DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 30. srpna 2021

Report, photos, video - Back to the Symbolic - Tři Dvory u Kolína - ARTILLERY, SYMBTOMY, POPPY SEED GRINDER, BOHEMYST, CRYPTIC BROOD - 27. 8. - 29. 8. 2021


Author of photos and videos - Jakub Asphyx.
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound


Satan je kamarád. Musí být, protože jinak bych ve svém věku místo toho, abych tady seděl u počítače a psal své zážitky z jediného mnou letos navštíveného festivalu, raději spal, jedl, pil pivo, četl si a nebo laškoval s manželkou. Jenže to ne, to já musím vyrazit do zimy, deště a nepohody přes půl republiky. Kvůli muzice, kvůli lidem, kvůli tomu, abych si vyčistil mozek. Za poslední rok se toho stalo kolem tolik, že se spoustě z nás zcela změnil život. A někteří už bohužel nejsou mezi námi. Třeba můj dlouholetý kamarád Juraj Immortal Haríň, kterému bych rád dnešní report věnoval. Minule jsme si spolu dávali na Symbolicu rum. Teď už to nejde a mám v sobě pořád kus prázdného místa.


Ne, nebojte, můj report nebude smutný, ale Juraje jsem musel zmínit. A teď už dost, on by byl rád, kdybychom se normálně ožrali, podporovali muziku a užili si to. Já byl třeba zase v úplně jiným světě. Bez debilních zpráv, bez prolhaných politiků, bez problémů v práci. Tělo dostalo záhul, ale hlava, hlava si odpočinula. Ono taky, abych navázal na svého skvělého strýce (který si prošel jak lágrem za světové vojny, tak Jáchymovem), na východě Čech jsou skvělí lidé. Jeho teorie se opět ověřila, říkával - namachrovaná, falešná Praha, pochmurná a naštvaná Plzeň a pohodový Kolín. Můžu potvrdit. 

V pondělí jsem si koupil svůj pátý stan. Z Alzy od skřeta, za šest stovek. Já nespím pod stanem. Jeden mi tu minule shořel, jeden se utopil v bahně, jeden mě sral, tak jsem ho zahodil a ten poslední nevím, byl jsem ožralej. Dal jsem si taky předsevzetí - nebudu pít panáky - nedodrženo, nebudu koukat po holkách - tady pomohlo, že jsem byl na plech a taky jsem se snažil dodržovat nařízení ministerstva zdravotnictví o dvou metrech distance - dodrženo, stejně bych to musel napsat, jinak by mi dala manželka do držky - fakt dodrženo, co si pamatuju.


Tentokrát je mým parťákem Michal. Odveze mě, dbá na to, abych přežil. Patří mu za to velký dík. Nejsem totiž již žádným koncertním nomádem, který by navštěvoval všechno a všude a tak když už vyrazím, jsem jak utrženej ze řetězu. Inu, zase si to pořádně užiju. Lákalo mě prověřené prostředí, ARTILLERY, CANCERFAUST (kteří tedy nakonec nebyli, ale to se nedá nic dělat), CRYPTIC BROOD, SYMBTOMY (sorry, ale já vždycky, když tenhle název píšu, tak mi to opravuje na SYNKOPY) a moji milí Popíci. Taky se mi líbí, že jsme na Symbolicu něco jako rodina, ještě před tím, než se dědí po bohatém strýčkovi. Takové bývaly festivaly kdysi v devadesátkách (jo hergot, o tomhle jsme se s Jurajem několikrát bavili). Omluvte mě, já měl stejně celou dobu pocit, že je tam někde se mnou, kouká na mě, jak jsem ožralej, jak se snažím být vtipnej, jak tu naši muziku pořád žeru (ten rum si jednou dáme, Satan říkal, že má pro nás nějakej dobrej, archivní, z roku 1989, to vyšlo album Slowly We Rot).






V práci jsem v pátek jak na trní. Krosna je doma plná a když mi Michal zavolá a dá pokyn, začnu se tak nějak přiblble usmívat. Takhle já se těším. Najednou je pryč omega i delta, testy, očkování, volby, práce, práce, práce, jsme jen my dva v dodávce, metal a spousta vzpomínek. Jezdíme spolu už tak dlouho, že by to vydalo na román. Nebo na jeden malý český blogísek, který čtou hlavně na druhém konci světa za velkou louží. Plním si sny. Hej Dejvy a Duzl, za ty ARTILLERY neskutečný díky. Trefa do černýho, přesně takhle jsem to chtěl, kamarádi CRYPTIC BROOD z Německa jsou dalším skvělým bonusem. Na malém pódiu, přesně tak to mám rád. To jen abyste věděli, co mě hlavně nalákalo a o čem jsme kecali.

Postavit stan není žádná prdel. Ono když stojí pár stovek a něco málo v balení chybí. Ale pomohli dobří lidé. Jako vždycky. Najednou mi nevadí, že jsem vstával celý týden ve čtyři ráno. Mám v sobě takovou tu pradávnou sílu, načerpanou léty poslechem metalu. Ke vstupu jdu pevně, svírám v ruce vinyly (dárky pro Duzl) a jen tak mimochodem prohodím: "Jsem oočkovanej, odčervenej".  A pak už to začne. Jsem v jiným království, v zemi, o které jsem snil celý rok.







Mám červenou ruku od plácání, jak se zdravíme. Fakt rodina, tolik úsměvů na jednom místě, tolik radosti. Pivo, kluci ze Slovenska, Pražáci, Moraváci. Hele, Satan je kámoš, ale tohle je pro mě ráj. Areál jak z reklamy na kofolu. Jdu si pro pivo. A rum, tak na Juraje. Rád vás všechny hrozně vidím. Tak mě tak napadá, nebýval o tomhle kdysi hlavně metal? Je jedno, jestli si hubená nebo máš prdel, jestli jsi tlustej nebo šedivej, hlavně nesmíš být kretén. Vítej mezi námi, jak se těšíš na ARTILLERY? Mám zase tolik zážitků, miluju jemné pohledy dívek v černém, užívám si drsný kecy kluků ve frontě na pivo. Jsem doma, jako fakt že jo. Cítím to tak, mám to zakódovaný v krvi, vyrytý v kostech.

Je to jednoduché, nedá se pobrat všechny kapely (nejde zajít na všechno, něco mě taky nebaví a hlavně, nejsem nikde organizovanej, koupil jsem si normálně lístek, akreditace si neberu, nejsem debil, přijel jsem podpořit, a tak budu psát jen o čem chci já, howgh!). Šel jsem jen na některé smečky. Znáte to. Měl jsem poznamenané i další, ale odchytili mě a říkali, dej si s námi rum. A já šel, protože jsem slabé a milé povahy. A koho že jsem to vlastně v pátek viděl a slyšel?

Pátek 27. 8.

DEPRIVED OF SALVATION - ano, i o téhle kapele jste si mohli v roce 2020 na našich stránkách přečíst. Maďarský masivní death metal protkaný melodiemi (Švédsko rules!). Znáte to, festival, máte kelímek v ruce a jdete se podívat k pódiu. Zůstal jsem. Jsou jedné krve, oni i já, tak pravím a dodávám, že mě to neskutečně bavilo. O házení syrového masa prašivým psům jsem již psal mnohokrát, ale tady jsem doslova cítil pach rozkládajících tkání. Do žil mi pronikaly skladby postupně (hrozně se mi líbilo, jak jsou napsány), jako nějaký starodávný jed. Devastující starodávný death metal, zahraný se zničující silou! Skvěle! While listening to this album death is near! We are dancing on graves with the most beautiful zombies. An old school death metal which is manger like a lid of an old coffin













Recenze/review - DEPRIVED OF SALVATION - Destination · Decay (2020):

POPPY SEED GRINDER - bombarďáci z Prahy a přilehlých oblastí mě umí vždy rozsekat. Navíc se přesně trefili do momentu, kdy jsem měl na jejich death hard core styl náladu. Člověk zná za ty roky všechny skladby víc než zákony vlastní země. Mění se jenom čas a místo. Zpěvačka Bára se stala pevnou součástí kapely a Popíkům to neskutečně šlape. Hele a to víte, že když do vás narazí náklaďák plnej kostí, že vás to rozseká na maděru? Tak přesně tohle se mi stalo i v pátek u Kolína. Vystoupení mělo drive, sílu, takovou tu špinavou energii, kterou mám tolik rád. Masakr a hotovo, jdu na pivo!





SHAARK  - jsem neviděl hodně dlouho. Trošku se stydím, ale od devadesátek nikdy. Nové album se mi líbilo a tak jsem byl hodně zvědavý. Thrash metal hraje kapela přeci jen trošku jinak, než ostatní. Cituje se sice také ze starých učebnic, ale zároveň je obsažena typická moravská melodičnost, jestli mi rozumíte. Přiznám se, byl jsem zpočátku nesmělý. Pak si začal podupávat nohou, abych byl nakonec stržen do víru. Vynikající bicí, riffy ostré jako zuby maskota skupiny a řezající vokál. Byl jsem hodně spokojen. Thrash metal made in SHAARK mě roztrhal na kusy.









Recenze/review - SHAARK - Deathonation (2020):

ARTILLERY - často ve svém věku mluvím o snech. O tom, že bych chtěl ještě nějakou kapelu před odchodem do metalového důchodu vidět naživo. ARTILLERY mám rád od jejich začátků. Nebudu vám psát nic o tom, která alba ze zlaté éry nejvíc obdivuji, ale když vylezli na pódium, byl jsem dojatý. Setkání po letech. Vůbec mi nevadilo, že zůstal z původní sestavy jen Michael (a pak tedy ještě jeden starý pes Peter za basou, ale ten nastoupil o pár let později). Koncert mám jak ve snách. Vzpomínky a současnost. Thrash metal, starý nášivky, kamarádi, co už dávno nejsou mezi námi. Všechno se mi míchalo jako v mosh-pitu v hlavě. Z kapely sálala neskutečná radost. Touha předat nám energii. Povedlo se na výbornou. Úžasné melodie, příklon až někam k heavíku. Všechno mi dělalo neskutečně dobře. Byl jsem zase jednou v ráji. V metalovým ráji. Nemám vlastně co dalšího dodat. Další splněný sen, za který neskutečně děkuji!































It's really a perfectly sharpened piece of thrash / heavy metal that gets my attention for the very first time. Then, it staggered, getting into my body like an intruder. The gentlemen act like a launched torpedo, they are unbridled and explosive. All the pressure is then bridged with very memorable melodies. The band does not take themselves too seriously, everything is presented with exaggeration. I admit that I am really entertained, I'm sucking all the atmosphere. Have you ever seen a transformer station? So then you probably know what I'm writing about. An excellent thrash heavy metal concert that will take you through the guts like a sharpened knife! My heart metal and a dream come true!





Miluju korzování, když vše utichne. Proto jsem nechtěl jít spát někam do penzionu u Kolína. Chci být přímo při tom. Potkat se s kapelama, pokecat, Záleží jen na stavu alkoholu v krvi. Mám tak akorát, že se usmívám a velkou výhodou je i to, že se lidi víc tlemí mým vtipům. Aspoň mi to tak přijde. Psala mi nedávno jedna dívka, že se jí hrozně líbil report ze SINISTER, ale že jí vadí, jak jsem sprostý. Kurva jo, já vím, ale když já to chci psát tak, jak to bylo - popisovat realitu. Nebudu vám přeci tvrdit, že jsme seděli u stolu, rozebírali 128 poddruh pohlaví, art deco, nové čajovny na náplavce a tajně se dívali na ladné kroky dívek (aby nás neobvinily ze sexuálního obtěžování), když to není pravda. Byli jsme skoro všichni na plech a říkali slova jako prdel, kozy, kokot a tak. 

Vše bylo mocné, nepublikovatelné. Nechám si s dovolením raději pro sebe. Jednak si všechno nepamatuju, ale hlavně - měli jste tam být s námi. Vím ale, že jsem si místo do powerbanky strčil nabíječku od telefonu do buzitaštičky na zubní kartáček. Že spousta lidí tančila, že se řvalo, dělala rotyka. Ne, to se v polích u Kolína nepářili divočáci, to zase jednou metaláci slavili život. Dobrou, jdu zařezávat. Ty vole, fakt jsem byl dneska 2x v mosh-pitu?

Sobota 28. 8.

Měl jsem plán, že se na spaní obléknu do mikiny, vezmu si spacák a pořádně se vyspím. Místo toho se probudím k ránu, na sobě mám jen trenýrky (kdo mě svékl?) a nohy mi mrznou v dešti venku. Inu stan pro dvě osoby (asi pro nějaký asiaty a ne českýho chasníka). Jdu srát do polí. Mám heboučký hajzláč z domova. Jitřenka ještě neřekla dobré ráno, ale já jsem takovej spokojenej. Teorie ranního hovna funguje. Ještě si chvilku natáhnu záda a pak už jen potkávám u žlabu s vodou dívky, které včera vypadaly rozhodně mladší. Ale usmívají se na mě, což je známkou toho, že jsem nebyl zase takový hovado.

Sprchovat se nejdu, tohle obstarají pičifuky a taky, už se přeci jen trošku stydím za svůj pupík (který mám podle všeho způsobený tím, že se mi zadržuje pivo v těle). Snídám jako král naproti u kluků a holek, kteří se ještě před chvílí smáli mému stanu (jako každej).  Jager, rum na povzbuzení. Mátožné postavy, kdo je větší zombie? Po chvilce mě napadá, jen tak mimochodem, dáme další rum? Na Juraje! 

Druhý den, další kapely. Ano, i já, slovutný reportér, samozvaný kritik a dělník metalu jsem zavítal pod pódium. Bylo mi ctí zhlédnout tyto sety. I se mezi některými jen tak jako doga prospat na trávě u rybníka. A víte, že některý mraky připomínají pentagram? Proberu se a nevím chvilku, s kým jsem se potkal a s kým už ne, po dalším pivu (po sérii detoxikačních džusů) se mi ale rozjasní. Jedeme dál. Hele, Klabi má taky nějaký pití. Díky moc, rád jsem pokecal!

ARAWN - nadupaný, nabroušený thrash metal, který kluci zahráli jak z partesu. Dokonce bych řekl, že mě kapela bavila naživo ještě o trošku víc, než z desek. Mělo to drive, sílu, bylo to špinavý a neurvalý. Co víc přát? Za mě velká spokojenost. 








BOHEMYST - přiznávám, že když jsem naposledy viděl AVENGER, přišli mi již trošku unavení a nevýrazní. BOHEMYST, jako jejich pohrobci, ale působili jako politi mrtvou vodou. Měl jsem pocit, že si kousek od rybníka sedl krkavec s krvavým okem v zobáku a divně se na mě díval. Black metal a death metal od muzikantů, kteří nejen, že skvěle rozumí svému řemeslu, ale i velká spousta temné energie. Recenzi na album "Čerň a smrt" jsem zrovna v pondělí posílal k překladu a musím potvrdit, že pochmurná atmosféra znázorněná na něm, se kapele povedla na výbornou i na koncertě. Jen škoda, že nebyla tma, nějaké ty ohně a svíce. Připadal jsem si jako na starém okultním rituálu hluboko v šumavských lesích. Ten krkavec tam opravdu byl? A nebo ne? 








BOHEMYST showed true darkness. Their Black Death Metal is black, acute, with an amazing power in melodies. I feel like I have been sent into the woods and supposed to whip out all of the roots of evil for the world. This concert catch me and during the listening it does a lot of things to me. I´m accursed, humiliated and at the same time I feel strong like never. I´m walking between shadows, I´m a snake which crawl for its victim. This kind of music is impossible to describe and it reminds me a mirror which is broken on thousand pieces. Hell of a presentation!

EXORCIZPHOBIA - miláčci hlavně mladého thrashového publika. Kapela, které můžete thrash metal opravdu věřit. Oni jej jen nehrají, oni jej žijí. A je to neskutečně znát. Jasně, že už tady všechno, co hrají, kdysi bylo v oblastech jako Kalifornie a i trošku málo západní Německo, ale to nijak nevadilo v tom, že se zase jednou u Kolína rozpoutalo peklo. Já, jako starý thrash metalový pes, který zažil i zlatý konec osmdesátek i začátek devadesátek říkám, když už retro, tak prosím takto. Byla to jízda na horské dráze s odjištěným granátem v ruce. Hergot, takhle se má hrát thrash metal! A hotovo! Bylo to kulervoucí!









Recenze/review - EXORCIZPHOBIA - Digitotality (2020)

NAURRAKAR - zašel jsem si tedy i na black metal. Pánové ho přednášejí v jeho true ortodoxní podobě. Což by mi mělo vyhovovat. Asi by to chtělo tmu, malý klub hluboko pod zemí. Chlad a smrt. Nebylo to vůbec špatné. Přišlo mi, že od minule se kapela dala víc dohromady a bylo to o hodně lepší i hudebně. Přesto jsem se občas neubránil lehkému úsměvu. Prostě pravý norský a švédský black metal, který je buď zlo a nebo je to nuda. NAURRAKAR zatím jedou tak na 70%, řekl bych. Ale jo, dobře bylo. Satan je kámoš a byl spokojenej!









SYMBTOMY - i sešla se parta zkušených muzikantů ze starých časů a vzala s sebou na basu novicku Duzl. Pod taktovkou kapelníka Dejvyho jsme byli svědky premiéry. Nutno říci, že povedené. Možná byly první songy zahrány lehce nesměleji, ale publikum kapelu podpořilo a s každým dalším riffem se mi vystoupení líbilo víc a víc. Starý melodický death metal, který lze definovat s větrem ze severu v zádech, byl prezentován dle mého opravdu povedeně. Možná nebylo vše dokonalé (ale to já ani naživo nechci), ale to nadšení, touha hrát právě takto, mě roztrhalo na kusy. Je prostým faktem, že se dnes death metal tvoří úplně jinak, ale krev se mi vařila v žilách. Ne, nevařila, mrzla, měnila se v jemné černé krystalky. Líbilo se mi to moc. Jen tak mimochodem, koncert mi výrazem opravdu připomněl staré švédské (melodie) a finské (melancholie) kapely. Jsem hrozně rád, že jsem mohl u vystoupení být!























I appreciate how the band is playing with the melodies and that the songs have a clear sense and purpose. I remember them, I am able to feel and live together with the band their individual ideas, motifs, melodies. It's interesting, fresh, and different. It's not perfect, but maybe that's the reason why I appreciate it even more. It is like life itself. Sad, playful, dark, and angry. It's also a good craft, a music that does not leave me calm. Emotions are flying between me and the player as nightmares around the lamps. SYMBTOMY has stepped forward in the right direction, and although it is first concert, it can be compared at least with European groups. In the massive river of Metal the Czech maniacs caught me with this performace. Also you direct your faces on the north and you will see that you will like the storm called SYMBTOMY! Very good melodic death metal with extra freezing added value!

Recenze/review - SYMBTOMY - DEMO#1 (2020)

CRYPTIC BROOD - závěrečná smradlavá old school death doom metalová jednohubka. Kapela, kterou jsem již několikrát viděl a jsem jejím věrným fanouškem. Jako bych mezi prsty proséval prach mrtvých předků. Zkažená krev, riffy jak vystřižené z minulého století a počátku death metalu. Odhodlání, totální uvěřitelnost. Kolem byla tma a v mém těle chlad. Jestli jste někdy byli v katakombách a nasávali pach smrti, tak mi určitě rozumíte. Tady nešlo jen o obyčejné vystoupení, ale o pradávný rituál, mantru, citaci z Knihy mrtvých. Satan se zase jednou usmíval a s chutí podupával do rytmu. Byl jsem proklet, stržen do temnoty a zakopán několik metrů pod zem. Živého mě nedostali! Death metal, u kterého mi podala ruku samotná Smrt!












I suck the sick atmosphere, I look through the pile of old bones. A mouldy sound, a vocal from the beyond world, everywhere is death and darkness. These are all strange things which make from good concerts the excellent ones. I sifted the music between my fingers, ripping it into my head and letting it into my veins. It has become a part of me because its music is the one I love the most. Raw, genuine, real, deadly. CRYPTIC BROOD has recorded an vystoupení full of savage melodies, dripping dirt, hate, evil and rot. We have once fallen in Hell and similar koncerty are like a duty for us. Excellent death metal answer to echoes from the beyond world! Catacombs have released another testimony! Death!


Jestliže byl pátek mocný, tak sobota byla ještě víc. Rovnice o střádání alkoholu v žilách funguje. Neznámé jako rum, pivo, borovička, slivovice, dokonce mě někdo zval na whiskey, jsou takhle vedle sebe velmi hezké, ale dohromady je to jako rána z děla - výsledek dvakrát podtrhněte. Trošku jsem si chvílemi připadal jako průtokoměr, měřák na chlast. Možná si řeknete, co ten starej pán (jakej je mužskej ekvivalent ke slovu mature?) zase blbnul? Neměl by mít už rozum? Jsem opravdu povahy slabé a dobrák od kosti. Neumím odmítnout, nemám najednou záklopku a srdce nejít na panáka. Víte, pro mě jsou podobné chvíle hrozně důležité. Někteří chlapi v mým věku opouští své druhé milenky, dokazují si, že ještě slezou Milešovku, kupují si auta na velký kokoty, no a já chodím na metal. Je to můj život. Mám to tahle rád. A sobota byla vskutku exkluzivní. Epesní, nebál bych se napsat!











Parádní pokec s CRYPTIC BROOD, kdy je učíme pít rum. Jako asi každej nám nevěří, že je z brambor. Surový pití mě ale sejme. Pak si už jen pamatuju, že...

Pořád se s někým objímám. Chci obejmout celej svět. Kurva, proč nežijeme jako Lemmy rock´n´roll? Stále to někomu říkám a všichni mi to odkývají. Atmosféra po koncertech je jako vždy neopakovatelná. Miluju, miluju ji a říkám to nahlas a natvrdo, i když se má s těmito slovy šetřit. Nechci aby noc skončila, ale ono si pak tělo řekne stejně svý. Vydržím hodně, ale do stanu už si žádnou slečnu na takové to domácí povídání neberu, stejně by se tam ke mě nevešla.

Můj stan, můj hrad. Usínám, ne jsem mrtvej. "Vstávej, dělej, mám pro tebe novou desku skvělý kapely, budu jí vydávat za měsíc, ale tohle musíš slyšet. Asphyx, co na to říkáš? To je old school po piči, co, nespi pořád?". Tečou mi tam u Kolína v polích slzy, probudím se do zimy a tmy ze snu. Možná je to duchem místa, možná tím, že na Juraje často pořád myslím. Přišel za mnou. Věřte si tomu nebo ne, ale třesu se z toho ještě teď. Asi, nejspíš to bylo alkoholem, ale stejně. Pak si jdu zase lehnout a napíšu manželce a dětem. Mám vás moc rád. Až si to ráno přečtou, tak si budou říkat, že táta asi hodně popil. Ale budou rádi a já chci, aby tomu tak bylo.  

Zvuk - za mě spokojenost. Jak bývá dobrým zvykem, lidé hledají drobnosti, ale já fakt neslyšel, že by něco bylo špatně. Tak sorry, třeba příště:))).

O prostředí se toho moc nového napsat nedá. Za mě jen, jsou zkrátka na světě místa, kde je mi prostě hrozně dobře. Budhisti by nám to asi vysvětlili lépe, ale za mě nádhera. Myslíte si, že bych si jinak kupoval jednorázovej stan, mrznul někde po nocích? 

Organizace - když všechno šlape, tak si toho většinou nikdo moc nevšímá (ale já jo a absolutně bez připomínek). Mě se na Symbolicu líbí takový ty drobnosti, jako třeba zombíci. Nebo se mě třeba pořád někdo ptal, jestli už jsem ochutnal tohle nebo něco jiného. To vám přijde až divný, že potkáte sedm lidí a každej si pošmákl na něčem jiným. Já tedy moc nejím, dost na to zapomínám, ale co jsem ochutnal, tak pověstný klobouk dolů a řád zlaté vařečky. Jo a ten úsměv k tomu? Mohu k vám chodit na obědy každý den? 

Návštěvnost - vyprodáno, 250 lidí. Mimochodem, samej srdcař, co jsem koukal, potkával. 

Neděle 29. 8. 

Jsem pořád ze svého nočního zážitku hotovej. Je mi blbě od žaludku. Divný stavy. Pocit provinění. Cože, to jako fakt musím sbalit stan? Já nikam nejedu. Budu zde navždy. Najdu si práci na statku, přestěhuju se sem. Mám to už dlouhé roky nastavené tak, že je pro mě metal hlavně o lidech. Takový ty čuráčky, co si pořád jen stěžujou, jsem vytěsnil. Jdi do vole prdele, já se chci bavit, užít muziku, dělat bordel. 

A tohle všechno na SYMBOLICU můžu. Muselo být opravdu hodně těžké letošní ročník uspořádat. Situace je všem známá a přesto se pořadatelům povedl majstrštyk. Přivézt smečky, které jinde neuvidíte, opít mě jako carskýho důstojníka, přivést mě do nekonečného stavu blaženosti. Spousta zážitků, usměvavých tváří. Metal je možná drsná, surová, neurvalá muzika o ošklivých věcech, ale chodí na něj pořád lidé se sluncem v duši. Alespoň tedy ke Kolínu. Když odjíždíme, tak jsem až dojatej. Jak svíčková bába. Tolik pozitivních emocí jsem totiž už dlouho nezažil. Letošní ročník byl pro mě takovou náplastí na všechen ten svrab, co byl poslední dobou kolem. Čas poběží dál, ale vzpomínky zůstanou. Děkuji uctivě všem, bylo mi zase velkou ctí. Bylo to étericky zemité, rozevlátě surové. Už teď, když píšu tyhle řádky, směju se. Pořád se směju. Jo, Satan je fakt kámoš.

Věnováno památce člověka, kterého jsem si neskutečně vážil - Juraje Immortala Haríňa. Potkali jsme se poprvé kdysi v devadesátých letech v Praze na Carcass. Naše životy se často protínaly, hlavně tedy poslední roky, kdy jsem začal o hudbě psát. Juraj poslouchal metal srdcem. On žil metal. Teď už tady není a já pořád nějak nevím, jak mám to prázdný místo zaplnit. Proč už mi v noci nevoláš a neptáš se, jestli ti sepíšu recenze? To tvoje typické, ty kokso, kdo to bude říkat za tebe? Proč už nejedu ráno tramvají a nechápu, jak to můžeš všechno stíhat? Mě vlastně všechno dochází až teď. Toho ruma dáme, minule jsem ti ho slíbil. Jen vydrž, mám tady ještě hodně práce. Když tu nejsi, tím víc. Díky moc za všechno!

O SYMBOLICU na DEADLY STORM ZINE:




Author of photos and videos - Jakub Asphyx.
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound


----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - MORTUARY SPAWN - Spawned from the Mortuary (2021)


MORTUARY SPAWN - Spawned from the Mortuary
EP 2021, Brutal Cave Productions / Chamber of Emesis / Sewer Rot Records

for english please scroll down

Nekonečný pochod smrti. Přeješ si konec, ale ještě nevíš, že utrpení bude pokračovat. Kolik je toho schopen člověk vydržet? Po kolena v bahně, v močálech, kde čeká za každým stromem démon. Krkavci krouží v pravidelných spirálách. Neexistuje už nic, jenom temnota. Jakoby slunce někdo navěky spolkl a odsoudil nás k nicotě. Konečně ti proletí srdcem ostrý nůž. Padáš k zemi, vznášíš se, přecházíš na druhou stranu. Měl si těžký život, ale i teď tě nečeká nic hezkého. Ano, o podobných věcech bývá dobrý death metal.

Jsou o nich i skladby nového EP, prvotiny britských MORTUARY SPAWN. Kapely, která vás s chutí a vášní starých kapel vezme na nekonečný výlet do záhrobí. Úderné bicí, vokalista s chorobou v hrdle a velmi dobře napsané skladby. Přesně takové je nové album "Spawned from the Mortuary".


Mám rád, když si mě skupina získá hlavně svojí atmosférou. Musí umět navodit nálady podobné těm, které zažíváte při návštěvě hřbitova za městem. Podobně jako INCANTATION, nebo ve finské škole death metalu, se to britských maniakům daří. Jen nehledejte nijakou progresi, ani novátorství. Vše je plesnivé, staré, mokvající, na špínu se nehledí. Zároveň si kapela dala velkou práci se zvukem, neopomněla ani skvělý obal. A tak tu máme zase jednou co do činění se smečkou, která přesně pochopila ducha starých časů. Poslední dobou vylézají z krvavé mlhy další a další bojovníci, ale jen některým jejich hudbu věřím. MORTUARY SPAWN to se mnou umí, hrají si se mnou jako šelma se svojí kořistí. Bolí mě celé tělo. Pochod smrti ještě neskončil. Nadechni se zkaženého vzduchu, nasávej puch rozkládajících se mršin, užívej si poslední okamžiky svého nebohého života. Mám rád tenhle styl, protože má v sobě tajemno, záhadnost, zkrátka věci, které my, staří death metalisté máme tolik rádi. "Spawned from the Mortuary" je povedenou, chladnou a krvavou esencí prašivého smrtícího kovu! Velmi dobře! 


sumarizace:

Chřestí se pytlem plným kostí, útočí se ze zálohy. Zvuk je parádně prašivý, motivy ve skladbách shnilé a vokál chorobný. Vše je v absolutním pořádku a všichni, kdo mají rádi starý death metal, by mohli být spokojeni. MORTUARY SPAWN navíc přidávají kus sebe samého a zvou vás na výlet do tajného chrámu bolesti s takovou razancí, že nelze odolat. Songy řežou, sekají, ale zároveň chladí jako atmosféra v opuštěné hrobce. Chodby podsvětí jsou nekonečné, stačí jen vstoupit a nechat se pohltit. Mě se to stalo, nová deska mi ihned pronikla do žil a ještě dlouho tam zůstane. Píšu to pořád, není nad to, pořádně přidat hlasitost, zhasnout všechna světla a zúčastnit se obřadu s názvem "Spawned from the Mortuary". Pánové umí navodit potřebnou atmosféru, předat pestrou paletu mokvajících nálad. Smrt čeká! Staňte se také nemrtvými!


Asphyx says:

The album sounds like shaking a sack full of bones, attacking from ambus. THe sound is very dusty, the motifs in the songs are rotten and the vocals are sick. Everything is perfect and everyone who likes old death metal could be satisfied. In addition, MORTUARY SPAWN add a piece of themselves and invites you on a trip to the secret temple of pain with such force that it cannot be resisted. The songs cut, chop but at the same time cool like the atmosphere in an abandoned tomb. The corridors of the underworld are endless, just enter and be swallowed. It happened to me, the new record immediately penetrated my veins and will stay there for a long time. I write it all the time, it's not over, to add volume properly, turn off all the lights and take part in a ceremony called "Spawned from the Mortuary". Gentlemen can create the necessary atmosphere, convey a diverse range of soaking moods. Death awaits! Become undead too!


Tracklist:
Crepuscular Imperilment
‚Neath The Mound Of Murids
Thorax And Abdomen
Odious, The Charnel Miasma
Spawned From The Mortuary

neděle 29. srpna 2021

Recenze/review - CEREBRAL EFFUSION - Ominous Flesh Discipline (2021)


CEREBRAL EFFUSION - Ominous Flesh Discipline
CD 2021, New Standard Elite

for english please scroll down

Hned kousek za městem, kam se chodí všichni rádi a často projít, ležela, vznášela se v ledové vodě. Nafouklé břicho, maso rozkousané na cáry. Vypadala v těch bílých šatech jako víla. Nebýt té krve a zohaveného obličeje. Kdo jsi a co se ti stalo? Vytáhli jsme tělo z vody a odháněli dav čumilů. Každý chtěl mít svůj vlastní záběr. Smrt je přeci tak přitažlivá. Jeden muž ale nic nenatáčel, ani nefotil. Usmíval se a spokojeně pokyvoval hlavou. Stejně jako já u nové desky španělských CEREBRAL EFFUSION.

Brutální death metal býval ve svých tématech i hudbě vždy dost úchylný. Tak je to ale v pořádku. Na horory se také koukáme, abychom se chvilku báli, podráždili své receptory. Mám rád, když je hudba syrová, krvavá. Hodně si vybírám a jakmile to smrdí slammem, tak jdu většinou pryč, ale tentokrát jsem zůstal. Tahle pitva se totiž opravdu povedla. 


"Ominous Flesh Discipline" je typickým smrtícím albem, určeným pro staré fanoušky. Co také od veteránů čekat. Myslím ale, že novinka není jen obyčejným řemeslem. Má v sobě něco navíc, takovou tu krvavou šmouhu a temnotu, která se mi na tomhle stylu tolik líbí. Španělé to se mnou umí, to je bez debat. Vůbec mi při poslechu nevadí lehký stereotyp i pocit, že jsem tohle všechno už někde slyšel. Jenže přátelé, to dnes zažijete u každé nové nahrávky. Výrazové prostředky jsou přeci jen omezené. Tohle je hniloba pro milovníky GORGASM, DISGORGE, BRODEQUIN, LIVIDITY, PUTRIDITY. Nic jiného v tom nehledejte. Musím samozřejmě uznat, že zvuk i obal jsou skvělé. Jedná se o totální nasazení řezníků, kteří už nepotřebují nikomu nic dokazovat. Pro ně je ohledávání mrtvol každodenním chlebem, stejně jako pro nás poslech jejich alb. Songy jsou šťavnaté, temné, chladné, nehumánní. Jako celek deska splňuje nejvyšší požadavky na veřejnou pitvu. Je příjemné se jednou za čas kývat se sekyrou v ruce do rytmu CEREBRAL EFFUSION. Brutální death metal, který smrdí zkaženou krví!


sumarizace:

CEREBRAL EFFUSION na svém novém albu jasně dokazují, že jsou zkušenými brutálně death metalovými řemeslníky. Svoji práci zvládají na výbornou a k tomu navíc ještě přidávají radost ze hry samotné. Hodně se mi líbí syrový zvuk i nekompromisní, sypací pasáže. Vokalista do toho také dává vše a my tak máme před sebou kapelu, která moc dobře ví, co chce hrát. "Ominous Flesh Discipline" je sice tradičním, ničím na první pohled překvapivým albem, ale je zahráno s obrovskou chutí a nadšením. Tradiční postupy, síla, energie a všude přítomný pach smrti. Tohle všechno z desky cítím. Podobných kapel je sice dnes obrovské množství, ale na rozdíl od jiných mě baví CEREBRAL EFFUSION poslouchat. Přijdu si jako na návštěvě jatek. Na hácích visí čerstvé maso, řezníci napřahují svoje sekery. Každý úder je krutý, přesný a nekompromisní. Stejně jako hudba španělských maniaků. Podobná CD v supermarketu nekoupíte, musíte do poctivého řeznictví. Brutální death metal, po kterém vám zůstanou pořádně hluboké jizvy! Perfektní morbidní práce!



Asphyx says:

CEREBRAL EFFUSION prove that they are experienced brutal death metal workers with their new album. They know how to make their job well and they also add a joy of playing. I really like the raw sound and also uncompromising and pouring passages. The vocalist give us everything so we can see the band which knows what it wants to play. "Ominous Flesh Discipline" is a traditional and not very surprising album at the first glance, however it is played with so much passion and joy. Traditional actions, power, energy and omnipresent scent of death. This is what I can feel from this album. There is a lot of bands with the similar elements however in contrast I really enjoy listening to CEREBRAL EFFUSION. I feel like a guest in a slaughter house. There is a fresh meat hanging on hooks, butchers are reaching their axes. Every hit is cruel, precise and uncompromising. Same as the music by this Spanish maniacs. This is not the CD you can buy in a supermarket you have to go to the butcher shop. Brutal death metal which makes a lot of deep scars on your body forever! Perfect morbid work!


Tracklist:
01. Interbreeding Animosity
02. Maniacal Disturbance
03. Compelling The Epidemic
04. Descending Into Psychodrome
05. Unstained Exploitation
06. Delirious Urges
07. Formless Transmigration

band:
Kosme: Bass & Vocals
Pe: Guitars & Backing Vocals
Jabo: Guitars
Eihar: Drums

Mixed by Walter Tuzzeo & Cerebral Effusion at Legarre Studio
Mastered by Colin Davis at Imperial Mastering
Artwork by Pedro Sena - Lordigan
Title Logo by Seyerot Extreme Logo Design



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý čtrnáctý - Dvojí život páně Smrťáka


Příběh tří stý čtrnáctý - Dvojí život páně Smrťáka

Vono se řekne, tak se na ni vybodni, ale není to tak lehký. Kdo někdy opravdu miloval přízrak, tak asi ví, o čem píšu. V Plzni jsem se cítil zneužitěj, poníženej, hrozně mě všechno vyčerpávalo. Pomalu jsem se dostával ze své naivní představy, že mě bude milovat dvojnice Kačenky. Byla jí neskutečně podobná, až tedy na nějakou tu drobnost. Byla to neskutečně zlá holka. Často jsem o tom přemýšlel, jak jsem se nechal nachytat na sladký řeči a falešný úsměv. Bylo to pro mě velké poučení do života. Možná se to tak mělo stát, měl jsem dostat pořádnej kopanec do obličeje. Byl jsem pomlácenej, jako bych spadl do pračky. Smrděl jsem chlastem a zaschlou krví, taky jsem byl poblitej. Do autobusu mě nevzali, tak jsem jel do Plasů vlakem. Mí spolubydlící mě ihned prohlásili za váguse, padlou existenci. Asi měli pravdu.

Po sprše jsem si lehl a chtěl umřít. Proč mi v Plzni nic nevychází? Byl jsem asi nejvíc rozhodnutej, že se na všechno vykašlu, půjdu na vojnu, vrátím se domů, do Boleslavi, kde to znám, mám tam spoustu kamarádů. Myslím, že kdybych trošku zatokal, Ester by se mnou zůstala. Je to krásná holka a její táta má knihkupectví. Třeba by se mi splnil můj sen. Taky bychom zase mohli s naší partou jezdit na koncerty, každý pátek U Hymrů řešit život a vůbec si užívat. Připadal jsem si jako Jackyll a Hyde. V Boleslavi vysmátej mladej frajer, v Plzni mlčenlivý chlapec, co neví co má dělat sám se sebou. Jako vždycky, když mi bylo blbě, když mě něco štvalo, tak jsem poslouchal muziku. Thrash a death, sem tam nějaký heavík, ale i starý rockový kapely. Měl jsem už hodně velkou sbírku, bylo z čeho vybírat. Navíc jsem každej pátek dostal přísun nových tipů.

Mladší už sice poslouchali něco trošku jiného, nevadilo jim kombinování metalu s rapem, hardcore, ale pořád bylo z čeho vybírat. Kupoval jsem časopisy a četl si na přednáškách, který mě většinou vůbec nebavily. Zatím jsem ale do školy poctivě chodil, dokonce se i učil, vlastně ani nevím proč. Představa, že ze mě bude konstruktér, technolog nebo podobné zaměstnání, mě docela děsila. Pořádně jsem se oholil, nechal si zastřihnout vlasy, takže jsem nevypadal tak děsně, ale spíš jako tehdy hrozně moderní novodobí hippies a šel znovu do školy. Tak a teď se sebou něco uděláš. Čas v Plzni se budeš učit, číst si, vzdělávat a v Boleslavi chlastat a chodit na brigádu. Měl jsem to moc dobře vymyšlený. Dokonce jsem to čtrnáct dní vydržel, nechodil přes týden pít, až mi trošku hrabalo. Kroužky mých kolegů studentů byly takový, no jak to napsat, divný. 

Já byl zkrátka zvyklý říkat na rovinu, co si myslím a předpokládal jsem, že všichni lidi jsou jasně rozpoznatelný. Ti dobří jsou i chytří a tupci jsou debilové, jestli mi rozumíte, něco jako v Pánovi prstenů. Jenže oni někteří vzdělaní lidé dokáží být velký svině, možná ještě větší, než ti, co moc rozumu nepobrali. Kačenka číslo tři mě nechala zmlátit, ponížila mě, ale ono ji to nestačilo. Její otec na škole učil. Od pohledu takový hodný tatík, ale pod povrchem to pěkně bublalo. Nejdřív v náznacích, kdy mě znenadání vyvolal a ptal se mě na věci, co jsme ještě třeba ani nebrali. Sem tam utrousil něco o mém oblečení, vizáži. Pomalu jsem začal chápat, po kom je jeho dcera taková zlá. Jednou si mě dokonce po cvičení zavolal a normálně na rovinu mi řekl, že i kdybych uměl všechno na výbornou, tak mě nenechá projít. Vylezl jsem před školu, zapálil si cigáro a zapadl do hospody U Darebáka. 

Tak si to shrňme, říkal jsem. Jsem tu pár týdnů, mám jednoho kamaráda, který na mě nemá moc času a několik nepřátel. Bydlím daleko, že se mi nechce tam ani jezdit. Většinu času mlčím a nebo poslouchám muziku u knihy. Jsem raději ve svých myšlenkách, prožívám příběhy na otevřených stránkách, než abych žil opravdový život. V hospodách si sedám v Plzni do rohu, aby mě nikdo neviděl, v Boleslavi do středu stolu a už můj příchod je provázen nadšením a radostí, že jsem konečně s nimi. Přisedne si ke mě jeden takovej starší chlápek. A jestli si nedáme partičku. Je na plech, tak si říkám, proč ne, ale vyklepne mě jako malýho kluka. Pak se rozkecá, učí na strojárně matematiku. Jak jsem rozhozenej, tak se mu svěřím se svým problémem. Podívá se mi do očí, zamumlá něco o tom, že když byl mladej, tak byl mánička a že se nemám o nic starat. Vše zařídí, fotřík od Kačenky třetí mu prý něco dluží.

Beru to jako opilecký machrování, nic dobrého nečekám, ale je fakt, že od té doby jsem neměl žádný problém. Pan otec mi už nikdy nevyhrožoval. A pana profesora jsem potkával v hospodě každý den. Jeho vyprávění je na knihu, byl to hrozně chytrej chlap, absolutně asociální, takže jsme si měli hodně co říct. Uměl poslouchat, přesně chápal, jak se cítím. On tedy kvůli své výjimečnosti a schopnosti v matematických vědách a já kvůli tomu, že jsem byl mladej, rozdrásanej. Na naše společná odpoledne u piva vzpomínám rád. Nedávno zemřel. Zprávu jsem se dozvěděl náhodou, když jsem si četl v tramvaji zprávy na twitteru. Občas potkáme v životě lidi, kteří nás hodně ovlivní. Jen se mihnou, ale jsou ve správný čas na správném místě. Dvojí život páně Smrťáka pokračoval dál. Ale už jsem zase začal trošku věřit tomu, že to v Plzni nebude zase tak špatný.

Přijedu do Plasů a holky zase hrají volejbal. Sednu si a začnu na ně pokřikovat. Prdelky poskakují, slečny se smějou, svět je fakt v tuhle chvíli krásnej. Chvilku si s nima zapinkám, mám takový ty řeči, že spolu musíme do sprchy, že by pak bodlo nějaký to pivko, a ony se chichotají. Předvádím se, tohle je jediný, co mi momentálně jde. Aspoň někdo se se mnou baví. Hodím si věci na pokoj, kde sedí v knihách oba mí spolubydlící, závodní onanisté. Podivím se, že nemají zrovna ruce v kalhotách. Pozdravíme se a oni, kam zase jdu, že bych se měl učit. Usměju se a dám si do kapsy pětistovku. Dnes to chci rozjet. Holky jsou už osprchované a voní mládím. Kopneme do sebe rumy a je nám děsně fajn. Škoda, že jsou na mě tak mladý. Aspoň si to myslím. Jsem pro ně zkušenej kluk, co už ledacos ví, některý na mě koukají jako na svatej obrázek. Přesně tohle právě potřebuju. Opilé je odvedu domů. Dostanu spoustu hubiček, některé jsou trošku odvážnější, ale když usínám, tak si nechám jenom zdát. Žiju momentálně dvojí život, asi jako každý, kdo opustil rodné místo a začíná znovu.

Co vlastně chci? Teď už to vím, začínám chápat. Holku na celej život, klid, muziku, úsměv na tváři. To není zase tak moc, ne? Minulý týden mi řekla Ester, že by mě pořád chtěla. Dělal jsem nedostupnýho. Nechci ji ubližovat. Ale když nad tím teď přemýšlím, tak být jednou váženým panem knihkupcem není zase tak špatný. Nojo, ale to by se mi neměla pořád vracet ve snech jedna představa. Kdo byla ta krásná holka, co se mnou jela jednou z Prahy v kupé a pak mě viděla v hrozným stavu, když jsem dostal do držky od goril, co je na mě poslala Kačenka třetí? Ještě jsem neutušil, že s ní budu mít jednou krásnej pohodovej život. Zvláštní, v Plzni se mi momentálně moc nelíbilo, ale stejně mě město něčím přitahovalo. Všechny ty hospůdky, studentskej život, kterej jsem zatím nezažil i fantazie o neznámé dívce, kterou jsem nemohl vyhnat z hlavy. Jakmile ale v pátek odjedu do Boleslavi, tak přeřadím na úplně jiný styl a na všechno zapomenu. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 28. srpna 2021

Recenze/review - TOMBSTONER - Victims of Vile Torture (2021)


TOMBSTONER - Victims of Vile Torture
CD 2021, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Symboly vyryté do kůže. Označkoval si tě. Jako kus dobytka. Zpočátku tak hodný pán, v košili a kravatě. S neodolatelným úsměvem. Jenže zdání klame. Pod krásnou maskou se ukrývalo absolutní zlo. Narodil se, aby ubližoval jiným. Mučil zvířata, dělala mu dobře bolest druhých. Klasický příběh, který jsi četla snad stokrát. Přesto tu teď ležíš ve sklepě a čekáš na smrt. Zubožená, špinavá, znásilněná.

Podobně nechutnou atmosféru můžete zažít i na nové desce amerických maniaků TOMBSTONER. Ti na své prvotině kombinují starý dobrý death metal z devadesátých let s modernějšími prvky. Riffy jsou ostré jako čepele čerstvě nabroušených nožů. Tlak, energie, temnota. Album vás doslova přikove na zeď.


"Victims of Vile Torture" je nahrávkou, která by se mohla líbit fanouškům CANNIBAL CORPSE, SKINLAB, TESTAMENT, KONKHRA, NAPALM DEATH. Songy vás strhnou do víru, připadám si, jako bych padal dolů v nějaké lavině. Kameny, krev, polámané kosti, proražená lebka, nakonec budu vypadat jako loutka, pohozená u cesty. Obrazy, které ve mě dokáže některá hudba vyvolat bývají někdy roztodivné. TOMBSTONER mě baví poslouchat, jsou totiž přeci jen trošku jiní, odlišní a nesnaží se "jenom" kopírovat staré smečky. Snaží se (a myslím, že vcelku úspěšně), přistupovat k hudbě svěže a neotřele. Nejdůležitější pro mě ale je, že mě tahle směsice deathu a thrashe baví poslouchat. Užívám si ostrý nekompromisní zvuk, dobré nápady, nechávám se unášet již zmiňovanou lavinou. Potkávám duše těch, kteří podlehli hezkým slovům. Zubožené dívky, jako ta v úvodu. Zajímavé, muzika Američanů je natlakovaná, přesto z ní cítím chlad a atmosféru sklepení, ve kterém byly nalezeny oběti dalšího šílence v řadě. Energie, to je o co tu běží především. "Victims of Vile Torture" je pro mě velmi milým překvapením. Jednohubkou pro death metalové gurmány, kteří mají mysl otevřenou. Excelentní extrémní metal s temnou jiskrou! Masakr!


sumarizace:

"Victims of Vile Torture" je albem, které je doslova narváno nápady a energií. Mám chvílemi pocit, že na mě útočí smečka rozzuřených pitbulů. Netrhají mě najednou, ale hezky postupně, svoji kořist si užívají. Chlemtají moji krev, řežou mě tesáky a riffy do celého těla a nakonec mě rozdrtí ve svých čelistech. Tohle je hudba pro fajnšmekry, pro gurmány, kteří rádi vyhledávají ryzost, zemitost, zběsilost. TOMBSTONER jsou skvělí v tom, že si na nic nehrají, nic nepředstírají. Jdou rovnou k jádru, k samotnému základu věci. Výsledkem je album, které ničí vše živé v okruhu několika kilometrů. "Victims of Vile Torture" působí jako právě odpálená vodíková bomba. Je heavy, neskutečně natlakované a má v sobě velký kus temnoty. Přiznám se, nečekal jsem to a odměnou mi budiž nahrávka, u které praskají kosti. Death metal s vysokým oktanovým číslem!

pro fanoušky:  CANNIBAL CORPSE, SKINLAB, TESTAMENT, KONKHRA, NAPALM DEATH. 


Asphyx says:

"Victims of Vile Torture" is an album full of energy, literally. There are some moments when I feel like there is a pack of angry pit-bulls attacking me. They are not tearing me at once but gradually, they are enjoying their prey. They slurp my blood, cutting my whole body with their teeth and riffs and finally crushing me in their jaws. This music is for gourmets who like genuineness, earthiness and fury. TOMBSTONER are great, they do not pretend. They go straight to the point, to the substance of the case. The result is an album which destroys all living in a radius of several kilometres. "Victims of Vile Torture" feels like just detonated hydrogen bomb. It´s heavy, unbelievably pressurized and has a big chunk of darkness. I have to admit that I was not expecting that and the reward is this record which makes my bones crush. Death metal with high octane number!

for fans:  CANNIBAL CORPSE, SKINLAB, TESTAMENT, KONKHRA, NAPALM DEATH. 

Tracklist:
01. Victims Of Vile Torture
02. Sledgehammer
03. Breaking Point
04. Fractured Souls
05. Grave Dancer
06. Nothing's Sacred
07. Frozen In Fear
08. Armageddon
09. The Witch
10. Trepidation

band:
Thomas Megill - Vocals / Bass
Daniel Megill - Rhythm Guitar
Jesse Quinones - Vocals / Lead Guitar
Jason Quinones – Drums


TWITTER