DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 2. června 2025

Interview - DIABOLIZER - Death metal soaked in darkness and dirty blood that will tear you apart! An absolute inferno!


Interview with death metal band from Türkiye - DIABOLIZER.

Answered Mustafa (guitars), thank you!

Recenze/review - DIABOLIZER - Murderous Revelations (2025):

Ave DIABOLIZER! I couldn't find any interview with you in Czech anywhere. So I'll ask you first to introduce the band to the readers who don't know you yet. You can start from the beginning and take us through the whole history of DIABOLIZER.

Diabolizer is a death metal band formed in 2012 with the desire to perform death metal that is slightly different, faster, more powerful, and more evil than our other musical projects. To date, it has released one EP and two albums and continues on its journey.

This year you released the still fresh new album "Murderous Revelations". Again it is dark, gritty and honest death metal. Did you approach the recording differently than last time or did you go with tried and tested methods?

We haven't really had any conscious method or plan. We simply composed our songs and got them ready for recording. This time, we collaborated with a different studio and sound engineer from our first album. Consequently, you will notice some differences in sound, but we didn't put in an extra efford for different sound intentionally; it just evolved as we went. We simply started the process of the new album and worked our way towards a result that was satisfying to us.


I find the new record an order of magnitude more complicated, maybe less accessible at first, but at the same time incredibly dark and evil. Was that the intention? How was the album actually created and how did you compose the music?

There is never a conscious urge to follow a certain path when writing songs. I just wanted to write a new Diabolizer album, and the material I had on hand evolved into the album you guys are hearing now. When I'm working on new songs, the riffs and parts I wrote in the past and the new ideas somehow find their place in the essence of the song I'm working on at that moment. There's no specific recipe for it. The songs just come together depending on how I feel at that particular moment. After the music composition is complete, we discuss the overall concept of the album with our vocalist Abomination and agree on a direction. Then, we write and shape all the lyrics according to the structure we decided on. We have a good chemistry, and the result always satisfies us greatly.

I have "Murderous Revelations" in my MP3 player and I have to say that I am literally consumed by it. It's not just the great ideas, but the sound, which is in a word devastating. For example, I'm sitting on the tram and suddenly I find myself tapping my foot. I feel like partying. If I wasn't a gentleman of my years, I'd probably do it. Where did you record the album and who is the mastering engineer?

Thank you. We recorded the guitars and basstracks for the album at our home studios. But we don't just plug the guitar into a sound card and record it right away, which has become very common nowadays. After years of experimentation and gaining experience, we've set up our own recording environment in our homes to record our instruments in the most analog way possible. This allows us to record our music in a more relaxed environment using the same equipment we'd use at a professional studio, which has undoubtedly improved the quality of our work over the years. The drums and vocals were recorded at Mezar Sound Studios in Ömerli, Istanbul. The mixing and mastering were done by our friend Emre Bingöl.


Who wrote the lyrics on "Murderous Revelations"? And what are they about? Where do you get your inspiration for the themes?

All of Diabolizer's lyrics are written by our vocalist Abomination. The lyrics and themes we have used so far are in perfect harmony with the structure of the music we have written, and the inspiration behind them cannot be explained in a simple recipe-like manner. Each of us has been involved with metal for over a quarter-century. There are undoubtedly many factors that have inspired the music we create, alongside the countless pieces of music we've consumed over the years, but this is not something that can be simplistically explained or described. I think we would rather it be left to the imagination of those observing from outside.

Who is signed under the cover of "Murderous Revelations"? I like his work a lot. How did you choose the theme for the cover?

The album artwork was created by Indonesian artist Adi Christianize. He was one of the artists I had been following for some time. The concept of the artwork was created by Abomination and myself, in line with the overall lyrical concept of the album and the theme we wanted to convey. We communicated this vision to him, and he truly brought to life exactly what we had imagined. We are extremely satisfied with the result.


If we go back to the beginning... What was the first impulse to put the band together? And why death metal? It's not exactly a style that would get you a lot of "fame".

Actually, this answer is already partly included in my response in the first question. We do this not to gain any particular benefit, but because we derive immense pleasure from performing. If we were seeking fame or recognition, we would have pursued other paths, as everyone in the band has other bandss and projects, and given their talents, it wouldn't be too difficult to achieve to be honest. But we genuinely enjoy what we do, and as long as it remains fulfilling, we will continue to do it.

You come from Turkey and play extreme death metal. Our readers would be interested to know how the death metal scene works in your country. To be honest, I've been hearing nothing but great stuff from you guys lately. Does that mean that your scene is very strong at the moment? What about the gigs, how many people come?

The Turkish death metal scene features some very good names. This country produces world-class death metal, both in terms of songwriting and live performance. Turkish bands participate in shows around the world as much as they can and release albums on international labels. However, in order for these bands to advance further, the rest of the world needs to take off their blinders, get to know the Turkish metal scene a little better, and give these bands a chance. In my opinion, most of the bands that are currently popular around the world, especially in death metal, are musically mediocre. The fundamental reasons why these names are so popular despite their uniformity and mediocrity are, of course, related to the connections they have, the country they come from, and the comfortable environment there. Of course, there are exceptions. But to be honest, I can say without hesitation that many of the death metal bands from Turkish scene could easily surpass most of the current death metal bands that have made a name for themselves worldwide in terms of musical quality. The shows here are quite wild and brutal. Attendance has been quite good in recent years. Of course, it varies from time to time, but overall, I would say attendance is satisfactory.


I can't help but ask. You live in Turkey, which is considered a heavily Islamic country. Do you have any problems with that? Do you get space on TV, in the newspapers? How is life in your country influenced by Islam at all? Isn't playing death metal more of a stigma for you?

This is not a typical Middle Eastern country. Even though some groups desperately want it to be. Yes, we live in a region where Islam is the official religion, but it would be ignorant to equate us with countries governed by Sharia law. So you need to know that performing metal, listening to it, or having a particular look is never a problem for us here. I think all you need to know is that the biggest challenge is financial. Because our economy has been in a dire state for some time now due to the wrong policies of those in power, and this has had a negative impact on many aspects of music, I would say that this is the biggest challenge. Other than that, people need to stop thinking, “Oh, it's an Islamic country, how can you play metal, how can you wear metal shirts, etc.”

From your music you can feel that you are influenced by the American death metal school as well as old European bands. Where do you stand as fans? Do you prefer the original death metal of the 90s or do you draw inspiration from new records as well? If so, I'd be interested to know which bands had/have the biggest influence on DIABOLIZER.

I would say it's an ideal blend of both sides for us. Since my teenage years, I've always felt closer to the US side since my early youth, yes. But both Europe and America, and the rest of the world, etc. To this day, I've surely consumed a lot of death metal releases and enjoyed them. It would be too simplistic to name just a few. They all surely had an impact on me. What I am trying to do is to present the best examples of death metal in my own style and not copy those bands or try to invent something new.


What about you and gigs in general? Are you a band that goes to shows as much as possible or do you pick and choose a lot? Do you have a dream, like a band you'd like to tour with or a festival, a city you'd like to perform in?

Of course, we want to participate in the right events at the right time, as much as we can. But we only want to do it if we feel passionate about it and it doesn't become a burden for us. Otherwise, we never aim for things like, ‘we wish to go on tour with this band, let's play at that ban's show etc.’It's enough for us to feel a shared excitement with the right people we will play together.

What does death metal mean to you? Is it just a hobby, relaxation or more of a lifestyle. How much does music influence you in your everyday life? Feel free to get philosophical.

Only thing I won’t feel tired of being part of. I’ve moulded my entire life around to this wonderful thing I am part of. That's why I think I can say that I see a positive effect in every sense.

What is DIABOLIZER going to do in the near future? If you have something to say to fans, labels, promoters, here's the space...

We have just wrapped up the local shows for our new album in Türkiye. We are currently busy planning and preparing for the 15-day European tour scheduled for late September to early October 2025. And, as always, ideas for the next release are slowly accumulating and developing. We are continuing to push forward.

I'm going to give your new album "Murderous Revelations" another listen. I have to say that for me personally it is basically a perfect death metal masterpiece. A total inferno. I wish the record to do well, to reach as many fans as possible. It deserves it. I wish you all the best in your personal life. Thank you for the interview and I'm looking forward to seeing you live sometime!

Thank you for your positive words and comments! See you at the shows!

Recenze/review - DIABOLIZER - Murderous Revelations (2025):

Recenze/review - DIABOLIZER - Khalkedonian Death (2021):

Rozhovor - DIABOLIZER - Temnotou a špinavou krví nasáklý death metal, který vás roztrhá na kusy! Absolutní inferno!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Turecka - DIABOLIZER.

Odpovídal Mustafa (kytara), děkujeme!

Recenze/review - DIABOLIZER - Murderous Revelations (2025):

Ave DIABOLIZER! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií DIABOLIZER.

Diabolizer je death metalová kapela, která vznikla v roce 2012 s touhou hrát death metal, který je trochu jiný, rychlejší, silnější a zlověstnější než naše ostatní hudební projekty. Do dnešního dne vydala jedno EP a dvě alba a pokračuje ve své cestě.

Letos jste vydali stále čerstvou novinku „Murderous Revelations“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?

Neměli jsme žádnou vědomou metodu nebo plán. Prostě jsme složili písně a připravili je k nahrávání. Tentokrát jsme spolupracovali s jiným studiem a zvukařem než na našem prvním albu. V důsledku toho si všimnete některých rozdílů ve zvuku, ale nevložili jsme do toho záměrně extra úsilí pro odlišný zvuk; prostě se to vyvíjelo za pochodu. Prostě jsme začali proces tvorby nového alba a propracovali se k výsledku, který nás uspokojoval.


Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

Při psaní písní nikdy nemám vědomé nutkání jít určitou cestou. Chtěl jsem prostě napsat nové album Diabolizer a z materiálu, který jsem měl po ruce, se vyvinulo album, které teď slyšíte. Když pracuji na nových písních, riffy a části, které jsem napsal v minulosti, a nové nápady si nějak najdou své místo v podstatě písně, na které v tu chvíli pracuji. Není na to žádný konkrétní recept. Písně se prostě skládají dohromady podle toho, jak se v danou chvíli cítím. Po dokončení hudební kompozice probíráme s naším zpěvákem Abominationem celkovou koncepci alba a domlouváme se na směru. Pak napíšeme a zformujeme všechny texty podle struktury, na které jsme se dohodli. Máme dobrou chemii a výsledek nás vždy velmi uspokojí.

Mám „Murderous Revelations“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

Děkujeme. Kytary a baskytary pro album jsme nahráli v našich domácích studiích. Ale nezapojili jsme kytaru jen do zvukové karty a hned ji nahráli, což je dnes už běžné. Po letech experimentování a získávání zkušeností jsme si doma zřídili vlastní nahrávací prostředí, abychom mohli nástroje nahrávat co nejvíce analogově. To nám umožňuje nahrávat naši hudbu v klidnějším prostředí za použití stejného vybavení, jaké bychom použili v profesionálním studiu, což v průběhu let nepochybně zvýšilo kvalitu naší práce. Bicí a vokály byly nahrány v Mezar Sound Studios v istanbulském Ömerli. O mix a mastering se postaral náš kamarád Emre Bingöl.


Kdo je autorem textů na „Murderous Revelations“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Všechny texty Diabolizer píše náš zpěvák Abomination. Texty a témata, která jsme dosud použili, jsou v dokonalém souladu se strukturou naší hudby a inspirace, která za nimi stojí, se nedá vysvětlit jednoduchým receptem. Každý z nás se metalem zabývá už více než čtvrt století. Nepochybně existuje mnoho faktorů, které vedle nespočtu hudebních skladeb, jež jsme za ta léta zkonzumovali, inspirovaly hudbu, kterou tvoříme, ale to se nedá zjednodušeně vysvětlit ani popsat. Myslím, že bychom to raději nechali na představivosti těch, kteří nás pozorují zvenčí.

Kdo je podepsán pod obalem novinky „Murderous Revelations“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

Obal alba vytvořil indonéský umělec Adi Christianize. Byl to jeden z umělců, které jsem nějakou dobu sledoval. Koncept obalu jsme vytvořili já a Abomination v souladu s celkovým lyrickým pojetím alba a tématem, které jsme chtěli sdělit. Tuto vizi jsme mu sdělili a on skutečně přivedl k životu přesně to, co jsme si představovali. S výsledkem jsme nadmíru spokojeni.


Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Tato odpověď je vlastně již částečně obsažena v mé odpovědi na první otázku. Neděláme to proto, abychom získali nějaký konkrétní prospěch, ale proto, že nám hudba přináší nesmírné potěšení. Kdybychom usilovali o slávu nebo uznání, vydali bychom se jinou cestou, protože každý z kapely má i jiné kapely a projekty a vzhledem k jejich talentu by nebylo příliš těžké toho dosáhnout, abych byl upřímný. Ale to, co děláme, nás skutečně baví, a dokud nás to bude naplňovat, budeme v tom pokračovat.

Pocházíte z Turecka a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak u vás funguje death metalová scéna. Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Turecká deathmetalová scéna má několik velmi dobrých jmen. Tato země produkuje death metal světové úrovně, a to jak z hlediska tvorby písní, tak i živých vystoupení. Turecké kapely se v rámci možností účastní koncertů po celém světě a vydávají alba u mezinárodních vydavatelství. Aby se však tyto kapely mohly posunout dál, musí zbytek světa sundat klapky z očí, trochu lépe poznat tureckou metalovou scénu a dát těmto kapelám šanci. Podle mého názoru je většina kapel, které jsou v současnosti ve světě populární, zejména v death metalu, hudebně průměrná. Základní důvody, proč jsou tato jména navzdory své uniformitě a průměrnosti tak populární, samozřejmě souvisejí s konexemi, které mají, se zemí, z níž pocházejí, a s tamním příjemným prostředím. Samozřejmě existují i výjimky. Ale upřímně řečeno, mohu bez váhání říci, že mnohé deathmetalové kapely z turecké scény by svou hudební kvalitou snadno předčily většinu současných deathmetalových kapel, které se prosadily ve světě. Zdejší koncerty jsou poměrně divoké a brutální. Návštěvnost je v posledních letech poměrně dobrá. Samozřejmě se čas od času mění, ale celkově bych řekl, že návštěvnost je uspokojivá.


Nedá mi to a musím se zeptat. Žijete v Turecku, které je považována za silně islámskou zemi. Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn islámem? Není hraní death metalu pro vás spíše stigmatem?

Nejedná se o typickou blízkovýchodní zemi. I když si to některé skupiny zoufale přejí. Ano, žijeme v regionu, kde je islám oficiálním náboženstvím, ale bylo by ignorantské srovnávat nás se zeměmi, kde vládne právo šaría. Takže musíte vědět, že hrát metal, poslouchat ho nebo mít určitý vzhled pro nás nikdy není problém. Myslím, že jediné, co potřebujete vědět, je, že největší problém je finanční. Protože naše ekonomika je už nějakou dobu v zoufalém stavu kvůli špatné politice těch, kteří jsou u moci, a to má negativní dopad na mnoho aspektů hudby, řekl bych, že to je největší výzva. Kromě toho si lidé musí přestat myslet: „Aha, je to islámská země, jak můžete hrát metal, jak můžete nosit metalová trička atd.“ Tohle je pro mě velká výzva.

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na DIABOLIZER největší vliv.

Řekl bych, že je to pro nás ideální kombinace obou stran. Od mládí jsem se vždycky cítil blíž americké straně, to ano. Ale jak Evropa, tak Amerika, tak zbytek světa atd. Dodnes jsem určitě zkonzumoval spoustu deathmetalových desek a užil si je. Bylo by příliš zjednodušující jmenovat jen některé. Všechny na mě určitě měly vliv. To, o co se snažím, je představit nejlepší příklady death metalu ve vlastním stylu a nekopírovat tyto kapely nebo se snažit vymyslet něco nového.


Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?

Samozřejmě se chceme účastnit správných akcí ve správný čas, jak jen to jde. Ale chceme to dělat jen tehdy, pokud se pro to cítíme zapálení a nestane se to pro nás přítěží. Jinak si nikdy neklademe za cíl věci typu: „Chceme jet na turné s touhle kapelou, zahrajeme si na koncertě tohohle pána atd.“ Stačí nám, když cítíme společné nadšení s těmi správnými lidmi, se kterými si zahrajeme.

Co pro tebe znamená death metal? Je to jenom koníček, relax nebo spíše životní styl. Nakolik tě hudba ovlivňuje v běžném životě? Klidně se můžeš pustit i do filozofických úvah.

Jediné, co mě neomrzí, je být součástí scény. Celý svůj život jsem utvořil kolem této úžasné věci, jíž jsem součástí. Proto si myslím, že mohu říci, že vidím pozitivní efekt v každém ohledu.

Co chystají DIABOLIZER v nejbližší době? Pokud máš něco na srdci, co bys rád vzkázal fanoušků, labelům, promotérům, zde je prostor…

Právě jsme dokončili místní koncerty k našemu novému albu v Türkiye. V současné době se věnujeme plánování a přípravám na patnáctidenní evropské turné, které je naplánováno na přelom září a října 2025. A jako vždy se pomalu hromadí a rozvíjejí nápady na další vydání. I nadále se posouváme kupředu.

Jdu si vaši novou desku „Murderous Revelations“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!

Děkujeme za vaše pozitivní slova a komentáře! Uvidíme se na koncertech!

Recenze/review - DIABOLIZER - Murderous Revelations (2025):

Recenze/review - DIABOLIZER - Khalkedonian Death (2021):

neděle 1. června 2025

Recenze/review - GRACELESS - Icons of Ruin (2025)


GRACELESS - Icons of Ruin
CD 2025, Listenable Records

for english please scroll down

Klečíš na chladné zemi, s hlavou skloněnou. Chodíš sem už víceméně ze zvyku. Začínal si jako malý, s malými opatrnými prosbami k Bohu. Odpověď nikdy nepřišla. Mezitím začala kolem hořet celá země. Zabíjení, znásilňování, bolest a temnota. Zlo už dávno znáš, potkáváš ho každý den. Jsi tu sám, všichni už dávno odešli. Kostel je znesvěcený, vyhořelý, zničený a zbyly z něj jenom ruiny. Stejně jako z tvé prokleté duše. Na každou novou nahrávku holandských GRACELESS čekám velmi netrpělivě. Sleduji tuhle smečku od jejich počátků. Jsme stejné krve, máme podobnou hudbu už dávno zakódovanou v genech.

I letos vám Remco Kreft a jeho věrní přinášejí do krvavé mlhy zahalené melodie, spoustu chladných nálad, napětí, pochmurnou atmosféru. Kombinace starého poctivého a syrového death metalu s prchavým smutkem doom metalu vás opravdu přenese do starých chrámů, do kostelů ve kterých potkáte už jenom přízraky. Jsem chycený do pevných sítí a padám do hlubiny. 


Z jednotlivých skladeb je cítit taková ta staroškolská poctivost, oddanost muzice jako takové. Kdo jste zažil devadesátá léta minulého století a death metalové podsvětí, tak určitě víte, o čem píšu. Tenhle pocit, výraz se dle mého nedá naučit. Musíte jej mít v sobě, musí být vaší součástí. Pro mě je, ostatně jako vždy, nejdůležitější, abych kapele jejich morbidní práci věřil. A GRACELESS se opět ukazují ve vynikající formě. Ne nadarmo všem tvrdím, že se jedná o jednu z mých nejoblíbenějších kapel současnosti. Jakoby byla nová nahrávka opředena pevnými pavučinami. Má v sobě drive, sílu, energii i tlak. Kapela si hraje s náladami jako šelma se svojí kořistí. Jednou jsou záhadní, tajemní a děsiví, potom na vás zaútočí způsobem, že vám popraskají všechny kosti v těle. Pokaždé, když navštívím nějaký opuštěný kostel, chrám a nebo starý hřbitov, tak mě obejme takový zvláštní pocit. Mezi chladnými zdmi, u náhrobků, na kterých jsou jména našich předků, v katakombách, ve kterých leží prokletí. Všude poslouchám nové album "Icons of Ruin" a neskutečně si jej užívám. Zkušenosti se zde potkávají s velkým talentem. Zároveň si kapela stále zachovává takovou tu živočišnost, nadšení, odhodlání. Hudba byla vždycky o emocích a GRACELESS patří bezesporu mezi mistry ve svém oboru. Zmínit musím i povedený zvuk a motiv na obalu, který chci rozhodně nosit na tričku. Fanoušci třeba takových BOLT THROWER, TEMPLE OF VOID, ASPHYX, HOODED MENACE, COFFINS, HAIL OF BULLET, THANATOS, BOLT THROWER, SINISTER, PESTILENCE, VALLENFYRE, STRIGOI mi určitě má slova potvrdí. Klečím na chladné zemi, s hlavou skloněnou. Chodím sem už víceméně ze zvyku. Začínal jsem jako malý, s opatrnými prosbami k Bohu. Odpověď nikdy nepřišla. Mezitím začala kolem hořet celá země. Zabíjení, znásilňování, bolest a temnota. Zlo už dávno znám, potkávám ho každý den. Jsem tu sám, všichni už dávno odešli. Mlhavý, chladný a temný doom death metal, který probouzí nemrtvé! Démoni čekají ve stínu! Dokonalá esence staroškolských záhrobních nálad! 

Asphyx says:

You kneel on the cold ground, your head bowed. You come here more or less out of habit. You started as a child, with small, cautious prayers to God. The answer never came. Meanwhile, the whole country began to burn. Killing, rape, pain, and darkness. You have known evil for a long time; you encounter it every day. You are here alone, everyone else is long gone. The church is desecrated, burned out, destroyed, and only ruins remain. Just like your cursed soul. I eagerly await every new recording by the Dutch band GRACELESS. I have been following this pack since their beginnings. We are of the same blood, we have similar music encoded in our genes.

This year, Remco Kreft and his bandmates bring you melodies shrouded in bloody fog, lots of cold moods, tension, and a gloomy atmosphere. The combination of old-school, honest, raw death metal with the fleeting sadness of doom metal will truly transport you to ancient temples, to churches where you will encounter only ghosts. I am caught in a tight net and falling into the depths. 


The individual songs exude a kind of old-school honesty, a devotion to music as such. Anyone who experienced the 1990s and the death metal underground will know what I'm talking about. In my opinion, this feeling, this expression, cannot be learned. You have to have it inside you, it has to be a part of you. For me, as always, the most important thing is that I believe in the band's morbid work. And GRACELESS are once again in excellent form. It's not for nothing that I tell everyone that they are one of my favorite bands of the moment. It's as if the new recording is shrouded in solid cobwebs. It has drive, power, energy, and pressure. The band plays with moods like a beast with its prey. One moment they are mysterious, enigmatic, and terrifying, the next they attack you in a way that breaks every bone in your body. Every time I visit an abandoned church, temple, or old cemetery, I am overcome by a strange feeling. Between the cold walls, by the gravestones bearing the names of our ancestors, in the catacombs where the damned lie. I listen to the new album "Icons of Ruin" everywhere and enjoy it immensely. Experience meets great talent here. At the same time, the band still retains its animalistic energy, enthusiasm, and determination. Music has always been about emotions, and GRACELESS are undoubtedly masters of their craft. I must also mention the great sound and the cover art, which I definitely want to wear on a T-shirt. Fans of bands such as BOLT THROWER, TEMPLE OF VOID, ASPHYX, HOODED MENACE, COFFINS, HAIL OF BULLET, THANATOS, BOLT THROWER, SINISTER, PESTILENCE, VALLENFYRE, and STRIGOI will certainly agree with me. I kneel on the cold ground, my head bowed. I come here more or less out of habit. I started as a child, with cautious prayers to God. The answer never came. Meanwhile, the whole country began to burn. Killing, rape, pain, and darkness. I have known evil for a long time, I encounter it every day. I am here alone, everyone else is long gone. Hazy, cold, and dark doom death metal that awakens the undead! Demons wait in the shadows! The perfect essence of old-school otherworldly moods!





tracklist:
1. God Shines In Absence 4:11
2. Sanctified Slaughter 4:02
3. Lash Me To My Painful Death 4:50
4. Night Of The Slain 5:19
5. Hardening Of The Heart 5:17
6. Ungodliness 4:09
7. Rise Of The Blackest Sun 4:51
8. A King In The Filth 3:59
9. Beneath Starless Skies 5:47
10. Resurrection Of The Graveless 3:41

Recenze/review - PUTERAEON - Mountains of Madness (2025)


PUTERAEON - Mountains of Madness
CD 2025, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Jakoby mě někdo proklel. Uprostřed noci, v mrazu a zimě. Kolem se prohání vítr a chtěl jsem se chvilku vyspat. Démoni ani děsivé přízraky mi to ale nikdy nedovolili. Možná jsem byl v podivném rauši, možná jsem se ocitl v jiné dimenzi. Vlastně ani nevím, co mě nutilo jít dál. Do hor, ve kterých potkáte jenom strach, bolest a šílenství. H. P. Lovercraft napsal tuhle novelu již v roce 1931. Doporučuji vám, abyste si ji přečetli a teprve potom začali nové album švédských maniaků PUTERAEON poslouchat. Potom se vám všechno spojí v jeden silný celek, který se vám dostane do snů. Alespoň mě se to tak stalo. 

Tahle smečka patří již dlouhé roky k mým oblíbeným. Znovu s nimi zažívám takové to napětí, jaké jsme mívali v dobách, kdy jsme si v devadesátých letech kopírovali kazety. Jaké album asi bude? Běhával jsem domů a sedával s kamarády u reproduktorů. S novinkou "Mountains of Madness" to mám velmi podobně. Má v sobě chlad, temnotu, sílu a energii. Řeže tou správnou stranou nože. Stala se ihned i mojí součástí. Oheň zase jednou hoří jasným černým plamenem. Uprostřed pustiny, v zimě, v ledových horách strachu. 


Pokud znáte dílo H. P. Lovercrata trošku podrobněji, tak určitě víte, že má takovou zvláštní atmosféru. Po každém přečtení některé z jeho knih, novel, příběhů, vždycky jen tak sedím a dívám se do tmy. Jakoby se jeho slova dostala i do mé krve. S novým albem PUTERAEON to mám velmi podobně. Je naléhavé, opravdové, autentické, uvěřitelné. Pokaždé, když jsem jej poslouchal, tak se mi dostalo do krve, do podvědomí. Umíral jsem a znovu se rodil, toulal se mezi zasněženými vrcholky zasněžených kopců. Mrzly mi ruce, některé prsty mi museli amputovat, chlad se mi usadil v kostech. Dan Swanö se postaral o vynikající zvuk, na albu opravdu krásně vynikne každý motiv, každý detail. Za velmi povedený považuji i obal, který doplňuje hudbu takovým způsobem, že ve mě evokuje spoustu dalších myšlenek. Za mě osobně se jedná o precizně složené i nahrané dílo. Má myšlenky, má nápady, zároveň je živočišné, syrové. Nálada celé nahrávky je potom pochmurná, strašidelná, mystická. Mýty Cthulhu opět ožívají s nebývalou silou. Jako bych byl opravdu součástí příběhu. Švédi zase rozdrásali moji fantazii do krve. A udělali to pomocí klasického death metalu (DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED), tentokrát s větším důrazem na melodie a jakousi vzdušnost a vznešenost. Když právě píšu tyhle slova, tak je kolem poměrně teplo a den se pomalu probouzí. Jenže já tu nejsem, jsem v horách. Jakoby mě někdo proklel. Uprostřed noci, v mrazu a zimě. Kolem se prohání vítr a chtěl jsem se chvilku vyspat. Démoni ani děsivé přízraky mi to ale nikdy nedovolili. Možná jsem byl v podivném rauši, možná jsem se ocitl v jiné dimenzi. Vlastně ani nevím, co mě nutilo jít dál. Do hor, ve kterých potkáte jenom strach, bolest a šílenství. Mrazivá, temná, děsivá death metalová pocta Mýtům Cthulhu! Zmrznete v horách a zažijete nadpozemskou hrůzu! 

Asphyx says:

It was as if someone had cursed me. In the middle of the night, in the freezing cold. The wind was howling around me, and I wanted to get some sleep. But demons and terrifying apparitions never let me. Maybe I was in a strange trance, maybe I found myself in another dimension. I don't even know what compelled me to keep going. To the mountains, where you encounter only fear, pain, and madness. H. P. Lovecraft wrote this novella back in 1931. I recommend that you read it and only then start listening to the new album by Swedish maniacs PUTERAEON. Then everything will come together into one powerful whole that will enter your dreams. At least that's what happened to me. 

This band has been one of my favorites for many years. With them, I experience the same excitement we used to feel in the 1990s when we copied cassettes. What kind of album will it be? I used to run home and sit with my friends by the speakers. I feel very similar about the new album "Mountains of Madness". It has a coldness, darkness, power, and energy to it. It cuts with the right side of the knife. It immediately became a part of me. Once again, the fire burns with a bright black flame. In the middle of the wilderness, in winter, in the icy mountains of fear. 


If you are familiar with the work of H. P. Lovecraft, you surely know that it has a very special atmosphere. After reading any of his books, novellas, or stories, I always just sit and stare into the darkness. It's as if his words have entered my bloodstream. I feel very similarly about the new album by PUTERAEON. It is urgent, real, authentic, believable. Every time I listened to it, it got into my blood, into my subconscious. I died and was reborn, wandering among the snow-covered peaks of snow-covered hills. My hands were freezing, some of my fingers had to be amputated, the cold settled in my bones. Dan Swanö took care of the excellent sound, and every motif, every detail really stands out beautifully on the album. I also consider the cover to be very well done, complementing the music in such a way that it evokes many other thoughts in me. For me personally, it is a precisely composed and recorded work. It has thoughts, it has ideas, and at the same time it is animalistic, raw. The mood of the entire recording is gloomy, scary, mystical. The myths of Cthulhu come to life again with unprecedented force. It's as if I were really part of the story. The Swedes have once again torn my imagination to shreds. And they did it with classic death metal (DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED), this time with more emphasis on melody and a kind of airiness and grandeur. As I write these words, it is relatively warm around me and the day is slowly awakening. But I'm not here, I'm in the mountains. It's as if someone cursed me. In the middle of the night, in the freezing cold. The wind is blowing around me and I wanted to get some sleep. But demons and terrifying apparitions never let me. Maybe I was in a strange trance, maybe I found myself in another dimension. I don't even know what compelled me to go on. Into the mountains, where you encounter only fear, pain, and madness. A icy, dark, terrifying death metal tribute to the Cthulhu Mythos! You will freeze in the mountains and experience otherworldly horror!






tracklist:
1. Miskatonic Expedition
2. The Land Of Cold Eternal Winter
3. Remnants
4. Horror On The Antarctic Plateau
5. The Nameless City
6. Gods Of Unhallowed Space
7. The Rise Of The Shoggoths
8. Watchers At The Abyss
9. I Am The Darkness

band:
Daniel Vandija - Bass
Anders “Hammer of Gs” Malmström - Drums
Jonas Lindblood - Vocals, Guitars
Rune Foss - Guitars, Vocals (backing)



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý dvacátý první - Mezi spodinou


Příběh pětistý dvacátý první - Mezi spodinou

Nakonec jsem tedy šel, ale moc se mi nechtělo. Raději bych seděl na koleji v pokoji a četl si. Normálně bych byl se svojí holkou a dělali bychom věci, které spolu dvojice normálně dělávají, jenže ona mi zase odjela do Tábora a já tu zůstal sám. Kolem poledne jsem seběhl dolů do baru a dal si pivo. K obědu jsem měl lunch meat. Čtu Artura C Clarka a chtěl jsem zůstat v jeho světě. Místo toho se teď bavím s Petrem, o kterém jsem vám už mnohokrát psal. Z prváků tu zůstal jako jeden z mála. Miloval filmy, různě se vžíval do postav hrdinů a neustále mluvil. Také se pořád divil, že nemůže sehnat holku. Jednou jsem mu řekl, že kdyby je chvilku poslouchal, tak by nějakou našel. Nevnímal mě. Zrovna řešil záběry kamery v nějakém Lynchově bijáku, jak říkal. Prostě půjdeš, musíš, tohle bych si neodpustil, už mám lístky. Nevnímám ho, zrovna se dívám na nějakou holku z prváku, která přišla z nedaleké posilovny v elastických kalhotách. Otočí se směrem k nám, usměje se a mě je líto, že nechodím cvičit. Kývnu souhlasně hlavou, ani nevím na co. Vylezu z baru, podržím slečně dveře a usměju se na ní také. Poděkuje a pak si odcupitá na své patro. 

Jdu do ledový sprchy. Zase ty hříšný myšlenky. Někdy je to k nevydržení. Tolik pokušení. Ale vydržím to. Musím. Přijede už za několik dní. Nejsem zvíře ne? Nebo ano. Achjo. Začtu se znovu do sci-fi, pustím si nějaký death metal. CD začne poskakovat v přehrávači a musím se zvednout. Do prdele, co to zase je? To je špinavý, musíš si nechat vyčistit mechaniku. Ozve se za mnou a mě teprve teď dojde, že uběhlo několik hodin. Je fakt večer, jdu do kina, achjo. Hodím na sebe křiváka a obuju marteny. Tenkrát by pro mě byla potupa nosit kšiltovky, tak si jen pročísnu řepu a prsknu na sebe nějakou vůni, kterou mi koupila blondýnka. Cestou na ní myslím, protože Petr pořád mluví, dokola mi vysvětluje v čem je film zajímavý. Když si konečně sedneme do Electry do klubu, tak se před nás postaví chlápek, co má úplně stejnou dikci jako on. Má před sebou papír, mluví vážně a když řekne vtip, tak se mu sám zasměje. Kejhá u toho. A jsou mu vidět zkažené zuby. No a když se konečně uklidní, přijde mi to tak vtipný, že vyprsknu smíchy zase já. Pššt, neruš, okřikne mě nějaká slečna v obrovských brýlích. Sedí vedle kluka, co jí žmoulá ruku. Vypadají jak mormoni. Kurva, kde to zase sem? 

Vlastně mi všichni dopředu řekli, o čem film je. No, tedy. Podle mého tam pořád jenom někdo chodil na hřbitov, pak šukal a chlastal. Dlouhé pohledy do krajiny, slunce pálilo a všichni byli děsně oškliví. Trvalo to už skoro dvě hodiny, když najednou zhasli. Od Mormonů se ozvalo, juííí, ale ihned rozsvítili. Kluk posunul svojí ruku dívce na stehno. Byla rudá a její obrovské brýle byly  zamlžené. Zase jsem se začal smát. Pojď, teď to bude nejzajímavější. Už jsem to několikrát zažil, tak jsem šel rovnou pro pivo. Stihl jsem o přestávce prosím pěkně tři. To nešlo vydržet, všichni tak vážně diskutovali o světle, o kameře, o tom, jaké to mělo esprit, jak se povedlo režisérovi (s mexickým jménem) vyjádřit podstatu bytí. Druhá polovina, ano ještě další dvě hodiny, všechny šokovala. Vraždy, sekání hlav, krev, vnitřnosti. Nechutné, šokující, ale jenom pro lidi, co neviděli nikdy žádný poctivý horor. Já se docela nudil. Copak o to, obraz byl super, i když kývavý a cukavý, ale děj byl hrozně slabej. Díky pivu jsem aspoň mohl na záchod. Vylezl jsem ven, do průchodu a zapálil si. Vedle byla diskotéka, ze který zrovna vylezly dva kluci a jedna holka. Vytáhli ji za vlasy ven, dávali jí pěstí a kopali do ní. Řvali na ní, že je děvka a že ty prachy zaplatí.

Ozval jsem se, ale byly to fakt gorily. Zůstala ležet na zemi. Tak jsem zašel vedle do hospody, aby zavolali záchranku. Když jsem se ale vrátil, tak už tam nebyla. Zůstala jenom malá loužička krve a zvratků. Ten zvláštní pocit mezi hnusnou realitou a podivným filmem, ve kterém si na násilí jenom hráli, byl až šokující. Intoušové ještě asi hodinu seděli a diskutovali. Já stál bokem a přemýšlel jsem, jak jsou odtržení od opravdového života. Synové a dcery z rodin, které je zabezpečily. Často se měli dobře i za komoušů, nikdy nemuseli chodit na brigády, nikdy je nebolelo celé tělo, nikdy nedýchaly tuny prachu a chemie. Nikdy neměli zničený ruce do krve. Nikdy na ně nikdo dvanáct hodin v kuse neřval. Mají ty svý talířky a tácky a chlebíčky a pijou šampaňský a připadám si mezi nimi nepatřičně. Nehodím se mezi ně, ale ani mezi spodinu a lůzu. Zase si připadám, že stojím bokem a myslím na blondýnku,  která je na tom úplně stejně jako já. Petr konečně domluví a září mu očička. Hele, tady holky půjdou s námi. Kam, zeptám se a on nás zavede přes park do divadelního klubu. 

Připadá mi, že se všechno opakuje. V Plzni jsem už viděl spoustu uměleckých filmů, divadelních her. Seděl jsem před básníky a naslouchal jejich textům. Byl jsem na koncertech kvarteta, ale i zábavové kapely. Slyšel jsem folk, punk, black metal, i twist. Ochutnával jsem, setkával jsem se s lidmi, kluk ze sídliště, z thrash metalové party, který byl najednou v tom velkém světě. Svým způsobem to bylo skvělé, ve městě to tenkrát opravdu vřelo. Navenek nové fasády, uklizené ulice, to už dnes nezažijete. Uvnitř, pod povrchem jsem ale potkal i špínu a hnis, lidi na okraji společnosti. Bezdomovce i děvky, feťáky, mafiány. Bál jsem se jich, snažil se jim vyhýbat. Dostali jsme do držky od fanoušků Viktorie, i když nám je nějakej fotbal u prdele, vyhodili nás z večírků, kopali nás do prdele, když jsme přišli do klubů a nechtěli jsme bílej prášek. Pro mě osobně byly ale vždy nejlepší obyčejný hospody, kam chodili škodováci po práci nebo lidi z kanclů na obědy, kde dědkové hrát lízanej mariáš. Není tedy divu, že v divadelním klubu mě to moc nebavilo. Ono totiž, v mnoha místech se oba světy prolínaly. Zatímco jsem popíjel malé pivo (velké tenkrát neměli), vedle mě si jeden umělec dával lajnu. 

Obě dívky byly takové princezny z dobrých rodin. Se zálibou ve filmech. Myslím, že z práv. Vypadaly jako sestry, hubené až na kost a s velkými zuby i brýlemi. Nosánky nahoru a hezky se nám to rozdělilo. Jedna seděla s mým kamarádem a po půl hodině bloumala pohledem kolem. Petr stále mluvil. U nás to bylo obráceně. Já mlčel a ona nezavřela pusu. Myslel jsem na tu zmlácenou holku. A jak se líbil film tobě? Ale jo, dobrý. Nepůjdeme jinam? Asi si myslela, že někam ven, pod strom a že dostane pusu. Jenže já ji zavedl do jednoho pajzlu kousek od náměstí. Každý student tenkrát věděl, že tam mají desítku jako křen. Dva gambáče, teda čtyři, protože se k nám Petr s mlčenlivou na poslední chvíli přidali. Bylo to až bizardní. Sedli jsme si ke stolu a on začal ihned všem vykládat, jak se mají chovat mezi spodinou společnosti. Hrozně řval a rušil ostatní. Všechny ty chlápky v montérkách, co si skočili na gothaj s cibulí a pár piv. Kdo je u tebe spodina, hejsku...Petr byl malý kluk, ve dvaceti s pleší, který dostal facku, že vzal druhou o stůl. Jeho společnice začala vřeštět. Ty ho nebudeš bránit, řekla ta moje, no to si tedy gentleman, odfrkla si. No, už to potřeboval. Glosuji, oni odcházejí a já zůstávám u stolu sám.

Přisednou si dva holohlaví, každý s kérkou. Ihned vytáhnou z kapsy ruličky bankovek. Divný typy. Vůbec si mě nevšímají a tak se stanu zase jednou pozorovatelem. Jsem stínem, neviditelným a jsem tomu moc rád. Oba spolu seděli a vyprávějí si. S každým dalším pivem a panákem přede mnou ožívají příběhy plné násilí, krve, vražd, vydírání, bitek. Hej Petře, kde si, chceš poznat opravdovou spodinu? No hele vole, když jsem tu starou píču podříznul, tak jsem se teda hodně sekl. Měla v baráku jen pár šmuků. Jinak vůbec nic. Jako jít sedět za takovou držgrešli, no věřil bys tomu? Odpovídá mu druhý něco v tom smyslu, že ji měl původně rád, že dobře mrdala, byla fakt dobrá, ale pak začala vyšilovat, měla čím dál tím častější kecy, až jsem ji nakonec vzal sekyrou. Její fotr mě napráskal, kretén jeden. Přitom ho srala taky. Asi jsem měl otevřenou pusu, protože se mě zeptali, co tak čumím. Omluvil jsem se a objednal jim pivo. Jen kývli souhlasně hlavou. Tak my tě nezabijeme, zařechtali se, až jim nadskakovaly břicha. Ve mě byla malá dušička. I kdyby byla jen polovina toho, co povídají pravda, je to něco hroznýho. 

Přijdou dvě dámy kolem třiceti, co vypadají na padesát. Přinesou jim peníze, co vydělaly. Na ulici, v průchodech, kde si je zoufalí chlapi kupovali pod cenou. Dají si rum a já přemýšlím, že kdysi musely být i krásné. Jakýsi záchvěv tam ještě je. Hodně vzdálený, ale je. Obě se přivinou ke svým asi pasákům a vypadají až zamilovaně. Dělají si prdel z těch zasranejch chudáků, co si je koupili. Takovej malej, plešatej mi říkal mami. Ani se mu pořádně nepostavil. Chtěl, abych mu nadávala, že si neuklidil pokoj. Pak se vystříkal na popelnici. Všichni se hrozně smáli, plešky objednávaly další a další panáky, až byli všichni na plech. Pak začali být všichni agresivní. A co ty, studentíku, už si někdy mrdal? Zeptala se mě třeba a řekla rovnou cenu. Omluvil jsem se, že musím na záchod. Chtěl jsem utéct, ale nebyli naivní. Jeden stál u záchodů, druhý u vchodu a chtěli po mě prachy. Měl jsem vlastně štěstí, že přišel nějaký obrovský maník v montérkách. Připomínal medvěda a zařval, co je to tady za bordel. Utekl jsem. Ano, nezaplatil jsem, ale měl jsem strach. Opravdu jsem se bál. Vzal jsem to uličkami, ve kterých jsem snad nikdy nebyl. Vyhýbal jsem se opilcům, pelášil jsem jak zajíc.

Doběhnu ke koleji a uslyším Petrův hlas za dveřmi baru. Ani vlastně nevím, proč jsem šel dovnitř. Stojí tam před asi dvacítkou studentů. Mezi nimi jsou i dvě dívky z filmového klubu. Všichni mu visí na rtech. Vypráví o tom, jak byl v hospodě plné rváčů. Jak se jim postavil, jak jim řekl, že si za svoje problémy můžou sami. A podívejte, popral jsem se s nimi. Když ukáže na modřinu ve tváři, ozve se do všech holek smyslné aáááách. Mlčím, ale usmívám se. Nechci mu to kazit. Třeba si dneska konečně skočí. Co jsem pochopil, tak mu to konečně vyšlo. Ta mlčenlivější, co byla tichou vodou, meloucí břehy, mu nakonec dala. Druhá šla za mnou, ale omluvil jsem se. Měl jsem všeho plnou hlavu, plné kecky a ještě jsem se trošku třásl jak drahej pes. Mezi spodinu jsem se snažil nadále nechodit, já měl vždycky rád dělnický hospody, ale jedový chýše nikoliv. Když si to vezmu kolem a kolem, u Arthura C Clarka by mi bylo asi lépe. Usnu a zdá se mi o harpyjích. Jsme ve stínu u popelnic a chtějí mi ukousnout, ale vy víte co. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 31. května 2025

Interview - INOCULATION - Raw, uncompromising death metal that came to us from the infinite darkness of the universe!


Interview with death metal band from United States - INOCULATION.

Answered Anthony Allen (guitars, vocals), thank you!


Ave INOCULATION! Greetings to the dark underworld. I first listened to your new album "Actuality" on my way to work. I walk past an old cemetery and then an abandoned factory. At times I thought I was seeing ghosts! The album is really very good. You've come back after four years and you seem even stronger than before. How did the new record come about and why such a long gap between albums?

Hey ! First off thank you for chatting with me , appreciate the opportunity. And glad you like actuality ! It had been long process of writing actuality . It came about after our first big tour we did in 2021 . So we wrote the first song for actuality in early 2022. And it all came about inbetween us navigating the tour life that we dove into and writing music inbetween touring while also trying to stay ready for the tours . So this music really came out of a lot of new experiences touring for the first time and meeting so so so many new amazing musicians and having that influence our writing process.


I'm an old fan of yours, I have your demo "Elysium" from 2013 at home for example and I like that you have your own style while keeping your own signature. How did the idea to start a band come about back in 2011 and why did you decide to play death metal? I can feel a strong influence of old American bands in your music. Were they an inspiration for you?

That’s awesome that you have that! And yes the late 80s early 90s American death metal was pretty much the reason the band started , in fact the first couple shows we played in 2011 we covered zombie ritual by death and chopped in half by obituary! It really started in probably more like 2009 but we didn’t get a full lineup till probably late 2010 and then played our first show and released our first demo in 2011. This was a completely different lineup then . I (Anthony ) started it out of just my love for old school death metal and thrash and my love for playing music . I was a senior in high school when we played our first show in 2011.

From the original line-up only the guitarist and singer Anthony Allen is left in INOCULATION. A lot of great musicians have passed through the band. Why so many changes? At the same time, and this is very interesting for me, you still keep your face. How did you get together with the current line-up and was it difficult to find musicians who wanted to play death metal at that level? Maybe in the Czech Republic there are not so many people playing extreme metal.

That’s exactly the reason why so many musicians , it was really hard to find people that were wanting to do things the way and the level I wanted to play , not all some where very much in that level some not as much . Also I started the band like I said in high school so lots of growing up and learning . It just took a while to find the lineup that clicked and I was determined to find it . And Nick Charlie and I were all pretty familiar with eachother from all being in other bands . Charlie hit me up first when inoculation at the time was just me and I was considering stopping entirely but Charlie convinced me otherwise . And with Nick this was like the fourth time I had tried to recruit him in the band and it finally worked out.


Let's go to the new album. Do you know what I like the most about it? The atmosphere. Yes, the album is very dark, brutal, but sophisticated and the moods change throughout. Sometimes the brutality comes out, sometimes the coldness, sometimes the bad blood. Can you tell us how INOCULATION composed the new material? Who is the songwriter?

I think that atmosphere comes from how we wrote it , we wrote the entire thing all together the whole time . Normally I would come to practice with a song written or half a song and then go from there but this Album almost every single riff was came up with all together at practice and then developed into a song from there , together .

Sound is very important not only in death metal. I like how massive, majestic it is on the new album. It's signed by Noah Buchanan. How was the collaboration? Did you ever have a different opinion about the sound, did you have a say in the result? Or did you leave everything up to Noah?

It’s very much a collaborative effort with Noah. He is an amazing engineer and we have worked with him on all of our more recent work . We have developed a good relationship with him and he knows when to push us and the vibe we are going for with our music and we trust him a lot so if he has an opinion on something we usually listen.


Lucas Konte has also become my favorite cover artist thanks to you (I love his work for your previous album). The one for the new album is very dark and mysterious. It's chilling. Can you tell us how you got together with this excellent painter and why this particular motif?

Lucas is an absolutely amazing artist with this one we didn’t want to mess with his artist process to much and kinda just gave him a theme and let him run with it . We told him we wanted Simms sort of scape of ruins of all different reality all together and the cracking of those realities to actuality.

What are the lyrics on the new album about? Where did you draw inspiration from? I, probably like you, like old sci-fi movies and books. So I was wondering, do you believe in the existence of space aliens? Do you think they'll ever actually come?

Oh we all 100000% believe in aliens , they are out there and they’ve been here before and will be back . That’s the biggest inspiration lyrically on the album . And just anything that can follow under the sci fi umbrella . From structure of secrecy about government cover up about aliens and UFOs to star devil predator which is about a giant predator monster hired by a universal council to kill and star devil that was going around and destroying stars.


How's INOCULATION doing with gigs? Do you play a lot and often? How about some touring for the new album? Are you planning? Do you prefer smaller clubs or big festivals?

We are doing great with shows currently we have a couple tours in the works that I can’t announce yet but we will be hitting the road in 2025 and 2026

I've been listening to death metal since the 90's and Ohio has always been a land of good bands for me. But how is it nowadays? I've been following your scene, writing about new bands, trying to get interviews as well, and everyone agrees that it's still very much alive in Cleveland. What's your opinion of your scene? What about labels, fans, promoters?

Cleveland is great for metal , but of an underground crowd pleaser . I think it’s probably about the best it’s been since I got into the scene in 2011 as far as metal goes there are so many awesome bands , venues and labels all in the northeast Ohio area . And Ohio in general has a huge scene of sick new death metal bands, Mutilatred, Noxis, 200 Stab wounds , Bogg, Aatomic witch, and way way more

How did you get started with extreme music? What was the first band you heard that got you into music? What about your beginnings as a musician? What instrument did you start out on? Who was your role model? What about your first gig, your first stage performance? Please reminisce for us.

I started playing guitar when I was 12 years old , and I started my first band the next day knowing absolutely nothing but knowing I was obsessed with classic rock , kiss , Guns N’ Roses , Hendrix , AC/DC etc . I dove all the way into guitar and was obsessed playing any chance I could get . I ended up playing my first show later that year at 12 years old , we were like a ramones style punk band. But the more I played the more classic rock didn’t cut it and I need things faster and heavier which led to Megadeth, Iron Maiden , slayer , Metallica , exodus . Was a thrasher at first and when I was coming up the new wave of thrash was pretty popular so bands like Warbringer, Bonded by blood , Toxic holocaust a Municipal Waste were a huge influence . But I continued to need heavier and faster music and that’s when I got into death metal especially the early 90s American death metal really got me.

 

I'm an old dog who still remembers copying tapes, changing them. Writing letters to bands. It was a beautiful time, you were young. You're a lot younger than I am, but I'm going to ask you... do you still remember how INOCULATION started? For example, most of the bands in our country started in a pub. Can you take us through the history of your band please?

Yeah we started the same way playing shitty bars that we weren’t even old enough to buy a beer at . I remeber the first show we played in was a dollar steak night and I ate like 5 steaks it was a weird place . Also have always been a uh DIY guy so we were playing peoples houses , backyards , skatepark . Whatever we could play . We then got onto opening on tours coming through Cleveland and we would just get on any death metal show we could for years . We eventually got to start touring and that’s when we really felll in love with inoculation , traveling around the country playing to different people is easily the best thing I’ve done with Inoculation.

How would you define death metal? What does music mean to you? Is it a lifestyle, a hobby, relaxation? For example, I'm still fascinated by the darkness, I'm attracted by the energy. How do you feel about it?

Music means everything to me , like I said I played my first show when I was 12 years old and I’m going on 32 so it has quite literally been my entire life nonstop . It’s always been there for me and it will always be there for me . I’d say I’m attracted to how music can move you and change your mood or change the vibe.

Classic question at the end. What is INOCULATION going to do in the next few months? If you have something to say to fans, labels, promoters, here's the space.

We are working on getting tours together so we can hit the road and play „Actuality“ live for every one out there !

I'm already looking forward to putting my headphones back on tomorrow morning and cramming "Actuality" into my head under pressure. The album was very good. Thank you for the interview, I really appreciate it. I wish the band to do well, that you have full shows and that the record sells well. May your private life be good too! INOCULATION RULES!

Thanks for talking man !! Appreciate it !


Recenze/review - INOCULATION - Celestial Putridity (2021):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine