DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 13. října 2021

Recenze/review - EXTREME COLD WINTER - World Exit (2021)


EXTREME COLD WINTER - World Exit
CD 2021, Hammerheart Records

for english please scroll down

Vše kolem pomalu umírá. Listí padá ze stromů a křupe mi pod nohama. Našlapuji tiše a v kostech cítím chlad. Někdy v této době, mezi západem slunce a přicházejícími stíny, vynikne doom metal nejlépe. Poslední dobou rád a často mizím do lesů za naším domem. Jsem tichým pozorovatelem, posluchačem, který čím je starší, tím cítí víc pokory. K přírodě, k obyčejným věcem, k nebi, které zase pláče. EXTREME COLD WINTER a jejich letošní deska se stali mojí součástí tak nějak samozřejmě. 

Odlesky na hladině jezera, mrtvé zvíře, které leží u cesty a jeho němý pohled žaluje. Chce se mi zmizet ve stínech a nasávám pach rozkládajícího se masa. Dlouhé, táhlé melodie, mráz a nekonečný smutek. Holanďané mají doom a death metal v krvi. Není divu, členové kapely hráli i ve skupinách jako BEYOND BELIEF, OFFICIUM TRISTE, SEVERE TORTURE, CENTURIAN.


Stále si myslím, že tenhle styl musí člověk hrát srdcem. Není jednoduché zhudebnit smutek, není jednoduché přenést tklivé emoce do skladeb. EXTREME COLD WINTER se to myslím povedlo na výbornou. Ze songů cítím velkou sílu, možná také nasbíranou v přírodě, ukládající se k zimnímu spánku. "World Exit" ale není jen vybroušeným stylovým drahokamem, je také albem, ze kterého sálá na všechny strany vášeň a samozřejmě beznaděj a spočinutí. Klasické, tradiční postupy jsou okořeněny vlastní invencí, spoustou nápadů a touhou nás pohřbít. Občas se musím zastavit, možná jsem zahlédl přízrak. Mám rád muziku, které mě dokáže rozjitřit, zasáhnout, kterou když si pustím, tak ve mě zanechá stopu. Holanďané mají skvělý studený zvuk, obal, na který se dokážu dívat dlouhou dobu a pořád na něm objevovat něco nového. Myslím si, že tuláci po podzimních lesích i fanoušci třeba takových WINTER, PARADISE LOST, HOODED MENACE, DISEMBOWELMENT budou nadšeni a spokojeni jako já. Pokaždé končím svoji cestu na starém hřbitově, kam už dávno nikdo nechodí. Nahnuté náhrobky, mrtví se už proměnili v plesnivý prach. Nahrávka, místo i stav mé mysli se propojili v jedno. V úžasný zážitek. Doom death metalový křišťál, opracovaný k dokonalosti!


Asphyx says:

Everything around is slowly dying. The leaves fall from the trees and crunch under my feet. I tread softly and feel cold in my bones. Sometimes at this time, between sunset and the coming shadows, doom metal stands out best. Lately, I like and often disappear into the woods behind our house. I am a silent observer, a listener who is older and humbler. To nature, to ordinary things, to the sky, which again cries. EXTREME COLD WINTER and their record this year have become a part of me, of course.

Glare on the surface of the lake, a dead animal lying by the road and its mute gaze suing. He wants to disappear into the shadows and I smell the decaying flesh. Long, long melodies, frost and endless sadness. The Dutch have doom and death metal in their blood. No wonder the band members also played in bands like BEYOND BELIEF, OFFICIUM TRISTE, SEVERE TORTURE, CENTURIAN.

I still think that this style must be played with the heart. It is not easy to set music to grief, it is not easy to transfer bitter emotions into songs. EXTREME COLD WINTER I think it went great. I feel great strength from the songs, perhaps also gathered in nature, laying down for hibernation. But "World Exit" is not only a polished stylish gemstone, it is also an album that radiates passion and, of course, despair and rest in all directions. Classic, traditional methods are spiced with our own invention, lots of ideas and the desire to bury us. Sometimes I have to stop, maybe I saw a ghost. I like music that can make me angry, hit me, which, if I play it, leaves a mark on me. The Dutch have a great cold sound, a cover that I can look at for a long time and always discover something new on it. I think that wanderers in the autumn forests and fans of such WINTER, PARADISE LOST, HOODED MENACE, DISEMBOWELMENT will be as excited and satisfied as I am. I always end my journey in the old cemetery, where no one goes for a long time. Inclined tombstones, the dead had already turned to moldy dust. The recording, the place and the state of my mind were combined into one - in an amazing experience. Doom death metal crystal, worked to perfection!



TRACKLIST
1. Animals in Wintertime
2. Time Space World
3. Permafrost Entombment
4. The Sea Taketh
5. Pharmakia
6. Serpent’s Seduction
7. Cursed Like Cain

LINE-UP
Pim Blankenstein - Vocals
A.J. van Drenth - Guitars
Seth van de Loo - Drums
Hans Pieters - Bass (Session)
Carsten Altena - Keyboards (Session)


úterý 12. října 2021

Recenze/review - PUTREVORE - Miasmal Monstrosity (2021)


PUTREVORE - Miasmal Monstrosity
CD 2021, Xtreem Music

for english please scroll down

Většina byla pochována v klidu a pokoji, jak se patří. Existují ale prokleté hroby, které když exhumujete, tak jste i po mnoha letech šokováni násilím, kterého jsou lidé schopni. Ne, tohle nejsou žádné narychlo zasypané díry v zemi z války, ale oběti násilných činů. Zpřelámané kosti, prostřelené lebky, pozůstatky mučení a nenávisti. Pokaždé mám pocit, jakoby mrtví šeptali, naříkali, žalovali. 

Takovou exhumací dávných časů je i nová deska maniaků PUTREVORE. Kapela složená ze zkušených hrobníků nás opět vzala na nechutný a ošklivý výlet do míst, kde to smrdí strachem, bolestí a starým, prašivým death metalem. 

 

Na ten pocit, když sáhnete na svoji první mrtvolu, asi nikdy nezapomenete. S pravým, ryzím death metalem je to hodně podobné. Stačí si novou desku "Miasmal Monstrosity" několikrát poslechnout a hned víte, že jste zde správně. Těžký, masivní a plesnivý zvuk. Ostré riffy mistra Roggy Johanssona a vokál bestie (Dave Rotten). Nic nového v podzemí, řeknete si možná, ale nenechte se mýlit, u téhle desky praskají víka od rakví. Má v sobě tlak, pradávnou sílu, temnou energii. Vezme vás na opuštěný hřbitov, na kterém byli vždy pohřbíváni jenom prokletí. Také cítíte ten odér devadesátých let minulého století? Tenkrát se v tomhle hudebním stylu pohřbívalo zásadně do země. Album působí chladně, morbidně, ošklivě. Fanoušci třeba takových DISMA, ADRAMELECH, FUNEBRE, FUNEBRARUM, INCANTATION, ROTTREVORE, BOLT THROWER (ale i surové švédské školy), budou určitě spokojeni jako já. Podobné exhumace v sobě totiž pořád obsahují všechny potřebné ingredience pro opravdový zážitek ze smrti. Stará, prašivá, death metalová choroba, u které shnijete zaživa!


Asphyx says:

Most were buried in peace and quiet as they should be. But there are cursed graves that, when you exhume, you are shocked even after many years by the violence that people are capable of. No, these are not hastily buried holes in the country of war, but victims of acts of violence. Broken bones, pierced skulls, remnants of torture and hatred. I always feel as if the dead are whispering, lamenting, suing.

Such an exhumation of ancient times is the new record of PUTREVORE maniacs. The band, composed of experienced gravediggers, once again took us on a disgusting and ugly trip to places where it stinks of fear, pain and old, dusty death metal.


You will probably never forget that feeling when you touch your first corpse. It's very similar with real, pure death metal. Just listen to the new album "Miasmal Monstrosity" several times and you know right away that you are right here. Heavy, massive and moldy sound. Sharp riffs by master Roggy Johansson and vocals by the beast (Dave Rotten). Nothing new underground, you might say, but make no mistake, the coffin lids are cracking on this board. It has pressure in it, ancient power, dark energy. He will take you to an abandoned cemetery, where only the cursed have always been buried. Do you also feel the abrasion of the 1990s? At that time, in this musical style, they were buried in the ground. The album looks cold, morbid, ugly. Fans of such DISMA, ADRAMELECH, FUNEBRE, FUNEBRARUM, INCANTATION, ROTTREVORE, BOLT THROWER (but also raw Swedish schools) will definitely be as satisfied as I am. Such exhumations still contain all the necessary ingredients for a true death experience. An old, dusty, death metal disease that makes you rot alive!




about PUTREVORE on DEADLY STORM ZINE:


Tracklist:
01. Those Who Dwell Beyond
02. Vortex Devourer
03. Terrible End Of The Conjurer
04. Clad In Skin And Rot
05. Bloodlust Of The Sleepers
06. Miasmal Monstrosity
07. The Fleshmen Awaits
08. With Tentacles Adorned
09. Consume All Flesh

News! - SON OF A SHOTGUN - Strike Above The Neck (official video)





Taken from Son Of A Shotgun album "Be for Oss Alle", out now on Emanzipation Productions.

Video produced and directed by: Ivan Meathook 
Shot by: Amodei Visual AS. Stage Events

FOLLOW SON OF A SHOTGUN: 

SON OF A SHOTGUN

Be For Oss Alle - Release: 11.09.2021

For fans of: Decapitated, Vomitory & Blood Red Throne.

Tracklist:
01. Caught on Guard
02. My Bible, My Wife, My Gun
03. All I Got Left
04. War Inside
05. Pray for Me
06. Natural Born Killaz
07. Strike Above the Neck
08. Supak

Southern death/grind with a twist?

Yeah, you heard it right.

“Be For Oss Alle” is the new album from SON OF A SHOTGUN, the off-shot Southern death/grind band let by guitar player Ivan “Meathook” Gujic, well-known for his role as the guitar player of Norwegian death metal gods Blood Red Throne. The record was produced in Meathook Studios, being mixed and mastered by Cryptopsy’s Christian Donaldson. Ivan states “We as a band are extremely fired up! Taking our music and talent to a new level. A big hellyeah goes to Emanzipation for working with Son Of A Shotgun”.

Son Of A Shotgun started in 2015 in Norway, Kristiansand, by the mind & hand of the guitar player Ivan Meathook Gujic of Norway’s meanest death metal band Blood Red Throne. SOAS started as a one-man band, with Meathook serving as the songwriter and multi-instrumentalist. The debut album “Mexican Standoff”, released in 2017, featured Jan Axel Blomberg “Hellhammer” (Mayhem, Acturus), Damege Karlsen (Breed, Chrome Division), and Maurice Adams (Breed, Motorfinger).

After the release of “The Mexican Standoff” Meathook kicked off a Norwegian tour, covering all the biggest cities and headlining the Southern Discomfort festival. In their touring, SOAS even played with Cannibal Corpse and made a documentary of it. 2018 was the year of the SOAS zombie squad. The project turned to a full line-up, with some of the best extreme musicians in Norway. The mind-blowing debut of the band happened in Oslo in 2019. Fully uniformed, war-painted. A military precision gig.

pondělí 11. října 2021

Recenze/review - BLOOD RED THRONE - Imperial Congregation (2021)


BLOOD RED THRONE - Imperial Congregation
CD 2021, Nuclear Blast

for english please scroll down

Když jsme začali rozplétat příběh tohoto zohaveného těla, opět jsme narazili na víru. Ve jménu pravdy a odpuštění bylo mučeno, poníženo a stalo se němou výčitkou všem prokletým. Uctíváme dávno padlé modly, poklekáme před sochami masových vrahů. Historia magistra vitae dávno neplatí, stačí se ohlédnout zpět. Jsme nepoučitelní, stále v sobě máme kus zvířete, které nedovedeme zkrotit. Cloumá námi nenávist a rovni jsme si nakonec jenom ve smrti.

Možná právě proto poslouchám death  metal. Potřebuji ze sebe dostat večerní zprávy o stavu světa, nechutné příspěvky plné jedu, které potkávám všude kolem i setkání se špatnými hloupými lidmi. "Imperial Congregation" je přesně tím druhem alba, díky kterému mám tenhle šílený a temný styl tolik rád. Obsahuje v sobě velké množství chladu, je surové a melodické zároveň. Navíc je dávkováno přesně potřebné množství energie, díky kterému si máte touhu rozdrásat obličej do krve. BLOOD RED THRONE opět jasně a zřetelně potvrzují, že jsou velmi originální skupinou. Málokdo má takový cit pro melodie a zdravý vztek jako oni. 


"Imperial Congregation" je albem, které je postaveno na pevných old school death metalových základech. Přidány jsou kousky syrového masa, mrazivých momentů. Jako starý pes oceňuji práci, jakou si dala kapela se zvukem, obalem, fanoušci dostali opravdu krásný kousek muziky. Na desce se potkávají zkušenosti a talent. Skladby drží perfektně pohromadě, je pro mě hrozně příjemné jen tak poslouchat a alespoň na chvíli zapomenout na ošklivý svět venku. Radost z hraní jako takového, touha ničit, přenést hudbou poselství o zlých věcech, kterých je schopen jako druh pouze člověk, tohle všechno dělá z nahrávky výborný zážitek. Fascinuje mě lehkost, samozřejmost, s jakou kolem mě songy utíkají. Zanechávají na mém těle hluboké krvavé šrámy. Občas zazní techničtější riff nebo až někam k black metalu hozený vokál a jsou to právě tyto okamžiky, které dělají z BLOOD RED THRONE v podstatě dokonalý stroj na zabíjení. Je slyšet, že pánové nad muzikou přemýšleli. Zároveň si zachovali tolik důležitý drive a černou jiskru. Až zase jednou budeš muset pokleknout před mrtvým bohem, tak se zvedni a pusť "Imperial Congregation" pořádně nahlas. Není nutné řezat do vlastního těla, ani si nechat všechno líbit. Lepší je poslouchat podobná alba. Mají v sobě totiž úplně vše - touhu, vášeň, nenávist, strach i smrt. Temný, chladný, k dokonalosti vybroušený death metalový diamant!


Asphyx says:

As we began to unravel the story of this mutilated body, we again encountered faith. In the name of truth and forgiveness, she was tortured, humiliated, and became a silent remorse to all the accursed. We worship long-falled idols, kneel before the statues of mass murderers. Historia magistra vitae has not been valid for a long time, just look back. We are unteachable, we still have a piece of animal in us that we cannot tame. Hatred breaks through us, and in the end, we are only equal in death.

Maybe that's why I listen to death metal. I need to get evening news about the state of the world, disgusting posts full of poison that I meet all around, and meeting bad stupid people. "Imperial Congregation" is exactly the kind of album that makes me like this crazy and dark style so much. It contains a lot of cold, is raw and melodic at the same time. In addition, the exact amount of energy is dosed, thanks to which you have the desire to scratch your face into the blood. BLOOD RED THRONE once again clearly and unequivocally confirm that they are a very original group. Few people have such a feeling for melodies and healthy anger as they do.


"Imperial Congregation" is an album that is built on solid old school death metal foundations. Pieces of raw meat, freezing moments are added. As an old dog, I appreciate the work that the band did with the sound, the cover, the fans got a really beautiful piece of music. Experience and talent meet on the record. They hold the songs perfectly together, it's very nice for me to just listen and forget about the ugly world outside, at least for a while. The joy of playing as such, the desire to destroy, to convey through music the message of evil things, which only a person is capable of as a species, all this makes the recording an excellent experience. I am fascinated by the lightness, the obviousness with which the songs run around me. They leave deep bloody scars on my body. Sometimes there is a more technical riff or vocals thrown to black metal, and it is these moments that make the BLOOD RED THRONE basically the perfect killing machine. It can be heard that the gentlemen were thinking about music. At the same time, they retained such an important drive and black spark. Once again you have to kneel before a dead god, get up and play the "Imperial Congregation" really loud. It is not necessary to cut into your own body, nor do you like everything. It is better to listen to similar albums. They have everything in them - desire, passion, hatred, fear and death. A dark, cool, perfectly cut death metal diamond!





Track List:
1. Imperial Congregation
2. Itika
3. Conquered Malevolence
4. Transparent Existence
5. Inferior Elegance
6. We All Bleed
7. 6:7
8. Consumed Illusion
9. Hero-Antics
10. Zarathustra

band:

neděle 10. října 2021

Recenze/review - INFESTED - Grotesque Remains (2021)


INFESTED - Grotesque Remains
EP 2021, Sewer Rot Records

for english please scroll down

Někdy mi stačí jenom nadzvednout víko od rakve a vím, že jsem tu správně. Podle stupně rozkladu těla a několika pár tónů dokážu za ty dlouhé roky poslechu death metalu poznat, zda se mám o kapelu vůbec dál zajímat. INFESTED jsou srdcaři ze starých časů. Kapela, která je v tom nejhlubším americkém undergroundu. Právě podobné smečky mě baví poslední roky objevovat asi nejvíc. Pánové přicházejí se svým prvním EP. A příliš informací o nich zjistit nejde.

Představte si, že jste znovu v devadesátých letech, smrt je ještě opravdovou smrtí a pohřby do země jsou samozřejmostí. Protože si mladý, tak je svět ještě v pořádku. Tak přesně do těchto starých katakomb patří i album "Grotesque Remains". EP, které je shnilé jako ruka rozkládající se mrtvoly. Červy se kroutí do rytmu, z lebky vylezl had. Vítejte v záhrobí!


Když si to vezmu kolem a kolem, tak jsem za svůj život poslouchat spoustu různých stylů, měl mysl otevřenou a snažil vždy přistupovat k muzice pozitivně. Jenže znáte to, doma v hrobce, je doma v hrobce. V běžném životě jsem myslím veselý, ale co se týká death metalu, tak ten mám rád přesně takový, jako jej hrají INFESTED. Starý, ošklivý, mokvající, prašivý a nechutný. A je mi tak nějak úplně jedno, že se dnes poslouchá úplně něco jiného. Pořád si myslím, že chorobný zvuk, ostré kytary a hrubý vokál jsou zárukou kvality, když se to umí. "Grotesque Remains" je zkrátka stylovka, možná pro někoho nic nového, ani překvapivého, ale pro mě, jako pro člověka, který se před lety rozhodl old school death metal podporovat, je doslova povinnou mantrou. Duše zemřelých vědí dávno své, nepotřebují stejně jako kapely nikomu nic dokazovat. Hrají od srdce, opravdově, pro fanoušky jako jsem já. Koneckonců, hlavní je, že kosti praskají, zombie lezou z děr a nemrtví si podupávají do rytmu. Co na tom, že jim odpadávají tkáně? Zvuk, obal, texty o vetřelcích, vše je stylové a uvěřitelné. Nějak mě poslední dobou nebaví umělé a dokonalé současné skupiny (ale to vlastně vždycky). Já raději kus syrového masa. Shnilé ozvěny ze záhrobí!


Asphyx says:

I am proud on this exhumation. "Grotesque Remains" is a morbid discovery of this autumn for me. I didn’t hear so rusty, dirty, hideous and moist American death metal for a long time. The sound is perfectly treated, the cover art reflects its formation in the catacombs and it is unnecessary to speak about the ideas. Ideas are like cut out from the beginning of the nineties. Purulence splatter everywhere around and I remember along with the band on the beginnings of the style called Death.

"Grotesque Remains" is like a mirror for all bad things, events, which happened in your whole life. It is like an echo from the old times inspired by the European and also primarily American death metal school. Musicians have a big sense for cold and sharp melodies. The album is like a mouldy hand of the rotten corpse. I collect the bones into the sightly heaps. I spend a lot of time with the INFESTED in the ossuary. I like to be here with the corpses. I like to inhale the atmosphere of the decomposing bodies; to enjoy the dark and foggy mood. I gradually add the volume and greet the ghosts from the old times. My ears and my heart are directed to the real and honest death metal for long years. "Grotesque Remains" is a confirmation for me that our morbid world didn’t burn down yet. Amerian musicians released the great album, which reminds me of a mouldy coffin full of the old memories on the death metal. I have irresistible impulse to engrave the band's logo with the knife into my skin! Great record! I met my own Death! Rotten echoes from the graveyard!



Tracklist:
01. Space (Intro)
02. Internal Subspecies
03. Grotesque Remains
04. Infestation Of Impurity
05. Arrival....


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý dvacátý - A zase ty pozéři


Příběh tří stý dvacátý - A zase ty pozéři

Jedu do Plzně vlakem. Jak píší spisovatelé, tak pražce cvakají v pravidelném rytmu. Staré vagóny. Jsem po brigádě hrozně utahanej. Usínám a v polospánku se mi neustále vrací příběh, který mi včera vyprávěl v hospodě Sabath. Naproti jeho domu bydleli dva feťáci. Kdysi krásní lidé, milí a sálalo z nich zdraví. Budoucnost národa jak z plakátů politických stran. Jenže jednou na diskotéce kývli na nabídku bílého prášku. Po dvou letech, kdy už neměli doma nic, jen jednu matraci a starou ledničku, ona zemřela. Jemu to nedošlo a ještě dlouho po její smrti s ní souložil. Uff. Když mi to můj kamarád vyprávěl, doslova se mi tahle představa vypálila do mozku. Taky se mi chtělo zvracet. Fakt zlatý pivo. To vás maximálně ukolébá. Jedno bych dal. Na hlaváku mám čas a tak si kupuju do kelímku. Nic moc, ale furt lepší než drátem do oka. Probudí mě.

Jede mi to až za půl hodiny, tak se toulám nádražím. Vyhnu se buzíkům ve Fantově kavárně, nejdu si ani sednout ven. Je zajímavý, jak jsou v Čechách všechna nádraží tak hnusná. Respektive, lidská spodina se na ně stahuje, obtěžuje. Přijde ke mě malej cikán, sotva šest let a jestli prý mu dám peníze. Nic nemám, odpovím a on ukazuje na moje hodinky. Pošlu ho do prdele, jdi se radši učit, ale to už se zvedají jeho fotrové. Zlatý řetězy, co je to za svině, že posílají žebrat vlastní děti? Uteču radši na nástupiště. Partička metalistů si mě ihned všimne. Mají takový čistý džísky, vypadají nažehleně. Jsem vedle nich jako vágus. A hned, jestli mám cigáro. Ze solidarity nabídnu. Dopiju kelímkáče, hodím si krosnu k nim do kupé a čekal bych, že mi nabídnou z lahve ferneta, co koluje kolem. Jako za to cígo, ale to oni ne. Pak se začnou bavit, jak jinak, o metalu.

Nikdy jsem nebyl knihovna, která ví všechno. Ale zase na druhou stranu, od třinácti do dvaceti nějaký ty informace získáte. Kluci a holky byli black metalisti. A všechno ostatní podle nich bylo v metalu špatný. Thrash - sračka. Heavy metal - sračka. Člověk by se pomalu začal stydět za svý nášivky. Mám džísku jako motorkář přes křiváka, vždycky se mi to děsně líbilo. Vader, Obituary, Master, ale i Motorhead a Saxon. Jsem jak pouliční směska, nojo, jenže já vždycky poslouchal jen to, co se mi líbilo. Na druhou stranu, nikomu jsem nic nehanil. Pestrost, vstřícnost a pokora, to vám chybí, mumlal jsem si pod bradku. Řeč přišla, jak jinak, na norský black metal. Chvíli poslouchám a čumím, co to zase plácají za nesmysly. Oni třeba přiřazovali špatná alba ke kapelám. Hlavně, že věděli o vypalování kostelů. Nerozumím tomu, já žil vždycky v tom, že metal se poslouchá hlavně srdcem, že jde o hudbu, o přátelství. Už to nemůžu vydržet. 

Ozvu se příjemným hlasem a opravím jednoho mluvčího v názvu desky. Hele, to si pleteš, tohle nahráli kdysi původně Venom, to je převzatá věc. Najednou je ticho. Vždycky jsem byl na to, že jsem metalista hrdej, když mi někdo říkal, jaká je ta hudba hlasitá, divná, uřvaná a jak jsou její fanoušci vágusové a dělají bordel, tak jsem odpovídal, že kdyby mezi nás přišli, tak by viděli a zažili tu pohodu. Většinou to taky byla pravda, díky muzice jsem potkal spoustu skvělých lidí. Tentokrát to ale neplatilo. Tahle partička byla povrchní a negativní. Oni si z metalu vzali jen to špatný. Začali mi nadávat a trvalo to vlastně až do Plzně. Že tomu nerozumím, že člověk, kterej má nášivku Saxon, ví určitě o jediném pravém metalu z Norska úplný hovno. Nejsem konfliktní typ, tak jsem chvilku hledal v krosně a ukázal jim ve Sparku černý na bílým, že se mýlí. Odpovědí mi byly další nadávky. A že prej je to komerční plátek. 

Byl jsem rád, když jsem vylezl z vlaku a šel na tramvaj. Přemýšlel jsem teď nejen o dvou feťácích z Boleslavi, ale i o metalových pozérech. Vyprávím to Carlosovi, který si na mě udělá večer čas. Sedíme v jednom pajzlu, vedle mě krosna. Hele, mám slinu a v pondělí mám školu až odpoledne. Co takhle zakalit? Hodím si k němu domů bágl a jde se na to. Je to divný, ale únava je ta tam. Srkám další pivka, potkáme nějaký starý rockery. Z nich cítím velkou pokoru. Kecáme o muzice a i když se mi nelíbí jejich inklinování k zábavovým kapelám, nikdo se do mě nevysírá. Nedělají to ani punkáči, ti vlastně neřeší vůbec nic. Potkáme dokonce nějaký holky, co si spletly klub. Jezdí na čundry a Honza Nedvěd je jejich hrdina. Všechno je v pohodě. Tenhle večer už asi žádný pozéry nepotkám.

Samozřejmě se mýlím. Někdy k ránu jdeme do non stopu. Já, Carlos a George, kterej se k nám přidal. Už meleme nesmysly, jsme navátí, ale všechno je na pohodu. Až do chvíle, co do dveří vrazí partička z vlaku. Uff. Ihned si mě všimnou. Aaaa, pan chytrej, koukám, že máš s sebou vopici. Čumím na něj jako opařenej. Pořád jsem naivně žil v metalové bublině. Stále jsem si myslel, že všechno bude fungovat jako dřív. Že když přijedu do cizího města, automaticky se mě ujme někdo s džínovou bundou. Ono to tak dřív opravdu fungovalo. Stoupnou si kolem nás a nadávají i Carlosovi, protože má triko své oblíbené Sepultury. Koukám, tady je to samej milovník negrů. Jsem opilej a nejdřív některý nadávky vůbec nechápu. Taky mi je tak nějak smutno, protože až mi zase jednou bude máma nadávat, co to poslouchám za bordel (jako NAPALM DEATH už byli hodně i na starou rockerku), tak nebudu mít argumenty. Jo, i metalisti můžou být svině. Bohužel. 

Nic neříkám, což agresora vždycky vytočí. Bublá to ve mě uvnitř. Pak vstanu a největšímu pozérovi obalím pořádnej hák. Padne na zem a všichni ostatní zdrhnou. Číšnice přinese mokrej hadr a nadává mi. Ošklivý metalista se po chvilce probere a já si říkám, že jsou to fakt kokoti. Čekal bych, že se za kamaráda postaví. Že mají v sobě hrdost, poctivost. Ale není to pravda. Jdeme ulicí a je mi hrozně smutno. Jakoby mi někdo zničil krásný představy. Život je někdy hnusnej. George to nějak vycítí. Vezme mě kolem ramen a řekne mi poprvé za celou dobu, co se známe, že metal není zase tak špatnej. Teda ten opravdovej, zahranej a prožívanej od srdce. Chlastáme u něj celý pondělí. Dneska mi může být škola ukradená. 

Tato povídka je věnována všem, kteří ještě nezapomněli na to, o čem je pravý metal! Děkuji vám za přízeň. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 9. října 2021

Recenze/review - DARGONOMEL - Rebelliant Daemonis (2021)


DARGONOMEL - Rebelliant Daemonis
CD 2021, More Hate Productions

for english please scroll down

Je až s podivem, kolik špatného se nachází na svaté muže. Navenek spousta úsměvů, slova plná laskavosti i odpuštění a pod povrchem mnoho shnilého. Obyčejným lidem se chce zvracet, zlo má až příliš podob. Setkání s ním je vždy bolestivé a vyryje vám do hlavy vzpomínky, na které nikde nezapomenete.

Už zase stojí vážený muž v kápi nad oltářem. Olizuje si jako nějaký ještěr rty. Hrají mu k tomu ruští black death metalisté DARGONOMEL a jejich nové album. Znesvěceným kostelem zní rouhání, ohně hoří jasným plamenem, Satan zase jednou sedí na svém trůnu a usmívá se. Vždyť se také pořád snažíme, aby byl spojený. Hudba je tak spíše temnou seancí, než jen obyčejnou nahrávkou.


Bojíš se vlastního stínu, ze snů šeptáš podivné modlitby. Ano, podobnou muziku poslouchají prokletí. Je velmi dobře napsaná, má v sobě temnou stranu síly. Stylově lze přirovnat k polským kapelám (BEHEMOTH, HATE), ale i třeba BELPHEGOR, BEGERITH, UNEARTHLY. Jedná se hrubozrnný black metal s prvky deathu a spoustou atmosférických pasáží. Jedovatý vokál, riffy i bicí z onoho světa. Rusové se drží klasických postupů a je to jen a jen dobře. Stále budu raději ctít poctivé řemeslo s přesahy do jiných oblastí, než rádoby progresivní nesmysly. Tohle je hudba do starých kobek, do opuštěných kostelů, ve kterých bylo napácháno už tolik zla, že nad ním nemůže přivírat ani církev svatá. Světem vládne přetvářka a klam, jsme stále stejní, od starých časů jsme se v základu příliš nezměnili. A o tom je podle mě i deska "Rebelliant Daemonis". Cítím to tak, vnímám a hořím u ní. Vyjádřit zlo jasně a přehledně je svým způsobem velké uměni a DARGONOMEL to umí na výbornou. Jsem zase jednou opravdu prokletý a užívám si ji. Od téhle smečky se falešných úsměvů nedočkáte, vše je ohlodáno na kost. Temná black death metalová kletba!


sumarizace:

DARGONOMEL vám propláchnou mozek kyselinou ve stylu BEHEMOTH, HATE, BELPHEGOR, BEGERITH, UNEARTHLY. Rusové neznají žádné slitování. Deska je postavena na pevných základech, má jasný a jednoznačný cíl - převrátit všechny kříže směrem dolů, exhumovat veškeré dostupné zlo a nakumulovat jej do hudby. Zpočátku se bude mnohým zdát album nepřehledné, jednotvárné a monotónní, ale doporučuji pečlivý poslech, tmu, chlad a uvidíte, že nakonec to přijde. Také, jako já, budete díky "Rebelliant Daemonis" prokleti a dáte se na obrácenou víru. Letošní novinka, a také čtvrtý dlouhohrající počin kapely, se tak stává spíše okultním obřadem, než jen obyčejnou hudbou. Brána do pekla byla otevřena, jezdci apokalypsy jsou připraveni. Říkají si DARGONOMEL a zůstává po nich jen spálená země. Absolutní, totální, black death metalové vyhlazení! Překapaný nihilismus! Ryzí, pravé, prašivé peklo! Slyšte nářek všech prokletých! Temná black death metalová kletba!


Asphyx says:

DARGONOMEL will flush your brain with acid in the style of BEHEMOTH, HATE, BELPHEGOR, BEGERITH, UNEARTHLY. The Russians have no mercy. The record is built on solid foundations, has a clear and unambiguous goal - to turn all the crosses down, exhume all available evil and accumulate it in music. At first, the album will seem confusing, monotonous, but I recommend careful listening, darkness, coldness and you will see that it will come eventually. Also, like it happened to me, you will be cursed by the "Rebelliant Daemonis" and you will be converted to reverse faith. This year's album, as well as the band's fourth full-length act, thus becomes an occult ceremony rather than just ordinary music. The gate to hell has been opened, the riders of the apocalypse are ready. They call themselves DARGONOMEL, and only scorched earth remains behind them. Absolute, total, black death metal extermination! Dripping nihilism! Pure, real, dusty hell! Hear the cries of all the damned! Dark black death metal curse!

Tracklist:
01. Fragile Chalices Of Fear
02. Rebelliant Daemonis
03. Shining Of Satan`S Crown
04. P.W.H.D.
05. Emanation Of Supreme Evil
06. The Sacred Path To Perdition
07. Nomen Illis Legio
08. Dead Tree Of Chaos
09. Under The Sign Of The Beast
10. Abadon Aeon


pátek 8. října 2021

Recenze/review - WINGLESS - Nonconform (2021)


WINGLESS - Nonconform
CD 2021, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Vždycky jsem si myslel, že můj sen o podzemním chrámu je jen v mých představách. Probuzen uprostřed noci jsem stále dokola sestupoval do hlubokého podzemí. Po stěnách stékala špinavá voda a na náhrobcích jste se mohli dočíst jména slavných death a doom metalových kapel z osmdesátých a devadesátých let. Potkávám postavy bez tváří, možná jsou to duše zemřelých. 

Chorály smrti znějí pokaždé trošku jinak, ale vždy v sobě mají velkou spoustu černé energie a bolesti. Stejně jako letošní album "Nonconform" polských tmářů WINGLESS. Ne, teď už to vím, nebyl to žádný sen, ani představa, ale příprava na setkání s touto nahrávkou. Je totiž plná emocí, vášně i negativity.


Potkal jsem na svých cestách podobné lebky, jako ty na parádním obalu od Rafala Wechterowicze. Mohl by být klidně vytesán před vstupní bránou do podzemí. Mramorové stěny zaručují skvělou akustiku. Užívám si hudbu, inspirovanou starými PARADISE LOST, MORBID ANGEL, DEATH, IMMOLATION, INCANTATION. V téhle společnosti se cítím vždy dobře. Poláci navíc přidali kus sebe samých. Bez toho by to samozřejmě nešlo. WINGLESS mají velký cit pro záhrobní melodie, pro nálady poznamenané krutou smrtí. Možná dopředu nevíme, jak zemřeme, ale kapely jako tato nám rozhodně dávají velmi dobrou nápovědu. Kombinace hrubých, surových pasáží a studeného doom metalu my dělala vždy dobře na mé černé duši. Když je přidán skvělý zvuk (Dominik Burzym at Studio67), těším se pak na každý další tón, na nový zářez do kůže. Dávno už vím, že někteří lidé mají srdce tvrdé jako kámen, dávno už vím, kdo je prokletý. Budou pochování za hřbitovní zdí a hrát jim k tomu bude deska "Nonconform". Slyšte ozvěny ze záhrobí, z temných a ošklivých koutů Hádovy říše. Myslím si, že nahrávka se opravdu povedla po všech stránkách. Temná death doom metalová panychida!


sumarizace:

Doom/death metal neumím vnímat stylem, že bych nad nahrávkou přemýšlel a hledal slabá místa. Spíše se nechávám ovlivnit celkovou atmosférou, jsem jako surfař, který za tichého odpoledne létá na vrcholcích krvavých vln přílivu. WINGLESS pro mě letos splňují vše, co mám na tomto druhu soužení rád. Jsou opravdoví, uvěřitelní, dokáží mě vtáhnout do svých smutných příběhů. Líbí se mi zvuk i obal, dráp do mého srdce je zaseknutý pevně a silně. Emoce, síla a studená energie - to je oč tu běží. Až jednou budeš na úplném dně, tak neber do rukou ostré předměty, ani nepřemýšlej nad svým koncem. Život je krásný, i když za nic nestojí. Aplikuj si do hlavy novinku "Nonconform" a uvidíš, že klasický death doom metal v tomto provedení ti dodá sílu. Položíš květiny na svůj vlastní hrob, uspořádáš smuteční hostinu, ale budeš žít! Pokud bych měl definovat krásu ledového temného okamžiku, volil bych letos novinku WINGLESS. Temná death doom metalová panychida!

pro fanoušky: PARADISE LOST, MORBID ANGEL, DEATH, IMMOLATION, INCANTATION


Asphyx says:

Doom/death metal I cannot perceive the style that I was thinking over the record and looking for weaknesses. Rather, I let myself be influenced by the overall atmosphere, I am like a surfer who, on a quiet afternoon, flies at the summits of bloody tidal waves. WINGLESS for me this year makes everything I like about this kind of tribulation. They are real, believable, they can pull me into their sad stories. I like the sound and the cover, the claw in my heart is jammed firmly and strongly. Emotions, strength and cold energy - that's what's going on here. Once you are on the bottom, do not put sharp objects in your hands, do not even think over your end. Life is beautiful, even if it is not worth for it. Apply to your head to the new album "Nonconform", and you'll see that the classic death doom metal in this version gives you strength. You put flowers on your own grave, arrange a funeral feast, but you will live! If I should to define the beauty dark of the icy moment, I would vote for WINGLESS this year. Dark death doom metal panychida!

for fans: PARADISE LOST, MORBID ANGEL, DEATH, IMMOLATION, INCANTATION



Tracklist:
01. Imperceptible
02. Separated From All Life
03. Contemp And Defiance
04. Sadness Filled With Silence
05. Nyctophilia
06. Constellations
07. Drowning In Sadness
08. Wingless
09. When You're Short Of Tears



KNIŽNÍ TIPY - První příběhy ze Zeměplochy - Terry Pratchett (1986)


První příběhy ze Zeměplochy - Terry Pratchett
1986 (2008), Talpress

"Hele, jestli mi chceš zase doporučit nějakou knížku s lektvarama, drakama, sexy čarodějnicema a kouzelnýma klíčema, tak to ani náhodou. Minule jsem přečetl asi deset stránek a vůbec mě to nebavilo": směju se a snažím se být vtipnej.

Můj kamarád z devadesátých let, člen naší metalové party, se taky usmívá. "Tohle tě kámo rozseká, to je úplně něco jinýho": brání se a pak mi ještě řekne, že se nemohl odtrhnout. Jsem ale stejně skeptickej. Já miluju dobrý scif-fi, jsem velkým fanouškem Pána prstenů, ale tyhle paperbacky s kýčovitými obaly a draky uvnitř, to není nic pro mě. 

Přesto jsem Zeměplochu zkusil a byl nadšený. Začetl jsem se stejně jako můj kamarád. Prosil snad pětkrát vždy odpoledne paní učitelku, aby mi zabavenou knížku vrátila (na konci roku je fakt dlouho). Mluvila o kýči, myslela si, že to jsou novodobé rodokapsy. Ale tajně ji podezírám, že si vždycky taky kousek přečetla.

On je totiž autor opravdovým mistrem vypravěčem. Jeho svět fantazie je jedním slovem kouzelný. Směju se i po mnoha letech, kdy jsem se ke knížkám opět vrátil. Už jen ten začátek o želvě, na jejímž krunýři stojí celý svět. Totální looser Mrakoplaš (tolik podobný některým mým vedoucím, které jsem za svůj život zažil), mile naivní, ale krásná osoba Dvoukvítko. Nejde je všechny nemilovat. 

"Mám za sebou první díl, máš další?": klátím se s rukama v kapsách a dělám děsnýho tvrďáka cestou na střední školu. Už trošku mrzne, ale džísku musím mít rozepnutou. "O čem se bavíte?": připojí se jeden spolužák. Oba shodně odpovíme: "Tomu bys nerozuměl". A celý den nemluvíme o ničem jiném, než o Zeměploše. Jsme dva spiklenci, kteří si vytvoří společné hlášky.

Lidé, co zažijí něco společného, to tak mívají. Hrozně jsme Pratchettovy knihy prožívali. Kamarád byl tedy lepší, znal jednotlivé dialogy, pasáže nazpaměť a dovedl z nich citovat. Já se někdy chytil, ale spíš jsem přikyvoval. To ale nic nemění na to, že jsem si Zeměplochu zamiloval.

Pamatuji si, že jsem pak po letech viděl v televizi ve zprávách informaci, že autor přijede do Čech. Chtěl jsem do Prahy vyrazit a nechat si knížku podepsat. Už jen kvůli tomu, protože kamarád za nějakou dobu zemřel. Stejně je to zvláštní. Když nad tím tak přemýšlím, tak se ke mě některé knížky dostaly víceméně náhodou. Ale zrovna tyhle mi byly souzené. Myslím si, to, věřím v to. Měl jsem malý děti a dodnes mě mrzí, že jsem nejel.

Protože i teď, po letech, bylo hrozně příjemné si sednout a číst. Jen tak nechat mozek, aby si představoval, jak vypadají jednotlivé postavy. Byl jsem poutníkem a občas musel knížku dokonce odložit, protože jsem znovu slyšel připomínky mého kamaráda. 

A tak si říkám, že ono to fantasy není zase tak špatné. Záleží ale hodně na tom, jak je napsané. Mrzí mě jenom, že už kolem sebe nemám moc lidí, kteří by se mnou moji zálibu v četbě sdíleli. Dnes je doba obrázků, videí a rádoby chytrých a zkratkovitých průpovídek. Je to škoda, kdo nepropadl knihám, tak ani neví, o co přichází. Snažím se svými pátečními tipy trošku osvěžit nejen svoji paměť a jsem hrozně vděčný za vaše kladné ohlasy. 

Pořád ještě je alespoň občas svět v pořádku. Taky stojí na krunýři obrovské želvy. Stále radši potkám draka (když na něj tedy uvěřím), než úředníka státní správy:)).

Držte se a přeji dobré světlo na čtení, klid na přemýšlení a jak psal kdysi pan Zákopčaník - slunce v duši!

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Barva kouzel, Lehké fantastično.

Jubilejní vydání prvních dvou knih z cyklu Úžasná Zeměplocha, v roce, kdy uplyne 25 let od prvního vydání v Anglii a 15 let od prvního vydání v češtině, doplněné novými ilustracemi Paula Kidbyho, ve vázané exkluzivní sběratelské úpravě.

Ve světě, který leží na krunýři obrovské želvy, se vydává na cestu rozverná, temperamentní a neuvěřitelně výstřední výprava. Setkáte se s lakomým a naprosto neschopným mágem Mrakoplašem, naivním turistou Dvoukvítkem, jehož Zavazadlo za ním běhá jako pes na stovce malých nožiček, s draky, kteří existují, pokud na ně opravdu věříte, a samozřejmě dojdete až na okraj této podivné planety.

Ve druhé knize se Zeměplocha řítí k nevyhnutelné srážce se škodolibě rudou hvězdou a zachránit ji může pouze jediný člověk – neschopný a zbabělý mág Mrakoplaš…

Jubilejní vydání prvních dvou knih z cyklu Úžasná Zeměplocha, v roce, kdy uplyne 25 let od prvního vydání v Anglii a 15 let od prvního vydání v češtině, doplněné novými ilustracemi Paula Kidbyho, ve vázané exkluzivní sběratelské úpravě.


-----------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 7. října 2021

Recenze/review - ENTHRALLMENT - Against the Will to Live - Sky Burial (2021)


ENTHRALLMENT - Against the Will to Live - Sky Burial
CD 2021, Rebirth the Metal Productions

for english please scroll down

Jedna rána střídá druhou, tvůj protivník nezná slitování. Vzduchem se vznáší adrenalin a nenávist. Ne, tohle není žádný souboj v ringu, ale špinavá rvačka na ulici. Zvuk zlomeného žebra, nemůžeš se nadechnout. Několikrát se zvedneš, máš v sobě pořád srdce bojovníka. Jenže pak někdo vytáhne nůž a břichem ti projede neskutečná bolest. Padáš k zemi a pohled ti zakryje krvavá mlha.

S tvorbou bulharských ENTHRALLMENT jsem se několikrát setkal již v minulosti. Dokonce jsme s touhle maniakální kapelou dělali i rozhovor (odkazy dole pod článkem). Vždy se mi na nich líbilo, že je jejich death metal uvěřitelný, špinavý, stejně jako přepadení v temné ulici na periferii vašeho města. 


I na novince "Against the Will to Live - Sky Buria" nalezneme klasické brutální death metalové postupy, spoustu černých nálad. Bolestivé riffy, připomínající asi nejvíc rezavé hřeby, které vám někdo palicí zatlouká do hlavy, mě baví. Stejně jako hra bicích, mocný vokál. Vše sedí krásně na svých místech. Morbidní pasáže se střídají s těmi ohavnými. Americká, surová škola, se zde potkává s tou melodičtější, evropskou. ENTHRALLMENT se povedlo vše umíchat v pořádně jedovatý koktejl. Líbí se mi, že má kapela svůj vlastní výraz, je jasně rozpoznatelná již podle prvních tónů. Hodně tomu přispívá čitelný a chladný zvuk. Pocit z celé desky je pochmurný, jakoby pánové přetransformovali strach do svých songů. Pro nás, staré death metalové psy, kteří začínali (stejně jako kapela) s tímto stylem v dávných časech, je novinka velmi dobrou záležitostí. Na nahrávce se pořád něco děje, podmaní si vás, strhne do hlubin. Je negací všeho dobrého, je hudebním násilným činem. Při poslechu si připadám jako v ringu, kde se nehraje podle pravidel. Cítím pach krve, poslouchám stále dokola "Against the Will to Live - Sky Buria" a užívám si morbidní melodie. Mám rozsekaný obličej, ruce od krve. Smrt čeká a brousí si svoji kosu. Zničující, temný death metal s podmanivou atmosférou!


Asphyx says:

One blow replaces another, your opponent knows no mercy. Adrenaline and hatred float through the air. No, this is not a fight in the ring, but a dirty fight on the street. The sound of a broken rib, you can't breathe. You get up a few times, you still have the heart of a warrior in you. But then someone pulls out a knife and incredible pain passes through your stomach. You fall to the ground and your gaze is obscured by a bloody mist.

I have encountered the creation of Bulgarian ENTHRALLMENT several times in the past. We even had an interview with this manic band (links below the article). I've always liked them for making their death metal believable, dirty, as well as being attacked in a dark street on the outskirts of your city.

Even on the novelty "Against the Will to Live - Sky Burial" we can find classic brutal death metal techniques, a lot of black moods. I enjoy painful riffs, reminiscent of perhaps the most rusty nails that someone punches in the head with a stick. Like a drum game, powerful vocals. Everything sits beautifully in its places. Morbid passages alternate with abominable ones. An American, raw school meets a more melodic, European one. ENTHRALLMENT managed to mix everything into a really poisonous cocktail. I like that the band has its own expression, it is clearly recognizable from the first tones. Legible and cool sound contributes a lot. The feeling from the whole album is gloomy, as if the gentlemen have transformed fear into their songs. For us, old death metal dogs who started (as well as a band) with this style in ancient times, news is a very good thing. There's always something going on on the record, it will conquer you, it will take you to the depths. It is a negation of all good, it is a musical act of violence. When listening, I feel like in a ring where you don't play by the rules. I smell blood, I listen to "Against the Will to Live - Sky Buria" all the time and I enjoy morbid melodies. My face is amputated, my hands covered in blood. Death awaits and grinds his scythe. Destructive, dark death metal with a captivating atmosphere!


about ENTHRALLMENT on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Hollow Roots
02. Painting A Bloody Symphony
03. Surgical Masquarade
04. Divine Mandolins
05. Sacrificial Eutanasia
06. Hegemony Of The Weak
07. Giving Alms To Birds

band:
Vocals: Plamen Bakardzhiev
Guitars: Vasil Furnigov
Guitars: Nikola Ognyanov
Bass: Rumen Pavlov
Drums: Ivo Ivanov


středa 6. října 2021

Recenze/review - CRIMINAL - Sacrificio (2021)


CRIMINAL - Sacrificio
CD 2021, Metal Blade Records

for english please scroll down

Musím se přiznat, že většina současných thrash metalových kapel mi přijde poměrně slabá. Jakoby se z jejich tvorby vytratila zdravá naštvanost, vztek a touha ničit. Staří již nemají co říct a mladí jen kopírují. To ale není problém jenom v muzice, ale i v ostatních lidských činnostech. Všechno už tady bylo a mnoho nového toho vymyslet nejde. Jsou ale smečky, které to se mnou pořád umí. CRIMINAL z Chile patří mezi ně. Stačilo mi pár prvních poslechů a už jsem věděl, že tady máme co do činění s poctivě odvedenou prací a spoustou nakumulovaného vzteku.

CRIMINAL působí na scéně od roku 1991 a měli by mít nárok být unavení. Jenže přátelé, novinka není žádným unylým albem, ale poctivým útokem starým psů. Ne, neotáčejí kolem metalových dějin. Ale cítím ze skladeb pradávnou jiskru, touhu nakopat nám všem zadky. Thrashové postupy se střídají s těmi death metalovými. Vše je špinavé, jako ulice na okraji vašeho města. Svět se řítí do záhuby a můžeme si za to sami. 


Smíchejte vlivy třeba takových EXODUS, CARCASS, SICK OF IT ALL, staré SEPULTURY, přidejte několik litrů zkažené krve a podávejte podchlazené. Je zcela jasné, že kapela nepřichází s ničím novým, ale vůbec mi to nevadí. Pro mě je nakonec stejně důležitá hlavně předaná energie a té mají CRIMINAL na rozdávání. "Sacrificio" má úplně stejnou náladu, jako rozzuřený dav. Chudí proti bohatým, slabí proti silným, je vcelku jedno, kdo je v ulicích. Nakonec to vždy skončí násilím, smutkem a beznadějí. Poslouchám desku stále dokola a říkám si, jestli vůbec existuje nějaké východisko z patové situace, do které se lidé dostali. Mám v sobě dlouho dušený vztek, který mi pomáhají kapely jako jsou právě CRIMINAL, dostat ven. Líbí se mi zvuk, jednotlivé nápady, produkce, jako vždy vynikající Anton Reisenegger u mikrofonu, klipy. Marně hledám nějaká slabá místa. Záleží samozřejmě na úhlu pohledu, ale Chilané se mi trefili přesně do stavu, ve kterém se momentálně nacházím. K "Sacrificio" se tak budu rád a často vracet hlavně v momentech, kdy si přečtu zprávy, když uvidím falešné obličeje politiků, když půjdu ráno cestou do práce. Jsem jenom já a hudba. Death thrash metal, který vám pomůže roztrhnout řetězy!


Asphyx says:

I have to admit that most of the current thrash metal bands seem relatively weak to me. It is as if their anger, anger and desire to destroy have disappeared from their work. The old have nothing more to say and the young just copy. But this is not only a problem in music, but also in other human activities. Everything has already been here and many new things cannot be invented. But there are packs that can still do it with me. CRIMINAL from Chile is one of them. All I had to do was listen for the first time, and I already knew that we were dealing here with honest work and a lot of accumulated anger.

CRIMINAL has been on the scene since 1991 and should be entitled to be tired. But friends, the novelty is not a deadly album, but an honest attack by old dogs. No, they don't revolve around metal history. But I feel an ancient spark from the songs, a desire to kick our asses. Thrash practices alternate with death metal ones. Everything is dirty, like a street on the outskirts of your city. The world is crashing and we can blame ourselves for it.


Mix the effects of such EXODUS, CARCASS, SICK OF IT ALL, old SEPULTURA, add a few liters of spoiled blood and serve subcooled. It's very clear that the band doesn't come up with anything new, but I don't mind at all. In the end, the energy transferred is just as important to me, and CRIMINALs have it to hand out. "Sacrificio" has exactly the same mood as an angry crowd. The poor against the rich, the weak against the strong, it doesn't matter who is on the streets. In the end, it always ends in violence, sadness and hopelessness. I listen to the record over and over and wonder if there is any way out of the stalemate that people got into. I have a long-tempered rage in me, which bands like CRIMINAL help me get out. I like the sound, the individual ideas, the production, as always, the excellent Anton Reisenegger at the microphone, the clips. I look in vain for some weaknesses. Of course, it depends on the angle of view, but the Chileans hit me exactly in the state I am currently in. I will be happy and often return to "Sacrificio", especially when I read the news, when I see the false faces of politicians, when I go on the way to work in the morning. It's just me and the music. Death thrash metal to help you tear the chains!


about CRIMINAL on DEADLY STORM ZINE:


Tracklist:
01. Live on Your Knees (02:43)
02. Caged (03:15)
03. The Whale (03:50)
04. Zona de sacrificio (04:47)
05. After Me, the Flood (04:02)
06. Dark Horse (03:26)
07. Theocrazy (03:32)
08. Sistema criminal (04:13)
09. Zealots (02:43)
10. Age of Distrust (03:16)
11. Hunter and the Prey (02:59)
12. Ego Killer (03:18)

TWITTER