DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 16. května 2021

Recenze/review - CADAVERIC INCUBATOR - Nightmare Necropolis (2021)


CADAVERIC INCUBATOR - Nightmare Necropolis
CD 2021, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Dějiny lidstva jsou plné násilí. Mučení, ponižování, nekonečná temnota. Maso je stále odsekáváno od kostí, kůže stahována z těla. Ne, to není středověk, ale obrázky z jedné z posledních válek. Vyberte si oblast světa podle vkusu a sympatií. Stále je v nás kus divoké šelmy, která touží po krvi. Následkem jsou zástupy nemrtvých, které bloudí mezi naším a oním světem. Jejich utýrané duše nenajdou nikdy klid. 

Finské death grindery CADAVERIC INCUBATOR jsem objevil poprvé až v roce 2017 (recenze dole pod albem). Jejich hudba je také plná násilí. Pomocí riffů vám budou vytrženy střeva z těla, mozek se uvaří ve vlastní šťávě a maso odpadá od kostí. Novinka "Nightmare Necropolis" je nastaveným zrcadlem šílenství, kterého je schopen jako druh pouze člověk. 


Pro pochopení "Nightmare Necropolis" je potřeba si představit, že jste na starých jatkách. Ze zdí se na vás dívají háky, na kterých ještě nedávno visely kusy masa. Někdy stále trošku živého. Hudebně je jedná o syrový a surový death grindový masakr motorovou pilou. Zazní spousta odkazů na kapely jako CARCASS, DISGORGE, XYSMA, MORTICIAN, REPULSION, BLOOD. Atmosféra pak v některých momentech připomíná i AUTOPSY. Jako celek je album vyhlazením lidské mysli. Bez kompromisů, bez slitování. Finové vám propláchnou hrdlo kyselinou a zůstane vám v ústech pachuť pravé smrti. Jedná se samozřejmě o hluboký underground. Podřízeno je tomu vše. Obal, prašivý zvuk, chorobný vokál, drtivé riffy. Nejedná se samozřejmě o nic převratného, ale CADAVERIC INCUBATOR si zachovávají vlastní výraz a u slabších jedinců způsobí panické stavy. Podobná hudba pro mě bývá skvělým odreagováním od špinavého hnusného světa. Stále je v nás kus divoké šelmy, která touží po krvi. Následkem jsou zástupy nemrtvých, které bloudí mezi naším a oním světem. Všechny poslouchají "Nightmare Necropolis". Temný death grindový masakr, u který vám vyrve vnitřnosti z těla!


Asphyx says:

Human history is full of violence. Torture, humiliation, endless darkness. The flesh is still cut off from the bones, the skin being pulled from the body. No, it's not the Middle Ages, but pictures from one of the last wars. Choose an area of ​​the world according to your taste and sympathy. There is still a piece of wild beast in us that longs for blood. The result is hordes of the undead that wander between our world and the other. Their wiped souls will never find peace.

I first discovered the Finnish death grinders CADAVERIC INCUBATOR in 2017 (review below the album). Their music is also full of violence. With the help of riffs, your intestines will be ripped out of your body, your brain will boil in its own juice and your meat will fall off your bones. The novelty "Nightmare Necropolis" is a set mirror of madness, which only a human being is capable of as a species.


To understand "Nightmare Necropolis" you need to imagine that you are in an old slaughterhouse. Hooks, on which pieces of meat until recently hung, look at you from the walls. Sometimes still a little alive. Musically, it is a raw and raw death grind massacre by a chainsaw. There are a lot of links to bands like CARCASS, DISGORGE, XYSMA, MORTICIAN, REPULSION, BLOOD. The atmosphere then in some moments resembles AUTOPSY. As a whole, the album is the extermination of the human mind. No compromises, no mercy. The Finns will rinse your throat with acid and the taste of true death will remain in your mouth. This is, of course, a deep underground. Everything is subject to it. Cover, dusty sound, sick vocals, crushing riffs. Of course, this is not revolutionary, but CADAVERIC INCUBATOR retains their own expression and causes panic attacks in weaker individuals. For me, similar music is a great distraction from a dirty ugly world. There is still a piece of wild beast in us that longs for blood. The result is hordes of the undead that wander between our world and the other. Everyone listens to "Nightmare Necropolis". A dark death grind massacre that will rip your guts out of your body!


about CADAVERIC INCUBATOR on DEADLY STORM ZINE:


Tracklist:
01. World Necrosis
02. Blood Lust
03. Necropolis
04. Sarcophagidae
05. Sickly Obsessed
06. Through The Flesh
07. Frenzied Hatred
08. Coffin Defiler



A few questions - interview with death/thrash metal/grindcore band from Italy - CAMERA OBSCURA TWO.


A few questions - interview with death/thrash metal/grindcore band from Italy - CAMERA OBSCURA TWO.

Answered Alberto Penzin, thank you!

Recenze/review - CAMERA OBSCURA TWO - DOD (2021):

Ave, can you introduce your band to our readers? When was it founded and what style of music do you play etc.?

Ciao Jakub, sure. I basically formed CO2 soon after leaving my original band Schizo. It took me a couple of years to find the right people to play with and to understand what kind of stuff I wanted to play in the first place. Not to mention learning to play some guitar (mostly on the sofa, especially lately, thank you COVID) in order to properly write all the music. We had a couple of different members, a few gigs here and there and then I decided to move to Poland soon after having finally completed the lineup with the guys I had in mind since the inception of the band. I would say the thing we play is a mix of different forms of extreme metal me and guys usually listen to: death metal, thrash metal, old “slow” grindcore, some good hardcore too. Simple stuff but with a slightly different twist.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

This was actually a pretty uncommon process. Basically, we started from the vocals and reworked all the songs we had already demoed before with Giulio (Cripple Bastards) on the mic from there. We molded the arrangements from the ground up and the rest came along quite easily natural, having already all the riffs. Our drummer Peppe Orlando owns his own studio, so he can record the drum tracks on his own (he just need a guy pushing the REC button while he’s in the other room tracking behind the drum kit). Guitar player Cinghio is also at the helm of Kick Recording Studio, so he can track himself too, as well as me and Andrea’ basses, and he took care of the mixing as well. We were supposed to send all tracks to for the mastering to Brad Boatright at Audiosiege but in the end Cinghio’s own mastering sounded more accurate and on-point, so he handled that too. Haldor Grunberg at Satanic Audio helped me with some additional tracking, and I plan to work with him again for the next songs, at his new facilities in Warsaw. I have a few new noise-drone effects to try implementing and he’s really into that stuff.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Selfmadegod Records released the album on CD, and we’ll soon have a MC re-release too, on Reborn Through Tapes Records in Italy. Digital, Bandcamp of course (check SMG Records page) while vinyl will happen when our next album T.O.D. will be out as well, one release per side. Last but not least if you’re a lazy ASS you can still find us on bloody Spotify right here: 

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Me. I do have this big notebook where I pen down rhymes, phrases and ideas, and I go back there for all song titles and full song lyrics. I used the same method back in my early Schizo days too. I remember reading David Bowie employed a similar technique. Topics, it’s the standard doomy bleaky apocalyptic esoteric against religion very negative shit kind of theme I have always dealt with. But I am a positive guy too, eheh!


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Again me. But it was then tweaked and better executed by our trusty designer Szymon Siech aka V.B.R.R.T.R.D. Yeah social media and all are of key importance nowadays, so despite not liking to overdo with too many posts we have our little pages where we put up news on semi-regular basis. A necessary evil, I’d say.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?

Selfmadegod Records. I knew that Karol was a pretty stand-up guy so I approached him “escorted” by a friend at Obscene Extreme festival and we basically agreed to do this thing together. Damn deal done, as Entombed would say. So far so good I have to say. Looking forward to be releasing more stuff with them.

Which bands do you idolize and where do you get your personal inspiration?

Well, if we’re talking about idolizing, I have to say Venom no less. I was totally crazy about them in the eighties (and still am, actually). Welcome to Hell was the album that completely changed my perception of music and the main reason for me starting to play bass. Still on the topic of bass and idols, Lemmy of course is and will always be God. Period.

Did you send your record to some labels - which ones? How was the response?

Nope. We signed straight from the beginning with Selfmadegod Records, as I told you before. No need to send a demo to other labels.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We played a few shows back then in Italy with the previous lineup. A dozen or so I guess. Not many places to play down there. I like club gigs more because it’s kind of a better “intimate” feeling and you can easily get an energy feedback back from the audience when you’re playing. Not counting the fact that you usually play with your own gear therefore can get a more accurate sound. Festivals on the other hand are also kind of cool, given the right conditions and overall “good vibe” natural environment. You play in front of more people and that is not a bad thing per se.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

That’s an easy question for me to reply to: writing new stuff, releasing more music, playing. That’s all I ask basically. Conquering the world, maybe next time around.


How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

I suppose Facebook is the easiest way. facebook.com/cameraobscuratwo Go there and do write us / get in touch if you want to. In any case we do (almost) always reply. Our contact email address is cameraobscuratwo@gmail.com if you prefer that.

Thanx for the interview.

You’re welcome mate. Thank you for your support and appreciation. Catching up somewhere soon, hopefully.

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý devadesátý devátý - Jak jsem pil se samotným Satanem


Příběh dvoustý devadesátý devátý - Jak jsem pil se samotným Satanem

Po panelech mi bylo fakt smutno. A jako vždycky, když mi něco je, tak chodím. Vzal jsem psa, discmana Sony, nějakou zádumčivou muziku a ztratil se v lesích. Chtěl jsem být sám. Byl jsem sám. Poprvé po dlouhé době bez ženský. Ve dvaceti letech jsem tohle vnímal jako docela dost velký problém. Zrovna včera jsem potkal Markétu, jak si vykračuje s magorem. Pustili ho z vězení. Nechápal jsem to. Jak může tak chytrá holka chodit s někým takovým? Copak si nevážila toho, že jsem na ní byl hodný? To chtějí ženský fakt debily, co se neumí chovat, jsou na ně sprostý, ošklivý a zlý? Přemýšlel jsem o tom a hledal svůj klid. Asi jako každý v tomhle věku.

Minulé pondělí jsem byl v Plzni. Jak jsem nedostal kolej, tak jsem si vzal na nástěnce lístek s ubytováním v Plasích. 25 km od města, budu muset do školy jezdit každý den ráno autobusem. Bylo mi to jedno. V Plasích to ale vypadalo dobře. Měli jsme samostatný vchod, paní správcová mi prozradila, že na druhé straně zdi je intr, ve kterém bydlí spousta středoškolaček. Na to jsem se těšil. Jen jsem nechápal, kde si mám sehnat všechny ty knihy a skripta pro svoje studium. Nikdo mi nic neřekl, každej na mě koukal jako na vyvrhele. Asi ještě neviděli metlu v křiváku a tričku Vader. Všichni mi připadali takoví divní, asi jako já jim. No, moc jsem se do Plzně netěšil, taky ta cesta, je to přes celou republiku.

Na svých toulkách jsem zabloudil i za tetičkama na Rozvoj. Chodil jsem za nima vždycky rád, ony byly tak moudré, jsem hrozně rád, že jsem je měl a mohl načerpat jejich zkušenosti, alespoň trošku. To je totiž to nejlepší, co můžete od starších lidí získat. Pokud jsou tedy moudří, shovívaví a chápou vaši mladou rozervanou duši. Pes dostal kost, já bábovku. Co tě trápí? Ihned se zeptaly. Nikdo jiný to na mě nepoznal. Popustil jsem si pusu na špacír. Ony mě nikdy nehodnotily, spíš se snažily pomoci radou. Byl jsem samo výrostek, spousta jejich názorů mi přišla divná a zastaralá, ale stejně, po letech jim musím dát za pravdu. Říkaly mi, že s ženskejma je vždycky kříž, samy zažily v koncentráku kolegyně, které byly zamilované do dozorců. Mučily je, trápily, přesto na ně koukaly jako na svatej obrázek. Ptal jsem se pořád proč? Odpověď jsem vlastně od Markéty nikdy pořádně nedostal. Bolelo to.

Jenže jsem taky myslel, jako každý zdravý mladý muž, vy víte čím. A tak jsem při cestě zpět na sídliště zabloudil na Štěpánku. Seděla tam a měla na sobě puntíkaté šaty. Dlouhé kudrnaté vlasy, bože tak plné rty, punčošky, které jí ihned můj pes potrhal. On uměl zaujmout, to zase jo. Sedl jsem si vedle ní, omluvil se a ona na mě pořád visela pohledem. Kdysi jsem si s ní vyšel. Knihovnice, židovská dívka, z Míráku. Málem jsem s ní byl jednou nevěrný Monice. Uff. Jí nešlo odolat, prostě ne. Byla tak neskutečně krásná, mladá, čerstvá, měla teplé tělo a když jsme na kavalci za knihkupectvím skončili, tak jsem vůbec nevěděl, nedocházelo mi, co jsem provedl. Prý mě milovala, vždycky a pořád, snila o mě. A já si toho blbec nikdy nevšiml. Ženský a chlapi, pořád dokola, jenže nakonec, jsme tady hlavně kvůli tomu. Nebo já to tak vždycky cítil.

Byla mojí náplastí na Markétu. Jenže já o tom takhle nepřemýšlel. Hele, my spolu vlastně nikdy nechodili. Odjížděl jsem na týden, někdy na dva do Plzně a ona na mě čekala. Bavilo jí to skoro půl roku. Pak vše tak nějak vyšumělo, ale o tom až jindy. Teď jsem byli nažhavení jeden na druhého. Měl jsem ji rád, i když šlo hlavně o sex, přiznávám. Na Markétu a to, co se s ní stalo, jsem pořád nezapomínal, někdy se budil ze spaní, trápilo mě to, ale aspoň jsem už nebyl sám. Prostě tenkrát to takhle u nás chodilo. Každý chtěl někoho mít. Jmenovala se Ester a její otec, starý majitel knihkupectví, mě neměl rád. Nedivím se mu. Byl jsem ten, kdo přišel, oblouznil jeho dceru neměl s ní žádné další úmysly. Nejdřív jsme se spolu dlouho a rádi toulali v lesích. Usedali na mýtinách a muckali se, kde se dalo. Moc mě to s ní bavilo.

Vzal jsem ji dokonce ihned k Hymrům. Moc nepila pivo, byla možná až moc dobře a pevně vedená, měla klasické vzdělání, uměla třeba hrát i na klavír, učila se francouzsky. Byla úplně z jiných poměrů, než já, ale v posteli nám to neskutečně klapalo. Navíc Ester patřila k chytrým a přemýšlivým ženám, dívkám. Do smrti nezapomenu na její rajcovní pohled z pod brýlí, když si četla. Probouzel jsem se v její posteli, vyčerpaný po dlouhé noci, rodiče nebyli doma. Tak krásná. Všichni na ni koukali, v hospodě vzbudila velký rozruch. Byl jsem hrozně pyšný a hned první společný večer jsem dostal do držky. Protože u našeho stolu seděl chlápek s divným pohledem. Vypadal jako had a já se chtěl asi trošku předvést, tak jsem mu hned řekl, že je to náš stůl. Zasyčel něco o prdeli a já si nedal pokoj.

Nakonec jsem  ho vzal na milost. Dal se s náma do řeči a jak se mluvilo, postupně z něj lezlo, že seděl. Nechtěl říct proč, ale nějak divně se díval na Ester. Když jsem odešel na záchod a vrátil se, tak jsem uviděl v jejích očích strach. Co se děje, šeptali jsme, ale nestihla mi nic říct, protože Pavel zrovna pustil na plný koule Metallicu z rádia. To šlo všechno stranou, půlka zahulený místnosti začala zpívat. One. Dlouhej song, kterej patřil k těm, které udělaly z Metallicy hvězdu a přivedly k metalu spoustu lidí. Mě už jejich písničky, jak je pořád hrály dokola, lezly krkem. Musel jsem počkat, až dohrála skladba a rádio se vrátilo do původní kulisové hlasitosti. Přitulila se ke mě a prozradila mi, že k ní byl úlisný, ptal se, jestli to má ráda natvrdo. A že rád ženský škrtí, trápí a že jsou stejně všechny děvky. Byl jsem tenkrát blbej, chtěl jsem řešit problémy i s debilama. Dnes bych odešel, ale bohužel jsem tenkrát zůstal.

Sem tam jsem po hospodách potkal chlápky, co dali někomu do držky, vykradli obchod, většinou to byli chudáci, nemakačenkové, ale tohle bylo něco úplně jiného. Když mluvil, lítaly mu od huby sliny. On se v těch řečech doslova vyžíval. Byl zlej, hodně zlej. A šel z něj strach. Mluvil o násilí, které komu udělal, o hnusu a lidské špíně. Chtělo se mi z něj zvracet. Každej se podvědomě zlu bráníme, nechceme o něm slyšet, vidět jej a zároveň jsme zvědaví. Koupil panáky a já mu řekl, že s násilníkama nepiju. Začal mi vyhrožovat, že mě podřízne a já nevěděl, co mám dělat. Měl to bejt krásnej romantickej večer a místo toho tady sedíme, bavíme se s vrahem a magorem a ztrácíme čas. Zvednu se a řeknu, že jdeme pryč. Ukáže mi břitvu a že když s ním nebudu pít, tak mě podřízne. Mám strach, jako doopravdy se bojím.

Tohle totiž není obyčejné chlapské machrování, ale bestie, Satan. Ano, pil jsem, musel jsem pít, s chlapem, který byl zosobněním zla. Leskly se mu oči a každým dalším panákem byl hnusnější a šílenější. Ester odběhla zvracet na záchod, když začal vyprávět o malých dětech. Nebudu vám vypisovat, co jsme všechno slyšeli. Stydím se ta slova i napsat. Bohužel, pokračoval. Nikdy jsem nikoho takovýho nepotkal. Zažil jsem plejádu debilů, koneckonců, black metalista, se kterým znovu chodila Markéta, byl taky případ. Mučil zvířata, hrabal se v hrobech, ale u něj se tak nějak předpokládalo, že je to spíš hnusná póza, ale tady to bylo něco jiného. Sevřelo se mi hrdlo, bolel mě žaludek a chtěl jsem utéct. Pořád vyhrožoval a trvalo to ještě asi hodinu.

Pak se najednou zvedl a zmizel. Oddechli jsme si a šli ven. Doprovázel jsem slečnu domů, když se najednou od stěny odlepil stín. Hrozně jsem se lekl, ale byl to jen policajt v civilu. Prý jestli jsme neviděli...a ukázal nám fotku Satana. Byl hledaný pro nějaké pobodání, další násilí v řadě. Samozřejmě jsme vše řekli a on jen smutně pokýval hlavou. Došli jsme před dům, naše první pořádné rande rozhodně nedopadlo podle představ. Měl lesklé oči a při polibku se třásla. Šel jsem s ní raději až ke vchodovým dveřím. Vylezl jsem ven, zapálil si cigáro a uslyšel policejní sirénu. Musel jsem projít okolo a když jsem byl zrovna kousek od policajtů, tak jsem ho uviděl, jak jej vedou v poutech. Na jeho pohled do smrti nezapomenu. Od té doby vím, že Satan má mnoho podob a že na rozdíl od Boha opravdu existuje. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 15. května 2021

Recenze/review - MORTICULA REX - Autumnal Rites (2021)


MORTICULA REX - Autumnal Rites
CD 2021, Satanath Records

for english please scroll down

Když vystoupil z mlhy, vyděsil mě k smrti. Očekával jsem ho. Démona temnoty. Už jsme se potkali několikrát v mých zlých snech. Pokaždé měl v ruce nůž od krve a říkal mi, že jsem další na řadě. Tak takhle vypadá moje smrt? Představoval jsem si ji tedy jinak. Jako krásnou paní s jedovatým úsměvem. Jenže realita je krutější, ošklivější, syrovější. Stejně jako doom death metal italských MORTICULA REX. Setkáváme se v podzemí již podruhé a opět se jedná o tajemnou seanci pro vyvolávání duší zemřelých.

