DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 11. listopadu 2022

KNIŽNÍ TIPY - Watchmen: Strážci - Alan Moore (1987)


Watchmen: Strážci - Alan Moore
1987, 2005, BB art, Crew

Existují studie, že se poslední roky společnost rozděluje díky sociálním sítím na dva nesmiřitelné tábory. Jsou sice nějaké kontrolní mechanismy, ale otázka zní...kdo kontroluje kontrolory? Stejně jako ve Strážcích, které jsem poprvé četl jako komiks v devadesátých letech. Chodívali jsme tenkrát s mojí budoucí manželkou do vědecké knihovny. Brávala si literaturu v němčině a já se víceméně nudil. Pracoval tam takový mladý kluk, nedostudovaný fyzik nebo co to říkal. Každopádně si tenhle časopis četl. Pamatuji si, že byl okopírovaný a černobílý. Dali jsme řeč, z mé strany více méně z nudy. Když se potkají dva fanoušci sci-fi, najdou si vždy společnou řeč. Navíc, byl i metalistou, což v té době něco znamenalo. Ano, je to neuvěřitelné, ale drželi jsme spolu jako nějaká sekta. Muzika totiž hlavně spojovala. To jen tak mimochodem, abyste věděli.

Byl na mě hodnej a nechal mě komiks okopírovat. Shodou okolností jsem tedy četl dříve Strážce, než Temného rytíře. Obě díla jsou dle mého absolutně zásadní. Pro moji generaci určitě. Grafika, příběh, všechno nás mělo upozornit. Jenže jsme se nechali ukolébat. Předpokládali jsme naivně, že lidé jsou hlavně dobří, že jsou všichni jako tehdejší náš prezident (Václav Havel). Opět, když si čtu knihu (teď už mám vázaný výtisk), nemusím paralely ani hledat. Nabízejí se samy. Rorschach a Doktor Manhattan jsou absolutně geniálně vykreslené postavy. Konečně se někdo podíval na superhrdiny taky trošku jinou optikou. Do příběhu se promítla situace ve Spojených státech (80. a 90. léta). Mám vlastně rád jen pár komiksů, většina mě moc nebaví nebo mi připadá infantilní, ale Strážci jsou dokonalí. Alespoň pro mě.

Zalezl jsem si na koleji do kouta a tvářil se nevrle, když mě žena vytrhla ze čtení. Chtěla vyzkoušet. Jasně, muselo to být někdy ve zkouškovém období. Nedělalo mi vůbec problémy znovu navázat. Měl jsem se také učit, ale vůbec se mi nechtělo. Raději jsem se nechával unášet. Svět ve Strážcích je varující. Schválně, kdo v něm objevíte paralelu se znovu stoupající nahnědlostí některých hnutí? Snad každý máme v historii svých rodin někoho zničeného šílenými režimy, které zde byly. Přesto jsou lidé zase v ulicích a protestují za despotismus. Za svobodu se musí bojovat. Vždy a všude. Jinak se budeme zase řítit do záhuby. Strážci jsou tak šíleně nadčasovým dílem, že z něj v některých momentech doslova mrazí. Dobrovolně předáváme všechny svoje data, necháváme se kontrolovat a ještě tomu tleskáme. A já pořád nechápu, jak je možné, že má lůza zase takové slovo? Proč, proboha?

Vzal jsem okopírované stránky mezi kamarády na koleji. Měl jsem dlouhý proslov, kde jsem Alana Moora víceméně blahořečil. Nikdo mi moc nevěřil. Akorát Michal, který rád zkoušel něco nového, zaplatil kopírku ve škole a večer za mnou přišel, že mi tedy pěkně děkuje. Neměl ten den z přednášek vůbec nic. Ty vole, to je fakt síla. Uvědomme si ještě, že nikdo z nás netušil, že jednou bude i skvělý film. My byli spíš přes ty písmenka. Asi jsme museli působit jako nějací spiklenci, když jsme se slezli na koleji v baru a probírali neustále dokola pasáže, které jsme si pamatovali. Holky na nás byly trošku naštvaný, ale to nám tenkrát nevadilo. Každej chlap by měl mít nějakého koníčka. Mě třeba nikdy nezajímal sport v televizi, připadá mi to jako ztracený čas. Ale dobrá kniha? No, co si budeme, to je dar, to je milost, dobrota, gurmánský zážitek.  Strážci jsem listoval ještě hodně dlouho. 

Na závěr bych si dovolil jeden citát: „Její křik slyšelo skoro čtyřicet sousedů. Nikdo nehnul ani malíčkem. Nikdo nezavolal poldy. Někteří se i dívali. Chápete to? Někteří se i dívali.“ Děsivé, co? A teď si vše přeneste do dnešní doby. Kolik lidí si natáčí mrtvé při bouračce? Kolik jedinců rajcuje krev, násilí? Uff. Síla co? Ale abych nekončil tak negativně. Pořád si myslím, že je zlo zbytečně moc vidět. Existují i krásné věci. Třeba dívky kráčející ulicí, dobrý film, jídlo, pivko, muzika nebo třeba právě knihy. Jen nesmíme zavírat oči před tupostí. Ale to vy určitě víte, jinak byste mé knižní tipy nečetli. Znovu vám musím poděkovat za přízeň. Moc si vážím vašich ohlasů a pochvaly. Děkuji moc. Za týden zase zde, ok? Budu se těšit!

--------------------------------------------------------------------------------------------------
"Quis custodiet ipsos custodes?" ptali se už latiníci. Kdo střeží ty, kdož střeží nás? Je těžké dohlédnout na ty, kteří mají moc, i když jsou to normální lidé - a co teprve když mají schopnosti, o kterých se nám ani nesnilo.
V roce 1984 vyšly dva komiksy, které změnily žánr - a dodnes se fanoušci hádají, který z nich je zásadnější. V jednom hrál hlavní roli Batman a Frank Miller ho pojmenoval Návrat temného rytíře - a u druhého si Alan Moore vystačil s jediným slovem. Watchmen, tedy Strážci.
Oba komiksy mají hodně společného. Oba se dívají na svět superhrdinů novým pohledem, oba ničí mýty a oba balancují na pokraji apokalypsy. Ale tam, kde Miller ještě nabízí pozitivního superhrdinu, tam už má Moore obyčejné lidi s neobyčenými schopnostmi. Lidi někdy kruté, se svými úchylkami a tajnostmi, se špínou schovanou pod maskami. Ovšem lidi velmi mocné (a v jednom případě i všemocné). Jeden z nejzásadnějších komiksů všech dob (a tohle není laciná reklama, to je fakt).


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 10. listopadu 2022

Recenze/review - DEVILPRIEST - In Repugnant Abortion (2022)


DEVILPRIEST - In Repugnant Abortion
CD 2022, Odium Records

for english please scroll down

Poklekáš před dávno mrtvou modlu. Nasloucháš jedovatým slovům, lžím a nenávisti. Jsi jenom tichým stínem. Říkají o tobě, že si démonem, prokletým. Pochopil si podstatu téhle smradlavé víry. Připravuješ se pomalu na smrt, na konec, na vysvobození. Už dávno víš, že existuje ještě jeden svět, za krvavou oponou. Zlí jsou v něm páleni žhavým železem, mučeni a je jim činěno přesně to, co oni dělali za svého života. Spravedlnost existuje jenom v pekle a v hudbě.

Polští DEVILPRIEST mě již během několika prvních poslechů doslova spálili na popel. Kombinace syrového, surového a prašivého death metalu s chladným black metalem, mi dělá velmi dobře na mé zkažené duši. Znovu se objevila krev ve svěcené vodě a kříže visí směrem dolů! Myslím, že jsem zde správně.


Kapelu tvoří dva démoni, zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, o čem je krutá smrt. Již podruhé nám namíchali smrtící koktejl, který chutná jako shnilé syrové maso. Alespoň mě, který se v podzemí pohybuje dlouhé roky. Hudba je zde plesnivá, stará. Musela vznikat v katakombách pod kostelem, ve kterém byly slouženy černé mše. Pánové se volně inspirovali smečkami jako AZARATH, EMBRIONAL, STILLBORN, DEICIDE, DIABOLIC, ANGEL CORPSE, PERDITION TEMPLE, CENTURIAN. Temný, masivní zvuk, zajímavý obal, precizně odvedené bicí, spousta mlhavě smradlavých nálad. Tohle všechno dělá dohromady hodně krutý a ošklivý celek. Do stěn je otištěn nářek obětovaných. Postavy v kápích, ostrý obětní nůž, připravený pro tvoje hrdlo. Líbí se mi způsob, jakým DEVILPRIEST napsali své skladby. Mají v sobě drive a sílu, pradávnou energii, která musela být načerpána na starých pohřebištích. Těla bez hlavy, probodnuté kůlem. Děs v očích, do mozku se mi vkrádají myšlenky na smrt. "In Repugnant Abortion" je přesně tím druhem muziky, která koluje i v mých žilách. Nemohu jinak, než hodnotit velmi vysoko. Tahle deska bude navždy zapsána krví do mé knihy mrtvých. Spravedlnost existuje jenom v pekle a v hudbě. Inferno! Pravý, démonický, bestiální black death metalový masakr!

Asphyx says:

You kneel before a long-dead idol. You listen to poisonous words, lies and hatred. You are just a silent shadow. They say you are a demon, cursed. You've grasped the essence of this stinking faith. You are slowly preparing for death, for the end, for deliverance. You've known for a long time that there's another world beyond the bloody curtain. In it, the wicked are burned with hot irons, tortured and done to them exactly as they did in their lifetime. Justice only exists in hell and in music.

Polish DEVILPRIEST literally burned me to ashes within the first few listens. The combination of raw, brutal and dusty death metal with cold black metal does a lot of good to my corrupted soul. Blood in holy water has reappeared and the crosses are hanging downwards! I think I'm right here.


The band is formed by two demons, experienced musicians who know very well what a cruel death is all about. For the second time they have mixed us a deadly cocktail that tastes like rotten raw meat. At least to me, who's been in the underground for years. The music here is moldy, old. It must have originated in the catacombs beneath the church where black masses were celebrated. The gentlemen were loosely inspired by bands like AZARATH, EMBRIONAL, STILLBORN, DEICIDE, DIABOLIC, ANGEL CORPSE, PERDITION TEMPLE, CENTURIAN. Dark, massive sound, interesting cover art, precisely done drums, lots of vaguely stinky moods. All this makes a very cruel and ugly combination. The wailing of the sacrificed is imprinted on the walls. Hooded figures, a sharp sacrificial knife ready for your throat. I like the way DEVILPRIEST wrote their songs. They have drive and power, an ancient energy that must have been picked up in the old burial grounds. Headless bodies, impaled by stakes. Terror in my eyes, thoughts of death creeping into my brain. "In Repugnant Abortion" is exactly the kind of music that runs through my veins. I can't do other than rate it very highly. This record will forever be written in blood in my book of the dead. Justice only exists in hell and in music. Inferno! A true, demonic, bestial black death metal massacre!

tracklist:
1. Adoration / Shem-ham-forash
2. The Black Milk of Lilith
3. The Eye of Set
4. Walpurgis
5. Ritual Command
6. Flesh Sculpted Out of Filth / Deliverance
7. Flowing Downwards



Interview - DEVILPRIEST - A true, demonic, bestial black death metal massacre!

Interview with black death metal band from Poland - DEVILPRIEST.

Answered Necro Docre, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Ave DEVILPRIEST! Greetings to the Polish underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a second full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?

Hailz from the Chapel od the Devil. We appreciate your admiration with our new album, we are very pleased with what we have managed to accomplish. The previous album was composed by three men, each of whom had a slightly different view of what our music should look like. Thus, the songs were more varied in style. This musical discrepancy resulted a in reduction of DEVILPRIEST's line-up. "In Repugnant Adoration" was composed by the two of us whose vision was more convergent. The new album is therefore not only more coherent, but also more focused on Blackened Death Metal while abandoning the influence of the so-called modern Death Metal that emerged in the early 2000s.

“In Repugnant Abortion“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of DEVILPRIEST?

The general rule we follow during the writing process says "no weak or overcomplicated riffs". We work on a particular song until we are fully convinced that nothing more can be done. The song is usually built from scratch, from two or three riffs that sounds good together. Then we apply the next layers, accents, bridges, transitions, tempo changes etc. Lyrics are usually written in the last step. All of the rehearsal version are recorded, so we have time to listen, analyze and improve.


I found out that Haldor Grunberg is signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Haldor has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him? In which studio did you record it? How did the recording process look like?

The recording session was conducted in several places depending on how we perceived the ideal sound for a given instrument. When all the tracks were layered, we made a rough mix which was then used as a guideline for the final mix with Haldor, who was proposed by Odium Records as the right person to help to achieve our goals.

An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD through Odium Records, and it has a corpsy cover art. Who is the author? Do I explain well the picture when I would think it is entrance to hell? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

We consider the physical formats (CD, LP, MC) as the main medium for spreading the gospel of the Devilish Priest. The album is released by Odium Records as well by Spreading the Pest Productions from Chile, who will cover mainly the American market. Both releases have the same artwork, but differ in colorization. The artwork was done by BMS Illustration. The idea was to depict the lyrical content of the album. Similarly to the music it was done step by step by adding different layers. This artwork is a medium, an intermediary between the listener and his inherent darkenss. A medium to be used during the journey for repugnant adoration. It may be an entrance to hell for some.


I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Poland for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that black and death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

I have no explanation for this, it seems like there are some favorable countries, nationalities or geographical regions for certain metal genres. Over the last few years I have been a bit off the stage without following it with any special commitment. In the past most of the Polish bands were seeking for international labels but now some of our labels grown to a size that they are able to release reputable bands from abroad. In result there is more money to promote local bands which significantly strengthens the Polish scene.

You play devastating death metal influenced by, among other things, the American school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start DEVILPRIEST was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

It just happens that musicians sometimes start a new band to embody the ideas not suitable for their current projects. And it did happen with the Devilpriest. Our goal is to deliver high quality Satanic Blackened Death Metal, regardless current or future trends in the metal scene. If it brings us a profit, fine, but for now, we are not going to stop, whatever the outcome. We don't mind big festivals or being a support on tour, as long as we support the right headliner.


When I started my blog six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

We mostly rely on the label as well as our social media platforms and youtube streaming channels, but we also exchange a lot of our stuff with other labels and bands. It is just impossible to send a physical copy to every zine. Besides being musicians we are of course fans, so we support the bands buying their stuff and going to shows.

On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as DEVILPRIEST? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

Due to the overwhelmingly large number of bands, it is imperative that there is streaming and downloading. I mainly use bandcamp or youtube to find new bands. When I find something brilliant, I start looking for physical media. But you still can't buy everything you want. At the same time, I don't care about discussions on social platforms or forums. I don't need to exchange my views on music with others.


I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

Well, I wouldn't narrow it down strictly to Death Metal. What drives me in music is the Devil, no matter if it's DM or BM. Personally I consider this a lifestyle.

Finally, a classic but important question. What is DEVILPRIEST planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Czech and Slovak Republics?

We finally got the line-up together and we can fully promote the new album live. We do not have consolidated plans yet, but we assume that after the album's premiere, there will be more playing offers. I'm looking forward for the offers especially from Pilsen as the Urquell is one of my favorite beers. A lot of time has passed since the last album and we need to remind the world of our existence again.Luckily, you won't have to wait that long for the next album. We are wasting no time and are already working on the successor to "In Repugnant Adoration".

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push " In Repugnant Abortion" into my head again!




------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - DEVILPRIEST - Pravý, démonický, bestiální black death metalový masakr!

Rozhovor s black death metalovou skupinou z Polska - DEVILPRIEST.

Odpovídal Necro Docre, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Ave DEVILPRIEST! Zdravím do polského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Zdravíme z ďáblovy kaple. Vážíme si tvého obdivu našeho nového alba, jsme velmi spokojeni s tím, co se nám podařilo. Předchozí album skládali tři lidi, z nichž každý měl trochu jiný pohled na to, jak by naše hudba měla vypadat. Skladby tak byly stylově pestřejší. Tento hudební rozpor měl za následek zúžení sestavy DEVILPRIEST. "In Repugnant Adoration" jsme skládali jen ve dvou, přičemž naše vize se víc shodovaly. Nové album je proto nejen ucelenější, ale také více zaměřené na black death metal a zároveň opouští vliv takzvaného moderního death metalu, který se objevil na počátku roku 2000.

„In Repugnant Abortion“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál DEVILPRIEST?

Obecné pravidlo, kterým se při psaní řídíme, zní: "Žádné slabé nebo překombinované riffy". Na konkrétní skladbě pracujeme tak dlouho, dokud nejsme plně přesvědčeni, že už se s ní nedá nic dělat. Skladba většinou vzniká od nuly, ze dvou nebo tří riffů, které dohromady znějí dobře. Pak aplikujeme další vrstvy, akcenty, přemostění, přechody, změny tempa atd. Texty se obvykle píší v posledním kroku. Všechny zkušební verze jsou nahrané, takže máme čas je poslouchat, analyzovat a vylepšovat.


Dohledal jsem si, že pod mixem a masteringem je podepsán Haldor Grunberg. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Haldor vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Nahrávání probíhalo na několika místech podle toho, jak jsme si představovali ideální zvuk daného nástroje. Když byly všechny nahrávky navrstveny, vytvořili jsme hrubý mix, který pak sloužil jako vodítko pro finální mix s Haldorem, kterého nám Odium Records navrhli jako vhodného člověka, který nám pomůže dosáhnout našich cílů.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Odium Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Vysvětluji si to dobře, že se jedná o vstup do pekla? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Za hlavní médium pro šíření evangelia DEVILPRIEST považujeme fyzické formáty (CD, LP, MC). Album vychází u Odium Records a také u Spreading the Pest Productions z Chile, kteří budou pokrývat především americký trh. Obě vydání mají stejný obal, ale liší se barvami. Obal vytvořila společnost BMS Illustration. Jejím záměrem bylo zachytit textový obsah alba. Podobně jako hudba byl vytvořen postupným přidáváním různých vrstev. Toto výtvarné dílo je jakýmsi prostředníkem mezi posluchačem a jeho vrozený tmářstvím. Prostředek, který má být použit během cesty za odpudivou adorací. Pro někoho to může být vstup do pekla.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Polska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se blacku a death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Nemám pro to vysvětlení, zdá se, že existují země, národnosti nebo zeměpisné oblasti, které jsou pro určité metalové žánry příznivé. V posledních letech jsem se trochu stáhl ze scény, takže jsem to s nějakým zvláštním zaujetím nesledoval. V minulosti většina polských kapel hledala zahraniční labely, ale nyní se některé naše labely rozrostly do takové velikosti, že jsou schopny vydávat renomované kapely ze zahraničí. Díky tomu je více peněz na propagaci místních kapel, což výrazně posiluje polskou scénu.

Hrajete devastující death metal ovlivněný mimo jiné i americkou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit DEVILPRIEST, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Stává se, že muzikanti někdy založí novou kapelu, aby zhmotnili nápady, které se jim nehodí do jejich současných projektů. A to se stalo i v případě DEVILPRIEST. Naším cílem je přinášet kvalitní satanistický black death metal, bez ohledu na současné či budoucí trendy na metalové scéně. Pokud nám to přinese zisk, fajn, ale prozatím se nehodláme zastavit, ať už bude výsledek jakýkoli. Nevadí nám velké festivaly ani role supportu na turné, pokud podpoříme toho správného headlinera.


Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Většinou se spoléháme na label, naše sociální sítě a streamovací kanály na youtube, ale také si vyměňujeme spoustu našich věcí s jinými labely a kapelami. Je prostě nemožné poslat fyzickou kopii každému zinu. Kromě toho, že jsme muzikanti, jsme samozřejmě i fanoušci, takže podporujeme kapely tím, že si kupujeme jejich merch a chodíme na koncerty.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako DEVILPRIEST ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Vzhledem k ohromnému počtu kapel je nutné, aby existovalo streamování a stahování. K vyhledávání nových kapel používám hlavně bandcamp nebo youtube. Když najdu něco skvělého, začnu hledat fyzické nosiče. Ale stejně si nemůžete koupit všechno, co chcete. Zároveň mě nezajímají diskuse na sociálních platformách nebo fórech. Nepotřebuji si s ostatními vyměňovat názory na hudbu.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

No, nezužoval bych to striktně na death metal. To, co mě v hudbě pohání, je Ďábel a je jedno, jestli je to DM nebo BM. Osobně to považuji za životní styl.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají DEVILPRIEST v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Českou a Slovenskou republiku?

Konečně jsme dali dohromady sestavu a můžeme naplno propagovat nové album na koncertech. Zatím nemáme žádné konkrétní plány, ale předpokládáme, že po premiéře alba se objeví další nabídky na hraní. Na nabídky se těším hlavně z Plzně, protože Pilsner Urquell je jedno z mých nejoblíbenějších piv. Od posledního alba uplynulo hodně času a my potřebujeme světu znovu připomenout naši existenci, naštěstí na další desku nebudete muset čekat tak dlouho. Neztrácíme čas a už pracujeme na nástupci "In Repugnant Adoration".

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit zase někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „In Repugnant Abortion“ zase narvat do hlavy!

Díky za podporu. Držte se ďábla.

středa 9. listopadu 2022

Recenze/review - MORBID STENCH - The Rotting Ways of Doom (2022)


MORBID STENCH - The Rotting Ways of Doom
CD 2022, El Conjuro Records, Morbid Skull Records

for english please scroll down

Konečně si našel klid. Daleko od šíleného světa. V chladných a temných katakombách. U svých předků, kteří stejně jako ty měli rádi muziku. Starodávná hrobka, v rohu starého hřbitova. Chodil si sem pokládat květiny, ale teď, teď je vše úplně jiné. Posloucháš totiž novou desku death doomových MORBID STENCH a rozmlouváš s nemrtvými. Vyprávějí ti o svém utrpení, o tom, jak zemřeli. 

Zohavená těla ale neožívají jenom v tvých představách. U "The Rotting Ways of Doom" se otvírají ty nejhnusnější hroby a vylézají ven všichni ti, kteří věřili jen ve zlo. Atmosféra celé nahrávky je děsivá, chladná a tajemná. Jako absolutní tma, jako špatné vzpomínky. 


Proséváš mezi prsty prach. Zpuchřelé kosti, lebky, které se smějí do tmy. Pach rozkládajících se tkání. Sem, hluboko pod zem, mezi staré rakve, patří i MORBID STENCH. Zde museli nahrávat své nové album. Má skvělý prašivý a mrazivý zvuk. Čitelné motivy, chorobný vokál, ale hlavně velké množství zajímavých pasáží, které mě pokaždé doslova přikovou k reproduktorům. Nasávám podmanivou a záhadnou atmosféru, připadám si jako na nějakém dávno zapomenutém rituálu, u kterého jsou vyvolávány duše prokletých. Nejvíce se mi osvědčil poslech při dlouhých cestách podzimním městem. Někde na pomezí dne a noci, v šerosvitu, v těchto momentech jsem si desku užíval nejvíce. Pánové mají dar a talent na to složit riffy, u kterých vám bude tuhnout krev v žilách. Najednou, za zvuků "The Rotting Ways of Doom", není přechod na druhou stranu zase tolik těžký. Obával jsem se toho celý život, ale pokud bude existovat podobná hudba, stačí jenom zaplatit převozníkovi přes řeku Styx. Bloudím v mlze a konečně se setkávám se všemi přízraky. MORBID STENCH jsou jako démoni z dávných dob, kteří se rozhodli uspořádat rituál smrti. Myslím si, že se novinka nebývale povedla. Má v sobě vše potřebné pro vyvolávání duší z onoho světa. Poslouchejte pečlivě! Doom death metal, u kterého vám zmrznou všechny kosti v těle! 


Asphyx says:

He finally found peace. Away from the crazy world. In the cold and dark catacombs. With your ancestors, who, like you, loved music. An ancient tomb, in the corner of an old cemetery. He used to come here to lay flowers, but now, now everything is different. You're listening to the new album by death doom band MORBID STENCH and talking to the undead. They're telling you about their suffering, how they died.

But the decayed bodies don't just live in your imagination. On "The Rotting Ways of Doom", the ugliest graves open up and out crawl all those who believed only in evil. The atmosphere of the whole record is horrifying, cold and mysterious. Like absolute darkness, like bad memories.


You're sifting dust through your fingers. Rotten bones, skulls laughing in the dark. The smell of decaying bodies. Here, deep underground, among the old coffins, belongs the MORBID STENCH. This is where they must have recorded their new album. It's got a great dusty and chilling sound. Clear themes, sick vocals, but most of all a lot of interesting passages that literally drive me to the speakers every time. I soak up the captivating and mysterious atmosphere, I feel like I'm at some long forgotten ritual where the souls of the damned are summoned. I found it most useful to listen to on long drives through the autumn city. Somewhere between day and night, in the twilight, it was in these moments that I enjoyed the album the most. The gentlemen have the gift and talent to compose riffs that will make your blood run cold. Suddenly, to the sounds of "The Rotting Ways of Doom", the transition to the other side isn't that hard. I've feared it all my life, but if there's music like this, all you have to do is pay the ferryman across the River Styx. I'm wandering in the fog and finally meeting all the ghosts. MORBID STENCH are like demons from ancient times who have decided to perform a death ritual. I think the novelty is unprecedented. It has everything you need to summon souls from the other world. Listen carefully! Doom death metal that will freeze every bone in your body!




about MORBID STENCH on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - ARALLU - Death Covenant (2022)


ARALLU - Death Covenant
CD 2022, Hammerheart Records

for english please scroll down

Mé tělo se brzy stane jenom bílou kostrou. Pohřbí mě zaživa. Budu ležet tisíce let v horké zemi, aby jednou exhumovali můj hrob. Budu rozmlouvat s hrozivými démony. Červi možná rozežerou moje vnitřnosti, ale stále budu věřit. V black a death metal. Možná se jednou rozpadnu v prach, ale alba jako je "Death Covenant" budu poslouchat do skonání světa. Ano, novinka je odkazem našich předků. Chladná a temná. Jako starý opuštěný chrám, ve kterém mě kdysi pochovali.

Pokaždé, když se mi dostane do rukou nová hudba ARALLU, cítím se povznesený. Pánové mě dokáží přenést daleko od mé země. Mezi písečné duny, mezi hrobky, které stále vydávají nová svědectví. Líbí a vždycky se mi líbil způsob, jakým tito gentlemani píší skladby. Jsme stejné krve!


Atmosféra nové desky je opět velmi děsivá, temná, jako myšlenky zlých lidí. Hodně k tomu přispívají lidové nástroje, které perfektně sedí do hudby. Mám opravdu pocit, že stojím na prašné cestě rovnou do pekla. Zvuk, obal, celkové provedení jsou na vynikající úrovni. To by ale bylo málo. Z "Death Covenant" je navíc cítit nadšení, opravdovost, ryzost. Věřím kapele každou melodii, každý tón. Black metal, death a starodávný sumerský zvuk fungují ve vzájemné symbióze. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Existuje jenom hudba a mrazivá temnota. Tradiční blízkovýchodní melodie se potkávají s metalovou surovostí. Vše kombinováno s velkým talentem a citem pro melodie. Pohybujeme se v oblastech, ve kterých již svoji práci odvedly kapely jako MELECHESH, ABSU, ale třeba i ANGELCORPSE, ROTTING CHRIST, NILE, MOONSPELL. ARALLU pak přidávají kus sebe samých. Nejdříve vám ukáží záhadný tanec s démony, aby vás nakonec rozdrtili na prach. Mám rád a líbí se mi, když slyším z muziky emoce, sílu a tlak a tohle všechno umí izraelští mágové na výbornou. Poslouchat "Death Covenant" je jako si číst ve starých pergamenech. Jsou v nich, stejně jako na nahrávce, otištěny krvavé stopy. Historie lidského druhu je plná násilí, bolesti a strachu. A ARALLU dokázali tohle všechno přenést do svých skladeb. Vynikající album! Hrozivá, děsivá black death metalová bestie z dávných dob se probudila! A nezná slitování!


Asphyx says:

My body will soon become just a white skeleton. They'll bury me alive. I'll lie in the hot earth for thousands of years, so that one day they can exhume my grave. I will converse with terrible demons. Worms may eat my insides, but I'll still believe. In black and death metal. I may one day crumble into dust, but I'll listen to albums like "Death Covenant" till the end of time. Yes, the new stuff is the legacy of our ancestors. Cold and dark. Like an old abandoned temple where I was once buried.

Every time I get my hands on new ARALLU music, I feel uplifted. The gentlemen can transport me far from my land. Among the sand dunes, among the tombs that still bear new testimonies. I like and have always liked the way these gentlemen write songs. We are of the same blood!


The atmosphere of the new album is again very scary, dark, like the thoughts of evil people. Folk instruments contribute a lot to it, which fits perfectly to the music. I really feel like I'm standing on a dusty road straight to hell. The sound, the cover, the overall performance are all on an excellent level. But that wouldn't be enough. In addition, "Death Covenant" has an air of enthusiasm, genuineness, purity. I trust the band with every melody, every note. Black metal, death and ancient Sumerian sound work in symbiosis with each other. Nothing is excess, nothing is missing. There is only music and chilling darkness. Traditional Middle Eastern melodies meet metallic rawness. All combined with a great talent and feeling for melodies. We move in areas where bands like MELECHESH, ABSU, but also ANGELCORPSE, ROTTING CHRIST, NILE, MOONSPELL have already done their work. ARALLU then add a piece of themselves. First they show you a mysterious dance with demons, to finally crush you to dust. I like and enjoy hearing emotion, power and pressure from the music and this is what the Israeli magicians do well. Listening to "Death Covenant" is like reading in old parchments. There are traces of blood in them, just like on the recording. The history of the human species is full of violence, pain and fear. And ARALLU have managed to bring all this into their songs. Excellent album! The terrible, terrifying black death metal beast from ancient times has awakened! And it knows no mercy!



about ARALLU on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - ARALLU - Six (2017)



tracklist:
1. End Ov Wars (Tikva)
2. Prophecy of the Dead
3. Ruler of the Seven Worlds
4. Under Jerusalem’s temple Mount
5. Satanic Spirit
6. Mystical Sultan
7. Desert Shadow will Rise
8. Humanity Death Embrace
9. Empire of Salt
10. Skeletons Battlefield

úterý 8. listopadu 2022

Interview - IN PAIN - Old, dusty Swedish death metal that makes your bones crack!


Interview with death metal band from Sweden - IN PAIN.

Answered Michael "Micke" Andersson, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - IN PAIN - The Thing from the Grave (2022):

Ave IN PAIN! I have been listening to your new album "The Thing from the Grave" for some time now and still I am discovering new and new pieces of darkness in it. I must admit that I expected good work from you but I didn´t expect that you were gonna kick so much ass. The album for me really did great. What are the reactions of fans, and what about their reviews?

Micke: Hi! Thanks. So far it’s been good. And it’s been a couple of hectic weeks mailing out orders, rehearsing and other band related stuff.

The album has a classic Swedish sound. Oh, nice, I'll tell you! Still, But I still have to compare it with your first demos, where the sound was even dirtier. How has your created process changed? Time and technical possibilities are different than in the 1990s.

Micke: Well we recorded the first demo on a 8 channel porta studio in a basement with a person that didn’t know anything about Death Metal. So the result was bad haha. Now we have played for 30 years and we have the opportunity to go to a better studio, the song writing is better and we can handle our instruments better.


How does IN PAIN make new songs? How is the process of creating new material itself? Who is the author of the music?

Micke: Nowadays Wegren, Nicklas and I write the music. I write all the lyrics and vocals arrangement. There’s a certain “frame” you have to stay in, it has to sound In Pain to pass through. Wegren and Nicklas know how to write an In Pain song so it’s not a problem. I have been writing songs since the beginning of the band so I definitely know. You present a whole song and we listen to it and make some changes if needed and after that it’s vocals and after that it’s good to go.

You've always had the wonderful covers of your records. Does it matter a lot on how the album, the cover, look like? Who is the author of the new release " The Thing from the Grave"?

Micke: Thanks. We want something that looks good and represents the music. For us it’s important to have a good cover. The artist is Ola Larsson. Ola has done work for Disma, Sulphur Aeon, Thy Primordial among others.


Who is the author of the texts and what they are discussing? Where do you get inspiration for themes?

Micke: Nowadays it’s me. They are about horror, gore, misanthropic, the occult etc. Inspiration comes from books and horror films. I really enjoy the old Hammer Films, so there’s a lot of inspiration for lyrics writing there.

Only you Micke remained from the original set. When I look at the Encyclopedia Metallum, the number of musicians who have gone through IN PAIN is respectable. How do you explain that?

Micke: Yes, that’s right. I’m one of the founding members and the only original member left. Well if you play for this long people will quit and find other things they’d rather do, some lost interest in music, some got family others wanted to play something else. Nothing strange really but like you said, there have been a few.


Like IN PAIN, you were at the birth of a phenomenon called „Swedish death metal“! I'd ask you to remind us a little. In our country, democracy was born in the nineties, and you were creating something new. How was the 1990s in Sweden? Do you remember how you set up the band? Me and my readers would wonder what it was at the beginning.

Micke: Yes, it was Loui and I who started this band. We met in school and started a Punk/HC band and In Pain developed from that. It was quite easy to start a band, you didn’t need your own stuff you could just borrow instruments and a rehearsal place for free. People and bands helped each other out in a whole other way back then. I don’t think it’s the same today. And back then there was no internet, some things are way easier today. Some things were better in Sweden during the -90’s and some things are better today.

Between 1994 and 2015, you have interrupted your activities. Why actually? What was the reason?

Micke: The band was on hold a year or two due to military service around -96. The band has always been more or less active. I mean we have recorded stuff between 1994 and 2015. For example the Warmachine demo and the War demo. We have been active in other bands during the years so that’s the main reason the band hasn’t been that active at some points.


You play typical, classic Swedish death metal. You have never been driven from this path, you are "orthodox". Personally, this is one of the reasons why I liked your work, but did you think about to try to play something else, to make IN PAIN sounds different?

Micke: We did a more experimental song once that should’ve been released on a compilation album many years ago but it was never released. Besides that we have stuck to the “In Pain sound”. We will continue on that path and develop it more but when you put on an In Pain album you’ll know what you get. If we want to play something else or make dramatical changes we will start another band instead, you don’t want to fool your fans.


Are you considering re-releasing the 1993 and 1994 demos? Maybe as a bonus to the CD? Let me ask you again, will this year's album be released on vinyl? What's your relationship with vinyls? Do you collect them? Do you have a large collection?

Micke: I’m actually going though old recordings, demos and VHS right now. I’m going to put together a compilation with old stuff. The plan was to release it this year but I think it will be next year. Part of the -93 and -94 will be on the compilation.

This years album will be released on vinyl 2023 through Regain/Helter Skelter & To The Death Records. I like the vinyl format and I buy vinyls but don’t consider myself a die hard collector. If I have many? Depends on who you ask. I haven’t counted my records in years but I think I have maybe around 1000, CDs way more.

We are approaching the end so I would try one more philosophical question. How would you define a style called Swedish death metal? What is this music for you and why did you choose this style?

Micke: Heavy, dark, melodic and crushing guitars maybe? It’s hard to describe really. Death Metal means a lot to me, it’s been a part of my life since my youth. As long as I have the energy to play Death Metal I will.

It was the music I wanted to play, simple as that.


What are the plans for IN PAIN in the coming months? Will you support the news with a longer tour and also visit us in the Czech Republic?

Micke: The plan right now is to get the band ready to play live. Our drummer decided to leave the band and we just found a new one so we are rehearsing the live set now and as soon as we are ready we will be able to play live again. Would love to play in Czech Republic, one day it will happen.

Thank you for your interview, and I wish you a great CD sales, hundreds of crazy fans, and a tons of good ideas.

Micke: Thanks Jakub, always a pleasure talking to you. Cheers!

Recenze/review - IN PAIN - The Thing from the Grave (2022):


Rozhovor - IN PAIN - Starý, prašivý švédský death metal, u kterého praskají kosti!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Švédska - IN PAIN.

Odpovídal Michael "Micke" Andersson, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - IN PAIN - The Thing from the Grave (2022):

Ave IN PAIN! Poslouchám vaši letošní novinku „The Thing from the Grave“ už nějaký čas a pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze?

Micke: Ahoj! Díky. Zatím je to dobré. Bylo teď pár hektických týdnů, kdy jsme rozesílali objednávky, zkoušeli a dělali další věci spojené s kapelou.

Album má klasický švédský zvuk. Kope pěkně, to ti povím! Přesto se neubráním srovnání s vašimi prvními demonahrávkami, kde byl zvuk přeci jen špinavější. Změnil se nějak způsob, jakým skládáte? Doba i technické možnosti jsou přeci jen jiné, než v devadesátých letech.

Micke: No, první demo jsme nahráli na osmi kanálovém portu ve sklepě s člověkem, který o death metalu nic nevěděl. Takže výsledek byl špatný, haha. Teď už hrajeme třicet let a máme možnost jít do kvalitnějšího studia, skladby jsou napsány lépe a umíme taky víc zacházet s našimi nástroji.


Jakým způsobem u IN PAIN vnikají nové skladby? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Kdo je autorem hudby?

Micke: V současné době skládáme hudbu Wegren, Nicklas a já. Já píšu všechny texty a dělám aranžmá vokálů. Existuje určitý "rámec", ve kterém se musíš držet, musí to znít jako IN PAIN, aby to prošlo. Wegren a Nicklas vědí, jak napsat skladbu IN PAIN, takže to není problém. Já píšu skladby od začátku, takže já to vím rozhodně. Předložíš nám celou skladbu, my si ji poslechneme a uděláme nějaké změny, pokud je to potřeba, no a pak už je to jen o vokálech a hotovo.

Vždycky jste měli úžasné obaly svých desek. Zakládáte si hodně na tom, jak má album, cover vypadat? Kdo je autorem obalu novinky „The Thing from the Grave“?

Micke: Díky. Chtěli jsme něco, co dobře vypadá a reprezentuje hudbu. Je pro nás důležité mít dobrý obal. Autorem je Ola Larsson. Ola má za sebou mimo jiné práci pro DISMA, SULPHUR, AEON nebo THY PRIMORDIAL.


Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Micke: Momentálně jsem to já. Jsou o hororu, gore, misantropii, okultismu atd. Inspiraci čerpám z knih a hororů. Mám moc rád staré filmy od Hammeru, tam je spousta inspirace pro psaní textů.

Z původní sestavy si zůstal jen ty Micke. Když se podívám na Encyclopedia Metallum, tak ten zástup muzikantů, kteří prošli IN PAIN je úctyhodný. Čím si to vysvětluješ?

Micke: Ano, máš pravdu. Jsem jeden ze zakládajících členů a jediný původní člen, který zůstal. Když hraješ takhle dlouho, lidé skončí a najdou si jiné věci, které dělají radši, někteří ztratili zájem o hudbu, někteří si pořídili rodinu, jiní chtěli hrát něco jiného. Vlastně nic divného, ale jak jsi zmínil, pár jich kapelou prošlo.


Jako IN PAIN jste stáli u zrodu fenoménu zvaného Švédský death metal! Poprosil bych tě, abys pro nás trošku zavzpomínal. U nás se v devadesátých letech teprve rodila demokracie a vy jste tvořili něco nového. Jak probíhala devadesátá léta ve Švédsku? Vzpomeneš si ještě, jak jste zakládali kapelu? Mě a moje čtenáře by zajímalo, jaké to tehdy v počátcích bylo.

Micke: Byli jsme to já a Loui, kdo založil tuto kapelu. Potkali jsme se na škole a založili jsme punkovou kapelu a z ní vznikli IN PAIN. Založit kapelu bylo docela snadné, nepotřebovali jste vlastní nástroje, stačilo si zadarmo půjčit nástroje a zkušebnu. Lidé a kapely si tehdy pomáhali úplně jinak. Myslím, že dneska už to tak není. A tehdy nebyl internet, některé věci jsou dnes mnohem jednodušší. Některé věci byly ve Švédsku lepší v 90. letech a některé jsou lepší dnes.

V letech 1994 až 2015 jste přerušili svoji činnost. Proč vlastně? Co bylo tím důvodem?

Micke: Kapela byla rok nebo dva přerušena kvůli povinné vojenské službě někdy kolem roku 1996. Kapela byla vždy více či méně aktivní. Myslím tím, že jsme nahrávali věci mezi lety 1994 a 2015. Například demo Warmachine a demo War. Během těch let jsme působili také v jiných kapelách, takže to je asi hlavní důvod, proč kapela v některých momentech nebyla zas až tak aktivní.


Hrajete typický, klasický švédský death metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo tě někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu IN PAIN ozvláštnit?

Micke: Kdysi jsme udělali experimentálnější skladbu, která měla vyjít na kompilačním albu před mnoha lety, ale nikdy nevyšla. Kromě toho jsme se drželi "IN PAIN zvuku". Budeme v té cestě pokračovat a víc ji rozvíjet, ale když si pustíte album IN PAIN, budete vědět, co dostanete. Pokud budeme chtít hrát něco jiného nebo udělat dramatické změny, založíme místo toho jinou kapelu, nechceš přece své fanoušky zmást.


Neuvažujete o znovu vydání demonahrávek z let 1993 a 1994? Třeba jako bonus k CD? Ještě se zeptám, vyjde i letošní album na vinylu? Jaký máš vztah vinylům? Sbíráš je? Máš rozsáhlou sbírku?

Micke: Právě teď procházím staré nahrávky, dema a VHS. Chystám se dát dohromady kompilaci se starými věcmi. V plánu bylo vydat ji letos, ale myslím, že to bude až příští rok. Na kompilaci bude část alb z let 93’ a 94’. Letošní album vyjde na vinylu 2023 u Regain/Helter Skelter & To The Death Records. Formát vinylu se mi líbí a vinyly kupuji, ale nepovažuji se za skalního sběratele. Jestli jich mám hodně? To záleží na tom, koho se zeptáte. Desky jsem už léta nepočítal, ale myslím, že jich mám možná kolem tisícovky, cédéček mnohem víc.

Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný švédský death metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?

Micke: Těžké, temné, melodické a drtivé kytary? Těžko to popsat. Death metal pro mě hodně znamená, je součástí mého života už od mládí. Dokud budu mít energii hrát death metal, budu ho hrát. Byla to hudba, kterou jsem chtěl prostě a jednoduše hrát.


Co chystají IN PAIN v nejbližších měsících? Podpoříte novinku nějakým delším turné a zavítáte také k nám do České republiky?

Micke: Momentálně je v plánu sestavit kapelu pro živé hraní. Náš bubeník se rozhodl kapelu opustit a právě jsme našli nového, takže teď zkoušíme živou sestavu a jakmile budeme připraveni, budeme moci opět hrát. Rádi bychom si zahráli v České republice, jednou se to určitě stane.

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Micke: Díky, Jakube, vždycky je mi potěšením s tebou pokecat. Měj se!

Recenze/review - IN PAIN - The Thing from the Grave (2022):


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine