DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 8. července 2022

Recenze/review - DENOUNCEMENT PYRE - Forever Burning (2022)


DENOUNCEMENT PYRE - Forever Burning
CD 2022, Agonia Records

for english please scroll down

Všude se válí na prach rozdrcené kosti. Kousky shnilého masa. Další oběť, další strach v očích. Bestie má hlad. Hluboko pod zemí, někde na neznámém místě v Austrálii. Písek je vyprahlý a slunce si už dlouho neviděl. Přikován ke zdi čekáš, až půjdeš na řadu. Už to nebude dlouho trvat. Cítíš ve vzduchu pach smrti. Dnes je ten velký den, kdy roztrhaný na kusy přejdeš na druhou stranu. Do země nekonečných stínů. 

DENOUNCEMENT PYRE a jejich novinka jsou jako zlá, ošklivá a krvelačná bestie ze starých časů. Black a death metal ve vzájemné morbidní symbióze. Odhodlání, tlak, špinavá stoka. Jako rezavý nůž, pomalu zajíždějící do vnitřností, jako pradávný rituál, jako choroba, při které vám odpadá maso od kostí - tak na mě působí "Forever Burning".

 

Letos opět pánové přicházejí se skvělým zvukem, s pekelným obalem, ale hlavně se spoustou nápadů, které se odehrávají ve velmi zběsilých tempech. Inspirací byly smečky jako DESTROYER 666, WATAIN, NOCTURNAL GRAVES, LVCIFYRE, DESTRUKTOR, IGNIVOMOUS. Při poslechu si připadám jako na nekonečné party s démony. Krutost, síla, smrt a mrazivé melodie. Nic jiného nečekejte. Dveře do záhrobí byly otevřeny a vy si tak můžete vychutnat studené a mokvající ozvěny z těch nejprašivějších katakomb. Stačí jen vstoupit a jít za stínem. Zavede vás do místnosti, ve které je přivázána bestie. Je jen na vás, zda téhle desce podlehnete, za sebe ale musím napsat, že se jedná opravdu o velmi povedené dílo. A to po všech stránkách. Jako bych si četl ve starých pergamenech. O dávných rituálech pro vyvolávání temných sil. O modlitbách, při kterých spatříte tvář samotného rohatého. "Forever Burning" je až po okraj naplněno vztekem, nenávistí, šílenstvím, nihilismem a válkou. Bojuje se zde za ryzost, opravdovost, rouhá se stylem padlých mnichů. Neurvalost, surovost a neskutečný masakr v kostnici. Takoví jsou DENOUNCEMENT PYRE i letos. Přicházejí ve velmi dobré formě, rozhodnuti vás spálit na popel. Poklekněte! Barbarský, démonický, pekelný black death metal, který smrdí sírou!


Asphyx says:

Crushed bones lying in the dust everywhere. Bits of rotten meat. Another victim, another fear in the eyes. The beast is hungry. Deep underground, somewhere in an unknown place in Australia. The sand is parched and you haven't seen the sun in a long time. Chained to the wall, you wait your turn. It won't be long now. You smell death in the air. Today's the big day when torn to pieces, you cross over to the other side. Into the land of endless shadows.

DENOUNCEMENT PYRE and their novelty are like the evil, ugly and bloodthirsty beasts of old. Black and death metal in mutual morbid symbiosis. Determination, pressure, dirty sewer. Like a rusty knife, slowly going into your guts, like an ancient ritual, like a disease that makes your flesh fall off your bones - that's how "Forever Burning" affects me.


This year again the gentlemen come with a great sound, a hell of a cover, but most of all with a lot of ideas that are played out at a very frantic pace. Inspiration came from packs like DESTROYER 666, WATAIN, NOCTURNAL GRAVES, LVCIFYRE, DESTRUKTOR, IGNIVOMOUS. Listening to them makes me feel like I'm at an endless party with demons. Cruelty, power, death, and chilling melodies. Don't expect anything else. The door to the beyond has been opened and you can enjoy the cold and dripping echoes from the dustiest of catacombs. All you have to do is enter and follow the shadows. It will lead you to the room where the beast is chained. It's up to you whether you succumb to this record, but for myself, I have to write that it is a very well-done piece of work indeed. It's a very good piece of work. It's like reading in old parchments. Ancient rituals for summoning dark forces. Prayers where you see the face of the horned one himself. "Forever Burning" is filled to the brim with rage, hatred, madness, nihilism, and war. It fights for purity, truthfulness, and blasphemy in the style of fallen monks. Roughness, brutality, and unbelievable carnage in the ossuary. That's what DENOUNCEMENT PYRE is like again this year. They come in very good form, determined to burn you to the ground. Kneel down! Barbaric, demonic, hellish black death metal that reeks of brimstone!


about DENOUNCEMENT PYRE on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DENOUNCEMENT PYRE - Black Sun Unbound (2016)


Tracklist:
01. Forever Burning
02. The Liberating Fires Of Moloch
03. Tongues Stretched For Salvation
04. Darkness In The Eyes Of Apophis
05. Hung Like Swine
06. Burn This World And Start Again
07. The Opposer Of Light-16bit Master
08. Sunder The Living Temple



KNIŽNÍ TIPY - Neuromancer - William Gibson (1984)


Neuromancer - William Gibson
(1984), 1992, Laser-books (Laser)

První počítač jsem potkal už na střední škole. I když byla naše střední šíleně komunistickým ústavem, tak co se týká techniky, tak se hodně snažili. Nesměli jsme na něj dávat sešit, jinak by se z větráku začalo kouřit. Natolik se zahříval. Diskety, programování, zkrátka nic pro běžného uživatele. Následovala práce s účetním programem. Zlatý devadesátky. První tisk nahé ženy trval něco kolem půl hodiny. Vytáčený modem nebyl nic moc. Ale byli jsme najednou spojeni se světem. Hry mě nikdy moc nebavily, ale PC jsem uměl vždy ovládat více, než obyčejní smrtelníci. Dokonce jsem schopen si i sám něco málo naprogramovat. Ale pojďme ke knize. Byla vydána v roce 1984, ke mě se pak dostala někdy v zimě 1996, když mi ji doporučil jeden Favák cestou ze školy na kolej. Vůbec jsem netušil, co to je kyber punk. Přistupoval jsem k příběhu jako k obyčejné, klasické scifi.

Pamatuji si, že mě zpočátku kniha moc nebavila. Příběh ano, ale mnohým technickým popisům jsem příliš nerozuměl. Chodil jsem za kolegou, který měl bohaté rodiče a ti mu koupili počítač. Naše fantazie pracovala na plné obrátky. Začínal zrovna pomalu internet, na ten jsme chodili do jedné učebny a museli jsme se objednat na měsíc dopředu. Zahltili jsme tenkrát jednou tiskárnu a způsobili nemalou újmu všem, protože jsem si potřeboval vytisknout tabulatury na baskytaru (MEGADETH). Míval jsem adresu ještě na Yahoo. Skvělé bylo, že byl komputer jen takovou milou zvláštností, relaxem, zábavou a ne pracovní povinností. William Gibson měl samozřejmě v mnohém trošku naivní představy, ale to bylo dáno dobou a možná i vírou v lidi. Ještě nevěděl, kam se bude všechno ubírat. Zatímco byl počítač pořád vcelku ojedinělým nástrojem v zaměstnáních, získal jsem si díky svým znalostem i první práci. Internet byl zrovna fascinující, osvěžující, nekonečný a neskutečně inspirující.

Hlavním hrdinou je Case, komputerový zloděj. Dnes vlastně každý z nás. Co piráti? Dějovou linkou je pak souboj dvou programů, umělé inteligence. Jeden se snaží ovládnout druhý a spojit vše v jeden celek. Kdysi jsem nevěděl, kam se posuneme. Podívejte se někdy kolem sebe. Umělá inteligence zatím pořád nic moc, ale ovládáni jsme všichni pěkně. Schválně, kolikrát jste během čtení tohoto článku vytáhli mobil a zkontrolovali notifikace? A potřebujete to? Nebyla náhodou spousta věcí úplně zbytečných? Kolik cenného času strávíme čuměním do obrazovek. Svět se hodně změnil, tedy v jeho bohatší a vzdělanější části. Tuhle knížku je třeba číst velmi soustředěně, klidně se třeba i několikrát vrátit. Vše pořádně promyslet, někdy knihu odložit a dohledat si informace, pokud nevíte. Máte je v kapse, jestli jste zapomněli.

Jednou jsem kdesi slyšel, že dochází k postupné debilizaci společnosti. Ono totiž, přístup ke všemu máme každý, ale spousta lidí dnes už ani neví, jak internet funguje. Vlastě by se dalo také napsat, že žijí už jen na sociálních sítích. Příkladem budiž jedinci, kteří se vás zeptají, kde by si mohli poslechnout hudbu z recenze. Přitom stačí kliknout na článek a i když je nebaví nebo neumějí pořádně číst, mohou si vše v klidu dohledat. Je to jedno, jediné, prosté kliknutí. Přesto raději věnují čas kecům v diskuzi. Divnej svět, hodně podobný tomu, co je v Neuromancerovi. Možná jsme blíž, než si myslíme. Každý totiž není chytrý a jak známo tupá masa se tak lehko ovládá. Příklady si určitě pamatujete a vidíte je každý den. Někdy jsem až v šoku, jak jinak inteligentní lidé podléhají dezinformacím. Staromilci a boomeři lamentují nad koncem psaného tištěného textu. Musí totiž také na hajzlík s mobilem, ale můžete si za to sami. Nedovedli jste nabídnout nic přitažlivého. To je prostý fakt.

Mám rád moderní technologie, jsou mým koníčkem, ale beru je vždy s nadhledem. O tom podle mě knížka také je. Nějak jsme zapomněli přemýšlet. Pošli mi odkaz, no ty vole, to nemáš Google? Nebo nekonečné chaty o ničem, kde se mezi nesmyslnými smajlíky ztratí původní myšlenka během několika chvilek. Kecy, kecy, pozlátko. Asi máme tolik času. Dokonce i ti mrtví a válka nikoho už nezajímá. Dokud nebudou na Netflixu. Někdy si říkám, jestli fakt neměli pravdu staří propagátoři mimozemských civilizací. Třeba nás fakt ovládá někdo z kosmu. Přece není možný, abychom byli tak blbí? Nevěříte? Zaregistrujte se na facebooku a počkejte tak půl roku. Možná se budete hodně divit. Tolik projebaného času nikde jinde nezažijete. Umělá inteligence si s vámi bude pohrávat a ještě jim to budete žrát i s navijákem. Naládujete jim svoje soukromí. Ukážete holou řiť. A prodáte duši ďáblu.

Teď, s odstupem třiceti let, se mi knížka četla určitě lépe. Jen jsem se musel oprostit od dnešního poznání. Je svým způsobem zastaralá a moderní, vizionářská zároveň. Kyberpunku asi nikdy příliš holdovat nebudu, ale Necromancer stál vskutku zato. Doporučuji všemi deseti. Vlastně ne, pardon, někdo mi píše o někom, že někomu něco řekl. Teenka? Ne, vousatý mladík v nejlepších letech, který místo toho, aby doma pohladil svoji ženu, tak řeší neskutečný kraviny. Proč to čtu? Proč ho nezablokuju? Proč už tu umělou inteligenci nezastřelím? Nevymažu, nerestartuju? Nevím. Asi stejně jako vy. William Gibson byl velmi pečlivý a jeho dílo je propracované až k dokonalosti. Třeba se vám bude také líbit. Určitě stojí za přečtení.

Děkuji za vaše kladné reakce. Vždy mě nabijí pozitivní energií. Přeji vám hezký den a držte se, nás nedostanou!

------------------------------------------------------------------------------------------------
Román desetiletí, oceněn Nebulou a Hugem. Dnes již kultovní kniha příznivců kyberpunku. Jedinečná možnost seznámit se se stěžejním dílem kyberpunku v perfektní podobě, kdy můžete vychutnat brilantnost a bohatost Gibsonova jazyka. Ústřední postavou románu je Case, computerový zloděj, který vstupuje do celosvětové sítě počítačů a manipuluje s uloženými daty. Příběh sleduje snahu dvou mocných programů umělé inteligence o nelegální spojení do jednoho celku, schopného rozluštit poselství mimozemské civilizace.

Mistrovských děl science fiction je hodně, ale Neuromancer je jen jeden.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 7. července 2022

Recenze/review - DECAPITATED - Cancer Culture (2022)


DECAPITATED - Cancer Culture
CD 2022, Nuclear Blast

for english please scroll down

Svět už nebude nikdy takový jako dřív. Alespoň pro tebe. Zažil si až příliš bolesti a cítil moc dlouho přítomnost smrti. Dávno si ztratil víru v lidi. Pevně svíráš ruce v dlaních. Zarýváš  nehty do masa, když čteš komentáře od lidí, co tam nebyli. Touha po krvi, bolesti a strachu. V klidu pokoje, za obrazovkou, kde je každý chytrý až to bolí. Odhlásíš se od sítě, zemřeš a znovu se narodíš. Konečně vidíš slabé světlo na konci tunelu.

K polským DECAPITATED mám takový zvláštní vztah. Jejich první desky se mi hodně líbí. Uznávám je a mám je ve své sbírce. Od nějaké doby ale sleduji kapelu spíše zpovzdálí. Nelíbil se mi jejich příklon ke "core". Letos je ale všechno jiné. S troškou nadsázky by se dalo napsat, že se pánové vrátili k technickému death metalu. A já je vzal znovu na milost.


Novinka představuje kapelu přesně v té podobě, v jaké jsem je měl vždycky rád. Songy jsou ostré, temné, šílené a nepostrádají potřebnou atmosféru. Velmi dobře se poslouchá, techničtější pasáže jsou totiž vloženy zkušeně, se samozřejmostí a nadhledem. "Cancer Culture" vás přikove doslova na zeď. Roztrhá vás na kusy. Riffy jsou ohlodané až na kost. Žádné zbytečnosti, žádné kompromisy. Úder přímo na solar plexus. Je pro mě velmi příjemné, dávkovat si album v jakékoliv denní době. Pokaždé, když mě štve pokřivený svět okolo, pokaždé, když čtu jedovaté poznámky lidí, kteří ze své podstaty chtějí ubližovat. Mám sto chutí jim vymáchat hubu ve špinavé kaluži a pustit jim pořádně nahlas tuhle nahrávku. Je v ní spousta nakumulovaného vzteku. Je propracovaná, složená s elegancí zkušených mistrů. Má v sobě chvění, tlak, energii. Jako bychom se vrátili zpět do středověku a dívali se na nedělní popravu. Náměstí plné lidí, lámání v kole, dav je nadšený. Dnes jsme dál, máme vše online, ale v podstatě jsme zůstali stále stejní. Bohužel a nebo bohudík? Nevím, ale je mi je naprosto jasné, že "Cancer Culture" si pustím rozhodně častěji a raději, než abych se zařadil mezi hyeny. Zvuk, obal, celkové provedení je jak jinak - na výbornou. DECAPITATED jsou zpět, alespoň pro mě. Svět už nebude nikdy takový jako dřív. Pamatujte na to. Technické death metalové tsunami, které vás smete z povrchu zemského!


Asphyx says:

The world will never be the same again. At least for you. You've been in too much pain and felt the presence of death for too long. You lost faith in people a long time ago. Your hands are clasped tightly in your palms. You dig your nails into the flesh when you read comments from people who weren't there. Bloodlust, pain, and fear. In the quiet of the room, behind the screen, where everyone's so smart it hurts. You log off the grid, you die and you're born again. You finally see the faint light at the end of the tunnel.

I have a special relationship with the Polish DECAPITATED. I like their first albums a lot. I acknowledge them and have them in my collection. But for some time I've been following the band more from a distance. I didn't like their inclination toward "core". But this year everything is different. With a bit of exaggeration, one could write that the gentlemen have returned to technical death metal. And I took them back to the grace.

The new album presents the band exactly as I've always liked them. The songs are sharp, dark, and crazy and don't lack the necessary atmosphere. It's very easy to listen because the more technical passages are inserted with experience, confidence, and detachment. "Cancer Culture" will literally nail you to the wall. It will tear you apart. The riffs are gnawed to the bone. No frills, no compromises. It hits right on the solar plexus. I find it very enjoyable to batch the album at any time of the day. Every time I get annoyed by the warped world around me, every time I read venomous comments from people who inherently want to hurt. I have a hundred urges to wash their mouths out in a dirty puddle and play this record loud. There are a lot of pent-up rages in there. It's sophisticated, composed with the elegance of seasoned masters. It's got a tingle, a pressure, energy. It's like we're back in the Middle Ages, watching a Sunday execution. The square is full of people, breaking into a circle, the crowd is excited. Today we're further along, we've got everything online, but essentially we're still the same. Unfortunately or unfortunately? I don't know, but it's abundantly clear to me that I'll definitely be putting on "Cancer Culture" more often, rather than lump myself in with the hyenas. The sound, the cover art, and the overall performance is - as otherwise - excellent. DECAPITATED are back, at least for me. The world will never be the same again. Remember this. A technical death metal tsunami that will wipe you off the face of the earth!


Tracklist:
01. From The Nothingness With Love
02. Cancer Culture
03. Just A Cigarette
04. No Cure
05. Hello Death
06. Iconoclast
07. Suicidal Space Programme
08. Locked
09. Hours As Battlegrounds
10. Last Supper



středa 6. července 2022

Recenze/review - ATARAXY - The Last Mirror (2022)


ATARAXY - The Last Mirror (2022)
CD 2022, Me Saco un Ojo Records / Dark Descent Records

for english please scroll down

Chodil jsem kolem dlouhá léta, ale nikdy jsem nevstoupil dovnitř. Přesto mě něčím lákala. Byla vyrobena ze starého kamene a bylo znát, že ji postavili mistři ve svém oboru. Nakonec zvědavost zvítězila. Jednoho dne jsem zase rozmlouval s nemrtvými a musel jsem to udělat. Otevřel jsem rezavé dveře, po kterých se jako jedovatí hadi proplétali popínavé rostliny. Měl jsem pocit, že jsem několikrát zemřel a znovu se narodil. Hrobka byla otevřena a vydala své svědectví.

Všechno se rozpadlo v prach, až na jedno tělo. Zpuchřelé kosti, lebka hledící tiše do tmy. Jenže klid byl jen zdánlivý. Odněkud z podzemí, z dávno opuštěných katakomb, se ozvaly první tóny nové desky španělských ATARAXY. Najednou jsem pochopil. Pochopil jsem, o čem je absolutní tma.


Z nového alba "The Last Mirror" je cítit zatuchlina starých hrobů. Smrt je při poslechu hodně blízko. Jakoby se mě dotýkala svojí kostnatou rukou. Vnímám skvělý, chladný a tajemný zvuk (Javi Félez - Recording, Mixing, Greg Chandler - Mastering), s chutí a obdivem se dívám na velmi povedený obal (Rodrigo Pereira Salvatierra). Mám rád starý prašivý death metal obestřený tmou, zamotaný do pavučin. Líbí se mi doomové nálady, uctívám stejné modly jako kapela. Deska se poslouchá velmi dobře. V některých momentech lze přirovnat k tvorbě třeba takových ASPHYX, HOODED MENACE, ABHORRENCE, BINAH, GOREPHILIA, AUTOPSY, DESECRESY, CONVULSE, BOLT THROWER, KRYPTS, DECOMPOSED. Nahrávka je velmi emotivní, protkaná spoustou zajímavých momentů. Nechybí samozřejmě smutek, napětí, tlak a energie. Zároveň skladby nepostrádají potřebnou agresivitu. Pokud stejně jako já rádi a často navštěvujete staré opuštěné hřbitovy, určitě si nové ATARAXY poslechněte. Potom pochopíte, o čem jsem psal v úvodu dnešního článku. Budete mezi prsty prosévat prach svých předků a přemýšlet o přízracích z onoho světa. Přidejte hlasitost a démoni vystoupí z mlhy. Možná vám prokousnou hrdlo, možná vás pohřbí zaživa. Záleží jen na vás. Osobně jsem kouzlu "The Last Mirror" s chutí podlehl a nechal se převést přes řeku Styx. Skvělý počin! Death metal z mrazivé říše stínů!


Asphyx says:

I've walked by for years but never stepped inside. Still, I was attracted to it. It was made of old stone and you could tell it was built by masters in their field. In the end, curiosity won out. One day I was talking to the undead again and I had to do it. I opened the rusty door, where creepers slithered like poisonous snakes. I felt like I had died and been reborn several times. The tomb was opened and gave its testimony.

Everything crumbled to dust except one body. Rotted bones, a skull staring silently into the darkness. But the peace was only apparent. From somewhere underground, from the long-abandoned catacombs, came the first notes of the new Spanish ATARAXY album. Suddenly I understood. I understood what absolute darkness was all about.


The new album "The Last Mirror" reeks of the mustiness of old graves. Death is very close when you listen to it. It's like it's touching me with its bony hand. I feel the great, cold, and mysterious sound (Javi Félez - Recording, Mixing, Greg Chandler - Mastering), and I look with taste and admiration at the very hilarious cover (Rodrigo Pereira Salvatierra). I like old dusty death metal covered in darkness, tangled in cobwebs. I like doom moods, I worship the same idols as the band. The album is very easy to listen to. In some moments it can be compared to the work of such bands as ASPHYX, HOODED MENACE, ABHORRENCE, BINAH, GOREPHILIA, AUTOPSY, DESECRESY, CONVULSE, BOLT THROWER, KRYPTS, DECOMPOSED. The recording is very emotional, interwoven with a lot of interesting moments. Of course, there is sadness, tension, pressure, and energy. At the same time, the songs do not lack the necessary aggressiveness. If, like me, you like and often visit old abandoned cemeteries, definitely give the new ATARAXY a listen. Then you will understand what I wrote about in the introduction of today's article. You will sift the dust of your ancestors between your fingers and think about the ghosts of the other world. Turn up the volume and the demons will come out of the fog. Maybe they'll bite your throat, maybe they'll bury you alive. It's up to you. Personally, I willingly succumbed to the spell of The Last Mirror and let myself be transported across the River Styx. Great job! Death metal from the frosty realm of shadows!

about ATARAXY on DEADLY STORM ZINE:


Tracklist:
01. Presages
02. The Bell That Constantly Sounds
03. Decline
04. Visions Of Absence
05. Under The Cypress Shadow
06. Silence
07. A Mirror Reflects Our Fate

úterý 5. července 2022

Recenze/review - SLUGATHOR - Crypt of the Ancient Fire (2022)


SLUGATHOR - Crypt of the Ancient Fire
CD 2022, Drakkar Productions

for english please scroll down

Když jsem otevřel rakev a pohlédl na její tělo, rozpadla se v prach. Hledal jsem ji dlouho, stopoval jsem ji jako lovec svoji kořist. Stále mi unikala, ale nakonec se dobré dílo podařilo. Říkalo se o ni, že je prokletá, že pila lidem krev, že pořádala v dávných dobách tajné rituály pro vyvolání temných sil. Zjistil jsem, že byla mým předkem, mojí součástí. Možná právě proto mívám děsivé sny, možná právě proto se rád toulám temnotou, možná právě proto mám rád ryzí a prašivý death metal.

Už jsem si myslel, že se nikdy nevrátí. Jsem rád, že mě znovu obestřel chlad a strach, že jsou SLUGATHOR zpět, alespoň s novou deskou. "Crypt of the Ancient Fire" je poctivou jízdou do pekla. V jejich stylu, s odjištěným granátem v ruce. Vstupuji stále a znovu do opuštěné kobky a otevírám rakev. Jednou v ní bude i moje tělo. 

Kapela je pro mě typickým zástupcem nejen finské death metalové školy. Zvukově nečisté, živočišné skladby, odsýpají v podobných rytmech jako desky od PURTENANCE, DESECRESY, KRYPTS, PUTREVORE, ale i třeba BOLT THROWER, DISMA, UNDERGANG. Pánové mají svůj jasný a zřetelný rukopis. Zůstává po nich krvavá šmouha a celá nahrávka je hodně návyková. Jako bych se brodil hlubokým močálem. Topím se, jsem stahován dolů, do hlubin a nicoty. Kolem jsou mí bližní, také postiženi stejným prokletím jako já. Poslouchat "Crypt of the Ancient Fire" je pro mě čirá radost. Přirovnal bych ji k morbidnímu zážitku, k okultní seanci, k tajnému rituálu. SLUGATHOR jsou svým způsobem kult. Nejvíc asi připomínají převozníky přes řeku Styx. Smrt, temnota, hnis a špína. Děsivé ozvěny z nekonečných chodeb podsvětí. Hnijeme zaživa, rozpadáme se v prach. Na zdi je nakreslený pentagram. I když si zmizela mezi stíny, stále cítím tvojí přítomnost. Může za to tohle album, které se stalo na dlouhou dobu mým průvodcem v záhrobí. Je skvěle napsáno, má v sobě spoustu zajímavých momentů a smrdí zkaženou krví. Dokonalá exhumace starého death metalového hrobu! Tajemné zaříkávání!


Asphyx says:

When I opened the coffin and looked at her body, it crumbled into dust. I searched for her for a long time, stalking her like a hunter tracking his prey. She kept eluding me, but at last, the good work was done. It was said she was cursed, that she drank people's blood, and that she held secret rituals in ancient times to summon dark forces. I found out she was my ancestor, a part of me. Maybe that's why I have scary dreams, maybe that's why I like to wander in the dark, maybe that's why I like pure and dirty death metal.

I thought he was never coming back. I'm glad that I was once again enveloped by the cold and fear that SLUGATHOR is back, at least with a new record. "Crypt of the Ancient Fire" is an honest ride to hell. In their style, with an armed grenade in hand. I enter the abandoned dungeon again and again and open the coffin. Someday my body will be in it.

The band is for me a typical representative of not only Finnish death metal school. Soundwise impure, animalistic songs, they flow in similar rhythms as records by PURTENANCE, DESECRESY, KRYPTS, PUTREVORE, but also BOLT THROWER, DISMA, UNDERGANG. The gentlemen have their clear and distinct signatures. They leave a bloody smear and the whole record is very addictive. It's like wading through a deep swamp. I'm drowning, being pulled down into the depths and nothingness. Around me are my fellow human beings, also afflicted by the same curse as me. Listening to "Crypt of the Ancient Fire" is pure joy for me. I would liken it to a morbid experience, an occult séance, a secret ritual. SLUGATHOR is a cult in a way. They are probably most reminiscent of the ferrymen across the River Styx. Death, darkness, filth, and dirt. Eerie echoes from the endless corridors of the underworld. We're rotting alive, crumbling into dust. There's a pentagram painted on the wall. Even though you've disappeared into the shadows, I can still feel your presence. It's because of this album, which became my guide to the afterlife for a long time. It's well-written, has a lot of interesting moments, and smells of bad blood. The perfect exhumation of an old death metal grave! Mysterious incantations!


Tracklist:
01. Intro: Raising The Buried / Cast Asid
02. The Bottomless Pit
03. Steep Fire
04. Faceless Icons
05. Swarm Of Rats
06. Endless Halls / Outro: Restoration Of The Obliviated


pondělí 4. července 2022

Recenze/review - PERDITION TEMPLE - Merciless Upheaval (2022)


PERDITION TEMPLE - Merciless Upheaval
CD 2022, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Celý život chodil ve stínu a čekal na příležitost. Sledoval jenom násilné filmy a četl staré spisy. O rituálech plných smrti, o násilí a o věcech, které nejsou z našeho světa. Dnes ráno vstal ještě za tmy. Začal se toulat ulicemi. Představoval si, že on je vyvolený, on je ztělesnění absolutního zla. Na první oběť nikdy nezapomene. Předhodil ji temnotě. Šílený, s úsměvem klauna, se rozhodl nechat všechno na lidech. Na tupém davu. V přímém přenosu na internetu je donutil hlasovat - život a nebo smrt? Jestlipak víte, co si lidé zvolili? 

PERDITION TEMPLE hráli vždy absolutně devastující a zničující black death metal. Pokaždé, když se setkám s jejich novou deskou, připadám si, jako bych sledoval v přímém přenosu ty nejošklivější a nejčernější lidské myšlenky. Novinka je pokračováním nastaveného směru. Oltář je připraven, stačí jen přidat hlasitost a otevřít dveře do pekla. 


"Merciless Upheaval" je otiskem rozžhaveného železa na vaší kůži. Ano, kapela si vás ocejchuje. Stanete se jen kusem masa, určeným na porážku. Ještě než se tak ale stane, zažijete nekonečná muka. Tajné, dávno zapomenuté rituály znovu ožívají s nebývalou silou. Kapela je silná nejen po skladatelské stránce, ale nezapomíná jako vždy na skvělý surový zvuk. Mám rád černobílé obaly desek a ten od Jenglota Hitama má magickou, pochmurnou atmosféru. Perfektně sedne k tomu, co se odehrává na desce. Zničující, smradlavý smrtící kov, ve stylu třeba takových KRISIUN, ANGELCORPSE, MORBID ANGEL, DIABOLIC, IMPIETY, DEICIDE, SINISTER, IMPRECATION, BLASPHEMY. Celé album je rychlou a zběsilou jízdou, krvavým otiskem. Vše je neskutečně uvěřitelné, z riffů odkapává vztek. Opravdu před sebou zase vidím samotného pána pekel, který chodí ulicemi a vybírá si svoji oběť. Při poslechu "Merciless Upheaval" se vám klidně může stát, že se sami nabídnete. Usměje se na vás a probodne vaše srdce rezavým nožem. Stejně jako tahle spalující nahrávka. Podzemím se procházím již dlouhé roky. Vybírám si jen ty nejzkaženější kusy masa. Troufám si tvrdit, že PERDITION TEMPLE nahráli další ze svých symfonií smrti. Vše se povedlo na výbornou, alespoň tak to vidím já a všichni démoni. Zničující, smradlavá, black death metalová choroba ze starých kobek!


Asphyx says:

All his life he has walked in the shadows waiting for an opportunity. Watching only violent movies and reading old writings. Rituals full of death, violence, and things that are not of our world. He got up this morning in the dark. He started wandering the streets. He imagined that he was the chosen one, the embodiment of absolute evil. He will never forget his first sacrifice. He threw her to the darkness. Mad, with the smile of a clown, he decided to leave everything to the people. The dumb crowd. Live on the internet, he made them vote - life or death? Do you know what the people chose?

PERDITION TEMPLE has always played absolutely devastating and destructive black death metal. Every time I encounter their new record, I feel like I'm watching the ugliest and blackest of human thoughts live. The new album is a continuation of the direction set. The altar is set, all you have to do is turn up the volume and open the doors to hell.



"Merciless Upheaval" is the imprint of red-hot iron on your skin. Yes, the band will brand you. You become a piece of meat, destined for slaughter. But before that happens, you'll experience endless torment. Secret, long-forgotten rituals come alive again with unprecedented power. The band is not only strong in terms of composition but does not forget, as always, the great raw sound. I love the black and white album covers, and this one by Jenglot Hitam has a magical, somber atmosphere. It fits perfectly with what's happening on the record. Destructive, smelly death metal, in the style of such as KRISIUN, ANGELCORPSE, MORBID ANGEL, DIABOLIC, IMPIETY, DEICIDE, SINISTER, IMPRECATION, BLASPHEMY. The whole album is a fast and furious ride, a bloody imprint. Everything is incredibly believable, the riffs drip with rage. I really see the lord of hell himself again, walking the streets and choosing his victim. Listening to "Merciless Upheaval" you may well find yourself offering yourself up. He'll smile at you and stab your heart with a rusty knife. Just like this searing record. I've been walking the underground for years. I choose only the most vicious cuts of meat. I dare say PERDITION TEMPLE have recorded another one of their symphonies of death. Everything was done perfectly, at least that's how I and all the demons see it. Destructive, stinking, black death metal disease from the old dungeons!


about PERDITION TEMPLE on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Merciless Upheaval
02. Execution Swarm
03. Redemption Abattoir
04. In Thrall Of Malevolence
05. Skeletons In The Closet (Infernäl Mäjesty Cover)
06. From The Stars, Nyarlathotep (Shub Niggurath Cover)
07. Blood On My Hands (Morbid Angel Cover)
08. Parricide (Pestilence Cover)



neděle 3. července 2022

Recenze/review - ABYTHIC - Eden of the Doomed (2022)


ABYTHIC - Eden of the Doomed
EP 2022, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Celým tělem ti projela obrovská bolest. Propadl si strachu. Bylo to nečekané, jako blesk z čistého nebe. Otočíš se a jsi v šoku. Nejhorší, co se ti může stát je, že tě zradí přítel. Ještě nedávno se na tebe usmíval, myslel sis, že se na něj můžeš kdykoliv spolehnout. Varovali tě, ale ty jsi mu věřil. Tak moc věřil. Než padneš k zemi a vyprchá z tebe veškerý život, tak uvidíš jeho jedovatý úsměv. Ten tě bude pronásledovat ještě dlouho po smrti.

Na tenhle příběh jsem si vzpomněl, když jsem poprvé poslouchal nové EP německých death metalistů ABYTHIC. Měl jsem s nimi již několik společných setkání a vlastním doma celou jejich diskografii. Vždycky se mi na nich líbila upřímnost, špína, chlad a temnota, které dokáží svojí hudbou znázornit. Jako když vám někdo bodne nůž do zad. Jako bych se účastnil dávné okultní seance.


I letos se pánové drží kdysi nastaveného směru. Předkládají nám pořádnou porci syrového, surového death metalu. Podávají jej na dřevěném víku od rakve. Songy nepostrádají typickou doomovou atmosféru. Procházím se po starém hřbitově a čtu si nápisy na náhrobcích. U jednoho se zastavím. Je na něm moje jméno. Přidám hlasitost na svém přehrávači na maximum a vše se mi spojí v jedno. Najednou jsem součástí songů, jsem uvnitř opuštěné kobky. Na zdech jsou nakresleny symboly smrti a utrpení. Pradávné rituály na albu opět ožily a vy si tak můžete vychutnat hudbu, ovlivněnou třeba takovými PENTACLE, GRAVE, BOLT THROWER, INCANTATION, NOVEMBER´S DOOM, OPHIS, MOURNING BELOVETH, KRYPTS, UNDERGANG, WINTER. Oheň zase jednou hoří jasným plamenem. Jsme nakonec jen potravou pro temnotu. Někteří z nás připomínají nemrtvé ještě za života. Není zase tak těžké uvěřit. Obzvláště, pokud posloucháte desky jako je "Eden of the Doomed". Znovu a znovu si přehrávám jednotlivé songy a opravdu si připadám jako oběť v jindy tak tiché uličce na kraji města. Tentokrát si pro mě přijde krásná dáma s kosou a pozve mě na morbidní výlet bez konce. Do smradlavých močálů, až k hranici, kterou když překročíte, tak není cesty zpět. Povedlo se vlastně všechno - obal, zvuk, jednotlivé motivy. Můžete si tak vychutnat dokonalý záhrobní obřad. Death doomové přízraky, které přišly z krvavé mlhy!


Asphyx says:

A great pain shot through your body. You gave in to fear. It was unexpected, like a bolt from the blue. You turn around and you're shocked. The worst thing that can happen to you is a friend betrays you. Not long ago, he was smiling at you, you thought you could count on him anytime. You were warned, but you trusted him. You trusted him so much. Before you fall to the ground and all the life drains out of you, you'll see his poisonous smile. It will haunt you long after you die.

I was reminded of this story when I first listened to the new EP from German death metallers ABYTHIC. I've had several encounters with them and own their entire discography at home. What I've always liked about them is the honesty, the dirt, the coldness and the darkness that they can portray with their music. Like someone stabbing you in the back. It's like being in an ancient occult séance.


This year, the gentlemen are sticking to the once set direction. They present us a good portion of raw, brutal death metal. Served on a wooden coffin lid. The songs don't lack the typical doom atmosphere. I walk around the old cemetery and read the inscriptions on the tombstones. I stop at one. It's got my name on it. I turn the volume up on my player to maximum and it all comes together. Suddenly I'm part of the songs, I'm inside an abandoned dungeon. Symbols of death and suffering are drawn on the walls. The ancient rituals have come alive again on the album and you can enjoy music influenced by PENTACLE, GRAVE, BOLT THROWER, INCANTATION, NOVEMBER'S DOOM, OPHIS, MOURNING BELOVETH, KRYPTS, UNDERGANG, WINTER. The fire burns bright once again. We are, after all, just food for the darkness. Some of us resemble the undead in life. It's not so hard to believe. Especially if you listen to records like "Eden of the Doomed". I play each song over and over again and really feel like a victim in an otherwise so quiet alley on the edge of town. This time a beautiful lady with a scythe comes for me and invites me on a morbid trip with no end in sight. Into the stinking swamps, to a line that once you cross, there's no turning back. In fact, everything worked - the cover, the sound, the individual motifs. So you can enjoy the perfect afterlife ceremony. Death doom ghosts that came out of the bloody fog!


about ABYTHIC on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Revelation From The Great Vastness Thereafter
02. Conquest Of The One True Creed
03. Victory In Your Eden Of The Doomed

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý padesátý osmý - Spálené srdce

Příběh tří stý padesátý osmý - Spálené srdce

Trpěl jsem a hrozně to bolelo někde uvnitř kolem žaludku. Možná srdce, plíce, byl jsem zasažený celý. Podivná nemoc, churavění, chcete-li. Přitom jsem doslova kvetl. Měl jsem pro co žít. Začal jsem jí nadbíhat. Problém byl a ne malý, že měla kluka. V Táboře a už pěkně dlouho. Mluvila o svatbě, když se smála. To jsem ji "náhodou" potkal na baru. Musela to vědět. Tokal jsem, byl jak tetřev. Zaslepený, zamilovaný až po uši. Budil jsem se v noci, ve škole koukal jen z okna, nic si nezapisoval. A bylo to úplně jiné než kdysi poprvé, v patnácti. I v 16, 17, 18, 19. Podivný stav, to vám řeknu. Pořád jsem viděl před sebou její tvář s úsměvem. Byla, je a vždycky bude tak krásná (potvrzeno 26 lety společného soužití). Hrozně jsem ji chtěl. Ale ignorovala mě.

Určitě ji to dělalo dobře, já se zřekl všech dívek a slečen, co jsem s nimi kdykoliv jakkoliv koketoval a chtěl jen jí. Ale ona pořád chodila se svojí kamarádkou, tedy, známou, která se když to řeknu slušně, děsně kurvila. Dala každýmu, zkoušela to i na mě, snad padesátkrát. Měl jsem co dělat, abych odolal, ale věděl jsem, že kdybych podlehl, tak už bych neměl nikdy šanci. Bojoval jsem jako lev a každou noc usínal až po dlouhém převalování jako raněné zvíře. Bylo to jako sen, imaginární život. Díval jsem se na sebe a divil se, co se mnou udělala. Povídali jsme si spolu a pomalinku oťukávali jeden druhého. Občas jsem zkusil zavést téma i na to, jak se mi líbí, obloudit jí, ale bránila se. Pokaždé převedla řeč jinam. Nenaléhal jsem, na jednoduché triky byla moc chytrá. Vzdělaná, sečtělá, a když chodila, tak krásně vlnila boky. Oči za brýlemi a měly modrou barvu. Odstín, který najdete snad jen v lese, v neposkvrněné panenské přírodě. Těšil jsem se celý den, naschvál běhal jako ďábel, abych byl v baru dřív a modlil se, aby tam byla. 

Po několika setkáních už se na moje řeči a pokusy také těšila. Poznal jsem to z výrazu její tváře. Něčím jsem ji zaujal. Nebyla ještě chycená, ale bylo nám spolu hrozně dobře. Občas se odpoledne zvrtlo v noc a my u starého Řeka, který nám k ránu otevřel, pili Plzeň a jedli gyros. Z repráků drnkaly tklivé písně a my snili. Spolu. Byl jsem v té době asi v nejlepší básnické formě. Překonával jsem se. Moje slova vedla vyšší moc. Nechápal jsem sám sebe. Těch témat, těch společných zájmů, přitom oba tak odlišní. Dostalo se i na rozhovory o dětech, o životě, o rodině, o práci. Se žádnou jsem nikdy nevedl tak vážné a přitom vtipné řeči. Vždycky jsem odcházel zasněný a přeplněný. Pamatoval jsem si každé slovo, každý její pohyb. Jak si odhazovala vlasy z tváře a dávala si je za brýle. Byl jsem jak středověký rytíř, kterému stačilo spatřit lem podprsenky na jejím vykrojeném tričku. Chodila vždy elegantní, hrozně sexy. Dáma v těle mladé slečny.

O hudbě, o literatuře, o filozofii. O škole, o tom proč jsme tady a co vlastně chceme. Bolelo mě po nocích srdce, spálené, tiskl jsem obličej do polštáře v naději, že se mi o ní bude zase zdát a ráno jsem se sprchoval jen ledovou vodou, jinak bych neodešel. Když mi podala ruku, když jsem poprvé ucítil její pusu na mé, byla v tom elektrika. Měl bych být už v tomhle zkušený, se ženami jsem žil, bydlel, spal. S ní ještě k ničemu nedošlo. K pár tanečkům, k objetí, k letmým chtěným dotekům. Při ploužáku na Led Zeppelin, v zakouřeným klubu, na zábavě za městem. Šla se mnou kamkoliv a já s ní. Přesto se mezi námi pořád vznášel přízrak jejího přítele. Moc o něm nemluvila, ale přeci jen, občas jsme se k němu dostali. Vždycky jsem pak bouchal v pokoji do zdi pěstí. Já budu bojovat, o jinou bych se tak nerval, ale tady cítím, vím, vnímám, že jsme si souzení. Pro všechno utrpení, co jsem si kdy zažil, prosil jsem Pánaboha, modlil se ke stínům, ať už ji zase vidím. 

Blahořečil jsem víkendy, kdy tu zůstala. Rušil jsem brigády a neměl co jíst, abych ji mohl znovu potkal. Hodiny čekání, když nepřišla, když šla s kamarádkou kurvičkou někam do šumu a já trnul strachy, abych ji neviděl, jak jde pro ti mě s nějakým klukem, co ji sbalil místo mě. Její kolegyně to dělala každý druhý večer. Párkrát jsem byl dokonce pozván ke stolu, abych zaplašil nápadníky. Někdy to byli hrozní debilové a kreténi. Dvakrát jsem dokonce dostal pěstí a tak se aspoň těšil, že mě ošetří, ale to ona ne, předhodila mě kámošce. Měl jsem co dělat, abych vydržel. Promenádovala se přede mnou jen ve spodním prádle, při otírání krve z obočí mi říkala sprostá slůvka. A já utekl jak puberťák. Radši jsem zalezl do postele a schoulil se do klubka všech smutných a osamocených. Byl jsem vzteklý, nevrlý, frustrovaný. A usínal jsem s tím, že už se na ní vybodnu. Na obě. 

Ale druhý den ji potkám cestou z nákupu, elegantně ji odnesu jídlo i pití až do pokoje. Vetřu se na kávu. A zase si povídáme a jíme spolu, nějak automaticky vaříme, laškujeme. Pozvu ji do bazénu, neodmítne a jsme jak dva milenci, co spolu ale přeci nechodí. Hospoda nad plovárnou je nám svědkem. Od rána až do večera, i v noci. Zase jdeme vedle sebe tělo s druhým, muž a žena. Cítíme oba vzájemnou přitažlivost. Chvění a magie. Nevím, zažil to asi každý, kdo chtěl s někým chodit a musel dobývat. Míval jsem to celý život tak, že mi šlo především o postel, to byla moje meta a pak se to nějak vyvrbilo. Buď dobře a nebo ne. Teď vše probíhalo jinak. Psal jsem jí básně, psal jsem jí povídky a dopisy. Ale o tom někdy příště. Zatím jsme na začátku a já nevím, jestli je to dobré a nebo špatné. Jsme hrozně rádi u sebe, připadáme si v mnohém jako jeden celek. Pořád je tu ale stín. Rodina v Táboře, která počítá s tím, že se tam po škole vrátí, vdá se, bude mít děti. 

Potom přijdu já, se svým spáleným srdcem. S historií, která by vydala na dva životy, s hádavým otcem alkoholikem, s bráchou, co nemluví. Rebel a metalista, čtenář a sportovec. Kluk, kterýho se k smrti nebaví se učit, je rozevlátý, miluje umění a les. Chodí po putykách. Postupně zjišťuji, že se naše životy ve spoustě věcí protínají, že máme mnoho společných zájmů, názorů. Byla v tom přitažlivost z obou stran, ale také jsme se postupně stali i kamarády. Což je obrovská vzácnost, protože jak jsem už kdysi někde napsal: "Je hrozně moc malá pravděpodobnost, aby se na světě potkali dva lidé, kteří do sebe perfektně zapadnou". Nám se to povedlo. Alespoň tak jsme to cítili. Vím to, protože jsme si to řekli. Pusa byla před kolejí i u Řeka vášnivější. Těla semknutější. Tiskli jsme se, objímali, ale pak řekla, ne, prosím. A moje rozdrásaný srdce málem shořelo. Běžel jsem do baru, opil se jak Dán a blábolil Michalovi o tom, jak je skvělá. Usmál se a řekl mi, že musím bojovat, tohle ta pravá. Věděl to on, já, i ona. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 2. července 2022

Recenze/review - PREDATORY LIGHT - Death And The Twilight Hours (2022)


PREDATORY LIGHT - Death And The Twilight Hours
CD 2022, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Všichni ji považovali za blázna, za šílenou. Vyhýbali se jí. Bydlela daleko za městem, na samotě, kde rozmlouvala s přízraky. Čekala celý svůj život, až bude moci zemřít a pochopit nicotu. Když jste ji potkali, tak šeptala divná slova, proklínala vás a vzývala temné síly. Nikdo ji nevěřil, nikoho nezajímala. Konečně se dočkala, alespoň v podobě hudby, kterou může poslouchat. Která ji pomůže pochopit. Smrt, temnotu, věčnost.

Black metal kombinovaný s doomem nebývá příliš častým hostem v mém přehrávači. Respektive, moc jej nemusím. Většinou podobné nabídky na recenze s díky odmítám, ale tentokrát bych si pár slov s dovolením odložil. PREDATORY LIGHT je kapela složená ze samých zkušených muzikantů. Ti se rozhodli vystoupit z mlhy a očarovat nás svojí muzikou. Nutno rovnou říci, že se jim to povedlo. Alespoň u mě. 


Zasvěcení hovoří o tom, že je kapela ovlivněná tvorbou třeba takových HEAD OF THE DEMON, CULTES DES GHOULTES, NEGATIVE PLANE, MYSTIFIER, MORTUARY DRAPE. Není to zase tak důležité, i když mohu vcelku souhlasit. Představte si, že v noci z nebe padala krev. Vstanete do studeného pokoje, posnídáte syrové maso a vydáte se na cestu. Duše zemřelých ještě bloudí ulicemi a vy postupně získáte takový ten těžko definovatelný stísněný pocit, při kterém vás bolí něco uvnitř těla. Drásá vás to. Bojíte se podívat do zrcadla. Protože byste v něm viděli jen svoji odvrácenou tvář. Každý má svoje tajemství a troufám si tvrdit, že při poslechu PREDATORY LIGHT vypluje na povrch jako nafouklý utopenec. Našlapuji tiše a nasávám hnilobnou atmosféru celého alba. Ono se vlastně o podobných nahrávkách hrozně těžko píše, protože všechno je tak snové, jinaké, atmosférické. Zůstala jen bolest a utrpení. Několik kilo smutku vám zasáhlo všechny orgány. Mozek se vaří ve vlastní šťávě. Ocenit můžete obal i ledový zvuk, ale jinak je cokoliv těžké popisovat. Pokud se chcete vyhnout tupému opisování promo materiálů, musím vše znázornit pomocí obrazů, které mi poletují hlavou jako hejno krkavců. Nečistá, black doom metalová hra plná krvavých stínů!

sumarizace:

Black doom metalová kapela PREDATORY LIGHT z USA letos vydala vynikající album. Splňuje všechny mé požadavky na ledovou, smutnou a černou nahrávku, která mi zmrazila krev v žilách. Kapela působí jako skupina black metalových šlechticů z dávných dob, která nám přišla vyprávět příběhy plné tmy. Oceňuji skvělé nápady, temný hlas, připomínající krkavce. Z "Death And The Twilight Hours" je cítit chlad, síla, jiskřivá energie i určitý smutek, který vás zcela pohltí. Při poslechu si přijdu jako lovec, čekající na svoji kořist. PREDATORY LIGHT mezi nás letos hodili album, které vás uhrane, prokleje, rozloží na malé části. Stanete se členy jejich smečky a budete lovit jen samé temně studené melodie. Jsou nahrávky, které mě navěky proklejí. "Death And The Twilight Hours" je jednou z nich. Každý má svoje tajemství a troufám si tvrdit, že při poslechu PREDATORY LIGHT vypluje na povrch jako nafouklý utopenec. Našlapuji tiše a nasávám hnilobnou atmosféru celého alba. Ono se vlastně o podobných nahrávkách hrozně těžko píše, protože všechno je tak snové, jinaké, atmosférické. Zůstala jen bolest a utrpení. Několik kilo smutku vám zasáhlo orgány. Mozek se vaří ve vlastní šťávě. Ocenit můžete obal i ledový zvuk, ale jinak je cokoliv těžké popisovat. Pokud se chcete vyhnout tupému opisování promo materiálů, musím vše znázornit pomocí obrazů, které mi poletují hlavou jako hejno krkavců. Nečistá, black doom metalová hra plná krvavých stínů!


Asphyx says:

The black doom metal PREDATORY LIGHT from USA released an excellent album this year. It meets all of my requirements for an ice, sad and black record which froze my blood. The band is like a group of black metal noblemen from the past who came to tell stories full of darkness. I appreciate the good ideas and the voice which sounds like a raven. You can feel the cold, power, sparkling energy and certain sadness from the "Death And The Twilight Hours". During the listening I feel like a hunter waiting for his prey. PREDATORY LIGHT threw an album among us this year which will bewitch you, curses you and spread you over a small pieces. You will become a member of their group and you will hunt only dark cold melodies. There are some records which will curse me forever. "Death And The Twilight Hours" is one of them. Everyone has their own secrets and I dare say that when listening to PREDATORY LIGHT, it comes out like a bloated drowning man. I'm quietly pedaling along and soaking up the rotten atmosphere of the whole album. Actually, it's hard to write about records like this, because everything is so dreamy, otherworldly, atmospheric. All that's left is pain and suffering. A few kilos of sadness hit your organs. Your brain is boiling in its own juice. You can appreciate the cover and the icy sound, but otherwise it's hard to describe anything. If you want to avoid bluntly copying promo materials, I have to illustrate everything with images that fly through my head like a flock of ravens. An impure, black doom metal game full of bloody shadows!

TRACKLIST
1. The Three Living and The Three Dead
2. Wracked by Sacred Fires
3. Death and the Twilight Hours
4. To Plead Like Angels

LINE-UP
K.M. - Strings, Organ
L.S. - Strings, Voice
D.J. - Bass
D.M. - Drums


pátek 1. července 2022

Recenze/review - CORROSIVE - Death as a Process (2022)


CORROSIVE - Death as a Process
CD 2022, Black Sunset / MDD Records

for english please scroll down

Každý člověk žije ve své sociální bublině. Naivně jsme si mysleli, že se naše společnost postupně vyvíjí k lepšímu. Jenže historie nás učí, že to není pravda. Byli jsme hloupí. Mysleli jsme si, že budeme létat na dovolenou do vesmíru a místo toho zase sledujeme, jak někdo mučí nevinné lidi. Vytrhaná střeva, rozstřelené hlavy. Bolest a utrpení. Temnota se vrátila. Jde jen o to, se ze všeho nezbláznit.

Píšu a myslím si to i po více než třiceti letech v death metalovém undergroundu. Hudba mi pomáhá přežít, uvolnit napětí. S německými maniaky CORROSIVE jsem měl již několikrát co do činění. Vždy se mi na nich líbila upřímnost, brutalita a schopnost napsat surový a úderný song. Letos kapela přichází s dalším ze svých pověstných surových útoků. 


I novinka utíká v podobných rytmech, jako desky od kapel typu OBITUARY, CARCASS, BOLT THROWER, VOMITORY, plus je samozřejmě přítomen severský odér. Němci jsou nekompromisní, s ničím se moc nepářou, ale nezapomínají ani na chlad a temnotu, která k tomuto stylu vždy patřila jako dobrá rakev k mrtvole. Jsem rád zavřený s deskou v pokoji, s chutí si užívám masivní a hutný zvuk. Daleko od zpráv, daleko od debilních statusů na sociálních sítích. Jen já a hudba, jen já a krutý, ošklivý a morbidní smrtící kov. Neznám nic lepšího, než přijít z práce, unavený a utahaný, a pustit si pořádně nahlas desky, jako je "Death as a Process". Najednou jsem ve staré márnici hluboko pod naším městem. Nahoře se mezi sebou loví další a další lidé a my ohledáváme mrtvoly. Suchá statistika, ale také tisíce příběhů, zmařených životů. Kdy tohle skončí? Nevidím světlo na konci tunelu. Zlo a touha po krvi je totiž v každém z nás. Záleží jen na situaci a příležitosti. Nezměním to, ale jedno vím jistě. Pokud by lidé víc poslouchali podobný death metal, byli by klidnější. Frustrace, nenávist a touha ničit by zůstaly zavřeny v pokoji i v našich hlavách. V temných myšlenkách, které byly na novince zhmotněny. Nový zásek se kapele opravdu povedl. A to po všech stránkách. Zničující, krvavý, death metalový masakr!


Asphyx says:

Everyone lives in their own social bubble. We naively thought that our society was gradually evolving for the better. But history teaches us that this is not true. We were stupid. We thought we were going to fly to space on vacation, and instead we're back to watching innocent people being tortured. Guts ripped out, heads blown off. Pain and suffering. The darkness has returned. It's just a matter of not going crazy.

I'm writing and thinking this after more than 30 years in the death metal underground. Music helps me to survive, to release tension. I've already had to deal with German maniacs CORROSIVE several times. What I always liked about them was their honesty, brutality and ability to write a raw and punchy song. This year the band comes with another one of their legendary raw attacks.

The new album also runs in similar rhythms as records by bands like OBITUARY, CARCASS, BOLT THROWER, VOMITORY, plus of course there is a Nordic flavour. The Germans are uncompromising, they don't fight too much with anything, but they don't forget the coldness and darkness that has always belonged to this style like a good coffin to a corpse. I'm happy to be locked in a room with the record, relishing the massive and dense sound. Away from the news, away from the moronic social media statuses. Just me and the music, just me and the cruel, ugly and morbid death metal. I don't know anything better than coming home from work, tired and worn out, and turning up the volume on records like "Death as a Process". Suddenly I'm in an old morgue deep under our town. Up there, more and more people are hunting each other, and we're looking over the corpses. Dry statistics, but also thousands of stories, lives wasted. When will this end? I don't see a light at the end of the tunnel. Evil and bloodlust is in all of us. It just depends on the situation and the opportunity. I can't change it, but I know one thing for sure. If people listened to more death metal like this, they'd be calmer. Frustration, hatred and the desire to destroy would remain locked in the room and in our heads. In the dark thoughts that were materialized on the new album. The band has really done a good job with the new record. And in all aspects. A devastating, bloody, death metal massacre!


about CORROSIVE on DEADLY STORM ZINE:

TRACKLIST
1. Death As A Process
2. Preserved Behind Glass
3. Human Puzzle
4. Welcome To Your Autopsy
5. When Body And Mind Are Separated
6. Romance For Barbecue
7. Necroloveicon
8. Deathbedvisions
9. When She Smells Like Warm Butter
10. Your Pain Is My Gain
11. Demon

Line-up:
Andy Konnerth - Gesang
Stephan Becker - Gitarre
Alex Hartmann - Gitarre
Andrè Skopko - Schlagzeug
Sascha Schekanski - Bass/Backing Vocals




TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine