DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 9. června 2025

Recenze/review - ASCHENVATER - Vom Brudermord (2025)


ASCHENVATER - Vom Brudermord
EP 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Historii je nutné neustále připomínat, protože lidstvo opakovaně dokazuje, že je nepoučitelné. Válečná témata patří k death metalu odjakživa. Záleží vždy, jak je kapely uchopí. Němečtí ASCHENVATER již svým debutovým albem dokázali, že jim můžete jejich práci věřit. O nahrávce jsem psal, máme i krátký rozhovor. Letošní novinka je potom jejím volným pokračováním. Jedná se pouze o tři chladné a temné skladby, o jakousi ochutnávku další desky, která by měla brzy následovat.

Zemřít na frontě můžete mnoha způsoby. Mění se jenom technologie, jak můžete někoho zabít. Záleží vždy na strategii, na síle a také na štěstí. Pokud lze tedy zabíjení lidí označit za štěstí. Nicméně, opět mi stačilo jen několik poslechů a hned jsem věděl, že tohle EP budu mít usazené v hlavě ještě hodně dlouho. Tři skladby, tři ostré nábojnice, které mi proletěly hlavou. Padl jsem na chladnou zem a stal se součástí dalšího dílu Warhammer 40k.


Stále se pohybujeme mezi stejnými mantinely, mezi kterými byli a jsou kapely jako BOLT THROWER, ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BODYFARM, GOREFEST, MEMORIAM, DECAYING, DEATH KOMMANDER, SCALPTURE, CHAINSWORD, JUST BEFORE DAWN, SHRAPNEL STORM. Potácím se v zákopech a kolem mě leží spousta mých kamarádů. Ještě před několika dny se smáli, měli spoustu plánů a naději. Ta zemřela ve vzteku a nenávisti. Roztrháni na kusy připomínají loutky, bledé a rudé figuríny. Kde jsou jejich duše? Ptám se stále dokola a kolem mě hoří země. Zajímavé, kolik ve mě dokáže probudit hudba představ, kam jsou schopné se zatoulat moje myšlenky. Umí to ale jenom dobré kapely, mezi které ASCHENVATER samozřejmě patří. Smrt je zase jednou blízko, dívám se do její rozšklebené tváře. Moje fantazie je rozdrásaná do krve, umírám a znovu se rodím, jsem vojákem nicoty posílaným do různých válek. Někdy se jen tak procházím po hřbitově. Jména, napsaná na náhrobcích hoří do tmy. Chtěli by se pomstít, vstát z hrobů a žalovat za zmařené životy. Zvuk, obal, vše považuji za velmi povedené. Tohle EP má opravdu podmanivou a strhující atmosféru. Jedná se přesně o hudbu, kterou rád poslouchám, když jsem sám. Soustředím se na jednotlivé nuance a užívám si chlad a temnotu. Jsem obyčejným vojákem pochodujícím na smrt. Svírám v rukou zbraň a jsem připraven zemřít. Nebo ne? Jednotka vojáků temnoty znovu útočí! Death metalová válka představená s krutou, mrazivou elegancí! 

Asphyx says:

History needs to be constantly reminded, because humanity has repeatedly shown that it is unteachable. War themes have always belonged to death metal. It always depends on how the bands handle them. German ASCHENVATER have already proven with their debut album that you can trust their work. I wrote about the record, we have a short interview. This year's new release is then a free continuation of it. It is only three cold and dark tracks, a kind of a taste of the next record that should follow soon.

You can die on the front in many ways. The only thing that changes is the technology of how you can kill someone. It always depends on strategy, on strength and also on luck. If killing people can be considered lucky. However, again, it only took me a few listens and I knew right away that this EP would be stuck in my head for a long time. Three tracks, three sharp bullets that flew through my head. I fell to the cold ground and became part of the next installment of Warhammer 40k.


We are still moving between the same boundaries that bands such as BOLT THROWER, ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BODYFARM, GOREFEST, MEMORIAM, DECAYING, DEATH KOMMANDER, SCALPTURE, CHAINSWORD, JUST BEFORE DAWN, SHRAPNEL STORM were and are still moving between. I'm staggering in the trenches and a lot of my friends are lying around me. Just a few days ago they were laughing, with lots of plans and hope. It died in anger and hatred. Torn to pieces, they resemble puppets, pale and red mannequins. Where are their souls? I ask again and again, and the earth burns around me. It's interesting how much the music of imagination can awaken in me, where my thoughts are able to wander. But only good bands can do that, of course ASCHENVATER is one of them. Death is near once again, I look into its grinning face. My imagination is torn to blood, I die and am reborn, a soldier of nothingness sent to different wars. Sometimes I just walk through the cemetery. The names written on the tombstones burn in the darkness. They want to take revenge, to rise from their graves and sue for the lives that were lost. The sound, the cover, I think it's all very good. This EP has a really captivating and haunting atmosphere. This is exactly the kind of music I like to listen to when I'm alone. I focus on the nuances and enjoy the coldness and darkness. I'm just an ordinary soldier marching to his death. I'm clutching my weapon, ready to die. Or is it? The Soldiers of Darkness are attacking again! Death metal warfare presented with cruel, freezing elegance!


about ASCHENVATER on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
01. Arithmetik des Krieges 
02. Vom Brudermord 
03. Bis in den Tod

neděle 8. června 2025

Recenze/review - GRUESOME - Silent Echoes (2025)


GRUESOME - Silent Echoes
CD 2025, Relapse Records

for english please scroll down

Všichni jsme se zde sešli, abychom zavzpomínali na jedny z nejlepších muzikantů, kteří kdy na poli death metalu působili. Chuck Schuldiner a Sean Reinert již nejsou mezi námi. Jejich odkaz ale žije dál. Na světě je stále mnoho mladých kapel, které se jejich odkazem inspirovalo. Některé pouze kopírují, jiné dávají do své tvorby i vlastní nápady a invenci. Záleží potom vždycky na fanoušcích, zda na jejich hru přistoupí, či nikoliv.

Přiznám se, že kdysi dávno, když v roce 2014 GRUESOME začínali, byl jsem k jejich přístupu poměrně skeptický. Jenže potom přišly první nahrávky, koncert, rozhovor a já jsem zjistil, že mě tahle upřímná a velmi dobře zahraná pocta starým časům vlastně hrozně baví. I letos je to zážitek jako poslouchat klon DEATH, se vším, co k tomu patří. S plesnivým zvukem, s jedovatým vokálem, s atmosférou reálných pohřbů do země. 


Záleží tedy, ostatně jako vždycky, hlavně na vás, jak k jejich tvorbě přistoupíte. Mě osobně se tyhle vzpomínkové návraty líbí. Pokud jsou takto dobře zahrané, s nadšením a odhodláním, tak jsem spokojený. Navíc má nové album "Silent Echoes" jednu obrovskou výhodu. Opravdu dobře se poslouchá. Není divu, za nástroji i mikrofonem stojí velmi dobří muzikanti, kteří moc dobře ví, co a jak chtějí hrát. Ze skladeb je cítit, že je jejich morbidní práce baví, že si hudbu užívají. GRUESOME na to jdou zkrátka chytře. Není to jenom dobře odvedené řemeslo, v jednotlivých motivech je něco navíc, něco zajímavého a přitažlivého. Abych ale pravdu řekl, tak nejvíc jsem si tuhle smečku stejně nejvíc užil naživo. V malém klubu, s parádním zvukem, v tom byla samozřejmě nostalgie, ale také spousta temné energie, progresivních prvků, opravdové smrti. Z novinky mám úplně stejné pocity. Možná je to ale tím, že mám tyhle staroškolské kapely v genech, že jsem na nich vyrůstal. Mimochodem, Američanům rozhodně nelze upřít, že obstojí i jako velmi schopná smečka hrající technický, progresivní death metal. V závěru je to vlastně velmi jednoduché. Doporučuji vám, abyste se, oproštěni od názorů statní, zavřeli v klidu do svého pokoje, soustředili se a uslyšíte sami. Nové album má v sobě velkou sílu. Je sice trošku ukrytá pod nánosy nálepky DEATH, ale je tam. Stačí ji jenom objevit. Všichni jsme se zde sešli, abychom zavzpomínali na jedny z nejlepších muzikantů, kteří kdy na poli death metalu působili. Myslím si, že tihle maniaci nesou jejich prapor hrdě dál a dělají to s velmi podobou elegancí jako mistři samotní. Velmi povedená pocta starým dobrým death metalovým časům! Technika, progrese a atmosféra reálné smrti!

Asphyx says:

We have all gathered here to remember some of the best musicians who ever worked in the field of death metal. Chuck Schuldiner and Sean Reinert are no longer with us. But their legacy lives on. There are still many young bands in the world who have been inspired by their legacy. Some merely copy them, while others incorporate their own ideas and creativity into their work. It is always up to the fans to decide whether to accept their music or not.

I admit that a long time ago, when GRUESOME started in 2014, I was quite skeptical about their approach. But then came the first recordings, the concert, the interview, and I realized that I actually really enjoyed this sincere and very well-played tribute to the old days. This year, it's still like listening to a DEATH clone, with everything that goes with it. With a moldy sound, poisonous vocals, and the atmosphere of real burials in the ground. 


As always, it depends mainly on you how you approach their work. Personally, I like these nostalgic returns. If they are played this well, with enthusiasm and determination, then I am satisfied. In addition, the new album "Silent Echoes" has one huge advantage. It is really enjoyable to listen to. No wonder, as there are very good musicians behind the instruments and microphones who know very well what and how they want to play. You can feel from the songs that they enjoy their morbid work, that they enjoy the music. GRUESOME simply go about it cleverly. It's not just a job well done, there's something extra in the individual motifs, something interesting and appealing. To tell the truth, though, I enjoyed this band the most live. In a small club, with great sound, there was nostalgia, of course, but also a lot of dark energy, progressive elements, real death. I have exactly the same feelings about the new album. But maybe that's because I have these old-school bands in my genes, because I grew up with them. By the way, there's no denying that the Americans are also a very capable band playing technical, progressive death metal. In the end, it's actually very simple. I recommend that you shut yourself in your room, free from the opinions of others, concentrate, and listen for yourself. The new album has great power. It's a little hidden under the layers of the DEATH label, but it's there. You just have to discover it. We have all gathered here to remember some of the best musicians who ever worked in the field of death metal. I think these maniacs are proudly carrying on their legacy and doing so with the same elegance as the masters themselves. A very successful tribute to the good old days of death metal! Technique, progression, and the atmosphere of real death!


about GRUESOME on DEADLY STORM ZINE:









tracklist:
01. Condemned Identity 
02. A Darkened Window 
03. Frailty 04. Shards 
05. Silent Echoes 
06. Voice Within The Void 
07. Fragments Of Psyche 
08. Reason Denied

band:
Dan Gonzalez - guitar
Matt Harvey - guitar, vocals
Gus Rios - drums
Robin Mazen - bass



Recenze/review - PROPHETIC SUFFERING - Rivalry of Thyself (2025)


PROPHETIC SUFFERING - Rivalry of Thyself
CD 2025, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Na kusy rozsekaná těla. Krev vařící se ve velkých kotlích. Kanibalismus, nenávist, zotročení. Ne, to není žádný hnusný horor, to jsem jen potkal debutové album kanadských tmářů PROPHETIC SUFFERING. Už jste někdy poslouchali hudbu, u které jste měli pocit, že vám u ní někdo právě vystřelil mozek z hlavy? Pokud ne, tak si zkuste narvat do uší tuhle nahrávku. Je po okraj narvaná bestialitou, nenávistí, špínou a zahnívajícím masem. Nic pro slabé povahy, spíše se jedná o hudbu pro všechny, co mají rádi bolest.

Je cosi neuchopitelného, tajemného, divokého a nespoutaného, co z nové desky odtéká. Jako krev z čerstvě proříznuté tepny, jako atmosféra starodávného rituálu, který přežil do dnešních dní. Lidé se za svoji historii zase tolik nezměnili. Stále jsme ovládáni temnými pudy. A na ty tahle smečka útočí. A dělá to surově, nekompromisně a s opravdovou touhou zabíjet hudbou. 


Pro někoho neznalého bude nové album jenom hlukovou, těžko definovatelnou stěnou, která když na vás spadne, tak vás rozdrtí na prach. Svým způsobem bude mít pravdu. Pro nás, pro jedince, co mají značnou morbidní fantazii, se ale jedná o krásný, zahnívající zážitek. Poslouchat "Rivalry of Thyself" je tako si číst černou kroniku. Hnusné představy se při poslechu stávají krutou realitou. Na počátku byl chaos a potom tahle hudba. Budete strženi do hlubiny, přikováni na zeď. Zničeni a pohřbeni zaživa. Teprve po své vlastní exhumaci pochopíte. Pokud máte rádi třeba takové BLASPHEMY, ANGELCORPSE, IMPIETY, DIOCLETIAN, potom si užijete i tuhle nahrávku. Starý, prašivý death metal se zde potkává s chladným black metalem, s hudebním terorem a barbarskou primitivní nenávistí. Budete zavřeni do chladných kobek, budete několik dní bez jídla a budete tančit na ostrých střepech. Maso vám postupně odpadá od kostí a teprve až se dostanete na samou hranu bolesti, pochopíte, o čem tahle deska je. Ne tady se nejedná o záležitost pro pozéry a čtenáře lesklých komerčních metalových časopisů. Tady se stanete obětí při krvavých rituálech. Pověšeni na háky se budete kývat do rytmu zabijáckých bicích. Ostré riffy vám odřežou maso od kostí a u vokálu, připomínající řev raněné šelmy, vám popraskají ušní bubínky. Na kusy rozsekaná těla. Krev vařící se ve velkých kotlích. Kanibalismus, nenávist, zotročení. Ne, to není žádný hnusný horor, to jsem jen potkal debutové album kanadských tmářů PROPHETIC SUFFERING. Doporučuji poslouchat pořádně nahlas! Bestiální, krvavý, black death metalový útok na vaše nejtemnější podvědomí! Nahrubo nasekaná tma, špína a totální blasfemie! 

Asphyx says:

Bodies hacked to pieces. Blood boiling in great cauldrons. Cannibalism, hatred, enslavement. No, it's not a nasty horror movie, I just met the debut album of Canadian darkies PROPHETIC SUFFERING. Have you ever listened to music that made you feel like someone just blew your brains out? If not, try to cram this record into your ears. It's packed to the brim with bestiality, hatred, filth and rotting flesh. Nothing for the faint of heart, rather this is music for those who like pain.

There is something elusive, mysterious, wild and unbridled that flows from the new record. Like blood from a freshly cut artery, like the atmosphere of an ancient ritual that has survived to this day. People haven't changed that much in their history. We're still ruled by dark urges. And that's what this pack is attacking. And they do it brutally, uncompromisingly and with a real desire to kill with music.


For someone unfamiliar, the new album will just be a wall of noise, hard to define, that when it falls on you, it will crush you to dust. In a way, he'll be right. But for us, individuals with considerable morbid imagination, it is a beautiful, decaying experience. Listening to "Rivalry of Thyself" is like reading the Black Chronicles. Nasty fantasies become harsh realities as you listen. In the beginning, there was chaos, and then there was this music. You will be thrown into the depths, nailed to the wall. Destroyed and buried alive. Only after your own exhumation will you understand. If you like BLASPHEMY, ANGELCORPSE, IMPIETY, DIOCLETIAN, then you will enjoy this record too. Old, dusty death metal meets cold black metal here, with musical terror and barbaric primitive hatred. You'll be locked in cold dungeons, you'll go without food for days and you'll be dancing on sharp rooftops. The flesh will gradually fall off your bones and only when you get to the very edge of the pain will you understand what this record is about. No this is not a matter for posers and readers of glossy commercial metal magazines. This is where you become a victim in the blood rituals. Hung from hooks, you'll sway to the rhythm of killer drums. Sharp riffs will cut the flesh from your bones and the vocals, reminiscent of the roar of a wounded beast, will make your eardrums pop. Bodies hacked to pieces. Blood boiling in great cauldrons. Cannibalism, hatred, enslavement. No, it's not a nasty horror movie, I just came across the debut album of Canadian darkies PROPHETIC SUFFERING. I recommend listening really loud! A bestial, bloody, black death metal assault on your darkest subconscious! Coarsely chopped darkness, filth and total blasphemy!


tracklist:
01. Holy Death, Sacred Rot 
02. Foul 
03. Refuge In Libations 
04. Empire Of Filth 
05. Easy Prey (Weakness Defined) 
06. Gift Of Decay 
07. Rivalry Of Thyself 
08. Oppressor Beheaded



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý dvacátý druhý - Oslava toho, co mám rád


Příběh pětistý dvacátý druhý - Oslava toho, co mám rád

Já vím, já vím, příliš teď nepíšu chronologicky. Důvod je ale velmi jednoduchý. Dny ubíhaly tak nějak víceméně stejně. Bydleli jsme s blondýnkou na společné koleji, kde jsme ale museli uplácet vrátnou a modlit se, aby si spolubydlící nenašla nějakého chlapce. Zatím to nehrozilo, měla ráda starší pány a ti se jak známo, neradi příliš vážou a odcházejí od svých manželek. Sem tam jsme zašli na nějaký koncert, já pořád trávil dlouhé hodiny vybíráním nových CD, po knihovnách a zažíval pokaždé stres, když jsem se na poslední chvíli učil do školy, abych prošel. Měli jsme rádi výlety, kino a samozřejmě hospodu. Tak nějak se stalo, že všichni, co za něco stáli, odešli do svých domovů a my tu, v té šedivé Plzni, zůstali sami. Trávili jsme dlouhé hodiny ve vlacích, s bágly narvanými proviantem. Vozil jsem hromady jídla, abychom nemuseli tolik nakupovat a měli víc času jeden pro druhého. Moc o tom nepíšu, ale celý život jsem sportoval. Stále jsem chodil běhat, jezdil na kole a plaval. A hlavně cvičil karate. Pokaždé jsem zaběhl do lesa, do parku a tam dělal různé sestavy a triky.

Co se týká koncertů, tak mi přišlo, že jak opadly první dvě vlny metalu, moc lidí nechodilo. Tedy na kapely, které jsem chtěl vidět já. Takový ty zábavovky nebo velký jména, tak tam bylo stále narváno. Někdy tenkrát jsem objevil v Plzni Ozzyho a Potkana, kluky, co nás vozili na koncerty. Zaplatili jste si u nich vstupenku i cestu a dostali jste skvělý komfort v tom, že jste odjeli z Plzně a zpět. To nejhorší, co vždycky bývá, cestování, se tímto jednoduše vyřešilo. Tedy, on Ozzy nebyl moc spolehlivý (dej mu pánbůh zemi lehkou), mám z té doby šílené zážitky, ale o tom jindy. Vybíral jsem si, nebyl jsem lenivý, ale také jsem se s nikým moc nekamarádil. Já, který jsem býval tolik rád středem pozornosti, jsem byl raději ve stínu. Jen jsem si tak v koutku popíjel a sledoval zásadní kapely mého života. Moje milá se mnou ale moc nejezdila. Hele, měli jsme spoustu povinností i doma, v Táboře, v Boleslavi i na chalupě. Taky jsme oba makali na brigádách. 

O všech těchto věcech přemýšlím, když sedím ve vlaku na Turnov. Musím za chvilku přestoupit a v Tanvaldu počkat na autobus na chalupu. Cesta mi utíká rychle, mám jedno staré dobré sci-fi. Batoh plný špekáčků, lunch meatu, něco málo piva a jednu lahev rumu. Blondýnka sedí proti mě a usmívá se. Nerad slavím svoje narozeniny. Nějak nevidím důvod. U nás doma se to v dětství příliš neprožívalo. Nějaké velké scházení rodiny a blahořečení neprobíhalo. Často jsem dostával knihy, za to jsem byl moc rád, potom trička s límečkem, které nesnáším dodnes a nakonec různé věci na sport, což jsem miloval. Včera jsme byli v Boleslavi a máma mi udělala můj oblíbený nepečený dort. A jestli pak víte, jaké triko jsem dostal? Poděkoval jsem, snědl svoji porci a tričko opatrně uložil do skříně hodně hluboko dozadu. K ostatním. Přelezeme do druhého kupé a proti nám si sedne dvojice kolem osmdesátky. Dědeček má zrovna také narozeniny. Babička se na něj usmívá a žmoulá mu ruku v dlaních. Na jejich tvářích se rozprostírá taková ta moudrá blaženost. 

Když jsem se narodil, tak bylo sychravo a lehce mrzlo. Alespoň, co vím z vyprávění. Nemohl jsem nikdy slavit venku, i dnes je pod mrakem a sníh si dává dostavení s deštěm. V chalupě je hrozná zima, máme zkřehlé ruce, než vybalíme věci. Na, cvakni si trošku rumu, budeš moje rumová víla. Musím zatopit. Udělám to a snesu dolů z půdy gramofon. Otřu prach a vybírám desku, co si pustíme. Vzadu, v jedné zapomenuté bedně najdu klasiky. Od Chopena, přes Brahmse až po Mozarta. Samé dobroty. Nejdřív to beru trošku jako legraci, ale když se rozhoří kamna a i já, který čaj moc nemusím, jej popíjím a kývu se do rytmu. Přivineme se k sobě a ona se mě zeptá, jaké to je, když ti je 21? No, hele, už mám spoustu zkušeností, to víš, to poznáš. Dělám starýho dědka, snažím se být vtipný a také jsem, mí milí čtenáři, hrozně moc štastnej. Po všem tom marastu s otcem, po bolesti, co mi zůstala v srdci po Kačence, po utrpení, co zažívala Kristýnka na vozíku, jsem najednou spokojenej. Z rozervanýho postpuberťáka, co dostal od života naloženo až běda, tu sedím a spokojeně se usmívám.

Peněz máme tak akorát, ale hlavně jsme zdraví a funguje mezi námi chemie. Rozumíme si skoro ve všem, nehádáme se skoro vůbec a máme spoustu společných zájmů. A hlavně, je to pořád hrozná sranda. Různě se špičkujeme, děláme si vzájemné milosti a všechno je to milý a prodchnutý samozřejmě erotikou. Jasně, že začneme něco dělat a skončíme v posteli. Tentokrát v ledových peřinách, ale jsme mladí a vůbec nám to nevadí. Vyhasnou zase jednou kamna a tak musím ven pro dřevo. Už je dávno tma, když dostanu několik CD, co jsem chtěl, triko Vader, které muselo stát hrozný peníze a knížky, o kterých jsem básnil už dlouhý čas. Zářím, ano, přesně si pamatuji ten krásný pocit. Mám obrovskou radost,  usmívám se od ucha k uchu a i když venku leje, vezmeme si pláštěnky, lahev rumu a jdeme se projít. Touláme se po místech, kam spolu normálně chodíme a já nechci, aby to skončilo. Křičíme do tmy, jen tak, protože v sobě máme velké množství energie.

Uvnitř není ještě příliš teplo, ale pořád lepší, než když jsme přijeli. Povídáme si skoro až do rána a když mi usne v náručí, tak nemůžu spát. Počkám na první náznak světla. Potom se odeberu také do říše snů. Zaberu opravdu tvrdě a spravedlivě. Jedny z nejkrásnějších narozenin, co jsem kdy zažil. Probudí mě tlapkání jejích bosých noh po podlaze. Má na sobě můj svetr a bojuje s kamny, které jí trošku kouří. Tady to musíš otevřít, pak to dobře potáhne, ukážu jí a obejmu. Znovu poděkuju za krásný večer i ráno. Jasně, jsem romantikem. Zamilovanej kluk, co má v sobě malinký kousek básnického střeva. Míchaná vajíčka s kousky slaniny. Co budeme dělat? Venku sněží, koukej. Naložíme znovu kamna, zabalíme se do svetrů a vydáme se na malý výlet. Dojdeme až na Muchov, koukáme do krajiny, ukazuji, kde je Sněžka, kde Špičák, kde jsme všude byli. Objímáme se v větru, otřásáme se zimou, modlíme se k mrakům, aby přestaly plakat.

Vrátíme se, už je zase tma a usušíme se u kamen. Sednu si, napíšu o všem jednu povídku, spolu s několika básněmi. Vyleze to ze mě ven, ani nevím jak. Slova mají drive a sílu. Odsýpají v rytmu, jsou žhavá a laskavá zároveň. Je o dvou lidech, o klukovi a holce, kteří v budoucnosti vzpomínají právě na podobné chvíle, jaké právě zažíváme. Je to dobrý, řekne mi blondýnka a má uplakané oči. Proč pláčeš? Je to hrozně hezký, děkuji. Obejme mě a já se znovu snažím všechno zaznamenat. Když si to ale po sobě přečtu, hodím papír do kamen. Něco mi na tom nesedí, je to příliš obyčejné a slova vůbec nedrásají. První povídku si blondýnka schová na památku. Pojď, zajdeme na pivo do hospody. Je tam nějaký candrbál. Dohraje nám kolega Brahms a cestou nás vyruší velký černý pes. Stojíme proti sobě na úzké cestě, ceníme na sebe zuby a já pomalu otevírám v kapse kudlu. Nakonec to ale vzdá. Uleví se mi. V hospodě je plno. Narváno.

Večer se totiž hraje. Starý DJ pouští fláky, co byly populární někdy v šedesátých a sedmdesátých letech. Super. Baví nás to. Kluci zvou holky na parket a ve vzduchu to jiskří. V temných koutech se to líbá a objímá a tvoří se dvojice, které spolu buď zůstanou nebo se po pár letech rozvedou. Tancujeme, paříme. Když potom nadejte čas ploužáků, nechci se chvástat, ale určitě patříme k nejen k nejlepším, co se týká vykrucování, ale myslím si, že nám to fakt sluší. Vyženou nás a konečně přestane sněžit i pršet. Objeví se hvězdy, i strejda měsíc, který nás sleduje až domů. Klidně bych tu zůstal na věky. Mohla bys učit v místní škole, makal bych rukama. Sníme, necháváme naše fantazie, aby se navzájem proplétaly. Svědkem jsou nám dva kaštany, pod kterými máme takový hezký zvyk. Pokaždé si pod nimi dáváme hubičky. Ani nestačíme přiložit. Tolik vášně v nás probudil tanec.

Nechce se mi zpátky do civilizace. Oblečení máme načáchlé kouřem z kamen a protože jsme všechno snědli, máme hlad. Ale byla to oslava, na kterou nikdy nezapomenu. Něco neuchopitelně krásného, milého a laskavého. Stejně jako babička, od toho dědy, co s námi jeli minule. Sedí proti nám, sama samotinká a pláče. Dívá se z okna a mluví k Františkovi, který ji opustil. Moc dobře vím, jak se cítí. Chtěl bych jí pomoc, nějak utěšit, ale neudělám to. Usměje se na nás omluvně a řekne nám, že nám to moc sluší. Necháme ji, aby vyprávěla. Až do Turnova povídá o svém muži. Panebože, to bylo tak krásně smutný, řekne mi moje milá, když dojedeme do Prahy. V hospodě U Husy si dáme každý dvě piva a mažeme zase na vlak. Poděkuji za jedny z nejlepších narozenin a pomalu se zase zařadím do stereotypu. Vedle v pokoji se na koleji hádá jedna dvojice, která ještě před měsícem používala takových zdrobnělin, když mluvila jeden o druhém, že mi bylo až stydnu. Najednou je ale žabička kurva zasraná. Raději si pustíme nějakou dobrou hudbu a jsme spokojení a dobře naložení. Oslavili jsme totiž všechno, co máme rádi. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 7. června 2025

Recenze/review - MARTORIATOR - Bloodpainted Visions of Perpetual (2025)


MARTORIATOR - Bloodpainted Visions of Perpetual
EP 2025, Edged Circle Productions

for english please scroll down

Včera si našel další mrtvolu. Zohavené tělo ve značném stádiu rozkladu. Příčina smrti byla zcela jasná. Nekonečné mučení. Všichni to omlouvají válkou, ale prostým faktem je, že je v lidech ukryta temnota, která když vyleze na povrch, tak je děsivá, bestiální, šílená. Jako bychom v sobě měli stále něco primitivního, zuřivého. Existuje hudba, která dokáže svojí atmosférou podobné nálady znázornit. Do rukou se mi dostala debutová nahrávka italských maniaků MARTORIATOR.

Ihned jsem se ocitl na bojišti. Kolem mě umírali další a další lidé, roztrháni na kusy. Hromady mrtvol byly spalovány a pach smrti se šířil všude kolem jako nějaká hnusná choroba. Tohle je death metal bez jakýchkoliv kompromisů. Je to šílená jízda přímo do pekla. Budete mučeni ostrými riffy, bicí vám vystřelí mozek z hlavy a krvelačný vokál vám dá jasně najevo, že zde se žádného slitování nedočkáte. Stejně jako v každé hnusné válce, která momentálně probíhá v různých koutech světa. 


Tahle kapela žádné zajatce nebere. Není třeba, při poslechu stejně nakonec všichni zemřou. Je to divoký, z určitého pohledu až primitivní death metal s prvky nihilistického grindcore a noise i black metalu. Tady žádné naivní představy o hrdinství nenajdete. Budete se po kolena brodit v bahně smíchaném se zkaženou krví. Uvidíte mozek vystřelený z hlavy, utrhané končetiny. Zažijete na vlastní kůži všechen ten hnus a špínu, všechnu bolest a utrpení, které válka vždy přináší. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, opravdově, s jediným účelem - zabít vás hudbou. Zajímavé jsou texty (Gau-18A), které rozhodně stojí za bližší prostudování. Zvuk je velmi masivní, přesto dobře čitelný. Je v něm obsažena požadovaná temnota i chlad. Podepsán je pod ním Davide Billia at MK2 Recording Studio. MARTORIATOR jsou kapelou, která si dala velký pozor na to, aby byly všechny formální věci v pořádku. Hlavní je ale nakonec vždy hudba samotná a zde vás přikove na zeď, roztrhá na kusy, rozemele na prach. Není to záležitost pro slabé povahy, ani pro čtenáře lesklých komerčních metalových časopisů. Tohle je totální blasfemie, vytažená odněkud z toho nejhlubšího podzemí. Jednotlivé skladby se vám budou vracet jako noční můry vojáků, které je provázejí do konce života. Budete pohřbeni za živa, oběšeni před nastoupenou jednotkou. Tady se trestá dezerce krutou a bolestivou smrtí. "Bloodpainted Visions of Perpetual" se vám dostane do mozku, jako nějaký prudký jen. A zanechá po sobě dlouhou krvavou stopu. Doporučuji poslouchat pořádně nahlas! Opravdový, hnusný, nekompromisní válečný death metal, který vás roztrhá na kusy! Příkaz zněl jasně, všechny zabij! 

Asphyx says:

He found another dead body yesterday. A charred body in a significant state of decomposition. The cause of death was quite clear. Endless torture. Everyone excuses it as war, but the simple fact is that there's a darkness hidden in people that, when it comes out, is terrifying, bestial, insane. It's as if we still have something primitive, fierce inside us. There's music that can represent that kind of mood with its atmosphere. I got my hands on the debut record of Italian maniacs MARTORIATOR.

I immediately found myself on the battlefield. More and more people were dying around me, torn to pieces. Piles of corpses were being burned and the smell of death was spreading all around like some kind of nasty disease. This is death metal without any compromise. It's a mad ride straight to hell. You'll be tortured by the sharp riffs, the drums will blow your brains out and the bloodthirsty vocals will make it clear that there's no mercy here. Just like in every ugly war that is currently going on in different parts of the world. 


This band takes no prisoners. There's no need, they're all gonna die anyway. It's a wild, from a certain point of view almost primitive death metal with elements of nihilistic grindcore and noise and black metal. You won't find any naive notions of heroism here. You'll be knee deep in mud mixed with corrupted blood. You'll see brains blown out of heads, limbs torn off. You will experience firsthand all the filth and squalor, all the pain and suffering that war always brings. The songs are written in a very believable, real way, with one purpose - to kill you with the music. The lyrics (Gau-18A) are interesting and definitely worth a closer look. The sound is very massive, yet easy to hear. It has the required darkness and coldness. It is signed by Davide Billia at MK2 Recording Studio. MARTORIATOR are a band that took great care to get all the formal things right. But in the end the music itself is always the main thing and here it will nail you to the wall, tear you apart, grind you to dust. This is not a matter for the weak of character, nor for readers of glossy commercial metal magazines. This is total blasphemy, pulled from somewhere deep underground. The individual tracks will come back to you like the nightmares of soldiers, haunting them for the rest of their lives. You'll be buried alive, hanged in front of your unit. Here, desertion is punished by a cruel and painful death. "Bloodpainted Visions of Perpetual" will enter your brain like a violent yen, leaving a long trail of blood. I recommend listening really loud! Real, nasty, uncompromising war death metal that will tear you apart! The command was clear, kill them all!



tracklist:
01. Cannibal Dictatorship 
02. Nail Rain 
03. Chaos Protocol 
04. Red Flowers of Nanjing 
05. Symphonies of War 
06. 66 Tons of Armored Hatred 
07. Thermonuclear Reset 
08. Perpetual Conflict

band:
GAU-18A - Drums
SúrNamtar - Vocals, Guitars, Bass



pátek 6. června 2025

Recenze/review - CANNIBAL ACCIDENT - Disgust (2025)


CANNIBAL ACCIDENT - Disgust
CD 2025, Inverse Records

for engglish please scroll down

Pokaždé, když ho přestaly bavit, tak jim vyndal vnitřnosti z těla a házel mrtvoly na hromadu. Dolů do sklepa. Jako kusy hadru. Operoval a mučil vždy s rozkoší, jak už to většinou u podobně vyšinutých jedinců bývá. Navenek působil samozřejmě jako plachý kluk, s brýlemi a nesmělým úsměvem na tváři. Kdy už si seženeš holku, ptali se jeho rodiče v legraci a byli rádi, že se netahá s nějakou špatnou partou. Jako člen různých zvrácených diskuzních fór věděl své. Lovil hlavně v noci. Když se ulicemi toulal strach.

Jak asi dobře víte, tak CANNIBAL ACCIDENT o podobných zvrácených věcech zpívají a hrají. K tomuhle stylu to patří. Death metal se zde potkává s grindcore i zkaženou krví. Kosti praskají tlakem a lebky pukají v divokých rytmech. Vítejte na starých jatkách plných bolesti a utrpení. 


Kapela byla založena v roce 2007 a od té doby je věrna odkazu třeba takových GENERAL SURGERY, ROTTEN SOUND, CADAVERIC INCUBATOR, INFERIA, XYSMA, DISGRACE a dalším maniakům, kteří rádi a často noří své ruce až po lokty do krve. Opravdu, vnitřnosti jsou zde tahány ven s elegancí starých mistrů patologů. Povedl se zvuk, obal, produkce, zkrátka všechno, na co si vzpomenete. Skladby, kterých je přesně dvacet, jsou surové, nekompromisní a zároveň si zachovávají drive a sílu. Jednotlivé motivy mají opravdu tlak a slabším jedincům vystřelí mozek z hlavy. Jedná se o přesně takový ten druh veřejné chladné a vášnivé pitvy, na které je vidět a slyšet, že je prováděna s láskou a oddaností morbidní práci samotné. Nikoho asi nepřekvapí, že pacient ještě žije. CANNIBAL ACCIDENT je přesně tím druhem kapely, která velmi dobře funguje i naživo. Vždycky si u poslechu říkám, že pokud existuje někdo s podobnými myšlenkami, jako v úvodu dnešní recenze, měl by si dát raději pivo a skočit do mosh-pitu. Tahle nahrávka vám totiž vyčistí mozek od zbytečností, propláchne vám jej kyselinou. "Disgust" je jako tsunami, jako lavina z kamení, kostí a zkažené krve. Tohle je morbidní zahrada, do které pohřbíval nějaký pomatený šílenec. Stejně jako řezníci musí perfektně ovládat své řemeslo, tak to umí i Finové. Navíc mají v očích touhu zabíjet hudbou a smysl pro nadsázku a morbidní humor. Pohodlně se usaďte, obejměte své milé, podávat se bude čerstvé maso, mozek i vnitřnosti. Nechte si chutnat! Surová, gore zničující death grindcoreová hostina! Masakr na starých jatkách! 

Asphyx says:

Every time he got tired of them, he'd pull their guts out and throw the corpses in a pile. Down in the basement. Like pieces of rag. He always operated and tortured with pleasure, as is usually the case with similarly deranged individuals. Outwardly, of course, he seemed like a shy boy, with glasses and a shy smile on his face. When are you going to get a girlfriend, his parents asked jokingly, glad he wasn't hanging out with the wrong crowd. As a member of various twisted message boards, he knew his stuff. He hunted mostly at night. When fear roamed the streets.

As you probably know, CANNIBAL ACCIDENT sings and plays about such twisted things. It's part of the style. Death metal meets grindcore meets bad blood. Bones crack with pressure and skulls burst with wild rhythms. Welcome to the old abattoir of pain and suffering.


The band was founded in 2007 and since then has been faithful to the legacy of such GENERAL SURGERY, ROTTEN SOUND, CADAVERIC INCUBATOR, INFERIA, XYSMA, DISGRACE and other maniacs who like to often sink their hands up to their elbows in blood. Indeed, the guts are pulled out here with the elegance of old master pathologists. The sound, the packaging, the production, in short, everything you can think of, is done. The tracks, of which there are exactly twenty, are raw, uncompromising while retaining drive and power. The individual themes really have pressure and will blow the brains out of weaker individuals. This is exactly the kind of public cold and passionate dissection that you can see and hear is done with love and devotion to the morbid work itself. No one is likely to be surprised that the patient is still alive. CANNIBAL ACCIDENT is exactly the kind of band that works very well live. I always say to myself while listening that if there is anyone out there with similar thoughts to the ones in the opening of today's review, they better have a beer and jump into a mosh pit. This recording will actually clear your brain of uselessness, flush it with acid. "Disgust" is like a tsunami, an avalanche of stones, bones and rotten blood. This is a morbid garden that some deranged lunatic buried in. Just as butchers have to master their craft, so do the Finns. Plus, they have a lust to kill with music and a sense of hyperbole and morbid humor. Sit back, hug your loved ones, fresh meat, brains and guts will be served. Enjoy! A raw, gore destroying death grindcore feast! A massacre in an old slaughterhouse!


tracklist:
01. Explicit Everything 
02. Toleraped 
03. Darkest Auer 
04. When Only Fans Blow On Empty Stage 
05. Flesh Fabricant 
06. Darken The Attic 
07. Itseinhon Kusisella Alttarilla (feat. Nikki 666) 
08. Mouthbreathing Bottomfeeder 
09. In The Meat Of The Night 
10. EU-rope Around Your Neck 
11. Kemperverse (Kemper Trilogy part 3: Mama’s Boy) 
12. Wife Eater (Woman’s Best Friend) 
13. R.I.C.H. (Relying In Capital Heresy) 
14. Viimene Fiitti (feat. Ulti-Make) 
15. Omniworld 
16. Inhumanely Precipitated Biodegradation 
17. No One Loves You Anymore 
18. I Want To Pay More Taxes 
19. Insult / Result 
20. Scorched Meat Tactics

band:
P. Kolkka - Guitars
H. Raisio - Vocals
Kurwa Doktor - Vocals
Jondom - Bass, Vocals (backing)
Aleksi Wilkman - Drums



KNIŽNÍ TIPY - Hotel času - Emilly Ross (2024)


Hotel času - Emilly Ross
2024, Fobos

Vstal jsem a bylo mi nějak divně. Jakoby těžko. Měl jsem zvláštní sny, nad kterými jsem přemýšlel ještě dlouho potom, co už jsem byl dávno v práci. Nějak mě všechno kolem štvalo. Neustále blábolící a nadávající kolegové v práci, lidé v tramvaji i ten nešťastník co se před chvílí oběsil na okapu kousek od našeho domu. Zavřeli kvůli němu kus ulice a musel jsem jít o několik desítek metrů kolem. To se nemohl podříznout doma? Zaslechl jsem na zastávce. Nekomentoval jsem, měl jsem splín a nevěděl jsem proč. Záměrně se vyhýbám toxickým lidem, zprávám i sociálním sítím. Všechny je mám, ale nebaví mě. Je tam jenom jed. Navíc je zataženo a zmoknul jsem. Na obědě se ihned začne, už u polívky, nadávat na politiku, sport a hlavně manželky. Zavřu se do své ulity, s hudbou co je ostrá a temná a co ji mám rád. Chce se mi zmizet. Někam daleko, klidně do nějakého starého hotelu a zastavit v něm čas. Cestou z práce jdu kolem Levných knih. Zalezu dovnitř a poprvé se usměju. Držím v ruce svoje první setkání s Emilly Ross a těším se domů, až si tenhle úlovek rozbalím.

Ihned to udělám, než přijdou všichni domů. Otevřu okno, nechám dovnitř vlézt dětský smích z nedaleké školy. Uvelebím se, připravím vodu, abych pak necoural a začtu se. Přede mnou se začne odehrávat horor plný duchů a přízraků. Je to velmi tajemné, děsivé, strašidelné. Zkrátka horor, jak má být. Nika má narozeniny a chce si je pořádně užít. Podle svých představ. A do mě byl ihned zaseknut dráp. Byl jsem najednou daleko od špatné nálady, od nevyspání, od hloupých kolegů, od válek, od politiky. Seděl jsem tu jenom já a knížka, oba spojeni v jeden celek. Možná jsem ke svému okolí někdy až moc vnímavý, nedokážu z hlavy vyhnat zátarasy kolem mrtvého těla ranního sebevraha. Viděl jsem jenom nohy, které nestačili přikrýt. Přesto jsem tenhle obraz nemohl vyhnat z hlavy. Co ho k tomu dohnalo? Proč, podle zpráv to byl poměrně mladý chlap. Jen o pár let starší než já. Možná jen neměl nikoho, komu by se mohl svěřit. Přemýšlím nad tím, když mě začnou bolet oči. Vůbec si nevšimnu, že celá rodina přišla ze škol i z práce. Automaticky sním večeři, ale nějak nevím, co jsem jedl. Jsem ve svém podivném světě, v jiné dimenzi. Přemýšlím, kam se bude děj dále ubírat.

Mám to takhle vlastně až posledních pár let. Možná od covidu. Zkouším nové autory, objevuji. Nechci zakrnět. Je to stejné jako s muzikou. Proto mám svoje stránky. Asi by mě nebavilo poslouchat stále dokola jen to samé. Třeba třicet let, jak to někteří mí vrstevníci dělají. Hudba i knížky se přeci jen vyvíjejí, každý má jiný způsob, jakým se vyjádří. Odlišný zvuk, melodii, stejně jako příběhy, jako psaní. Tentokrát se mi ve vnitřnostech rozlil takový ten krásný teplý pocit, že jsem udělal dobře. Rozhodně to nejsou vyhozené peníze. Naopak, knížku si fakt užívám. Dělávám to pokaždé tak, že si dělám poznámky do telefonu, stejně jako u recenzí. Potom mě chytne slina a vše napíšu. A svoje zápisky k tomu samozřejmě využiju. Navíc je hotel v mém oblíbeném Polsku. Znáte to, přijede sem sedm přátel, všichni nadšení a nabuzení na oslavu. Jako za starých časů, rádi se všichni vidíme. Jenže se začnou dít hrozné věci. Pamatujte na to.

Knižními tipy jsem si trošku naběhl, ale já mám pořád rád výzvy. Psát totiž o knihách je troufalé. Nejsem kritik, opakuji to spoustu let stále dokola. Stejně jako u hudby jsem jen obyčejným fanouškem, co má rád čtení a hudbu. Něco uvnitř mě mě nutí se vyjádřit, popustit uzdu své fantazii. Nikdy bych nevěřil, že i já obyčejný fotr z Plzně, budu mít tolik fanoušků. Dělá mi to samozřejmě moc dobře, ale faktem je, že je to neskutečná jízda. Psaní je řehole, vážím si každého, kdo to umí. Musíte mít řád, nápady, samozřejmě se opakujete, tomu se nevyhne nikdo. Přesto, když před sebou vidím prázdnou stránku a pročítám si svoje poznámky, tak mě šimrá v žaludku. Potom to ze mě vyleze, prsty mi kmitají po klávesnici a snažím se nějak pochytat všechny myšlenky, jak na mě kniha/hudba působí. A Hotel času mě v podstatě nenechal vydechnout. Je to fakt jízda na horské dráze. Od začátku do konce. Je to stylovka přesně podle mého gusta.

Možná si říkáte. Jak to asi dopadne? No, špatně, je to horor. Přesto, nebo právě proto, si po téhle knize připadám takový očištěný. Ten splín a špatná nálada, které nemívám příliš často, jsou pryč. Uff. zase jednou čtení přebilo vše ostatní. Je dobré mít svůj kout, svoje místo, kde si srovnáte myšlenky. Mě hodně pomáhá příroda. Dlouhé procházky lesem s mojí milou. A knihy. Neznám nic lepšího, než přijít z lesa domů, sednout si do křesla a nejdřív přičichnout k papíru. Zatím ještě nejsem chycený e-knihami. Možná mě to nemine, místo v knihovně rapidně ubývá, ale zatím ne, zatím miluju ten rituál rozbalování. Těšení se. Napětí. Asi to máte stejně. Hotel času byl pro mě knihou, která přišla ve správné chvíli. Na podobný horor jsem měl už dlouho chuť a moje očekávání bylo naplno ukojeno. Tohle je tip pro všechny fanoušky klasického hororu. Nechte si chutnat. Děkuji za pozornost i za přízeň. Mějte se co nejlépe.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Každý z její party si oslavu čtvrtstoletí uspořádal podle vlastních představ, tak proč by si Nika neužila svůj narozeninový den také přesně podle svého gusta? Fanynka hororů a strašidelných míst uspořádá výlet do jedné z nejděsivějších destinací Evropy a pozve tam i všech svých sedm nejlepších kamarádů. Pár nocí ve starém hotelu se jeví jako originální oslava, dokud se ovšem nezačnou dít podivné věci. Tenhle pokoj už přece procházeli. Nevypadá tentokrát nějak jinak? Jako by ho právě někdo uklidil a připravil pro nové hosty. Komu patří ty šouravé kroky z vedlejšího pokoje? Určitě ne nikomu z jejich party. Podivné události se nabalují jedna na druhou a mezi mlad roste napětí a strach. Čas jako by hrál podle svých vlastních pravidel. Nic není takové, jak se na první pohled zdá… Co mělo být pohřbeno hluboko v historii hotelu, náhle vyplouvá na povrch a minulost se stává přítomností. „Niko! Říkala jsi, že je to bezpečný, že se není čeho bát! A přitom tady všichni chcípneme!“ vzlykal Roman a skláněl se nad zakrvácenou mrtvolou svého kamaráda.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 5. června 2025

Recenze/review - NITHE - Funeral Death (2025)


NITHE - Funeral Death
EP 2025, Caligari Records

for english please scroll down

Umrlci tančí v divokých rytmech. Probuzeni uprostřed noci jsme sestoupili dolů, do katakomb, ve kterých byli kdysi pohřbeni padlí kněží. Do stěn je otištěna bolest a plameny zase hoří jasným plamenem. Jsme tu správně, kývne souhlasně hlavou můj vlastní démon, který mě probudil a řekl mi, že nastal čas. Na pravý, hnisavý a krvavý rituál ze starých časů pořádaný na počest samotného Ďábla. Postavy v kápích odříkávají tajemné formule, atmosféra je prodchnutá strachem a napětím. Zazní první riff. Ostrý jako břitva, jako nůž který bude za chvilku zabodnut do srdce oběti.

Mám rád v metalu staré pořádky, líbí se mi hudba, které má své kořeny v devadesátých letech minulého století. Jsem sběratel kostí, hlídač podzemí, jsem posluchač přesně takových nahrávek, jako je letošní EP norských black thrash death metalistů NITHE. Pokud jste na tom stejně, otevřete si pivo, nějakou prašivou rakev a poslouchejte pozorně. Tahle zní ozvěny ze samotného pekla!


Pokud patříte ke generaci maniaků, kteří si kopírovali kazety, kteří hltali fanouškovské, ručně tištěné ziny a psávali jste rukou dopisy na papír svým oblíbeným kapelám, potom jste zde správně. NITHE jakoby exhumovali ducha starých dobrých časů. A činí tak velmi uvěřitelně, opravdově, s morbidní elegancí. Líbí se vám třeba takoví NIFELHEIM, AURA NOIR, PROTECTOR, SODOM, HADEZ, VOMITOR, NECROVORE a další smečky s krvavou jiskrou v oku? Potom vám doporučuji, abyste se jako já na nějaký čas zavřeli do své kobky, přidávali postupně hlasitost a užívali si tenhle chladný a temný rituál. Co se týká zvuku, tak působí opravdu analogově (netuším jestli je to pravda, ale EP tak zní). "Funeral Death" je určeno pro všechny, kteří stále uznávají spíše pohřby do studené země, než neosobní odchod na druhou stranu žehem. Blasfemie, hororové nálady se zde potkávají s misantropií. Norové přišli z toho nejhlubšího podzemí a troufám si tvrdit, že o nich ještě uslyšíme. Osobně bych chtěl co nejdříve nové dlouhohrající album, protože čtyři skladby jsou pro mě zkrátka málo. Všude je cítit mrtvolný puch, rakve jsou prázdné. Hledáš nemrtvé a nacházíš je ve stínu, jak se kývají do rytmu. Není divu, hraje se zde hlavně pro ně, pro démony, pro fanoušky opravdové, reálné smrti. Jsem moc rád, že jsem na svých toulkách podzemím tuhle kapelu potkal. Budu ji pozorně sledovat. Pokud jste na tom stejně jako já (asi budete, jinak byste tuhle recenzi nečetli), tak to udělejte také. Letos jsme totiž dostali pořádnou porci syrového masa. Umrlci tančí v divokých rytmech. Temný a chladný black thrash death metal s příměsí zkažené krve! 

Asphyx says:

The dead dance to wild rhythms. Awakened in the middle of the night, we descended down into the catacombs where the fallen priests were once buried. Pain is imprinted on the walls and the flames burn bright again. We're right here, my own demon nods his head in agreement, waking me up and telling me it's time. For a true, festering and bloody ritual from the old days, held in honor of the Devil himself. Hooded figures recite arcane formulas, the atmosphere is imbued with fear and tension. The first riff is played. Sharp as a razor, like a knife about to be plunged into the victim's heart.

I like the old order in metal, I like music that has its roots in the 1990s. I'm a bone collector, a guardian of the underground, I'm a listener of exactly such records as this year's EP by Norwegian black thrash death metallers NITHE. If you're the same way, crack open a beer, some dusty coffin and listen closely. This one sounds like echoes from hell itself!


If you're part of the generation of tape-copying geeks who devoured fan-made, hand-printed zines and hand-wrote letters on paper to your favorite bands, then you've come to the right place. NITHE seem to have exhumed the spirit of the good old days. And they do so in a very believable, genuine way, with a morbid elegance. Do you like the likes of NIFELHEIM, AURA NOIR, PROTECTOR, SODOM, HADEZ, VOMITOR, NECROVORE and other packs with a bloody sparkle in their eye? Then I suggest you, like me, lock yourself in your dungeon for a while, turn up the volume gradually and enjoy this cold and dark ritual. "Funeral Death" is for those who still appreciate burials in the cold earth rather than an impersonal departure to the other side of the glow. Blasphemy, horror moods meet misanthropy here. The Norwegians have come from the deepest underground, and I daresay we shall hear from them again. Personally, I'd like a new full-length album as soon as possible, because four tracks is simply not enough for me. There's a dead smell everywhere, the coffins are empty. You look for the undead and find them in the shadows, swaying to the beat. No wonder, it's played mostly for them, for demons, for fans of real, real death. I'm so glad I met this band on my underground wanderings. I'll be following them closely. If you're in the same boat as me (you probably will be, otherwise you wouldn't be reading this review), do so too. Because this year we got a good portion of raw meat. Dead men dancing to wild rhythms. Dark and cold black thrash death metal with a touch of bad blood!


tracklist:
1. Chains of the Abyss 
2. Primordial Ooze (Mother of Woe) 
3. Funeral Death 
4. Poison Wind

LINEUP
Henrett: vocals
Gravlös: drums
Jesentörr: guitars
Mondratt: bass



A few questions - interview with black thrash death metal band from Norway - NITHE.

A few questions - interview with black thrash death metal band from Norway - NITHE.

Answered Stian Utheim Breiland (drums), thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hey man! Thank you so much for your support!!! Here are Stian’s (drummer) answers:

Hey hey! We are Nithe from Kristiansand located in southern Norway. We play a mix of Death, thrash and black METAL! Keeping it old and true to the masters of the 80s.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

The new Demo/EP was recorded here and there I guess. The drums were recorded in a basement in Lyngdal, surrounded by churches and all things horrid. And the GUITARS was recorded home where our Axeplayer lives in Kristiansand. And the bass and vocals recorded in Oslo, the total worst town in existence. Our Bass player Aksel was in charge of mixing and mastering since he's the only one in the band capable of doing that hehe!

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

I have absolutely no idea haha! I'm just the drummer in the band. But its being released on cassette atlesst. I guess 50 or so copies first maybe.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

The lyrics are written by Henrik the singer and Aleks. I suppose they mainly is about old horror movies and the urge to dwell at a churchyard drinking beer and mocking the holy cross. And mixing it with some bizzare Lynch insanity i guess.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was drawn by Aleks and the coverart of our previous two releases was made by Aruagint. A total metal maniac!

The layout of our cassettes and all things graphic i suppose is a collaborate thing our bassist and guitarist do. I can only draw pinetrees and a very primitive Donald Duck. Concerning social networks, I personally hate networking. I just want to have a good time. But that being said our bassist currently lives in Oslo, where alot of the great bands are located. So thats maybe helping us some way. And our vocalist is the most charismatic man in the galaxy so he knows people too hehe.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We just got a message from Caligari records asking us if we wanted them to release the Funeral Death EP. And ofcourse that was very much okay with us. I see they also did release Dødskvad and Impugner stuff, two great bands from Norway. Also Hexenbret that is a fantastic band from somewhere obscure in Europe.

I am very pleased by the way things are going with Caligari Records. I am not being threatened I swear!

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Metal is my total way of life. All else can fuck off! For the song writing maybe Autopsy, Hellhammer/Celtic Frost, Morbid Angel, Carnivore, Early Sepultura, Poison (from germany) and Darkthrone are very obvious inspirations. Our guitarplayer talks about Autopsy and Carnivore on a daily basis. And I have to mention more! Early Kreator and Destruction, Sabbat fron japan, Bathory, Sarcófago, Black Sabbath, and the list goes on and on. 


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No we did not as far as I know.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Oh well I think maybe we have played like 7-9 shows. Its hard to say what I'd prefer. I love playing shows, but I hate having to be social with strangers all the time. So my ideal show would be a 5 min walk from where I live. We could just go and play and then we could walk back home and listen to Iron Maiden again. Fuck the busses in Bergen! Our best performance was ofcourse our 4th rehearshal.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We are pretty terrible at planning stuff. So all I know for certain is that we will be listening to METAL and drinking beer while we do it. But ofcourse we will record more stuff and play some shows here and there.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can contact us on mail and social media. But we are very bad at answering it turns out.

Thanx for the interview.





---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine