DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 12. července 2022

Interview - VIOGRESSION - Death metal dripping with bad blood!

Interview with death metal band from United States - VIOGRESSION.

Answered drummer Duane Timlin, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - VIOGRESSION - 3rd Stage of Decay (2022):

Hail VIOGRESSION! Hello to the American underground. I hope you're well. I'm listening to your new album "3rd Stage of Decay" for the third time now and enjoying it incredibly. It's actually a bit of a throwback to the good old days for me. What are your feelings about it? I guess it wasn't easy to make, or am I wrong? After all, it's new music from your band after a long time.

Greetings Deadly Storm cheers, hails to you and our Czech friends across the sea. I must say I really miss your fine Pilsners. Anyway Duane here and I am going to answer these here questions to the best of my ability. So right, the new album we feel good about it even more so now that it is finally out! For us it wasn’t very difficult to make really we did spend a lot of time on it through the demo process and actual recordings than anything so I would say it was more time consuming than hard. Also it’s good to hear that it takes you back to the old days that pretty much let’s us know we did our jobs!!


Of course, I remember VIOGRESSION from the 1990s. Then you were gone for a long time. You came back in 2014. But that wasn't the first break, if I'm not mistaken. Could you please give the fans an overview of your band's history? Why did your bandmates leave back in the day and how did you go about finding new ones?

History ok. The band actually goes back to 88 having released three demos leading into the 90’s in 91 the band released Expound and Exhort and toured with Pestilence and Death on their Human tour. Following that and a guitar player change came Passage which was a struggle with getting the recording out and unfortunate incidents that led to internal struggles and at that point in time the band changed directions and formed Medusa Oblongata, and beyond that there was some other experimentation with certain members like Brian doing Cynic briefly and Barry working cover bands and such. Fast forward to the early 2000’s Bryan Jaeger and Brian Deneffe started working on riffs and sounds which ultimately led to the A Pure Formality ep and the reformation of the band which is where I come in. We did a few shows and all hell broke lose with in the bands members personal lives forcing them to step back than dropping out all together. Luckily being in the industry for a long time myself with a lot of persuasion from Deneffe wanting to continue I reached out to some guys who happened to be at the right place at the right time so enter Jason Hellman, Matt Holtz and Jim Potter And 3rd Stage of Decay is born.


The new album is based on classic, traditional American death metal foundations. How was it created? Who wrote the riffs and what was the process of creating the new song? Please let us take a look into your „kitchen“.

Instead of being in the fastest and most ridiculous competition the goal out the gate was to put out the true classic death metal album. Sure we throw some modern elements in there to keep it

Interesting for other audiences being that most of us are from the old school it really shouldn’t come as a surprise that, that is what you are going to get from us. 3rd Stage of Decay I believe showcases how we have matured and tricks and things we have picked up along our musical journeys together as well as individually. As far as things work for us the musicians usually get together for the most part and hash out riffs get the structures down and demo them out before dissecting them and polishing them up before getting them to Brian so he can start working on lyrics. This approach works best for us versus sitting in a room and trying to do things piece by piece which I personally think slows things down. Hellman is a riff machine where as Matt is a little more detailed, but is getting better so there never is a shortage of material and things seem to come together quickly if we want them to. We definitely work well together. With 3rd stage in particular all the bells and whistles were done in my studio so a lot of things were evaluated and added and or written while we were in the middle of our studio session. And that covers that.


I only have the promo at home and I'm still waiting for the original CD, but what blew me away first is the sound. It's massive, dense, wild and animalistic at the same time. In these "artificial" times, it's almost a miracle. Where did you record and who is signed under production and mixing?

That is all part of the fine details, so we recorded At Belle City Sound with our old friend Chris Djuricic who engineered and Mixed, The album was mastered by Dave Otero at Flatline Audio, The album is self produced and yes we got the sounds we went after we wanted it as raw as possible with out losing any edge.

The cover by Zbigniew M. Bielak reminds me of a deserted swamp, a swamp where one can easily get lost. What assignment did you give to this favourite artist of mine? Or did you choose from already prepared paintings? And how does the motif on the cover relate to the music, what is it supposed to express? How did you and Zbigniew get together?

Well like most artists looking to get work he originally contacted us as a fan of the band, and through talks leading up to the recording we had demo tracks of everything which was sent to him him and a blank canvas and what he finally returned to us was a glorious and magical masterpiece. One that fits every area of the release the songs the titles and the like. It’s the Murder mystery cover we were looking one that is visually appealing, opens the minds sensors and leaves so much room for imagination. He really knocked it out of the park for us. It was great working with him.


The album would definitely deserve a live presentation. But do you play concerts at all? Do you tour? And have you played any songs from "3rd Stage of Decay" live? How did they work and what kind of response did you get to them? 

Yes to all of the above so things get a little tricky and confusing here. So yes we play shows and have been definitely been trying to do more. So we did just do our first run for 3rd stage where we have to take out road guys with us as our local guys can only commit to so much on the end. But we are making it work. so finally yes the majority of our set has been the new material and has been received very well and works well with the younger crowds. Of course we sprinkle in some of the old songs for the old heads. We have a growing list of new songs we have another album written and being finished recording now and are about half way through writing a follow up to that as well. So we have a nice catalogue between new and old and future shows we plan to write our sets out accordingly to the show so we don’t leave anyone out.

VIOGRESSION are for me a band that is synonymous with the death metal I love. What does this style mean to you? How do you perceive its essence? Is it a hobby? A lifestyle? You can answer this question in terms of philosophy.

Same for us coming from the Old School ourselves thats what we know, have done for many years now and what we enjoy to do. We like most write what we like first if we think it’s good we release it and hope that everyone out in the world appreciates the sounds we put out. of course everyone has a different approach to it, for me personally it is definitely a lifestyle. It’s what I do best and have spent the majority of my life now living the dream and bleeding for the music. It’s never been a hobby.


You came back in 2014, but you are not exactly a band that suffers from overproduction. Why is that? No time or money? I'm also curious to know how you feel about the changes that have taken place recently as a musician. We have completely different, new technologies. The internet, sound, everything has changed.

No interest actually would be a fair assessment I guess we are not a band that necessarily needs over production to be cool or sound better, we prefer to give the audience our sound, and when seeing us live get that sound. Also we can actually play so another reason. The modern ease of use of certain technologies Is helpful at certain times. But for the most part it’s shit. I don’t necessarily agree what it has done to the way some people think and it takes away from the imaginations of some. I guess in a nutshell we prefer to do things the hard way.

Sathanas Records is releasing your new album on CD and digitally, but what about vinyl? Aren't you planning to release it as well? What about you and physical media? Do you collect them?

Yes and Yes we are working on finding a home to release this and possibly Passage on vinyl but are still looking for other options or ways to do that.


What is VIOGRESSION planning in the upcoming months? I hope we won't have to wait so long for a new album again? Do you have anything to say to the fans? You can now...

The plan is to hit the road and be out as much as we can. To the fans I say thank you for the support we all appreciate the comments, reviews and appreciation for the new album. Also I would say to them to make some noise which helps us and makes it easier to get out there and in front of you guys. And I can assure you all you will not be waiting long at all for new material behind this we are sitting on a pile we are ready to start throwing at you guys and more cooking. Our main focus at the moment is getting in front of everyone and displaying some of this 3rd Stage of Decay!!!

Thank you very much for the interview. I appreciate it. I wish your band as many sold out shows, sold out records and merchandise as possible. All the best in your private lives. I'm gonna go check out the new VIOGRESSION again. "3rd Stage of Decay" is a great album all round. Thanks for it too!

Thanks again Jakub and Deadly Storm you have no idea how much that means to us, It lessens the thought of all the work we put into it and lets us know we did what we set out to do cheers bud and hope to see you all very soon!!!

Recenze/review - VIOGRESSION - 3rd Stage of Decay (2022):



------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - VIOGRESSION - Death metal, ze kterého odkapává zkažená krev!

Rozhovor s death metalovou skupinou z USA - VIOGRESSION.

Odpovídal bubeník Duane Timlin, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - VIOGRESSION - 3rd Stage of Decay (2022):

Ave VIOGRESSION! Zdravím do amerického undergroundu. Doufám, že se máte dobře. Zrovna poslouchám již po několikáté vaši novou desku „3rd Stage of Decay“ a neskutečně si ji užívám. Je pro mě vlastně takovým návratem do starých dobrých časů. Jaké pocity z ní máš ty? Asi nevznikala lehce, nebo se pletu? Přeci jen, jedná se o novou hudbu od vaší kapely po hodně dlouhé době.

Zdravím Deadly Storm, zdravím Vás i naše české přátele za mořem. Musím říct, že mi vaše skvělé plzeňské pivo opravdu chybí. Každopádně tady Duane a chystám se odpovědět na tvé otázky, jak nejlépe dovedu. Tak jo, nové album – máme z něj skvělý pocit a o to lepší, že je konečně venku! Pro nás nebylo moc těžké ho napsat, opravdu jsme nad ním strávili hodně času díky procesu tvorby dema a samotnému nahrávání, takže bych řekl, že to bylo spíš časově náročné, než složité. Taky je skvělé slyšet, že vás to vrací do starých časů, což znamená, že jsme odvedli svou práci!!!


VIOGRESSION si samozřejmě pamatuji ještě z devadesátých let. Pak se po vás na dlouhou dobu slehla zem. Vrátili jste se v roce 2014. To ale nebylo první přerušení činnosti, jestli se nepletu. Mohl bys prosím fanouškům přiblížit historii vaší kapely? Proč vlastně tví spoluhráči kdysi odešli a jak si sháněl nové?

Historie, dobře. Kapela vlastně vznikla už v roce 88, kdy vydala tři dema a v roce 91 vydala „Expound and Exhort“ a absolvovala turné s Pestilence a Death na jejich „Human tour“. Následovala výměna kytaristy a „Passage“, což byl boj s vydáním nahrávky a nešťastné události, které vedly k vnitřním bojům, a v té době kapela změnila směr a vznikla „Medusa Oblongata“, a kromě toho došlo k dalším experimentům s některými členy, jako Brian krátce hrál v Cynic a Barry hrál v cover kapelách a podobně. Rychlý přesun do začátku roku 2000, kdy Bryan Jaeger a Brian Deneffe začali pracovat na riffech a zvuku, což nakonec vedlo k vydání alba „A Pure Formality“ a k obnově kapely, do které jsem vstoupil já. Odehráli jsme pár koncertů a v osobním životě členů kapely nastalo peklo, které je donutilo ustoupit, než aby se na to vykašlali úplně. Naštěstí jsem se sám dlouho pohyboval v hudební branži a Deneffe mě hodně přemlouval, abychom pokračovali, a tak jsem oslovil pár kluků, kteří se náhodou ocitli ve správný čas na správném místě, a tak přišli Jason Hellman, Matt Holtz a Jim Potter A „3rd Stage of Decay“ je na světě.


Novinka je postavena na klasických, tradičních amerických death metalových základech. Jak vznikala? Kdo napsal riffy a jak probíhal samotný proces vzniku nové skladby? Nech nás prosím nahlédnout do vaší kuchyně.

Místo toho, abychom se zúčastnili soutěže o to být nejrychlejší a nejbizarnější, bylo cílem vydat opravdové klasické death metalové album. Jasně, že jsme tam hodili pár moderních prvků, abychom to udrželi zajímavé pro fanoušky. Většina z nás je ze staré školy, takže by opravdu nemělo být překvapením, že je to to, co od nás dostanete. Věřím, že „3rd Stage of Decay“ ukazuje, jak jsme vyzráli a jaké triky a zkušenosti jsme nabrali na našich společných i individuálních hudebních cestách. Co se týče našeho fungování, muzikanti se většinou sejdou a společně vymýšlejí riffy, sepíšou jejich strukturu, udělají demo a pak je rozeberou a vypilují, než je předají Brianovi, aby mohl začít pracovat na textech. Tento přístup nám vyhovuje nejlépe, víc než když sedíme v místnosti a snažíme se dělat věci kousek po kousku, což podle mě osobně zpomaluje práci. Hellman je stroj na riffy, kdežto Matt je trochu detailnější, ale zlepšuje se, takže nikdy není nouze o materiál a zdá se, že věci se dávají dohromady rychle, když chceme. Rozhodně se nám spolu dobře pracuje. Zejména u „3th Stage“ se všechny zvony a píšťaly nahrávaly v mém studiu, takže spousta věcí se vyhodnocovala a přidávala a nebo psala, když jsme byli uprostřed naší studiové seance. A to se počítá.


Mám doma sice jen promo na recenzi a na originální CD stále čekám, ale co mě smetlo jako první, tak je zvuk. Je masivní, hutný, divoký a zároveň živočišný. V dnešní „umělé“ době je to skoro zázrak. Kde jste nahrávali a kdo je podepsán pod produkci a mixem?

To vše je součástí jemných detailů, takže jsme nahrávali v Belle City Sound s naším starým přítelem Chrisem Djuricicem, který se postaral o zvuk a mix, album masteroval Dave Otero ve Flatline Audio, album jsme si produkovali sami a ano, dostali jsme zvuk, který jsme chtěli. Chtěli jsme, aby byl co nejsyrovější a neztratil žádný náboj.

Obal od Zbigniewa M. Bielaka mi připomíná nějakou opuštěnou bažinu, močál, kde se člověk lehko ztratí. Jaké jste dali tomuto mému oblíbenému umělci zadání? Nebo jste vybírali již z připravených obrazů? A jak souvisí motiv na coveru s hudbou, co má vyjadřovat? Jak jste se dali se Zbigniewem dohromady?

Stejně jako většina umělců, kteří chtějí získat práci, nás původně kontaktoval jako fanoušek kapely a během rozhovorů vedoucích k nahrávání jsme měli demo nahrávky, které jsme mu zaslali a prázdné plátno. To, co nám nakonec vrátil, bylo nádherné a kouzelné mistrovské dílo. Takové, které sedí do všech oblastí nahrávky, do skladeb, názvů atd. Je to obal vražedné záhady, který jsme hledali, který je vizuálně přitažlivý, otevírá senzory mysli a nechává tolik prostoru pro fantazii. Opravdu nám vyrazil dech. Bylo skvělé s ním spolupracovat.


Album by si určitě zasloužilo živou prezentaci. Hrajete ale vůbec koncerty? Jezdíte turné? A hráli jste už nějaké skladby z „3rd Stage of Decay“ naživo? Jak fungovaly a jaké jste na ně měli ohlasy?

Ano, na všechny výše uvedené otázky, ale věci jsou trochu složitější. Takže ano, hrajeme koncerty a rozhodně se snažíme jich hrát více. Takže jsme právě udělali naše první turné pro „3th Stage“. Většinu našeho setu tvořil nový materiál a byl přijat velmi dobře a dobře funguje u mladšího publika. Samozřejmě jsme do toho nasypali pár starých skladeb pro staré bardy. Máme stále delší seznam nových skladeb, máme napsané další album, jehož nahrávání teď dokončujeme a jsme zhruba v polovině psaní jeho pokračování. Takže máme pěkný soupis nových a starých skladeb a na dalších koncertech plánujeme postavit set tak, abychom nikoho nevynechali.

VIOGRESSION jsou pro mě kapelou, která je synonymem death metalu, který mám rád. Co pro tebe tenhle styl znamená? Jak vnímáš jeho podstatu? Je to koníček? Životní styl? Klidně můžeš tuhle otázku zodpovědět i z hlediska filozofie.

Pro nás, kteří pocházíme ze staré školy, je to stejné, je to to, co umíme, co děláme už mnoho let a co nás baví. Nejraději skládáme to, co se nám líbí na první dobrou, pokud si myslíme, že je to dobré, vydáme to a doufáme, že všichni na světě ocení zvuk. Samozřejmě každý k tomu má jiný přístup, pro mě osobně je to určitě životní styl. Je to to, co mi jde nejlépe a většinu života jsem teď strávil tím, že jsem žil svůj sen a krvácel pro hudbu. Nikdy to nebyl koníček.


Vrátili jste se sice v roce 2014, ale i tak nejste zrovna kapelou, která by trpěla nadprodukcí. Proč vlastně? Není čas nebo peníze? Zajímalo by mě také, jak vnímáš jako muzikant změny, které se za poslední dobu odehrály. Máme úplně jiné, nové technologie. Internet, zvuk, změnilo se úplně všechno.

Nezájem by byl vlastně spravedlivý, myslím, že nejsme kapela, která nutně potřebuje přehnanou produkci, aby byla cool nebo zněla lépe, raději dáváme publiku náš zvuk, a když nás vidí naživo, tak ho dostane. Taky vlastně můžeme hrát, takže další důvod. Moderní snadné používání některých technologií je v určitých chvílích užitečné, ale většinou je to na hovno. Nemusím nutně souhlasit s tím, co to udělalo s myšlením některých lidí, a některým to bere představivost. Zkrátka a dobře, raději děláme věci složitějším způsobem.

Sathanas Records vydávají vaši novou desku na CD a digitálně, ale co vinyl? Nechystáte jej také? Jaký máš vlastně vztah k fyzickým nosičům? Sbíráš je?

Ano a ještě jednou ano, pracujeme na tom, abychom našli domov pro vydání tohoto alba a to možná i „Passage“ na vinylu, ale stále hledáme další možnosti nebo způsoby, jak to udělat.


Co chystají VIOGRESSION v nejbližších měsících? Doufám, že nebudeme na novou desku zase čekat tak dlouho? Chceš něco vzkázat fanouškům? Máš prostor.

Plán je vyrazit na cesty a být co nejvíce venku. Fanouškům děkuji za podporu, všichni si vážíme komentářů, recenzí a ocenění nového alba. Taky bych jim vzkázal, aby byli slyšet, což nám pomáhá a usnadňuje nám to dostat se ven a před vás. A můžu vás všechny ujistit, že na nový materiál nebudete čekat vůbec dlouho, sedíme na haldě, kterou jsme připraveni začít na vás chrlit a další připravovat. Momentálně se soustředíme hlavně na to, abychom se dostali ven a předvedli něco z “3rd Stage of Decay“!!!

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si jej. Přeji vaší kapele co nejvíc vyprodaných koncertů, prodaných nosičů a merchandise. Ať se vám daří i v soukromí. Jdu si nové VIOGRESSION zase pustit. „3rd Stage of Decay“ je totiž skvělým albem po všech stránkách. Díky i za něj!

Ještě jednou díky Jakube a Deadly Storm, nemáte ponětí, jak moc to pro nás znamená. Umocňuje to myšlenku na všechnu práci, kterou jsme do toho dali, a díky tomu víme, že jsme udělali to, co jsme si předsevzali udělat. Na zdraví kamaráde a doufám, že se všichni brzy uvidíme!!!

Recenze/review - VIOGRESSION - 3rd Stage of Decay (2022):



------------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 11. července 2022

Recenze/review - TOMB MOLD - Aperture of Body (2022)


TOMB MOLD - Aperture of Body
demo 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Už toho bylo příliš. Moc práce, moc stresu, moc bolesti kolem. Negativní energie tě dostihla. Padal si pomalu k zemi. Uprostřed ulice, uprostřed tepajícího města. Z uší ti tekla krev a poslední, co si viděl na našem světě, byl dav lidí, kteří si tě natáčeli. Procházíš dlouhou chodbou a myslíš si, že konečně najdeš klid. Vždycky sis představoval, že u posledního soudu obstojíš. Teď tě drásají do krve kostnaté ruce nemrtvých. Žádné světlo na konci tunelu, žádné rozhřešení. Jenom utrpení a tma. 

TOMB MOLD na mě vždy působili jako přízraky ze záhrobí. Jejich death metal je pokaždé velmi drásající, propracovaný, inteligentní a živočišný zároveň. Letošní demo pokračuje v nastaveném směru. Kanaďané nadále rozvíjejí svoje zvrácené hudební myšlenky. A dělají to velmi elegantně a vkusně. Krájí tmu na hrubé kusy. 


Když poslouchám "Aperture of Body", připadám si jako účastník nějakého krvavého a tajemného hororového filmu nebo sci-fi z osmdesátých let. Vše je zahalené do smradlavé mlhy a riffy se rozléhají podzemím jako ozvěny výkřiků hříšníků. Na TOMB MOLD je skvělé to, že jsou svým způsobem originální, nezařaditelní. Mají svůj vlastní výraz a to se v dnešní době cení nadevše. Přesto si dovolím vzdáleně přirovnat třeba k takovým CYNIC, ATHEIST, případně DEMILICH, DISMA, DEMIGOD, INCANTATION, ale i DISMEMBER, CARCASS. Ve skladbách se potkávají jak základní, tradiční vlivy, tak i progresivnější forma smrtícího kovu. Vše zároveň perfektně sedí dohromady. Posluchač se sice musí dostat pod povrch, ale jakmile dojde k "vzájemnému přenosu", zavládne nadšení. Alespoň já jsem tak novou demonahrávku vnímal. Celou dobu se pohybujeme na tenké hranici mezi bděním a nočními můrami. Zvuk i obal jsou samozřejmě v nejlepším pořádku. Kapele se opět povedlo mě přikovat na zeď, otevřít moji hlavu a narvat do ní svoji muziku pod tlakem. Všechna společná setkání si neskutečně užívám. Smrt je stále velmi blízko. TOMB MOLD zhmotnili tmu i nenávist. "Aperture of Body" má na mě doslova uhrančivý účinek. Velkolepá death metalová jízda temnotou! 


Asphyx says:

It's been too much. Too much work, too much stress, too much pain all around. The negative energy has caught up with you. You were falling slowly to the ground. In the middle of the street, in the middle of the beating city. Blood coming out of your ears and the last thing you saw in our world was a crowd of people filming you. Walking down a long corridor, thinking you'd finally find peace. You always imagined you'd stand the last trial. Now you're being torn to the bone by the bony hands of the undead. No light at the end of the tunnel, no absolution. Only misery and darkness.

TOMB MOLD always struck me like ghosts from beyond the grave. Their death metal is always very moving, sophisticated, intelligent, and animalistic at the same time. This year's demo continues in the set direction. The Canadians continue to develop their twisted musical ideas. And they do it very elegantly and tastefully. They slice the darkness into rough pieces.



When I listen to "Aperture of Body", I feel like a participant in a bloody and mysterious horror or sci-fi movie from the 80s. Everything is shrouded in a stinking fog and the riffs echo through the underground like the screams of sinners. The great thing about TOMB MOLD is that they are original in their own way, unclassifiable. They have their own expression, and that's what's valued above all these days. Still, I dare to remotely compare them to such bands as CYNIC, ATHEIST, or DEMILICH, DISMA, DEMIGOD, INCANTATION, but also DISMEMBER, CARCASS. Both basic, traditional influences and a more progressive form of death metal meet in the songs. Everything fits together perfectly at the same time. The listener does have to get beneath the surface, but once the "inter-transmission" occurs excitement reigns. At least that's how I perceived the new demo. All the time we walk a fine line between waking and nightmares. The sound and packaging are of course in the best of order. The band has once again managed to pin me to the wall, open my head and cram their music in under pressure. I'm enjoying all the sessions together immensely. Death is still very close. TOMB MOLD materialized darkness and hatred. "Aperture of Body" literally has a spellbinding effect on me. A magnificent death metal ride through the darkness!


about TOMB MOLD on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Final Assembly Of Light
02. Aperture Of Body
03. Prestige Of Rebirth


neděle 10. července 2022

Recenze/review - BEGRIME EXEMIOUS - Rotting In The Aftermath (2022)


BEGRIME EXEMIOUS - Rotting In The Aftermath
CD 2022, Dark Descent Records

for english please scroll down

Něco je ve vzduchu. Cítím to. Už nějaký čas. Občas také slýchávám divné hlasy. Šeptají, zaříkávají mě a lákají do podzemí. Dnešní svět mi připadá stejně až příliš zkažený a tak pozvání přijímám. Nedivte se, pokud by vám k vaší cestě do temnoty hráli kanadští BEGRIME EXEMIOUS, také byste s chutí podlehli. Jejich hudba je totiž již od prvního setkání záhadně podmanivá.

Pokud máte rádi, syrový a surový black death metal, rád bych vás přivítal na jedné ze starodávných okultních seancí. Podáváno je syrové maso a zkažená krev. Ohně hoří těkavým plamenem, démoni jsou připraveni. Přidávám volume a poklekám před kamenným trůnem. 


Hudba na "Rotting In The Aftermath" je opět velmi zajímavá. Můžete si vychutnat pestrou paletu do černé laděných morbidních barev. Kapela se sice jasně a zřetelně inspiruje v devadesátých letech (CELTIC FROST, AUTOPSY, ANGELCORPSE, MAYHEM, DARKTHRONE, případně nověji DEATHSPELL OMEGA). Netřeba ale hledat přirovnání. Kanaďané si vystačí sami. Jsou talentovaní, inspirující. Skladby si opravdu užívám, jsou ostré jako čerstvě nabroušený skalpel. Stačí jen říznout. Pokaždé je to do živého. Líbí se mi atmosféra celé desky, skvělý, prašivý a chladný zvuk i obal, který mi připomíná opuštěný chrám bolesti. Dobré nahrávky ve mě vždy probudí emoce, promítám si potom jako film v hlavě různé obrazy. A BEGRIME EXEMIOUS mě vzali na tajemný, záhadný a magický výlet na onen svět. Procházíme se spolu nekonečnými chodbami a čteme si na zdech zvrácené žalmy. Ze songů doslova odkapává nihilismus, šílenství a totální zlo. Stačí se jenom posadit do zahnívající kobky a pečlivě poslouchat. Jakoby mě někdo zamotal do silných pavučin a pohřbil zaživa do shnilé rakve. Ano, "Rotting In The Aftermath" je jako řeka, ke které jednou všichni budeme muset. Zaplatíme za převoz a pak se staneme černým stínem. Šmouhou, která se otiskne do věčnosti. Už vím, co budu na své cestě poslouchat. Black death metalové ozvěny z krvavé mlhy!


Asphyx says:

There's something in the air. I can feel it. It's been a while. Sometimes I hear strange voices, too. Whispering, chanting, beckoning me underground. Today's world seems too corrupt anyway, so I accept the invitation. Don't be surprised, if Canada's BEGRIME EXEMIOUS played to your journey into the darkness, you'd readily succumb too. For their music is mysteriously captivating from the very first encounter.

If you like raw and raw black death metal, I would like to welcome you to one of the ancient occult seances. Raw meat and bad blood is served. The fires burn with a volatile flame, the demons are ready. I add volume and kneel before the stone throne.



The music on "Rotting In The Aftermath" is again very interesting. You can enjoy a varied palette of morbid colours in black. The band is clearly and distinctly inspired by the 90's (CELTIC FROST, AUTOPSY, ANGELCORPSE, MAYHEM, DARKTHRONE, or more recently DEATHSPELL OMEGA). But there is no need to look for comparisons. Canadians can do it themselves. They are talented and inspiring. I really enjoy the songs, they are sharp as a freshly sharpened scalpel. All you have to do is cut. It's life every time. I like the vibe of the whole record, the great, dusty, and cold sound, and the cover, which reminds me of an abandoned temple of pain. Good records always awaken emotions in me, I project different images in my head like a movie afterward. And BEGRIME EXEMIOUS took me on a mysterious, enigmatic, and magical trip to the other world. We walk together through endless corridors and read twisted psalms on the walls. The songs literally drip with nihilism, madness, and total evil. All you have to do is sit in a rotting dungeon and listen carefully. It's as if someone had tangled me in thick cobwebs and buried me alive in a rotten coffin. Yes, "Rotting In The Aftermath" is like a river we'll all have to go to one day. We'll pay for the ferry and then we'll become a black shadow. A blur that will imprint itself on eternity. I already know what I'll be listening to on my journey. Black death metal echoes from the bloody fog!


TRACKLIST
1. Cruel Mistress
2. Breach the Stronghold
3. Hell's Embrace
4. Infected Mind
5. As Bodies Collapse
6. Regressive Divisions
7. Galvanized (Like Nails)
8. Planetary Crypt
9. Diseased Mankind

LINE-UP
D. Orthner - Vocals & Guitar
F. Thibaudeau - Guitar & Vocals
A. Rintoul - Bass
L. Norland - Drums

Guest vocals on "Hell's Embrace" by B. Symic

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý padesátý devátý - Thrash metalové šlehnutí bičem


Příběh tří stý padesátý devátý - Thrash metalové šlehnutí bičem

Je to prostě fakt, já neumím být moc sám. Nikdy jsem vlastně úplně nebyl. Jen chvilku, když jsem nastoupil do Plzně na vejšku. Protože jsem bydlel v Plasích na intru a nikoho jsem tady neznal. Teď jsem ale úplně sám. S blondýnkou je to na dobré cestě, ale moji návštěvu v Mnichově na koncertě vyhodnotila jako nepřípustnou. V budoucnu se mi svěřila, že se trošku bála. Tenkrát nebyl internet, tak bylo vlastně zázrakem, že jsem se o akci dozvěděl. Náhoda, jak jinak. Byli jsme s moji budoucí manželkou v Divadle pod Lampou na nějakém metalu. Místní kapely, pro mě něco hroznýho, ale pivo teklo proudem a lidí přišlo hodně. Stejně jsem seděl na baru a kecal. Už jsme si dokonce několikrát ochutnávali hlavy. Muziku jsem moc neřešil. Pak jsem šel na záchod a když jsem se vrátil, tak seděl u mé dívky (která ještě mojí holkou nebyla) nějaký německý metalista. 

Přijel vlakem a hrozně si to u nás užíval. Levný pivo a hezký ženy, klasika. Zaplať Satan netrpěl velikášstvím a machrováním, tak se s ním dalo bavit. Hned zezačátku jsme si ujasnili (tedy hlavně blondýnka, která umí od čtvrté třídy základky německy), že patří ke mě. Byli jsme oba pozváni na koncert do Mnichova a jel jsem nakonec jen já. Nevadilo mi to. Začínal jsem si zvykat, že na spoustu akcí jezdím sám. Žebradlo s rumem, knihou a igelitka plná lahváčů. Na mě si nepřijdou. Blbý je, že jsme se s Němcem, který se jmenoval Gustav, vůbec nepotkali. A to už nikdy v životě. Stojím na nádraží v Mnichově a snažím se orientovat. Pomůžou mi nakonec zase Poláci, kteří se ke mě jako jediní neotočí zády. Zbytek lidi na mě kouká z vrchu, ale není to tím, že jsem cizinec, ale protože jsem umolousanej metalista. Posadí mě na tramvaj a na papírek mi napíšou zastávku, na které mám vystoupit. Samozřejmě přejedu, protože z okýnka nevidím žádná jména zastávek. 

Musím se vracet. Jdu po ulici a stane se mi to, co na metalu miluju. Potkám jednu partičku a připadám si děsně světově, protože i Němci reagují na trika s lebkama. Moje angličtina je lámanější než němčina, ale snažím se. Jsou tolerantní a děsně je zajímá, odkud jsem, co poslouchám a jaké kapely znám. Dokonce mě pozvou na pivo do hospody. Jsem rád, jako student moc peněz nemám a aspoň mi zbyde na koncert. Vím, že dnes hrají Protector, ale druhá kapela mi nic moc neříká, vím, že existuje, ale do mého biotopu se nějak nedostala. To mě vždycky fascinuje, když potkám někoho, kdo vzpomíná na staré časy. Připadá mi, že všichni vědí všechno. Mám to jinak. O čem jsem nečetl v časopise, případně mi někdo nedoporučil, tak neznám. Zase mě potká štěstí, které sedá jak známo i na vola. V tom malým zaplivaným klubíku na periférii hrají američtí WHIPLASH. Němci mi řeknou, že prý se už jednou skoro rozpadli, přerušili činnost a že mám fakt štěstí.

Kývám hlavou, jakože vím, o koho jde, ale vůbec netuším. Zvláštní, asi se mi na nějakém představovacím dýchánku, co jsme kdysi s klukama dělali, moc nelíbili. Nebo je zkrátka nikdo nepřinesl. Zato Protector jsem už viděl, dalo by se říct, že jsou mojí srdcovkou. Dokonce víc, než o hodně slavnější německá jména. Snažím se to jedný holce říct, ale vůbec mi nerozumí. Tak se jen usmívám, jsem jakože hezkej a roztomilej. Klub je obyčejnej sklep. Když tam dorazíme, tak už se dávno hraje. Úplně první kapelu si nepamatuju, jméno ani jejich hudba mě nějak nezaujaly, ale mí průvodci ihned naběhli pod pódium. Nikdo nepařil jako u nás, všichni stáli klidně, jak v Plzni. Přemýšlel jsem o tom, oproti tomu bývala Boleslav pěkně žhavá. Nojo, starý časy, postesknu si, když počítám mince v peněžence. Vyměnil jsem je dole u Tesca v Plzni od nějakýho bývalýho veksláka. A vůbec jsem netušil, jestli mě podvedl nebo ne.

Německý holky jsou prý studený a chladný, ale nepřijde mi. Mnichovské jsou vlastně úplně stejné jako Češky. Sem tam se sice objeví nějaká velká, macatá, s vyholenou hlavou, jak vystřižená ze sado maso salónu. Tenhle typ žen mě má moc rádo. Protože jsem docela vysokej. Jenže já se jich bojím. Tak se raději ztrácím mezi lidmi. Je tu něco kolem padesáti příchozích, očividně se všichni znají. Malá akce, klubovka. Fascinuje mě, že každý přijde, dá si bundu na věšák u vchodu a vůbec se nebojí, že by mu ji někdo ukradl. Jedinej se potím a nechci si nic sundat. Holt kluk z východu, ale znáte to. V devadesátkách se mohlo všechno a spousta z nás Čechů svobodu začala zneužívat. Pařím o sto šest. Někdo mi sice říkal, že to v Protector už hodně skřípe, ale na vystoupení to nebylo poznat. Zaklekl jsem dokonce na zem, dělal jakože hraju na kytaru a mával hlavou jak prokopnutý. Po chvilce zjistím, že je kolem mě volno a fanoušci koukají spíš na mě, než na kapelu. Martin Missy mě pozve opilý na pódium. Dělám kulisu. Potácím se mezi muzikanty. Když se ho na to zeptám po letech, tak pokývá vědoucně hlavou a řekne mi, že si vzpomíná...jo Dusseldorf, to byla akce, ha!

Nastoupí WHIPLASH a já zjišťuji, že některý songy mi připadají povědomý. Pak mi vrtá až do rána hlavou, kde jsem ty riffy slyšel. Dojde mi to až po několika měsících. Některé české kapely je totiž kopírovaly (jmenovat nebudu, nechci dělat zlou krev). No, bylo to hodně dobrý, fakt jsem si koncert užil. Oni Amíci vždycky odvedou dobrou práci. Dají do toho všechno. Baví se s fanoušky, jsou pokorní. Protector to samé. Uvědomil jsem si, že v tomhle máme ještě co dohánět. Dojde mi, že spousta českých rádoby umělců je namachrovaných a myslí si o sobě bůhví co. Přitom je kousek za hranicema nikdo nezná. Čest výjimkám. Zajímavé je, že tohle se třeba s lety taky moc nezměnilo. Pokaždé, když zajdu na koncert zahraniční kapely, pokaždé, když se s nimi bavím, tak mě fascinuje jejich pokora a chování k fanouškům. Jsem jak v nebi. Koupím si nějaká CD, všechno mi muzikanti automaticky podepíšou a když řeknu, že jsem z Čech, tak ví o Havlovi. Jsem hrdej, hrozně pyšnej, že i v naší malé zemi jsme v něčem dobří.

Ztratí se mi moje skupina nových kamarádů a před velkými německými sado ženami, zase utíkám já. Nebýt tu partička Poláků, asi bych se toulal jen podezřele do rána městem. Ale jsem pozván do jednoho rockového baru. Sice nemáme moc peněz (kluci a holky v Mnichově makají v nějaké továrně normálně na pásu), ale dáme všechno dohromady a je nám dobře. Stejně je a vždycky bylo zajímavé, kolik jsem díky metalu a hudbě všeobecně potkal skvělých lidí. Jako bychom byli nějaké tajné společenství, sekta. Pak tenhle pocit začaly samozřejmě kazit peníze a "mladí" už tohle neznali, ale tenkrát jste se s metlama automaticky zdravili na ulici. Jen podle trika, jen tak, protože metal. Postupně to ustávalo, ale na akcích se to děje vlastně dodnes. A to už většina stejně poslouchá dávno něco jiného. Pili jsme. Řádili. Polské blondýnky se natřásaly za zvuků německých písní. Byla to krása. Nakonec mě vyprovodili na vlak a počkali, až odjede. Usnul jsem hned. 

Dlouho jsem si s jednou dívkou z Polska psal dopisy. Já česky, ona polsky. O životě, o metalu. Psávala mi na kolej a já jí do Mnichova. Jenže stopa se ztratila. Až po letech, když jsem vyjednával rozhovor s jednou mladou polskou kapelou z Varšavy jsem zjistil podle jména, že si píšu s jejím synem. Uff. Někdy si připadám fakt starej. Takže jsem dojel do Plzně, totálně zničený a bez peněz. Podobné výlety za metal dělám vlastně dodnes. Když mám nějakou kapelu rád, tak to zkrátka jinak nejde. Nejsem línej, i když je fakt, že čím jsem starší, tak to hůř snáším. Zatím to pořád jde, zatím pořád dokážu nadšeně zářit, když stojím pod pódiem. Jsem samozřejmě jen jedním z mnoha metalových nomádů, ale řeknu vám jedno. Thrash metalové šlehnutí bičem tehdy opravdu stálo za to. Poznal jsem novou kapelu, nové lidi, ale hlavně se mi do hlavy zarylo neskutečné množství vzpomínek. Jsem rád, že jsem se s vámi o ně mohl opět podělit.

Blondýnka byla doma u rodičů. Šel jsem si chvilku lehnout, ale nařídil jsem si budíka. Až přijede z Jižních Čech vlakem, tak budu čekat na nádraží plný dojmů. Udělala si chybu děvče, že si se mnou nejela. Sice jsem Gustava nepotkal, ale užil jsem si to neskutečně.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 9. července 2022

Interview - DESECRESY - The eerie, decaying death metal mantra!


Interview with death doom metal band from Finland - DESECRESY.

Answered Tommi Grönqvist, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - DESECRESY - Unveil in the Abyss (2022):

Ave DESECRESY! Greetings to the underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a seventh long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?

Greetings Mr. Asphyx, the mighty bringer of Deadly Storm! I’m glad the album is making the desired effect. The songs in the new album have more elements of doom. They are bit less complex compared to the previous album, but the tempo and other changes are more carefully thought through. On this album I wanted to come down from the cosmic thematics a notch to more what is in the deep below, although there is no up and down in that sense. Over all it has heavier atmosphere and sound.


„Unveil in the Abyss“ includes all attributes of good death and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of DESECRESY?

I did the songs one by one for this album, which is different from the usual process where Iḿ working on many songs simultaneously. This time I finished one track and only after that started thinking about the next one. I did not even plan to release them in an album form at first. I just threw them online for who ever stumbles into them to listen. I had a couple of offers to release them but it wasn’t until Dave Rotten from Xtreem asked about it before I warmed up to the idea.

Listening to the new album „Unveil in the Abyss“, I feel like I'm sinking into a deep bloody swamp. The excellent cool and dark sound contributes a lot. How and where did you record? Who produced and, mixed album?

I want the sound to have massiveness that surrounds the listener and easies him deeper into the vast realm of darkness. I record and mix in my own little dungeon. After the previous album I had updated my recording system and that affected the sound for better, after struggling with it at first. I feel like I was able to bring out the sound I wanted better than before. The dark feel of Desecresy requires certain kind of thick and dark sound.


An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD in label Xtreem Music, and it has a corpsy cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

The motif of skull and beams of light forming a triangular shape felt suitable for the album. I think of it as a shape forming out of the shapeless void of abyss and in it are the eyes staring back at you with the penetrating wedges of light. I painted this cover art as well as the other illustrations in all Desecresy albums. In the pages of the cds booklet there is illustrations for the songs of the album. These pictures were first in the visualiser video versions of the songs before the album came out.

I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Finland for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

The early 90s was good time for dm in Finland (before my time, I became aware in late 90s ) but after that it took a deep dive. In 00s the scene started recovering. I don’t know if death metal is specifically that high regarded in Finland, theres just so many metal bands that some percent of them ought to play dm too. I think most of the bands are on other than Finnish labels. Fans and bands I think, like everywhere else are mostly middle aged guys by now. At some point the bands have to start considering death metal from the perspective of death from old age come to think of it. Anyways I think the scene is now way better than before in many ways. Theres at least couple of annual death metal festivals and there is much more going on than twenty years or so ago.


You play doom death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start DESECRESY was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

I’d say Bolt Thrower is among biggest influences to Desecresy, although I don’t know how good comparison this is. I wouldn’t go so far to idolize any band in the strict meaning of the word.

Desecresy never played live, so no tours or festivals. I know for many bands playing live is the number one thing above all and thats all more power to them. For me though Desecresy was about conjuring something into existence through music and illustration. Others may think that an act is missing something without live shows especially when it comes to death metal, but I feel my aspirations are fulfilled in this way.


When I started my blog five years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

It is great that there are people like you keeping the flame burning by writing and stirring up interest for metal that way. Im not doing much promotion other than answering interviews if that counts. I think promoting is mostly done to sell something and I’m not that much in the business of selling. Im sure no one is shocked to hear that Im not making much out of this monetarily and no amount of promotion will change that. I rather use my remaining time, energy and money to do something more creative than self promotion (much of my time and energy go to my job and mandatory everyday stuff). Im not going to wait half an hour in line in a post office and pay postage so that someone can shit on my music, so I rarely send cds to anyone for a review. Overall for me it is doing the music that is important and everything else band related comes after that.

Yeah I buy an album when I especially like it too, or when the band is important for me. Theres no reason to fill my apartment with all possible records out there. I can’t say I go to live performances very often even in the best of times and the last couple of years have really put the lid on that. I heard there was some virus going around or something (I’m sure everyone is fed up hearing about that). I probably could be more active going to see bands live.


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as DESECRESY? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

Well I didn’t even plan to make physical release of the ”Unveil in the Abyss” originally, so there’s that. I never downloaded much but I do listen to streams quite a lot. I remember hearing some band back in the day - as they say - on a compilation or a copied cassette and getting to buy their album maybe even years later. Now theres so much available at our fingertips that I guess I have become a bit of a google metalist my self. The downside as a listener is that it’s easy to burn through music and later have a complete memory loss about it.

I’m sure eventually cds with vinyl and cassettes will become more and more collectable items or fan merch like shirts and patches rather than the things bought for the sake of actual listening.

Social media in many ways is poison to the mind. I have a facebook page for Desecresy that I now use to hit people up when there is something new, but I’m thinking of dropping it.


I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it.

To me Its a creative outlet but if you do something with passion it is often far from relaxing. Death metal is something I got into as a young guy and I have kept my interest in it through the years. I take some pride in dedication to my music and that I never just wondered off to do something else out of a whim. Death metal can be a vessel for many different themes so I don’t think it holds specific philosophy in it self. To me there is certain aspect of relentlessness and uncompromising draw to extreme form that I find appealing.

Finally, a classic but important question. What is DESECRESY planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage?

Can’t be seen anywhere, DESECRESY is dwelling in the darkness dreaming up new musical incarnations to rise above the surface of earth one day. I am actually quite far in the process of a new album and working on new material all the time.


Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Unveil in the Abyss“ into my head again!

Well I’m going to drink some Pilsner Urquell until it gets in my head! Just happens I’m actually drinking one as I’m writing this. Urquell and Budvar are my favorite beers and generally Czech beers are the best in the world. Great combination for the deadly storm of beer and metal! Thanks for the interview!

 about DESECRESY on DEADLY STORM ZINE:







------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - DESECRESY - Děsivá, zahnívající death metalová mantra!

 

Rozhovor s death doom metalovou skupinou z Finska - DESECRESY.

Odpovídal Tommi Grönqvist, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - DESECRESY - Unveil in the Abyss (2022):

Ave DESECRESY! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos sedmé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Zdravím mistra Asphyxe, mocného šiřitele Smrtící bouře! Jsem rád, že album přináší kýžený efekt. Skladby na novém albu mají více prvků doomu. Oproti předchozímu albu jsou sice o něco méně komplexní, ale tempo a další změny jsou pečlivěji promyšlené. Na tomto albu jsem chtěl sestoupit od kosmické tematiky o stupínek níž k tomu, co je v hlubinách pod povrchem, i když v tomto smyslu není ani nahoře ani dole. Přes to všechno má album těžší atmosféru a zvuk.


„Unveil in the Abyss“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál DESECRESY?

Na tomto albu jsem dělal skladby jednu po druhé, což se liší od obvyklého postupu, kdy pracuji na mnoha skladbách současně. Tentokrát jsem dokončil jednu skladbu a teprve potom jsem začal přemýšlet o další. Zpočátku jsem ani neplánoval, že je vydám v podobě alba. Prostě jsem je hodil na internet, aby si je mohl poslechnout ten, kdo na ně někdy narazí. Měl jsem pár nabídek na jejich vydání, ale teprve když se mě na to zeptal Dave Rotten z Xtreem, tak jsem se pro tu myšlenku nadchl.

Když poslouchám nové album „Unveil in the Abyss“, připadám si, jako bych se propadal do hlubokého krvavého močálu. Hodně tomu přispívá znamenitý chladný a temný zvuk. Jak a kde jste nahrávali? Kdo album produkoval, mixoval?

Chci, aby zvuk působil masivně, aby obklopil posluchače a umožnil mu proniknout hlouběji do rozlehlé říše temnoty. Nahrávám a míchám ve své vlastní malé kobce. Po předchozím albu jsem inovoval svůj nahrávací systém a to se na zvuku projevilo k lepšímu, poté co jsem s ním zpočátku bojoval. Mám pocit, že se mi podařilo vyloudit zvuk, který jsem chtěl, lépe než předtím. Temná atmosféra Desecresy vyžaduje určitý druh hutného a temného zvuku.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Xtreem Music a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Motiv lebky a paprsků světla tvořících trojúhelníkový tvar se pro album hodil. Představuji si ho jako tvar tvořící se z beztvaré prázdnoty propasti a v něm jsou oči, které na vás hledí zpět pronikavými klíny světla. Tento obal jsem namaloval stejně jako ostatní ilustrace na všech albech Desecresy. Na stránkách bookletu CD jsou ilustrace k jednotlivým skladbám z alba. Tyto ilustrace byly nejprve ve vizualizovaných videoverzích skladeb, ještě před vydáním alba.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Finska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Začátek 90. let byl pro DM ve Finsku dobrý (než nastal můj čas, já jsem se zapojil až koncem 90. let), ale pak to šlo hodně dolů. V 00. letech se scéna začala zotavovat. Nevím, jestli je death metal ve Finsku tak vysoce ceněný, ale je tam tolik metalových kapel, že by nějaké procento z nich mělo hrát i DM. Myslím, že většina kapel vydává u jiných než finských labelů. Fanoušci a kapely jsou myslím, stejně jako všude jinde, už většinou chlapi ve středním věku. V určitém okamžiku musí kapely začít uvažovat o death metalu z pohledu deathu ze staré školy a přemýšlet o tom. Každopádně si myslím, že scéna je teď v mnoha ohledech lepší než dřív. Existuje minimálně pár každoročních death metalových festivalů a děje se toho mnohem víc, než před dvaceti lety.


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit DESECRESY, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Řekl bych, že Bolt Thrower ovlivnili Desecresy nejvíc, i když nevím, jak dobré je to srovnání. Nešel bych tak daleko, abych nějakou kapelu v pravém slova smyslu zbožňoval. Desecresy nikdy nehráli naživo, takže žádné turné nebo festivaly. Vím, že pro mnoho kapel je živé hraní nade vše a to je jedině dobře. Pro mě však Desecresy znamenaly vytvořit něco, co by mohlo vzniknout prostřednictvím hudby a ilustrací. Jiní si mohou myslet, že bez živých vystoupení kapele něco chybí, zvlášť pokud jde o death metal, ale já mám pocit, že moje touhy jsou tímto způsobem naplněny.

Když jsem před pěti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Je skvělé, že existují lidé jako vy, kteří udržují oheň psaním a vzbuzují zájem o metal tímto způsobem. Nedělám žádnou velkou propagaci, kromě odpovídání na rozhovory, jestli se to počítá. Myslím, že propagace se většinou dělá proto, aby se něco prodalo, a já se v prodeji moc nevyznám. Určitě nikoho nešokuje, že na tom finančně moc nevydělám a žádná propagace to nezmění. Raději využiji svůj zbývající čas, energii a peníze na něco kreativnějšího, než na vlastní propagaci (většina mého času a energie jde na mou práci a každodenní povinnosti). Nehodlám čekat půl hodiny ve frontě na poště a platit poštovné, aby někdo hanil mou hudbu, takže málokdy někomu posílám CD na recenzi. Celkově je pro mě důležité dělat hudbu a všechno ostatní, co se týká kapely, je až potom. Jo, taky si koupím album, když se mi obzvlášť líbí, nebo když je pro mě kapela důležitá. Není důvod, proč bych si měl byt plnit všemi možnými deskami. Nemůžu říct, že bych často chodil na koncerty, a to ani v těch nejlepších časech, a posledních pár let tomu opravdu nasadilo korunu. Slyšel jsem, že se kolem šíří nějaký virus, nebo co (jsem si jistý, že všichni už toho mají dost, když o tom slyší). Asi bych mohl aktivněji chodit na koncerty.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako DESECRESY ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Původně jsem ani neplánoval fyzické vydání "Unveil in the Abyss". Nikdy jsem moc nestahoval, ale dost poslouchám streamy. Vzpomínám si, jak jsem kdysi - jak se říká - slyšel nějakou kapelu na kompilaci nebo zkopírované kazetě a dostal se ke koupi jejich alba možná až po letech. Teď je toho na dosah ruky tolik, že se ze mě stal tak trochu “google metalista”. Nevýhodou pro mě jako posluchače je, že je snadné hudbu přepálit a později na ni úplně zapomenout. Jsem si jistý, že časem se z CD, vinylů a kazet stanou spíše sběratelské předměty nebo z fanouškovského merche, jako triček či nášivek, než věci kupované kvůli skutečnému poslechu. Sociální média jsou v mnoha ohledech jedem pro mysl. Mám facebookovou stránku Desecresy, kterou teď používám k tomu, abych lidi oslovil, když je něco nového, ale přemýšlím, že se na to vykašlu.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro mě je to tvůrčí činnost, ale pokud děláte něco s vášní, často to má daleko k relaxaci. Death metal je něco, k čemu jsem se dostal jako mladý kluk, a zájem o něj jsem si udržel po celá léta. Jsem hrdý na to, že se věnuji své hudbě, a že jsem nikdy jen tak z rozmaru neodešel dělat něco jiného. Death metal může být nositelem mnoha různých témat, takže si nemyslím, že by v sobě skrýval nějakou specifickou filozofii. Pro mě je v něm určitý aspekt neúprosnosti a nekompromisního tíhnutí k extrémní formě, který mě přitahuje.


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají DESECRESY v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě?

DESECRESY není možné vidět, přebývají v temnotě a sní o nových hudebních inkarnacích, které jednoho dne vystoupí nad zemský povrch. Ve skutečnosti jsem poměrně daleko v procesu přípravy nového alba a neustále pracujeme na novém materiálu.


Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Unveil in the Abyss“ zase narvat do hlavy!

No, jdu si dát Pilsner Urquell, dokud se mi nedostane do hlavy! Náhodou ho zrovna piju, když tohle píšu. Urquell a Budvar jsou moje nejoblíbenější piva a obecně česká piva jsou nejlepší na světě. Skvělá kombinace pro smrtící bouři piva a metalu! Díky za rozhovor!

about DESECRESY on DEADLY STORM ZINE:






------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine