the same time. In a way, the new album is a gem polished to perfection. Only sometimes my thoughts fly somewhere else when I listen to the new album. I miss more pressure, energy, that kind of dirt that I like so much in similar bands. The new record is simply for listeners of VADER, BEHEMOTH, SEPTIC FLESH, GORGOROTH, BELPHEGOR. Which is of course in the best order. I simply have to be in the mood for "Bellum Regiis". I would compare them to horror movies. There are some that have great cinematography, direction, sound and ideas, as long as you're not scared of them. And then there are films that are imperfect, ordinary, and wouldn't make your blood boil after watching them. In short, the new album is a record I didn't want to be missing from my pages. It's very easy to listen to, it's accessible, it climbs into your head on its own. It just doesn't leave as deep a trail of blood as others. But that's more my personal problem, I'm just differently set and even in history I believed in other bands. But if you want mysterious, cold and very well played black death metal, don't hesitate a moment, you will be satisfied. A majestic, cold tribute to the ancient shadows! Black death metal inferno!




Tracklist:
01. Bellum Regiis 
02. Iphigenia 
03. The Vanguard 
04. A Ghost Of Lost Delight 
05. Rite Of Triglav 
06. Perun Rising 
07. Alfa Inferi Goddess Of War 
08. Prophet Of Arkhen 09. Ageless Harp Of Devilry

band:
ATF Sinner: Vocals / Guitar
Domin: Guitar
Tiermes: Bass
Nar-Sil: Drums



Recenze/review - NAMTARU - Cult of Ancient Deities (2025)


NAMTARU - Cult of Ancient Deities
CD 2025, Awakening Records

for english please scroll down

Sleduješ prodlužující stíny. Už dávno nejsi bdělý, ani nespíš. Ocitl ses v nekonečném světě, který se rozkládá v lidské fantazii. Hororové scény se střídají s těmi, které kdysi dávno sepsal H.P. Lovercraft. V močálech kousek za městem našli další mrtvolu. Byla již ve značném stádiu rozkladu, stejně jako tvoje mysl. Zbyly ti už jenom bolest, smutek a temnota. Z té vyšla i italská black death metalová smečka NAMTARU. Kapela, která je naplno oddána dlouhým stínům i smrti.

Je to vlastně jednoduché. S tvorbou kapely jsem se setkal poprvé při jedné ze svých toulek podzemím. Zaujal mě motiv na obalu, i témata textů. Začal jsem jejich hudbu poslouchat a již při prvních setkáních jsem zjistil, že na tento okultní obřad přijmu pozvání vždycky rád. Skladby v sobě totiž mají něco neklidného, tepajícího, záhadného. Jako noční můry. 


Určitě znáte takové ty zvláštní sny, ve kterých se nemůžete hnout z místa. Začnou se kolem vás plazit jedovatí hadi, obepíná vás břečťan. Pomalu se dusíte, padáte do hlubiny. Tak přesně takový pocit mám i z nového debutového alba těchto tmářů. Líbí se mi, že je zde předkládaná muzika opravdová, uvěřitelná, že v ní najdete spoustu zajímavých momentů. Pokud máte rádi kombinaci starého prašivého death metalu v jeho tradiční podobě i zkaženou krví nasáklý black metal s plesnivou aurou, potom jste zde správně. Jednotlivé motivy v sobě mají pradávnou touhu ničit, schopnost zaujmout, dostat se vám do hlavy i do podvědomí. Líbí se mi i určitá syrovost, taková ta patina, kterou můžete potkat na opuštěných hřbitovech. Poslouchat "Cult of Ancient Deities" je jako si číst ve starých okultních spisech. Určitě někdy zkuste to, co já. Nasaďte si sluchátka a vydejte se ven za mlhavého rána. Tma je ještě v ulicích a když vylezete ven, za město, tak se začnou ve vaší hlavě odehrávat příběhy, které jsou napínavé, strašidelné, děsivé. Atmosféra bude velmi podobná té, kterou vytvořili na své nové nahrávce NAMTARU. Jako bych čerpal energii odněkud z vesmíru. Tohle album muselo být nahráváno ve starých močálech, které opět vydaly další svědectví. Mrtvoly ohlodané na kost i muziku, která vás rozdrásá zevnitř. Sleduješ prodlužující stíny. Už dávno nejsi bdělý, ani nespíš. Ocitl ses v nekonečném světě, který se rozkládá v lidské fantazii. Hororové scény se střídají s těmi, které kdysi dávno sepsal H.P. Lovercraft. Temný, prašivý a chladný black death metal s hororově děsivou atmosférou! Staré legendy o smrti i pradávných příšerách znovu ožívají!

Asphyx says:

You're watching the shadows lengthen. You're not awake or asleep anymore. You've found yourself in an infinite world that unfolds in the human imagination. Scenes of horror alternate with those written long ago by H.P. Lovercraft. In the swamps just outside of town, another corpse was found. It was already in a considerable state of decomposition, just like your mind. All you have left is pain, sadness and darkness. Out of it came the Italian black death metal outfit NAMTARU. A band fully committed to the long shadows and death.

It's simple, actually. I first encountered the band's work during one of my underground wanderings. I was intrigued by the motif on the cover, and the themes of the lyrics. I began listening to their music and found that I was always happy to accept an invitation to this occult ceremony during the first few meetings. The songs have something restless, throbbing, mysterious about them. Like nightmares.


You must know those strange dreams where you can't move from your seat. Poisonous snakes start slithering around you, ivy surrounds you. Slowly suffocating, falling into the depths. That's exactly the feeling I get from the new debut album of these darkies. I like that the music presented here is real, believable, that there are many interesting moments. If you like a combination of old dusty death metal in its traditional form and corrupted blood-soaked black metal with a moldy aura, then you've come to the right place. The various motifs have an ancient desire to destroy, an ability to captivate, to get into your head and subconscious. I also like a certain rawness, the kind of patina you can find in abandoned graveyards. Listening to "Cult of Ancient Deities" is like reading in old occult writings. Definitely try what I did sometime. Put on your headphones and head out on a foggy morning. It's still dark in the streets, and when you step outside, beyond the city, stories begin to unfold in your head that are suspenseful, haunting, terrifying. The atmosphere will be very similar to the one they created on their new record NAMTARU. It's like I'm drawing energy from somewhere in space. This album must have been recorded in the old swamps, which again gave another testimony. Corpses gnawed to the bone and music that tears you up from the inside. You watch the shadows lengthen. You're not awake or asleep anymore. You've found yourself in an endless world that unfolds in the human imagination. Scenes of horror alternate with those written long ago by H.P. Lovercraft. Dark, dusty and cold black death metal with a horror atmosphere! Old legends of death and ancient monsters come alive again!


tracklist:
01. Cult Of Ancient Deities 
02. Cold : Dead : Waste 
03. Great Old Ones 
04. Weeping Angels 
05. Ascending Fire Of Moloch 
06. Dagon 
07. Endless Self Devourment 
08. Insane Litanies 
09. Call From The Depths



pondělí 5. května 2025

Recenze/review - CAUSTIC WOUND - Grinding Mechanism of Torment (2025)


CAUSTIC WOUND - Grinding Mechanism of Torment
CD 2025, Profound Lore Records

for english please scroll down

Vytrhl mi další vnitřnosti z těla a usmál se na mě. Zavřený v chladné cele jsem čekal na smrt už několik měsíců. Chtěl jsem zemřít, i když jsem se asi jako každý bál smrti. Viděl jsem za svůj život až příliš utrpení, příliš bolesti. Byl jsem poslední z jeho obětí. Zatím. Bylo na něm vidět, že se brzy znovu vydá na lov. Hnusný predátor, krvavá bestie, která by měla shnít zaživa v pekle. Místo toho, když jej chytili, tak se z něj stala celebrita. Rozhovory, kniha i několik televizních pořadů. Oběti v dnešním světě už nikoho nezajímají.

Kdybych přežil, tak bych mu pustil přímo do ksichtu nové album amerických řezníků CAUSTIC WOUND. Nové kapely, která letos přichází se svojí druhou nahrávkou a která je složena ze členů kapel jako MORTIFERUM a CORPUS OFFAL. Nemusím snad ani dodávat, že dostanete pořádně zahnívající porci zkaženého, mokvajícího masa. 


Základem jsou silné, masivní a zcela devastující melodie. K tomu si připočtěte ostré a divoké bicí, guturální vokál a atmosféru známou ze starých jatek. Ano, inspirace k úvodu do dnešní recenze se sama nabízela. Vše je tu totiž prašivé, ohlodané na kost, smradlavé. Ale také opravdové, uvěřitelné, přesvědčivé a pro mě osobně velmi návykové. Pokud bych měl napsat nějaká jména kapel, kterými se nechali CAUSTIC WOUND volně inspirovat, musel bych zmínit smečky jako EXHUMED, EMPALED, CARCASS, PUTRID OFFAL, NAPALM DEATH, TERRORIZER. Pánové na to jdou ostře, nekompromisně. Pokud jste někdy našli tělo ve značném stádiu rozkladu, cítili jste jeho smrad a vnímali bolest, která se vznášela všude kolem, tak určitě víte, o čem píšu. Tohle je muzika pro opravdové fanoušky. "Grinding Mechanism of Torment" je albem, které asi nejvíc připomíná srážku s náklaďákem naloženým po okraj starými kostmi. Tahle smečka vám rozřeže ksicht do krve. A to prosím rezavými žiletkami a pěkně hluboko do masa. Pokaždé, když vidím ve zprávách něco ošklivého a zlého, čeho jsou schopni pouze lidé, mám chuť utéct pryč. A poslouchat u toho tuhle nahrávku. Samozřejmě s volume doprava na samé hraně bolesti. CAUSTIC WOUND nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale věřím jim každý tón, každou notu. Dostali se mi pod kůži a vyřízli do ní velmi hlubokou ránu. Je vám asi jasné, po čem mi zůstalo na těle tolik jizev. Na závěr musím dodat snad jediné - pouštějte tohle album do ksichtu všem, kteří si to zaslouží. Sleze jim kůže z obličeje. Morbidní, mokvající, plesnivý death grindový masakr rezavou pilou! Budou vám vyrvány všechny vnitřnosti z těla! 

Asphyx says:

He ripped more guts out of my body and smiled at me. I've been locked in a cold cell waiting to die for months. I wanted to die, even though I was probably as afraid of death as anyone. I had seen too much suffering, too much pain in my life. I was the last of his victims. For now. I could see he was about to go hunting again. A vile predator, a bloody beast that should rot alive in hell. Instead, when he was caught, he became a celebrity. Interviews, a book and several TV shows. Nobody cares about victims anymore in today's world.

If I'd survived, I'd have dropped the new American Butchers album CAUSTIC WOUND in his face. A new band, coming out with their second record this year, made up of members of bands like MORTIFERUM and CORPUS OFFAL. Needless to say, you're going to get a good portion of rotten, soggy meat.



