DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 8. července 2021

Recenze/review - BLACK CEREMONIAL KULT - Crowned in Chaos (2021)


BLACK CEREMONIAL KULT - Crowned in Chaos
EP 2021, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Mám pocit, že jsem zde prvním návštěvníkem za hodně dlouhou dobu. Velká, zatuchlá kobka, o které nikdo neví. Objevil jsem ji náhodou, při svých nekonečných kobkách v podzemí. Navštěvuji rád a často onen svět, abych si pro sebe objevil hudbu, která dokáže vyjádřit temnotu, přivolat démony. BLACK CEREMONIAL KULT v podobných místech museli také čerpat inspiraci. Jejich death metal, nasáklý zkaženou krví a black metalem je natolik shnilý, že se už dávno nehodí do naší doby.

Exhumace prokletých ostatků proběhla za hluboké noci. Jak jinak, podobné desky se vlastně ani jinak poslouchat nedají. Prosévám mezi prsty prach, bojím se nářku a bědování těch, kteří byli navěky uvrhnuti do hlubin zapomnění. Nepropustná tma, válka s nebem, rouhání, smrt a beznaděj. Taková je deska "Crowned in Chaos".


"Crowned in Chaos" je nahrávkou, která je ovlivněna kapelami jako ARCHGOAT, BLASPHEMY, BEHERIT, BLACK WITCHERY, PROCLAMATION, SARCÓFAGO a dalšími, kteří ctí bezezbytku absolutní nihilismus. Chilané jsou uvěřitelní, dokáží perfektně vystihnout atmosféru starých krvavých rituálů. Zvukově špinavá deska vás bude nejdřív bolet, drásat, pálit v dlaních i uších. Přestanete se křižovat a modlit a naplno se oddáte temných silám. Jako by mě někdo nutil říkat špatná slova, našeptával mi zlé skutky, vnucoval mi myšlenky, které zůstávají většinou zamčené v temných komnatách. Nic pro slabé povahy, řekl bych. Už jste se někdy doopravdy dusili? Vlastní krví? Během poslechu této desky vám nebude umožněno se nadechnout ani jednou. Ztratíte povědomí o tom, co je realita a co už zlý, ošklivý sen. Potkáte postavy zahalené v kápích, užijete si riffy ostré jako žiletky, budete polykat starý plesnivý prach. Nakonec skončíte ve stejné hrobce jako já. Jste připraveni na smrt? Naposledy se pomodlete, protože pak už bude následovat jenom nekonečná temnota. Temný, chladný rituál smrti! Black death metalové inferno!


sumarizace:

Vítejte na onom světě. V totálním chaosu a zmatku. Zde předvádějí BLACK CEREMONIAL KULT svá nekalá kouzla. Jsou zkažení, jako voda v řece Styx. Ortodoxní a nihilističtí, jako ten nekrutější obřad pro velebení Satana. Nahráno a vypáleno na nosič bylo totální zlo bez jakýchkoliv příkras. Jen krutá temnota.

"Crowned in Chaos" je obrácenou modlitbou ve stylu ARCHGOAT, BLASPHEMY, BEHERIT, BLACK WITCHERY, PROCLAMATION, SARCÓFAGO. Během celé desky se jde absolutně na hranu, posluchačovi není darováno nic zadarmo. Nemusí to vyhovovat každému, ale příznivci temných, pomalu hnijících desek, by mohli být spokojeni. Jedná se zkrátka o chorobami nasáklý starý poctivý black death metal. Pokud máte rádi smrt v této podobě, pravděpodobně budete tuhle nahrávku točit ve svých přehrávačích do skonání světa. Vy ostatní se pokřižujete a vezmete nohy na ramena. Osobně musím mít na BLACK CEREMONIAL KULT náladu. Když se setmí a městem se začnou ploužit divné stíny. Když se mraky poprvé dotknou země. A když mě povolá záhrobí do zbraně. Pak jsem prokletý. Závěr je jednoduchý. Tohle je pravé peklo se vším, co k tomu patří. Berte a nebo nechte být. Inferno!


Asphyx says:

Welcome to the other world! In the total mess and chaos. Here the BLACK CEREMONIAL KULT performs their wicked magic. They are putrid as water in the Styx River. Orthodox and nihilistic like the cruelest ritual for the glorification of Satan. Absolute evil without any embellishment was recorded and released on the album. Only the cruel dark!

"Crowned in Chaos" is an inverted prayer with style like INCANTATION, BLASPHEMY, BEHERIT, PROCLAMATION, ARCHGOAT, SARCÓFAGO, BLACK WITCHERY. During the listening to the whole record, you are led on the absolute edge; listeners can’t have anything for free. This music is not for everyone, but the fans of dark, slowly putrefying records should be satisfied. It is just by sickness soaked old true black death metal. If you like the death in this form, probably you will listen to this record until the end of the world. Personally, I must have the right mood for the BLACK CEREMONIAL KULT listening. When everything becomes dark, and the city is full of the weird shadows. When the clouds touch the ground for the first time. And when the other world calls me to arms. Then I am cursed! The conclusion is easy. This is the real hell with everything, which belongs to it. So take it or let it be. Inferno!



Tracklist:
01. Intro: Blood in the Secret Chambers of Ikenti (02:08)
02. Chariot of the Sphinxes (04:38)
03. Intro: Boiling Substances in Hellish Trance (01:09)
04. Under the Khaos (04:23)
05. Intro: The Projection of Sorcery and Blasphemy (01:00)
06. Masters Temple K.V.M. (05:07)
07. The Scarlet Woman Dances for the Forgotten Godz (01:15)
08. K.K.K. (06:20)
09. V.K.K. (05:01)
10. M.K.K. (03:53)
11. Outro: Instrospection Through the Unknown (02:12)

Line-up:
Khaos - Infernal Meditations of Hermeticism and Low Karmic Vibrations
Vilu - VI Structuring Commandments of the Infernal Hymns
Maot - VI Keys to open the Portals of Eternal Suffering
Negro - Drums of Lust that Resound in the Holy Virgin



Recenze/review - CRYPTA - Echoes of the Soul (2021)


CRYPTA - Echoes of the Soul
CD 2021, Napalm Records

for english please scroll down

Dobře, tak jo. K dnešnímu dni mi napsalo přesně 85 lidí, co se to děje, že jsem ještě nenapsal pár řádek o brazilské CRYPTĚ. Vysvětlení je jednoduché. Poslední týdny toho vyšlo tolik zajímavějšího a příjemnějšího, že zkrátka nebyl čas. Navíc, mě zkrátka od začátku tahle kapela tak nějak není sympatická. Já vím, partička holek v upnutých kalhotách, hrajících death metal, to je samo sobě přece událost.

No, mě to ale moc nebaví. Klonů starých dobrých kapel (zde třeba asi nejvíce DEATH a to je samozřejmě asi jen zbožné přání) jsme tu měli a stále máme velké množství. Za další -  nesedí mi vokály a zvuk ani produkce. Ony jsou skladby vlastně docela dobře napsány, nalezneme zde i pár zajímavých melodií, ale jako celek mě deska nějak nebere. Pro někoho, kdo není každý den ponořen do death metalu možná. Kdeže je ten tlak, temnota a energie? Nezlobte se na mě, ale smrtící kov je opravdu někde jinde.


Holky z bývalé NERVOSY asi měly zůstat u své původní kapely, tam to mělo aspoň drive a pořádný koule. Takhle tu máme skupiny dvě a obě jsou takové nanicovaté. Pro mě osobně jedním uchem dovnitř, druhým ven a uvnitř zůstane jen pocit, že nějak nevím, co tím vlastně CRYPTA myslela? Máme tu na každém rohu desítku smeček, které také hrají retro, ale umí jej o hodně lépe. Promo dělá své, fotky samozřejmě také. Schválně, zkuste to, odmyslete si, že hudbu hraje parta holek a co vám zůstane? Pořád to neslyšíte? Budiž vám přáno, ale já nějak ani po dlouhé době nevím, co si s "Echoes of the Soul" počít. Brazilkám chybí dobrý skladatel, takhle je to jen takové plácání. Ale asi to nevadí. Moc dobře vím, že všech 85 tazatelů po mě chce, abych napsal pochvalný článek, ale já nemůžu. Ne, prostě to nejde. Sem tam sice na povrch vyleze nějaké pěkné sólo či motiv, ale jinak? Pokud mají podobné nahrávky potenciál se umístit v současných žebříčcích metalu po celém světě, tak je asi něco špatně. Ale abych jenom nehanil. Pokud se setkáváte s death metalem poprvé, přitáhly vás drsné pózy v lesklém časopise, tak je to vlastně dobře. Třeba se vám tenhle temný styl zalíbí a začnete se o něj zajímat více. Pak ale zjistíte, že peklo je úplně někde jinde. Tak asi tak. Uff. Proč to vlastně nenapsat naplno? Takovou nudu jsem už hodně dlouho neslyšel. Howgh, domluvil jsem a můžu to konečně vypnout. 


sumarizace:

Sorry, ale tohle je opravdu šílená nuda! Nemám slov.


Asphyx says:

Sorry, but this CD is absolute boredom! I have no words!



Tracklist:
01. Awakening
02. Starvation
03. Possessed
04. Death Arcana
05. Shadow Within
06. Under The Black Wings
07. Kali
08. Blood Stained Heritage
09. Dark Night Of The Soul
10. From The Ashes



středa 7. července 2021

Recenze/review - VOMIT RITUAL - Callous (2021)


VOMIT RITUAL - Callous
CD 2021, Pulverised Records

for english please scroll down

Kamenný oltář, který pamatuje mnohé. Zbytky prokleté krve, pentagram nakreslený na zdi. Slyším hlasy obětí. Žalují, prosí, navěky bloudí tmou. V rohu zbyly ještě nějaké lebky, teď leží v rohu, zanesené prachem. Chvílemi nevím, jestli je to jenom zlý sen, ošklivá představa, ale najednou proti mě jde šedá postava v kápi. Bez tváře, přesto slyším její jedovatý smích. Jsi smrt? Moje svědomí? Odpověď nepřichází.

Debutové album "Callous" amerických death black metalistů VOMIT RITUAL také připomíná zlé noční můry. Ostré riffy, tlak, tma. Skladby se valí kupředu, zadírají se pod kůži, pálí a žhnou. Vše je zahalené v krvavé mlze, v nekonečných močálech bolesti.


VOMIT RITUAL čerpají inspiraci z toho nejhlubšího podzemí. Black metal a smrt, smíchané ve smrtícím koktejlu. Mám pocit, že se spolu s kapelou toulám nekonečnými chodbami Hádovy říše. Navštěvujeme opuštěné katakomby, ve kterých se odehrávaly pradávné rituály pro vyvolání temných sil. Jsme jako okultisté, kteří došli prozření. Zlo opravdu existuje. Na desce "Callous" je doslova hmatatelné. Proséváme mezi prsty prach prokletých. Mluvíme nesrozumitelnou řečí, řveme a v duších máme nekonečný chlad. Užívám si chorobný zvuk (Jerry Whiting at Room9 Recording Studio), s chutí se dívám i na povedený obal (Khaos Diktator). Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, jak gradují, řežou přímo do živého. Navíc se kolem nich vznáší pach smrti, smíchaný ze síry a nenávisti. Album je pro mě velkým překvapením a rád se k němu znovu a znovu vracím. Kvůli atmosféře, kvůli pochmurným náladám. Deska by neměla uniknout pozornosti všem démonům, všem fanouškům nekonečné tmy. Na kamenném oltáři leží další oběť. Vyděšené oči, strach a beznaděj. Obřad může začít. Šeptáme zlé modlitby, posloucháme "Callous". Okultní black death metal s podmanivou atmosférou! Rituál smrti!


Asphyx says:

A stone altar that remembers many. Scraps of cursed blood, pentagram drawn on the wall. I hear the voices of the victims. They mourn, they pray, they wander in the dark forever. There were some skulls left in the corner, clogged with dust. At times I don't know if it's just a bad dream, a bad idea, but suddenly a grey hooded figure is coming to me. Faceless, I still hear her poisonous laughter. Are you Death? My conscience? The answer is not coming.

The debut album "Callous" of the American death black metallers VOMIT RITUAL is also reminiscent of bad nightmares. Sharp riffs, pressure, darkness. The songs roll forward, get under the skin, burn and glow. Everything is shrouded in a bloody mist and in endless swamps of pain.


VOMIT RITUAL draw inspiration from the deepest underground. Black metal and death, mixed in a deadly cocktail. I feel like I'm wandering with the band through the endless corridors of the Hade's Empire. We visit abandoned catacombs, where ancient rituals took place to summon dark forces. We are like occultists who have run out of enlightenment. Evil really exists. It's tactile on the "Callous" record. We sift the dust of the cursed between our fingers. We speak incomprehensible language, we roar and we have infinite cold in our souls. I enjoy the sick sound (Jerry Whiting at Room9 Recording Studio), I also like to look at the hilarious cover (Khaos Diktator). I like the way the songs are written, how they graduate, they cut directly into live. In addition, the smell of death, mixed with sulphur and hatred, hovers around. The album is a big surprise for me and I like to come back to it again and again. Because of the atmosphere, because of the gloomy mood. The record should not escape the attention of all demons, all fans of endless darkness. There is another sacrifice on the stone altar. Scared eyes, fear and despair. The ceremony can begin. We whisper evil prayers, we listen to "Callous". Occult black-death metal with a captivating atmosphere! Death ritual!

Tracklist:
01. Strangling Opposing Throats (02:25)
02. Asphyxiated (05:26)
03. Paracusia Nexus (01:36)
04. Lower Vibrational Entities (04:55)
05. Penetrating The Infectious Wound (04:03)
06. Sadolustic Crucifixions (04:45)
07. Nervous Temple (10:28)

Recenze/review - PRISON OF MY LIFE - Madhouse (2020)


PRISON OF MY LIFE - Madhouse
CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Musím se přiznat, že o slovenské kapele PRISON OF MY LIFE jsem dopředu nevěděl vůbec nic. Když mi přistálo ve schránce CD, odložil jsem jej na hromadu těch, které čekají na chvíli, až budu mít trošku víc času. V dnešní době se totiž jak známo, většina věcí poslouchá on line a fyzický nosič je čím dál tím větší vzácností. Přiznám se, nečekal jsem vůbec nic. Ihned mě ale zaujal obal, ruce natažené z cel v chodbě domu šílenství. Potemnělá atmosféra, šero a nekonečné deprese.

Kolem podobného ústavu jsem chodil každý den ráno do školy a lekal se podivných výkřiků. Jako dítě jsem měl strach. Dnes si zase nejsem občas jistý, kdo z nás žije za zdí a kdo před ní. PRISON OF MY LIFE hrají melodický death metal. A hrají ho velmi dobře. Songy mají chladnou, severskou atmosféru, zvuk je náležitě hutný a masivní. Líbí se mi vokál. A tak si říkám, že je škoda, že o téhle smečce není víc slyšet. Nikde se o ní moc nepíše, nemá žádnou propagaci. Přitom podobný styl, takto dobře zahraný, aby v našich končinách pohledal. 

"Madhouse" je deskou, pro kterou čerpali Slováci inspiraci převážně na severu Evropy (ILLDISPOSED, KONKHRA, DISCONSOLATE, DYSANCHELY, AT THE GATES, HYPOCRISY, EDGE OF SANITY, EVOCATION). PRISON OF MY LIFE mají navíc tu výhodu, že nejsou jen dnes tolik častými kopiemi věcí minulých. Možná to bude znít vznešeně, ale kapele se povedlo do skladeb propašovat takový ten těžko definovatelný slovanský smutek, melancholii (známou zase třeba z finské školy). Album je tak nejen velmi dobrým řemeslem (opět musím zmínit opravdu dobrý zvuk), ale má v sobě i spoustu zajímavých a dobře zapamatovatelných momentů. Jsem starý metalový pes a nahrávky už dávno rozlišuji spravedlivě na ty, které mě baví poslouchat a potom na ty, o kterých zkrátka nepíšu. Času je málo a informací moc. Každý z nás balancujeme na hraně a můžeme každou chvíli skončit za zdmi ústavu. "Madhouse" má v sobě vznešenost, eleganci, ale i razanci a zdravou naštvanost. Zkušenost muzikantů je znát z každého tónu a  zároveň pánové neztratili schopnost napsat songy, které pálí a žhnou. Pokud máte melodický death metal opravdu rádi, dejte PRISON OF MY LIFE rozhodně šanci. Osobně mě nejvíc baví rychlejší vypalovačky, které v sobě mají velkou sílu a drive. Byla by velká škoda, pokud by tahle deska zapadla. Je totiž velmi příjemným osvěžením v dnešním šíleném světě. 


sumarizace:

PRISON OF MY LIFE nám na své prvotině jasně ukazují, že dobrý melodický death metal se dá hrát i na Slovensku. Albem jsem od začátku až do konce absolutně stržen a pohlcen. Je jako přitažlivý magnet, plný utrpení, chladu a smrti. Italové umí krásně balancovat mezi rychlými a pomalými pasážemi. Líbí se mi jak zvuk, tak jednotlivé nápady. Nahrávka působí zvláštním smutným dojmem. Evokuje ve mně vzpomínky na poslední věci člověka. Jsme prach a v prach se obrátíme! Jako celek je CD krásnou ukázkou velmi dobrého řemesla, zběsilosti a šílenství. Pokud máte rádi devadesátá léta v jejich nejlepší formě, tak budete určitě spokojeni. "Madhouse" působí jako seknutí sekyrou přímo do hlavy. Rozpůlí vás na dvě části. Jedna bude pařit jako o závod a druhá spočine v nekonečném utrpení. Melodický death metal ze Slovenska, který vás spálí mrazem!


Asphyx says:

PRISON OF MY LIFE shows us on their first album how good is melodic death metal played in Slovakia. This album broke me down and I was absolutely absorbed since the begging. It is like a magnet, full of misery, cold and death. Italian maniacs knows how to balance between fast and slow passages. I like the sound and the ideas. This record feels interestingly sad. It evokes memories of last possessions of man. We are just an ash and we will be ash again! As a whole this CD is a nice example of good work, furiousness and craziness. If you like the 90th in its best from you will be satisfied with this album. "Madhouse" feels like a cut of axe right into a head. It will cut you in half. One half will go crazy for parties and the other half will be dead in the infinite misery. Melodic death metal from Slovakia which will burn you with coldness!




úterý 6. července 2021

Recenze/review - DISARM - Erode (2021)


DISARM - Erode
CD 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Už zase potkávám stíny nemrtvých. Protáhlé obličeje, které žalují, řvou a křičí. Oběti násilných činů, kterým se nikdy nedostalo spravedlnosti. Svět je někdy hodně zlý. Vrahům se nabízí pomoc, píší se o nich knihy a natáčejí filmy. Touha šokovat, zaujmout krví a nenávistí. Taky vás to štve? Doporučuji všechno vypnout a pustit si nové album polských maniaků DISARM. Zadře se vám hluboko pod kůži. A zůstane tam pěkně dlouho.

Alespoň mě se to tak stalo. Líbí se mi old schoolový, poctivý přístup kapely. Není divu, tahle smečka datuje svůj vznik až do roku 1997. DISARM nahráli několik demáčů a teprve až letos přicházejí s celým albem.


Nahrávka udělá radost určitě všem, kterým se formoval hudební vkus v devadesátých letech. Skladby jsou propracované, mají drive, velmi dobrý, řezající zvuk. Obal se mi také líbí a dovedl bych si jej představit na tričku. Temnota a chlad, ostré melodie, to jsou hlavní atributy a přednosti. DISARM dokáží zaujmout. Masivní nástupy, drtivé bicí, vokál bestie. Vše je v nejlepším pořádku a vy si tak můžete vychutnat smrtící nálady. V úvodu jsem psal o stínech nemrtvých. Ano, ty během poslechu můžete také potkat. Deska má feeling staré školy, je nejen dobrým řemeslem, ale i kusem mokvajícího masa, které vám někdo hodí do ruky. Rád a často se přehrabuji ve starých kostech, s chutí stále objevuji nové kapely. Poláci si mě ihned naklonili na svoji stranu. Dokáží být divocí, umí znázornit vztek a zdravou naštvanost, které k death metalu patří, jako k mrtvému rakev. Zlé lidi asi nikdo nedokáže změnit, ale můžeme se před nimi ukrýt. Do starých katakomb, ve kterých hrají desky jako "Erode". Album je pro mě velkým překvapením a také důkazem, že pořád stojí za to objevovat, hledat, nasávat pach smrti. Devastující death metal, k kterého ožívají stíny nemrtvých!


Asphyx says:

I meet the shadows of the undead again. Elongated faces that complain, roar and scream. Victims of violence that have never been brought to justice. The world is sometimes very bad. Assassins are offered help, books are written about them and films are made. The desire to shock, to captivate by blood and hatred. Does that bother you too? I recommend turning everything off and playing the new album of Polish maniacs DISARM. It gets stuck deep under your skin. And it will stay there for a long time.

At least that's what happened to me. I like the old school, honest approach of the band. No wonder, this band dates back to 1997. DISARM recorded several demos and this year they finally released full-length album.

The recording will surely please everyone who music taste was shaped in the 1990s. The songs are sophisticated, have a drive, very good sound. I also like the cover and I could imagine it on a T-shirt. Darkness and coldness, sharp melodies, these are the main attributes and strengths. DISARM can attract. Massive performances, crushing drums, beast vocals. Everything is in the best order and you can enjoy the deadly mood. In the introduction I wrote about the shadows of the undead. Yes, you can also meet them while listening. The album has an old school feeling, it is not only a good craft, but also a piece of wet meat that someone throws in your hand. I like and often dig into old bones, I always discover new bands with gusto. The Poles immediately tilted me to their side. They can be wild, they can depict the anger and healthy anger that belongs to death metal, like a dead coffin. No one can change bad people, but we can hide from them. To the old catacombs, in which records like "Erode" play. The album is a big surprise for me and also a proof that it is still worth discovering, searching, absorbing the smell of death. Devastating death metal and the shadows of the undead come back to life!


Tracklist:
01. Whatever Doesn't Kill Me
02. Rely On Sickness
03. Controlled By Wrath
04. Face Me
05. Pulse Underneath
06. Erode
07. It Will Rather Hurt
08. Hysteria
09. A Drowning
10. The Pill Must Be Swallowed
11. Sorrow Would Be Better
12. Irreversible Process
13. Not Enough Force




Recenze/review - PORTAL - Avow (2021) - PORTAL - Hagbulbia (2021)



PORTAL - Avow, Hagbulbia
CD 2021, Profound Lore Records

for english please scroll down

Experimentální death metal je disciplína, která rozhodně není pro každého. Moc lidí, kteří by opravdu chápali a vnímali tvorbu australských PORTAL neznám. Pokud si totiž odmyslíme rádoby intelektuálské řečičky a ohlodáme vše na kost, můžeme mít dva absolutně protichůdné názory. Jedni budou tvrdit, že podobný hlomoz a šum zažívají každý den při příchodu do továrny (sám jsem si na kapelu často ráno vzpomněl) a druzí se budou rozplývat nad kompozicí, neotřelostí, avantgardou.

Jak jsem již zmiňoval, PORTAL se čím dál tím víc posouvají do absolutně nesrozumitelných vod. Dvě desky v jeden rok, není to na běžného strávníka příliš? Proto příliš nechápu, jak někdo může sepsat svůj názor několik dní po uvedení na trh. Začal jsem albem "Hagbulbia" a poslouchal jej několik dní. Často se odvracel a dodnes musím říci, že některým pasážím stále příliš nerozumím. Možná na to mé uši už nemají. Australané jdou za hranu, jako vždy, ale tentokrát si nejsem jistý, jestli to myslí smrtelně vážně. Měl jsem a mám vlastně jen dvě polohy. Buď mi přišlo, že někdo v pozadí zrovna svařuje a nebo jsem nadšeně hltal každý pazvuk. Hodně záleželo, jestli mám odpočatý mozek. 


"Hagbulbia" je vlastně takovým hnusným, šílený, mokvajícím pitváním shnilého těla. Pokud jsem nechal svojí fantazii volnost, tak jsem si opravdu docela často představoval opravdové peklo. Vždyť přesně nějak takhle musí určitě znít. Našeptávání, úchylnost, slizkost, choré myšlenky, které bublají někde v pozadí a občas, když je mysl zjitřena, vyplavou na povrch. Každý máme svoji temnou stránku. PORTAL ji vzali a vypálili na hudební nosič. Je to vlastně nekonečné trápení, takový ten pocit, že si musíte obličej rozdrásat do krve. Desku nelze rozhodně poslouchat jako kulisu, musíte být přímo v ní, uvnitř, stát se její součástí. Zemřít a znovu se narodit. A nebo možná jen kecám a je to fakt obyčejná hluková stěna, lež a přetvářka, považovaná za umění? Kdo ví, posluchač si to musí nakonec rozhodnout sám. Přes třicet osm minut ruchů, šumů, chrapotu, šílenství. Někdy jsem už na to neměl a musel vypínat, pouštět si něco úplně jiného. Ale občas jsem viděl tmu na konci tunelu. A proč pořád cítím na jazyku krev? 


A potom mě někdo zavřel do studené kobky. Znásilnil moji duši i tělo, ponížil mě. A nutil mě stále dokola poslouchat druhé album "Avow". Tady se už tolik neztrácím, songy jsou přeci jen trošku více skladbami a vnímám je přehledněji. Tedy v rámci PORTAL. Disharmonie, trepanace lebky, nevím co mě čeká dalšího. Samostatnou kapitolou je zvuk, s tím si pánové opravdu pohráli. Stačí několik pasáží a hned víte, o koho se jedná. Obaly jsou takové, no, nebudeme si nic nalhávat, tady forma převládla nad obsahem, ale přesto tak nějak s tím vším rouháním souzní. Vždycky, když poslouchám nějakou hudbu, snažím se slovy vyjádřit, co ve mě evokuje. A u "Avow" mi naskakovalo v hlavě nejčastěji - hnus. Ošklivý, táhnoucí se hnis ze zanícené rány. Choroby, které nejdou vyléčit. PORTAL jsou mistři v tom posluchače doslova zahltit špínou. Nebožák, který na to přistoupí, se dusí, zalyká, neví, co si myslet, ale protože všude psali, že je to vynikající, tak přikyvuje souhlasně hlavou. Ne, tohle není hudba z naší dimenze, to je ošklivý stín, ze kterého vystoupí bestie a prokousne vám hrdlo. Nejlepší stejně bude, když si poslechnete hudbu prokletých sami a po několika týdnech vyjádříte svůj názor. Nechci vám ale kazit radost, některé momenty nechápu dodnes. A tak to asi má být. Pro jednoho je to pořádná nálož, to vám povím. Experimentální death metalová stoka, ve které se utopíte!



sumarizace:

Na "Avow" a "Hagbulbia" se australští PORTAL pokusili zhudebnit tmu. Svým způsobem se jim to povedlo, i když se podle mě jedná o desku, která není rozhodně pro každého. Pro poslech je nutné se naladit na vlnu zla, špíny a mít hlavu otevřenou lehkým experimentům. Australanéi nám přinášejí smršť různých zvuků, šílených riffů a nálady plné beznaděje. Album je opravdu hodně šílené. I přesto ho doporučuji poslouchat v kuse. Jinak kouzlo vyprchá. Dveře do pekla jsou sice pootevřeny, ale příště bych poprosil ještě víc nihilismu. Líbí se mi zvuk alba, i celkové provedení, ale některé nápady mě přeci jen trošku ruší. Jako celek jsou "Avow" a "Hagbulbia" ale dobrými deskami, které určitě dokáží zaujmout všechny příznivce stínů. Experimentální temný death metal, který je plný zkažené krve.


Asphyx says:

The albums "Avow" and "Hagbulbia" by Australian PORTAL is a musicalization of darkness. In its own way they did it, however personally I think that this is not album for everyone. If you want to listen to it you have to make yourself be in a state of mind where you can feel the evil, dirt and have to have your head open to light experiments. This Australian band brings us a cyclone of various sounds, crazy riffs and mood of hopelessness. This albums are on the brink of madness but I would suggest you to listen it in at one bite. Otherwise you would not be able to feel the magic. Doors in Hell are little bit open, however next time I would like to have more nihilism. I like the sound of this album and its accomplishment but some ideas disturb me. As a whole is this "Avow" and "Hagbulbia" are very good albums which can catch your attention if you are a fan of shadows. Experimental dark death metal which is full of bad blood.


about PORTAL on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - PORTAL - ION (2018)


Tracklist Avow:
01. Catafalque
02. Eye
03. Offune
04. Manor Of Speaking
05. Bode
06. Drain

Tracklist Hagbulbia:
01. Stow
02. Of Straw & Cloth
03. Grail
04. Weptune
05. Hexodeus




pondělí 5. července 2021

Recenze/review - PANSSARITUHO - Loputon Teurastus (2021)


PANSSARITUHO - Loputon Teurastus
CD 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Díváš se dolů, do hloubky. Jindy tak krásné náměstí je plné lidí, lačnících po krvi. Asi jsi bojoval na špatné straně. Tvůj vrah, kluk sotva odrostlý dětským kalhotám, ti drží u hlavy zbraň. Sprostě cedí mezi zuby nadávky. Máš pocit, že se každou chvíli zblázníš strachy. Přicházejí další, vidíš jejich vyděšené obličeje. Možná byste za jiných okolností zašli na pivo nebo se neměli rádi, ale teď spolu letíte vzduchem, je to jen pár okamžiků, ale zdá se ti to jako věčnost. Prohrál si válku, zaplatil si životem. Jak typické.

Poslouchat prvotinu finských PANSSARITUHO je jako se dívat na reálnou smrt. Jako když spadne nějaký nebožák z věže kostela a rozpadne se na tisíc kousků. Zvědavost, možná touha po krvi, po novém zážitku. Smrt je, stejně jako death metal, tak lákavá. Finský underground vydal další šílené svědectví. 


Finové sází na agresivní formu death metalu, přidávají ale i kousky punku, thrashe. Hlavním účelem je vás rozsekat hudbou na malé části. Riffy vás rozdrtí stejným způsobem, jako tank na obalu. Finsky nerozumím ani slovo, ale přesto tak nějak tuším, o co kapele jde. O pravý, ryzí metal bez příkras, kudrlinek a zbytečností. Dovedu si představit, že si na PANSSARITUHO zajdu někam do malého, zaplivaného klubu. Někam, kde to smrdí sírou a hraje se tam od srdce. Nikomu nevadí riffy, špinavé jako ruce sériového vraha, morbidní vokál, ani způsob, jakým "Loputon Teurastus" zní. Mám poslední roky plné zuby desek s umělým zvukem a tak je pro mě album těchto maniaků takovým příjemným osvěžením. Vše zní opravdově, uvěřitelně, cítím, že to Finové myslí smrtelně vážně. Nic pro slabé povahy, nic pro některé zmlsané současné fanoušky. Na nahrávce naleznete jenom smrt, zohavená těla, zúčastníte se podobného lynčování, jako já v úvodu dnešní recenze. Když "Loputon Teurastus" poslouchám, tak mám pocit, jako bych sahal rukou do mrtvoly. Zahnívající maso, obličej okousaný od zvěře. Tohle je krutá smrt, rezavý, prašivý death metal staré školy, který vám vymáchá ksicht v kaluži plné krve! 


Asphyx says:

You're looking down, deep down. An otherwise beautiful square is full of people out for blood. You must have fought on the wrong side. Your killer, a boy barely out of his baby pants, is holding a gun to your head. Spitting profanities between his teeth. You feel like you're gonna go crazy with fear any minute. More come, you see their terrified faces. Maybe under different circumstances, you would have gone for a beer or disliked each other, but now you're flying through the air together, it's only a few moments, but it seems like an eternity. You lost the war, you paid with your life. How typical.

Listening to Finnish PANSSARITUHO's debut album is like watching a real death. It's like when a poor man falls from a church tower and breaks into a thousand pieces. Curiosity, maybe bloodlust, for a new experience. Death, like death metal, is so appealing. The Finnish underground has given another crazy testimony.


The Finns rely on an aggressive form of death metal, but also add bits of punk and thrash. The main purpose is to cut you into small parts with the music. The riffs will crush you in the same way as the tank on the cover. I don't understand a word of Finnish, but I still kind of know what the band is about. True, pure metal without frills, frills and uselessness. I can imagine going to see PANSSARITUHO in a small, seedy club somewhere. Somewhere that smells of sulphur and plays from the heart. Nobody minds the riffs, dirty as a serial killer's hands, the morbid vocals, or the way "Loputon Teurastus" sounds. I'm fed up with records with artificial sound lately, so an album by these maniacs is such a nice refreshment for me. Everything sounds real, believable, I can feel that the Finns are dead serious. Nothing for the weak natured, nothing for some deluded contemporary fans. All you will find on the record is death, mutilated bodies, taking part in a similar lynching as I did in the opening of today's review. When I listen to "Loputon Teurastus" I feel like I'm reaching my hand into a corpse. Rotting flesh, face chewed by game. This is a cruel death, rusty, dusty old school death metal that will blow your face off in a pool of blood!



Tracklist:
01. Tuleen Kastetut
02. Minä Olen Kuolema
03. Loputon Teurastus
04. Kadonnut
05. Ikuinen Kidutus
06. Pyhä Tappaja
07. Kidutustappaja
08. Kuolema Kutsuu Kaikkia Tänään

band:
Guitar & vocals: Extermus
Drums: Macellarius
Bass: Invicto

A few questions - interview with death metal band from Finland - PANSSARITUHO.


Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

-Panssarituho was formed by Extermus (guitar and vocals) and Invicto (bass). Year was 2019 and they were drinking and blasting their favorite bands.

They decide that world will need more bands, that deliever hard and and brutal oldschool deathmetal with thrash and punk attitude.

Macellarius, old friend of Extermus jumped on the drums. And so Panssarituho was born.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

-All the recordings for the new album were made in our own "studio" in a small sauna cottage in Toijala city. All the recordings were handled by ourselves.

Tracks were played oldschool way. Drums and guitars and then bass line and guitar solos. And after that Extermus recorded vocals in a car.

Macellarius was the main producer of the album, and he did most of the mixing and mastering with the help of Extermus. Our goal was to make it sound the way we sound live.

We don’t want to sound like overproduced contemporary music We don’t want to use triggers or plugins. We want the sound to come from the musician and the instrument.

And we are quite happy with the output.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

-We have released the album only digitally for many streaming platforms. But we are also thinking of making a cassette edition in the future

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

-The lyrics are mainly written by Extermus. At first the songs were written in english, but after a while we changed the language to finnish, because it sounded more harsh and brutal. The lyrics are mainly from war and violence because those are the most vicious things in the world.

We wanted oldschool lyrics, because no one wants to hear some profound ideology or other bullshit.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

-Our logo is made and designed by Macellarius. Cover art and other graphics on social media are made by Extermus. As well as videos. We try to be active on social media and create content for fans.

Social media is a great way to stay in touch with fans. If someone likes our music and follows us on social media we will appreciate it a lot and try to produce content for them.

We are not professionals on social media, but we try our best.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

-We released the album as self-published. We tried to get in touch with the record labels. We sent demos to many different locations, but this time they were not interested.

So we decided to do everything ourselves. But we want to name one label. Big thanks to From the depths entertainment. Who took us to their roster and promoted us.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

-Many bands could be put on this list but perhaps the most impressive for us is Finnish band Impaled Nazarene. It is our youth's favorite bands.

Impaled Nazarene attitude and rage and explosive guitar riffs and machine gun drums inspire a lot. And the vocals are awesome.

Also Morbid angel, Slayer, Obituary and ofcourse Deicide are big influences on us.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

-We sent demos and also finished songs to many different labels. But this time they were not interested.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

-We have only played one live gig at the Club and one streaming gig. The biggest reason for this has been covid-19. We have now booked a couple of club gigs for the rest of the year.

But let's see what the covid situation is then and if the clubs are open.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

-Next we try to get to the gigs and next year there are again recording sessions. Because extermus has composed more new brutal songs.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

-Fans can get in touch on our social media platforms, facebook and instagram and email.




Thanx for the interview.

Thanx.


----------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

neděle 4. července 2021

Recenze/review - VULTURE LORD - Desecration Rite (2021)


VULTURE LORD - Desecration Rite
CD 2021, Odium Records

for english please scroll down

Každou neděli poklekáš před dávno padlou modlu. Věříš jedovatým falešným slovům. Osamocené duše jsou vždy zranitelné. Za dokonalou tváří se ukrývá rozeklaný jazyk hada. Poznáš jenom utrpení, zlo a špínu. Proč? Proč neroztrhneš řetězy a nevěříš vlastnímu rozumu? Víra byla vždy slepá. Dodnes se nic nezměnilo. Tupé stádo jde na porážku, bez svobody, bez radosti. Nevěříš? Tak se rozhlédni kolem sebe.

VULTURE LORD jsou staří black thrash metaloví bojovníci z Norska. Hrají poctivě, uvěřitelně, jejich hudba vždy smrděla peklem a sírou. Strhněte všechny modly světa, zapalte ohně a konečně očistěte svět od největšího zla. Pro pochopení alba je nutné se přenést o mnoho let zpět, do doby, kdy tento styl vznikal. Norové ctí tradice, jsou syroví, chladní, jako katakomby pod kostelem, kam jsou pochováváni všichni prokletí!


VULTURE LORD i letos působí jako vyslanci nekonečné temnoty. Mrazivý black metal, kousky surového thrashe, chorobný vokál, tohle všechno vás nenechá na pochybách. Na novince "Desecration Rite" se odehrává starý rituál smrti. Nikde nic nechybí, ani nepřebývá. Norové jsou nekompromisní v tom, jak hrají. Bez příkras a zbytečností vám vypálí cejch se zkušenostmi starých mistrů. Přesně vědí, co chtějí hrát - black thrash metal ve stylu třeba takových VENOM, MAYHEM, DARTHRONE, AURA NOIR, IMMORTAL, CRAFT, zazní ale i odkazy třeba na SLAYER. WARLUST, VOMITOR, SACROFAGO, DESASTER. Má přirovnání ale berte jen jako náznaky, lehké odkazy, kapela má rozhodně svůj vlastní výraz, rozpoznatelný rukopis. Vyznačuje se chladem, tmou a nekonečnou bolestí. Klasické, tradiční postupy jsou okořeněny typickými melodiemi. Jakoby člověk při poslechu sestoupil několik metrů pod zem, někam do míst, kde jsou padlé duše připravovány na peklo. Odněkud z těchto míst kapela kdysi vzešla. Kříže jsou obráceny směrem dolů, oběť je připravena. Pradávný black thrash metalový rituál může začít! Inferno!


Asphyx says:

Every Sunday you kneel before a long-falled idol. You believe poisonous false words. Lonely souls are always vulnerable. Behind the perfect face lies the forked tongue of a snake. You know only suffering, evil and dirt. Why? Why don't you break the chains and trust your own reason? Faith has always been blind. To date, nothing has changed. The blunt herd goes to slaughter, without freedom, without joy. Don't you believe? So look around you.

VULTURE LORD are old black thrash metal fighters from Norway. They play honestly, believably, their music has always smelled of hell and brimstone. Take down all the idols of the world, light fires and finally cleanse the world from the greatest evil. To understand the album, it is necessary to go back many years, to the time when this style was created. Norwegians honor tradition, they are raw, cold, like the catacombs under the church, where all the curses are buried!


VULTURE LORD acts as ambassadors of endless darkness again this year. Frosty black metal, pieces of raw thrash, sick vocals, all this will not leave you in any doubt. An old death ritual takes place on the novelty "Desecration Rite". Nothing is missing or left over. Norwegians are uncompromising in the way they play. Without embellishments and unnecessary things, they will burn a mark with the experience of old masters. They know exactly what they want to play — black thrash metal in the style of such VENOM, MAYHEM, DARTHRONE, AURA NOIR, IMMORTAL, CRAFT, but there will also be links to SLAYER. WARLUST, VOMITOR, SACROFAGO, DESASTER. But take my comparisons only as hints, light references, the band definitely has its own expression, recognizable handwriting. It is characterized by cold, darkness and endless pain. Classical, traditional techniques are spiced with typical melodies. It is as if a man has descended a few meters underground when listening, somewhere in places where fallen souls are being prepared for hell. The band once came out of some of these places. The crosses are turned down, the sacrifice is ready. The ancient black thrash metal ritual can begin! Hell!


Tracklist:
01. Glorification Of The Dethronation
02. Bloodbound Militia
03. Stillborn Messiah
04. The Vulture Lord
05. Diabolical Intervention
06. Prepare The Coffin
07. Beneficial Martyrdom
08. Burning The Kingdom Of God
09. Perverting The Bible

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý šestý - Pařba se studentíky.



Příběh tří stý šestý - Pařba se studentíky.

Najel jsem na studentský život. Stále samotářem. Lidi okolo mi připadali divní. Pořád se chechtali, předváděli a vůbec jsem jim nerozuměl. Oni mě taky ne. Hodně jsem četl a snil. Pořád s discmanem na uších. Projížděl jsem nový desky, kupoval si časopisy. Jak jsem měl Ester v Boleslavi, tak jsem měl hroznýho času. Pokoušel jsem se chodit na volejbal. Jenže tam chodily i holky a po první pořádný smeči se jedna rozbrečela. Já myslel, že budeme hrát, ne si pinkat. Odešel jsem. Zkusil jsem i karate. Učil tam nějakej mladej kluk. Flákl jsem s ním o zem, Svojkovice Brod a odešel taky. Připadalo mi, že nic nemá cenu. Objevil jsem ale plzeňský bazén na Slovanech. Padesátku. Pod vodou byl klid a ticho. Byl jsem jak velká bílá kosatka.

Asi jsem působil nepřístupně, protože najednou za mnou žádný holky nechodily. Studentky se mě bály a nějak se mi nechtělo být aktivní. Na strojárnu moc hezkých ani nechodilo. Jednou mě ale přeci jen pozvali. Do klubu Oko, což byl vyhlášený studentský podnik. Prý v pět. Jenže já končil ve škole ve dvě. Šel jsem vedle do dělnický hospody. Tam bylo fajn. Házel jsem do sebe piva a představoval si dekadentní společnost, do které se za chvilku dostanu. Vlastně jsem se chtěl trošku zapojit. Objevit nové možnosti, poznat pár potencionálních kamarádů. Mám trošku upito, když je pět hodin. Vejdu do klubu a už u dveří se musím smát. Kluci jsou v košilích, holky v šatičkách. Tedy ty z prváku, starší mají snad všichni roláky, skelný zadumaný pohled a sklenku v ruce. Drží ji ale jinak než dělníci. Oni nechlastají, oni popíjejí.

Jdu ke stolu, kam jsem byl pozván. Všichni máme brýle a všichni se stydí. Tedy mimo mě.  Zkusím to postaru, pár vtípků, ale nikdo se nesměje. Přitvrdím, bože, sprostý hlášky snad baví každýho, ne? Jedna budoucí kolegyně se odvrátí a zrudne. Druhá mi řekne, že jsem sprosťák. Ještě to chvilku zkouším. Tak co holky, jak je? Co děláte, co vás baví. Po chvilce zjišťuji, že tady mi pšenka nepokvete. Zjistím, že jim vadí dlouhé vlasy, triko s lebkou a taky že do sebe házím piva jako do zákopu. Dokonce se ke mě přitočí jeden kluk a řekne mi, že takovým způsobem si srdce žádné dívky nezískám. Zeptám se ho, jestli by mi tedy mohl poradit, jak na ně, když je tak zkušenej a on mi pološeptem řekne, že je panic. Ufff. Tak díky za rady.

Nudím se, všichni mluví jen o škole. Nic jinýho je nezajímá. Učí se a učí se a učí se. Zkusím tedy nějaké spisovatele, ale ti mí jsou zase hrozní, oškliví a píší sprostě. Tak radši držím hubu a trpím. Přijde nějaká kapela a začne děsně vrzat. Tahá mě to za uši, tohle snad není ani disharmonie. Ukrutná alternativa. Zpěvák, co naříká a podle mě chce být ženou, jen o tom ještě neví. Všichni tleskají, vysvětlují, co který tón znamenal, že je to jako ta francouzská skupina, jejíž jméno mi ihned vypadne. Tak a teď se to rozjede. Dámy ztratí zábrany, kluci se odvážou. Hovno, všichni si zase sednou ke stolu a dál se baví o škole. Můj oblíbený panic naváže s jednou slečnou družný hovor. Ptá se na věci, jako - kolik ti je, co studuješ, máš ráda maso, odkud jsi a podobně. Chvíli se na ní dívám a říkám si, že kdyby si koupila jiný brýle a zašla si nechat udělat hlavu, že by to mohla být hezký holka.

"Jak jsi vnímal vibrace, které prolínaly celý prostor?": zeptá se mě starší dívka na baru. Musel jsem tam zdrhnout. Řeknu, že to se mnou nic nedělalo. Ona mi, s pohledem upřeným přímo do očí řekne, že byla vlhká. Odpovím ji, že ji tedy stačí málo, že to má dobrý. Má velký kozy a pozve mě večer na nějaký přednášení básní. Nepůjdeme tam hned? Co nějaký pivko předtím? Jde se mnou, tak vidíš. Ono to nakonec půjde. Mluví, pořád mluví. O umění, o obrazech, o vibracích. V každý druhý větě jsou vibrace a pak taky čakry. Ufff. Ale má hezkou tvář a pak taky ty kozy. Sedneme si ke stolu a mávnu na výčepáka. Najednou se cítím silnější v kramflecích. Tohle je moje prostředí. Dáš si ruma? Dá si a pěkně ji to rozvibruje. Je čím dál tím víc sprostší. Jakoby ji slova vzrušovala. 

Asi četla hodně padlých básníků a ráda se stylizuje do nezávislé slečny. Mluví hodně o sexu. Nevadí mi to, ale jde z ní trošku strach. Připomíná mi kudlanku. Ještě, že už začnou ty básně. Jdeme do nějakýho bytu, představí mě jako právníka (protože strojárna není dost dobrá) a muzikanta. Asi musíš bejt jinej, abys mohl pít čaj a poslouchat kraviny. Pivo tu nemají, jen židle a stolečky a ubrusy. Přijde první kluk, půl hodiny mluví o tom, o čem je jeho báseň, která trvá asi minutu. Stejně to nechápu, ale moje průvodkyně cítí vibrace. Pak přijde nějaká holka, ihned nám sdělí, že je lesbička. Tohle slovo obsahují i všechny sloky jejích špatných básní. Aha, tak tohle je ten slavnej studentskej život. No, zatím nic moc. Má milá průvodkyně si ale myslí něco jinýho. Najednou zaleze pod stůl a sápe se mi po poklopci.

Mohlo to být hezký, je čtvrtek, takže čtyři dny bez sexu, to je v tomhle věku hrozně dlouho. Jenže má milá sice oplývá dobrými nápady, ale postrádá šikovnost dívek, se kterými jsem dříve chodil. Skřípne mě do zipu. Vyjeknu. Lesbička se na mě podívá a usměje se. Pak mluví o tom, že by chtěla, aby všichni prožívaly její básně, jako já. Kozatice vyleze, celý rudá a omlouvá se. Najednou to není silná samice, co zná celej svět a šukala i s papežem, ale malá vyděšená nesmělá dívka. Mávnu nad tím rukou a zeptám se jí, jestli by mi konečně nechtěla říct něco normálního. Přednášky básní skončí, umělci chodí mezi prostým lidem a tváří se důležitě. Všichni dostaneme podtácky a další čaj. Chce se mi na záchod. Opustím svoji skoro rozkuřovačku a jdu na záchod. Když močím, tak v protějším domě šukají nějací cikáni. Ti kolem toho aspoň nemají tolik keců. 

Zábava, která nebyla zábavou, končí a berou mě na jízdu Plzní. Chodíme po klubech, kam vyráží studenti. Dělám kraviny. Jsem jak doga, ale moje společnice ještě víc. Chce mi dát jazyk do pusy, zase mluví sprostě a prozradí mi, že touží po tom, aby ji někdo naplácal. Už zase. Řeknu ji, že na to nejsem, že jsem vskutku holubičí povaha a že bych se bál, aby neměla jelita. Plácne něco o tom, že by chtěla pořádného muže a usne mi na rameni. Za chvilku trošku slintá. Odejdou lidi, já ji odvedu na kolej a zase se toulám městem. Potkám panice s dívkou, jak ji doprovází. Jdou asi dva metry od sebe, mluví tiše. Fakt vodvaz. Jak jsem opilej, tak jim začnu radit, jak by měli souložit. A že to poprvé bude možná nic moc, ale že se nemají nechat odradit, protože nikdo učenej z nebe nespadl. Prosím tě, mlč! Už si toho dnes řekl hodně.

Pařba se studentíky nic moc. Jdu do nonstopu. Jsou tam pasáci a štětky. Automaty a špinavý hajzly. Hnus největší. Přesto, když se někdo s někým baví, tak mi přijde, že to má hlavu a patu. Asi jsem fakt divnej, přemýšlím o tom, když jedu nočním autobusem za město. Najdu si první palouk v lese a usnu. Je už zima, ale jak jsem opilej, tak mi to nevadí. Jsem sám v cizím městě. Už jsem si myslel, že jsem dospělej, ale jsem víc ztracenej než dřív. Přemýšlím, jestli bych to dotáhl s prsaticí do konce. Měl jsem ji naplácat? Jsem vlastně rád, že ji rajcovala jen slova. Aspoň nemám výčitky. Do Plasů se vrátím prvním ranním spojem. Dnes na školu peču. Usnu hned a spím celý den. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 3. července 2021

Recenze/review - NASTY SURGEONS - A Night in the Morgue (2021)


NASTY SURGEONS - A Night in the Morgue
CD 2021, Base Record Production

for english please scroll down

Občas to napadne každého patologa. Oživit mrtvé tělo. Pochopit smysl života a smrti. Stát se prvním na světě. Jenže většinou se to pokazí. Stvoříte monstrum. Stejně jako šílená death grindová kapela NASTY SURGEONS ze Španělska. Ta letos přichází se svým třetím dlouhohrajícím albem "A Night in the Morgue". Pro jeho pochopení a lepší zážitek doporučuji sjet výtahem až dolů do přízemí, kde je pitevna. Také cítíte ten chlad? Ten vtíravý pach smrti? 

Řez veďte od hlavy až k rozkroku. Z dálky vypadá rána jako obrácený kříž. Doporučuji přidat hlasitost, podobná hudba se takto musí poslouchat. Riffy jsou ostré jako čerstvě nabroušený skalpel, vokál je nasáklý zkaženou krví. Jakoby kapela dlouhé roky skladovala energii v rakvích a letos ji  znovu vypálila na hudební nosič. Album odsekává maso od kostí!


Na téhle smečce se mi vždy líbil způsob, jakým přistupuje k muzice jako takové. Při prvním setkání připomínají zuřící vichřici, ale když se zaposloucháte pečlivěji, zjistíte, že jsou skladby propracované, mají jasnou a zřetelnou strukturu. Nasekat maso na velké kusy umí každý druhý, ale vyjádřit temnou atmosféru piteven málokdo. Pánové i nadále ctí odkazy kapel jako EXHUMED, CARCASS, NECRONY, THE COUNTY MEDICAL EXAMINERS, GENERAL SURGERY, ale dělají to vkusně a elegantně. Také přidávají velkou spoustu svých nápadů. Výsledkem je nahrávka, která vás opět roztrhá na kusy. Pokud totiž říznete do některých nervů, tělo opravdu ožije. Bude sice připomínat zvrácenou loutku, ale pro ten pocit to určitě stojí za to. Opuštěné chodby dole pod pitevnou by mohly vyprávět. NASTY SURGEONS sice pitvají podle starých ověřených učebnic, ale zároveň mají vlastní krvavý ksicht a výraz. Poslech si opět neskutečně užívám. Tradičně dobrý je i zvuk. Obal od skvělého umělce Juanjo Castellana zase krásně doplňuje vše, co se na desce odehrává. A teď mě prosím nechte v klidu. Přivezli další tělo. Zapínám play a otáčím volume doprava. Excelentní death grindová pitva, u které ožívají mrtvoly!


Asphyx says:

Every pathologist thinks of it from time to time. Revive a dead body. To understand the meaning of life and death. To become the first in the world. But it usually goes wrong. You create a monster. Like the insane death grind band NASTY SURGEONS from Spain. This year, the band comes out with their third full-length album "A Night in the Morgue". To understand it and have a better experience, I recommend taking the elevator down to the ground floor where the autopsy room is. Do you feel the chill too? The lingering smell of death?

Make the incision from the head to the crotch. From a distance, the wound looks like an inverted cross. I recommend turning up the volume, music like this is a must-listen. The riffs are as sharp as a freshly sharpened scalpel, the vocals are soaked in tainted blood. It's as if the band has been storing energy in coffins for years and this year they burned it again on a music carrier. The album cuts the flesh from the bones!


What I've always liked about this pack is the way they approach the music itself. When you first encounter them, they resemble a raging storm, but if you listen more carefully, you'll find that the songs are sophisticated and have a clear and distinct structure. Anyone can chop meat into large chunks, but few can express the dark atmosphere of a slaughterhouse. The gentlemen continue to honor the legacies of bands like EXHUMED, CARCASS, NECRONY, THE COUNTY MEDICAL EXAMINERS, GENERAL SURGERY, but they do it tastefully and elegantly. They also add a great deal of their own ideas. The result is a record that will once again tear you apart. Because if you cut some nerves, the body really comes alive. It may feel like a twisted puppet, but it's definitely worth it for the feeling. The abandoned corridors below the autopsy room could tell a story. NASTY SURGEONS may dissect according to the old tried and tested textbooks, but they also have their bloody face and expression. I'm enjoying listening to them again. The sound is also traditionally good. The cover artwork by the great artist Juanjo Castellano again complements everything on the record beautifully. And now please leave me in peace. They brought another body. I turn on play and turn the volume to the right. An excellent death grind autopsy that brings the corpses to life!


about NASTY SURGEONS on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Coronary Artery Bypass Surgery
02. A Night In The Morgue
03. Liston Knife
04. Intracraneal Bleeding
05. Biological Alert
06. Cotard Delusion
07. Macabre Ritual
08. Purulent Abscess Drainage
09. Stab By Stab
10. Trepanation (The Search Of Evil)
11. The Torso Murderer
12. Massacre In The Operating Room
13. Genital Herpes



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine