DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 18. října 2020

Recenze/review - DARKENED - Kingdom of Decay (2020)


DARKENED - Kingdom of Decay
CD 2020, Edged Circle Productions

for english please scroll down

Prchavé okamžiky mezi životem a smrtí. Mrtvý bod, ve kterém máte pocit, že vše probíhá zpomaleně. Oběšení, proříznutá tepna, nůž bodnutý do srdce. Způsob ani provedení odchodu z tohoto světa nejsou důležité. Hlavní je mrazivý pocit, vyděšené oči, vnitřnosti sevřené v křeči. Je to podobné jako u death metalu. Ten také musí vyjadřovat mrtvolné emoce, energii, tlak a sílu. Temnotu a chlad. Musíte hmatatelně cítit Smrt. Podat jí ruku a nechat se vést.

DARKENED je skupina, která je složena ze samých zkušených muzikantů. V roce 2019 vstoupili na scénu s EP "Into the Blackness" a já už tenkrát věděl, že tady se bude řezat přímo do živého. Novinku "Kingdom of Decay" jsem poprvé slyšel za mrazivého rána, cestou kolem staré hřbitovní zdi. Chrám temnoty byl otevřen.


"Kingdom of Decay" je vstupem do podzemí, chladnou a syrovou death metalovou deskou, v jejíchž základech lze vystopovat inspiraci třeba takovými BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, DISMEMBER, GRAVE, UNLEASHED, SLUGATHOR. DARKENED dokáží být morbidně vznešení, ale i syroví a devastující. Ledové melodie se střídají s drtivými pasážemi. Vše sedí na svých místech, zvuk (Dan Swanö), i obal (Juanjo Castellano) i celkové provedení, ukazují na profesionálně odvedenou práci. Navíc je přidáno několik tun černoty. Jsem ve staré opuštěné katedrále. Po stranách jsou pochováni padlí kněží. Dnes mám s nimi schůzku. Na pořadu dne je ryzí, opravdový a poctivý death metal staré školy. Strach a beznaděj. Ozvěny ze záhrobí. V některých momentech působí kapela až magicky. "Kingdom of Decay" jsem musel vždy poslouchat jako celek. Nejlépe za tmy a ve vychlazené místnosti. Tam jednotlivé motivy vynikly nejlépe. Ztrácím se v podzemních chodbách, přidávám hlasitost, konečně nalézám mrtvého krále temnot. Death metal, který láme staré kosti. Probudil ve mě ty nejohavnější noční můry. Brána do podsvětí byla otevřena! Skvělý zásek.


Asphyx says:

Fleeting moments between life and death. A deadlock where you feel like things are slowing down. Hanging, severed artery, knife stabbed in the heart. The manner of leaving this world are not important. The main thing is a cold feeling, scared eyes, guts clenched in a spasm. It's similar to death metal. He must also express corpse emotions, energy, pressure and strength. Darkness and coldness. You must feel Death tangibly. Shake her hand and let herself be led. 

DARKENED is a band composed of experienced musicians. In 2019, they entered the scene with the EP "Into the Blackness" and I already knew then that it would be cut directly into the live meat. I first heard the news "Kingdom of Decay" on a frosty morning, on the way around the old cemetery wall. The Temple of Darkness was opened.


"Kingdom of Decay" is an entrance to the underground, a cool and raw death metal record, the foundations can be traced to such BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, DISMEMBER, GRAVE, UNLEASHED, SLUGATHOR. DARKENED can be morbidly noble, but also raw and devastating. Ice melodies alternate with crushing passages. Everything fits in its places, the sound (Dan Swanö), as well as the cover (Juanjo Castellano) and the overall design. All work here is done professionally. In addition, several tons of blackness is added. I'm in an old abandoned cathedral. Fallen priests are buried on the sides. I have a meeting with them today. Pure, real and honest old school death metal is on the agenda. Fear and despair. Echoes from the grave. At some point, the band is magical. I always had to listen to "Kingdom of Decay" as a whole. Best in the dark and in a chilled room. There, the individual motifs stood out best. I get lost in the underground corridors, turn up the volume, finally I find the dead king of darkness. Death metal that breaks old bones. He awakened inside of me the most heinous nightmares. The gate to the underworld has been opened! Great material!


Tracklist:
01. Nekros Manteia
02. Dead Body Divination
03. 1000 Years
04. Pandemonium
05. Cage Of Flesh
06. The Burning
07. The Old Ones
08. Kingdom Of Decay
09. Of Unsound Mind
10. The White Horse Of Pestilence
11. Winds Of Immortality

band:
Hempa Brynolfsson - Guitars
Tobias Cristiansson - Bass
Andy Whale - Drums
Linus Nirbrant - Guitars
Gord Olson- Vocals

https://edgedcircleproductions.bandcamp.com/album/kingdom-of-decay
https://www.facebook.com/darkeneddeathmetal/
https://www.instagram.com/darkeneddeathmetal/
https://edgedcircleproductions.com/

Recenze/review - CYTOTOXIN - Nuklearth (2020)



CYTOTOXIN - Nuklearth
CD 2020, Unique Leader

 for english please scroll down

 Vždycky jsem přemýšlel, co se jednou bude dělat se vším tím odpadem z jaderných reaktorů. Mylně nás informovali, vlastně jako již mnohokrát. Nebývá zakopán hluboko pod zemí, ale  svážen do hudebního studia, kde nahrávají němečtí CYTOTOXIN svoje desky. Konečně se našlo využití! Zbytky radioaktivity jsou nakumulovány na CD, vypáleny a podávány všem fanouškům téhle šílené kapely. Jako prostředek je doplněn skvělý brutální a technický death metal.

 A že jej CYTOTOXIN umí! Dokazují to jak na živých vystoupeních, které jsou pokaždé doslova narvané testosteronem a energií, ale i na nové desce s názvem "Nuklearth". Ta je vlastně takovým volným pokračováním předchozích nahrávek. Pánové se opět našli ve své krvavé práci a ozářeni vás znovu zvou na hodně krutou hostinu.



Jádro se štěpí podobným stylem, jako to dělají kapely typu ORIGIN, VIRAMEIA, BRAINDRILL, WORMED, VIRVUM. Berte to samozřejmě jen jako lehké přirovnání, stylové zařazení, CYTOTOXIN jsou již od svých počátků zajímavým a originálním tělesem. Není to jen radioaktivita, která je odlišuje od ostatních, ale i vlastní rukopis a motivy skladeb, které se vám doslova vytesají do hlavy. Němci se zase s ničím nepářou, útočí přímo, bez vytáček a zbytečností. Sází na dobré riffy, mocný vokál, parádní zvuk i obal, není si vlastně vůbec na co stěžovat. Možná jen - občas jsou skladby až moc dlouhé a na někoho mohou působit trošku monotónně, ale to je jen drobnost. Na celkový dojem to nemá přílišný vliv. Taháme spolu s kapelou sudy plné odpadu, který září do noci. Někomu už dávno vypadaly vlasy, jiný zase neustále kašle. Práce je to těžká a jediným odpočinkem je pro nás hudba. Ta nás drží nad vodou. Máme ve sluchátkách album "Nuklearth" a dlouhá, pomalá smrt nám už tolik nenahání strach. Technický, brutální death metal, který vám vypálí díru do hlavy!


Asphyx says:

I´ve always wondered what will be done one day with all that waste from nuclear reactors. They misinformed us, as they have many times before. It is not buried deep underground, but tied to a music studio where German CYTOTOXIN record their albums. The use has finally been found. The remnants of the radioactivity are accumulated on a CD, burned and served to all the fans of this crazy band. Great brutal and technical death metal is added as a means. 

And CYTOTOXIN can do it! They prove it both on live shows which are always literally packed with testosterone and energy, but also on a new album called “Nuklearth”. This is actually such a free continuation of previous recordings. The gentlemen have found themselves in their bloody work again, and the irradiated invites you again to a very cruel feast.


The core is splitting in a similar style as bands such as ORIGIN, VIRAMEIA, BRAINDRILL, WORMED, VIRVUM. Of course, take it only as a light comparison, stylistic classification, CYTOTOXIN have been an interesting and original body from the very beginning. It is not only the radioactivity that sets them apart from others, but also the handwriting and motifs of the songs that will literally carve themselves into your head. The Germans do not mate with anything, they attack directly without dials and uselessness. They rely on good riffs, powerful vocals, great sound and cover. There's really nothing to complain about. Maybe just - sometimes the songs are too long and they can seem a bit monotonous to someone, but that's just a trifle. Together with the band we ull barrels full of garbage which flows into the night. Some of us have already lost their hair, while the others are coughing all the time. Work is hard and the only rest for us is the music. It keeps us afloat. We have the album “Nuklearth” in our headphones and the long, slow death doesn't make us so afraid. Technical, brutal death metal that will burn a hole in your head.

CYTOTOXIN are:
Grimo (Vocals), V.T. (Bass), Fonzo (Guitar), Jason (Guitar), Stocki (Drums)

Tracklisting:
1. Atomb
2. Lupus Aurora
3. Uran Breath
4. Dominus
5. Drown in Havoc
6. Soul Harvester
7. Coast of Lies
8. Quarantine Fortress
9. Dead Zone Anthem
10. Nuklearth
11. Mors Temporis

Social media links:
https://twitter.com/cytotoxinband
https://uniqueleaderrecords.bandcamp.com/album/gammageddon
https://www.facebook.com/Cytotoxinmetal/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý šedesátý osmý - Budiž tma


Příběh dvoustý šedesátý osmý - Budiž tma

Hrozně rád vzpomínám na letní sobotní odpoledne. To jsme mívali s Andreou jen sami pro sebe. Chodívali jsme po městě, do parku Štěpánka, inu, mladí a zamilovaní tohle dělávají. Byla divoká, jak mrouskající kočka, ale zároveň elegantní. Naschvál si brala šatičky, které jsem jí sám vybral. Budiž pochváleny všechny terásky světa. Teplý vánek, studené pivo, vosy padající jak kamikadze do pivní pěny. Mám hlad děvče moje, jak mě nakrmíš. Vzala mě do bufáče na smaženky, utopence, pečenáče, uzenáče. Nebo vlašák a rohlíky. Sklo do ulice sice měli ušmudlané, ale byli tam moc milí a chutnalo nám. Dodnes nevím, jestli jsem míval kachní žaludek, ale asi ano, protože jinak bych pak nemohl přeběhnout ulici a vypít naproti v mléčném baru jedno banánový a jahodový mlíko.

Jen tak poskakujeme letní Boleslaví. Zaklesnutí do sebe. Líbáme se v podloubích, cákám na ní vodu z kašny. Udělal bych pro její úsměv asi všechno. Zajímavé, další krásná ženská v mém životě. Jen s tím rozdílem, že nejdřív jsme si ani moc nepovídali. Byla jen postel, pot a divnej smutek, že děláme něco špatného. Ale teď je to jiné. Smyslnější, veselejší, cítím se moc dobře. Až se trošku stydím. Protože doma u mámy blbne otec alkoholik. Chce se mi od toho utéct a tak dělám kraviny, směju se naschvál hrozně nahlas a vůbec trojčím. Vyleze na betonovej sokl a chodí jako modelka. Klidně by ji mohla dělat. Mladý, pevný, pružný tělo. Otočí se a naschvál na mě vystrčí zadek. Má modrý kalhotky. Chytnu ji za boky a zabořím se jí obličejem pod sukni. Chutná tak krásně.

Okřikne nás nějaká paní s kočárkem. Prototyp vytahaný maminy. Copak, stýská se ti? Starej už na to není? Utečeme a nevíme kam jít. Co takhle na hrad? Tak jo. Vlezeme dovnitř a koupím dva lístky. Dneska se bude provázet i ve sklepení. Pan průvodce je očividně stará mánička. Taky ožralej jak zákon káže. Jdou s náma nějaký rodinky, děti poletují kolem a nás nejvíc zaujmou mučící nástroje. Je tu chlad. Občas se zdržíme, dáme pusu, zajedu jí rukou za kalhotky. Sestupujeme dolů do sklepa. Pořád se bouchám do hlavy o stropy a dělám hůůůů, hůůůů, abych všechny vystrašil. Až mě okřiknou, abych jim neplašil potomky. Někde tam vzadu bývalo prý místo pro výslechy. Má představivost nemá i díky pivu žádné hranice. Na dřevěné lavici položím svoji milou a že jí naplácám.

Zabouchnou se dveře, asi nějakej vtipálek. Plesk, plesk, vrní a kroutí zadkem. Doma ti pěkně naložím. Pojď ke mě. Ne, přijdou lidi. Jenže se nikdo nevrátí. Bouchám teda na dveře, ale Andrea mi říká, ať toho nechám, ať jdu k ní, bere mě do pusy, tahá k sobě. Tak jo, jsem rozdováděný z celého dne. Vzlyká a ozvěnou je tiché kňourání odrážející se od studených zdí. Radši bych teplou postel, ale je to velkej rajc. Udýchaní padneme na lavici. Teď jde ke dveřím i moje děvče. Ty vole, oni nás tady fakt zavřeli. Ne, to je blbost, vždyť nás přepočítali. To bude v pohodě. No, nebylo. Začíná mi říkat, ať něco udělám. To se mám jako prokousat ven? Nejdřív je hrozná sranda. Pak menší, pak další hádka. Usmiřování a další sex. 

Umřeme tady? Ne, ještě je brzy, neboj, oni pro nás přijdou. Všechno je doslova absurdní. Na večer jsme měli trošku jiný plány. Chodím dokola jak šelma zavřená v kleci. V hlavě mi šrotuje, ale nic mě nenapadá. Co třeba nějakou sponku, že bych otevřel dveře. Něco vyndá z kabelky, ale zlomím vše během pár okamžiků. Pusť mě k tomu, panebože, jsi nešikovný. Naštvu se a protože je mi zima, tak poskakuju. Pořád jsem dělal karate, švihám nohama do vzduchu. Hergot, nech toho, ještě mě bouchneš. Ji jsem netrefil, ale poblikávající žárovku u stropu ano. Smrťáku, nemůžeš bejt fakt chvilku v klidu? Co teď budeme dělat? Pomalu mi zamrzá úsměv na tváři. Navíc je opravdu kláda. Copak já, já jsem odkojenej horama, ale Andrea má jen šatičky. Je na mě hodně ostrá, ale pak se schoulí a pláče.

Stejně je zvláštní, co s člověkem udělá pár hodin ve tmě. Snažím se uklidnit emoce a klidným hlasem vyprávím vtipné historky. Nezabírají a začnu tedy s horory. Naschvál měním hlas, hele, přízraky. Budou nás mučit. Tady se musely dít věci a my teď budeme oběti. No blbec, vyplašil jsem slečnu opravdu pořádně. Neboj se, neboj, přinejhorším mám nůž. Nosil jsem ho pořád, v kapse. Děda mi jej dal. Krájel jsem s ním svačinu v práci, loupal jabka, měl vždy po ruce. Byla tma. Podobná jako na chalupě, když zhasnou všechny lampy. Pravá nefalšovaná tma. Lidé se bojí tmy, děti se bojí tmy, Andrea se opravdu bála. Sahal jsem ji jako slepec na obličej a měla v něm děs. Chytal ji amok a já nevěděl, co s ní. Začala hysterčit, bouchat do mě, mlátila mě pěstí. A měla opravdu sílu. Ze strachu.

Musel jsem ji chytnou za ruce a zkroutit. Pak ji trošku "nařezat" na zadek. Pořád vzlykala a nadávala mi. Co blbneš, panebože, vždyť se zase tak nic neděje, jsme na hradě ve sklepě, ne někde v opravdovým hororu. A tenkrát mi konečně řekla, proč bývá občas smutná. Bože můj, proč trestáš hodný lidi? V naší kobce bylo najednou hodně hnusně a děsivě. Milý strýček od rodiny, který ji jednou zavřel ve fotokomoře a zhasl. Nejdřív jakože hra, jenže pro malou holku šílený zážitek. Konečně přišel a ona měla radost, skočila mu do náručí. Zatnul jsem pěsti tak, že jsem si zasekl nehty do dlaní. Po tom všem strachu nepřišlo vysvobození a další hra, ale osahávání od strejdy, kterýmu jako dítě tolik věřila. Pak jsme mlčeli. Jen se nám zdálo, že podél zdi se ozývá tiché cupitání. Pořád ještě hlasitě oddychovala, ale už byla u mě. Smrťáku, jsi první chlap, se kterým se nebojím. Tak vidíš, vždyť je to jen tma, přízraky máme každej pouze ve svý hlavě.

Svléknu se do trenek, jako je to ode mě hrozně gentlemanský, ale po chvilce toho lituju, stejně jako horalky, kterou jsem své slečně přenechal. Mám fakt hlad a je mi zima. Nejhorší je ale stejně žízeň. "Já potřebuju čůrat": řekla najednou a já musel jít s ní. Sedla si, držel jsem ji za ruku. I když nebylo nic vidět, instinktivně jsem se otočil na druhou stranu. "Áááááá, tady něco je, přeběhlo mi to přes nohu!": zaječela, že mi málem pukla hlava. Blbost, co by tady bylo? Snažím se uklidňovat, ale moc tomu sám nevěřím. Víš co, vlezeš si na lavici a pokusíš se usnout. Uklidníš se a budu tě hlídat. Lehne si a kupodivu za chvilku oddechuje pravidelně. Občas se jí sice zrychlí dech, ale zmáčknu ji ruku a jen zabrouká. Co teď? Jak tu budeme dlouho?

Snažím se vzpomenout na všechny rady, co jsem kdy dostal. Škoda, že tu není děda, ten vždycky věděl, co si počít. Šíleně se leknu, ale je to jen tričko, co spadne z Andrey dolů, když se převalí. Tak to bychom měli. Aspoň někdo je v klidu. Klepu se zimou, hlady i žízní. Mám pocit, že slyším hlasy, ale jsou jen v mé hlavě. Zbožná přání. Četl jsem už hodně knížek a tak se snažím po vzoru svých hrdinů myslet na něco hezkého. Mladej kluk má většinou bujnou fantazii. Takže prsa a prdelky. Smyšlené příběhy, takový voňavý soukromý porno. Jsem samozřejmě hlavní hrdina, všechny mě milují, obdivují. Erotické sny se mění v realitu, která pořád není realitou. Většinou po podobných představách vlítnu na svoje děvče a snažím se je všechny provést. Nojo, ale co tady, uprostřed tmy?

Přijde to na mě. Hej, neříkej tomu samohana, já za to fakt nemůžu. Když je hotovo, sesunu se dolů k lavici a sednu si na zem. Asi chvilku usnu, ale příroda je mocná čarodějka, probudím se asi kvůli kdysi před generacemi zakódovanému pudu lovce. Jinak si to nedovedu představit. Něco na mě kouká. A šustí, ne, to není představa, nebo ano? Ne! Otře se o mě. Krysa nebo potkan. Teď se zase vyděsím já. Oni vidí po tmě, já ne. Oni mají ostré zuby, já nic. Počkat, vlastně mám...nůž! Stoupnu si a vytáhnu svůj zavírák. Jsem jak indián. Naslouchám temnotě. Tak pojď. Třeba jsem ho/ji fakt vyděsil a dá pokoj. Škoda, že nemám zapalovač nebo sirky, jeden z prvních pokusů přestat kouřit najednou proklínám. Cupitá kolem mě. Mám toho dost. Teď to bude kdo z koho kámo. Jdu po sluchu. Kopu do tmy, bodám do tmy. Jsem šelma. Nebo je to on, ona? Nedávno jsem četl o přemnožených potkanech v Boleslavi. Dokonce jsem viděl cestou do práce, jak napadl jeden chlápka s taškou a termoskou. Uff, mám se na co těšit.

Vyčkávám. Přikrčený. Ještě, že jsem četl tolik indiánek. Trpělivost chlapče, klidně dýchej. Znovu se mi otře o nohu. Kopnu do prázdna. Asi to nebude tak jednoduchý, jak jsem si myslel. Hlavně, aby se neprobudila Andy. Naštvu se, asi dělám chybu, ale leze mi strach na mozek. Jakmile slyším šustot, vyrážím tím směrem. Snad stokrát neúspěšně. Hraje si se mnou? Nebo jich je víc? Najednou, po jednom bodnutí pode mnou něco šíleně zapiští. Ty vole, já ho fakt trefil. Uskočím. Chcípni hajzle. Několik minut chrčení, několik trhavých pohybů (to si jen představuji). Je ticho. Vyčkávám a nevěřím tichu. Stojím napnutý. Dlouho, šíleně dlouho. Nekonečně dlouho. Klepu se zimou i adrenalinem. Zabil jsem ho? A kolik je vlastně hodin? Mě už je všechno jedno, jdu si lehnout k Andree. Cestou o něco zakopnu. Fuuuuuj. 

Je konec, umřeme tu. Potkan se sem musel nějak dostat a určitě má spoustu kamarádů, kteří se přijdou pomstít. Zdá se mi o tom (nevím vůbec, jak dlouho spím), jak Londýn zachvátily obrovské krysy. To je krásný sci-fi, který jsem kdysi četl. "Ježíšmarjá, já už bych fakt měl přestat chlastat. Bože můj, omlouvám se. Jsem fakt debil": leknu se tváře v oslnivém světle. Průvodce/mánička byl pověstný tím, že opravdu vrcholově pil. Zapomněl na nás. Zabouchl za námi dveře, odvedl lidi a padnul na kavalec. Ožralej jak doga. A my strávili jednu noc v temnotě. Ohlodali jsme charaktery až na kost. Řekli si věci, které si neřeknou někteří lidé za celý život. Obléknu se, má milá mžouravě kouká a na zemi kousek od nás leží chcíplej potkan. Má vytřeštěný oči a uprostřed hlavy bodnou ránu. Dostaneme snídani, pivo, rum a slíbíme si, že to nikdy nikomu neřekneme.

"Smrťáku?": zeptá se. Venku je krásný vzduch. Ptáci zpívají, z nedaleké pekárny hrozně voní čerstvé pečivo. Mají už otevřeno. Dáme kafe a já si neskutečně užívám vyprávění o tom, jakej jsem velkej hrdina. A pořád dokola říkám, že to je přece samozřejmý, že jsem chlap, že se rozumí samo sebou (to by udělal každej), ale uvnitř se dmu pýchou. Měli jsme strach. Poznali opravdovou tmu. Bojoval jsem. Dokázali jsme si, co je v životě důležitý. Osprchuje se a já se těším do peřin. Není mi přáno a já si slíbím, že budu lovcem, protože po těch jdou ženský jako divý. Takhle divokou jsem ji snad nezažil. Když potom přijde Jana a Prcalinka na tradiční návštěvu, musím předvádět, jak chodím sklepem a bodám do tmy. Vypadám určitě hrozně legračně, protože holky se usmívají. Andrea ne, ta na mě kouká jak na svatej obrázek. Budiž radši navěky světlo.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 17. října 2020

Recenze/review - NECROPHOBIC - Dawn of the Damned (2020)


NECROPHOBIC - Dawn of the Damned
CD 2020, Century Media Records

for english please scroll down

Mé kroky znovu zamířily na sever. Byl jsem doslova přitahován, jako bych měl v tamních katakombách najít čisté zlo. Dlouhá cesta, lemovaná mrtvými těly, chaosem a zmarem, ale mě nic neodradí. Bylo zase na čase jednou spočinout u hrobky s nápisem NECROPHOBIC. Jsou v ní v pravidelných intervalech pochovávány ostatky prokletých. Jsou pro mě vždy vstupem do Hádovy říše. Temná, zákeřná alba, která vás pokryjí plesnivinou.

Na téhle smečce se mi vždycky líbil určitý chlad, který je i letos cítit z každé skladby. Kapela má svůj jasný a zřetelný rukopis, výraz, který si s nikým nespletete. NECROPHOBIC na "Dawn of the Damned" neobjevují nic nového, jdou si stále svojí cestou. Je to jen a jen dobře. Opět se tento přístup vyplatil. Poslouchám a jsem zavřený v opuštěné staré kobce. Nastala tma, absolutní tma.


Na "Dawn of the Damned" naleznete jak rychlé death metalové, surové pasáže, tak i studený black metal. To vše smíchané v třaskavém poměru. Nahrávka má velmi dobrý zvuk, obal, ale hlavně v sobě obsahuje velké množství vibrací. Pro poslech doporučuji okno otevřené do noci, chlad a déšť. V těchto momentech vynikne album nejlépe. NECROPHOBIC jsou letos démoničtí, syroví, melodičtí. A všechno tohle podávají elegantně a způsobem starých mistrů. Zkušenosti se zde potkávají s černou energií. Směr, kterým se kapela kdysi vydala, je nadále rozvíjen, tvarován a vybrušován až k dokonalosti. Nemrtví by mohli vyprávět. Mám chuť tančit na hrobech. Prát se s vlastními démony, rouhat se a klít. Obrátit všechny kříže směrem dolů. Někde tam vzadu, kam světlo nechodí, přivázaná silným řetězem, je spoutaná bestie. Krmí ji jenom zkaženým syrovým masem. Právě se probudila a řve mocně a hlasitě. Stejně jako NECROPHOBIC. Letošní deska se povedla po všech stránkách. Švédi znovu dokazují, kdo je tady pánem podsvětí. Black death metal, který vás navěky prokleje! 


Asphyx says:

My steps headed north again. I was literally attracted, as if I should find pure evil in the catacombs there. A long journey, lined with dead bodies, chaos and ruin, but nothing discourages me. It was time to rest once again at the tomb with the inscription NECROPHOBIC. The remains of the cursed are buried in it at regular intervals. It is always an entrance to the Realm of Hades for me. Dark, insidious albums that will cover you with mold. 

I've always liked a certain coolness in this band, which can be felt from every song this year as well. The band has their own clear and distinct signature and an expression that you won't confuse with anyone. NECROPHOBIC on "Dawn of the Damned" does not discover anything new, they are still going their own way. And this is simply good. Again, this approach has worth for it. I listen and I'm locked in an abandoned old dungeon. There was darkness, absolute darkness.


On "Dawn of the Damned" you will find both - fast death metal, raw passages and also cold black metal. All mixed in an explosive ratio. The recording has a very good sound, cover, but mainly contains a large amount of vibration. For listening, I recommend a window open to the night, cold and rain. The album will stand out best in these moments. NECROPHOBIC are demonic, raw and melodic this year. And they present all of this elegantly and in the way of the old masters. Experience meets black energy here. The direction the band once set out continues to be developed, shaped and honed to perfection. The undead could tell. I feel like dancing on graves. Wash with your own demons, blaspheme and swear. Turn all the crosses down. Somewhere in the back, where the light does not go, tied with a strong chain, there is a bound beast. He only feeds her by spoiled raw meat. She just woke up and roared loudly and loudly. Like NECROPHOBIC. This year's record is successful in all aspects. The Swedes are once again proving who the master of the underworld is here. Black death metal that will curse you forever!



about NECROPHOBIC on DEADLY STORM ZINE:



Interview - NECROPHOBIC - It was about time to pay tribute to the symbol Necrogram!

Tracklist:
01. Aphelion (02:25)
02. Darkness Be My Guide (04:46)
03. Mirror Black (05:23)
04. Tartarian Winds (04:24)
05. The Infernal Depths of Eternity (07:33)
06. Dawn of the Damned (03:39)
07. The Shadows (04:55)
08. As the Fire Burns (04:01)
09. The Return of a Long Lost Soul (07:09)
10. Devil's Spawn Attack (03:42)

band:
Anders Strokirk - Vocals
Sebastian Ramstedt - Guitar
Johan Bergebäck - Guitar
Allan Lundholm - Bass
Joakim Sterner - Drums


News! - HYPNOS - PLUNGED INTO CACOPHONY / PROCESSION TO BABYLON (official lyric video 2020)

Official lyric video from 6th studio album “The Blackcrow”
Shot and edited by Marek “Frodys” Pytlik / Audiovisual Weird Arts (https://www.frodys.com/) 
Album recorded at Šopa studio, Lipov / Czech Republic, in August 2020. Engineered, mixed and mastered by Stanislav Valášek


Sixth full length album of Czech death metal band HYPNOS entitled "The Blackcrow" will be released on 30th October, 2020.



HYPNOS REVEALS “THE BLACKCROW” ALBUM FRONTCOVER & TRACKLIST 

Czech death metal commando HYPNOS reveals the front cover and tracklist of their upcoming album. Follower of last work “The Whitecrow”, entitled “The Blackcrow”, was recorded in Czech ŠOPA STUDIO with sound engineer Stanislav Valášek (Silent Stream Of Godless Elegy, Malignant Tumour, Dying Passion). New album will be released on Friday, October 30th, 2020. Limited edition of digipack CD with bonus track and sticker, via German Einheit Produktionen in distribution through Alive AG, LP version via Czech Monster Nation, plus wide possibilities of digital download. 


HYPNOS ENTHÜLLEN “THE BLACKCROW” ALBUM FRONTCOVER & TRACKLIST 

Das tschechische Death Metal-Kommando HYPNOS enthüllt das Cover und die Tracklist ihres kommenden Albums. Der Nachfolger des letzten Werkes „The Whitecrow“, mit dem Titel „The Blackcrow“ wurde im tschechischen ŠOPA STUDIO mit dem Toningenieur Stanislav Valášek (Silent Stream Of Godless Elegy, Malignant Tumour, Dying Passion) aufgenommen. Das neue Album wird am Freitag, den 30. Oktober 2020 veröffentlicht und erscheint als limitierte Auflage als Digipack-CD mit Bonustrack und Aufkleber über Einheit Produktionen, mit Vertrieb über die Alive AG, eine LP-Version über Tschechische Monster Nation sowie zahlreiche Möglichkeiten zum digitalen Download. 

HYPNOS ZVEŘEJŇUJÍ OBAL A SEZNAM SKLADEB NOVÉHO ALBA “THE BLACKCROW”

České death metalové komando HYPNOS zveřejňuje titulní obal a seznam skladeb svého nového alba. Následovník poslední desky „The Whitecrow“, nazvaný „The Blackcrow“, byl nahrán ve studiu ŠOPA se zvukovým inženýrem Stanislavem Valáškem (Silent Stream Of Godless Elegy, Malignant Tumour, Dying Passion). Datum vydání je stanoveno na pátek 30. října 2020. Limitovaná edice CD digipacku s bonusovou skladbou a samolepkou u německých Einheit Produktionen (v distribuci Alive AG), LP verze u domácích Monster Nation, plus spousta možností digitálního stahování. 

HYPNOS „THE BLACKCROW“ 

1. Vox Irae 
2. The Blackcrow 
3. Afterlife Disillusion / The End of Idolatry 
4. Dawn of their Halcyon Age 
5. Plunged into Cacophony / Procession to Babylon 
6. Vae Victis 
7. Culte de la Raison 
8. Liquid Sands 
9. In Grief / Too Old to Cry 
10. In Blood we Trust (2020) * digipack bonus track 

pátek 16. října 2020

Rozhovor - INCREMATE - Old school death metal z Drážďan.


Rozhovor s death metalovou skupinou z Německa - INCREMATE.

Odpovídal Ronald, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - INCREMATE - Mortal Domain (2020):

Ave INCREMATE! Zdravím do Německa. Doufám, že se máte v téhle šílené době dobře. Nedávno jsem si musel objednat jako fanoušek old school death metalu všechna vaše CD. Jsou skvělá a letošní zásek „Mortal Domian“ doslova zabíjí. Jak a kdy se dali INCREMATE dohromady a proč zrovna starý plesnivý death metal? Proveď nás prosím trošku historií kapely. 

Ahoj Jakube! Začali jsme v roce 2007. Zpočátku jsme hráli melodičtější death metal, ale opět jsme to zavrhli a směřovali k old school deathu, především k americké škole. Styl nám jednoduše lépe vyhovoval a odpovídal tomu, co jsme rádi poslouchali v soukromí. Bohužel jsme často měli problémy se sestavou, bubeník Teo se v roce 2012 zranil, takže nám znovu uběhl drahocenný čas. V roce 2015 jsme konečně vstoupili do studia, abychom nahráli náš debut. Všechno ostatní je již známo. 


„Mortal Domian“ je vaším třetím albem. Jak vznikalo? Pokud bych jej porovnal s předchozí deskou „Violence and Insanity“ (2018), tak mi připadá rychlejší, ostřejší, temnější. Jak to vidíš ty? Kam a jak jste se chtěli posunout? 

Nebyli jsme úplně spokojeni se zvukem prvních dvou alb. S „Mortal Domain“ se nám konečně podařilo vytvořit zvuk, který nám sedí, je to oldschool 90. let. Všechno teď zní víc koherentně. Jsme velmi spokojeni, co se týče samotných skladeb. Myslíme si, že jsme se stali trochu pomalejšími a hutnějšími. S každým albem se skladby staly chytlavějšími a poslouchatelnějšímí. Nyní je tady také víc času se nadechnout. Už nezníme tak hekticky, ale víc se zaměřujeme na posluchače. Takže se to stalo více old school. 


Když desku poslouchám, tak si připadám jako v devadesátých letech minulého století. Objevoval jsem tenkrát muziku a poslouchám ji vlastně dodnes. Jak se vám povedlo docílit tak prašivého zvuku? Kde jste nahrávali a kdo vám album mixoval? 

Je to dáno tím, že jsme na “Mortal Domain” pracovali se dvěma lidmi, které jsme dříve do nahrávek nezahrnuli. Jedním z nich je Moritz z EPIC CLOUD, kterému se podařilo nahrát kytary a basy tak, jak jsme to chtěli po mnoho let. Jelikož nejsme fanoušci přeprodukovaných a uměle znějících alb, bylo jasné, že máme tendenci nahrávat vše cestou, která zní přirozeně, lidsky a přesto energicky, aniž by to otravovalo posluchače. Druhou osobou, kterou bych chtěl zmínit, je Jörg z SOUNDLODGE STUDIO, který je některým z vás znám. Dodal skladbám ten správný mix a poznal, jakou hudbu děláme. Pokračoval v nahrávání stylem staré školy a nakonec to celé zdokonalil. 


Starým časům je podřízen i obal. Ten letošní ve mně evokuje vzpomínku na „Slowly we Rot“ od Obituary. Možná za to může způsob malby nebo jen krev, která teče po zemi, nevím. Co má vlastně přesně znázorňovat ve vztahu k vaší hudbě? A kdo je jeho autorem? 

Design obalu je pro nás stejně důležitý jako samotné skladby a zvuk - měl by být přímočarý, old schoolový a přirozený. Všechny naše obaly jsou ručně kresleny Shannon Leslie ze Shetlandu. Je to velmi mladá a velmi talentovaná umělkyně, která nepoužívá Photoshop. Od začátku jsme měli myšlenku, aby se na obalech desek neobjevily žádné živé bytosti, protože to dělá téměř každý. Vždy jsme chtěli vytvořit temný obraz, který byl zachycen poté, co byl proveden hrůzný čin. To stimuluje představivost pozorovatele a dává to prostor pro divoké spekulace a příběhy. Naše heslo je „Vražda, Násilí, Šílenství“, což se odráží i v textech. A máme obaly alb nakreslené tak, aby tomu odpovídaly. 

Texty na nové desce jsou tradiční, klasické, death metalové. Připadají mi dobré. Jak vznikaly? Kde pro ně bereš inspiraci? 

Vybírám příběhy z filmů, dokumentů a knih. Není to jedna ku jedné, ale transformuji je a popisuji jednotlivé skutky, osoby, nálady a emoce. Často se jedná o psychiku pachatele. Vrhám světlo na pozadí, motivy a samozřejmě také na obtížné akce, které z toho vyplývají. Nesleduji koncept, ale spíše používám všechny příběhy, které se hodí ke skladbám INCREMATE. 


Opět jste vydávali u labelu German Democratic Recordings. Mám rád i vaše stájové kolegy M.A.D. Ti také letos vydali skvělý počin. Proč jste zvolili právě tento label? Rozesílali jste promo nahrávky třeba i do velkých vydavatelství? Jaké jste s tím měli zkušenosti? 

Hendrika z GERMAN DEMOCRATIC RECORDINGS jsem poznal, když jsem psal několika labelům. Hendrik byl velmi nadšený, protože je metalový tradicionalista jako my. Velmi dobře jsme si sedli jako lidé. Svou práci dělá z čistého přesvědčení a hluboké vášně. Oslovil jsem také velké labely, ale reakce byly prosté. Nikdo neměl zájem. 

Pocházíte z krásného města Drážďan z bývalého východního Německa. Jaká je vaše metalová scéna? Funguje u vás underground? 

S místním klubem SKULLCRUSHER máme skutečné zázemí. Jsou tu velmi dobré koncerty , od malých po velmi velké kapely a vše za super férové ceny. V roce 2018 jsme si zde mohli zahrát spolu s BENEDICTION, což pro nás bylo velkou poctou. Kromě toho tu scéna pravděpodobně není o moc větší než jinde, ale rozhodně je živá a inovativní. A ano, Drážďany jsou opravdu skvělé město, souhlasím s tebou, Jakube. 


Osobně si pamatuji jednu návštěvu Drážďan ještě za socialismu. Připadal jsem si u vás tenkrát jako v ráji. Měli jste, jestli si dobře vzpomínám, v jednom obchodě dokonce i metalové kazety! Byl to pro mě něco jako ráj. U nás v Čechách se nedalo sehnat vůbec nic, museli jsme na černé trhy do Polska. Byly ale tenkrát vůbec nějaké východoněmecké death metalové kapely? Vzpomeneš si ještě? Jak ses dostal k metalu ty? 

Bohužel jsem příliš mladý na to, abych vám poskytl informace o dobách NDR (Německé demokratické republiky), museli byste se zeptat našeho šéfa labelu Hendrika, který je v této oblasti absolutním specialistou. Se svým labelem si dal za úkol znovu vydávat alba a dema kapel z té doby. Odtud tedy název jeho labelu GERMAN DEMOCRATIC RECORDINGS. Stále si pamatuji kazety z Polska, které byly v letech 1990 až 1994, a nebylo neobvyklé najít na nich METALICU, MACHONE HEAD a další pravopisné chyby. Stále nevím, jestli to udělali, aby se vyhnuli právním postihům, nebo jen kvůli dyslexii, haha. Druhá část tvé otázky: K metalu jsem se dostal po mých punk / rockových teenagerských letech v roce 1999. Můj kamarád přinesl jednoho dne do školy dvě alba BLIND GUARDIAN a ICED EARTH a půjčil mi je. Když jsem dorazil domů, tato hudba mě srazila na kolena. Můj život se změnil ze dne na den. Následoval extrémnější metal a já jsem chodil na koncerty, např. v Nordclubu ve Görlitz (můj původní domov), kde jsem měl své první zkušenosti s death metalem, haha. Tam jsem viděl kapely jako PROFANATION, DISSENTER, SPAWN, HARMONY DIES, SOUL DEMISE, PROFANITY, MUCUPURULENT atd.

 

Vím, že jsme si asi před rokem psali, že byste si rádi zahráli u nás na DEADLY STORM FESTIVALU. Bohužel jsme museli s festivalem skončit, ale přijeli byste k nám do Čech, když dostanete nabídku? Jak to mají INCREMATE s koncerty celkově? Hrajete rádi a často? Máte za sebou již nějaké turné? 

V každém případě bychom rádi přijeli do České republiky. Často nehrajeme živě, protože je těžké domluvit si koncerty. Je tu příliš mnoho kapel a málo klubů a vzhledem k současné krizové situaci se to určitě nezlepší. Zatím jsme turné neměli, ale možná to změníme, bylo by to super. 

Máte ve svém okolí nějakou kapelu, kterou bys nám doporučil. Na co se chodí v klubech v Drážďanech? 

Existuje několik skvělých kapel jako DEHUMAN REIGN, PROFANATION, PROGERIA, DIVINE X, MOUTH OF MADNESS nebo MUSICAL MASSACRE. Přímo v Drážďanech lidé poslouchají především Old School Death, Thrash, Heavy a Black Metal. Novější metalové styly tady nejsou tak populární, jak je vidět na kapelách, které jsou tady do klubů bookovány. 


Na co se můžeme od INCREMATE těšit v nejbližších měsících? Nechystáte „Mortal Domain“ i na vinylu? 

Ano, „Mortal Domain“ vyjde v listopadu na vinylu, v limitované edici 300 kusů. Jinak doufáme, že se situace ohledně koncertu znovu zlepší a budeme moci hrát živě. To si přejeme nejen pro nás, ale samozřejmě pro všechny ostatní kapely, kluby, fanoušky, celou scénu. 

Děkuji moc za rozhovor. Přeji vám co nejlepší prodeje vašich nahrávek, ať máte na koncertě vždycky plno a ať se vám daří i v soukromí. Pure death metal forever! 

Díky Jakube. Děkujeme za skvělý rozhovor, a zdravíme do Česká republiky. Doufáme, že se poznáme osobně, nejlépe na koncertě.

About INCREMATE on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - INCREMATE - Mortal Domain (2020):




------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:
https://twitter.com/deadlystormzine
https://twitter.com/jakubasphyx

instagram
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:
https://cs-cz.facebook.com/deadlystorzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.ZINE/

tumlbr:
https://www.tumblr.com/blog/deadlystormzine

Interview - INCREMATE - Old school death metal from Dresden.


Interview with death metal band from Germany - INCREMATE.

Answered Ronald, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - INCREMATE - Mortal Domain (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2020/09/recenzereview-incremate-mortal-domain.html

Ave INCREMATE! Greetings to Germany. I hope you're doing well in these crazy times. Recently, I had to order all your CDs as a fan of old school death metal. They are great and this year's "Mortal Domain" is literally killing. How and when did INCREMATE get together and why did you choose to play old moldy death metal? Please take us through the band's history. 

Hi Jakub! We have started in 2007. In the beginning we played a more melodic Death Metal, but we rejected it again and directed strongly towards Old School Death, primarily the one of the American school. The style simply fitted better to us and corresponded to what we liked to listen to in private. Unfortunately, we often had problems with the line-up, and drummer Teo 2012 got injured, so that valuable time passed again. In 2015 we finally entered a studio to record our debut. Everything else is known. 


"Mortal Domain" is your third album. How did it originate? If I compare it with the previous album "Violence and Insanity" (2018), it seems faster, sharper, darker. How do you see it? Where and how did you want to move? 

We were not quite satisfied with the sounds of the first 2 albums. With "Mortal Domain" we finally managed to create a sound that fits to us, the music and the legendary 90's old school feeling. The whole thing sounds round and coherent now. We are very satisfied. Concerning the songs themselves: We think that we have become a bit slower and more groovy. The songs have become more catchy and audible from album to album. There is now also air to breathe. We no longer sound so hectic, but more orderly and listener-oriented. So it has become more old-school. 


When I listen to the record, I feel like I did in the 1990s. I discovered music then and I still listen to it to this day. How did you manage to make such a dusty sound? Where did you record this album and who mixed your album? 

This is because we worked with two people on "Mortal Domain" that we had not previously included in the recordings. One of them is Moritz from EPIC CLOUD, who managed to make the guitars and bass sound the way we had wanted it for many years. Since we are no fans of overproduced and artificial sounding albums, it was clear that we tend to record in a direction that sounds natural, human and yet energetic without annoying the listener. The second person I would like to mention is Jörg from SOUNDLODGE STUDIO, who might be known to some of you. He gave the songs the right mix and recognized what kind of music we make. So he has continued the old school way of recording and finally refined it in an explosive way. 


The cover is also subject to the old days. This year's one evokes in me the memory of "Slowly we Rot" from Obituary. Maybe it's the way of painting or just the blood that flows on the ground, I don't know. What exactly is it supposed to represent in relation to your music? And who is author of this cover? 

The cover design is just as important to us as the songs and the sound: It should look direct, old-school and natural. Our covers are all hand drawn by Shannon Leslie from Shetland. She is a very young and very talented artist who does not use Photoshop. From the beginning we had the idea not to let any living creatures appear on the covers, because almost everybody does that. We always wanted to create a dark scenario that was captured after a terrible deed was done. This stimulates the imagination of the viewer and gives room for wild speculations and stories. Our motto is "Murder Violence Insanity", which is reflected in the lyrics. And we have the album covers drawn to match. 

The lyrics on the new album are traditional, classic, death metal. They seem good to me. How did they originate? Where do you get inspiration for them? 

I choose stories from films, documentaries and books. I do not take over the actions 1:1, but transform them and describe individual deeds, persons, moods and emotions. Often the psyche of the perpetrator is involved. I shed light on the background, motives and of course also on the difficult actions that result from them. I don't follow a concept, but rather use all the stories that fit to an INCREMATE song. 


You released album again by the German Democratic Recordings. I also like your stable colleagues M.A.D. They also did a great job this year. Why did you choose this label? Have you sent promo recordings to major publishers, for example? What was your experience with that? 

I got to know Hendrik from GERMAN DEMOCRATIC RECORDINGS by writing to several labels. Hendrik was very enthusiastic, because he is a metal traditionalist like us. We fit together very well as people. He does his work from pure conviction and deep passion. I have also asked major labels, but the reactions were modest. Nobody was interested. 

You come from the beautiful city - Dresden from the former East Germany. What's your metal scene like? Does underground work for you? 

With the local club SKULLCRUSHER we have a real institution. There are very good concerts from small to very big bands and everything at super fair prices. In 2018 we were allowed to play here together with BENEDICTION, which honored us very much. Apart from that, the scene is probably not much bigger than elsewhere, but definitely lively and innovative. And yes, Dresden is a really great city, I agree with you Jakub. 


Personally, I remember one visit to Dresden during socialism. I felt there like in heaven. You had, if I remember correctly, even metal cassettes in one store! It was like heaven to me. Nothing could be found here in the Czech Republic, we had to go to the black markets in Poland. But were there any East German death metal bands at the time? Do you still remember? And tell us how did you get into metal? 

Unfortunately I am too young to give you information about the times of the GDR (German Democratic Republic), you would have to ask our label boss Hendrik, who is the absolute specialist in this field. With his label he has made it his business to re-release albums and demos of bands from that time. Hence the name of his label GERMAN DEMOCRATIC RECORDINGS. I can still remember the cassettes from Poland, that was between 1990 and 1994, and it was not uncommon to find METALICA, MACHONE HEAD and other spelling mistakes on them. I still don't know if they did it to avoid legal penalties or just because of dyslexia, haha. The second part of your question: I came to metal after my punk/rock teenage years in 1999. A buddy of mine brought two albums of BLIND GUARDIAN and ICED EARTH to school one day and borrowed them. When I arrived at home this music knocked me off my feet. My life changed from one day to the next. The more extreme metal followed and I went to concerts, e.g. at the Nordclub in Görlitz (my original home), where I made my first experiences with Death Metal, haha. There I saw bands like PROFANATION, DISSENTER, SPAWN, HARMONY DIES, SOUL DEMISE, PROFANITY, MUCUPURULENT etc. 


I know that one year ago you wrote me that you would like to play at our DEADLY STORM FESTIVAL. Unfortunately we had to finish the festival, but would you come to the Czech Republic if you get an offer? What about INCREMATE and concerts generally? Do you play often and how do you enjoy gigs? Have you already managed some tour in past? 

In any case, we would love to come to the Czech Republic. Very often we don't play live, because it's hard to get gigs. There are too many bands and too few clubs and due to the current crisis situation this will certainly not improve. We haven't had a tour so far, but maybe we'll change that, would be very cool. 

Do you have a band in your area that you would recommend to us? And what are people going to see when they are going to clubs in Dresden? 

There are some cool bands like DEHUMAN REIGN, PROFANATION, PROGERIA, DIVINE X, MOUTH OF MADNESS or MUSICAL MASSACRE. In Dresden directly, people primarily listen to Old School Death, Thrash, Heavy and Black Metal. Newer Metal styles are not so popular, you can see that in the bands that are booked in the clubs here. 


What can we look forward to from INCREMATE in the upcoming months? Aren't you going to release "Mortal Domain" on vinyl also? 

Yes, "Mortal Domain" will be released in the November on vinyl, limited to 300 pieces. Otherwise we hope that the gig situation will improve again and we can play live. That's what we wish not only for us, but of course for all other bands, clubs, fans, the whole scene. 

Thank you so much for the interview. I wish you the best possible sales of your record, many fans at the gigs and also all the best in your personal lives! Pure death metal forever! 

We thank you Jakub. Thanks for the cool interview, best regards to Czech Republic. We hope that we can get to know you personally, preferably at a concert.

About INCREMATE on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - INCREMATE - Mortal Domain (2020):


------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:
https://twitter.com/deadlystormzine
https://twitter.com/jakubasphyx

instagram
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:
https://cs-cz.facebook.com/deadlystorzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.ZINE/

tumlbr:
https://www.tumblr.com/blog/deadlystormzine

čtvrtek 15. října 2020

Recenze/review - PIGSTY - Pig Blood (2020)


PIGSTY - Pig Blood
CD 2020, Bizarre Leprous Production

for english please scroll down

Schválně, jak si představujete Satana? Jako zlou ošklivou příšeru s drápy a rozšklebenou tlamou? S rohy a kopyty? Nenechte se vysmát, tomu dnes nevěří už snad ani malé děti. Satana můžete potkat každý den, v různých situacích. Pusťte si večer zprávy a až uvidíte povýšený úsměv na ksichtě slizkého politika, tak...Ano, hádáte správně. Vládce pekel je v současnosti spíše našeptávač s hezkou tváří. Přetvářka a klam. Peníze a válka. Smrt a temnota.

Věděl to kdysi Richard Donner, když v roce 1976 vypustil ven film Přichází Satan!, ví to i vesmírná grindová prasata PIGSTY, která po dlouhých letech přicházejí se svojí teprve čtvrtou řadovou deskou. Jmenuje se "Pig Blood", obsahuje v sobě pro kapelu typickou nadsázku, ale také neskutečný chlad a tlak, za který by se nemusela stydět ani žádná stará záhrobní death metalová legenda. 

Koneckonců, jak říká Keith Jennings: "Když teče do bot, nikdo není atheista."

 

"Pig Blood" je návratem ve velkém stylu. Zvukově pro mě v podstatě dokonalé (ostré, ale zároveň živočišné a organické), album (Davos Vyškov) vás od prvního tónu doslova přišpendlí na zeď. Skladby jsou napsány zajímavě, opatřeny texty, které mají hloubku a smysl. Prase, Satan, pro mě osobně zosobnění nějakého vyžraného politika na obalu (Crazy Dan) vše jen krásně podtrhuje. Premiéru zmiňovaného filmu jsem zažil ve svých dvou letech, nepamatuji si ji, ale za 14 dalších zim mě doslova uhranul. PIGSTY se povedlo přenést náladu a atmosféru tohoto legendárního hororového snímku na hudební nosič. Zvolili k tomu neskutečně nasypaný grind a death metal. V některých momentech má nahrávka až doomovou magičnost. Troufám si tvrdit (a je to z alba slyšet), že vesmírná prasata musí být ze současného stavu naší společnosti pěkně naštvaná. Opravdu jsme chtěli být všichni tak zlí? Každý den se setkávám s tím, že potkávám, sleduji, vidím, slyším a vnímám lidi, kteří v sobě kus Satana mají. Možná by to chtělo poctivou zabijačku v obráceném gardu. Jen si to představte. Jitrnice ze zkažených střev, ovar z prolhané politikovy hlavy. Riffy řežou, pálí a žhnou, bicí duní a nebožák se modlí. Poslední dobou věřím víc prasatům. Deska, na které je elegantně znázorněné zlo! Ave Satan! Ave Pigsty!


Asphyx says:

How do you imagine Satan? Like an evil ugly monster with claws and a grimacing mouth? With horns and hooves? Don't make fun of it, even small children don't believe it today. You can meet Satan every day, in different situations. Play the news tonight, and when you see an elevated smile on the face of a slimy politician, then ... Yes, you're guessing right. The ruler of hell is currently more of a whisperer with a pretty face. Hypocrisy and delusion. Money and war. Death and darkness. 

Richard Donner once knew this, when he released the film The Satan is Coming! Even space grind pigs know that. They released fourth album after so many years. The album is called "Pig Blood", it contains the typical exaggeration for the band, but also the incredible coldness and pressure that even old grave death metal legend would be ashamed of. 

After all, as Keith Jennings says: "When flows into his shoes, no one is an atheist."


"Pig Blood" is a return in big style. Basically perfect sound for me (sharp, but at the same time animal and organic), the album (Davos Vyškov) will literally nail you on the wall from the first tone. The songs are written in an interesting way, with lyrics that have depth and meaning. Pig, Satan, for me personally, the personification of some devoured politician on the cover (Crazy Dan) underlines everything beautifully. I experienced the premiere of the mentioned film at the age of two, I don't remember it, but in the next 14 winters it literally captivated me. PIGSTY managed to transfer the mood and atmosphere of this legendary horror film to a musical medium. They chose incredibly sprinkled grind and death metal. At some point, the recording has doom magic. I dare say (and you can hear it from the album) that space pigs must be pretty upset about the current state of our society. Did we really want to be so bad? Every day I meet that I meet, watch, see, hear and perceive people who have a piece of Satan in them. Maybe it would take an honest animal killer in the reverse guard. Just imagine. Sausages from rotten intestines, broth from a lying politician's head. Riffs are cut, burned and glowed, drums are rumbled and the deceased prays. I've been trusting more to the pigs lately. An album on which evil is elegantly depicted! Ave Satan! Ave Pigsty!



tracklist:
1. The Arrival
2. Awakening - Pig Blood
3. It´s All For You, Damien!
4. The Devils Trinity
5. Cerveteri
6. Megiddo Vs Armageddon
7. Hail Universe Pigs!

band:
Vocals: Topi
Drums/Bass/Guitar: Otyn
Guest artists: Jerry Goldsmith and Luboš Fišer

https://pigsty-band.bandcamp.com/album/pig-blood
https://bizarreleprous.bandcamp.com/album/pig-blood
https://www.facebook.com/Pigstygrind
https://bandzone.cz/pigsty
https://www.youtube.com/channel/UCob_raBEtvfpA7kelLKEHOQ/
https://bandzone.cz/pigsty
http://bizarreleprous.cz/
http://www.davosrecords.cz/

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine