DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 19. července 2025

Photos - OBSCENE EXTREME FESTIVAL 2025

PHOTOS
author of photos Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky





















































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - CEREMONY - Solitary Bleed (2025)


CEREMONY - Solitary Bleed
CD 2025, No Dust Records

for english please scroll down

Zbývalo dát poslední sbohem a potom se už jenom dívat, jak se všichni zabíjejí. Hromady mrtvol na ulicích, boj o vodu, o vzduch, o kousek prostoru. Jakoby v nás byla stále ukryta temnota. Stačí tak málo a vyplave na povrch, jako shnilý utopenec. Teď tu stojím a všechno kolem hoří. Apokalypsa lidské mysli, sebedestrukce. Na stromech visí houpající se těla oběšenců. Mají vyplazený jazyk, přesto působí klidně. Zbývá poslední úkryt. Starý chrám hluboko v lesích. Majestátní a vznešený, temný a chladný, jako naše prokleté duše. Vstupuji pomalu dovnitř a soundtrackem mi je k tomu nové album holandských maniaků CEREMONY.

Pokud si pamatujete na syrové počátky téhle smečky v devadesátých letech, tak moc dobře víte, že byla součástí stejné scény jako jejich kolegové ASPHYX, GOREFEST, SINISTER. Kapela má na svém kontě pouze tři dlouhohrající alba, jedno EP a dvě demonahrávky. Pro mě osobně je potom také vzpomínkou na staré dobré časy. Pojďme ale do současnosti.

Základem je stále syrový a prašivý death metal, nad kterým jsou vystavěny košaté a pestré konstrukce. Zazní black metal, ale hlavně symfonické prvky. CEREMONY se tak v určitých momentech blíží trošku tomu, co v současnosti dělají třeba takoví GOD DETHRONED. Samozřejmě, pánové mají svůj rukopis, vlastní styl i nápady. Na mě osobně je v některých momentech album možná až příliš majestátní a vznešené. Mám to přeci jen raději surověji, ale musím uznat, že ve skladbách je taková ta pradávná metalová síla. Novinku mě baví poslouchat, jen na ní musím mít náladu. Určitě znáte takové ty děsivé momenty, když se uprostřed noci probudíte z  nočních můr. Zpocení, přesto je vám zima a chlad se vám usadil hluboko v kostech. CEREMONY nám vyprávějí svoje děsivé a tajemné příběhy. A dělají to opravdově, uvěřitelně, s takovou tou poctivou krvavou jiskrou v očích a touhou zabíjet hudbou. Stojím tak zase jednou ve starém chrámu, kolem mě hoří celý svět a mě je to už dávno jedno. Pro mě je o hodně důležitější hudba, zážitky, které s ní mám spojené. A hlavně, album "Solitary Bleed" mě baví poslouchat a rád se k němu vracím. A vůbec mi nevadí, že mě nakonec také ukřižují hlavou dolů, že mě zavřou do temné kobky a nechají shnít zaživa. Protože tohle všechno s touhle smečkou zažijete. Album má jasný směr, myšlenky, utíká s takovou elegantní samozřejmostí. Staré ověřené pořádky se zde potkávají se svěžím větrem ze záhrobí. Nahrávka asi nebude vyhovovat každému, ale za mě můžu napsat jen jediné - užívám si mrtvolný dech, apokalypsu, která již dávno začala. Melodický, symfonický black death metal, který vás strhne do hlubiny! Bude vás mrazit v kostech! 


Asphyx says:

All that remained was to say our final goodbyes and then just watch as everyone killed each other. Piles of corpses in the streets, fighting for water, for air, for a piece of space. It was as if darkness was still hidden inside us. It takes so little for it to rise to the surface, like a rotten drowned man. Now I stand here and everything around me is burning. The apocalypse of the human mind, self-destruction. The bodies of hanged men swing from the trees. Their tongues are sticking out, yet they seem calm. There is one last refuge left. An old temple deep in the woods. Majestic and noble, dark and cold, like our cursed souls. I slowly enter, accompanied by the soundtrack of the new album by Dutch maniacs CEREMONY.

If you remember the raw beginnings of this pack in the nineties, you know very well that they were part of the same scene as their colleagues ASPHYX, GOREFEST, and SINISTER. The band has only three full-length albums, one EP, and two demo recordings to their credit. For me personally, they are also a reminder of the good old days. But let's move on to the present.

The foundation is still raw and mangy death metal, over which lush and colorful structures are built. There are hints of black metal, but mainly symphonic elements. At certain moments, CEREMONY comes close to what bands like GOD DETHRONED are doing nowadays. Of course, these gentlemen have their own signature style and ideas. For me personally, the album is perhaps too majestic and sublime at times. I prefer it to be more raw, but I have to admit that the songs have that ancient metal power. I enjoy listening to the new album, but I have to be in the mood for it. You surely know those terrifying moments when you wake up from nightmares in the middle of the night. You're sweaty, yet you're cold, and the chill has settled deep into your bones. CEREMONY tells us their terrifying and mysterious stories. And they do it authentically, believably, with that honest bloody spark in their eyes and a desire to kill with music. So once again I stand in an old temple, the whole world is burning around me, and I don't care anymore. For me, music is much more important, the experiences I have with it. And above all, I enjoy listening to the album "Solitary Bleed" and I like to come back to it. And I don't mind at all that in the end they will crucify me upside down, lock me in a dark dungeon and leave me to rot alive. Because you will experience all of this with this pack. The album has a clear direction, ideas, and flows with such elegant naturalness. The old tried and tested order meets a fresh wind from beyond the grave. The recording may not suit everyone, but for me I can only say one thing - I enjoy the deathly breath, the apocalypse that began long ago. Melodic, symphonic black death metal that will drag you into the depths! It will chill you to the bone!


tracklist:
01. Via Dolorosa 
02. Only Our Blood 
03. Bull Of Phalaris 
04. Solitary Bleed 
05. Embrace Inferno 
06. Rites Of Sacrifice 
07. The Poison Cup 
08. Pestis Bacteria 
09. Ludicium Mortis 
10. Stoning Commenced 
11. Bull Of Phalaris (Orchestral Version)

band:
Johan van de Sluijs (Guitars)
Peter Verhoef (Guitars)
Micha Verboom (Vocals)
Mark Ketelaar (Bass)



pátek 18. července 2025

Recenze/review - ÖVERVÅLD - Vigarv (2025)


ÖVERVÅLD - Vigarv
EP 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Každá z mrtvol, které jsem našel, byla zohavená jiným způsobem. Jakoby těsně před svojí smrtí potkala nějakou zlou a šílenou bestii. Utrhané ruce, prokopnutá břicha, rozdrcené kosti. Sedím ve staré márnici již několikátou noc a rozmlouvám s mrtvými. Poslouchám u toho nové EP švédských maniaků ÖVERVÅLD. Atmosféra je velmi pochmurná, vzduch je nasáklý zkaženou krví. Tohle je přesně hudba, která mi jednou bude hrát, až budu přecházet na druhou stranu, do země nekonečných stínů.

Třetí EP v řadě je velmi dobře zahranou směsí starého prašivého death metalu, blackmetalové tmy a crustové surovosti. Výsledný koktejl smrdí sírou a nenávistí. Takhle se hrávalo kdysi dávno ve starých katakombách, v opuštěných znesvěcených kostelech a právě v chladných márnicích, ve kterých je mi vždy tak dobře. S mrtvými vyjdu vždy lépe než se živými. To ví každý hrobník i opravdový fanoušek extrémního metalu. 


Na EP "Vigarv" mě nejvíce zaujala temná a chladná atmosféra. Určitě jste někdy byli u exhumace nějaké staré rakve. To napětí, ty krásně morbidní chvíle předtím, než zvednete plesnivé víko, než zjistíte, kdo leží uvnitř a než s mrtvým promluvíte, je neopakovatelné. Také cítíte při poslechu mráz v kostech? Tohle je muzika, která vznikala hluboko v podzemí. V temných koutech, za asistence démonů. Líbí se mi zvuk, ostré, nabroušené riffy i chorobný vokál. ÖVERVÅLD přesně splňují moji představu o tom, jak by měla podobná hudba znít. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti, jenom bolest a utrpení. Některé hrobky, jak asi moc dobře víte, v sobě ukrývají stará poselství. O bolesti, o utrpení, o válkách, o nemocech. Tahle švédská smečka tohle všechno vzala, exhumovala a podává nám to na víku od rakve. Maso vám při poslechu pomalu odpadá od kostí, ve vnitřnostech se usadí strach a začnou v nich kousat červi. Také cítíte mrtvolný zápach rozkládajících se tkání? Tak přesně tak vnímám nové EP já. Bylo pro mě velkou ctí se k nahrávce vracet, rvát si ji do hlavy pod tlakem, užívat si ji. Už dávno vím, že v záhrobí je mi lépe, než v současném divném, zkaženém světě. Nezbývá mi nic jiného, než vám ÖVERVÅLD doporučit. Pokud jste stejně jako já staří metaloví psi, kteří již dlouhé roky hlídají vstup do podsvětí, tak si tuhle muziku určitě užijete. Má v sobě totiž vše potřebné pro poctivý, reálný, uvěřitelný pohřeb do země. Každá z mrtvol, které jsem našel, byla zohavená jiným způsobem. Jakoby těsně před svojí smrtí potkala nějakou zlou a šílenou bestii. Utrhané ruce, prokopnutá břicha, rozdrcené kosti. Sedím ve staré márnici již několikátou noc a rozmlouvám s mrtvými. Death/black crustová exhumace starých prašivých hrobů. Víka od rakví praskají velkou silou a morbidním tlakem!

Asphyx says:

Each of the corpses I found had been mutilated in a different way. It was as if, just before their deaths, they had encountered some evil and insane beast. Torn-off hands, kicked-in stomachs, crushed bones. I've been sitting in the old morgue for several nights now, talking to the dead. I'm listening to the new EP by Swedish maniacs ÖVERVÅLD. The atmosphere is very gloomy, the air is saturated with rotten blood. This is exactly the music that will play for me when I cross over to the other side, to the land of endless shadows.

The third EP in a row is a very well-played mixture of old mangy death metal, black metal darkness, and crust rawness. The resulting cocktail reeks of sulfur and hatred. This is how it used to be played long ago in old catacombs, abandoned desecrated churches, and cold morgues, where I always feel so good. I always get along better with the dead than with the living. Every gravedigger and true fan of extreme metal knows that.


What struck me most about the EP "Vigarv" was its dark and cold atmosphere. Surely you've been to the exhumation of an old coffin at some point. That tension, those beautifully morbid moments before you lift the moldy lid, before you find out who lies inside, and before you speak to the dead, are unrepeatable. Do you also feel a chill in your bones when you listen to it? This is music that was created deep underground. In dark corners, with the assistance of demons. I like the sound, the sharp, edgy riffs and the morbid vocals. ÖVERVÅLD perfectly matches my idea of how such music should sound. No compromises, no nonsense, just pain and suffering. As you probably know, some tombs hide old messages. About pain, suffering, wars, diseases. This Swedish pack took all of that, exhumed it, and serves it to us on a coffin lid. As you listen, the flesh slowly falls from your bones, fear settles in your guts, and worms begin to gnaw at them. Can you also smell the cadaverous stench of decomposing tissue? That's exactly how I perceive the new EP. It was a great honor for me to return to the recording, to tear it into my head under pressure, to enjoy it. I have known for a long time that I am better off in the afterlife than in the current strange, corrupt world. I have no choice but to recommend ÖVERVÅLD to you. If, like me, you are an old metalhead who has been guarding the entrance to the underworld for many years, you will definitely enjoy this music. It has everything you need for an honest, real, believable burial. Each of the corpses I found was mutilated in a different way. It was as if they had encountered some evil and insane beast just before their death. Torn-off hands, kicked-in stomachs, crushed bones. I've been sitting in the old morgue for several nights now, talking to the dead. Death/black crust exhumation of old, mangy graves. The lids of the coffins crack with great force and morbid pressure!


tracklist:
01. Förruttnelse 
02. Lögnarnas Tempel 
03. Vigarv 
04. Smärta Som Belöning

band:
A. Cundell - Bass
P. Engström - Drums
J. Lyngfelt - Guitars
R. Holm - Vocals


KNIŽNÍ TIPY - Červený vrch - Jamie McGuire (2014)


Červený vrch - Jamie McGuire
2014, Fortuna Libri (CZ)

Dost často se mi poslední dobou stává, že si sednu do křesla, otevřu nějakou novou knihu, pustím si k tomu muziku a po chvíli zjišťuje, že obojí k sobě sedne jako mrtvému zimník. Nové album švédské legendy ENTRAILS jsem měl doma už několik týdnů před vydání. Užíval jsem si jak typický severský zvuk, tak i hororové příběhy, které nám kapela vypráví. Ano, jsou tu i zombie, stejně jako v knížce Červený vrch, kterou jsem koupil podle doporučení v Levných knihách. A dobře jsem udělal. Jedná se přesně o takový ten napínavý, velmi dobře napsaný soundtrack k apokalypse, která stejně jednou přijde. Podivná nákaze nejbližších, kteří zkrátka nezemřou, toulají se světem a mají chuť na lidské maso. Tradiční nápady, ale perfektní a čtivé provedení, řekl bych. Musel jsem několikrát vstát, abych naladil hlasitost muziky tak akorát. 

Najednou jsem byl na jednom starém ranči. Kolem se toulaly podivně ochrnuté postavy, šouraly se kolem, nepřítomný výraz, velmi podobné mnohým, co potkávám každý den ráno v tramvaji. Včerejší alkohol, drogy, stereotypní práce a v nebývalé řadě sociální sítě, dělají z mých kolegů ve zbrani mrtvé živé duše. Jakoby jim někdo udělal lobotomii mozku a oni zůstali naživu už jen trošku. Není to lehké, zůstat v dnešní době aspoň trošku normální. Vlastně, mám to takhle odmalička. Jakmile mě něco naštve nebo jsem jen tak bezdůvodně smutný, tak nasazuji jasnou a ověřenou léčbu. Jasně, muziku a knihy, dvě moje celoživotní lásky. Mám jen několik podmínek, musím cítit, že autoři i hudebníci pevně věří tomu, co dělají, musím z jejich tvorby slyšet, číst nadšení pro věc. A Jamie McGuire na to šla od základu, poctivě, opravdově, uvěřitelně, autenticky. Jakoby bylo vše ohlodané na kost, stejně jako muzika. Mimochodem, jeden motiv mě volně inspiroval k sepsání úvodu recenze. 

Zatímco všichni mí kolegové řeší dokola a nudně jen nejnovější odrůdu kávy a vášnivě diskutují o ochucených pivech, usmívám se pod vousy. Jsem dávno někde jinde a jsem tomu moc rád. Zastávám názor, ať si každý dělá co chce, jen když mě nechá na pokoji. Samozřejmě, jsem stará škola, takže když vidím nějakou nepravost, ihned bojuji za dobro. To mám tak nějak v sobě, stejně jako staré zombie filmy a příběhy. Asi už mám všechno v genech, stejně to mám s muzikou. Člověk ochutná ledacos, aby se nakonec vrátil ke švédskému chřestění kostmi a poctivou zombie knihou. Jak se zachovat, když ten, pro koho byste položili život, vám o něj začne usilovat? Ptají se mě v promo materiálech ke knize. Sympatická je mi jak hlavní hrdinka, tak i vedlejší postavy. O některých ze svého okolí možná ani netušíte, že už jsou nemrtví. 

ENTRAILS do toho jdou po hlavě, stejně jako autorka. I když má na svém kontě již devět knih v Čechách, je to moje první setkání. Trošku se za to stydím, ale co nadělám, nemůžu být všude. Vlastně za to můžou Levné knihy se svojí promo akcí. Normálně se mi pak zdálo, že jsem hrozně zhubl a mám ukrutné bolesti břicha. Zemřel jsem? Nebo ne? Netuším, potácím se mezi našim a oním světem. Navěky, amen. Dokud mě nespálí na popel. Pro mě už není záchrana. Probudil jsem se v noci, totálně propocený. Budiž to další z důkazů, že se knížka opravdu povedla. Každá kniha je takovou soukromou akcí mezi mnou a autorkou. Užívám si jednotlivá slova, věty, celý příběh. Cítím napětí a myšlenky na knihu se mi vrací ve vlnách i během dne. Další potvrzení o tom, že je kniha dobrá a čtivá. 

Všech 328 stránek uteklo rychle. Trvalo mi to fakt jen chvilku, pár hodin a bylo hotovo. Asi bych se ukryl na Červený vrch také a možná se tak i brzy stane, protože jak jsem již zmiňoval, někteří lidé jsou už dávno mrtví, i když ještě trošku žijí. Pokud budete mít dovolenou a čeká vás klid a pohoda, Červený vrch je pro vás jako stvořený. Bylo mi velkou ctí poznat další spisovatelku. Píšu si její jméno do poznámek, protože přátelé, ještě jsme spolu neskončili. Mějte se co nejlépe, užívejte parných letních dní a zase za týden. Budu se těšit. Jo a abych nezapomněl, opravdu moc děkuji za přízeň. Vážím si každého milého slova. V dnešním světě se váží zlatem, víte to? Děkuji. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jak se zachovat, když ten, pro koho byste položili život, vám o něj začne usilovat? Scarlet je rozvedená, pětatřicetiletá matka dvou dcer a pracuje jako rentgenová laborantka. Je pátek odpoledne a má službu v nemocnici, dcery poslala na víkend za otcem. Na příjem přivážejí umírající, ošklivě pokousanou a vyhublou dívku, a její rentgenový snímek prozrazuje to, o čem se v lékařských kruzích s hrůzou již pár dnů hovoří. Z Evropy se šíří záhadný virus a svět je zachvácen pandemií, která postupuje neuvěřitelně rychle. Projevuje se nesnesitelnou bolestí břicha a bleskovým úbytkem váhy, a pak už je jen smrt. Mrtví však nenacházejí klid, ale mění se v šouravé zombie, a hledají, čím by ukojili svůj neutišitelný hlad. Vábí je lidské maso a lačně se na ně vrhají. Jedinou obranou živých je rychlost a zásah do mozku zombie.

Scarlet se upne k tomu, aby zachránila své dcery za každou cenu. Musí je odvézt na jediné bezpečné místo k přežití, které zná. Na ranč Červený vrch.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 17. července 2025

Recenze/review - ENTRAILS - Grip Of Ancient Evil (2025)


ENTRAILS - Grip Of Ancient Evil
CD 2025, Hammerheart Records

for english please scroll down

Stále se mi vrací sen o zástupech nemrtvých, kteří vystupují z krvavé mlhy. Mají rozšklebené tváře a touží po čerstvém mase. Možná se mi nové album švédské legendy ENTRAILS promítlo do mých děsivých nočních můr. Probouzel jsem se uprostřed noci a toulal se ulicemi. Pokaždé, jako v každém správném hororu, jsem se nakonec ocitl uprostřed starého hřbitova, na kterém jsou pochováni nemrtví. Šel jsem na jistotou, ostatně jako vždycky, když vydají tihle maniaci nějakou novou nahrávku.

S jistotou, nadhledem i zadostiučiněním, vstupuji do hrobky s nápisem ENTRAILS nad vchodem. Jsem zde správně, v království klasického, tradičního švédského death metalu zahraného s vlastním výrazem a ksichtem. Tohle album hoří zevnitř, jakkoliv je na povrchu chladné jako ruka mrtvoly. Jsem věrný fanoušek od devadesátých let minulého století. A jako takový dávám opět vysokou známku kvality. Na tyhle bastardy je spolehnutí, to vám klidně podepíšu vlastní krví. 


Kývám se spokojeně do rytmu, stejně jako ostatní zombie, které se probudily, aby si jako já narvali nové album "Grip Of Ancient Evil" pod tlakem do hlavy i do podvědomí. Tahle smečka vždy byla, je a bude pro mě etalonem toho, co mám na fenoménu zvaném švédský death metal tolik rád. Jsme jedné krve, vy i já, říkám si s každým dalším poslechem a neustále přidávám volume doprava. Hned vedle jsou staré hroby s označením ENTOMBED, DISMEMBER, GRAVE, BLOODBATH, CARNAGE. Povedl se zvuk, který je masivní, náležitě chladný a řeže mě zevnitř. Jako čerstvě nabroušený skalpel. Otevírám si další pivo a tančím na svém vlastním hrobě. Kurva brácho, tohle album má v sobě velký tlak, energii, nahrubo nasekanou tmu i takový ten těžko definovatelný smradlavý odér, který umějí jen ENTRAILS a další veteráni. Odpadává mi maso od kostí, když ráno uléhám do své oblíbené rakve, užívám si jednotlivé skladby, které jsou opravdu velmi dobře napsané, mlátím pěstí do zdi. Je to tam, ano, je to opět tam. Ta pradávná touha ničit hudbou, vyrvat vám vnitřnosti z těla a donutit je sníst. Celková, velmi mrazivá atmosféra mě ihned obejmula do svých pavučin a vlastně nepustila od té doby co jsem se s albem setkal poprvé. Pozvedám tak znovu pivo a připíjím na zdraví, nový zpěvák Julian Bellenox se také osvědčil. Kolem mě tančí ty nejkrásnější zombie, z reproduktorů teče krev a já moc dobře vím, že tohle není noční můra, divoký sen, ani moje představy, ale krutá realita. Poslouchám totiž "Grip Of Ancient Evil". Pokud máte, stejně jako já, tuhle odrůdu smrtícího kovu rádi a koluje vám v žilách, jako mě, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete totiž nejen skvěle odvedené řemeslo, ale i spoustu skvělých morbidních zážitků. Starý, prašivý a chladný švédský death metal, který ve vás probudí ty nejtemnější noční můry! Zombie lezou z hrobů a touží po čerstvém mase!

Asphyx says:

I keep having dreams about hordes of undead rising from a bloody mist. Their faces are contorted, and they crave fresh flesh. Perhaps the new album by Swedish legends ENTRAILS has seeped into my terrifying nightmares. I would wake up in the middle of the night and wander the streets. Every time, as in any good horror movie, I ended up in the middle of an old cemetery where the undead are buried. I played it safe, as I always do when these maniacs release a new album.

With confidence, perspective, and satisfaction, I enter the tomb with the inscription ENTRAILS above the entrance. I am in the right place, in the kingdom of classic, traditional Swedish death metal played with its own expression and character. This album burns from the inside, even though it is as cold as a corpse's hand on the surface. I have been a loyal fan since the 1990s. And as such, I once again give it a high mark for quality. You can rely on these bastards, I'll sign that with my own blood.


I nod contentedly to the rhythm, just like the other zombies who woke up to cram the new album "Grip Of Ancient Evil" into their heads and subconscious under pressure, just like me. This pack has always been, is, and will always be the benchmark for what I love so much about the phenomenon known as Swedish death metal. We are of the same blood, you and I, I tell myself with each listen, constantly turning up the volume. Right next to me are old graves marked ENTOMBED, DISMEMBER, GRAVE, BLOODBATH, CARNAGE. The sound is massive, appropriately cold, and cuts me from the inside. Like a freshly sharpened scalpel. I open another beer and dance on my own grave. Fuck, bro, this album has a lot of pressure, energy, roughly chopped darkness, and that hard-to-define stinky odor that only ENTRAILS and other veterans know how to do. The flesh falls off my bones when I lie down in my favorite coffin in the morning, enjoying the individual songs, which are really very well written, pounding my fist against the wall. It's there, yes, it's there again. That ancient desire to destroy with music, to rip your guts out of your body and force you to eat them. The overall, very chilling atmosphere immediately enveloped me in its cobwebs and hasn't let go since I first encountered the album. So I raise my beer again and toast to good health, the new singer Julian Bellenox has also proven himself. The most beautiful zombies are dancing around me, blood is flowing from the speakers, and I know very well that this is not a nightmare, a wild dream, or my imagination, but cruel reality. I'm listening to "Grip Of Ancient Evil". If, like me, you love this variety of deadly metal and it flows through your veins like mine, don't hesitate for a moment. You'll get not only a job well done, but also a lot of great morbid experiences. Old, rotten, and cold Swedish death metal that will awaken your darkest nightmares! Zombies are climbing out of their graves and craving fresh flesh!






Track list:
1. Grip of Ancient Evil
2. Untreatable Decay
3. Skin ‘em All
4. Conquering the Unknown
5. Hunt in the Shadows
6. Fed to the Dead
7. Wings of Death
8. Graveyard Rising
9. Inner Demon
10. Insane Death
11. Consumed by Insects

band:
Jimmy Lundqvist - Guitar 
Markus Svensson - Guitar 
Julian Bellenox - Vocals 
Benjamin Andersson - Bass 
Arvid Borg - Drums



Recenze/review - DEPHOSPHORUS - Planetoktonos (2025)


DEPHOSPHORUS - Planetoktonos
CD 2025, 7Degrees Records, Nerve Altar,Selfmadegod Records

for english please scroll down

Stejně si myslím, že museli být staří bohové napojení na vesmír. To jenom lidská mysl nedokázala pochopit jejich činy. Někdy bývali pěkně krutí, jindy zase vznešení. Nejhorší, co se vám může stát je, když mlčí. Mají kamenné tváře a nejste hodni jejich odpovědi. Jaká bude naše budoucnost? Možná se jednou oprostíme od zbytečných válek, krutosti a lží a začneme žít v symbióze mezi sebou. Do života nám bude zasahovat umělá inteligence, ale budeme se mít lépe. To si myslí řečtí DEPHOSPHORUS i M. Banks ve své knize The Utopie. 

Řečtí death grind black metaloví mágové přicházejí se svým již pátým dlouhohrajícím albem, které je plné zajímavých vizí, neotřelých nápadů a hlavně hudby, která má v sobě temnou vesmírnou sílu. Novinka je hodně naléhavým, propracovaným, neklidným albem. Je také záležitostí pro všechny, co mají rádi sci-fi knížky a nedělá jim problém při poslechu trošku přemýšlet. "Planetoktonos" je nahrávkou, která se mi ihned zařízla hluboko do masa. 


„Planetoktonos“ je řecké slovo, které kapela vymyslela a zhruba se překládá jako „zabiják planet“. Album má syrový, masivní, dobře čitelný zvuk (nahráváno v Ignite studiu, masterováno Jamesem Plotkinem). Za velmi povedený považuji i obal (artwork - designed by Graphic No Jutsu), který je volně inspirováno románovou sérií The Expanse od Jamese S.A. Coreyho, vesmírem blízké budoucnosti, kde lidstvo kolonizovalo sluneční soustavu, ale čelí neznámým důsledkům setkání s mimozemskou inteligencí a technologiemi. Tolik promo materiály. Hlavní je ale jako vždy hudba a tu považuji také za velmi povedenou. Připadám si jako starý veterán, vesmírný kosmonaut, který se vrací po mnoha světelných letech zpátky na Zem. Soundtrackem k mé cestě je právě nové album "Planetoktonos". Viděl jsem ve vesmíru tolik zla i dobra, tolik ničení i budování, že už chci mít jenom svůj klid. Dívám se na hvězdy a pomalu přidávám hlasitost. Tahle smečka divokých astronautů moc dobře ví, co a jak chce hrát. Umí napsat skvělé motivy, přenést do skladeb temnotu, strach i naději. Zpočátku se možná budete muset trošku víc soustředit, nahrávka rozhodně není záležitost na jedno použití. Chce to více společných setkání, klid a čistou oblohu. Teprve potom vám pronikne přímo do krve. Někteří z nás stále bojují s novými technologiemi, neumí je přijmout, vstřebat. Stále platí ale více než kdy jindy, že přežijí jenom ti silní. Vědí to DEPHOSPHORUS a věděli to i staří bohové. Záleží nakonec jen na nás, jestli budeme nejdřív přemýšlet nebo rovnou bojovat. Nové album je jako staré sci-fi příběhy. Propracované, děsivé, šílené, náročné, divoké. Ve výsledku se velmi dobře poslouchá a předá vám spoustu energie. Death black grindcoreový průlet temným a tajemným vesmírem! Silný kosmický zážitek, propracované album, u kterého budete kolonizovat nové světy! 


Asphyx says:

I still think that the old gods must have been connected to the universe. It was just that the human mind couldn't understand their actions. Sometimes they were quite cruel, other times noble. The worst thing that can happen to you is when they remain silent. They have stone faces and you are not worthy of their answers. What will our future be like? Perhaps one day we will free ourselves from unnecessary wars, cruelty, and lies and begin to live in symbiosis with each other. Artificial intelligence will interfere with our lives, but we will be better off. That's what Greek band DEPHOSPHORUS and M. Banks think in their book The Utopia. 

The Greek death grind black metal magicians are back with their fifth full-length album, which is full of interesting visions, original ideas, and, above all, music that has a dark cosmic power. The new album is very urgent, sophisticated, and restless. It is also a must for anyone who likes sci-fi books and doesn't mind thinking a little while listening. "Planetoktonos" is a recording that immediately cut deep into my flesh.


"Planetoktonos" is a Greek word coined by the band, roughly translating as "planet killer." The album has a raw, massive, easily recognizable sound (recorded at Ignite Studio, mastered by James Plotkin). I also consider the cover (artwork designed by Graphic No Jutsu) to be very well done, loosely inspired by James S.A. Corey's novel series The Expanse, set in the near future, where humanity has colonized the solar system but faces the unknown consequences of encountering extraterrestrial intelligence and technologies. So much for the promotional materials. But as always, the main thing is the music, which I also consider to be very well done. I feel like an old veteran, a space astronaut returning to Earth after many light years. The soundtrack to my journey is the new album "Planetoktonos". I have seen so much evil and good in space, so much destruction and construction, that all I want now is peace and quiet. I look at the stars and slowly turn up the volume. This pack of wild astronauts knows very well what and how they want to play. They know how to write great themes, how to convey darkness, fear, and hope in their songs. At first, you may have to concentrate a little more, as this recording is definitely not a one-time listen. It requires more shared encounters, peace, and a clear sky. Only then will it penetrate your bloodstream. Some of us are still struggling with new technologies, unable to accept or absorb them. However, it is still true, more than ever, that only the strong will survive. DEPHOSPHORUS knows this, and the old gods knew it too. In the end, it is up to us whether we think first or fight right away. The new album is like old sci-fi stories. Sophisticated, terrifying, crazy, demanding, wild. The result is very enjoyable to listen to and will give you a lot of energy. A death black grindcore journey through a dark and mysterious universe! A powerful cosmic experience, a sophisticated album that will take you to colonize new worlds!


Recenze/review - DEPHOSPHORUS - Impossible Orbits (2017):


Tracklist:
01. Living in a Metastable Universe
02. Hunting for Dyson Spheres
03. Pale Veins
04. After the Holocaust
05. The Triumph of Science and Reason
06. The Kinetics of a Superintelligence Explosion
07. Planetoktonos
08. Calculating Infinity
09. Eternal Bloom

Line-up:
Thanos Mantas – guitars/e-bow/chants
Panos Agoros - vocals
John Votsis - drums
Kostas Ragiadakos – bass


DEPHOSPHORUS

7 Degrees Records

Nerve Altar

Selfmadegod Records

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine