DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 19. května 2020

Recenze/review - DOOMAS - Portal (2019)


DOOMAS - Portal
EP 2019, Gothoom Productions


for english please scroll down


Představte si temný les plný podivných stínů. Máte neodbytný pocit, že vás někdo neustále sleduje. Žhnoucí oči šelmy, probuzená bestie. Několik mrtvých těl ohlodaných na kost. Brána byla otevřena. Každý si své noční můry představuje jinak, každý považuje za démony někoho jiného. Já už mám dávno jasno. Od té doby, co se mi dostalo do rukou nové EP slovenských DOOMAS, jsem zcela přesvědčený o tom, že jejich hudba dokáže přivolat běsy. 

Nejde tu teď o to, jaké kapele je tvorba slovenských bardů podobná, ani o nekonečné porovnávání s někým jiným. Tady se jedná o vstup do jiné dimenze. DOOMAS jsou na "Portal" trošku jiní, než dříve. Mají hutnější, zákeřnější zvuk, skladby v sobě obsahují větší množství špíny a beznaděje. Podepisuji vlastní krví, tenhle směr se mi hodně líbí. 



Kult CTHULHU, ztělesnění bestie, nestvůry, která nezná slitování. Témata pana H.P. Lovercrafta fascinují metalové skupiny odnepaměti, ale jen málokdo dokáže ztvárnit a zhmotnit tenhle šílený svět. DOOMAS vydali EP, které si mě postupně podmanilo, pohltilo mě. Nebyla to láska na první pohled a vlastně ani na druhý. Jenže pak se nad městem setmělo a já v černých mracích viděl rozšklebené tváře démonů. Kulisou mi byl "Portal".  Najednou mi chybí další songy, chtěl bych víc zkažené krve, temných hvozdů, víc šílenství, strachu. Slováci vydali hodně chorobnou desku. Je takovou morbidní ochutnávkou, doom death metalovou pozvánkou do zkaženého světa bez hranic. Někdy už nevím, jestli jsme na dobré nebo zlé straně, ale to ukáže až historie. Vidím před sebou postavy v kápích, fantazie mi pracuje na plné obrátky. Ano, "Portal" je dobrou muzikou, jinak by se nezabodl do mé hrudi, nepronikl mi do krve. Prožívám peklo, trpím vlastními hříchy, modlitby dávno nepomáhají. Procházím na druhou stranu. Bolestivý přerod, brána byla otevřena. Musím se poklonit, tolik temnoty jsem od DOOMAS opravdu nečekal. Překapaná tma, absolutní nihilismus! Chci víc!


Asphyx says:

Imagine a dark forest full of strange shadows. You have a persistent feeling that someone is constantly watching you. Glowing beast eyes, the beast is awakened. Several dead bodies were gnawed to their bones. The gate was opened. Everyone imagines their nightmares differently; everyone considers as a demon someone else. Everything is clear to me for a long time. Ever since I got into my hands the new EP of the Slovak band DOOMAS, I am completely convinced that their music can provoke rage.

It's not about what to which band is work of the Slovak bards similar, nor about endless comparisons with someone else. This is an entry into another dimension. DOOMAS are a little different on the "Portal" in comparison to the albums before. They have a denser, more insidious sound, the songs contain more dirt and hopelessness. I sign this with my own blood, I like this direction a lot.

The cult of CTHULHU, the embodiment of the beast, a monster that knows no mercy. The metal bands have been fascinated with the topics made up by Mr. H.P. Lovercraft since time immemorial, but only a few individuals have been able to portray and materialize this crazy world. DOOMAS released an EP, which gradually conquered me, engulfed me. It wasn't love at first sight and not really at second sight. But then the night over the city was getting darker, and I saw the grinning faces of the demons in the black clouds. My backdrop to this image was "Portal". Suddenly I miss the other songs, I would like more spoiled blood, dark forests, more madness, and fear. The Slovaks released a very sick record. It's such a morbid tasting, a doom death metal invitation to a corrupt world without borders. Sometimes I don't know if I am on the right side or the bad side, but history will show. I see persons in hoods in front of me, my imagination is working at full speed. Yes, "Portal" represents good music, otherwise, it wouldn't have stabbed into my chest, it wouldn't have penetrated my blood. I experience hell, I suffer from my own sins, prayers do not help for a long time. I'm going to the other side. Painful rebirth, the gate was opened. I have to bow, I didn't really expect so much darkness from DOOMAS. Dripping darkness, absolute nihilism! I want more!

tracklist:
1. Portal
2. Abyss

band:
Peter Doomas Beťko - bass guitar, vocals
Martin Kalmi Kalmancai - lead guitars
Noro Bajzat - guitar
Erik Šabo - drums

https://doomasofficial.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/DoomasOfficial/
http://www.doomas.com/
https://twitter.com/doomasofficial
https://www.youtube.com/user/DoomasOfficial
http://www.gothoom.com/

pondělí 18. května 2020

Recenze/review - OBSCENE - The Inhabitable Dark (2020)

OBSCENE - The Inhabitable Dark
CD 2020, Blood Harvest Records 

for english please scroll down

Bylo mi divné, že jsou dřevěné dveře do krypty zničené. Vykradači hrobů si asi mysleli, že zde najdou nějaký poklad. Omyl! Naleznete zde jen staré choroby, smrt a death metal. Mezi propletenými pavučinami leží celkem čerstvá těla. Ohlodaná na kost, rozdrcené lebky, shnilá střeva povalující se po podlaze. Otřepu se chladem a najednou moc dobře vím, že tenhle výlet měl smysl. Nalezl jsem zde, mezi kamennými zdmi, ryzí, pravý a nefalšovaný smrtící kov.

OBSCENE, kapela, o které jsem psal již v roce 2017, když vydala EP "Sermon to the Snake". Démoni ze Spojených států, kteří se zhlédli v death metalu z devadesátých let. Tahle smečka hraje absolutně chorobnou muziku, u které popraskají rakve v širokém okolí. Stačí, když zazní první song, následuje další a vy máte najednou pocit, že jste zavřeni v opuštěných katakombách.



Máte rádi kapely jako ASPHYX, BOLT THROWER, OBITUARY, MORGOTH, PESTILENCE, NECROPHAGIA, MASTER, CIANIDE, POSSESSED? Trávíte rádi a často svůj čas na starých hřbitovech, s chutí se přehrabujete v prašivých kostech? Líbí se vám márnice s vyrovnanými lebkami do pyramidy? Potom byste mohli ocenit i nové album "The Inhabitable Dark". Je totiž opatřeno velmi dobrým pradávným zvukem, morbidním obalem a spoustou nápadů, které vás doslova přikovají na zeď. Slyším zde poctivý reálný old school death metal, zahraný od srdce a s nadšením, které mají jen zkušení hrobníci. Kolem krypty se vznáší neskutečný puch. Těla se rozkládají, hnilobné procesy byly zahájeny. Takhle má znít death metal! To vám podepíšu vlastní krví. OBSCENE jsou na své dlouhohrající prvotině vynikající, démoničtí, chladní, šílení a prašiví jako ruce prokleté mrtvoly. Hoď kamenem, kdož si bez viny. Prach jsi a v prach se obrátíš. Nahrávka s devastujícím účinkem, která vám přehází všechny kosti v těle!



Asphyx says:

It was strange to me that the wooden door to the crypt was destroyed. The grave robbers probably thought they would find some treasure here. Mistake! You will find here only old diseases, death and death metal. Between the intertwined cobwebs lie quite fresh bodies. Gnawed to a bone, crushed skulls, rotten intestines lounging on the floor. I'm shaking with the cold, and suddenly I know very well that this trip made sense. I found here, among the stone walls, pure, genuine and true death metal.

OBSCENE, a band I wrote about in 2017 when they released the EP "Sermon to the Snake". Demons from the United States who find themselves in death metal from the 1990s. This band play absolutely sick music, with coffins cracking in a wide area. Just to play the first song, the next one follows, and you suddenly feel locked up in abandoned catacombs.


Do you like bands like ASPHYX, BOLT THROWER, OBITUARY, MORGOTH, PESTILENCE, NECROPHAGIA, MASTER, CIANIDE, POSSESSED? Do you like and often spend your time in old cemeteries, do you like to rummage through the dusty bones? Do you like mortuaries with skulls build in a pyramid? Then you might appreciate the new album "The Inhabitable Dark". It has a very good ancient sound, a morbid cover and a lot of ideas that will literally nail you to the wall. I hear honest real old school death metal here, played from the heart and with the enthusiasm that only experienced gravediggers have. An incredible stench hovers around the crypt. The bodies decompose, putrefaction processes have begun. This is how death metal should sound! I'll sign it for you with my own blood. OBSCENE are on their long-playing debut excellent, demonic, cold, mad and dusty like the hands of a cursed corpse. Throw a stone, if you are without fault. Dust you are and to dust you will return. A recording with a devastating effect that sweeps all the bones in your body!

tracklist:
1. Without Honor and Humanity
2. Bless the Giver of Oblivion
3. All Innocence Burns Here
4. They Delight in Extinction
5. Black Hole of Calcutta
6. Isolated Dumping Grounds
7. This is He Who Kills
8. The Inhabitable Dark


band:
B.H.
M.M.
R.H.
K.S.

https://obscenedeathmetal.bandcamp.com/
https://bloodharvestrecords.bandcamp.com/album/the-inhabitable-dark
https://www.facebook.com/obsceneDM/

Recenze/review - STERCORE - Indifference (2019)


STERCORE - Indifference
CD 2019, Gothoom productions


for english please scroll down


Deathcore a jeho odnože rozhodně nepatří ke stylům, které bych nějak dobrovolně vyhledával. Na to jsem moc starej pes. Svůj čas trávím raději na opuštěných hřbitovech a u kapel, které jsou mému srdci vlastní. Již podruhé ale udělám výjimku u slovenských STERCORE. Tahle parta na sobě totiž pořád pracuje, maká, dolaďuje detaily u svých skladeb. A dělá to dokonce v době, kdy podobných smeček můžete slyšet na každém kroku desítky. 

STERCORE jsou sympatická parta maníků, kteří hrají death core a doplňují jej spoustou melodií. A dělají to dobře, pokud tedy budu brát v potaz posun ve zvuku, v celkové produkci, grafice a podobných věcech, které spousta skupin podceňuje a pak se diví, že je nikdo neposlouchá a nikoho nezajímají. Řekněme si to na rovinu. Pokud bych poslouchal deathcore a melodický death metal do něj vložený, měl bych plakát STERCORE vylepený ve svém pokoji. To je jasná věc! 



Za desku "Indifference" by se nemuseli stydět klidně ani takoví CARNIFEX, INSOMNIUM, IN FLAMES a jim podobní. Když si to vezmu kolem a kolem, tak vlastně s tímhle albem nemám žádný větší problém. Jasně, mohlo by být špinavější, mohlo by na něm být méně hluchých míst (našel jsem jich ale opravdu jen několik a to spíše ve chvílích, kdy kapela hraje rychle). Naopak velkou devizou slovenských šílenců jsou melodie. Osobně si na ně poměrně potrpím a jsou to právě kytarové riffy, které dokážou udržet moji pozornost. "Indifference" je živá, pestrá nahrávka, které rozhodně nechybí drive a heavy efekt. Osvěžující je i zapojení různých hostů. STERCORE se zkrátka zase o něco zlepšili v řemesle, z desky je cítit nadšení a odhodlání. Navíc jsou mi sympatičtí i jako lidé, což se samozřejmě také počítá do celkového dojmu. Občas se sice vkrade lehký stereotyp, ale jsou to opravdu jen občasné momenty, které nedokáží narušit celkový dojem. Nemám ve svých recenzích a dojmech z alb číselné hodnocení, osobně si myslím, že číslo nedokáže vyjádřit to, co slova, ale u novinky STERCORE bych s klidem dal 7/10. Je totiž svěží, svým způsobem odvážná a jako bonus vám nakope zadky! Může si fanoušek stylu přát něco víc? Myslím, že mnoho ne. Buďte STERCORE!



Asphyx says:

Deathcore and its offshoots are definitely not among the styles I would look for voluntarily. I'm too old dog for that. I prefer to spend my time in abandoned cemeteries and with bands that are closer to my heart. For the second time, however, I will make an exception for the Slovak band STERCORE. This group is still working on themselves, and fine-tuning the details of their songs. And it does it even at a time when dozens of similar groups you can be heard at every step.

STERCORE is a group of nice guys who play deathcore and complement it with a lot of melodies. And they do it well, if I take into account the shift in sound, in the overall production, graphics and similar things, which a lot of groups underestimate, and then they are surprised that no one listens to them and no one is interested in their music. Let's face it. If I listened to deathcore and melodic death metal embedded in it, I would have a STERCORE poster pasted in my room. That is a clear thing!



Even CARNIFEX, INSOMNIUM, IN FLAMES and other similar bands would not be ashamed of the "Indifference" album. If I take it around and around, I don't really have any major problems with this album. Sure, it could be dirtier, it could include fewer deaf spots on it (but I really found only a few, especially when the band is playing fast). On the contrary, melodies are a great asset of Slovak lunatics. Personally, melodies are quite important for me and here the guitar riffs are the thing that can keep my attention. "Indifference" is a fresh, varied record that definitely does not lack drive and heavy effect. The involvement of various guests is also refreshing. STERCORE improved a bit in their craft again, you can feel the enthusiasm and determination on the record. In addition, I like them as people, which of course also counts in the overall impression. Sometimes a slight stereotype creeps in, but these are really just occasional moments that can't disturb the overall impression. I don't have a numerical rating in my reviews and impressions from the albums, I personally think that the number can't express what the words can, but in the case of new STERCORE album I would easily give 7/10. The record is fresh, in a way brave and as a bonus ,it will kick your ass! Can a fan of this style want anything more? I don't think so. Be STERCORE!


TRACKLIST
01. Indifference
02. Dreams (feat. Feketepéter)
03. Delirium
04. Humanity (feat. Patrícia Gyenesová)
05. Desperate (feat. Cj Mcmahon)
06. Brother
07. Empyreum
08. Parallax (feat. István Simon)
09. Marionette
10. Thorns

band:
Matus Pis / vokills
Peter Kotrik / guitars
Michal Kotrik / guitars
Ladislav Hunka / bass guitar
Michal Maslak / drums

https://stercore-sma.bandcamp.com/album/eternal-sunlight
https://bandzone.cz/stercore
https://www.facebook.com/stercore.slovakia/
http://www.gothoom.com/

neděle 17. května 2020

Recenze/review - BOMBS OF HADES - Phantom Bell (2020)


BOMBS OF HADES - Phantom Bell
EP 2020, Black Lodge Records 

for english please scroll down

Schválně, zkuste si to. Vydejte se večer na místní hřbitov a požádejte hrobníka, jestli by vás nechal přenocovat v márnici. Myslím, že vám bude stačit jedna noc a nadosmrti změníte svůj život. Víte o tom, že mrtví krátce po odchodu z tohoto světa rozmlouvají? Chladná kobka, tma a dobrý death metal by vás o tom mohli myslím přesvědčit. Já si třeba s sebou vzal nové EP švédských BOMBS OF HADES a když jsem ráno z márnice odcházel, mé vlasy byly bílé jako sníh.

Nové EP s příznačným názvem "Phantom Bell" mě ihned dostalo. Líbí se mi způsob, kterým kapela ke smrtícímu kovu přistupuje. Letos ještě víc chladněji, temněji, zákeřněji. Nejsou to jen obyčejné skladby ze staré školy, ale propracované, ostré hroty, které jsou vám zatlučeny silou do hlavy.



Členové BOMBS OF HADES působí nebo působili i v takových kapelách jako TRIBULATION, AT THE GATES, GOD MACABRE, THE LURKING FEAR a spoustě dalších. Nemusíte se tedy bát, že by byl podceněn zvuk a produkce. Naopak, všechno, včetně obalu, sedí na svých místech. Švédi se na novém EP posunuli směrem do špinavých vod, ve kterých plavou s jistotou zkušených umrlců. Základem je stále death metal a crust, ale jak už u nich bývá dobrým zvykem, tak každá nová hudba od téhle party je pokaždé trošku jiná. Letos se vydávají na výlet až někam do rockových oblastí. Songy mají originální rukopis, spíše postupně navozují atmosféru strachu a beznaděje. Jsou opravdu velmi vhodné pro chvíle, kdy sedíte v márnici a přemýšlíte o smyslu vlastního bytí. Stojíte nad jednotlivými těly, a najednou přesně víte, jakým způsobem kdo zemřel, jak žil, jaké měl trápení. "Phantom Bell" je jako temná mantra smrti, ozvěna z odvrácené strany našeho světa. Myslím, že s touhle deskou duše ještě chvilku nenajdou klid. A je to tak správně. Neklidná, podmanivá a jedovatá nahrávka, která se vám zadře pod kůži!



Asphyx says:

Deliberately, try it. Go to the local cemetery in the evening and ask the gravedigger if he would let you spend the night in the morgue. I think one night will be enough for you and you will change your life forever. Did you know that the dead talk shortly after leaving this world? Cold dungeon, darkness and good death metal could convince you of that. For example, I took a new Swedish BOMBS OF HADES EP with me, and when I left the morgue in the morning, my hair was white as snow.

A new EP with the distinctive title "Phantom Bell" immediately got me. I like the way the band approaches death metal. This year even colder, darker, more insidious. It's not just ordinary songs from the old school, but elaborate, sharp spikes that are hammered into your head.


Members of BOMBS OF HADES work or have worked in such bands as TRIBULATION, AT THE GATES, GOD MACABRE, THE LURKING FEAR and many others. So you don't have to worry about sound and production being underestimated. On the contrary, everything, including the cover, fit in place. On the new EP, the Swedes have moved towards the dirty waters, in which they swim with the confidence of experienced undead. The basis is still death metal and crust, but as is already a good habit with them, every new music from this party is always a little different. This year they are going on a trip somewhere to the rock areas. The songs have an original handwriting, rather they gradually evoke an atmosphere of fear and hopelessness. They are really very suitable for moments when you are sitting in the morgue and thinking about the meaning of your own being. You are standing over individual bodies, and suddenly you know exactly how someone died, how they lived, what their suffering was. "Phantom Bell" is like the dark mantra of death, an echo from the far side of our world. I don't think souls will find peace with this album for a while. And that's right. A restless, captivating and poisonous recording that gets stuck under your skin!


Tracklist:

01. Phantom Bell
02. Bridge of Sighs
03. Kamikaze
04. Lungs (Townes Van Zandt cover)

band:
Jonas Stålhammar: Vocals, guitar and random instruments
P-O Söderback: Guitar
Magnus Forsberg: Drums
Roger Iderman: Bass

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý čtyřicátý šestý - Tulák samoty číslo I.


Příběh dvoustý čtyřicátý šestý - Tulák samoty číslo I.

Očekávalo se ode mě, že udělám spoustu věcí. Třeba, že požádám Kristýnku o ruku, že se budu učit na druhou maturitu, že budu dospělý, že se postavím životu čelem. Každý po mě něco chtěl, něco neustále žádal, měl jasnou představu, co bych měl dělat. Jenže já byl mladej, rozervanej a nevěděl jsem vůbec nic. Nechtěl jsem se zařadit, navléknout papuče a čumět na fotbal. Nadávat na starou, slintat nad mladejma holkama a neustále vzpomínat, jaký to bylo super, když jsem byl svobodnej. Taky se zase ozvali vojáci, ty kurvy zelený. Původně jsem se měl odjet učit na 14  dní na chalupu. Původně se mnou měla jet i Kristýnka. Ale zůstala raději se svým tátou, aby se trošku užili.

Tak jsem byl sám a dával jsem si pár pivek před cestou v hospodě U Hymrů. Nějak podvědomě jsem cítil, že se mi právě mění život. Připadal jsem si jako duch, který se vznáší nad tělem a sleduje, co ten kluk jeden ušatej zase provede. Vedle mě stála stará modrá krosna. Venku zuřilo jaro a v tuhle dobu jsme pokaždé s Kačkou vyráželi do lesů. Seru na školu, raději jsem si místo učebnic narval do batohu lahváče, rumy a dvě igelitky baterií do walkmana. Přijde Jana a Prcalinka a promlouvají mi do duše. Co se děje, co s tebou je, nás neoblbneš. Mlčím a jen přikyvuji. Už se těším, až ucítím v nohách únavu, až zmizím do lesů. 

Dostal jsem asi náklaďák dobrých rad. Všichni to se mnou mysleli dobře. Měl jsem skvělou práci, školu zvládal levou zadní, Kristýnka začala chodit a právě vyšlo asi padesát zásadních metalových desek. Tak proč jsem kurva tak smutnej? Neměl bych si užívat života? Neměl bych plánovat budoucnost? Asi jak jsem zažíval dlouhej nekonečnej stres s Kristýnkou na vozíku, tak mi vypověděl mozek, nevím, tímhle si každej musí projít sám. Srovnat se, dát dohromady, ujasnit si, co chce. Všem jsem řekl, že jsem jako mladej indián, co vyráží na válečnou stezku. Tak si zase všechno neposer, řekli mi na oplátku. Čeho se vlastně bojíš? Zodpovědnosti? Zrovna ty, který si spolehlivej, kterej seš oporou? Holky mě znaly moc dobře, jako svý boty. Nojo, ale bejt pokaždý ve správnej čas na správným místě je taky pěkně vyčerpávající. 


Nutno si uvědomit, že jsem byl mladej. Hledal jsem jako asi každej klid. Mohl jsem ho mít, stačilo lusknout prsty a stal bych se pánem od rodiny, solidním občanem, zodpovědným otcem (kdo jiný než ty?). Pochyboval jsem sám o sobě, nebyl si jistej, bylo toho na mě nějak moc. Zvládl jsem dva roky s holkou na vozíku, nekonečný hodiny bolesti, zvládl jsem rehabilitace, vydržel jsem přenášení, omývání, nehty, zaryté do mých rukou. Najednou jsem měl pocit, že v mých dlaních je prázdno, že mám někde vzadu v mozku temnotu, že jsem sám, samotinký mezi všemi. Dopil jsem pivo, podíval se Pavlovi do očí a výčepák mi pevně řekl, tak se drž kovboji. Asi už podobné chlápky viděl. 



Na vlakáč jdu pěšky, noha střídá nohu, vzpomínám na Keruaca, na Dharmový tuláky, na maják, kde psal svoje knihy. Hele, kamaráde, ty tvoje příběhy psal sám život, zrovna teď ti rozumím asi nejvíc. V hlavě se mi usadila představa, že si budu číst někde v horách, ve spacáku, pod kamenným převisem. S rumem v ruce, uprostřed divočiny. Nádražka je plná, zrovna přijel vlak od Prahy. Sednu si do koutku a čtu si. Rumík mi dělá moc dobře. Paní pinglová se mě ptá, cože jsem tak smutnej, ale já nevím, vlastně bych ani neměl být. Nahne se ke mě, ukáže mi to svoje krásný poprsí a rozcuchá mi vlasy. Prej kdybych měl čas, tak ať se večer stavím, ale s díky odmítnu. Víte krásná paní, já jsem na válečný stezce. Tak hodně štěstí kovboji. Nějak nechápu, proč mi všichni říkají kovboji, když na zkušenou chodili indiáni? Kovbojové mezitím chlastali s děvkama v báru, ne?


Couráček drncá a v jedný takový zastávce se třema panelama u kolejí čekáme poměrně dlouho. Vyskočím na cígo a když se vrátím, tak proti mě sedí ona. Usměju se, to se na hezký holky musí. Je jí tak dvacet, má kudrnatý zrzavý vlasy, pih plný obličej a přidrzlej úsměv. Chvíli si představuju, že ji fotím. To by panečku bylo. Divoká, divoká. A kam že jedu a já že na chalupu a pak nevím. Máš něco k pití a já že jo. Jak se jmenuješ. Říkají mi Smrťák. Já jsem Kamila. Vyhrknu se samozřejmostí mladého muže, že jí to sluší. Divoká, divoká. Vlasy jí neposedně poskakují do obličeje, jak se často píše v knihách. Mluví dál, mluví a je tak trošku švihlá hippiesačka. Působí tak. Ale ona je spíš tramp. Hele, byl si na Malý Skále? Styčných bodů najdeme spoustu. Třeba rum, ten spojuje, to je jasná věc.

V Turnově mě zve do nádražky. Čeká na ní kamarádka. Aniž bych se ptal, tak mi sdělí, že Jana je panna. Éterická blondýnka. Tichá a svůdná. Teda holky, vy jste jak z nějakýho porno filmu. Smějeme se a ony že pojedou se mnou. Nechci, děkuji, nemám chuť, ani zájem. Chci bejt sám, tajemnej, ticho a ne ženský smích, to jsou věci, který mě teď zajímají. Slečny jsou ale přítulný a já rozjitřenej. Podléhám a beru je na chalupu. Pohostím párky ve střívku a lunch meatem bez chleba. Sedí tam v košilích s uzly zavázanými nad holým břichem. Jen v kalhotkách. Naváté tak akorát. Hergot, to je ale rajc. Když teď zasunu, tak se to nikdo nikdy nedozví. Raději je naleju rumem, až nemůžou chodit. Pak jdu spát do spacáku před chalupu a koukám na hvězdy. Dejte mi všichni pokoj.

Ráno mi nabídnou, že mi ho aspoň na rozloučenou vykouří. Chtěl bych, chtěl bych hrozně moc. Protože tohle je přesně ten sen, který jsem míval v pubertě. Dvě holky v klíně, s plnými rty. Kudrnatá zrzavá divoká smyslná a éterická jemná stydlivá blondýnka. Bože můj, jenž si na nebesích. Pánbůh mi pomůže, Janinka se poblije a je klid. Ještě mi na rozloučenou ukážou zadky a já pak musím nahoru na půdu, k časáku s jabloneckou bižuterií. Dámy znám už spoustu let, tak to vlastně není žádná nevěra. Chvilku si vyčítám, že jsem nevyužil situace. Pak nemůžu najít některý věci, slečny si asi trošku prolezly chalupu. Možná jsem jim měl vyprášit kožich, děvky jedny. Oddechnu si až ve chvíli, kdy najdu peněženku. Zajdu na oběd do hospody, vrátím se a sedím na kadibudce a řvu do lesů. Co jsem to včera snědl a vypil?

Zamknu chalupu, vezmu si jen klíče a lahev rumu. Vylezu na hřebeny, naschvál chodím stezkama, který nikdo nezná. Navštěvuji místa, který jsem kdysi pokřtil s Kačenku, kde jsem si to rozdal s Monikou, kam jsem vytlačil s vozíkem Kristu. Co vlastně chci a proč tu jsem? Tolik otázek v hlavě a žádné odpovědi. Asi to k mládí patří, člověk hledá, chce někým být. Proč jsem se smál a pak najednou brečel? Jsem normální? Půl lahve rumu ve mě a nikde žádnej bůh, ani anděl, který by mi poradil. Zvedne se vítr. Kam mám jít? Co hledám? Hledal jsem znamení? Nebo ohnivej nápis na zdi? Velkýho Manitoua nebo Panenku Marii? Nevěděl jsem. Pomalu jsem se dostal na Muchov. Je divný, že jsem ožralej nespadl nikde ze skály, ale vítr mi udělal dobře.

Křičím do kraje, pode mnou se válejí mraky. Nakonec se schoulím pod přístřešek a usnu vyčerpáním a chlastem. Zdají se mi všechny noční můry. Vrátí se Kačenka s rozbitým obličejem z bouračky. Já nejsem mrtvá a nikdy nezemřu. Vrátí se Prcalík, s vypadanými vlasy a bolestí, rakovinou v očích. Přijde i Kytka a má bledý obličej utopeného. Cože? Vždyť už jste mi odpustili, ne? Slibovali jste, že už mi dáte pokoj, tak proč? Najednou je tu nahá Monika a že prej ji ten její debílek mlátí. Je jich zástup a všichni se mě ptají, co chci jako dělat dál? Pak přijede Kristýnka na vozíku a nemá nohy, přišla o ně, protože jsem se o ní špatně staral. Hnusnej sen, ze kterýho se nejde probudit. Ty si mě jako nechceš vzít? Za trest tě zavřu do lednice. Luskne prsty a máme tu mrazák na mrtvoly. Lehnu si dovnitř a řeknu jí, že už mi je všechno jedno. 

Probudím se a klepu se. Na horách je v noci pěkná kláda. Ze tmy ke mě doléhá spousta zvuků, které neznám. Jsem na hřebenech, snad mě neroztrhá zvěř. Nebojím se, v lese nemám strach, jsem už ve fázi, kdy se bojím jen zlých lidí. Nemám spacák, nemám nic. Třesu se, ale jinak je mi fajn. Hele, trošku rumu zbylo. Loknu si a někde poblíž zahouká sova. Kde jsi Bože, kde jsi Manitou? Proč se mi vrací zlé sny? Vždyť se snažím nikomu neubližovat, žít normálně, myslím, že nejsem žádná svině. Tak proč pořád tolik bolesti? Já vím, občas jsem nevrlý, morous a mluvím sprostě. Nemám rád hloupý ženský, tupý řeči, nerad tančím, nejím houby, ale to snad není hřích? V žilách se mi pomalu rozleje rum a je mi dobře. Moc dobře. Usnu a vůbec nevím o světě. Ráno mám na sobě rosu.

Probuzení je krásný, ale studený. Svléknu se do naha a jdu do potoka. Jsem očištěn. Napadne mě, že bych se mohl stát vlčím dítětem, součástí lesa. Pryč od civilizace, od vstávání do práce, pryč od lidí. Vsugeruju si to tak, že dostanu chuť na syrové maso. Mám hlad, já mám fakt hlad jako vlk. Měl bych se vrátit na chalupu. Obléknu se a jdu po pěšinách zpět. A jak sestupuju dolů, tak se do mě vkrádá klid. Jdu loukou, mezi stromy a všechno kvete. Jednou za čas je dobré být sám. Já to vlastně nikdy neuměl, až teď, učím se. Učím se vydržet sám se sebou. Někdy to není lehký. Na chalupě dojím párky, dojdu za slečnama na půdu a myslím na ty dvě prdelky, co jsem mohl mít. Pak si vezmu plnící pero po dědovi a na zažloutlý papír napíšu několik svých pocitů. Když skončím, tak mám oči plné slz.

Nebyly to ještě ani dva dny, co jsem utekl (ano nazývejme věci správnými slovy) z Boleslavi a už jsem si připadal, že chci být tulákem samoty navždy. Věděl jsem, že se budu muset vrátit a zase začít žít. Ale bylo to skvělý. Přesně tohle jsem potřeboval. Oblohu nade mnou, staré tikající hodiny v kuchyni, když necháte otevřené okno. Rodinka rejsků, se kterými máme dohodu, že nesmí do chalupy, jinak je zabiju. Sousedovic kočka, která chodí na pokec. Viděli jste něco krásnějšího, než laň s mládětem, když jdou k večeru pít na louku u chalupy? Vůně kravskýho lejna, mléko od těch posraných krav, co chutná jako mana nebeská. Ruce roztažené k nebi, když ležím na zádech a sleduju mraky. Tohle je pro mě hrozně důležitý, tohle je cesta, která je i cílem. Díky vole Kerouacku, díky Dharmoví tuláci, díky má milá sousedko, která když hrabeš na zahradě, tak se ti zvedá sukně. Usměj se na mě, já už také nejsem tolik smutný. Snad.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 16. května 2020

Recenze/review - FUNERAL LEECH - Death Meditation (2020)


FUNERAL LEECH - Death Meditation
CD 2020, Carbonized Records

for english please scroll down


Nebe nad městem je černé a mraky se dotýkají země. Ocelový pach, špinavé ulice, cítíš se sám a opuštěný. Okraj propasti, tenká hranice mezi životem a smrtí. Vůně krve a laciných těl. Máš pocit, že se ti všichni kolem smějí. Rozšklebené tváře, toužící po úspěchu, penězích a slávě. Jsou jako šelmy krmící se lidským strachem a nenávistí. Žiletka v tvé ruce se zdá být jako jediné řešení. Ne, ještě ne, měl bych pro tebe lepší nápad. Zkus nejdřív novou deskou amerických FUNERAL LEECH. Je také smutná, špinavá a depresivní, ale zároveň v sobě ukrývá velkou touhu žít, bojovat, nevzdávat to.

Občas bývá zajímavé, jaké obrazy u mě dokáže některá hudba vyvolat. Při poslechu novinky "Death Meditation" se přede mnou odehrává dlouhý černobílý film, ve kterém se v různých intervalech objevují šedé postavy zemřelých. Doom death metal v podobě, která mi jako zkažená krev koluje v žilách.





FUNERAL LEECH hrají hudbu která je stará a plesnivá. Zákeřná a zlá. Pochmurná a studená. V určitých momentech připomíná nejlepší desky ASPHYX, WINTER, PARADISE LOST, BOLT THROWER, SLUGATHOR, RUNEMAGICK, TEMPLE OF VOID, SOLOTHUS, OSSUARIUM, SPECTRAL VOICE. Jejich syrový death doom metal je zahalený do krvavého pláště utkaného z prašivých pavučin. Krev pomalu odkapávající z rány, vřed, který se zanítí a tepe. Bolest a strach, beznaděj. Mám rád, když z nahrávek cítím emoce, které se snažila skupina vložit do svých skladeb. "Death Meditation" je pro mě spíše rituálem, než obyčejnou deskou. Pánové mě vzali na dlouhý výlet bez konce. Do země stínů, do chrámu, kde by mohly kamenné zdi vyprávět nekonečné příběhy. FUNERAL LEECH svým debutem překonali spoustu svých slavnějších kolegů. Protože jim všechno to utrpení a bolest věřím, protože smutek odkapává ze songů jako mozek z hlavy. Hudba je zde skvěle zvukově ošetřena, obal je magickým obrazem a já nemohu jinak, než hodnotit opravdu vysoko. Dokonalá doom death metalová esence smutku a chladu!



Asphyx says:


The sky above the city is black and the clouds are touching the Earth. The smell of steel, dirty streets, you feel alone and abandoned. The edge of the abyss, the thin line between life and death. The smell of blood and cheap bodies. You feel like everyone around you is laughing. Grimacing faces, longing for success, money and fame. They are like beasts feeding on human fear and hatred. The razor in your hand seems to be the only solution. No, not yet. I have a better idea for you. Try the new American FUNERAL LEECH record first. It is also sad, dirty and depressed but at the same time it hides a great desire to live, to fight and not to give up. 

Sometimes it is interesting what images some music can evoke in me. While listening to the new “Death Meditation” a long black-and-white film took place in from me. Gray figures of the dead appeared at various intervals. Doom death metal in a form that circulates in my veins like rotten blood.



FUNERAL LEECH play music that is old and moldy. Insidious and evil. Gloomy and cold. At certain moments it resembles the best records ASPHYX, WINTER, PARADISE LOST, BOLT THROWER, SLUGATHOR, RUNEMAGICK, TEMPLE OF VOID, SOLOTHUS, OSSUARIUM, SPECTRAL VOICE. Their raw death doom metal is wrapped in a bloody cloak woven from dusty cobwebs. Blood dripping slowly from the wound, an ulcer that becomes inflamed and beats. Pain and fear, despair. I like when I feel the emotions from records. “Death Meditation” is more of a ritual for me than an ordinary record. The gentlemen took me on a long endless trip. To the land of shadows, to the temple, where the stone walls could tell endless stories. FUNERAL LEECH beat many of their more famous colleagues with their debut. Because I believe all the suffering and pain, because sadness drips from the songs like a brain from a head. THe music is great here, the cover is a magical image and I cannot help but rate it really high. The perfect doom death metal essence of sadness and cold!

Tracklist:
01. Downpour (8:16)
02. Statues (5:01)
03. The Burden of Flesh (7:18)
04. Lament (8:00)
05. Morbid Transcendence (7:46)
06. I Am The Cosmos (8:40)

band:
Z. Guitar K. Bass L. Drums & Vocals

https://carbonizedrecords.bandcamp.com/album/death-meditation
https://www.facebook.com/Funeralleech/
https://funeralleech.bandcamp.com/

pátek 15. května 2020

Recenze/review - ANGEROT - The Divine Apostate (2020)


ANGEROT - The Divine Apostate
CD 2020, Redefining Darkness Records 

for english please scroll down


Představte si nekonečný močál, ve kterém máte strach. Stačí jedno šlápnutí vedle a skončíte jako desítky nešťastníků, jejichž těla se rozkládají všude kolem. Zápach rozkládajících se tkání, odér smrti. Cíl vaší cesty je jasný, chrám uprostřed lesů, opuštěný a ztracený jako vaše duše. Kdysi se tu odehrávaly krvavé rituály, byly vzývány temné síly a otevírala se brána na onen svět. Také cítíte v kostech chlad? Démoni se znovu probudili.

Říkají si ANGEROT a zaujali mě již svojí vynikající prvotinou "The Splendid Iniquity" (2018). Pánové mají velkou schopnost složit tajemné, magické, studené melodie, které nejen že se vám zadřou pod kůži, ale ještě proniknou hluboko do vašich mozků. I letos, na novém albu "The Divine Apostate", jsou opět ANGEROT mocní, šílení a temní.


ANGEROT vzešli ze stejných kalných vod jako GRAVE, ENTRAILS, ENTOMBED, NIHILIST, DISMEMBER, CARNAGE, BLOODBATH. Dokáží být neurvale drtiví, zničující, ale nebojí se ani mrazivých melodií. Novinka má skvělý zvuk, zajímavý obal a několik tun nápadů, které vás přikovají na zeď. Líbí se mi i určitý, do black metalu hozený, náboj. Toulám se v mokřadech death metalu již dlouhá léta, občas se zastavím a stále objevuji nové smečky, které jsou uvěřitelné, ryzí a opravdové. Nezáleží mi příliš na tom, jací jsou v kapele zdatní muzikanti, ale spíše na celkovém dojmu, na předaných emocích. A u hudby ANGEROT mám i letos pocit, že jsem stahován do hlubokých močálů, každý další krok, každý další riff mě obepíná jako shnilé rostliny. Za chvíli budu i já jen hromadou kostí, ležících podél cesty. Hrob beze jména,  "The Divine Apostate" je pro mě albem, které mě zaujalo svojí atmosférou, roztodivnou paletou temných nálad i razancí. Ostré hroty nabroušených hřebů, pronikajících do mé hlavy, těla i duše. Navíc, hosté jako Snowy Shaw (King Diamond, Memento Mori, Notre Dame atd.), Terrance Hobbs (Suffocation) a Ben Ash (Carcass, Satyricon - live) dodávají nahrávce na exkluzivitě. Studený, temný rituál smrti!



Asphyx says:


Imagine an endless swamp which makes you afraid. Just one wrong step and you will end up like dozens of unfortunates people whose bodies are rotting all around. The smell of decaying tissues, abrasion of death. The smell of decaying tissues, abrasion of death. The destination of your journey is clear - a temple in the middle of the woods, abandoned and lost like your soul. Bloody rituals used to take place here, dark forces were invoked and the gate to the afterlife has been opened. Do you also feel cold in your bones? The demons have woken up again! 

They call themselves ANGEROT and have already fascinated me with their excellent debut “The Splendid Iniquity” (2018). Those guys have the great ability to compose mysterious, magical, cold melodies that not only get stuck under your skin but also penetrate deep into your brains. Again, on the new album “The Divine Apostate” ANGEROT are powerful, insane and dark again.




ANGEROT came from the same turbid waters as GRAVE, ENTRAILS, ENTOMBED, NIHILIST, DISMEMBER, CARNAGE, BLOODBATH. They can be relentlessly overwhelming and destructive, but they are not afraid of freezing melodies either. The new album has a great sound, an interesting cover and several tons of ideas that will lure you to the wall. I also like a certain charge thrown into black metal. I have been wandering in the wetlands of death metal for many years, sometimes I stop and keep discovering new packs that are believable, pure and real. I don't care much about how capable musicians are in the band but rather about the overall impression, the emotions.And with the music of ANGEROT this year, I feel that I am being drawn into deep swamps. Every step, every other riff surround me like rotten plants. In a moment I´ll be just a bunch of bones lying along the way. The Tomb without a name, “The Divine Apostate” is an album which fascinates me with its atmosphere, a strange palette of dark moods and force. Sharp spikes of sharpened nails penetrating my head, body and soul. In addition, guests such as Snowy Shaw (King Diamond, Memento Mori, Notre Dame, etc.), Terrance Hobbs (Suffocation) and Ben Ash (Carcass, Satyricon - live) add a level of exclusivity to the album. A cold, dark ritual of death! 


Tracklist:
01. Below the Deep and Dreamless Sleep (5:53)
02. O Son of the Morning, O Son of the Dawn (3:37)
03. Vestiments of Cancer (3:42)
04. Coalesced with Wickedness (5:17)
05. Each Night As You Sleep, I Destroy (1:38)
06. Counsel of the Ungodly (5:01)
07. Father, Mentor (5:38)
08. Thy Kingdom Burned (5:24)

band:
Chad Petit - Vocals /Guitars
Jason Ellsworth - Lead Guitar / Keyboards
Zaugg - Bass
Matt Johnson - Drums

čtvrtek 14. května 2020

Recenze/review - PARADISE LOST - Obsidian (2020)


PARADISE LOST - Obsidian
CD 2020, Nuclear Blast


for english please scroll down


Každý z nás má asi v životě kapely, kterým ledacos odpustí. Skupiny, které poslouchal v těžkých chvílích, ke kterým si vypěstoval něco víc, než jen obyčejnou známost. PARADISE LOST poslouchám od jejich začátků. Vlastním několik jejich prvních demonahrávek. Prošel jsem si s nimi experimentálnější období, nemohl dlouho překousnout jejich příklon ke gotice, prožíval jsem i jejich návrat zpět do klasických vod. Jsem starý fanoušek, sběratel temných myšlenek. Mám je rád i poslední roky, kdy jim spousta lidí vyčítá, že už nevymýšlí nic nového.

Nejvíc je mám spojené s naší chalupou v horách, kam jezdíme odpočívat. Na zaprášené půdě jsou uložené staré vinyly a knížky, ke kterým se stále rád vracím. Vždycky si zapálím oheň v krbu, vyženu děti ven a rozjímám. Je to spoustu let můj rituál. Pokaždé novinku neposlouchám dopředu, musím ji mít spojenou s mrazivým ránem, s usínajícím dnem. Emoce na mě musí působit. Letošní novinka "Obsidian" nebyla výjimkou. Bylo na čase přivítat nové démony. 




Doom metal není zrovna styl, který bych poslouchal často. Jsem spíše hostem, než pravidelným návštěvníkem, ale PARADISE LOST si pustím pokaždé rád. Myslím si, že ani letos není přílišná kritika na místě. Je zcela jasné, že Britové již asi neotočí dějinami metalu, nehledají nová zákoutí a u spousty nápadů mám pocit, že už jsem je u nich slyšel. Vůbec mi to nevadí. Mám rád takové ty stavy, kdy si sednu, otevřu dobrou lahev a knihu a jen si tak poslouchám. Jako kulisa, jako hudba do sluchátek, když se jdu projít do lesa, navštívit hřbitov a nebo se jen tak procházet usínajícím městem se mi novinka osvědčila nejlépe. "Obsidian" má pořád, přes určitý stereotyp, svoje kouzlo a album si užívám. Vím už, že se k němu budu opakovaně vracet i po letech a do sbírky jej zařadím určitě. Když se to vezme kolem a kolem, tak vlastně u posledních nahrávek není moc co psát. Buď máte PARADISE LOST v jejich klasičtější podobě rádi a nebo ne. O to tu běží především. Nakonec jde stejně o to, aby byli probuzeni duše zemřelých, aby povstali noví démoni. A to se povedlo i letos. Buďte smutní!



Asphyx says:

Each of us has a band in our lives that we forgive them a lot. Bands we listened to in difficult times, to which he developed more than just acquaintance. I have been listening to PARADISE LOST since their beginnings. I own some of their first demos. I went through a more experimental period with them, I could not overcome their inclination to Gothic for a long time, I also experienced their return back to classical waters. I'm an old fan, a collector of dark ideas. I have loved them for the last few years, when a lot of people blame them for not inventing anything new.

I have them also connected with our cottage in the mountains, where we go to relax. Old vinyls and books are stored on the dusty ground, to which I still like to return. I always light a fire in the fireplace, drive the children out and meditate. It's been my ritual for many years. I don't always listen to the news in advance, I have to have it connected with a freezing morning, with a falling day. Emotions must affect me. This year's novelty "Obsidian" was no exception. It was time to welcome the new demons.


Doom metal is not exactly a style that I would listen to often. I'm more a guest than a regular visitor in this style, but I always like PARADISE LOST. I don't think too much criticism is appropriate this year either. It is quite clear that the British will probably no longer turn the history of metal, they are not looking for new nooks and crannies, and I have a feeling that I have heard those ideas from them. I do not mind at all. I like the states where I sit down, open a good bottle and a book and just listen. Like a backdrop, like music on headphones, when I go for a walk in the woods, visit a cemetery or just walk through a dormant city, the new album worked best for me. "Obsidian" still, despite a certain stereotype, I enjoy charm of the album. I already know that I will return to it repeatedly even after years and I will definitely include it in my collection. There is not much to write about the last record. Either you like PARADISE LOST in their more classic form or you don't. That's what it's all about. In the end, it is still a matter of awakening the souls of the dead so that new demons may arise. And it worked out this year as well. Be sad!


Tracklist:
01. Darker Thoughts (5:57)
02. Fall From Grace (5:54)
03. Ghosts (4:44)
04. The Devil Embraced (6:21)
05. Forsaken (4:39)
06. Serenity (4:55)
07. Ending Days (4:45)
08. Hope Dies Young (4:10)
09. Ravenghast (5:39)
10. Hear The Night (Bonus Track) (5:45)
11. Defiler (Bonus Track) (4:57)


band:
Nick Holmes - Vocals,
Greg Mackintosh - Lead Guitar,
Aaron Aedy - Rhythm Guitar,
Steve Edmondson - Bass Guitar,
Waltteri Väyrynen - Drums


https://paradiselostofficial.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/paradiselostofficial
http://paradiselost.co.uk/
https://www.instagram.com/officialparadiselost/
https://open.spotify.com/artist/0gIo6kGl4KsCeIbqtZVHYp
https://twitter.com/OfficialPL
https://www.youtube.com/user/paradiselostuk
https://www.nuclearblast.de/en/shop/index.html

Recenze/review - DEVANGELIC - Ersetu (2020)


DEVANGELIC - Ersetu
CD 2020, Willowtip Records

for english please scroll down


Sešli jsme se zde všichni, abychom pochopili. Veřejná pitva za přítomnosti církve. Dříve nemyslitelná věc, ale dnes nutnost. Nikdo dosud neví, proč začali všichni věřící umírat po desítkách. Jedná se o nějakou zlou chorobu? Řez je veden od krku směrem dolů. Tělo je bezvládné, přesto se hýbá pokaždé, když se skalpel dotkne nějakého důležitého místa. Břišní dutina je zasažena hnisem. Místo střev je jen jakási hmota, krvavá černá kaše. Kněží se křižují, ale já už dávno vím, co se stalo. Věřili jste ve špatného boha a vaše hříchy se postupně usadily ve vašich vnitřnostech.

Hudba, se kterou přicházejí italští maniaci DEVANGELIC, je na tom hodně podobně. Je také zlá, ošklivá, bolestivá, zkažená a smrdí jako hnisající orgány ve vašem těle. Opět se jedná o precizní a perfektně zahraný brutální death metal zahalený do temnoty. Ostré riffy, masakrující bicí, vokál bestie. Takoví jsou DEVANGELIC i letos. 




Asi už za ty roky dávno víte, že někteří věřící jsou posedlí ďáblem. Prokletí a zavržení. DEVANGLEIC si pohrávají s temnými náladami podobným způsobem, jako to dělají kapely typu SUFFOCATION, DISGORGE, DISENTOMB, CONDEMNED, PUTRIDITY, BRODEQUIN, BEHEADED. "Ersetu" je drsným a surovým albem, které vás vezme na nekonečný výlet na onen svět. Líbí se mi, jak si kapela hraje s atmosférou, s tlakem i energií, skladby jsou opravdu perfektně složené a pánové dnes strčí do kapsy i spoustu svých vzorů. Obal i zvuk jsou jako vždy parádní, navíc cítím ze skladeb takové to pradávné nadšení a touhu ničit. Po celou dobu poslechu se pohybujeme na ostří nože. Buď spadnete na jedné straně do řeky Styx a utopíte se a nebo uhoříte na druhé straně v pekelných plamenech. "Ersetu" pálí a žhne, roste každým dalším poslechem a zároveň si zachovává neurvalost a syrovost. Italové opět nahráli v podstatě další dokonalé brutální death metalové album. Veřejná pitva se blíží ke konci a nakaženi jsou již všichni, kdo se přišli podívat. Tahle nahrávka se mi usadila v hlavě a ještě dlouho tam zůstane. Esence brutality a temnoty!



Asphyx says:

We all meet here to understand. Public autopsy in the presence of the Church. Previously unthinkable thing, but today a necessity. No one knows yet why all believers began to die in the dozens. Is this some bad disease? The incision is led downwards from the neck. The body is moveless, yet it moves every time a scalpel touches an important point. The abdominal cavity is filled by pus. Instead of the intestines, it is just some matter, a bloody black mash. The priests cross themself, but I knew a long time ago what happened. You believed in a bad god and your sins gradually settled in your guts.

The music that comes with the Italian maniacs DEVANGELIC is very similar. It is also evil, ugly, painful, decaying and stinks like festering organs in your body. Again, it is a precise and perfectly played brutal death metal wrapped in darkness. Sharp riffs, massacre drums, the vocal of the beast. This is DEVANGELIC this year.


Probably over the years, you know that some believers are possessed by the devil. Cursed and condemned. DEVANGELIC plays with dark moods in a similar way as bands like SUFFOCATION, DISGORGE, DISENTOMB, CONDEMNED, PUTRIDITY, BRODEQUIN, BEHEADED. "Erset" is a rough and raw album that will take you on an endless trip to the other world. I like how the band plays with the atmosphere, pressure and energy, the songs are perfectly composed and gentlemen now can put a lot of their music idols into the pocket. As always, the cover art and sound are great, and I feel the enthusiasm and desire to destroy everything from all songs. During the whole time of listening we move on the knife edge. Either you fall into the Styx River on one side and you drown or you will be burned on the other side in hellish flames. "Erset" burns and glows, it grows after each other listening, while maintains its rawness. The Italians have again recorded another perfect brutal death metal album. The public autopsy is coming to its end and everyone who has come to watch it is already infected. This record settled in my head and will stay there for a long time. The essence of brutality and darkness!


tracklist:
1. Swarm Of Serpents
2. Upon The Wrath Of Divinities
3. Eyes Of Abzû
4. Subterranean Revelations
5. Embalmed In Visceral Fluids
6. Throne Of Larvae
7. Vomiting The Infected
8. Sigils Of Fallen Abominations
9. Cryptic Resurrection


band:
Paolo Chiti - Vocals
Mario Di Giambattista - Guitar
Alessio Pacifici - Bass
Marco Coghe - Drums

https://devangelic.bandcamp.com/album/ersetu
https://www.facebook.com/devangelic.official
https://www.instagram.com/devangelic.official/
https://open.spotify.com/artist/0c91Xi4FCxmA42VdvSxJ52
https://twitter.com/devangelicitdm
https://www.youtube.com/user/devangelicvideo
http://www.willowtip.com/home.aspx

středa 13. května 2020

Recenze/review - SODOMISERY - The Great Demise (2020)


SODOMISERY - The Great Demise
CD 2020, Testimony Records


for english please scroll down


Když je mi těžko a zachvacuje mě úzkost, tak toužím často zmizet. Rozplynout se. Zavřít za sebou dveře do katakomb a navěky se toulat záhrobím. Pustit si hudbu, která mi dělá dobře a nechat ji, aby na mě působila. Dnes jsem zvolil death blackové SODOMISERY a jejich novinku "The Great Demise" a ihned mi přeběhl mráz po zádech. Je totiž ledová, temná, zákeřná. Jako stíny, které potkávám na svých cestách v podzemí. Syrový smrtící kov a ledové černé melodie. To jsou dva základní znaky celé nahrávky.

SODOMISERY jsou severská kapela, složená ze zkušených muzikantů (DIABOLICAL, SMOTHERED a spousta dalších). Jsou také skupinou, která vás zahalí do pláště utkaného z krve a nepropustné tmy. 




Album je jako hejno krkavců, které krouží nad mršinou. Dávno se setmělo a zvedá se vítr. Přemýšlím, ke komu bych tvorbu kapely přirovnal, ale nakonec jsem se rozhodl, že vám to psát nebudu. Nechci ovlivnit váš názor. Myslím si, že je lepší na sebe nechat album působit, proniknout jej do vaší mysli. SODOMISERY jsou mocní, vznešení a mají skvělý zvuk (Sverker Widgren - Wing Studios), neotřele působivý obal. Hlavní jsou ale nápady a těch mají švédští démoni na rozdávání. Album sice nepřehodí směr metalu na jinou stranu a vlastně není ani ničím výjimečné, ale skvěle se poslouchá a je za ním ukryto velmi dobré řemeslo. Možná bych ocenil ještě víc špíny, syrovosti, ale to jsou jen drobnosti, které mi nemohou pokazit celkový zážitek. A teď už mě prosím nechte, mám chuť zmizet pryč. Beru si sebou sluchátka a "The Great Demise" mi bude hrát do kroku. Deska, která působí jako ledový vítr ze severu! Zůstane po nás jen temnota!


Asphyx says:

When I'm sick and anxious, I often want to disappear. To dissolve. Close the catacomb door behind me and roam the grave land forever. Play the music which makes me happy and let it affect me. Today I chose death black SODOMISERY and their new album “The Great Demise” and immediately a chill ran down my spine. It is icy, dark, insidious. Like shadows I meet on my travels underground. Raw deadly metal and icy black tunes. These are the two basic features of the whole recording. 

SODOMISERY are a Nordic band, with experienced musicians (DIABOLICAL, SMOTHERED and many more). They are also a group that will wrap you in a cloak woven of blood and impenetrable darkness. 

The album is like a flock of ravens circling over a carcass. The darkness has come a long time ago and the wind is rising. I wonder to whom I would compare the creation of the band. But in the end I decided not to say that to you. I do not want to influence your opinion. I think it's better to let the album affect you itself, to let it to penetrate into your mind. SODOMISERY are powerful, noble and have a great sound (Sverker Widgren - Wing Studios), a freshly impressive cover. But the main things are the ideas, and the Swedish demons have a lot of those. Although the album does not change the direction of metal to another side and it is not exceptional in any way, it is still great to listen to and a very good craft is hidden behind it. I might would appreciate even more dirt and rawness but these are just the little things that can't ruin my overall experience. And now please leave me alone, I feel like disappearing. I´m taking my headphones with me and “The Great Demise” will play my way. An album that acts like an icy wind from the north! All that is left is darkness!

TRACKLIST
1. Reapers Key (5:23)
2. Into The Cold (5:17)
3. Sacrifice (5:05)
4. The Messenger (4:53)
5. In the Void (5:14)
6. The Great Demise (6:14)
7. Until They Burn (5:53)
8. Arise (5:40)
9. The Abyss (1:13)

LINE-UP
Harris Sopovic - Vocals/Lead Guitars
Viktor Eklund - Drums
Paul Viscolit - Bass
Magnus Grönberg - Guitars

https://www.sodomisery.com
https://www.facebook.com/sodomiseryofficial
https://testimonyrecords.bandcamp.com/album/sodomisery-the-great-demise
https://www.facebook.com/testimonyrecords
https://testimonyrecords.bigcartel.com/products

TWITTER