The foundation is strong, massive and completely devastating melodies. Add to that the sharp and fierce drums, guttural vocals and the atmosphere familiar from the old slaughterhouses. Yes, the inspiration for the introduction to today's review offered itself. Everything here is dusty, gnawed to the bone, smelly. But it's also real, believable, compelling and, for me personally, very addictive. If I had to write down some names of bands that CAUSTIC WOUND were loosely inspired by, I would have to mention bands like EXHUMED, EMPALED, CARCASS, PUTRID OFFAL, NAPALM DEATH, TERRORIZER. Gentlemen go for it sharp, uncompromising. If you've ever found a body in a significant state of decomposition, smelled its stench and felt the pain that was floating all around, you'll know what I'm writing about. This is music for true fans. "Grinding Mechanism of Torment" is the album that probably most resembles a collision with a truck loaded to the brim with old bones. This bunch will cut your face to shreds. And please do it with rusty razor blades and deep into the flesh. Every time I see something nasty and evil on the news that only humans are capable of, I want to run away. And listen to this tape while I do it. Of course, with the volume right at the very edge of pain. CAUSTIC WOUND don't bring anything new or groundbreaking, but I trust them with every note, every note. They got under my skin and cut a very deep wound in it. You can probably see what left so many scars on my body. In conclusion, I have to add one thing - play this album in the face of everyone who deserves it. The skin is coming off their faces. A morbid, moaning, moldy death grind massacre with a rusty saw! All your guts will be ripped out of your body!


tracklist:
01. Grinding Mechanism Of Torment 
02. Blood Battery 
03. Human Shield 
04. Drone Terror 
05. Advanced Killing Methods 
06. Blackout 
07. The Bleed Rail 
08. Endless Grave 
09. Infinite Onslaught 
10. Legacy Of Terror 
11. Atom Blast 
12. Technologist Hell Future 
13. Dead Dog 
14. Horrible Earth Death 
15. Sniper Nest 
16. ...Into Cold Deaf Universe



Recenze/review - CRYPTS OF DESPAIR - We Belong In The Grave (2025)


CRYPTS OF DESPAIR - We Belong In The Grave
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Můžou mít mrtví sny? Pokud ano, tak v nich určitě hraje nové album litevských CRYPTS OF DESPAIR. Kapely, kterou sleduji od jejich počátků (rozhovory, recenze i report ze skvělého koncertu naleznete dole pod článkem). Vždycky se mi líbil přístup, jakým skládají muziku, takový ten temný, syrový odér, který odlišuje dobré kapely od špatných. Novinka je volným pokračování předchozích nápadů. Opět se jedná o chladný a temný death metal té nejvyšší kvality. 

Zahalen do krvavé mlhy, ležící v chladné rakvi, sleduji svůj vlastní pohřeb. Za chvilku začnu hnít ve studené zemi a pomalu se rozpadat v prach. Přesně takové myšlenky ve mě evokuje i nové album. Má v sobě takovou zvláštní, podmanivou náladu, touhu ničit zevnitř. Jakoby do mě zasekla svůj dráp samotná Smrt. 


Kývám se spokojeně do rytmu, užívám si mrtvolnou atmosféru. Pánové se zde volně inspirovali kapelami jako INCANTATION, IMMOLATION, MORBID ANGEL, ULCERATE, DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, REPLICANT. A udělali to velmi elegantně a zkušeně. Navíc potom přidávají velkou porci vlastních, neotřelých a zajímavých nápadů. Co se týká formálních věcí, jako je zvuk, obal a celková produkce, tak je vše v nejlepším pořádku. Dostanete poctivou porci smrtícího kovu, velmi dobře zahraného. Pro mě osobně je potom velmi důležité, že se ani chvilku nenudím. Naopak, hlavou mi létá velká spousta temných myšlenek a k nahrávce se rád a často vracím. Má v sobě něco přitažlivého, podmanivého, autentického. Navíc, i když se jedná teprve o třetí dlouhohrající album, kapela zraje jako dobře uleželá mrtvola. Novinka "We Belong In The Grave" toho budiž důkazem. Ohně v záhrobí zase jednou hoří jasným, černým plamenem. Satan sedí na svém trůnu a usmívá se. Nedivím se mu, hraje se zde hlavně pro něj i pro všechny prokleté. Možná začnu jednou hnít ve studené zemi, ale než se tak stane, tak si budu podobné rituály užívat. Zapomeňte na světlo, na současný podivný svět, nechte se kapelou pozvat na onen svět. Zkuste si někdy strávit celou noc v márnici a rozmlouvat s mrtvými. Potom pochopíte, jak tohle album zní. Budete vnímat celou jeho morbidní krásu. Mě nezbývá nic jiného, než přidat hlasitost a novou nahrávku vám doporučit. Můžou mít mrtví sny? Teď už vím, že určitě. Když poslouchám tuhle desku, tak jsem si s tím úplně jistý. Morbidní, temné ozvěny z toho nejhlubšího podzemí! Démonický death metal s krvavou aurou!


Asphyx says:

Can the dead have dreams? If so, the new album of Lithuanian CRYPTS OF DESPAIR is definitely playing in them. A band I've been following since their early days (interviews, reviews and a report from a great gig can be found below the article). I've always liked the approach they take to writing music, that dark, raw vibe that separates the good bands from the bad. The new one is a loose continuation of previous ideas. Once again it is cold and dark death metal of the highest quality. 

Wrapped in a bloody mist, lying in a cold coffin, I watch my own funeral. Soon I will begin to rot in the cold earth and slowly crumble into dust. And that's exactly the thoughts the new album evokes in me. It has this strange, captivating mood, a desire to destroy from within. It's as if Death himself has stuck his claw into me.


I sway contentedly to the beat, enjoying the deadpan atmosphere. The gentlemen here are loosely inspired by bands like INCANTATION, IMMOLATION, MORBID ANGEL, ULCERATE, DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, REPLICANT. And they did it in a very elegant and experienced way. Plus, they then add a big helping of their own fresh and interesting ideas. As far as formal things like sound, cover art and overall production are concerned, everything is in the best order. You get an honest serving of deadly metal, very well played. Then, for me personally, it's very important that I don't get bored for a moment. On the contrary, I have a lot of dark thoughts flying through my head and I like to come back to the record often. It has something appealing, captivating, authentic. Moreover, even though this is only the third full-length album, the band is maturing like a well-laid corpse. New album "We Belong In The Grave" is proof of that. The fires in the grave are once again burning with a bright, black flame. Satan sits on his throne and smiles. I don't blame him, it's mostly for him and all the damned. I may rot in the cold earth one day, but until I do, I'll enjoy rituals like this. Forget the light, forget the strange world of today, let the band invite you to the other world. Try spending a whole night in a morgue sometime, talking to the dead. Then you'll understand what this album sounds like. You'll take in all its morbid beauty. I have no choice but to turn up the volume and recommend the new record to you. Can the dead have dreams? Now I know they can. Listening to this record, I'm pretty sure of it. Morbid, dark echoes from the deepest underground! Demonic death metal with a bloody aura!



about CRYPTS OF DESPAIR on DEADLY STORM ZINE:








Track Listing -
1.We Belong In The Grave
2.Terminal Dias
3.Obliteration Of The Impure
4.Expulsion To Purgatory
5.Undisillusioned
6.Seizures
7.Precipitous
8.Gaze Of The Adversary
9.Burial Of The World

Line up -
Jonas Kanevičius - Vocals
Dovydas Auglys - Guitars
Tautvydas Kartanas - Guitars
Simonas Jurkevičius - Bass
Henri Mäll - Drums

Artwork by Vainius "Anomaly" Česnauska



neděle 4. května 2025

Recenze/review - RITUAL OF DECAY - Among Riotous Eaters of Flesh (2025)


RITUAL OF DECAY - Among Riotous Eaters of Flesh
EP 2025, Maggot Stomp

for english please scroll down

Šelmy zavřené v klecích, vystavené na odiv. Krvavé souboje, smutný pohled umírajících. Těla, pohozená na zemi jako kusy nepotřebného hadru. Někdy je mi z lidského rodu smutno a nevidím žádnou naději. Stojím před kafilerií a sleduji tichý dým, který stoupá z komína. Death metal býval vždycky o hnusných věcech a nové album RITUAL OF DECAY z Arizony není výjimkou. Stačilo několik prvních společných setkání a ihned jsem věděl, že tohle je hudba, která koluje i v mých žilách.

Pánové mají na svém kontě již jedno neméně dobré EP, kompilaci, demonahrávku a dvě splitka. Ke mě se ale jako první dostal letošní počin "Among Riotous Eaters of Flesh". Ihned jsem si sehnal i vše ostatní a nezbývalo nic jiného, než se s vámi podělit o několik mých dojmů. Za prvé - musím uznat, že hudba těchto tmářů má v sobě podmanivě morbidní atmosféru, spoustu zajímavých momentů a chladných nálad. Za druhé - tohle je přesně ten druh nahrávky, která vám rozřeže ksicht do krve. Nezbývá než přidat hlasitost. 


Někdy se mi zdá o rozřezaných tělech, pověšených na hácích. Kývajících se vyčítavě do rytmu. Hlavy bez očí, přesto hledící do tmy. Netuším, jestli jste někdy byli na jatkách, ale věřte tomu, že ve zdech je otištěna bolest a utrpení. S albem "Among Riotous Eaters of Flesh" jsem na tom podobně. Tento smrtící kov je velmi dobře zahraný, má poctivý masivní základ, spoustu nápadů, které zaujmou. Vše je velmi volně inspirováno kapelami jako SINISTER, BENEDICTION, GRAVE, MORGOTH, ASPHYX, PESTILENCE. Potkávají se zde jak vlivy evropské, tak americké death metalové školy. Zároveň, a to se mi opravdu hodně líbí, se snaží pánové o vlastní přístup. Myslím si, že se jim to daří na výbornou. Až zase jednou půjdete do obchodu a budete si kupovat kusy mrtvého masa, tak si na tuhle kapelu určitě vzpomeňte. Jejich hudba je totiž velmi podmanivá, syrová, zahraná od srdce a s nadšením. Jasně že už tu všechno bylo a každý je dnes někomu podobný. Jenže tentokrát mi to vůbec nevadí. Naopak, mám tyhle výlety do starých piteven moc rád. RITUAL OF DECAY mají navíc tu výhodu, že jsou uvěřitelní, opravdoví, reální. Jejich skladby smrdí zkaženou krví, jsou nasáklé prašivinou a věřím kapele každý tón, každou notu. Američané dokáží být jak suroví a nekompromisní, tak chladní a temní jako stíny v mlze. Silné melodie, chorobný vokál, zničující bicí. Co si víc můžu přát? Myslím, že není nutné dodávat cokoliv dalšího. Tohle EP se zkrátka povedlo po všech stránkách. Šelmy zavřené v klecích, vystavené na odiv. Krvavé souboje, smutný pohled umírajících. Těla, pohozená na zemi jako kusy nepotřebného hadru. Někdy je mi z lidského rodu smutno a nevidím žádnou naději. Stojím před kafilerií a sleduji tichý dým, který stoupá z komína. Hnilobou, špínou a zkaženou krví nasáklý, morbidní death metal! Temnota a chlad! 

Asphyx says:

Beasts locked in cages, on display. Bloody fights, the sad sight of the dying. Bodies strewn on the ground like pieces of useless cloth. Sometimes I feel sad for the human race and see no hope. I stand outside the rendering plant and watch the silent smoke rising from the chimney. Death metal used to always be about the ugly stuff and the new album RITUAL OF DECAY from Arizona is no exception. The first few times I saw them together, I knew immediately that this is the music that runs through my veins.

The gentlemen already have one equally good EP, a compilation, a demo and two splits to their credit. But the first to reach me was this year's release "Among Riotous Eaters of Flesh". I immediately got everything else and had no choice but to share some of my impressions with you. First of all - I have to admit that the music of these obscurantists has a captivatingly morbid atmosphere, a lot of interesting moments and cool moods. Secondly - this is exactly the kind of record that will cut your face to blood. Nothing to do but turn up the volume.


Sometimes I dream of dismembered bodies hanging from hooks. Swaying reproachfully to the rhythm. Heads without eyes, yet staring into the darkness. I don't know if you've ever been to a slaughterhouse, but believe me, there's pain and suffering imprinted on the walls. I feel the same way about "Among Riotous Eaters of Flesh". This death metal is very well played, has an honest solid foundation, lots of ideas that catch the eye. Everything is very loosely inspired by bands like SINISTER, BENEDICTION, GRAVE, MORGOTH, ASPHYX, PESTILENCE. Both European and American death metal school influences meet here. At the same time, and I really like this a lot, the gentlemen are trying their own approach. I think they are doing it very well. Next time you go to the store and buy pieces of dead meat, remember this band for sure. Because their music is very captivating, raw, played from the heart and with passion. Of course, it's all been there before and everyone is like someone else nowadays. But this time it doesn't bother me at all. On the contrary, I love these trips to the old dissecting rooms. RITUAL OF DECAY have the added advantage of being believable, real, genuine. Their songs smell of rotten blood, they are soaked in filth and I believe the band with every note, every note. The Americans can be both raw and uncompromising and as cold and dark as shadows in a fog. Strong melodies, sick vocals, devastating drums. What more could I ask for? I don't think I need to add anything else. This EP is simply a success in every aspect. Beasts locked in cages, on display. Bloody fights, the sad sight of the dying. Bodies strewn on the ground like pieces of useless cloth. Sometimes I feel sad for the human race and see no hope. I stand outside the rendering plant and watch the silent smoke rising from the chimney. Rotten, filthy, blood-soaked, morbid death metal! Dark and cold!

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý sedmnáctý - Za barem


Příběh čtyř stý devadesátý sedmnáctý - Za barem

Jednou cestou ze školy jsem si všiml u vchodu do koleji inzerátu. Visel na nástěnce a bylo tam i telefonní číslo. Večer na baru to řešíme. Kde je vlastně tlustý Karel? Dojde nám všem. Byl součástí celého společenství snad odnepaměti. Nikdo ani nevěděl, co studoval nebo vůbec jestli. Vyprávělo se něco o strojárně a že ho pak vyhodili a on se nechtěl zbavit studentského života, tak se nechal zaměstnat na baru. Spával vzadu v kumbálu, životospráva víceméně žádná. Pil s náma do rána a v deset už stál zase na nohou. Prostory měl pronajatý jeden plzeňský mafián, kamarád správce kolejí. Tak proč hergot někoho hledají? Vysvětlení přinesly ještě ten den neoficiální kolejní tamtamy. Po chodbách se ozýval šepot a nakonec se k nám doneslo, že Karel dostal infarkt. Peprnější bylo, že to nebylo při jeho nekonečných opicích, ale kupodivu při sexu. Se stejně oplácanou dívkou, kterou jednoho krásného dne oblouznil v brzkých ranních hodinách. Zalezli spolu do kumbálu a když byla nahoře, tak ho kleplo. To je tak, když šukají hroši. Ukončil celou situaci jeden z drbajících.

Mezitím přišli mafiánovi na vytunelování fondů na zemědělskou techniku. Místo strojů nakoupil automaty a financoval dvě diskotéky, jeden bordel a právě bar na kolejích. Šel si sednout, správce, jako bejvalej vysoko postavenej komouš, vše ustál. Navíc mu došlo, že víc vydělá, když bude bary provozovat sám. Tedy, pod hlavičkou kolejí. S dotacemi od města, jak jinak. Jen už tam nebude asi moci pořádat večírky se striptérkama. Na těch jsme několikrát byli. Nenechali jsme se vyhodit od kulečníku. Byla to v mnohém divoká doba, ale nikomu to tak nepřipadalo. Každopádně, slovo dalo slovo a přijali mě. Už jsem tu několikrát vypomáhal, věděl jsem co a jak. Myslel jsem si, že zvládnu všechno. Brigády o víkendu práci na pozemcích i na chalupě, sport, muziku i blondýnku. Ona mě varovala, že to není nic pro mě. Ale měl jsem svoji hlavu. Tvrdou palici. Představoval jsem si, že se zadarmo napiju, pokecám a vydělám nějaké peníze. Copak o to, platili kupodivu dobře, ale bylo to pro mě neskutečně náročné. Navíc jsem chtěl také trošku studovat. 

První týden byl v pohodě. Pár delších ožíraček, nějaké ty oslavy čehokoliv. Nedělalo mi problém čepovat, hlídat kasu a pouštět na hi-fi věži hudbu, kterou si hosté žádali. Metal mi samozřejmě ihned zavrhli a tak mi chvílemi ze všech těch Michalů Davidů, Oceánů a Shalomů fakt hrabalo. Dostal jsem k ruce jednu prvačku, která studovala na FAV a i když nebyla příliš hezká, tak s ní byla sranda a hlavně makala. Nejdřív se zdálo, že vše odsýpá jak má. Když nebyli lidé, četl jsem si, tahal zboží a kecal s Janou, která byla chytrá a moc se neprožívala, takže to šlo. Problém nastal v sychravém podzimním počasí. Na lidi začaly lézt chmury a začali se mi chodit svěřovat. Tenkrát mě psychologie hodně zajímala a tak jsem to bral jako takové cvičení. Jenže ono to bylo pořád dokola. To, co dnes lidé blijí každý den na sociální sítě, tak chodili říkat mě. On mě nechce, ona mě nechce. On se mi líbí, jak ho mám oslovit. To bylo kolem dvanácté. Pak následovaly panáky, ještě jednu pro mě a pro barmana, a temnota. Nevěřili byste, co jsou lidé na sebe schopní říct. A tak jsem viděl dvoumetrovýho kluka brečet, že byl jako malej znásilňovanej, o holkách ani nemluvím. Mlácení, rodiče, co nikdy rodičema být neměli.

Jasně, byly i veselý partičky nebo jednodušší lidé, co brali všechno tak, jak to přišlo. Ale ty si nepamatujete. Jsou stejní, jak přes kopírák. Nejdřív upnutí, až běda, potom jemné náznaky a nakonec narážky, za které se budou druhý den stydět. Víc jsem si ale pamatoval všechny ty hrůzy. Fascinovalo mě, kolik temnoty je mezi lidmi. Všichni ti z úspěšných rodin, bohatí, krásní, měli své 13 komnaty. Někdy mi z toho bylo blbě. Připadal jsem si jako kněz, který stojí za výčepem a poslouchá zpovědi. O zlu, o špatnostech. Holky, který klevetily, panenky s krásnými tvářemi, které žárlily a dělaly nejdřív drobné naschvály. Bylo to jako nějaké post apokalyptické sci-fi, ve kterém nechali všichni na povrch vyplout temnotu. Zvedal se mi žaludek, bolelo mě to, nechtěl jsem věřit tomu, že jsou lidé opravdu takoví. Možná sem chodili jen ti, které bolelo svědomí a potřebovali vše přechlastat. Budoucí právníci, lékaři a učitelé hledali na dně sklenice rozhřešení. Dodnes, když některé, dnes samozřejmě úspěšné a mnohdy i mocné, potkám, tak si na jejich příběhy vzpomenu. Bylo to jak ve Starém zákoně. Jako když začne válka a rabování. 

Nikdy jsem nebyl žádný prvoplánový fešák, za kterým by se dívky otáčely, ale tenkrát jsem měl tolik příležitostí. Nevyužil jsem je a byl jsem na to hodně hrdý. Bojoval jsem za mě a za blondýnku. Každopádně. Nejhorší snad byly večírky, na kterých byly party holek bez kluků. Dámy byly většinou někde ve městě tančit a na baru si vyprávěly zážitky. Prodávaly svoje těla za pár drahých panáků, za svezení v luxusních autech. Městem, které kdysi patřilo hlavně pivu, se také začaly šířit drogy. Nikdy nezapomenu na jejich oči. Jako by měly v sobě samotného Satana. Když mi naleješ whiskey, zajdeme do kumbálu? Mrkání očima, kozy k sobě, vlnění zadkem. Každá třetí mi řekla, že nemá kalhotky. Dělal jsem si z toho srandu, šlo mi jenom o peníze, ale je pravdou, že jsem na nějaký čas přišel o veškeré zbytky iluzí, které jsem ještě o lidech měl. Těšil jsem se na brýlaté studentky, které chodily ráno, byly stydlivé, pily jenom kávu a čaj a měly před sebou desky s učením. Odpoledne chodily dvojice, to bývalo také v pohodě, ale večer a v noci, se už jenom lovilo. 

Moc jsem nespal, ve škole byl jako mátoha a o víkendech se mi několikrát stalo, že jsem upadl, sekl špatně sekyrou. Fyzicky jsem to fakt nedával, ale nejhorší byly ty rozšklebené tváře, které si mi vloudily i do snů. Barman musí být vtipnej, milej, musí si nechat líbit všechno. Náš zákazník, náš pán. Peníze znamenají všechno. Na konci devadesátých let určitě. Mezi lidmi, mezi opravdu hodně lidmi, znamenaly nejvíc. Mladý holky se chtěly dobře vdát, nejlépe za Němce nebo Italy, aby vypadly tady z toho marastu a kluci měli ostré lokty. Kdybych tenkrát také zasekl dráp, mohl jsem se dnes mít možná také lépe. Jenže já na to nikdy neměl žaludek. Snažil jsem si zlo nepřipouštět, ignoroval jsem jej. Raději jsem mizel se svojí milou do lesů, na koncerty, ke knihám. Někdy jsem to nemohl vydržet a tak jsem si nechával platit panáky, abych se ze všech těch keců nepoblil. Nejhorší snad bývali chytří, kteří dokázali dělat hrozný zvěrstva. Dodnes lituji, že jsem něco nenahlásil na policii.  

Sedíme na náměstí v Plzni a sledujeme dvě malé děti, jak se honí po dlažbě. Výskají radostí, maminka je okřikuje. Slunce svítí a blondýnka mě drží za ruku. Užíváme si všechnu tu krásu, nevinnost, obyčejnost. Z pekárny voní čerstvé housky, pro dvě skočím a jen tak, nasucho je žvýkáme. Staré babičky se šourají a čekají na své dědečky, podají si ruce, prohodí něco vtipného a já si říkám, že je to všechno velkej protiklad tomu studentskýmu baru. Nechci se obklopovat špatnými věcmi, nechci poslouchat o znásilnění, o krutostech, o týrání. Raději bych si jen tak sedl na pivo. Zlatý kanály ve škodovce. Tam je aspoň klid. Bolí to sice víc fyzicky, ale mám čistou hlavu. Zajdu rovnou na radu koleje. Omlouvám se, musím se učit. Seděl přede mnou samotný pan správce, vládce všeho. Ulízl si zbytky vlasů a jeho ruka zaplula pod sukni mladé sekretářky. Ta vyjekla, bylo jí to trapné, ale udělala hihihi, hahaha. Měl mastné ruce. Jednu z nich mi podal a v jeho očích se dalo vyčíst, že to je zmrd a hajzl.

Tak to ne mladej, smlouvu máš ještě na měsíc. Tu práci odvedeš, je nová doba, my tady nějaký flákače trpět nebudeme. Snažím se vymotat, nechápu, proč nemůžu jít na hodinu. Vždyť je to jenom brigáda. Vůbec mi neodpoví. V sobotu zavřeš. Bude soukromá oslava. Když odcházím, třísknu dveřmi. Celý týden jsem jak tělo bez duše. Ptám se kluků z práv, jestli na to má nárok. Oni mi odpoví, že asi ne, ale že tenhle debil má prsty všude a jestli chci dostudovat, tak bych ho neměl moc provokovat. V pátek všechny vyženu ve dvanáct. Musím se vyspat. Jdeme se ráno projít a mě mrazí v zádech. Už jsem pár podobných akci zažil a není to nic příjemného. Většinou je na nich parta magorů, co mají prachy a myslí si, že můžou všechno. A vlastně můžou. Vrátíme se a ve mě je malá dušička. Sejdu dolů do baru a vyhodím pár studentů, kteří by chtěli pivo. Na dveře dám ceduli soukromá akce. 

Přijedou poměrně brzy. Už kolem páté. Luxusní taxíky. Je jich asi osm. Všichni mají kvárda různých barev, málo vlasů a zlatý řetězy. Hej pikolíku, zahlaholí jeden a tak přijdu s notesem. Objednávají si samozřejmě samý drahý pití. Sesednou se ke stolu a začnou ihned vzpomínat na starý dobrý časy. Komouši, STB, dnes podnikatelé a mafiáni, co se stihli velmi rychle zorientovat v nové době. Devět let po revoluci měli všechno. Cítili se být nad zákony. S dalšími panáky začali machrovat. Sem tam někdo vytáhl pistoli a bylo to děsně vtipný. Mlčel jsem a měl sto chutí je všechny zapálit. Tenhle hnusnej vřed lidstva. Pak jeden začal vzpomínat na to, jak sledovali nějakého pána, místního herce a disidenta. Jak mu dělal naschvály, jak obtěžoval jeho dceru, jak jim zničil život. Pak jsem ho předal do věznice Frantovi a ten zmrd přiznal i co nevěděl. Krásný časy. Někdo zabouchal na dveře. Aáá, překvapení pánové. 

Některý holky byly oblečený jako zajíčci, jiné v latexu. Hezký těla, ale smutný pohledy, jak už to děvky mívají. Nejdřív byly striptýzy. Potom se různě rozdělily. Seděly pupkáčům na kolenech, v klínech a oni jim mačkali prsa a sahali na zadek. Totální degradace lidství. Bizardní obrazy, které jsem nechtěl vidět. Moc ve své nejhnusnější podobě. Musel jsem běhat, chlastali všichni a hodně. Nějakej s prasečím ksichtem, myslím, že mě v Plzni na starosti kulturu, nutil dvě holky, aby si sahaly mezi nohy a líbaly se. Hrozně se tomu smál a ukájel se sprostými slovy. Cítil jsem se jako otrok a to jsem jenom roznášel pití. Občas se někdo za všeobecného veselí poblil. Byly to zvířata, převlečený v kvádrech. Zajímavé, jak se nahoru pokaždé dostanou takoví debilové. Ostré lokty a žádné svědomí. Další panáky. Co ty pikolíku, ty si nedáš? Podíval jsem se na něj a říkám mu, že se zmrdama nepiju. Nejdřív jsem si myslel, že mě zabije nebo nechá zabít, ale on se děsně rozřechtal. Ty se mi líbíš, řekl jenom a raději se věnoval jedné zrzce. Plácal ji po zadku, až ho měla celej červenej.

Když odjeli někam, kam jsem nemusel, ulevilo se mi. Už jsem nikdy nechtěl být za barem. Poslouchat divný řeči, vnímat temnotu. Pověsil jsem utěrku na věšák. Zkontroloval kasu (platil pan správce). Vše sedělo. Zamkl jsem a dlouho do noci koukal do stropu. Stejně je ten svět někdy divnej a zlej. Napadlo mě, když jsem konečně usnul. Za barem to možná mohlo být i dobrý, ale rozhodně ne tady a teď. Už jsem se tam nikdy nevrátil. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 3. května 2025

Interview - ATAUDES - Dark and cold black death metal that will cover you with poisonous cobwebs!


Interview with black death metal band from Argentina - ATAUDES.

Answered Jon Deathammer (drummer), thank you!

Recenze/review - ATAUDES - Tempus Edax Rerum (2025):

Ave ATAUDES! Hello to the underground. I hope all is well with you. It should be, you have the second long-playing great album of your career this year. I have to admit, it literally put me up against the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job and a great deal of talent too. How do you feel about the new record in relation to your debut? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?

Hello Jakub Asphyx, how are you? Greetings to the DEADLY STORM ZINE audience. Here to answer Jon Deathammer drummer of ATAUDES. We are very happy with the release of the album, first of all we want to thank the labels MEMENTO MORI and OBSCURE DISHARMONY RECORDS for the releases. Thank you very much for your positive comments about the album. We are very happy with the point we were able to reach on the new album.
We were aiming to expand the sound of the band to new limits, this was partly thanks to the addition of Ivo Bisceglia on guitars. If I compare the first album with this one, we could say that we kept and even increased the aggressiveness. We added keyboards, guitar solos, more complex rhythms, longer songs, more extreme vocals, a lot of blast beat.


"Tempus Edax Rerum" contains all the attributes of good death and black metal. For me personally, it is a record that I love to come back to. How was it made? How did ATAUDES compose the new material?

I'm glad you like going back to the album. It is our intention from the beginning to achieve a coexistence between Death Metal and Black Metal in our music.The composition of the album starts with demos made by me with drums, bass and guitars, then I send them to Ivo the guitarist and he transforms them (improves guitar parts and even composes new riffs). We go back and forth, we play the songs a lot in the rehearsal room, once we are sure we make demos where our vocalist Cristian puts the meter and writes the lyrics. Finally we record.

I found out that Loïc F. is responsible for the recording and mixing. I have to confirm that the sound literally kills. It still makes me turn up the volume on the hi-fi tower. Loïc F. has created a sound that is cruel, raw and dark and animalistic at the same time. How did you work with him and why him? What studio did you record in and how did everything go?

A small correction, Loïc F. only made the DDP file of the album to send it to the factory. The mixing, mastering and the recording of drums and guitars were done with Sebastian Barrionuevo from FDM Studios here in Argentina. Bass, keyboards and vocals were recorded in our personal studio by me. I work with Sebastian since we worked with him on the first album. He is a person with a lot of experience in Extreme Metal production, he has played in legendary bands in Argentina like AVERNAL and JESUS MARTYR, he currently plays in his band MEDIUM. He has recorded, mixed and mastered many albums. The recording started with the drums, then Ivo recorded his guitars. Finally in our personal studio we recorded vocals, bass and keyboards. Mixing and mastering then by Sebastian Barrionuevo.


An integral part and a kind of extra bonus for fans today is the CD. You guys released it on the Memento Mori label and it comes with an eerie apocalyptic cover. Who is the author? How did you choose the theme and how does it relate to the music on the release?

The author is GUSTAVO ROBERTO MATEO, an Argentinian artist from the city of Rosario, Santa Fe.We wanted to make an abstract painting related to the lyrics of the album, the painter designed some models and we chose one to work on. That was all.

I've been roaming the underworld for over thirty years and I only know a few bands from Argentina. But I think we have similar moods and tastes when it comes to metal. I like your bands a lot and I follow your scene very closely. Maybe I'm a bit jealous, we only have a few death metal bands in our country that are worth it. Is death and black metal doing well here? How do you perceive your scene, fans, labels?

Well there are few bands here too, we have a small scene. Some of us in the band listen to Cult of Fire mainly their second album, on the other hand a few weeks ago they played in Buenos Aires ‘Gutalax’ some of the members went to see them and it was a very fun show. As for labels Lavadome Productions has released our guitarist's previous band Tumba de Carne.


You play black death metal influenced by the old school. Nowadays a band can't really avoid the comparison, but I'm curious how the idea to start ATAUDES came about, who was and is your role model and where do you want to take your band? Are you tempted by big festivals abroad, for example, are you willing to tour with a more famous pack?

ATAUDES was created with the idea to bring together in one place Death metal from Sweden, Finland, England and USA with Norwegian Black Metal, maybe also Doom metal and Grindcore. In the beginning maybe we had more classic references like Mayhem, Emperor, Incantation or Morbid Angel, nowadays for this album the influences have mutated to more current numbers, maybe Deathspell Omega, Portal, Blood Incantation or more distant bands like Mastodon or Meshuggah. Maybe we don't have a certain model to follow but we try to make the best of our career as a band by learning from the more established bands. It would be awesome to tour with bigger bands or play festivals.

When I started my site seven years ago, I had a vision of trying to support bands that I thought weren't as visible. Let the world know about them. I think I've been pretty successful, at least by the response. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label or do you send out CDs yourself for various reviews? I buy albums that I really enjoy, for example. How are yWou? Are you also a fan who likes to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

As far as promotion is concerned, it's a joint work between the publicity that the labels we are on do and the promotion that we do ourselves by sending our own material for diffusion. As for the other members of the band and myself, we are quite a concert goers and we also buy as much record material as we can on CD, TAPE, VINYL OR TAPES.


On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make their presence known, but on the other hand, there are a huge number of bands and fans get lost in them. A lot of people are just downloading mp3s from the internet and spitting venomous spittle on Facebook instead of going to a gig. How does modern technology affect you as ATAUDES? What do you think about downloading music, google metal, streaming music etc.?

While the technology helped a lot to spread the bands, it is also true that there are many bands and maybe one day it can be hidden from the listener, but on the other hand it is something very positive that there are so many bands and of a lot of quality playing extreme metal. At the moment the technology helps us so much to spread our music, to be able to sell our physical and digital material, to get to keep labels that edit us, to be able organize our concerts.

I like to ask musicians what death/black metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

I guess there are bands that take it in a more strict way and others just enjoy the music, for us extreme music is a meeting place between friends who enjoy the same thing. We go to concerts together, we compose music, we play live, we buy records, we send each other new music all the time, I think that's our sense of belonging with extreme music.

 

Finally, a classic but important question. What are ATAUDES planning in the coming months? Where can we see you in concert and when will you visit Europe? If you have any message for fans, labels, promoters, here is the space…

In the next few months we plan to present the album here in Argentina do some concerts, and maybe in the future in the next year we can travel to Europe or the rest of South America. We thank the labels, fans and friends for the support from always with Ataudes and especially in this new album.

Thank you so much for the interview. I wish not only the new record a lot of success and may the ranks of your fans grow as much as possible. I'll look forward to seeing you live somewhere and may you do well both musically and on a personal level. I'm off to get "Tempus Edax Rerum" stuck in my head again!

Thank you so much for your words, for your kindness and for your interview, thank you for supporting the band. I wish you the best of luck with the band, and I hope we cross paths at some point.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine