DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 31. července 2025

Recenze/review - PLASMODULATED - An Ocean ov Putrid, Stinky, Vile, Disgusting Hell (2025)


PLASMODULATED - An Ocean ov Putrid, Stinky, Vile, Disgusting Hell
CD 2025, Personal Records / Gurgling Gore / Dawnbreed Records

for english please scroll down

Je vedro k zalknutí a nad močálem se vznáší pach rozkládajících se těl. Chata uprostřed ničeho, s klecemi plnými budoucích obětí. Aligátoři čekající netrpělivě na svoji dávku. Starý chlápek se vydával na lov celý svůj život. S milým úsměvem na tváři a touhou zabíjet v srdci. Florida vydala další ze svých děsivých svědectví. Někde v těchto místech se musela nahrávat i debutová nahrávka amerických maniaků PLASMODULATED.

Hnilobný smrtící kov, ušpiněný ostrým thrash metalem. Tak lze popsat základ téhle hudby. Přidávány jsou potom další morbidní vlivy, surové pasáže, ale i špinavé chladné melodie. Je vám asi zcela jasné, že jako první mě zaujala temná a prašivá atmosféra celé nahrávky. 


Kapela byla původně jednočlenným projektem Myka Colbyho. Postupně se přidali další muzikanti, aby dali vzniknout monstru, které hraje s pradávnou krvavou jiskrou v oku. Předkládaný death metal je ve své podstatě starý a ohavný, zahraný s elegancí mistrů v oboru. Slyším zde lehké odkazy na DEMILICH, na tradiční floridskou školu, kterou mají samozřejmě pánové dávno v genetické výbavě, ale třeba i lehké vlivy VOIVOD. Výsledný koktejl je nejen zajímavý a drásavý, ale zároveň se opravdu velmi dobře poslouchá. Pamatujete si na klasické horory z osmdesátých let? Tak nálady jsou na novém albu "An Ocean ov Putrid, Stinky, Vile, Disgusting Hell" velmi podobné. Jako bych byl opravdu někde v lese, kde se pevnina setkává se špinavou řekou, hned vedle močálů a sledoval, jak se starý maniak s krvelačnou radostí vydává znovu na lov. Ve skladbách je takový ten pověstný drive, "primitivní" síla, morbidní nádech, který mám u tradičního smrtícího kovu tolik rád. Je v nich drive, mají v sobě takový ten těžko popsatelný heavy efekt. Troufám si tvrdit, že tahle nahrávka by neměla chybět ve sbírce žádného opravdového posluchače. Zmínit musím i velmi povedený zvuk (John Howard - mixing, mastering) a samozřejmě stylový motiv na obalu, pod kterým je podepsán GruesomeGraphx. Zkrátka a dobře, tahle kapela umí napsat muziku, která řeže tou správnou stranou nože. Při poslechu vám začne odpadávat maso od kostí a začnete hnít zevnitř. Je vedro k zalknutí a nad močálem se vznáší pach rozkládajících se těl. Chata uprostřed ničeho, s klecemi plnými budoucích obětí. Aligátoři čekající netrpělivě na svoji dávku. Starý chlápek se vydával na lov celý svůj život. S milým úsměvem na tváři a touhou zabíjet v srdci. Florida vydala další ze svých děsivých svědectví. Morbidní, surový, zkaženou krví nasáklý death metal! Drásavý hororový zážitek pro všechny pravověrné! 

Asphyx says:

It is sweltering hot and the smell of decomposing bodies hovers over the swamp. A hut in the middle of nowhere, with cages full of future victims. Alligators waiting impatiently for their fix. An old guy who's been hunting all his life. With a nice smile on his face and a desire to kill in his heart. Florida has given another of its horrifying testimonies. Somewhere in these parts, the debut record of American maniacs PLASMODULATED must have been recorded.

Rotten death metal, stained with sharp thrash metal. That's how you can describe the basis of this music. More morbid influences are then added, raw passages, but also dirty cold melodies. It is probably quite clear to you that the first thing that caught my attention was the dark and dusty atmosphere of the whole record.


The band was originally a one-man project of Myk Colby. Gradually, other musicians have joined in to create a monster that plays with an ancient bloody sparkle in its eye. The death metal on display is inherently old and vile, played with the elegance of masters in the field. I can hear light references to DEMILICH, to the traditional Florida school, which of course the gentlemen have long had in their genetic makeup, but perhaps also light VOIVOD influences. The resulting cocktail is not only interesting and poignant, but also very listenable indeed. Remember the classic horror films of the 80s? Well the moods are very similar on the new album "An Ocean ov Putrid, Stinky, Vile, Disgusting Hell". It's like I'm really somewhere in the woods where the land meets the dirty river, right next to the swamps, watching an old maniac go hunting again with bloodthirsty glee. There's that proverbial drive in the songs, the "primitive" power, the morbid touch that I love so much in traditional death metal. There is drive in them, they have that hard to describe heavy effect. I dare say that this recording should not be missing in the collection of any real listener. I have to mention the very nice sound (John Howard - mixing, mastering) and of course the stylish motif on the cover, signed by GruesomeGraphx. In short, this band knows how to write music that cuts with the right side of the knife. Listening to it, the flesh will fall off your bones and you'll start to rot from the inside. It's sweltering hot and the smell of decomposing bodies hovers over the swamp. A hut in the middle of nowhere, with cages full of future victims. Alligators waiting impatiently for their fix. An old guy who's been hunting all his life. With a kind smile on his face and a desire to kill in his heart. Florida has given another of its horrifying testimonies. Morbid, raw, blood-soaked death metal! A beautiful horror experience for all true believers!



Tracklisting
1. Enveloping Effluvium
2. Gelatinous Mutation Ov Brewed Origin
3. Such Rapid Sphacelation
4. Excess Virulent Seepage
5. Entering The Gastral Realm (Pt.1 – Parasitic Mutant From Beyond)
6. Entering The Gastral Realm (Pt. 2 – Ingurgitation Simulation)
7. The Final Fuckening
8. Drowning In Sputum
9. Trapped In The Plasmovoid
10. An Ocean Ov Putrid, Stinky, Vile, Disgusting Hell

band:
Myk Colby - Guitars, Vocals, Synthesizers
Carlos Salas - Bass
Jonathan Griffin - Drums, Vocals
Josh Goldner - Guitars (lead), Vocals



středa 30. července 2025

Recenze/review - TERRORDOME - Plagued With Violence (2025)


TERRORDOME - Plagued With Violence
CD 2025, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Potřebuješ další dávku. Víc krve, víc násilí, víc sexu. Bez dopaminu jsi jen tělo bez duše, bloudící temnými ulicemi vlastních myšlenek. Měli by obnovit veřejné popravy, přemýšlíš nahlas a ztrácíš se v naprosté tmě. Spojeni sítěmi ztrácíme vlastní identitu. Pohodujeme v davu. Nakupuj a nebo zemři! Žijeme v podivném falešném světě a nemůže za to nikdo jiný, než my sami. Nudí nás reálné záběry z války, pitvy i znásilnění. Je něco zkaženého v nás samých a je potřeba to vyříznout. Jsou kapely, které tohle umí. Polské TERRORDOME sleduji již delší dobu.

Pokaždé dostanu poctivou porci nahrubo nasekaného thrash metalu, s lehkými prvky crossoveru. Letos v temnější, propracovanější podobě. Novinku jsem slyšel poprvé, když zrovna ve zprávách bombardovali nevinné obyvatelstvo. Žádné slitování, hořící domy i lidé. Utrhané paže, zohavené obličeje. Kurva, tenhle svět se fakt řítí do záhuby. Nové album pro mě tak bylo vyloženě nutností, abych si zachoval poslední zbytky zdravého rozumu. Tahle smečka rozzuřených thrash metalových psů útočí napřímo, bez kompromisů, přesto s chladnými melodiemi. Shoříte zevnitř a nebo skočíte do mosh-pitu!


Pokud se ti líbí ukázky jejich tvorby, určitě si přečti i rozhovor a recenzi na minulé album "Straight Outta Smogtown". Obojí je odkazováno dole pod dnešním článkem. Osobně mi chybí do sbírky už jenom koncert a doufám, že to brzy napravím. Musí to být nářez. Někde v malém klubu, s pivem v ruce, bych si rád zařval spolu s kapelou. Vždycky se mi líbil jejich zvuk (letos se o něj postaral Tomasz Zalewski), který je ostrý, divoký, živočišný a dobře čitelný. Vyniknou tak perfektně všechny nástroje a album získalo na ještě větší uvěřitelnosti a opravdovosti. Povedl se ale i motiv na obalu (Marcin “Biauy” Białkowski), který mě samozřejmě volně inspiroval k úvodním slovům dnešního článku. Člověk má mnohokrát pocit, že apokalypsa již dávno začala. Nejvíc se mi osvědčil poslech ve sluchátkách, když jsem se toulal po periferii našeho města. Šedivý beton, jedovaté továrny, lidé s úsměvy z reklam, umělý plast ve rtech, faleš a lež. Politici nám zase slibují lepší život a následně zvednou daně. A tak jen přežíváš a snažíš se být dobrým člověkem. Někde uvnitř v tobě ale dřímá a doutná frustrace. Občas se potřebuješ vykřičet, bouchnout do stolu, zbourat zeď nebo dát pěstí nějakému hajzlovi. Já rozhodně nepotřebuji terapii, ani drahé léky. Mám nové album "Plagued With Violence", které mě vždy nabije temnou energií a velkou silou. TERRORDOME tentokrát více sází na syrovost, absolutní tmu. Musím říct, že se jim sázka vydařila. Novinka řeže tou správnou stranou nože a nastavuje zrcadlo našim vlastním zvráceným myšlenkám. V tomhle stylu si již velmi vybírám a téhle smečce věřím každý tón, každou notu, každý úder bicích i výkřik do tmy. Potřebuješ další dávku. Víc krve, víc násilí, víc sexu. Bez dopaminu jsi jen tělo bez duše, bloudící temnými ulicemi vlastních myšlenek. Temný, syrový thrash metalový útok, který vás strhne do hlubiny! Muzika, u které odpadává maso od kostí a která se vám zadře hluboko do podvědomí!


Asphyx says:

You need another fix. More blood, more violence, more sex. Without dopamine, you are just a body without a soul, wandering the dark streets of your own thoughts. They should bring back public executions, you think aloud, losing yourself in complete darkness. Connected by networks, we lose our own identity. We blend into the crowd. Shop or die! We live in a strange, fake world, and no one else is to blame but ourselves. We are bored by real footage of war, autopsies, and rape. There is something rotten inside us, and it needs to be cut out. There are bands that can do this. I have been following the Polish band TERRORDOME for a long time.

Every time, I get a solid dose of roughly chopped thrash metal with light elements of crossover. This year, it's darker and more sophisticated. I heard the new album for the first time when the news was bombarding innocent civilians. No mercy, burning houses and people. Torn arms, mutilated faces. Fuck, this world is really going to hell. The new album was a necessity for me to preserve the last remnants of my sanity. This pack of angry thrash metal dogs attacks directly, without compromise, yet with cold melodies. You'll burn from the inside or jump into the mosh pit!


If you like the samples of their work, be sure to read the interview and review of their previous album, Straight Outta Smogtown. Both are linked below today's article. Personally, the only thing missing from my collection is a concert, and I hope to remedy that soon. It must be awesome. Somewhere in a small club, with a beer in my hand, I'd love to shout along with the band. I've always liked their sound (this year provided by Tomasz Zalewski), which is sharp, wild, animalistic, and easy to understand. It allows all the instruments to stand out perfectly and gives the album even more credibility and authenticity. The cover art (Marcin "Biauy" Białkowski) is also great, which of course loosely inspired the opening words of today's article. One often has the feeling that the apocalypse began long ago. I found it best to listen to it on headphones while wandering around the outskirts of our city. Gray concrete, toxic factories, people with smiles from advertisements, artificial plastic in their lips, falsehood and lies. Politicians promise us a better life and then raise taxes. And so you just survive and try to be a good person. But somewhere inside you, frustration lies dormant and smolders. Sometimes you need to scream, bang on the table, tear down a wall, or punch some asshole. I definitely don't need therapy or expensive medication. I have a new album, "Plagued With Violence", which always charges me with dark energy and great strength. This time, TERRORDOME is betting more on rawness, absolute darkness. I have to say that their gamble paid off. The new album cuts with the right side of the knife and holds up a mirror to our own twisted thoughts. I'm very selective in this style, and I believe every tone, every note, every drum beat, and every scream into the darkness from this pack. You need another dose. More blood, more violence, more sex. Without dopamine, you are just a body without a soul, wandering the dark streets of your own thoughts. A dark, raw thrash metal attack that will drag you into the depths! Music that strips the flesh from your bones and burrows deep into your subconscious!


about TERRORDOME on DEADLY STORM ZINE:





--TRACKLISTING--
1. Chasing the Dragon
2. Beast Sharp Razor Cut
3. Goat Killers
4. The Torture Continues
5. Bow Down to the Antichrist
6. Rzeka krwi
7. Na glinianych nogach
8. Massive Perjury
9. Sorry for Being Late
10. Plagued with Violence
11. Satanic Decree

--LINE-UP--
Uappa Terror – vocals & guitars
J. Sparrow – guitars
Virious Max – bass
Rob Sixkiller – drums

úterý 29. července 2025

Recenze/review - MALFORMED - Confinement of Flesh (2025)


MALFORMED - Confinement of Flesh
CD 2025, Dark Descent Records (US) / Extremely Rotten Productions (EU)

for english please scroll down

Postavy bez tváří, s vnitřnostmi rozežranými a shnilými. Vystupují pomalu ze tmy, z krvavé mlhy. Umřel jsem a nebo se tak brzy stane, napadne mě jako první. Křičím na ně, ale odpovědí je mi jenom chřestění jejich kostí. Zdá se, že touží po krvi. Plazí se kolem mě a ve vzduchu je cítit zápach rozkládajícího se masa. Hnus a špína ze shnilých močálů, napadne mě jako poslední. Potom mi prokousnou hrdlo a já se probudím z děsivého snu. Poslouchal jsem celý večer nové album od finských maniaků MALFORMED a zadřelo se mi hluboko do podvědomí.

Z riffů odkapává zkažená krev, bicí jsou surové a vokál je nasáklý pradávnými chorobami. Mým čtenářům je již dlouho jasné, že mám pro tuhle kapelu velkou slabost (důkazem budiž odkazy na recenzi a rozhovor, články jsou odkazovány dole pod dnešním povídáním). Pánové pokračují ve své morbidní misi. Brutalita se zde potkává s chladem a temnotou. Jejich death metal je doslova povinností pro všechny prokleté. 


Jakoby přede mnou ožily ty nejšílenější a nejděsivější noční můry. Určitě znáte atmosféru, kterou v sobě mívaly horory v osmdesátých letech minulého století. Tak přesně takový pocit mám i z nového alba "Confinement of Flesh". Ve skladbách je taky cosi neklidného, plazícího se a mrazivého. Cestou z kina potkáte náhodou sériového vraha. V opuštěné uličce. Zavřeni v rezavé kleci čekáte na smrt. Tak bych definoval hudbu, kterou nám letos tihle maniaci přinášejí. Za opravdu povedený, syrový, prašivý, s krvavou jiskrou zahraný, považuji zvuk (recorded by MALFORMED, produced and engineered by Felix Pennanen (Disguised Malignance), and mastered to perfection by Lasse at Ballade Studios). Líbí se mi i obal, který nejen, že se bude dobře krásně vyjímat na tričku, ale hlavně sedne k předkládané hudbě, jako k mrtvému rakev (podepsán je pod ním islandský umělec Skadvaldura). Fanoušek zde dostane opravdu perfektně odvedenou práci po všech stránkách. Ale to by v dnešní době bylo málo. Mě se na MALFORMED vždy líbilo, že jsou uvěřitelní, reální, že jejich skladby smrdí zkaženým masem. I tentokrát se jim povedlo nahrát album, které se ihned dostalo na přední příčky mé soukromé diskografie. Na povrchu jsou songy chladné jako ruka mrtvoly, ale uvnitř nich hoří jasný nenávistný plamen. Osobně mi chybí snad jen jediné. Rád bych viděl a slyšel, jak na mě hudba těchto tmářů působí naživo. Tahle muzika hnije zevnitř, mokvá a smrdí jako dlouho neléčený vřed. Pro takový smrtící kov mám vždy pochopení a poslouchám jej velmi rád. Hlídám vchod do podsvětí již velmi dlouho a zvedám hlavu už jen v případech, když mě hudba opravdu baví. Koneckonců, to je celý koncept mých stránek. Letos jsou Finové ve skvělé formě a mě nezbývá nic jiného, než znovu zapnout play a nechat noční můry, aby mě zcela pohltily. Postavy bez tváří, s vnitřnostmi rozežranými a shnilými. Vystupují pomalu ze tmy, z krvavé mlhy. Umřel jsem a nebo se tak brzy stane, napadne mě jako první. Hnilobou a pachem zkaženého masa nasáklý, mokvající death metal! Zemřete krutou smrtí v mlhavých děsivých močálech! 

Asphyx says:

Faceless figures, their insides eaten away and rotten. They emerge slowly from the darkness, from the bloody mist. I'm dead, or I will be soon, is my first thought. I scream at them, but the only response is the rattling of their bones. They seem to crave blood. They crawl around me and the smell of decaying flesh fills the air. The filth and dirt of rotten swamps, I think to myself. Then they bite through my throat and I wake up from a terrifying dream. I listened to the new album by Finnish maniacs MALFORMED all evening and it stuck deep in my subconscious.

The riffs drip with rotten blood, the drums are raw, and the vocals are steeped in ancient diseases. It has long been clear to my readers that I have a soft spot for this band (as evidenced by the links to the review and interview, which are linked below today's story). The gentlemen continue their morbid mission. Brutality meets coldness and darkness here. Their death metal is literally a must for all the damned.


It's as if my wildest and most terrifying nightmares have come to life before my eyes. You surely know the atmosphere that horror movies had in the 1980s. That's exactly how I feel about the new album "Confinement of Flesh". There is something unsettling, creeping, and chilling about the songs. On your way home from the cinema, you happen to encounter a serial killer. In a deserted alley. Locked in a rusty cage, you await death. That's how I would describe the music these maniacs are bringing us this year. I consider the sound (recorded by MALFORMED, produced and engineered by Felix Pennanen (Disguised Malignance), and mastered to perfection by Lasse at Ballade Studios) to be truly successful, raw, mangy, and played with a bloody spark. I also like the cover, which not only looks great on a T-shirt, but also fits the music perfectly, like a coffin for the dead (it is signed by Icelandic artist Skadvaldura). Fans will get a truly perfect job in every respect. But that would not be enough these days. I have always liked MALFORMED because they are believable, real, and their songs reek of rotten meat. Once again, they have managed to record an album that immediately made it to the top of my personal discography. On the surface, the songs are as cold as a corpse's hand, but inside them burns a bright flame of hatred. Personally, there's only one thing I miss. I'd like to see and hear how the music of these dark forces affects me live. This music rots from the inside, oozes, and stinks like a long-untreated ulcer. I always have an understanding for such deadly metal and enjoy listening to it very much. I have been guarding the entrance to the underworld for a very long time and only raise my head when I really enjoy the music. After all, that's the whole concept of my website. This year, the Finns are in great shape, and I have no choice but to press play again and let the nightmares consume me completely. Faceless figures with gnawed and rotten entrails. They emerge slowly from the darkness, from the bloody fog. I'm dead, or I will be soon, is my first thought. Death metal soaked in rot and the stench of decaying flesh! Die a cruel death in the foggy, terrifying swamps!


about MALFORMED on DEADLY STORM ZINE:




Tracklisting:
1. Within the Flesh
2. Confinement of Terror
3. Obscure Walls from Beyond
4. Abnormal Eulogy
5. Eyes Torn Out
6. Depredate the Divine
7. Return of the Plague
8. Shattered Illusion
9. The Incoming Rapture

MALFORMED is:
Eetu Hyvönen - Lead Vocals & Guitars
Akseli Lindroos - Guitar
Pauli Niemi - Bass & Vocals
Jani Seppi - Drums





pondělí 28. července 2025

Recenze/review - BEHEADED - Għadam (2025)


BEHEADED - Għadam
CD 2025, Agonia Records

for english please scroll down

Pokaždé, když jdeš kolem kostela, mrazí tě v zádech. Tolik bolesti, tolik děsivých vzpomínek. Strach tě obejme jako přitažlivá a démonická milenka. Sedával si v dřevěné lavici a čítával si příběhy hororového autora Antona Grasso z Malty. Poslouchal si u toho nové album maniaků BEHEADED a kruté představy se staly ještě horší realitou. Propojení hudby, šílených motivů a podmanivě temné atmosféry dělají z nové nahrávky velmi naléhavé a uvěřitelné dílo.

Maltézsky neumím ani slovo, ale tak nějak podvědomě tuším, o čem kapela zpívá a hraje. Death metal v jejich podání je opět velmi reálný, syrový, uvěřitelný a nasáklý zkaženou krví. Jsem starý fanoušek kapely a na každé nové dílo se těším jako na smilování boží. Letos dostanete koncepční dílo, které obstojí mezi nejlepšími současnými nahrávkami. Najednou nejsem ve svém pokoji, ale ve starých katakombách pod kostelem. Kněží s rozšklebenými tvářemi. Rouháme se a já přihlížím dalšímu a dalšímu hnusnému zlu. 


BEHEADED vždy uměli napsat velmi dobré skladby, které se mi pokaždé zadřou hluboko pod kůži. I minulá alba mám ve své soukromé diskografii velmi vysoko a rád se k nim vracím. Kapela je známá tím, že má velmi časté změny v sestavě. Ani tentokrát nehrají v kapele ti samí muzikanti. Odešel Omar Grech, který napsal spoustu skvělých skladeb a tak jsou maltézští tmáři jiní, než minule. Ubylo brutálního death metalu, jejich muzika je vzdušnější, více atmosférická, sází se spíše na chlad a temnou energii. Osobně se mi tahle změna a odlišný přístup líbí, nicméně je dobré na to všechny fanoušky upozornit. Uvědomme si, že metalisté jsou snad největší tradicionalisté, jaké znám. Příběhy, které nám kapela vypráví svojí hudbou, se mi opravdu líbí. Šel jsem zrovna kolem kostela a přes otevřené dveře jsem zahlédl kněze, jak dává někomu rozhřešení. Usmíval se u toho jako had, jako nějaká šílená a zlá bestie. Otřásl jsem se chladem a přidal hlasitost na svém přehrávači. Vše se mi spojilo v jeden děsivý příběh a zadřelo se mi hluboko do kostí i do podvědomí. Stejně jako album "Għadam". Mimochodem, budu se muset podívat, zda nejdou někde texty přeložit, opravdu by mě zajímal jejich obsah. Pod zvukem jsou podepsáni Davide Billia (recording, mixing) a Wojtek Wiesławski (mastering). Oba odvedli skvělou práci, vše zní velmi masivně, tajemně, záhadně a čitelně. Osobně se mi líbí i motiv na obalu, který je jednoduchý, pokládá spoustu otázek a krásně morbidně doplňuje hudbu samotnou. Zkrátka a dobře, pokud máte rádi smrtící kov v jeho temnější a chladnější podobě a pokud vám není cizí pochmurná nálada, jste zde správně. Za sebe vám novinku určitě doporučuji. Má v sobě totiž něco zvláštního, zajímavého. Pokaždé, když jdu kolem kostela, mrazí mě v zádech. Tolik bolesti, tolik děsivých vzpomínek. Strach mě obejme jako přitažlivá a démonická milenka. Temný, naléhavý, děsivě podmanivý death metal, u kterého vás bude mrazit v kostech! Hororový zážitek z Malty!

Asphyx says:

Every time you walk past the church, you feel a chill down your spine. So much pain, so many terrifying memories. Fear envelops you like an alluring and demonic lover. You used to sit in a wooden pew and read stories by Maltese horror author Anton Grasso. While listening to the new album by maniacs BEHEADED, your cruel imaginings became an even worse reality. The combination of music, insane motifs, and a captivatingly dark atmosphere make the new recording a very urgent and believable work.

I don't know a word of Maltese, but somehow I subconsciously sense what the band is singing and playing about. Their death metal is once again very real, raw, believable, and soaked in rotten blood. I am an old fan of the band and look forward to each new work as if it were God's mercy. This year, you will get a conceptual work that will stand among the best contemporary recordings. Suddenly, I am not in my room, but in the old catacombs under the church. Priests with grinning faces. We blaspheme, and I watch more and more disgusting evil.


BEHEADED have always been able to write very good songs that get under my skin every time. I rate their previous albums very highly in my personal discography and enjoy returning to them. The band is known for its frequent lineup changes. Once again, the same musicians are not playing in the band. Omar Grech, who wrote a lot of great songs, has left, so the Maltese dark ones are different than last time. There is less brutal death metal, their music is airier, more atmospheric, relying more on coldness and dark energy. Personally, I like this change and different approach, but it's good to point it out to all the fans. Let's remember that metalheads are perhaps the biggest traditionalists I know. I really like the stories the band tells us through their music. I was walking past a church and through the open door I saw a priest giving someone absolution. He was smiling like a snake, like some crazy and evil beast. I shivered with cold and turned up the volume on my player. Everything came together in one terrifying story and stuck deep in my bones and subconscious. Just like the album "Għadam". By the way, I'll have to see if I can find a translation of the lyrics somewhere, I'd really like to know what they're about. Davide Billia (recording, mixing) and Wojtek Wiesławski (mastering) are credited for the sound. They both did a great job, everything sounds very massive, mysterious, enigmatic, and clear. Personally, I also like the cover art, which is simple, raises a lot of questions, and beautifully complements the music itself in a morbid way. In short, if you like death metal in its darker and colder form and if you are no stranger to a gloomy mood, you've come to the right place. I definitely recommend this new release. It has something special and interesting about it. Every time I walk past a church, I get chills down my spine. So much pain, so many terrifying memories. Fear embraces me like an attractive and demonic lover. Dark, urgent, terrifyingly captivating death metal that will send chills down your spine! A horror experience from Malta!



about BEHEADED on DEADLY STORM ZINE:










tracklist:
1. Ghadam
2. Xtrajt l-infern
3. B'niket inhabbru l-mewt
4. Ihirsa
5. Il-Kittieb
6. Ix-xjaten ta' mohhi
7. Iljieli bla qamar
8. Jidhaq il-lejl
9. Irmied

band:
David Cachia - Bass
Frank Calleja - Vocals
Davide Billia - Drums
Simone Brigo - Guitars
Fabio Marasco - Guitars



Recenze/review - AZURE EMOTE - Cryptic Aura (2025)


AZURE EMOTE - Cryptic Aura
CD 2025, Testimony Records

for english please scroll down

Jednou možná všichni shoříme v pekle a naše hříchy se rozplynou v nicotě, ale než se tak stane, je stále čas na to, poslouchat dobrou muziku. Rovnou se vás zeptám, co považujete za hudbu, která vás baví? Pokud jste klasici a držíte se stále stejných postupů, potom dál ani nečtěte. Jen si poslechněte ukázky a když se vám nebudou líbit, jděte v pokoji pryč. AZURE EMOTE jsou totiž trošku jinou kapelou. Přistupují k death metalu odlišně, s velkou temnou fantazií a se spoustou neotřelých nápadů. 

My fanoušci máme tendenci všechno někam zařazovat, jasně definovat, označit nějakou nálepkou. To u téhle smečky, která je uskupením kolem Mika Hrubovcaka, moc dobře nejde. Jejich smrtící kov je neuchopitelný, vzdušný, záhadný, se spoustou dalších prvků jako je black metal, doom, ale třeba i industriální chlad nebo čistě progresivní hra. Chce to fantazii a otevřenou mysl, potom pochopíte. Také musíte, stejně jako v minulosti, dát nahrávce čas. Vstřebávat jí postupně, polehoučku, opatrně. Nechat ji na sebe působit. Potom budete odměněni vskutku mocným zážitkem. Alespoň tak vnímám nové skladby já. 


Na novém albu je velká spousta hostů. Každý odvedl velmi dobrou práci a i když v podobných případech bývají občas desky spíše roztříštěné, tak zde to neplatí, naopak. Poslech "Cryptic Aura" bych asi nejlépe přirovnal k nějaké temné a podmanivé symfonii. Každý nástroj, motiv, zde má své vlastní místo. Nikde nic nechybí, nikde nic nepřebývá. Přes počáteční opatrnost jsem si jen tak sedl, přidal volume doprava a nechal se unášet na krvavě zpěněných vlnách řeky beznaděje. Hudba v sobě má něco neklidného, řezajícího, co mě neustále přitahuje a musím se vracet. Znovu zapínám play a užívám si pestrou paletu do černých odstínů laděných barev. Hořící postava na obalu (fotografii vytvořil Hrubovcak) vyjadřuje meditativní návrat konceptu minulého alba. Jedná se o seismickou změnu, ke které za posledních pět let došlo. AZURE EMOTE jsou zkrátka sví, mají vlastní přístup k hudbě jako takové, velké množství nápadů a je jen na vás, zda na jejich hru přistoupíte. Osobně mi to trvalo déle, než u minulého alba, skladby mi přijdou ještě víc komplikované a těžké na poslech. Nicméně, nakonec se vše usadilo a já si album neskutečně užívám. Všechny ty smyčce, různé odbočky, záhadná zákoutí, stíny, ale hlavně atmosféru celé nahrávky, která je tak nějak zvláštně přitažlivá. Garantuji vám, že tahle kapela vás nenechá ani chvilku v klidu. Pokud rádi u hudby přemýšlíte a s chutí se pohybujete na tenké hranici mezi bděním a děsivou noční můrou, potom neváhejte ani chvilku. Jednou možná všichni shoříme v pekle a naše hříchy se rozplynou v nicotě, ale než se tak stane, je stále čas na to, poslouchat dobrou muziku. Avantgardní death metal, který vás strhne do hlubiny! Chlad a temnota přichází z našich prokletých duší! 

Asphyx says:

Someday we may all burn in hell and our sins will dissolve into nothingness, but until that happens, there is still time to listen to good music. I'll ask you right now, what do you consider music that you enjoy? If you're a classical musician and you stick to the same routines, then don't even read any further. Just listen to the samples and if you don't like them, go away in peace. AZURE EMOTE are a slightly different band. They approach death metal differently, with a great dark imagination and a lot of fresh ideas.

We fans tend to classify everything somewhere, to define it clearly, to label it with a label. That doesn't work very well with this pack, which is the group around Mike Hrubovcak. Their death metal is elusive, airy, mysterious, with a lot of other elements like black metal, doom, but also industrial coldness or pure progressive playing. It takes imagination and an open mind, then you'll understand. Also, as in the past, you have to give the record time. Absorb it gradually, slowly, carefully. Let it work on you. Then you will be rewarded with a truly powerful experience. At least that's how I feel about new songs.


There are a lot of guests on the new album. Everyone did a very good job and although in similar cases sometimes albums tend to be rather fragmented, this is not the case here, on the contrary. Listening to "Cryptic Aura" is probably best compared to some dark and captivating symphony. Every instrument, every motif, has its own place here. Nothing is missing, nothing is missing anywhere. Despite my initial caution, I just sat back, turned the volume to the right and let myself drift on the bloody foamy waves of the river of despair. There's something restless, cutting about the music that keeps me coming back. I put it back on play and enjoy the colourful palette of black-toned colours. The burning figure on the cover (photographed by Hrubovcak) expresses the meditative return of the last album's concept. It is a seismic change that has occurred over the past five years. In short, AZURE EMOTE are a force to be reckoned with, they have their own approach to music as such, a large number of ideas and it's up to you whether you take to their game. Personally, it took me longer than the last album, I find the songs even more complicated and hard to listen to. However, everything settled down in the end and I enjoy the album immensely. All the loops, the various detours, the mysterious nooks and crannies, the shadows, but most of all the atmosphere of the whole record, which is somehow strangely appealing. I guarantee you that this band will not leave you in peace for a moment. If you like to think with your music and you like to walk the fine line between wakefulness and a scary nightmare, then don't hesitate a moment. Someday we may all burn in hell and our sins will dissolve into nothingness, but until that happens there is still time to listen to good music. Avant-garde death metal that will take you to the depths! Cold and darkness coming from our damned souls!


Recenze/review - AZURE EMOTE - The Third Perspective (2020):


TRACKLIST
01. Into Abysmal Oblivion
02. Insomnia Nervosa
03. Aeons Adrift
04. Bleed With The Moon
05. Defiance Infernus
06. Provoking The Obscene
07. Disease Of The Soul
08. Feast Of Leeches
09. Return To The Unknown
10. Writhing Lunacy

(playing time: 42:27 min.)

LINE-UP
Mike Hrubovcak - Vocals & Keyboards (ex Monstrosity)
Ryan Moll - Guitars (Total Fucking Destruction)
Mike Heller - Drums (Malignancy, Raven, ex Fear Factory)
Kelly Conlon - Bass (ex Death, ex Monstrosity)
Pete Johansen - Violins (ex Sirenia)
Anna Murphy - Clean Vocals (ex Eluveitie)

Guests: James Murphy (ex Death, ex Obituary, ex Testament) - 2nd Guitar Solo on ‘Into Abysmal Oblivion’. Andy La Rocque (King Diamond) - 3rd Guitar Solo on ‘Into Abysmal Oblivion’. Bob Davodian (ex Divine Rapture) -Guitar Solo on ‘Insomnia Nervosa’.

CREDITS
Recorded by Ron Vento (Aurora Borealis) at Nightsky Studios, Maryland, USA. Mixed by Noah Buchanan (Nunslaughter) at Mercinary Studios, Ohio, USA. Mastered by Andy La Rocque (King Diamond) at Sonic Train Studios, Varberg, Sweden.


neděle 27. července 2025

Recenze/review - CLAIRVOYANCE - Chasm of Immurement (2025)


CLAIRVOYANCE - Chasm of Immurement
CD 2025, Carbonized Records

for english please scroll down

Je něco zlého, co tě rozežírá zevnitř. Nesnášíš světlo, potácíš se tmou. Hledáš stín, aby ses ukryl před současným divným světem. Všechny úsměvy ti přijdou falešné a už dávno nevěříš prázdným a jedovatým slovům kněze v nedělním kostele. Uléháš do své oblíbené rakve a modlíš se už jenom k peklu. Nepomáhají léky, ani drahé procedury. Dokonce ani zaříkávání. Jsi prokletý, až na věky, amen! Přesně takhle se cítím, když poslouchám nové debutové album polských démonů CLAIRVOYANCE.

Ti jsou z Varšavy, Masovia, odkud poslední roky přichází spousta velmi dobré záhrobní muziky. Tahle smečka má na svém kontě, od roku 2019, kdy vznikla, ještě jednu demonahrávku a EP z roku 2022. Nutno rovnou dodat, že všechny jejich počiny hoří jasným černým pekelným plamenem.


Pánové definují temnotu velmi uvěřitelným způsobem. Opravdu si přijdu jako prokletý, jako zavřený ve studené kobce, do které jsem byl odsouzený za to, že už dávno nevěřím v Boha. Kolem mě tančí na ostrých střepech divoké krysy a po zdech stéká hnis. Tady, hluboko v podzemí, hned vedle hrobek nevěřících, vyniká síla této nahrávky nejvíce. Líbí se mi způsob, jakým kapela složila své skladby. Mají v sobě velké množství klasické, syrové a na kost ohlodané nenávisti. Fanoušci třeba takových DISMA, INCANTATION, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED, CIANIDE, ROTTREVORE, mi má slova určitě potvrdí. Těmito kapelami se Poláci volně inspirovali a hrají velmi podobnou odrůdu smrti. Samozřejmě s tím, že přidávají velkou spoustu svých nápadů, invence a hnilobné atmosféry. Poslouchat "Chasm of Immurement" je jako exhumovat hrob dávno prokletého kněze. Nové album má velmi morbidně podmanivou atmosféru, řeže tou správnou stranou nože. Také je skvěle zvukově ošetřeno (Kacper Pawluk - recording, mixing, engeneering, Piotr Polak - mixing, mastering). Netřeba diskutovat ani o obalu, pod kterým je podepsán Paolo Girardi. Fanoušci tak dostanou poctivý kus zahnívajícího masa. To by ale v dnešní době bylo málo. Hlavní je nakonec vždy muzika a ta je zde opravdu na velmi vysoké úrovni. Nejen, že byly splněny všechny náležitosti a povinnosti cechu death metalového, ale zároveň se velmi dobře poslouchá, rád se k ní vracím a užívám si všechny ty mrtvolné nálady, které kolem létají jako můry kolem ohně. Prach si a na prach se obrátíš! Je něco zlého, co mě rozežírá zevnitř. Nesnáším světlo, potácím se tmou. Hledám stín, abych se ukryl před současným divným světem. Všechny úsměvy mi přijdou falešné a už dávno nevěřím prázdným a jedovatým slovům kněze v nedělním kostele. Hnilobný, prašivý, temný a chladný morbidní death metal, který vás rozežere zevnitř! Shnijete zaživa! 

Asphyx says:

There's something bad that's eating you up inside. You hate the light, you stumble through the dark. You seek the shadows to hide from the strange world of today. All smiles seem false to you and you no longer believe the empty and poisonous words of the priest in Sunday church. You lie down in your favourite coffin and pray only to hell. Medicines don't help, nor do expensive treatments. Not even incantations. You're damned forever, amen! That's exactly how I feel when I listen to the new debut album from Polish demons CLAIRVOYANCE.

They are from Warsaw, Masovia, where a lot of very good death music has been coming from lately. This bunch has one more demo and an EP to their credit, since they formed in 2019, and an EP from 2022. I should add right off the bat that all of their releases burn with the bright black flame of hell.


The gentlemen define darkness in a very believable way. I really feel like I'm cursed, like I'm locked in a cold dungeon where I've been condemned for not believing in God for a long time. Wild rats dance around me on sharp roofs and pus drips down the walls. It is here, deep underground, next to the tombs of the infidels, that the power of this recording stands out most. I like the way the band composed their songs. They have a great deal of classic, raw and gnawed-to-the-bone hatred. Fans of the likes of DISMA, INCANTATION, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED, CIANIDE, ROTTREVORE, for example, will surely confirm my words. These bands were loosely inspired by the Poles and play a very similar variety of death. Of course adding a great deal of their own ideas, inventiveness and rotten atmosphere. Listening to "Chasm of Immurement" is like exhuming the grave of a long cursed priest. The new album has a very morbidly captivating atmosphere, cutting with the right side of the knife. It's also very well sound engineered (Kacper Pawluk - recording, mixing, engeneering, Piotr Polak - mixing, mastering). There is no need to discuss the cover artwork, signed by Paolo Girardi. Fans will get an honest piece of rotting meat. But that wouldn't be enough nowadays. The main thing is always the music and it is really at a very high level here. Not only have all the requisites and duties of the death metal guild been fulfilled, but it is also very easy to listen to, I like to come back to it and enjoy all the deadpan moods that fly around like moths around a flame. Dust yourself and to dust you shall turn! There's something evil that's eating me up inside. I hate the light, I stagger in the dark. I seek the shadows to hide from this strange world. All the smiles seem false and I no longer believe the empty and poisonous words of the priest in Sunday church. Rotten, dusty, dark and cold morbid death metal that will eat you up from the inside! You'll rot alive!




tracklist:
01. Eternal Blaze 
02. Hymn Of The Befouled 
03. Fleshmachine 
04. Reign Of Silence 
05. Blood Divine 
06. Monument To Dread

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý dvacátý devátý - Pavilon B


Příběh pětistý dvacátý devátý - Pavilon B

Když před pár lety zemřela Vencovi babička, bylo to něco hrozného. Pamatuji si, že jsem měl o něj hrozný strach. Aby po dlouhé době opět nespadl do drog. Vydržel to, i když byl hodně smutný. Jakoby nesl na ramenou tíhu celého světa. V očích se mu občas objevily slzy. Víte, jeho bábi byla úžasná ženská. Fakt dáma, jak má být. Milá, veselá a co si budeme, musela se starat sama o kluka. Měla toho hodně. Na pohřeb si pamatuji, bylo sychravo a když sjížděla rakev do země, tak se klepaly ruce i mě. Škoda každého dobrého člověka. Proč žijou svině tak dlouho a ty, které máme rádi odcházejí brzy? Co je to kurva za boží pravidlo? Ptali jsme se potom v hospodě, kdy jsme se snažili, aby na nás nebylo znát, jak nás to bolí. Po babičce zbyl byt, s kterým Venca nevěděl dlouho, co s ním. Prodat nebo pronajímat? Zatím byl prázdný a když jsme do něj vlezli, bylo to jako se vrátit po časové ose zpět. Starý nábytek, knihy, co už by dnes nikdo nečetl. Vázičky a blbůstky, co házíme do krabic. Občas, když najdeme nějakou fotku, tak se ptáme, kdo na ní je. Na některých jsme spolu, ještě jako dva ušatí malí kluci.

Najdu ho roztřeseného ve vedlejší pokoji. Musel si sednout. Drží v rukou dopis, u něj pár fotek. Co se děje, ptám se a mám o něj strach. Je bledý jako stěna. To jsou oni, panebože. Kdo, kdo, ptám se stále dokola a on mi jenom podá zažloutlý papír. Posunu si brýle na nose a čtu. Pak si musím sednout také. Poprvé ve svém životě Venca zjistil, kdo byli jeho rodiče. On to vlastně není dopis, spíše lékařská zpráva. Je ale napsaná starým jazykem. Košatě a vznešeně. I když se jedná o hodně pochmurné čtení. On Venca o nich nikdy nic nevěděl. Babička na každou otázku ohledně jeho rodiny mlžila, převáděla řeč jinam a nebo mlčela. On to po čase vzdal, ale znáte to, měl tolik otázek. Teď, ve svých skoro dvaceti, se poprvé dozvěděl pravdu. Koukáme se na střechy Starého města v Boleslavi a všechno se to v nás mele. Moc nevím, co se v podobných situacích říká. A tak svého kamaráda jen tak chlapsky obejmu. Je potomek dvou chovanců z blázince v Kosmonosích. A je vlastně až divný a strašidelný, že je normální, že studoval, že funguje. Protože diagnózy, o kterých si čteme, jsou děsivé. 

Vlastně to trošku nechápeme. Vždycky jsem si myslel, že jsou v podobných zařízeních tamní svěřenci hlídáni. Aby spolu nesouložili, a když už, tak aby neměli děti. Ale očividně se stalo. Dítě, tedy Venca, byl dán k adopci. Protože ani matka, ani otec nebyli schopni jakékoliv výchovy. Babička, která nemohla mít sama děti si potom vymyslela dlouhý a záhadný příběh o smrti rodičů, o tom, jak je Venca sirotek. On tedy byl, ale rozhodně mu máma s tátou nezahynuli při bouračce. Zemřeli na své nemoci, na přízraky, na bolesti. Najednou se pokojem vznášelo tolik otázek, že jsme jich měli plnou hlavu. Pojď, dnes na to pečeme, zajdeme na pivo. Musíš to rozdýchat. Ale i u stolu v hospodě nám to nedá. Usadí se nám, protože jsme kamarádi, v hlavě myšlenka, že bychom to měli pořádně prozkoumat. V papírech byla spousta slov i odborných termínů, ale nebyly tam třeba fotky. Jak by vám bylo, kdybyste nikdy neviděli,  jak vypadá vaše máma? Toulali jsme se Boleslaví a prošli spoustu podniků. Pili jsme, ale to nebylo to hlavní. Spřádali jsme spoustu teorií a myšlenek. Potom, když jsem na Mírovém náměstí čůral do květináče, mě osvítil duch svatý. Panebože, pamatuješ na tu holku, co se mnou chodila na cvičák? Měla boxera. Ta by nám mohla pomoc, dělala v Kosmonosích jako sestra.

Vypadlo mi jméno, ale přesně si pamatuji, jak chodila, jaký měla tělo. Byla starší než my a nechávala nás u sebe doma čekat, než se upravila. Její pes čekal za dveřmi a vrčel. Hergot, jak se jenom...Ale vím, kde bydlí nebo spíš bydlela. Vydáme se tam druhý den. Zazvoníme, otevře nám její máma a že prej přijede až za tři neděle. Musíme tedy vydržet. A můžu vám říct, že je to nekonečný. Venca si mezitím dojde na psychiatrii a nechá si udělat spoustu testů, jestli mu taky něco není. Ono totiž, tyhle nemoci, to není žádná sranda. Najednou mi dává spousta věcí smysl. To, jak lehce spadl do závislosti na pervitinu, jak s tím bojoval, jak mi někdy přišel, jakoby ani nebyl na našem světě, ale někde jinde. Ten smutek, ten nekonečný smutek. Panebože. Přemýšlel jsem nad tím dlouho, probíral to s blondýnkou, toužil jsem mu pomoc, aby zjistil víc informací. Po třech týdnech jsem k němu na nádraží běžel. Sraz jsme měli domluvený celou dobu a ihned jsme šli za slečnou. Tedy, ona se mezitím stala mladou paní, s několika dětmi. Některé byly její, jiné adoptovala. Když jsme jí sdělili svoje požadavky, moc se jí do pomoci nechtělo. 

Ne že by byla nepříjemná, ale postupně z ní vylezlo, že jeden pavilon vyhořel a že to bylo zlý. Pár lidí tam uhořelo a celý to bylo prý takový hodně divný. Po revoluci se asi chtěl někdo zbavit spousty záznamů. Komouši nechávali do blázinců zavírat své odpůrce a dostávali se tam i odpírači vojny, ale i třeba nepohodlné manželky. To, co dnes považujeme za ohavné a nehumánní, se tehdy dělo zcela běžně. Samozřejmě, oficiálně prý šlo o výboj elektrického proudu, ale všichni prý vědí své. Pavilon B, na kterém byli Vencovi rodiče zavřeni a kdy byl dle všech dohadů asi i zplozen, je teď opuštěný a čeká na rekonstrukci. Poděkujeme, vylezeme ven před dům, podíváme se na sebe a ani nemusíme nic říkat. Jdeme rovnou. A jak se k té děsivé budově blížíme, tak nám je čím dál tím víc těžko na duších. Hele, fakt tam chceš? Co když nic nenajdeme? Nechceš to nechat spát? Přemlouvám ho, když už jsme kousek od Lorety. Podívá se na mě, těma svýma smutnýma očima a jen zakroutí hlavou. Nejdřív se mi dovnitř fakt nechce, hledám výmluvy, ale nakonec se nadechnu a vlezu dírou v plotě n zahradu blázince. 

Uděláme jen pár kroků, když se ozve hrozný křik. Je to jako raněný zvíře. Zatrne nám, ale pak zjistíme, že je to vedle z dosud funkční nemocnice. Před námi se otevře zarostlá zahrada. Venca si mluví pro sebe. Někde tady se museli procházet. Přemýšlí nahlas a je to celé hrozně podivné a depresivní. Vstoupíme do budovy a mě běhá mráz po zádech. Vypadá to, že oheň nezasáhl zase takovou část, jak se o tom psalo a říkalo. Víceméně je pár místností ohořelých, ale jinak se procházíme po prázdných chodbách. Jsou tu hnízda ptáků i potkanů. Ocelové postele s uhnilými provazy. Klece a sprchy, trouchnivějící trámy i stoly. Několik pořadačů, ke kterým se Venca ihned hrne v naději, že v nich něco najde. Jsou to ale všechno jenom plané naděje. Po dvou hodinách hledání, po nadšených výkřicích, když jsme našli nějaký ten spis, po nadávání, když jsme jej dočetli, protože to bylo něco hrozného. Deformované tváře lidí, co už snad ani lidmi nebyli, jejich mnohdy pro nás hrozná léčba. Bolest, nářek a utrpení. A strach, který prostoupil i nás. Venku se setmělo a už nejsme jen tak v Kosmonosích, ale v regulérním hororu. Nechci vypadat jako srab, ale nakonec to řeknu jako první. Pojď. Musíme domů.

Nevím, co jsme si mysleli. S rameny svěšenými, s hlavami skloněnými se šouráme ven. Ještě se ohlédneme za domem, ještě se naposledy v duchu rozloučíme. Vůbec nevím, co se Vencovi motá hlavou, ale vypadá fakt děsně. Nezajdeme někam na pivo, ptám se ho, když prolézáme plotem. Zavrtí hlavou. Stejně bychom nemohli, protože nás chytí hlídač. Obrovskej chlap, kterej nás drží za trika a táhne nás do blázince. Pokoušíme se mu vytrhnout, ale on jen zasyčí, ať si to zkusíme. Roztrhá nás na kusy. Zavede nás do takové chladné a temné místnosti, strčí dovnitř a zamkne. Potom přijde krysa. Tedy, on je to malý mužík, ale jeho obličej je fakt krysí. Tak co pánové, co jste chtěli ukrást? Zeptá se a směje se u toho, inu, opravdu jako blázen. Já vím, že se jim tak už neříká, ale tehdy tomu tak bylo, držme se tedy původního označení. Neutuším, jak to Venca udělá, ale přesvědčí ho. Dodnes mi to není jasné. Mluví pomalu, jasně a smutně. Krysák naklání hlavu a nakonec kývne. Pojď se mnou, řekne mu. Zvedám se také, ale já prý ne. 

A tak čekám nekonečně dlouhou dobu, než se vrátí. Propadám panice, jsem naštvaný a bolí mě to. V téhle chvílí by měl být Venca s někým. Ne sám. Do prdele. Když se vrátí, tak mi připadá jiný. Vyměněný. Nemluví. Pustí nás a přidají pár nadávek na cestu. Jsme konečně pod hvězdami, které mezitím vylezly a na svítí nám měsíc. Jak příznačné, říká se, že blázni jsou za úplňky nejvíce aktivní. Snažím se vtipkovat, ale nepomáhá to. Rozmluví se až u babičky v bytě. Vytáhnu lahev rumu, naleju mu a skočím do nonstopu pro lahváče. Kurva Venco, mluv. Viděl jsem je. Cože? Vždyť jsou mrtví. Fakt jsem je viděl, opakuje stále dokola a pláče u toho. Nechám ho, aby sám řekl, co chce. Dá si pivo, sedne si do křesla, ve kterém sedávala jeho babička a potom mi všechno řekne. Když skončí, jsem jako opařený. Opravdu našel spis, ve kterém byly fotky, celá jejich léčba i několik kazet, na kterých je natáčely. Nějaká sezení s doktorem. Venca poprvé viděl svoji mámu. Tátu ne, u něj jen fotky. Ale byla prý moc hezká, vypadala úplně normálně. Akorát když promluvila, tak to bylo hrozně divný. Víc mi krysák nedovolil. 

Ráno jedu do Plzně a nějaký čas se nevidíme. Až jednou, když jsme spolu na chalupě v Jizerkách a popíjíme pivo a zase koukáme na měsíc a povídáme si věci, co si chlapi říkají, mi jen tak mezi řečí řekne, že ho máma chodí navštěvovat do snů. Na oplátku, protože se to tak dělá, se mu svěřím s tím, že nemůžu z hlavy vyhnat pavilon B. A abych pravdu řekl, vzpomenu si na něj pokaždé, když jedu kolem Kosmonos. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 26. července 2025

Interview - HOSTIA - Absolutely devastating death grindcore that will grind you to dust!

Interview with grindcore death metal band from Poland - HOSTIA.

Answered St.Anacletus (guitars), thank you!

Recenze/review - HOSTIA - Razorblade Psalm (2025):

Ave HOSTIA! Greetings to the Polish underground and beautiful Warsaw. Let's get straight to the important stuff. You have a new album "Razorblade Psalm" out, which is literally packed with honest, dirty grindcore death metal. How was the album made and how do you feel about it? What direction did HOSTIA move in?

St.Anacletus: Ave Jakub! Greetings to the Czech Republic! Well, it took us a little bit more this time, however we released two albums – EP and LP in 2022, so we didn’t want to push it. Other factor that was very important was welcoming the new Pope behind the drums – St.Silverius. We wanted to get to know each other musically a litle bit and forge in fire of live shows (laugh). As on all the previous albums most of the ideas came from me. I used to work at home, record the demos with programming drums and then test it on St.Sixtus – our vocalist. Then we work on it as a whole band on rehearsals. This time, having Silverius on drums inspired me a lot in terms of arrengements cause I wanted to explore more some elements he brought to the band with the way of his drumming. We‘ve made the most brutal stuff with him we ever done! We also experimented more on rehersals so some of the songs got the new shape from the interaction between us much more than it used to be on previous records.


I'm listening to it right now and I have to write that this time it took a while to get into my blood. I put the album in my player, I listen to it in the car. I like the sound a lot. It's lively, organic, old school, and at the same time very clear. Where did you record it and who is responsible for the sound?

St.Anacletus: Well – thank You! If thats how You feel it – we made it the right way! I had in mind preety clear vision of how I wanted it to sound, but You never know how it will go until it‘s done. In Hostia we always wanted to sound as much lively and raw and natural as possible. And it always has been about the balance between making the sound as dirty and brutal as possible but without loosing the punch. On this album, as we have a little more tight riffs and rythmical playing I wanted it to sound a little more selective. We recorded in JNS Studio in Warsaw with Paweł „Janos“ Grabowski – with who we recorded all the Hostia albums. I know him for over 25 years and I always have a great time in the studio with him. For mix and master of the album we invited Haldor Grunberg – as we did with „Ressurected Meat“ and „Nailed“ albums. He’s really good in making it sound the way I describe it to him. We don’t use any other albums as benchmarks. We want it our way and Janos and Haldor are great in capturing it. You don’t change the team that works great!

You'll probably agree with me that the cover sells. You guys got it bloody and symbolic this year. The author is Łukasz "Pachu" Pach. Personally I like the cover, there's an idea in it. How did you and Łukasz get together and what exactly is the motif supposed to express in relation to music? The razor blades give me chills in my bones...

St.Anacletus: Again – thank You! I do really apreciate your kind words! When Łukasz joined the band it was obvious for me that he will take all the design under his wings. And for the first time in my life – I don’t have to worry about all the conceptual and designing proces. There was no single project he showed me that I wouldn’t want to release (laugh). I guess he had the title „Razorblade Psalm“ in his head for quite a long time so the cover was growing in him. Literally as he painted it with his own blood – and it’s no marketing bullshit. For all unbelievers You can buy the vinyl versions with this art signed by him with his blood also (laugh). No fucking AI here! About the interpretation of it – I prefer for everyone to have his own.


On the new album I was also attracted by the lyrics, which also express my views on the current strange world. Who is their author and where did you get inspiration for them? You quite often speak out against blind faith. Are we who are not from Poland fixated on the fact that your country is very Catholic? Is that really the case? How does Christianity influence your everyday life?

St.Anacletus: All the lyrics as always were written by Łukasz or if You prefer St.Sixtus. However he represents very well my views as well. We have here the toxic mix of ultra catholic church being heavily involved in politics and the politics right wing fuckwits kneeling before the cardinals. So yeah – couple last years after the last elections brought a little hope but I think they will be back in ruling soon. And it’s not about christianity or believing in god. Everyone can believe in fairytails he wants. It’s about politics and church forsing Poland to be religious state instead of laic country – and with that goes no freedon or human right. Fuck then – we could talk about this crap for hours – not wort it (laugh). However that was one of the reasons why Łukasz moved to Czech. So for couple years we are polish-czech band!

I put "Razorblade Psalm" over and over again in my head and I think what I like most about the album is probably that hard to describe old school grind death metal feeling. We seem to be of the same blood. Who was and is your role model? Every musician started out somehow, there are role models that have shaped their signature. What were yours?

St.Anacletus: I call it my music DNA (laugh). The bands I grow up listening to had probably the most impact on that DNA. So for sure there is Metallica, Death, Vader, Morbid Angel, Paradise Lost, Slayer, old school Sepultura or Megadeth in my blood. However this old school feeling in me would be thanks to Napalm Death and Terrorizer as well as some more hardcore bands like Hatebreed, Agnostic Front or Biohazard.


If we go back to the beginning... What was the first impulse to start a band? And why grindcore death metal? It's not exactly a style that would have gained you much "fame". Please take us through the history of HOSTIA.

St.Anacletus: I’ve always wanted to play this kind of music. It took me only 20 years to get to it (laugh). Kerry King once said – that Slayer is the exact band he always wanted to be in, and if there was no Slayer he would be in the band like Slayer anyway. I have the same feeling about Hostia. All of it. Music. Buddies in the band. Lyrics. Visual concept. 100%! It is simple – nothing gives me so much fun as playing this kind of music. My precious (laugh)!

You come from Poland, which I've had a soft spot for since I was young, and you play extreme grind death metal. Our readers would definitely be interested to know how your scene works? To be honest, I've been hearing nothing but great stuff from you guys lately. Does that mean that your scene is very strong at the moment? What about gigs, how many people come?

St.Anacletus: From the early 90ties when I started listening to metal there was always many great polish metal bands. I don’t want to mention all, cause for sure I will forget about some that suppost to be named and I don’t want that sin on me (laugh). But for sure I encurage You all to dig for polish metal – older and newer. With amount of people on the shows the is no one answer. There are so many shows, especially in biger cities that some are sold out and some have a few people. But it is a normal thing. In general it’s good. But you never should take it for granted.


You can feel from your music that you're influenced by both Swedish, Finnish and British school, kind of those old honest European bands. How are you as fans? Do you prefer the original death and grindcore metal of the nineties or do you draw inspiration from the new records as well? If so, I'd be interested to know which bands had/have the biggest influence on HOSTIA.

St.Anacletus: Ow I guess I kinda already answer to it couple questions ago but – and I can speak only for myself – I am mostly inspired by old school bands that I got into as a teenager. There are many new great bands but it’s much harder for me to really get into sth new these days. Time to time I discover sth I do really like but it’s often really old band that I just missed years ago (laugh).

We are coming to the end and I always ask a slightly philosophical question. How would you define death/grindcore metal and what does it mean to you? I don't mean now the technique of playing, but rather what it brings to you, takes, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?

St.Anacletus: There is no difference between people on stage and in front of the stage! We are all here to enjoy the music we love and have some fun. Grind and brutal music in general is my safety valve. Always been. It’s always playing in the back of my head (laugh). There was no single fucking day since I was 11 years old I wouldn’t think about the music or a band. It is release, it’s freedom and hella fucking fun!

 

Classic but necessary questions...what are HOSTIA planning in the next few months? If you have a message for fans, labels, promoters, here is the space...

St.Anacletus: Guess what! The first show we will play for the new album will be in Czech Republic in Ostrava 20th of September in Barrack Club with Siberian Meat Grinder and many more great bands! So hope to see some of You there! Then we will visit Danmark in October and after that we will play around Poland in November and December with Hate, Patriarkh and some other guests!

Thank you so much for the interview. I appreciate it. Now let the music do the talking. I'm going to play "Razorblade Psalm" really loud! I wish you all the best for the new release and that all is well in your personal lives. Thank you!

St.Anacletus: We thank You! Much apreciated! Now You will burn in hell with us!


Recenze/review - HOSTIA - Nailed (2022):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine