Začínalo to pomalu, jako vždycky. Stará rána znovu zhnisala. Už několikrát mi odsávali shnilou krev, už několikrát jsem si myslel, že přejdu na druhou stranu. Stává se mi to pokaždé, když poslouchám kapely jako jsou BRUTALITY. Každým dalším songem, každým riffem mě začne rána bolet. Nejdříve je to jen nepříjemný pocit, ale já už dávno vím, že časem se mi z rány vyhrne zkažená krev. BRUTALITY jsou legenda a letošní kompilace se dvěma novými skladbami, mě zasáhla zase přímo do srdce.
Protože mám rád rukopis kapely, protože z jejich tvorby cítím sílu a energii. A je mi úplně jednou, že mé břicho je v jednom ohni. Jakoby mě někdo zavřel do starého sklepa někde hluboko ve floridských močálech. A záznam živých skladeb z Maryland Death Festu 2019? To je morbidní zážitek pro každého pravého fanouška reálné smrti! Kult!
BRUTALITY vždy byli velmi originální kapela. Spousta jejich skladeb se stala doslova legendárními a právem patří do zlatého fondu a mnoho následovníků z nich dodnes cituje. Kompilace "Sempiternity" je tak doslova povinností pro všechny sběratele, ale nejen pro ně. Mě osobně vždy fascinovala temná atmosféra, která se vždy vznáší kolem každého vydání jako noční můra. V promo materiálech se píše, že současná sestava je jednou z nejsilnějších. Mohu jenom potvrdit. Oheň znovu hoří a já se procházím opravdovým peklem. Při poslechu si připadám jako na starém pohřebišti, kde znovu povstali nemrtví. Touží po čerstvé krvi. Tohle album má velký tlak, nakumulovanou energii, posbíranou na starých hřbitovech. Masakr v márnici, exhumace pravého smrtícího kovu v podobě, v jaké jej mám nejraději. BRUTALITY mi opět dokázali vypálit cejch, zaryli se mi svými songy hluboko pod kůži, do mokvajících, znovu otevřených ran. Pokaždé, když "Sempiternity" potkám při svých toulkách podzemím, připadám si jako v galerii s morbidními obrazy. Jsou na nich zobrazeni všichni prokletí. Užívám si skvělý zvuk, s chutí se dívám na obal (Max Winter). Nová nahrávka BRUTALITY je pro mě sázka na jistotu. Dávám si ji do žil a stal jsem se na ní doslova závislý. Temná, zničující symfonie smrti!
Asphyx says:
It started slowly, as it always does. The old wound was festering again. I've had rotten blood sucked out several times, several times I thought I'd come out the other side. It happens to me every time I listen to bands like BRUTALITY. With every song, every riff, the wound starts to hurt. It's just an uncomfortable feeling at first, but I've known for a long time that eventually the wound will bleed out. BRUTALITY is a legend and this year's compilation with two new tracks hit me right in the heart again.
Because I like the signature of the band because I feel the power and energy of their work. And it's like my stomach is on fire. It's like someone locked me in an old basement deep in the Florida swamps. And the live tracklisting from Maryland Death Fest 2019? That's a morbid experience for any true Real Death fan! Cult!
BRUTALITY has always been a very original band. Many of their songs became literally legendary and rightfully belong to the golden fund and many followers still quote from them today. A compilation of "Sempiternity" is thus literally a must for all collectors, but not only for them. I personally have always been fascinated by the dark atmosphere that always hovers around each release like a nightmare. The promo materials say that the current lineup is one of the strongest. I can only confirm. The fire is burning again and I'm going through real hell. Listening to it, I feel like I'm in an old graveyard where the undead have risen again. They're thirsty for fresh blood. This album has a lot of pressure, and accumulated energy, collected in old graveyards. A massacre in the morgue, an exhumation of true death metal as I like it best. BRUTALITY have managed to burn a mark on me once again, burrowing their songs deep under my skin, into my swollen, reopened wounds. Every time I meet "Sempiternity" during my wanderings through the underground, I feel like I'm in a gallery with morbid paintings. They depict all the damned. I'm enjoying the great sound and looking at the cover art (Max Winter) with relish. The new BRUTALITY record is a safe bet for me. I'm putting it in my veins and have literally become addicted to it. A dark, devastating symphony of death!
Poslední roky mi připadá, že je neustále vytvářeno napětí mezi chaosem a řádem. Spravedlnost dávno existuje už jen v představách naivních jedinců. Kdysi platné zásady a pravidla jsou překonány a stínů je někdy možná až příliš. Připadá mi, že se tohle všechno promítá i do hudby. Alespoň tak to cítím a slyším i z nové desky českých tmářů HEAVING EARTH. Ta se vrací po dlouhé době, se zcela překopanou sestavou. Nicméně, rukopis zůstal a rozhodně to neznamená, že by kapela stagnovala.
Jako houba nasáklá krví. S mozkem po ráně velkým kladivem. Tak jsem si připadal při prvních setkáních. Vše mi připadalo neskutečně složité, komplikované a abych pravdu řekl, tak jsem chvílemi souhlasil s jedovatými hlasy líných a věčně nespokojených fanoušků - příliš šílené! Jenže znáte to, stále mě přitahoval zvláštní neklid, temnota a ano, zdánlivý chaos. Nové album "Darkness Of God" je v mnohých bodech jiné, odvážnější, pestřejší a košatější, než předchozí počiny. Přesto si zachovává surovost a syrovost, která byla pro tuhle smečku vždy tak typická.
"Darkness Of God" je dlouhou, masivní a náročnou death metalovou orgií. Skladby spíše než obyčejné songy připomínají eposy o bolesti. Hodně k tomu přispívá hutný, odlidštěný a přesto živočišný zvuk, na kterém si dali všichni opravdu záležet. Vše zní neskutečně uvěřitelně, na dobré reprosoustavě vám album doslova zbourá pokoj. Povedla se i grafická stránka věci. Máme tu tak před sebou kompaktní, komplexní dílo, které nejvíc asi ocení posluchači, kteří rádi nad hudbou přemýšlejí, s chutí rozkrývají jednotlivé vrstvy (často si při poslechu vzpomenu na klasickou vážnou hudbu). Mám při poslechu pocit, že jsem zavřený v nějaké staré kobce, kde mi skupina nemrtvých hraje symfonii smrti. Na desce se lehce experimentuje, je nahrána s nadhledem a samozřejmostí. Některé motivy jsou možná až příliš dlouhé a rozevláté, ale to beru jako skladatelskou vášeň pro věc. Pro mě osobně je potom nejdůležitější to, že jsou HEAVING EARTH svým způsobem originální. Stavějí sice na podobných základech, jako třeba MORBID ANGEL, HATE ETERNAL, IMMOLATION, ale přidávají velkou porci svých nápadů. Jsou vlastně staří a moderní zároveň. Na "Darkness Of God" se pokouší kapela bádat, objevovat, hledat. A daří se jí to na výbornou. Nedá vám ani na chvilku vydechnout. Kdo máte rádi šílené úprky po hmatnících kytar a spoustu nápadů narvaných pod tlakem, tak si tuhle nahrávku určitě také oblíbíte. Death metal, ukovaný z toho nejkvalitnějšího pekelného železa!
Asphyx says:
In recent years, it seems to me that tension between chaos and order is constantly being created. Justice has long existed only in the imagination of naive individuals. The once valid principles and rules have been overtaken and the shadows are perhaps sometimes too much. It seems to me that all this is reflected in the music. At least that's how I feel and hear it from the new album of Czech darkies HEAVING EARTH. The band is back after a long time, with a completely revamped line-up. However, the handwriting has remained and it certainly doesn't mean that the band has stagnated.
Like a sponge soaked in blood. With a brain hit with a big hammer. That's how I felt the first time we met. Everything seemed incredibly complex, and complicated, and to be honest, at times I agreed with the venomous voices of lazy and perpetually disgruntled fans - too crazy! But you know, I was still drawn to the strange unease, the darkness, and yes, the seeming chaos. The new album "Darkness Of God" is different in many ways, bolder, more colorful, and more colorful than previous efforts. Yet it retains the rawness and rawness that has always been so typical of this pack.
"Darkness Of God" is a long, massive and demanding death metal orgy. The songs are more like epics of pain than ordinary songs. A lot of this is contributed by the dense, dehumanized, and yet animalistic sound that everyone really cared about. Everything sounds incredibly believable, on a good speaker system the album will literally blow your room away. The graphic side of things is also very good. What we have before us is a compact, complex work that will probably be most appreciated by listeners who like to think about music, to unravel the individual layers with gusto (I often think of classical music when listening to it). Listening to it, I feel like I'm locked in some old dungeon, where a group of the undead is playing a symphony of death. The album is lightly experimental, recorded with insight and self-consciousness. Some of the motifs are perhaps a little too long and rambling, but I take that as the composer's passion for the cause. For me personally, then, the most important thing is that HEAVING EARTH are original in its own way. They build on similar foundations as MORBID ANGEL, HATE ETERNAL, and IMMOLATION, but add a big portion of their own ideas. They are actually old and modern at the same time. In "Darkness Of God" the band tries to explore, discover, and search. And they do it very well. It won't let you breathe for a moment. If you like crazy escapes on guitar fretboards and a lot of ideas crammed under pressure, you'll love this record too. Death metal, forged from the finest hell iron!
TRACKLIST
1. Violent Gospels (Ordination of the Holy Trinity)
2. Crossing the Great Divide (Prayer to a Crumbling Shrine)
3. Apologetics (Of Failure and Fall)
4. Forever Deceiving Dismal Gods
5. Cardinal Sin
6. The Lord’s Lamentations
7. Earthly Kingdom of God in Ruins
8. Flesh–Ridden Providence
9. Woeful Redemption
LINE-UP
Marek Štembera - Vocals
Tomáš Halama - Guitars
Martin Meyer - Guitars
Tomáš Ledvina - Bass
Giulio Galati - Session Drums
Drums recorded by Giulio Galati at 16th Cellar Studio in autumn 2019.
Vocals, guitars and bass recorded at Davos Studio during the years 2020 and 2021.
Mixed and mastered at MSTR Sound Studio by Andrea Petucco.
Additional sounds created and arranged by Tomáš Halama and Ota Hobst except for sounds created by Gleb Kanasevich – used with permission of the owner.
Říznutí rezavým nožem. Chvilka překvapení, údiv nad tím, co se vlastně stalo. Pak už jenom krev, tryskající, odtékající z čerstvé rány. Brzy bude následovat sněť, to je nepsaným pravidlem. Pomalé umírání, vředy po celém těla, hnus a špína. Smrt chodí kolem a poslouchá stále dokola novou desku black death metalových maniaků ULTHAR. Tenká je hranice mezi naším a oním světem. Oblast nicoty, ale také bolesti, strachu a nekonečného chladu.
Přesně takové abstraktní obrazy mi poletují hlavou, když se pravidelně setkávám s albem "Nightgaunts MMXVI". Tahle smečka má již od počátků svůj jasný rukopis, originální výraz. Letos znovu prokletí, ve skvělé formě. Jako rozbité zrcadlo, ve kterém spatříte svůj ohavný obraz. Galerie plná nihilismu, umírání a hlavně hudby, která se vám pomalu usadí v žilách jako prudký jed.
ULTHAR jsou jako staří šamani, kteří vás navěky proklejí. Deska připomíná opravdu tajemné zaříkávání, zlou a ošklivou modlitbu. Zpočátku jako vždy nepřehledná, zákeřná, ale časem košatá a pestrá nahrávka. Hodně samozřejmě záleží na tom, jak vnímáte muziku jako celek. Jakou máte náladu. Ale pokud přistoupíte na myšlenku, že vám právě někdo podřízl hrdlo v tiché uličce, tak potom vyznívá "Nightgaunts MMXVI" hodně uvěřitelně. Peklo tady přichází plíživě, z jiné, dosud zcela neobjevené zlo z vesmíru je zhmotněno v šesti surových skladbách. Se skvělým mokvajícím zvukem, se spoustou zajímavých nápadů. S obalem, který připomíná zmrzlé krystalky zaschlé krve. Připodobnění a nápadů, jak popsat nové album je zajisté mnoho, ale já stejně nejraději chodím nočnímu ulicemi se sluchátky na uších. Nasávám pach zkažených nálad. Dávno jsme ztratili víru a upínáme se na zcela pomíjivé věci. Jsou ale myšlenky, které zůstávají. ULTHAR do mě se svojí novou deskou vypálili cejch, označili si mě jako kus masa. Tohle je hudba z jiných sfér, z představ, ve kterých se potkává absolutní zlo s nihilismem. Další bodnutí následovalo do břicha. Vnitřnosti pálí, žhnou, pomalu se rozkládají. Stejně jako "Nightgaunts MMXVI". Temná, zničující, black death metalová mantra z jiné dimenze!
Asphyx says:
A cut with a rusty knife. A moment of surprise, wonder at what actually happened. Then just blood, gushing, draining from a fresh wound. Soon to be followed by anthrax, it's an unwritten rule. Slow dying, sores all over the body, filth and filth. Death walks around listening to the new album of black death metal maniacs ULTHAR over and over again. Thin is the line between our world and the other world. A realm of nothingness, but also pain, fear, and endless cold.
Exactly such abstract images fly through my head when I regularly encounter the album "Nightgaunts MMXVI". This pack has a clear signature and an original expression from the beginning. This year they are cursed again, in great form. Like a broken mirror in which you see your hideous image. A gallery full of nihilism, dying, and above all music that slowly settles in your veins like a violent poison.
ULTHAR are like old shamans who will curse you forever. The record is reminiscent of a really mysterious incantation, an evil, and nasty prayer. At first, as always, an uncluttered, insidious, but over time colorful record. A lot of courses depend on how you perceive the music as a whole. What mood you're in. But if you accept the idea that someone just slit your throat in a quiet alley, then "Nightgaunts MMXVI" sounds very believable. Hell here comes creeping in, from another, as yet completely undiscovered evil from the universe is materialized in six raw tracks. With a great swamping sound, lots of interesting ideas. With a cover that resembles frozen crystals of dried blood. There are certainly many analogies and ideas to describe the new album, but I still prefer to walk the streets at night with headphones on. I'm soaking up the smell of rotten moods. We have long since lost faith and fixated on completely ephemeral things. But there are thoughts that remain. ULTHAR have burned a brand into me with their new record, branding me like a piece of meat. This is music from other realms, from fantasies where absolute evil meets nihilism. Another stab followed in the stomach. Guts burning, burning, slowly decomposing. Just like "Nightgaunts MMXVI". A dark, devastating, black death metal mantra from another dimension!
Historie našeho druhu je plná násilí a krutosti. Už jsme si všichni mysleli, že jsme lepší, moudřejší, lidštější. Jenže temnota je znovu všude kolem. Alespoň při poslechu nové desky chilských INANNA to tak platí bezezbytku. Již při prvním setkání jsem měl neodbytný pocit, že jsem se vydal na dlouhý výlet po časové ose zpět. Mocné nástupy, evokující strach, chlad a beznaděj. Jasný a zřetelný rukopis. Tahle smečka má opět co říci. Vše je zahalené do pavučin.
A tak si opět kladu otázku, co vlastně od hudby chci? Jsou to samozřejmě pocity, emoce, kapela mě musí chytnout za pačesy a vytřít se mnou podlahu. A je mi vcelku jedno, že jsem všechno už někde slyšel. Mám rád starý death metal, u kterého se nezapomíná na melodie. S chutí znovu a znovu ochutnávám ze studny zapomnění. INANNA jsou zpět ve velkém stylu. Silnější než kdy dřív.
"Void of Unending Depths" je jako prašná cesta, kolem které se válí hromady ohlodaných kostí. Vznešenost, tma, bolestivá tma. A opravdová chuť a nadšení. Živočišný zvuk, parádní obal, tohle všechno jsou věci, které dělají dobré desky ještě lepšími. Poslech si neskutečně užívám. Všechny ty odkazy na MORBID ANGEL, ATHEIST, DEATH, možná i MITHRAS. Mám rád tajemno, okultní seance, prach v očích i celou říši H.P. Lovercrafta, kterou se pánové rádi a často inspirují. Songy jsou svým způsobem neotřelé, zajímavé. Progrese a nápady jsou dávkovány s citem, nikde se zbytečně netlačí na pilu. Vše plyne se samozřejmostí a po riffech zůstává v mé hlavě pěkně krvavá stopa. Tak tomu má být. Připomínku bych měl snad jen k délce, album jsem vnímal nejlépe jako "kulisu", když jsem si třeba četl. Není to záležitost na jeden poslech, je nutná trpělivost a schopnost rozkrývat jednotlivé vrstvy. Pokud to takhle máte rádi, budete určitě navýsost spokojeni. Nikdo nevíme, co nás čeká na konci naší cesty. Troufám si ale tvrdit, že INANNA dávají letos velmi dobrou nápovědu. Možná se staneme jenom stínem na zdi, možná se vypaříme do jiné dimenze. Mrazí mě v zádech, toulám se podsvětím, nasávám pach rozkládajících se těl. Psát o muzice je v tomto případě jedna velká radost, protože moje fantazie pracuje na plné obrátky. Ochutnejte také z kalichu hořkosti a pomněte! Vznešený death metalový opus!
sumarizace:
"Void of Unending Depths" je pro mě pestrým, nebál bych se napsat osobním albem. Kapela se přesně trefila do mého současného rozpoložení. Je tu podzim a ráno bývá sychravo. Jsem jako zvíře, které se připravuje na zimu. Propracované, inteligentní texty, bolestivý křišťálově průzračný zvuk, perfektně zpracované vokály i obal. Ne, novinka pro mě není jen obyčejnou hudbou, je něčím navíc, má v sobě temnou jiskru. Pokaždé se musím zastavit a koukám chvíli do kraje. Je ještě tma a za hřbitovní zdí šli spát všichni neklidní. "Void of Unending Depths" je jako prašná cesta, kolem které se válí hromady ohlodaných kostí. Vznešenost, tma, bolestivá tma. A opravdová chuť a nadšení. Živočišný zvuk, parádní obal, tohle všechno jsou věci, které dělají dobré desky ještě lepšími. Poslech si neskutečně užívám. Všechny ty odkazy na MORBID ANGEL, ATHEIST, DEATH, možná i MITHRAS. V potoce najednou teče krev, možná mi hrozí samovznícení. Víte, vnímám muziku spíše srdcem a "Void of Unending Depths" je určena pro všechny, kteří si rádi hrají s fantazií. INANNA umí být zemití, suroví, ale i vznešení, zákeřní, ale i neskonale smutní. Jako když odchází život, jako když se probudíte z temného snu. Myslím, že další slova jsou zbytečná. Jdu znovu položit květiny na svůj vlastní hrob a snít. Chci se stát neviditelným, poutníkem ve stínu. Dokonalá esence smutku a tmy! Vznešený death metalový opus!
Asphyx says:
"Void of Unending Depths" is varied for me, I would not be afraid to write a kind of personal album. The band hit exactly my current mood. It's autumn and it's usually drizzly in the morning. I'm like an animal who preparing themselves for winter. Sophisticated, intelligent lyrics, painful crystal clear sound, perfectly processed vocals and cover. No, the novelty for me is not just ordinary music, it is something extra, it has a dark spark in it. Every time I have to stop and look at the landscape for a while. It was still dark and behind the cemetery wall everyone went to bed restless. "Void of Unending Depths" is like a dirt road with piles of gnawed bones lying around. Grandeur, darkness, painful darkness. And real flavour and enthusiasm. The animal sound, the awesome cover art, these are all things that make good records even better. I enjoy listening to them immensely. All those references to MORBID ANGEL, ATHEIST, DEATH, maybe even MITHRAS. Blood is suddenly flowing in the creek, maybe I am in danger of spontaneous combustion. You know, I perceive music more with my heart, and "Void of Unending Depths" is for everyone who likes to play with fantasy. INANNA can be earthy, raw, but also noble, insidious, but also infinitely sad. Like when life goes away, like when you wake up from a dark dream. I think other words are useless. I'm going to lay flowers on my own grave again and dream. I want to become invisible, a pilgrim in the shadows. The perfect essence of sadness and darkness! Noble death metal opus!
Ztracena v lesích, bloudí a trápí se. Je rozhodnuta zemřít, ale podvědomě se brání odejít na druhou stranu. Chlad, špína a nekonečná temnota. Pach rozkládajících se těl. Není první, kdo se rozhodl zemřít v bažinách. Kolem se válejí vybělené kosti a lebky hledí do tmy. Máš pocit, že se ti smějí, že tě lákají. Existuje už jen utrpení a nicota. Poslední vydechnutí. Jsi ráda, že tě najdou až za několik dní.
Pokud jste se rozhodli vydat do země nekonečných stínů, mohu vám na cestu doporučit novou desku finských DESECRESY. Ta je doslova nasáklá smutkem, beznadějí a určitě vám bude dobrým průvodcem. Není to moje první setkání s kapelou (odkazy na recenze dole pod článkem). I letos mě při poslechu pálí mozek a začínám hnít zaživa.
DESCRESY ve své tvorbě kombinují klasický mrtvolný death metal s magickou doomovou atmosférou. Jako bych se toulal v krvavé mlze. Opakování motivů, morbidní vokál, hutný a masivní zvuk, tohle všechno dohromady vytváří dokonalý pocit zmaru a šílenství. Riffy jsou drásavé, démonické, nebál bych se napsat podmanivé. Pod vším je podepsán Tommi Grönqvist, který se volně inspiroval u kapel jako HOODED MENACE, ATARAXY, INCANTATION, SLUGATHOR, SOLOTHUS, KRYPTS, BOLT THROWER, INCANTATION, ROTTREVORE, ABHORRENCE, DEAD CONGREGATION, DEMIGOD. Dveře do záhrobí byly opět otevřeny a je jen na vás, zda vstoupíte. Daleko na severu, v močálech, které znovu vydávají ošklivé svědectví o kruté smrti. DESCRESY jsou pro mě převozníkem přes řeku Styx. Stojím na břehu a neskutečně si užívám pochmurné nálady celé nahrávky. Beru do rukou ostatky svých předků a přemýšlím, kdy mi byla podobná hudba zakódována do genů. Pokud rádi skáčete do hlubiny, pokud se trápíte vlastním stínem, pokud si užíváte smutné procházky šedivým městem, pokud je vám tento styl vlastní - tak neváhejte ani chvilku. Takhle totiž zní reálné, pravé pohřební písně. Děsivá, zahnívající death metalová mantra!
Asphyx says:
Lost in the woods, she wanders and worries. She is determined to die, but unconsciously she resists going to the other side. The cold, the dirt, and the endless darkness. The smell of decomposing bodies. She's not the first person who's decided to die in the swamp. Bleached bones lying around, skulls staring into the darkness. You feel like they're laughing at you, tempting you. There is only misery and nothingness. The last gasp. You're glad they won't find you for days.
If you've decided to venture into the land of endless shadows, I can recommend the new album from Finland's DESECRESY. It is soaked with sadness, and hopelessness and will be a good guide for you. It's not my first encounter with the band (links to reviews down below the article). I'm getting brain burn and starting to rot alive while listening to it this year as well.
DESCRESY combines classic death metal with a magical doom atmosphere. It's like wandering in a bloody fog. Repetition of motifs, morbid vocals, thick and massive sound, all this together creates a perfect feeling of doom and madness. The riffs are harrowing and demonic, I wouldn't be afraid to write captivating. Tommi Grönqvist is behind it all, having been loosely inspired by bands like HOODED MENACE, ATARAXY, INCANTATION, SLUGATHOR, SOLOTHUS, KRYPTS, BOLT THROWER, INCANTATION, ROTTREVORE, ABHORRENCE, DEAD CONGREGATION, DEMIGOD. The door to the afterlife has been reopened and it is up to you to enter. Far to the north, in the swamps that once again bear ugly witness to a cruel death. DESCRESY is my ferryman across the River Styx. I'm standing on the bank, incredibly enjoying the somber mood of the whole record. I pick up the remains of my ancestors and wonder when similar music was coded into my genes. If you like to jump into the deep, if you are troubled by your own shadow, if you enjoy sad walks through a grey city, if this style is your own - then don't hesitate a moment. Because this is what real, true funeral songs sound like. The eerie, decaying death metal mantra!
.JPG)