Pro pomalé melodie musíte mít talent, jinak vám je nikdo věřit nebude. Italové jsou uvěřitelní, to je pro mě nejen v tomhle stylu jeden z nejdůležitějších aspektů. Novinka "Autumnal Rites" je drásavým poselstvím z onoho světa. Zprávou ze záhrobí, u které umrznete a budete prokleti.


Hudba MORTICULA REX je opět postavena na pevných death a doomových základech. Album je ošetřeno studeným zvukem, songy jsou dlouhé, shnijí vám doslova v rukou. Občas na povrch vypluje inspirace klasickým metalem a skladby dostanou další zajímavý rozměr. Netřeba kapelu k někomu přirovnávat, lepší je poslouchat. Sednout si do rohu pokoje, zhasnout všechna světla a nechat na sebe desku působit. Najednou jsem vtažen do pochmurného děje, jsem pozván na panychidu. Truchlíme za dalšího dobrého člověka, který právě odešel. Mými společníky jsou démoni ze snů a album "Autumnal Rites". Užíváme si jednotlivé pasáže, oceňujeme nejen přístup kapely, ale i celkový dojem, který je jedním slovem vynikající. Když nahrávku poslouchám, tak mám chuť na další dlouhý výlet nekonečnými chodbami podzemí. Smrt, život, strach, smutek. Z hudby je cítím. Jsou hmatatelné, uvěřitelné. Album jakoby bylo opředeno záhadami a obsahovalo v sobě magickou přitažlivost. Musel jsme si jej pouštět stále dokola. Ztrácím se v mlze. A teď už mě prosím nechte. Potřebuji klid. Klid na "Autumnal Rites". Death doom metalový obřad! Velmi dobře!


Asphyx says:

When he came out of the fog, he scared me to death. I was expecting him. The demon of darkness. We have met several times in my bad dreams. He always had a blood knife in his hand and told me I was next in line. Is this what my death looks like? So I imagined her differently. Like a beautiful lady with a poisonous smile. But the reality is crueler, uglier, rawer. Like the doom death metal of the Italian MORTICULA REX. We are meeting underground for the second time and again it is a mysterious session for summoning the souls of the dead.

You have to have talent for slow melodies, otherwise no one will believe them. Italians are believable, this is one of the most important aspects for me, not only in this style. The novelty "Autumnal Rites" is a poignant message from the other world. A message from the grave, where you will freeze and be cursed.


The music of MORTICULA REX is again built on solid death and doom foundations. The album is treated with a cold sound, the songs are long, they literally rot in your hands. Sometimes the inspiration of classic metal comes to the surface and the songs get another interesting dimension. No need to compare a band to someone, it's better to listen. Sit in the corner of the room, turn off all the lights and let the board act on you. Suddenly I'm drawn into a gloomy story, I'm invited to a funeral. We mourn another good man who has just left. My companions are the demons of dreams and the album "Autumnal Rites". We enjoy the individual passages, we appreciate not only the approach of the band, but also the overall impression, which is excellent in one word. When I listen to the recording, I feel like another long trip through the endless corridors of the underground. Death, life, fear, sadness. I can feel them from the music. They are tangible, believable. The album seemed to be shrouded in mystery and contained a magical appeal. We had to play it over and over again. I'm getting lost in the fog. And now please leave me. I need peace. Calm down to "Autumnal Rites". Death doom metal ceremony! Very good!


about MORTICULA REX on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Scars (06:18)
02. The Great Devourer (04:13)
03. Autumnal Rites (04:58)
04. They Come Out at Dusk (01:09)
05. The Silence Within (05:57)
06. Days of Darkness (04:31)
07. Sleeping Among the Dead (07:38)


pátek 14. května 2021

Recenze/review - MŮRA - Doom Invocations and Narcotic Rituals (2021)


MŮRA - Doom Invocations and Narcotic Rituals
MC 2021, Caligari Records

for english please scroll down

Ztraceni v podzemních chodbách, hledáme alespoň malý kousek světla. Je tu zima a chlad. Špína a beznaděj. Říká se, že tyhle dveře vedou do pekla, ale možná je to jen zbožné přání. Průsvitná kůže, poslední zbytky masa. Konečně se dostanu ven. Utíkám tmou, rozdrásaný do krve. Naděje umírá poslední, ale nás už nečeká nikdy nic dobrého. Brodím se po kolena v močálu z krve, hnisu a doufám v brzkou smrt.

Kombinace syrového doom metalu, deathu, blacku a nihilismu, mi dělala vždy dobře. MŮRA je novou kapelou na scéně (poskládanou z muzikantů VOLUPTAS, BRAUNCHOLDA, SEKEROMLAT, THE TOWER, CONTROLLED EXISTENCE, LACK OF SUN), skupinou, která je plně oddána temnotě. Podobných nahrávek mi chodí na recenze poslední dobou velké množství, ale jen některé projdou mým sítem. Musí být uvěřitelní, opravdoví, shnilí, jako myšlenky šílené bestie. 


Pokud bych měl MŮRU k někomu připodobnit, určitě bych musel zmínit jména jako DISEMBOWELMENT. INVERLOCH, SWALLOWED, TEMPLE NIGHTSIDE, GRAVE UPHEAVAL, ENCOFFINATION, případně UNDERGANG, DISMA, FUNEBRARUM, CRYPTIC BROOD a v některých momentech slavné WINTER a INCANTATION. Obě skladby jsou velmi dobře napsány, mají potřebnou atmosféru, ale lehké výhrady bych měl ke zvuku. Osobně bych ocenil hutnější, mokvavější, bažinatější, hnusnější. Jedná se ale o první ochutnávku, buďme shovívaví. Jinak je vše v naprostém pořádku a vy se můžete vydat spolu s kapelou na dlouhý výlet do temných zákoutí lidské mysli. Líbí se mi rituální, tajemný nádech celého EP. Také cítíte zkaženou krev? Je pro mě velmi příjemné se zúčastnit této záhrobní seance. Pevně věřím, že se brzy dočkáme dlouhohrajícího alba, které bude i na CD. "Doom Invocations and Narcotic Rituals" vychází zatím jen na kazetě a digitálně. Myslím, že si své fanoušky určitě najde. Až zase jednou poběžím uprostřed noci černými smradlavými chodbami pod naším městem, určitě si tuhle nahrávku vezmu s sebou. Shnijeme spolu zaživa! Mokvající death doom metal, který vás utopí v bažinách!


Asphyx says:

Lost in the underground corridors, we are looking for at least a small piece of light. It's cold and cold. Dirt and hopelessness. It is said that this door leads to hell, but maybe it's just a pious wish. Translucent skin, the last remnants of meat. I'll finally get out. I'm running in the dark, crushed in blood. Hope dies last, but nothing good ever awaits us again. I wade knee-deep in a swamp of blood, pus, and hope for death soon.

The combination of raw doom metal, death, black and nihilism has always done me good. MŮRA is a new band on the stage (composed of musicians VOLUPTAS, BRAUNCHOLDA, SEKEROMLAT, THE TOWER, CONTROLLED EXISTENCE, LACK OF SUN), a group that is fully committed to darkness. I have a lot of similar recordings for reviews lately, but only some of them pass through my sieve. They must be believable, true, rotten, like the thoughts of a mad beast.


If I had to liken MŮRA to someone, I would definitely have to mention names like DISEMBOWELMENT. INVERLOCH, SWALLOWED, TEMPLE NIGHTSIDE, GRAVE UPHEAVAL, ENCOFFINATION, or UNDERGANG, DISMA, FUNEBRARUM, CRYPTIC BROOD and in some moments the famous WINTER and INCANTATION. Both songs are very well written, they have the necessary atmosphere, but I would have slight reservations about the sound. Personally, I would appreciate denser, wetter, swampy, uglier. But this is the first tasting, let's be forgiving. Otherwise, everything is in perfect order and you can go with the band on a long trip to the dark corners of the human mind. I like the ritual, mysterious touch of the whole EP. Do you also feel rotten blood? It is very pleasant for me to participate in this funeral session. I firmly believe that we will soon see a full-length album, which will also be on CD. "Doom Invocations and Narcotic Rituals" is currently only released on tape and digitally. I think he will definitely find his fans. When I run once again in the middle of the night through the black stinky corridors below our city, I will definitely take this recording with me. We rot together alive! Soaking death doom metal that will drown you in the swamps!



tracklist:
1. Chambers of Decay
2. Pest Procession

band:
M. - vocals
H. - guitars
L. - guitars
S. - drums

KNIŽNÍ TIPY - Kniha o životě a smrti - Axel Munthe (1969)


Kniha o životě a smrti - Axel Munthe
1969, Melantrich

Nedávno jsme doma rozvířili debatu o tom, jaké knihy nás v životě nejvíc ovlivnily. Vzali jsme to hezky popořadě, od dětství. Zalezlí v peřinách jsme pod baterkou hltali s kamarády edici KOD, první sci-fi, ale i doporučenou četbu ze školy. Bylo mi myslím třináct let, když mi zemřela babička. Moudrá, hrozně hodná žena. Už si ani nevzpomínám, kolikrát jsem k ní běžel jako malý s odřenými koleny. Moje poslední návštěva byla stejná jako vždycky. Jen mi přišla bábinka usměvavější. Pohladila mě po tváři a řekla mi, že až budu mít někdy čas, měl bych si přečíst knížku Kniha o životě a smrti od Axela Muntheho. Její odchod mě hrozně bolel. Asi jako každé dítě. Na nějaké čtení jsem neměl žádné pomyšlení. 

Uplynulo několik let, sedím v knihovně a sleduji krásnou knihovnici Kláru. Jsem puberťák a ona dospělá žena. Její vlasy se vlní jako u klisen, každý chlap má něco, čím ho dokáží dámy uhranout. Klára ale nebyla jen hezká, ona byla i chytrá. A doporučovala mi knížky. Hlavně sci-fi. Taky měla papírovou krabici, kde jste si mohli koupit vyřazené svazky. Jako mladý obrýlený čtenář jsem toho často využíval. Za peníze, vrácené za otcovy lahváče, jsem si pořídil ohmataný výtisk Knihy o životě a smrti. Naše cesty se po letech konečně spojily. 

Na chalupě v Jizerkách jsem si sedl do stejného křesla, jako kdysi moje babička. Pod šumícími břízami jsem se smál, brečel, přemýšlel. Bylo to na mě těžké čtení. Axel je trošku svérázný filozof, ale zároveň neskutečně lidský, noblesní. Zvířata a lidé, živí tvorové. Laskavost, spousta bolesti, život a smrt. To, co jsem marně jako mladý objevitel hledal ve filozofických směrech, náboženstvích, jsem našel v tomto spise. Ano, Kniha o životě a smrti je dílem, které mě ovlivnilo asi nejvíc. A to s autorem v mnohém nesouhlasím.

Hodně věcí jsem napoprvé nepochopil. Pro mě bylo hrozně důležité (a dodnes je), co mi svým doporučením babička chtěla říct. Moc moudrých lidí na světě není. Axel Munthe jím byl. Pro mě určitě. Je spousta jedinců, kteří se ohánějí filozofií, ale on ji převedl v praxi. On vše prožil. O životě a smrti toho věděl jako lékař spoustu. A dokázal to sepsat a předat moji babičce i mě. 

Ke Knize o životě a smrti jsem se za život vracel častokrát. Naposledy loni v létě, po pohřbu mého kamaráda. Potřeboval jsem šumící les, sklenku něčeho dobrého a povzbudit, ujistit se, že svět není tak smutný, jak může někdy být. Zajímavé je také to, že čím jsem starší, tak si nacházím v knížce další a další kousky, momenty, vyzobávám si je, uchovávám v paměti, hýčkám a přemýšlím nad nimi.

Kniha o životě a smrti patří s jistotou mezi knížky, které mě hodně ovlivnily a ovlivňují. Škoda jen, že nemohu Axela už nikde potkat. Rád bych se jej na spoustu věcí ještě zeptal. 

„Co jste si ponechali pro sebe, ztratíte, co jste rozdali, budete mít navěky.“: Axel Munthe.

Děkuji za pozornost a přízeň, buďte dobří!

------------------------------------------------------------------------------------

Světoznámá kniha švédského lékaře, který se jejím vydáním stal jedním z nejčtenějších švédských spisovatelů. Je to krásné svědectví Muntheho životních událostí, jež se odehrávaly především na místech, kde bylo nejvíce třeba pomoci, ale i v nejluxusnějších šlechtických sídlech. Munthe není jen dvorním lékařem švédské královny, jde léčit i do války a stejně tak do cholerou postižené Neapole, aby naplnil nejvyšší smysl svého humanistického poslání.


----------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 13. května 2021

Recenze/review - GRAVE MIASMA - Abyss of Wrathful Deities (2021)


GRAVE MIASMA - Abyss of Wrathful Deities
CD 2021, Dark Descent Records (US) / Sepulchral Voice (Europoe)

for english please scroll down

Všechno svědčí o tom, že se zde odehrával tajný rituál pro vyvolávání zlých sil. Na kamenném oltáři je ještě zaschlá krev. Na zdech nakresleny pentagramy. Ne, tohle není žádná hra mladých satanistů, ale opravdové šílenství. Uvěřitelné a bolestivé. Přidám hlasitost, poslouchám právě novou desku britských démonů GRAVE MIASMA, a začnou se přede mnou, jako černobílý hororový film, odehrávat obrazy plné smrtí, násilí a nenávisti.

Slyším tichý šepot nemrtvých, užívám si bažinatou atmosféru celé desky. Jakoby kapela stála na hromadě lebek. Patřily kdysi obětem a jejich duše nikdy nenaleznou klid. Riffy jsou těkavé, těžké, vrstevnaté. Připomínají krvavou mlhu, ve které se mezi sebou rvou přízraky. Vítejte v nekonečné zemi stínů. 


"Abyss of Wrathful Deities" mi přijde zase o nějaký řád chladnějším a temnějším albem. Kapela postupně zdokonaluje svůj styl, objevuje černá zákoutí lidské mysli, toulá se Hádovou říší a objevuje pro nás nové oblasti. Jestli jste si představovali, že po smrti nastane ráj, tak jste se hodně mýlili. Existuje jen nenávist, hniloba a utrpení. Alespoň tak slyším novou desku já. Jedná se o k dokonalosti vybroušený černý křišťál s mrtvolnou příchutí. Vše je postavené na základech, které kdysi postavily kapely jako IMMOLATION, INCANTATION a dále rozvíjely třeba takoví CRUCIAMENTUM, TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM. Britové vás pozvou na návštěvu do království nihilismu a blasfemie. GRAVE MIASMA dokázali opět rozjitřit moji mysl, vzít mě do morbidní galerie smrti. Paleta smutných, zničujících nálad opravdu nejvíc připomíná starodávný rituál. Cítím během poslechu na svém hrdle ostří obětního nože. Brodím se po kolena v močálech, užívám si zvuk, obal, ale hlavně jednotlivé nápady, které jsou součástí démonického celku. "Abyss of Wrathful Deities" je tajemnou seancí, u které ožívají nemrtví! A také skvělým death metalovým albem po okraj narvaným nahrubo nasekanou tmou. Inferno!


Asphyx says:

All indications are that a secret ritual of evoking evil forces took place here. There is still dried blood on the stone altar. Pentagrams drawn on the walls. No, this is not a game of young Satanists, but real madness. Believable and painful. I turn up the volume, listen to the new album of the British demons GRAVE MIASMA, and images full of death, violence and hatred begin to unfold before me, like a black-and-white horror film.

I hear the soft whispers of the undead, I enjoy the swampy atmosphere of the whole record. It was as if the band was standing on a pile of skulls. They once belonged to the victims and their souls will never find peace. Riffs are volatile, heavy, layered. They resemble a bloody mist in which ghosts quarrel with each other. Welcome to the endless land of shadows.


"Abyss of Wrathful Deities" will lose an order of cooler and darker albums again. The band gradually improves their style, discovers the black corners of the human mind, roams the Serpent Realm and discovers new areas for us. If you imagined that paradise would come after death, you were very wrong. There is only hatred, rot and suffering. At least that's how I hear the new record. It is a perfectly cut black crystal with a dead taste. Everything is built on the foundations that were once built by bands such as IMMOLATION, INCANTATION and further developed such as CRUCIAMENTUM, TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM. The British invite you to visit the kingdom of nihilism and blasphemy. GRAVE MIASMA managed to rekindle my mind, to take me to the morbid gallery of death. The palette of sad, devastating moods really is most reminiscent of an ancient ritual. I feel the blade of the victim's knife in my throat as I listen. I wade knee-deep in the swamps, enjoying the sound, the cover, but mainly the individual ideas that are part of the demonic whole. "Abyss of Wrathful Deities" is a mysterious session in which the undead come to life! And also a great death metal album rimmed to the brim by roughly chopped darkness. Hell!

about GRAVE MIASMA on DEADLY STORM ZINE:


tracklist:
01. Guardians of Death (05:52)
02. Rogyapa (06:46)
03. Ancestral Waters (06:42)
04. Erudite Decomposition (06:27)
05. Under the Megalith (06:22)
06. Demons of the Sand (06:02)
07. Interlude (01:08)
08. Exhumation Rites (07:17)
09. Kingdoms Beyond Kailash (06:15)
Running Time: 53 mins

band:
Y: Guitar, Vocals, Sitar, Saz,
D: Drums, Percussion
T: Guitar, Bass

Recenze/review - MORPHETIK - Omens of War (2020)


MORPHETIK - Omens of War
CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Probudím se brzy a nemůžu spát. Mám pocit, že jsem včera musel jíst hřebíky. Bolí mě kosti, pálí mozek. Potřebuji další dávku thrash metalu. Jsem na něm závislý přes třicet let a jiné už to asi nebude. Někdy mě už nebaví poslouchat stále dokola staré kapely a s chutí objevím něco nového. Na MORPHETIK jsem dostal tip a i když byla včerejší noc pěkně divoká, přidávám hlasitost. Švédi hrají přesně tak, jak to mám rád. Surově, neurvale, s morbidním citem pro věc.

Správný thrash metal musí řezat, musí mít špinavý zvuk a musí jej hrát muzikanti, kteří nezapomněli na poselství starých bastardů. MORPHETIK tohle všechno umí a přidávají ještě něco navíc. Nalijte mi někdo panáka, ať už mě nebolí hlava. Čeká nás další rychlá a zběsilá jízda. Vypněte televizi, stejně je v ní jenom jed. Odpojte se od všech falešných sítí a pojďte si se mnou a kapelou zavzpomínat na ryzí, poctivý thrash metal.


V hudbě MORPHETIK naleznete kromě klasického thrash metalu evropské a americké školy i prvky crossoveru. Každým dalším songem je mi lépe, včerejší alkohol nahrazuje nový, čerstvý. Podupávám si nohou do rytmu, bouchám pěstí do stolu. Mám chuť řvát! Jasně že podobných kapel běhá po světě stovky, jasně, že Švédi nejsou nijak převratným, ani objevným tělesem. Jenže já poslouchám thrash metal už hodně dlouho. Jsem starej prašivej pes, kterej zvedne hlavu jen ve chvíli, když ho něco zaujme. "Omens of War" je tradičním útokem, provedeným s elegancí a chutí zabíjet hudbou. Líbí se mi obal i zvuk celé nahrávky. Hele a to víte, jak poznáte dobrý thrash metal? Musíte mít chuť k pořádnému headbangingu. A tak chci malý klub někde za městem, tuhle smečku na pódiu, kvalitní alkohol a krásnou holku po boku. Pak budu úplně spokojený. MORPHETIK jsou přesně tím druhem kapely, kterou si časem oblíbíte. Jejich hudba vám začne kolovat v krvi a soustředíte se jen na jednu věc - na mosh-pit. "Omens of War" je pro mě přesně tím druhem překvapení, kvůli kterému se stále rád a aktivně zajímám o nové nahrávky. Další den. Probudím se brzy a nemůžu spát. Mám pocit, že jsem včera musel jíst hřebíky. Bolí mě kosti, pálí mozek. Potřebuji další dávku thrash metalu. Už asi víte, co budu poslouchat. Devastující thrash metalový útok, po kterém zůstává jen spálená země!


Asphyx says:

I wake up early and I can't sleep. I feel like I had to eat nails yesterday. My bones hurt, my brain burns. I need another dose of thrash metal. I've been addicted to it for over thirty years and it probably won't change. Sometimes I get tired of listening to old bands over and over again and I like to discover something new. I got a tip on MORPHETIK and even though last night was pretty wild, I'm adding volume. The Swedes play exactly the way I like it. Cruelly, rudely, with a morbid sense.

Proper thrash metal must cut, it must have a dirty sound and it must be played by musicians who have not forgotten the message of the old bastards. MORPHETIK can do all this and add something extra. Someone pour me a shot, so that I don't have a headache. Another fast and furious ride awaits us. Turn off the TV, it's just poison anyway. Disconnect from all the fake nets and come with me and the band to remember the pure, honest thrash metal.


In the music of MORPHETIK you will find, in addition to the classic thrash metal of the European and American schools, also elements of crossover. With each new song I feel better, yesterday's alcohol replaces a new, fresh one. I stamp my feet to the beat, banging my fist on the table. I feel like yelling! Of course, there are hundreds of similar bands around the world, of course, that the Swedes are nothing extraordinary or revolutionary. But I've been listening to thrash metal for a long time. I'm an old dusty dog ​​who only raises his head when something catches his attention. "Omens of War" is a traditional attack, performed with elegance and a desire to kill by music. I like the cover and sound of the whole recording. Hey, do you know how to recognize good thrash metal? You must have a taste for proper headbanging. And so I want a small club somewhere outside the city, this band on stage, quality alcohol and a beautiful girl by my side. Then I will be completely satisfied. MORPHETIK are exactly the kind of band you will like over time. Their music will start to circulate in your blood and you will focus on only one thing - the mosh-pit. "Omens of War" is for me exactly the kind of surprise that makes me always happy and actively interested in new recordings. Next day. I wake up early and I can't sleep. I feel like I had to eat nails yesterday. My bones hurt, my brain burns. I need another dose of thrash metal. You probably already know what I'm going to listen to. A devastating thrash metal attack, after which only scorched earth remains!




tracklist:
1. Savage Attack
2. I Am War
3. Withering Nation
4. Thoughts and Prayers
5. Warzone Conspiracy
6. No Justice
7. Not from This World

band:
Julle – Vocals
Seb – Guitars
Anton – Bass
German – Drums

středa 12. května 2021

Recenze/review - MALFORMITY - Monumental Ruin (2021)


MALFORMITY - Monumental Ruin
CD 2021, Unspeakable Axe Records

for english please scroll down

Kopali jsme několik metrů pod zem. V temných chodbách jsme postupně narazili na staré pohřebiště. Sáhl jsem rukou do tmy a nahmatal proraženou lebku. Ozval se divoký skřek a pavouci se rozutekli do všech stran. Musel se zde odehrávat nějaký tajný rituál, protože kosti jsou rozmístěny do podivných symbolů. Zatuchlina, zkažený vzduch, vypadá to, že nakonec všechny pohřbili zaživa. Nasávám atmosféru a říkám si, že nějak takhle vypadá pravý death metal.

MALFORMITY pocházejí ze Spojených států a datují svůj vznik do devadesátých let minulého století. Vydali tenkrát několik demonahrávek a potom až do roku 2015 uložili svoji činnost k ledu. Letos jsou opět zpět a lační po čerstvé krvi. 


"Monumental Ruin" je album, které vychází ze stejných kořenů, jako nahrávky MONSTROSITY, BRUTALITY, MASSACRE, SINISTER, PESTILENCE, ale i třeba takových GRAVE nebo SEANCE. Mocné riffy, hutný zvuk, nahrubo nasekaná tma, to jsou hlavní poznávací znaky MALFORMITY. Pánové dokáží být suroví, syroví jako dávno pohřbená těla, ale skladby obsahují i ledově naléhavé melodie. Poslech nové desky připomíná výlet do podzemí. Po stěnách stéká smradlavá voda, pod nohama křupou zlámané kosti. Pomalu, ale jistě, se dostaneme až do obrovského sálu, do chrámu smrti. Songy jsou velmi dobře napsány, obsahují velké množství napětí, zajímavých momentů i černé energie. MALFORMITY připomínají bestii, která spala dlouhá léta zavřená v kleci. Hluboko pod zemí, v opuštěných katakombách Hádovy říše. Letos se probudili, roztrhli řetězy a není před nimi úniku. Způsobů, jakými můžete zemřít, je velké množství. "Monumental Ruin" patří k jedněm z nejkrutějších. Pochmurná atmosféra, hroby jsou exhumovány, nemrtví lezou z děr. Myslím, že návrat se kapele povedl na výbornou. Zatuchlina, zkažený vzduch, vypadá to, že zde nakonec všechny pohřbili zaživa. Nasávám atmosféru a říkám si, že nějak takhle vypadá pravý death metal. Vynikající zásek!


Asphyx says:

We dug a few meters underground. In the dark corridors, we gradually came across an old burial ground. I reached into the darkness and felt the pierced skull. There was a wild scream, and the spiders scattered in all directions. A secret ritual must have taken place here, because the bones are arranged in strange symbols. The musty, the rotten air, seems to have buried everyone alive in the end. I soak up the atmosphere and say to myself that this is how real death metal looks like.

MALFORMITIES originate in the United States and date back to the 1990s. At that time, they released several demos and then, until 2015, kept their activities on hold. This year they are back again and hungry for fresh blood.


"Monumental Ruin" is an album that comes from the same roots as recordings of MONSTROSITY, BRUTALITY, MASSACRE, SINISTER, PESTILENCE, but also such GRAVE or SEANCE. Powerful riffs, dense sound, roughly chopped darkness, these are the main hallmarks of MALFORMITY. The gentlemen can be raw like long-buried bodies, but the songs also contain ice-pressing melodies. Listening to the new record is reminiscent of a trip underground. Stinky water flows down the walls, broken bones crunch under your feet. Slowly but surely, we reach the great hall, the temple of death. The songs are very well written, they contain a lot of tension, interesting moments and black energy. MALFORMITIES resemble a beast that slept for many years locked in a cage. Deep underground, in the abandoned catacombs of the Serpent Empire. This year they have woken up, torn the chains and there is no escape from them. There are many ways you can die. "Monumental Ruin" is one of the cruellest. The gloomy atmosphere, the graves are exhumed, the undead climb out of the holes. I think the return to the band was excellent. The musty, the rotten air, it looks like they were all buried alive here in the end. I soak up the atmosphere and say to myself that this is how real death metal looks like. Excellent matter!


tracklist:
1. And I Beheld...
2. Perverse Apotheosis
3. Facemelt Bloodgrinder
4. Into Ruin
5. Monument To Decay
6. Degenerative Sequences
7. Immolated Archetype
8. False Dichotomy
9. Lost Necropolis
10. Lifeless Mindless
11. In Corrosion
12. Rapturous Damnation (Bonus Track)
13. Unraveling (Bonus Track)

https://www.facebook.com/Malformity
https://www.instagram.com/malformity.band
https://malformity.bandcamp.com/

http://unspeakableaxerecords.com
http://www.facebook.com/unspeakableaxerecords
http://unspeakableaxerecords.bandcamp.com

úterý 11. května 2021

Recenze/review - SADISTIK FOREST - Obscure Old Remains (2021)


SADISTIK FOREST - Obscure Old Remains
EP 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Občas se probudím z noční můry a nevím, zda to byl jenom zlý sen a nebo krutá realita. Jdu v něm na dlouhý výlet v lesích. Potkávám jen samé smutné stíny a unavený si sednu na veliký kámen. Rozhlédnu se a slyším nářek. Jsem na zapomenutém lesním hřbitově. Mělké hroby, vše objímající smutek. Našlapuji tiše, přesto jednoho nemrtvého vyruším z nekonečného odpočinku. Leknu se, protože mě chytne za nohu kostnatá ruka a stáhne do hlubin.

Dusím se shnilou hlínou a pak se probudím. Musím si pokaždé narvat do hlavy pod tlakem nějaký dobrý death metal. Tentokrát volím finské SADISTIK FOREST, kteří letos přicházejí se zbrusu novým materiálem. Opět se jedná o temný, ostrý a naléhavý death metal vysoké kvality. 


SADISTIK FOREST čerpají z podobných morbidních zdrojů, jako třeba takoví FUNEBRE, GRAVE, BOLT THROWER, DEMILICH, CADAVER, XYSMA, CANNIBAL CORPSE. Samozřejmě, přidávají kus sebe samého, svůj vlastní výraz i zvuk. Vše je náležitě shnilé, skladby mokvají a smrdí zkaženou krví. Jsem opravdu na starém pohřebišti v lesích, které si vytvořil kdysi dávno nějaký šílený maniak. Patřím do skupiny posluchačů, kteří dají hlavně na atmosféru, na slyšené nálady a novinka "Obscure Old Remains" je jako ranní mlha nad hřbitovem. Stáhne vás hluboko do močálů nicoty. Syrovost, hutnost, masivní stěna z kostí a lebek. To jsou hlavní atributy alba. Navíc se velmi dobře poslouchá, je prachem, ve který se jednou všichni proměníme. Finové mají velký dar vyprávět surové příběhy ze záhrobí, zavést vás na ta nejtemnější místa. Už od jejich počátků mám pro tuhle smečku velkou slabost, mám totiž pocit, že songy žhnou a pálí, chladí a mrazí, jsou jako řeka plná mrtvých těl, jako hrobka, do které se bojíte vstoupit. Z tohohle zlého snu se jen tak neprobudím, bude mě pronásledovat a jediným lékem pro mě bude "Obscure Old Remains". Mám rád starý, prašivý death metal, koluje mi v krvi a SADISTIK FOREST jsou přesně tím druhem kapely, která jej umí zahrát od srdce. Deska, která ve vás probudí ty nejděsivější noční můry!


Asphyx says:

Sometimes I wake up from a nightmare and I don't know if it was just a nightmare or a cruel reality. I'm going on a long trip in the woods in it. I meet only sad shadows and tired I sit on a large rock. I look around and hear a cry. I'm in a forgotten forest cemetery. Shallow graves, all embracing sadness. I step on softly, yet I interrupt one undead from endless rest. I'm scared because a bony hand grabs my leg and pulls me into the depths.

I choke on by rotten clay and then I wake up. I always have to put some good death metal in my head under pressure. This time I choose the Finnish SADISTIK FOREST, who are coming up with a brand new material this year. Again with dark, sharp and urgent high quality death metal.


SADISTIK FOREST draw from similar morbid sources, such as FUNEBRE, GRAVE, BOLT THROWER, DEMILICH, CADAVER, XYSMA, CANNIBAL CORPSE. Of course, they add a piece of themselves, their own expression and sound. Everything is properly rotten, the songs are wet and stinking of rotten blood. I'm really in an old burial ground in the woods, created a long time ago by a crazy maniac. I belong to the group of listeners who focus mainly on the atmosphere, the moods heard and the new album "Obscure Old Remains" is like a morning mist over the cemetery. It pulls you deep into the swamps of nothingness. Rawness, density, massive wall of bones and skulls. These are the main attributes of the album. In addition, it listenable very well, it is dust that we will all turn into one day. The Finns have a great gift for telling raw stories from the grave, to take you to the darkest places. From the very beginning, I have had a great weakness for this band, because I feel that the songs glow and burn, cool and freeze, they are like a river full of dead bodies, like a tomb you are afraid to enter. I won't just wake up from this nightmare, it will haunt me and the only cure for me will be "Obscure Old Remains". I like old, dusty death metal, it circulates in my blood and SADISTIK FOREST are exactly the kind of band that can play it. An album that will awaken the scariest nightmares in you!


about SADISTIK FOREST on DEADLY STORM ZINE:


Rozhovor - SADISTIK FOREST - Život je komplexní záležitostí a smrt nás čeká všechny.


Track listing -
1. Mandragore
2. Barbarian
3. Nihil
4. Waters Black

Line up -
Antti Heikkinen - Guitars
Jarkko Lahtinen - Guitars
Markus Makkonen (ex-Hooded Menace) - Vocals, Bass
Vesa Mutka - Drums

Artwork by Raul 'Mortuus' Fuentes (Thanatos)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine