DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 13. července 2021

Rozhovor - HAUNTED - Inspirace je odvozena od všeho, co je černé.

Rozhovor s legendární death metalovou skupinou z USA - HAUNTED.

Odpovídal John Riley, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - HAUNTED - The Book of Flames (2021):

Ave HAUNTED! 18. června 2021 vám vyšlo vaše nové album „The Book of Flames“. Jak už sám název napovídá, jedná se opět o smršť poctivého blacku a starého death metalu. Když jste šli ze studia, jaké jste měli pocity? Představ prosím fanouškům trošku nové album. Jací jsou HAUNTED v roce 2021?

S albem „Legions Of Maleficence“ jsme byli velmi spokojeni. Když jsem psal „The Book Of Flames“, velmi jsem se obával „syndromu druhého alba“, kterým podle všeho trpí mnoho kapel. V raných fázích psaní se to zdálo oprávněné. Byl jsem pevně přesvědčen, že chci ukázat posun v psaní a pevně věřil tomu, že chci, aby toto album bylo lepší. Některé skladby byly velmi staré a z nevydané verze „The Book Of Flames“. Všechny tyto skladby byly aktualizovány a spojeny s novými skladbami. Přes vytrvalost a tvrdou práci byl rozdíl nakonec propastný a já věděl, že jsme předčili „Legion“. S tímhle pocitem jsme opouštěli studio. A jsem si jistý, že stejný pocit pokořit „The Book Of Flames“ se znovu objeví, až se začne psát materiál pro „Book 3 Inseminating The Seraphim“. Rozhodně v to doufám, protože to funguje jako motivace k tomu, abyste se prosadili a rostli jako skladatel a jako kapela.


Mám doma vaše nové album na recenzi. Zatím jej nemám pořádně "naposlouchané", ale co jsem dosud slyšel, tak mě posadilo na zadek. Mně se na vás vždycky hrozně líbilo, že jste nejen ortodoxní a opravdoví, ale nezapomínáte ani na studené a temné melodie. Kdo je autorem hudby a jak skládají a tvoří nové skladby HAUNTED?

Já, Serpentilius jsem skladatel. Přistupuji ke všemu s touhou po náladě. Chci prozkoumat chmury a zlo. Brutální a neoblomní? Děsiví a temní? HAUNTED vždy byli o tvorbě nálad. Ty nálady mi vždycky proplouvají hlavou, to jsou nálady, které zkoumám a tyto nálady zahrnuji do skládání jako přísady v receptu. Hutná porce zla, promíchejte s něčím strašidelným a přidejte špetku brutality. Vše zamíchejte dohromady. Ochutnejte a uvidíte, co máte. Podle toho upravte.

Na novince mě zaujal opravdu hodně syrový a „prašivý“ zvuk. Kde jste desku nahrávali, mixovali, kdo je podepsán pod produkcí?

Vrátili jsme se do The Porch Studios s Kevinem Tuckem našim zvukařem. Kevin vytvořil album Legions. S Kevinem máme dlouhodobý vztah a už nějakou dobu pracujeme na různých nahrávkách. Baví mě jeho kritické ucho a smysl pro detail. Nemluvě o tom, že ho mám opravdu rád jako člověka a je důležité pracovat s lidmi, které máte rádi.


Zaujal mě i obal desky. Jestli to dobře chápu, tak je na něm výjev z nějaké staré okultní knihy. Cover je pekelný, temný a tajemný jako vaše nová deska. Co má tento námět vyjadřovat? A kdo jej namaloval?

Vlastně nemohu prozradit, kdo to namaloval, kvůli zákonům jeho země. Byl velmi neoblomný v tom, aby nebyl identifikován, aby se vyhnul trestnímu stíhání. Všechny naše umělecké koncepty vyvíjím opatrně a poté je předávám někomu, kdo může tuto myšlenku realizovat. Můj elementární přemýšlivý panáček je výplodem mnoha školek.

Jako kapela se ve svých textech zaobíráte satanismem, okultismem, smrtí, násilím. O čem jsou na nové nahrávce? Jaké je hlavní téma a myšlenka „The Book of Flames“?

Toto album funguje jako pokračování „Legions“. „ The Legions Of Maleficence“, které nyní vyvolává Nekromant, napadnou empyreana a nakonec setnou Krista. „Book 3“ se bude zabývat genocidou frakcí světla prostřednictvím inseminace žen a popravy zbývajících mužů.


Nedá mi to a musím se zeptat. Hrajete metalový styl, který se silně vyhrazuje proti křesťanství. Žijete v USA, které jsou považovány za silně křesťanskou zemi (alespoň to na mě dělá takový dojem z médií). Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn křesťanstvím?

Na konci 90. let jsme měli potíže se skupinou zvanou „Křestani proti Metalové Muzice“. Původně jsme se pokusili nahrát „The Book Of Flames“ na konci 90. let a narazili jsme na nesčetné množství bizarních, nevysvětlitelných potíží. Včetně chybějících kazet ve studiu, požáru domu a dalších věcí, o kterých nemohu mluvit. Jsem dodnes přesvědčen, že za sabotáží desky byla tato organizace. Náš pokračující spor nakonec upoutal pozornost „The Brotherhood Of The Goat“ a vedl k vazbám s HAUNTED. S „ The Brotherhood Of The Goat“ přichází velká moudrost …. „Vae Victis Vacate Et Scire Ad Communionem Fraternam Inter Populos Diu Vivere Capra!“


HAUNTED jsou na scéně 29 let? To už je na kapelu hodně dlouhá doba! Když se ohlédneš a zavzpomínáš na vaše začátky, co bylo vlastně prvním popudem, že jste se rozhodli hrát zrovna metal? Které kapely vás ovlivnily ve vašich začátcích?

Inspirace je odvozena od všeho, co je černé.

Vaše první demo z roku 1992 („Haunted“) právem dodnes patří mezi metalové klenoty. Vzpomeneš si ještě, jakým stylem tenkrát vznikaly? Byli jste svědomití, připravení jít do studie nebo parta „zvířat“, která ke všemu přistupovala spíš punkovým stylem? Zavzpomínej pro nás prosím, jak se tvořily metalové dějiny!

Upřímně, náš tehdejší bubeník Mike Prizer nesl kapelu na svých bedrech. Psaní skladeb bylo velmi primitivní a přinejmenším ne moc dobré. Je to škoda, protože jsme byli na správném místě ve správný čas, ale moje skládání bylo velmi nezralé. Celé album vzniklo poté, co jsem šest měsíců hrál na kytaru. Naštěstí v té době nás Mikeovo brutální bubnování provedlo tímto časným obdobím počátku 90. let.


Když ještě zůstaneme v historii, jak vnímáte rozdíly mezi současností a vašimi začátky? Změnilo se všechno - technologie, zvuk, nahrávací studia, máme internet, stahování hudby. Jak se tyto změny promítly do fungování kapely? Museli jste se hodně přizpůsobit?

Nemuseli jsme se přizpůsobovat. Technický pokrok mi opravdu pomohl v mé vizi psaní skladeb a v tom, čím jsem vždy chtěl s HAUNTED být. Najednou po dlouhé přestávce bylo vše snadno dostupné, vše bylo nadosah. Reálně znějící sbory, varhany, epické struny, smyčce pro snadné hraní intra na jevišti. Když jsme na konci 90. let přestali hrát, neměl jsem ani páru, jak můžeme zahrát“ Book of Flames“ z 90. let živému publiku a znít jako z desky.


Sleduji váš facebook a jsem informován o vašich koncertech, ale abych pravdu řekl, mimo USA zase tolik často nehrajete. Co je toho příčinou? Nechcete nebo jsou důvodem finance? Co takhle nějaké turné na propagaci nové desky po Evropě se zastávkou v České republice?

Nejsme zastupováni labelem. Všechno máme ve svých rukou. Líbí se nám to tak víc, kromě aspektu turné. Bez podpory labelu je nesnesitelně obtížné dostat se přes moře. Rádi bychom cestovali po světě, ale musí to dávat smysl. Prodej merche musí fungovat a kluby musí naplnit kapacitu. Byli jsme pozváni Nihilio ze Švýcarska a Etrurian Legions Promotions na evropské turné koncem února 2022. Je však ještě třeba vyřešit mnoho podrobností a mnoho neznámých.


Mám poslední dobou pocit, že co se týká extrémních stylů, tak to u vás v USA znovu opravdu žije. Obzvlášť death metalové kapely jsou skvělé! Chodí mi na recenzi nové desky, dělám rozhovory a mám pocit, že je vaše scéna velmi silná. To je ale můj pohled člověka, který žije mimo USA. Jaký je váš názor? Co třeba koncerty, promotéři, kluby, obchody s extrémní metalovou hudbou?

Fanouškovská základna je nesmírně loajální a vášnivá. Dech beroucí. Rozhodně to však není magický začátek devadesátých let, kdy bylo všechno tak čerstvé, nové a vzrušující. Bylo mi však řečeno, že to není nic ve srovnání s Evropou. Doufám, že to brzy poznám. Říkají, že móda se opakuje. Možná náš čas znovu nadešel.

Děkuji moc za rozhovor a přeji nejen novému albu skvělou prodejnost. Ať jsou vaše koncerty vyprodané. Budu se na některém z nich moc těšit. Přeji vám vše dobré i v osobních životech. Ať vás provází síla! HAUNTED FOREVER!

Díky moc, díky kamaráde!

Recenze/review - HAUNTED - The Book of Flames (2021):

pondělí 12. července 2021

Recenze/review - REPLICANT - Malignant Reality (2021)


REPLICANT - Malignant Reality
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Úspěšný mladý muž. Život mu dával mnoho možností, lidé ho měli rádi. Rád se obklopoval milou společností a toužil po obdivu. Dobrá práce, krásný dům, žena a děti. Nikdo nechápal, proč se začal po nocích toulat a zůstávala po něm jenom mrtvá zohavená těla. Své oběti mučil a trápil. Za milým úsměvem se ukrývala bestie. Nikdy se nepřiznal, ani neprojevil jakýkoliv náznak lítosti. V jeho duši byl jenom chlad a nekonečná temnota. Vzpomněl jsem si na něj, když opět obnovili jeho proces. Lidská mysl je někdy hodně šílená.

Tenhle příběh se mi spojil i s novou deskou amerických maniaků REPLICANT. Jejich letošní album "Malignant Reality" je démonické, zničující, zběsilé, blasfemické. Jako bych při poslechu vedl dlouhý rozhovor s někým, kdo provedl spoustu hnusných činů. Atmosféra desky je podmanivá, nejdřív se kolem vás plazí jako jedovatý had a čeká na chvilku nepozornosti. Potom se vám dostane do žil, do mozku a rozloží vás. Death metal v podání Američanů pálí jako rozžhavené železo.


Při poslechu "Malignant Reality" cítím v kostech přesně takový ten bolestivý tlak v kostech, který dokáží svojí hudbou vytvořit jenom dobré kapely. REPLICANT jsou suroví, temní, syroví jako kus shnilého masa, zároveň ale nezapomínají na jasnou a zřetelnou strukturu skladeb. Realita se prolíná se zlým snem. Toulám se v mlhavém oparu, nasávám pach zkažené krve. Fanoušci třeba takových MORBID ANGEL, ULCERATE, GORGUTS, DEMILICH, BOLT THROWER, DEATHSPELL OMEGA a dalších kapel, které hledají nová temná zákoutí lidské mysli i hudebního šílenství, by mohli být spokojeni. Nad albem "Malignant Reality" se jako mrak vznáší černá aura. Chvílemi nevím, jestli jsem ještě vůbec v našem světě, jestli už se nerozkládám v záhrobí. Negace všeho dobrého, totální nihilismus. Beznaděj, strach. Tohle není jen obyčejná deska, ale mocný rituál smrti. Výlet do hlavy šílené bestie. Co je normální a co už ne? Kdo určuje pravidla? A proč mi čím dál tím víc chutná syrové maso? Vyprávěl mi, jak se probudil uprostřed noci a měl nutkání vzít do ruky nůž. Vyrazit do ulic. Někde na hranici mezi realitou a temnou noční můrou se pohybují i REPLICANT. A dělají to elegantně, zkušeně, propracovaně. Vítejte v království death metalového šílenství! Démoni se probudili! Vynikající temné, nihilistické album!


Asphyx says:

A successful young man. Life gave him many opportunities, people liked him. He liked to surround himself with nice company and craved admiration. A good job, a nice house, a wife and children. No one understood why he started wandering around at night, leaving only dead, mutilated bodies. He tortured and tormented his victims. Behind the kind, smile was a beast. He never confessed or showed any sign of remorse. There was only coldness and endless darkness in his soul. I remembered him when they resumed his trial. The human mind is very crazy sometimes.

This story is also connected to the new album of American maniacs REPLICANT. Their album this year "Malignant Reality" is demonic, devastating, frantic, blasphemous. It's like having a long conversation with someone who has done a lot of nasty things while listening to it. The atmosphere of the record is captivating, at first, it slithers around you like a venomous snake waiting for a moment of inattention. Then it gets into your veins, into your brain, and disintegrates you. Death metal by the Americans burns like hot iron.


Listening to "Malignant Reality", I feel exactly that painful pressure in my bones that only good bands can create with their music. REPLICANT is raw, dark, and raw like a piece of rotten meat, but at the same time, they don't forget the clear and distinct structure of the songs. Reality is intertwined with a bad dream. I wander in a misty haze, sucking in the smell of rotten blood. Fans of the likes of MORBID ANGEL, ULCERATE, GORGUTS, DEMILICH, BOLT THROWER, DEATHSPELL OMEGA and other bands that seek new dark corners of the human mind and musical madness might be satisfied. A black aura hovers over the album "Malignant Reality" like a cloud. At times I don't know if I'm still in our world if I'm not already decomposing in the beyond. The negation of everything good, total nihilism. Hopelessness, fear. This is no ordinary record, but a powerful death ritual. A trip into the head of a mad beast. What's normal and what's not? Who makes the rules? And why do I like raw meat more and more? He told me how he woke up in the middle of the night and felt the urge to pick up a knife. To hit the streets. Somewhere between reality and a dark nightmare, there are REPLICANTs. And they do it with grace, skill, sophistication. Welcome to the kingdom of death metal madness! The demons have awakened! Excellent dark, nihilistic album!


about REPLICANT on DEADLY STORM ZINE:

Line up -
Mike Gonçalves - Vocals, Bass, Guitars
Pete Lloyd - Guitars, High-frequency transmissions
James Applegate - Drums

Theremin on “Caverns of Insipid Reflection” by Cody McCorry
Guitar solo on “Dressed in Violence” by Peter Brown
Spoken word on “The Ubiquity of Time” by Mike Hill
Violin on “The Ubiquity of Time” by Ben Karas

Cover art by Alli Tuttle

Track listing -
1. Caverns Of Insipid Reflection
2. Relinquish The Self
3. Excess Womb
4. Death Curse
5. Coerced To Be
6. Rabid Future
7. Chassis Of Deceit
8. Dressed In Violence
9. Ektoskull
10. The Ubiquity Of Time

neděle 11. července 2021

Recenze/review - REQUIEM - Collapse into Chaos (2021)


REQUIEM - Collapse into Chaos
CD 2021, Massacre Records

for english please scroll down

Už nějakou dobu je ti špatně. Pálí tě celé břicho a dnes ráno ti tekla z nosu krev. Vyloučeny byly všechny známé i neznámé choroby. Přesto se každým dnem doslova ztrácíš před očima. Zhubl si, někdy mlátíš hlavou do zdi. To když se v noci probudíš a bolest je tak šílená, že nejde vydržet. Několikrát si už držel v ruce žiletky a bál se vlastního stínu. Proč zrovna já, opakuješ si stále dokola. Odpověď nepřichází, jenom ve snech, v těch tě stále častěji navštěvují démoni. Jsi prokletý!

Ano, je to tak, švýcarská death metalová legenda REQUIEM je zpět, aby vám znovu vypálila cejch na kůži. Hrubozrnný, surový smrtící kov od zkušených muzikantů, kteří neztratili drive a pradávnou sílu. Brutalita, masakr, nekonečná smrt a utrpení, tohle všechno naleznete na nové prokleté desce "Collapse into Chaos".

Spousta melodií, pestré vokály, občasné výlety do thrash a black metalu. Skladby mají jediný účel, totálně vás zničit, smést z povrchu zemského. Osobně jsem nadmíru spokojen, užívám si temnou náladu celé desky, jednotlivé pasáže, spoustu zajímavých momentů. "Collapse into Chaos" pro mě ale není jen dobře odvedeným řemeslem. Songy jsou totiž shnilé, plesnivé, ošklivé a to přesně způsobem, který mám na klasickém death metalu tolik rád. REQUIEM se pohybují ve stejných smradlavých vodách, jako jejich kolegové CANNIBAL CORPSE, DEICIDE, MALEVOLENT CREATION, DEATH, SUFFOCATION, DISMEMBER, SINISTER a dělají to elegantně a s přidanou hodnotou navíc. Užívám si riffy, ostré jako čerstvě nabroušený skalpel, oceňuji chorobný vokál. Líbí se mi zvuk, s chutí se dívám na obal. Bylo splněno vše pro poctivý, morbidní zážitek. Teď už vím, co budu dělat, až do mých snů vstoupí znovu démoni. Pustím jim "Collapse into Chaos" a oni zemřou v nekonečných křečích. Masivní kytarová vlna vás smete, zničí, spálí na popel. Myslím, vím, že k této desce se budu rád a často vracet. Pravý, ryzí death metalový masakr! Skvěle!


Asphyx says:

You've been sick for some time. Your whole stomach is burning and your nose was bleeding this morning. All known and unknown diseases were excluded. Yet every day you literally get lost in front of our eyes. You lost weight, sometimes you hit your head on the wall. That's when you wake up at night and the pain is so crazy that you can't stand it. You held razor blades several times and was afraid of your own shadow. Why me, you keep repeating yourself. The answer does not come, only in dreams, in which demons visit you more and more often. You're cursed!

Yes, that's right, the Swiss death metal legend REQUIEM is back to burn the mark on your skin again. Coarse-grained, raw death metal from experienced musicians who have not lost their drive and ancient strength. Brutality, massacre, endless death and suffering, you will find all this on the new cursed album "Collapse into Chaos".


Lots of melodies, colourful vocals, occasional trips to thrash and black metal. The songs have only one purpose, to totally destroy you, to sweep you away from the earth's surface. Personally, I am extremely satisfied, I enjoy the dark mood of the whole album, the individual passages, a lot of interesting moments. But "Collapse into Chaos" is not just a well-done craft for me. The songs are rotten, mouldy, ugly, in exactly the way I like so much on classic death metal. REQUIEM move in the same stinking waters as their colleagues CANNIBAL CORPSE, DEICIDE, MALEVOLENT CREATION, DEATH, SUFFOCATION, DISMEMBER, SINISTER and do so elegantly and with added value. I enjoy riffs, sharp as a freshly sharpened scalpel, I appreciate sick vocals. I like the sound, I look at the cover with gusto. Everything was fulfilled for an honest, morbid experience. Now I know what I will do, when the demons enter my dreams again. I let them "Collapse into Chaos" and they die in endless convulsions. Massive guitar will sweep you away, destroy you, burn you to ashes. I think I know that I will be happy to return to this record often. A real, genuine death metal massacre! Great!

about REQUIEM on DEADLY STORM ZINE:


Tracklist:
01. Fade Into Emptiness
02. Collapse Into Chaos
03. Mind Rape
04. Down To Zero
05. All Hail The New God
06. Only Empty Words Remain
07. Progress To Collapse
08. Mankind Never Learns
09. Ivory Morals
10. Out Of Sight, Out Of Mind
11. New World Dystopia
12. World Downfall 2020 (Outro)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý sedmý - Borské koleje se staly svědky jedné pořádné pařby.


Příběh tří stý sedmý - Borské koleje se staly svědky jedné pořádné pařby.

Přede mnou stojí vysoký černoch. Žádáme oba znovu o kolej. Zase máme smůlu. Nedají nám nic. Asi neumíme podplácet. Prý nesplňujeme požadavky. Přitom jsem z Boleslavi a George ze Zairu. Studuje elektrotechnickou fakultu a poprosí mě o cigáro. Dámě řeč a pak i pivo v nejbližší hospodě. Bydlí na nějakým podnájmu, ale štve ho to tam. Paní domácí je kolem padesáti, má velkou nadváhu a pořád se před ním promenáduje ve spodním prádle. Má kočky, pije víno a když je ho moc, tak by chtěla do postele černouška, jak říká. Asi je zblblá z videa, směje se George a navrhne mi, že bych mohl zachlastat s několika jeho kámošema na koleji. Hele, jsem tady široko daleko jedinej černoch a nebudeme si nic nalhávat, některý lidi na mě koukají skrz prsty.

Jo, bylo tomu tak. Plzeň dávala mému novému kamarádovi někdy pěkně za uši. Párkrát ho nechtěli obsloužit, v autobuse nebo tramvaji si toho vyslechl na román. Asi to máme v sobě, strach z cizího, soudíme lidi podle toho jak vypadají. Přitom jsem už dlouho nepotkal někoho tak hodnýho. Zvláštní, co?, já, kterej byl vždycky středem pozornosti, mezi studentíky nezapadnu a nakonec se mým kamarádem stane kluk z Afriky. Byla prdel, to bylo hlavní. Je teda fakt, že v klubech po něm šla spousta holek, který si chtěly vyzkoušet, jaký to je s černochem, ale George byl na tohle poměrně zdrženlivej (a taky slabej). Říkám mu, ty vole, já bejt v tvý kůži, tak toho asi pěkně zneužívám. On se na mě smutně podíval a povídá mi, že tohle už má dávno za sebou. Hledal, stejně jako já, tu pravou. Děláme to tak všichni. Krátkodobý šukačky vás nakonec stejně vždycky omrzí. Když si nemáte co říct, je to spíš smutný.

Nojo, jenže mě bylo dvacet, dva roky jsem pracoval v továrně a měl jsem za sebou několik vztahů. Spousta mých kolegů přišla do Plzně a bylo to poprvé, kdy vylétli z hnízda. Neuměli chlastat, nechtělo se jim ani makat po brigádách. Já musel, našetřený prachy mi rychle došly a tak jsem víkendy uklízel v Boleslavi ve Škodovce. Kdysi jsem to už dělal, byla to těžká práce, opravdu jsme dřeli, ale peníze byly. Víkendy jsem vůbec nespal, po práci jsem mizel na pivo s holkama a Vencou. Pondělí až úterý mě bolelo celý tělo, kašlal jsem prach a různý chemický svinstva. Ale vydělal jsem si. Tohle mí spolužáci nechápali. Většinu živili rodiče. Oni tak mohli vysedávat v drahých barech, zatímco my s Georgem chlastali v nálevnách. Byl to náš biotop, prostředí, kde nám dali všichni pokoj. Prolezli jsme spolu všechny plzeňský pajzly a užívali si skvělý pivo. Tenkrát tomu tak opravdu bylo, pro výčepáka byla čest mít dobrou míru, pěnu a chuť.

Hele budou tam i prý nějaký holky, říká mi nadšeně a já se nakonec taky těším. Ty jeho bílý zuby, který na mě cenil z tý jeho neustále se tlemící huby, byly neodolatelný, nakažlivý. Padli jsme si fakt do oka. Stejná krevní skupina, chcete-li. Když se ohlásíme na vrátnici, ihned přehodíme do jedný takový hry. Jsem jako pán a George můj sluha, kterýho jsem si přivezl z Afriky. Jo, chtěli jsme být děsně zajímavý, dnes by to asi neprošlo, ale studentky byly okouzleny. Vyprávěl jsem smyšlené příběhy, George mě vykreslil jako zachránce, safari nám bylo malý. Jako, takový kraviny, očividný smyšlenosti, jsme vybrousily k dokonalosti. Slečny nám zobaly z ruky. Už po hodině nám byla v kuchyňce nabídnuta trojka s jednou náruživou brunetkou. Já tedy odmítl, ale můj kámoš ne. 

Sedl jsem si na gauč a čekal, až dodělají ty hezký věci, který mezi sebou muž a žena mívají. Mohl jsem jen kývnout a smočit kladélko, ale z nějakýho důvodu jsem se rozhodl, že ne, že už chci vážnej vztah. Bylo ale těžký odolat. Já sice nebyl žádnej fešák, ale s holkama jsem problém nikdy neměl. Asi je nudily kecy mých spolužáků. Oni mluvili jen o škole a když změnili téma, tak jenom o sobě. Já nechal slečny mluvit, občas se jen trefně a vtipně na něco zeptal a šlo to samo. Problém byl ve mě. Většinou, když už se ke mě nakláněla a asi by i chtěla pusu, odešel jsem. Asi jsem byl fakt divnej, protože každý student by situace s chutí využil. A tak jsem radši chlastal. George si s brunetkou slibovali, že se ještě potkají. A můj naivní kamarád zase jednou věřil tomu, že nešlo jen o sex. Slyšel jsem ji pak, jak rozebírá a ostatními, jaký to bylo s černochem.

Poslal jsem ji do prdele, asi jsem na tyhle věci háklivej. Neměl jsem sice kolej, pořád bydlel v Plasích, ale konečně tu byl někdo, s kým se dalo normálně bavit, zasmát. Já když už začnu někomu věřit a považuju jej za kamaráda, tak ho i chráním, jsem tak naučenej. Radši se opiju a zpívám. Já neumím moc zpívat. Když jsem v polovině sloky nějaký punkový klasiky, tak ze mě jdou oříšky ven. Pobliju stůl, gauč, i slečnu, co mě možná i chtěla, nakrmím skaláry v akvárku. Znečistím všechno. Normálně nás vyhodí ven. George ještě něco zahlásí o tom, že on jako černej má stejný práva jako ostatní, ale nic mu to nepomůže. Potkáme ale nějaký kluky s lahví slivovice. Usadíme se v kuchyňce a děláme na chodbě takovej bordel, že na nás vyleze asi deset studentíků v pyžamech. Že se prý musí učit. George na ně ale udělá bubububu a řve, že u nich v Zairu jsou všichni lidojedi. Normálně bych mu to věřil.

Neváží si nás, neváží si naší milé a rozverné společnosti. Zavolají na nás starýho správce, kterej v sobě nemá ani kousek taktu. Mě nadává, že se paktuju s opicema, na Georgeho se ani nepodívá. Naseru se. Chytnu toho zabedněnýho debila pod krkem. Prskám mu do ksichtu, že je zmrd. Nakonec mě musí odtrhnout George, prý si zvyknu. Ne, na tohle nikdy. Nesnáším tupce. Nevzdělanost a neslušný vychování. Jasně, že nás vyhodí před kolej. Ještě chvilku sedíme u ohniště s nějakejma holkama a vyřváváme pod okny pana správce, ale pak přijedou policajti a zdrhneme podél zdi škodovky do města. Trošku vystřízlivíme, zapadneme do prvního baru. Jenže je to tam samej cikán a prodávají tam drogy a ženský. Kurva, to nemůžou mít dva mládenci fakt nikde klid? Koupíme v non stopu lahev tvrdýho a nějaký piva.

Chlastáme do rána v parku. Nikde nikdo, jen my dva. Kecáme o životě, jde to samo, najednou mám někoho, komu se můžu svěřit. Zjišťuju, že ty mý problémy jsou v porovnání s Georgovými jen malichernými zbytečnostmi. Patřil sice v Zairu k těm, co se měli dobře, ale některý věci bych snad ani raději neslyšel. Jsme dva opuštěný mladý kluci uprostřed velkýho světa. Kecáme a nakonec k ránu usneme. Jak dva bezďáci, ale je nám fajn. Ranní pivko v bufáči, sereme na školu, to se nedá, jedeme dál. Vlašák a rohlík, utopenci, kde otvírají? Najdeme jednu hospodu hned u náměstí. Nešlo ani tak o ty hektolitry chlastu, ale o pokec. Několik mých spolužáků se sice podivilo, že kamarádím s černochem. Dívali se na mě, oblečenýho stále v metalovém, jako na ještě většího vyvrhele. Prej svůj k svému. 

V Boleslavi jsem něco podobného zažil s buzničkama. Těm taky lidi nadávali, nechápali, jak můžou být dva kluci spolu. Doba byla prostě taková. V tomhle zlá a nepřátelská. Alespoň tak jsem to vnímal já. Plzeňáci dávali Georgovi to, že je černoch, někdy pěkně sežrat. Zajímavý bylo, že to většinou byli poměrně vzdělaní lidé. V hospodě čtvrté cenové skupiny jsme byli všem u prdele. Největší sranda stejně byla, když jsem se snažil naučit George poslouchat metal. To někdy řvali všichni smíchy. Zase jsem byl v tom, už mi nebylo tak smutno. Sice se mi stýskalo po Ester, ale s ní to  bylo někdy takový - sejde z očí, sejde z mysli, měla to ve vlnách a já vlastně taky. Chápal jsem to, byla mladá, krásná a chtěla se vdávat. Když jsem ji v posteli vyprávěl o svém kamarádovi, nechápala mě. Náš vztah pomalu vyšuměl (nebo ne?). Dodnes si říkám, že je skvělý, že jsem na nabídku pařby na borských kolejích kývl. Za chvíli sice ztratím holku, se kterou se tak krásně spalo, ale zase mám novýho kámoše. Hej Georgi, kde je ti konec? Poslední dobou na tebe dost často vzpomínám. Chybí mi ta tvoje lámaná čeština, huba roztáhnutá pořád do rohlíku. Dáme někdy pivo? A co rum? Hele pustím ti Sepulturu, pamatuješ? Teď tam taky zpívá černoch a je skvělej, to by se ti mohlo líbit...

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 10. července 2021

Recenze/review - WITCH VOMIT - Abhorrent Rapture (2021)


WITCH VOMIT - Abhorrent Rapture
EP 2021, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Zajímali se o smrt a mysleli si, že jsou tím zajímaví. Psali dlouhé básně o bolesti, žili ve stínu. Četli knihy o sériových vrazích, sledovali horory. Fascinovala je temnota a pokřivená mysl. Oblečeni v černé se teď chvějí strachy. Měli by být rádi, že konečně zažívají to, o čem tak dlouho snili. Jenže smrt není krásná, je hnusná, špinavá a smrdí zkaženou krví. Neskutečně bolí a žádné nebe neexistuje. Je to jako s death metalem. Je velké množství kapel, které si na smrt jenom hrají, ale nevěřím jim ani notu.

Pak tu jsou smečky jako WITCH VOMIT. Uvěřitelní, zkažení, studení jako ruka staré mrtvoly. Málokdo si dovede představit, jaké to je, exhumovat plesnivý hrob. Američané to na svém novém EP opět zvládli na výbornou. Nezaměnitelná atmosféra, uvěřitelný zvuk, skladby, které se vám doslova zadřou pod kůži. Takhle zní ryzí smrt!


WITCH VOMIT pokračují ve své započaté cestě. Volně opět inspirováni smečkami jako INCANTATION, CARNAGE, BOLT THROWER, AUTOPSY, INFESTER směřují nekompromisně dál, hlouběji do podzemí, do opuštěných katakomb. Objevují rádi, stejně jako já, temná tajemná zákoutí. Připomínají stoku, řeku smrti, ze které se ozývá nářek prokletých. Nafouklá těla, mokvající, smradlavá. Nejdřív se vám chce zvracet, dusíte se vlastním dechem, panikaříte, ale jak známo, člověk si zvykne na ledacos. Mám rád death metal v podobném provedení. Je totiž velmi dobře složený, uvěřitelný a nepostrádá pro mě tolik potřebnou náladu. Kat znovu napřahuje sekyru a rozhodně to není jako ve filmu. Musíš uklidit zbytky rozsekaných tkání. "Abhorrent Rapture" je přesně tím druhem desky, která je určena pravým, ještě nezkaženým fanouškům death metalu. Žádné zbytečnosti, žádné kompromisy, sází se spíše na dobrý riff, chorobný vokál, na smrt jako takovou. Umíráme a zase se rodíme, je to nekonečný koloběh a během svého života se snažíme poslouchat hudbu, kterou máme rád. Pro mě to jsou právě podobné desky, jako je předkládají WITCH VOMIT. Prašivý death metal, který vám zkazí krev v žilách!


sumarizace:

"Abhorrent Rapture" je albem, které je takovým velmi příjemným výletem do starých časů. WITCH VOMIT nám přinášejí další porci klasického death metalu, který bude pro spoustu mladých posluchačů působit jako zastaralá relikvie. Je to dobře, pánové hrají pro nás, staré old school death metalové fanoušky, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít poctivý, plesnivý death metal. Ne, žádnou progresi, změny stylu a podoby zde rozhodně nečekejte. Naleznete zde spíše odkaz starých časů, dávných postupů a vzpomínek. Albu by jistě slušela větší průraznost a energie, ale jako celek na mě působí nahrávka velmi solidně. Přiznám se, že si poslech rád a často užívám. Je to pro mě návrat do doby, kdy byl svět ještě v pořádku. "Abhorrent Rapture" je jako starý, znovu otevřený hrob, jako předčítání z dávných death metalových učebnic. Berte a nebo nechte být! Pro mě osobně, se jedná o skvělý zážitek. Plesnivý death metal, která nadzvedává víka od rakví!


Asphyx says:

"Abhorrent Rapture" is an album that is like a very pleasant trip to the old times. WITCH VOMIT bring us the next amount of classic death metal, which will be for many young listeners like an outdated relic. It's good, guys play for us old school death metal fans who haven't forgotten yet how the honest, moldy death metal should sound. No, no progression, don't expect turns in style and form. You will find here a link of old times, old methods and memories. The album can certainly stand more punch and power, but as a whole it is very solid record. I admit I enjoy listening very often. It's for me comeback to that times when the world was still in order. "Abhorrent Rapture" is like an old again open grave, like reading from the old death metal textbooks. Take it or let it be! For me personally it is great experience. Moldy death metal that opens the lids from the coffins!


about WITCH VOMIT on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - WITCH VOMIT - Buried Deep in a Bottomless Grave (2019)

Recenze/review - WITCH VOMIT - A Scream from the Tomb Below (2016)


pátek 9. července 2021

Recenze/review - NECRONEMESIS - Some Things Should Stay Underground (2021)


NECRONEMESIS - Some Things Should Stay Underground
CD 2021, Horror Pain Gore Death Productions

for english please scroll down

Říká se, že zlo pochází často z chaosu. Myslím si, že to je pravda. Zmatek v hlavě, špatná výchova, matka, co neměla na chlapce čas. Od malička všechno řešil tak, jak viděl okolo sebe. První kočku oběsil v deseti letech. Líbilo se mu to. Zároveň získával pocit, že je jiný, výjimečný, zajímavý. Měl své tajemství. Rád se díval, když někdo trpí. Zdálo se mu o očích, ze kterých unikal pomalu život. Čím víc utrpení, tím lépe. Navenek byl okouzlující a zajímavý. Satan měl zase jednou krásnou podobu. 

Na tenhle příběh jsem si vzpomněl i při poslechu nové desky death metalových maniaků z Puerto Rica. NECRONEMESIS jsou věrni staré, ošklivé smrti. Hrají syrově, od srdce, opravdově. Zaujali mě. Svojí hudbou, nasazením. Jsou stejně oškliví, jako příběh z úvodu.


Na "Some Things Should Stay Underground" se potkává agresivita s temnotou. Pradávné rituály znovu ožívají velkou silou. Kapela si je jistá v základech, přidává sem tam i kousky technických pasáží. Totální nasazení, je pro mě radost desku poslouchat. Jako bych navštívil místo, na kterém před chvilkou řádil úchylný vrah z dnešní předmluvy. Historie kapely se začala psát již v roce 2003, ale dlouhohrajícího počinu se pánové dočkali až letos. Líbí se mi atmosféra celého alba, mám pocit, že na mě opravdu čeká schovaný ve stínu šílený vrah, bestie, která mi každým okamžikem vrazí nůž do břicha. Nahrávku samozřejmě nejvíc ocení všichni, kteří rádi a často poslouchají death metal ve starém provedení. Ostatní by měli raději odejít. Tady se totiž exhumují prašivé hroby, vytahují se z nich opravdové mrtvoly a pitvají smradlavá shnilá těla. Deska je také dobře zvukově ošetřena, obal rovněž stojí za zhlédnutí a i když je dnešní doba k podobným smečkám nepříliš přívětivá, mě NECRONEMESIS opravdu zaujali. Bylo mi ctí spolu s nimi pohřbít pár prokletých, rouhat se, spálit všechno kolem na popel. Masakrující death metal!

pro fanoušky: ASPHYX, GRAVE, MASSACRE, PESTILENCE


Asphyx says:

Mysterious potions, understanding the processes of fading. Everybody requires a different approach. When the post-mortem spasm release and their eyes get a glassy look, I cut off belly first. All evil must go away and only the very essence remains. I have been balding for years and I love the atmosphere of my work. Cool metal of the autopsy tables, the buzzing of the drill, the sounds of the chis when it gets stuck in the living tissues. I'm listening old honest death metal, I choose carefully and with the advice of experienced pathologists.

This time my choice was for old school maniacs NECRONEMESIS from Puerto Rico . Their combination of death, rusty riffs, squeaky voice, and insanity fits more than anything else for dissecting dead bodies. I like the sound, the stylish cover, but especially the ideas that have long been worn in deserted catacombs, this year they were pulled to light and burned on a CD.


If your passion for lethal metal was born in the 1990s and you glorified band as ASPHYX, GRAVE, MASSACRE, PESTILENCE, then you will be happy as I am. NECRONEMESIS grabbed old school death metal in own way, transformed him into their own morbid picture, and added a good dose of dirt and pile of bones. I am a frequent guest in exhumations and dare to say that such a well-played death metal of old production will not be heard so often. There is a great deal of pain, darkness, cold, long endless nights spent in the underground. Once they carry my dead body, I wish that similar music sounded when I left this world. Absolutely devastating, massacred death metal that acts like a crash with a truck full of old bones! My coffin and my head have broken, this is the perfect machine to exterminate human brains! The vivisection succeeded, the patient died!

for fans: ASPHYX, GRAVE, MASSACRE, PESTILENCE


Tracklist:
01. Cranial Disfigurement (By Fist)
02. They Live In The Attic
03. Stench Of Slaughter
04. Horrorpit
05. Death From Above
06. Pray For The Rotten
07. Some Things Should Stay Underground



KNIŽNÍ TIPY - Čtvrtá opice - Jonathan Dylan Barker (2018)


Čtvrtá opice - Jonathan Dylan Barker
2018, Domino

Venku pršelo a já se koukal z okna. Musel jsem, protože některé pasáže v knize Čtvrtá opice jsou hodně brutální. Musel jsem někdy i odvrátit zrak. Ne, že bych byl taková citlivka, ale deník, který si vrah psal, je opravdu šílený. Nejhorší je, že takoví lidé mezi námi asi opravdu chodí. Jonathan navíc píše opravdu poutavě, v některých momentech mi připomínal mého oblíbeného Cartera. 

Kratší kapitoly mě nutily nepřestávat. A dole před domem v dešti někdo stál. Nebo ne? Taky si pamatujete takový ten pocit, který má člověk po dobrých knihách? Když četl Řbitov zvířátek a pak se lekal každé kočky, která mu přeběhla přes cestu? Tak přesně takhle vnímám i Čtvrtou opici. Konec je možná trošku překombinovaný, ale přikládám to tomu, že se chtěl autor také trošku odlišit.

Protože přátelé, chorá mysl je něco hrozného. Schválně, zkuste si jednoduchý test (lze dohledat na internetu) od F.B.I., jestli nejste psychopati. Já vím, mezi sny a realitou, uskutečněním, zbývá ještě hodně kroků, ale když občas čtu, co jsou schopni lidé vyplodit na internetu, trošku se děsím. A to pořád mluvíme o té části, která je vidět a je kontrolována. 

Pro mě je jak u hudby (píšu o tom každý den), tak i u knih, nejvíc důležité, že mě musí chytit, pohltit, zaujmout. To se Čtvrté opici povedlo na výbornou. Stejně je to zajímavé, detektivky mě nikdy dřív nebavily. Možná tak starý dobrý Hitchcock nebo paní Agatha, ale podobné krimi thrillery jsem začal číst až před lety, když se narodily děti. Dokázal jsem se na ně totiž soustředit. Mám jinak rád sci-fi i třeba historické romány, je to vlastně jedno, důležité je, aby uměl autor psát. 

A to Jonathan Dylan Barker opravdu umí. Občas si sice říkám, jestli už to není celé moc úchylné, jestli bych se neměl soustředit na něco hezkého, přečíst si třeba romantický román ze současnosti, ale když mě tyhle věci nějak nebaví. Možná je to tím, že stejně všichni čekáme pomalu na smrt, možná se jen rádi bojíme, kdo ví? 

Každopádně, Čtvrtá opice je dalším z mých knižních tipů. Říkám vám, ideální je chalupa v horách, poblikávající lampička a mihotající se stíny. Není náhodou někdo na chodbě? A opravdu si myslíte, že znáte svého souseda dobře? Nepřipadá vám poslední dobou nějaký divný? Dojděte se ho zeptat, jestli si nepíše deník. Třeba vás hodně překvapí, stejně jako mě tato skvělá napínavý kniha. Vřele doporučuji všem fanouškům kvalitních thrillerů a krimi.

-----------------------------------------------------------------------------------------

Je perfekcionalista, je neuchopitelný, je psychopat. Přezdívá se mu Opičí vrah. Je to zabiják s pokřiveným viděním světa a s absolutní absencí soucitu.

Detektiv Sam Porter ho pronásleduje dlouhých pět let a po celou tu dobu od něj dostává balíčky s děsivým obsahem. Každá doručená zásilka obsahuje část těla zavražděné oběti.

Teď ale došlo k významnému zvratu v pátrání: Porterovi se dostal do ruky vrahův deník. Podaří se mu z šílencových zápisků vydedukovat jeho osobnost? Dokáže rozklíčovat motivy jeho jednání? Pokud uspěje, mohl by dosáhnout něčeho donedávna nepředstavitelného – totiž najít příští Opičákovu oběť dřív, než bude pozdě.


----------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 8. července 2021

Recenze/review - BLACK CEREMONIAL KULT - Crowned in Chaos (2021)


BLACK CEREMONIAL KULT - Crowned in Chaos
EP 2021, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Mám pocit, že jsem zde prvním návštěvníkem za hodně dlouhou dobu. Velká, zatuchlá kobka, o které nikdo neví. Objevil jsem ji náhodou, při svých nekonečných kobkách v podzemí. Navštěvuji rád a často onen svět, abych si pro sebe objevil hudbu, která dokáže vyjádřit temnotu, přivolat démony. BLACK CEREMONIAL KULT v podobných místech museli také čerpat inspiraci. Jejich death metal, nasáklý zkaženou krví a black metalem je natolik shnilý, že se už dávno nehodí do naší doby.

Exhumace prokletých ostatků proběhla za hluboké noci. Jak jinak, podobné desky se vlastně ani jinak poslouchat nedají. Prosévám mezi prsty prach, bojím se nářku a bědování těch, kteří byli navěky uvrhnuti do hlubin zapomnění. Nepropustná tma, válka s nebem, rouhání, smrt a beznaděj. Taková je deska "Crowned in Chaos".


"Crowned in Chaos" je nahrávkou, která je ovlivněna kapelami jako ARCHGOAT, BLASPHEMY, BEHERIT, BLACK WITCHERY, PROCLAMATION, SARCÓFAGO a dalšími, kteří ctí bezezbytku absolutní nihilismus. Chilané jsou uvěřitelní, dokáží perfektně vystihnout atmosféru starých krvavých rituálů. Zvukově špinavá deska vás bude nejdřív bolet, drásat, pálit v dlaních i uších. Přestanete se křižovat a modlit a naplno se oddáte temných silám. Jako by mě někdo nutil říkat špatná slova, našeptával mi zlé skutky, vnucoval mi myšlenky, které zůstávají většinou zamčené v temných komnatách. Nic pro slabé povahy, řekl bych. Už jste se někdy doopravdy dusili? Vlastní krví? Během poslechu této desky vám nebude umožněno se nadechnout ani jednou. Ztratíte povědomí o tom, co je realita a co už zlý, ošklivý sen. Potkáte postavy zahalené v kápích, užijete si riffy ostré jako žiletky, budete polykat starý plesnivý prach. Nakonec skončíte ve stejné hrobce jako já. Jste připraveni na smrt? Naposledy se pomodlete, protože pak už bude následovat jenom nekonečná temnota. Temný, chladný rituál smrti! Black death metalové inferno!


sumarizace:

Vítejte na onom světě. V totálním chaosu a zmatku. Zde předvádějí BLACK CEREMONIAL KULT svá nekalá kouzla. Jsou zkažení, jako voda v řece Styx. Ortodoxní a nihilističtí, jako ten nekrutější obřad pro velebení Satana. Nahráno a vypáleno na nosič bylo totální zlo bez jakýchkoliv příkras. Jen krutá temnota.

"Crowned in Chaos" je obrácenou modlitbou ve stylu ARCHGOAT, BLASPHEMY, BEHERIT, BLACK WITCHERY, PROCLAMATION, SARCÓFAGO. Během celé desky se jde absolutně na hranu, posluchačovi není darováno nic zadarmo. Nemusí to vyhovovat každému, ale příznivci temných, pomalu hnijících desek, by mohli být spokojeni. Jedná se zkrátka o chorobami nasáklý starý poctivý black death metal. Pokud máte rádi smrt v této podobě, pravděpodobně budete tuhle nahrávku točit ve svých přehrávačích do skonání světa. Vy ostatní se pokřižujete a vezmete nohy na ramena. Osobně musím mít na BLACK CEREMONIAL KULT náladu. Když se setmí a městem se začnou ploužit divné stíny. Když se mraky poprvé dotknou země. A když mě povolá záhrobí do zbraně. Pak jsem prokletý. Závěr je jednoduchý. Tohle je pravé peklo se vším, co k tomu patří. Berte a nebo nechte být. Inferno!


Asphyx says:

Welcome to the other world! In the total mess and chaos. Here the BLACK CEREMONIAL KULT performs their wicked magic. They are putrid as water in the Styx River. Orthodox and nihilistic like the cruelest ritual for the glorification of Satan. Absolute evil without any embellishment was recorded and released on the album. Only the cruel dark!

"Crowned in Chaos" is an inverted prayer with style like INCANTATION, BLASPHEMY, BEHERIT, PROCLAMATION, ARCHGOAT, SARCÓFAGO, BLACK WITCHERY. During the listening to the whole record, you are led on the absolute edge; listeners can’t have anything for free. This music is not for everyone, but the fans of dark, slowly putrefying records should be satisfied. It is just by sickness soaked old true black death metal. If you like the death in this form, probably you will listen to this record until the end of the world. Personally, I must have the right mood for the BLACK CEREMONIAL KULT listening. When everything becomes dark, and the city is full of the weird shadows. When the clouds touch the ground for the first time. And when the other world calls me to arms. Then I am cursed! The conclusion is easy. This is the real hell with everything, which belongs to it. So take it or let it be. Inferno!



Tracklist:
01. Intro: Blood in the Secret Chambers of Ikenti (02:08)
02. Chariot of the Sphinxes (04:38)
03. Intro: Boiling Substances in Hellish Trance (01:09)
04. Under the Khaos (04:23)
05. Intro: The Projection of Sorcery and Blasphemy (01:00)
06. Masters Temple K.V.M. (05:07)
07. The Scarlet Woman Dances for the Forgotten Godz (01:15)
08. K.K.K. (06:20)
09. V.K.K. (05:01)
10. M.K.K. (03:53)
11. Outro: Instrospection Through the Unknown (02:12)

Line-up:
Khaos - Infernal Meditations of Hermeticism and Low Karmic Vibrations
Vilu - VI Structuring Commandments of the Infernal Hymns
Maot - VI Keys to open the Portals of Eternal Suffering
Negro - Drums of Lust that Resound in the Holy Virgin



Recenze/review - CRYPTA - Echoes of the Soul (2021)


CRYPTA - Echoes of the Soul
CD 2021, Napalm Records

for english please scroll down

Dobře, tak jo. K dnešnímu dni mi napsalo přesně 85 lidí, co se to děje, že jsem ještě nenapsal pár řádek o brazilské CRYPTĚ. Vysvětlení je jednoduché. Poslední týdny toho vyšlo tolik zajímavějšího a příjemnějšího, že zkrátka nebyl čas. Navíc, mě zkrátka od začátku tahle kapela tak nějak není sympatická. Já vím, partička holek v upnutých kalhotách, hrajících death metal, to je samo sobě přece událost.

No, mě to ale moc nebaví. Klonů starých dobrých kapel (zde třeba asi nejvíce DEATH a to je samozřejmě asi jen zbožné přání) jsme tu měli a stále máme velké množství. Za další -  nesedí mi vokály a zvuk ani produkce. Ony jsou skladby vlastně docela dobře napsány, nalezneme zde i pár zajímavých melodií, ale jako celek mě deska nějak nebere. Pro někoho, kdo není každý den ponořen do death metalu možná. Kdeže je ten tlak, temnota a energie? Nezlobte se na mě, ale smrtící kov je opravdu někde jinde.


Holky z bývalé NERVOSY asi měly zůstat u své původní kapely, tam to mělo aspoň drive a pořádný koule. Takhle tu máme skupiny dvě a obě jsou takové nanicovaté. Pro mě osobně jedním uchem dovnitř, druhým ven a uvnitř zůstane jen pocit, že nějak nevím, co tím vlastně CRYPTA myslela? Máme tu na každém rohu desítku smeček, které také hrají retro, ale umí jej o hodně lépe. Promo dělá své, fotky samozřejmě také. Schválně, zkuste to, odmyslete si, že hudbu hraje parta holek a co vám zůstane? Pořád to neslyšíte? Budiž vám přáno, ale já nějak ani po dlouhé době nevím, co si s "Echoes of the Soul" počít. Brazilkám chybí dobrý skladatel, takhle je to jen takové plácání. Ale asi to nevadí. Moc dobře vím, že všech 85 tazatelů po mě chce, abych napsal pochvalný článek, ale já nemůžu. Ne, prostě to nejde. Sem tam sice na povrch vyleze nějaké pěkné sólo či motiv, ale jinak? Pokud mají podobné nahrávky potenciál se umístit v současných žebříčcích metalu po celém světě, tak je asi něco špatně. Ale abych jenom nehanil. Pokud se setkáváte s death metalem poprvé, přitáhly vás drsné pózy v lesklém časopise, tak je to vlastně dobře. Třeba se vám tenhle temný styl zalíbí a začnete se o něj zajímat více. Pak ale zjistíte, že peklo je úplně někde jinde. Tak asi tak. Uff. Proč to vlastně nenapsat naplno? Takovou nudu jsem už hodně dlouho neslyšel. Howgh, domluvil jsem a můžu to konečně vypnout. 


sumarizace:

Sorry, ale tohle je opravdu šílená nuda! Nemám slov.


Asphyx says:

Sorry, but this CD is absolute boredom! I have no words!



Tracklist:
01. Awakening
02. Starvation
03. Possessed
04. Death Arcana
05. Shadow Within
06. Under The Black Wings
07. Kali
08. Blood Stained Heritage
09. Dark Night Of The Soul
10. From The Ashes



středa 7. července 2021

Recenze/review - VOMIT RITUAL - Callous (2021)


VOMIT RITUAL - Callous
CD 2021, Pulverised Records

for english please scroll down

Kamenný oltář, který pamatuje mnohé. Zbytky prokleté krve, pentagram nakreslený na zdi. Slyším hlasy obětí. Žalují, prosí, navěky bloudí tmou. V rohu zbyly ještě nějaké lebky, teď leží v rohu, zanesené prachem. Chvílemi nevím, jestli je to jenom zlý sen, ošklivá představa, ale najednou proti mě jde šedá postava v kápi. Bez tváře, přesto slyším její jedovatý smích. Jsi smrt? Moje svědomí? Odpověď nepřichází.

Debutové album "Callous" amerických death black metalistů VOMIT RITUAL také připomíná zlé noční můry. Ostré riffy, tlak, tma. Skladby se valí kupředu, zadírají se pod kůži, pálí a žhnou. Vše je zahalené v krvavé mlze, v nekonečných močálech bolesti.


VOMIT RITUAL čerpají inspiraci z toho nejhlubšího podzemí. Black metal a smrt, smíchané ve smrtícím koktejlu. Mám pocit, že se spolu s kapelou toulám nekonečnými chodbami Hádovy říše. Navštěvujeme opuštěné katakomby, ve kterých se odehrávaly pradávné rituály pro vyvolání temných sil. Jsme jako okultisté, kteří došli prozření. Zlo opravdu existuje. Na desce "Callous" je doslova hmatatelné. Proséváme mezi prsty prach prokletých. Mluvíme nesrozumitelnou řečí, řveme a v duších máme nekonečný chlad. Užívám si chorobný zvuk (Jerry Whiting at Room9 Recording Studio), s chutí se dívám i na povedený obal (Khaos Diktator). Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, jak gradují, řežou přímo do živého. Navíc se kolem nich vznáší pach smrti, smíchaný ze síry a nenávisti. Album je pro mě velkým překvapením a rád se k němu znovu a znovu vracím. Kvůli atmosféře, kvůli pochmurným náladám. Deska by neměla uniknout pozornosti všem démonům, všem fanouškům nekonečné tmy. Na kamenném oltáři leží další oběť. Vyděšené oči, strach a beznaděj. Obřad může začít. Šeptáme zlé modlitby, posloucháme "Callous". Okultní black death metal s podmanivou atmosférou! Rituál smrti!


Asphyx says:

A stone altar that remembers many. Scraps of cursed blood, pentagram drawn on the wall. I hear the voices of the victims. They mourn, they pray, they wander in the dark forever. There were some skulls left in the corner, clogged with dust. At times I don't know if it's just a bad dream, a bad idea, but suddenly a grey hooded figure is coming to me. Faceless, I still hear her poisonous laughter. Are you Death? My conscience? The answer is not coming.

The debut album "Callous" of the American death black metallers VOMIT RITUAL is also reminiscent of bad nightmares. Sharp riffs, pressure, darkness. The songs roll forward, get under the skin, burn and glow. Everything is shrouded in a bloody mist and in endless swamps of pain.


VOMIT RITUAL draw inspiration from the deepest underground. Black metal and death, mixed in a deadly cocktail. I feel like I'm wandering with the band through the endless corridors of the Hade's Empire. We visit abandoned catacombs, where ancient rituals took place to summon dark forces. We are like occultists who have run out of enlightenment. Evil really exists. It's tactile on the "Callous" record. We sift the dust of the cursed between our fingers. We speak incomprehensible language, we roar and we have infinite cold in our souls. I enjoy the sick sound (Jerry Whiting at Room9 Recording Studio), I also like to look at the hilarious cover (Khaos Diktator). I like the way the songs are written, how they graduate, they cut directly into live. In addition, the smell of death, mixed with sulphur and hatred, hovers around. The album is a big surprise for me and I like to come back to it again and again. Because of the atmosphere, because of the gloomy mood. The record should not escape the attention of all demons, all fans of endless darkness. There is another sacrifice on the stone altar. Scared eyes, fear and despair. The ceremony can begin. We whisper evil prayers, we listen to "Callous". Occult black-death metal with a captivating atmosphere! Death ritual!

Tracklist:
01. Strangling Opposing Throats (02:25)
02. Asphyxiated (05:26)
03. Paracusia Nexus (01:36)
04. Lower Vibrational Entities (04:55)
05. Penetrating The Infectious Wound (04:03)
06. Sadolustic Crucifixions (04:45)
07. Nervous Temple (10:28)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine