DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 18. září 2022

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý šedesátý devátý - Ztraceni v metalovém ráji


Příběh tří stý šedesátý devátý - Ztraceni v metalovém ráji

Mám hroznou radost, že na můj nápad kývla. Dělám si možná falešné naděje, ale zrovna teď to vypadá, že jsem v čele pelotonu. Sice mě hodně trápí, že se mnou ještě nespala, ale zrovna jí jsem to ochotný odpustit. Jsme jak dva spiklenci, když na sebe čekáme kousek od koleje v malém lesíku. Domluvili jsme se včera, aby Lenka nevěděla. Chtěli jsme být sami a s ní to moc nejde. Navíc je oplzlá takovým tím nechutným způsobem, který sice spousta chlapů ve svých vlhkých snech obdivuje, ale mě šlo už přeci jen o něco jiného. Jasný, někdo nedospěje nikdy, ale já musím, chci. Hrozně mi na ní záleželo. Vlastně by se dalo říct, že jsem momentálně žil jen pro ní. Šla opatrně a pořád se ohlížela. Nechápal jsem. Pak se rozběhla. Co se děje? Dělej, zdrháme. V poklusu mi řekne, že jí Lenka odhalila. Koukám, právě zažíváme akční film. Pelášíme uličkama, držíme směr k nádraží. A máme štěstí. Zrovna jeden na Prahu jede.

Udýchaní najdeme kupé a otevřeme okno. Nějaká babička nám děsně sprostě nadává, ale nemá šanci. Na nástupišti běží Lenka a řve na nás, že jsme kurvy. Nechápu, ale já už nepobírám víc věcí. Lidi kolem nechápu. Vyrůstal jsem na sídlišti, mezi dělníky a všichni dřeli do úmoru. Levný chlast a o víkendu na chatu. Chtěl jsem něco jiného, cítil jsem šanci. Změnit koloběh života. Otočit kormidlem. Plakát na koncert Paradise Lost jsem viděl vylepený v metru v Praze. Před dvěma týdny. To jsem ji začal přemlouvat. Nakonec řekla ano, ale s tím, že to všechno zaonačíme jako výlet na vánoční trhy. Má v Brně strýčka, u kterého přespíme, abychom to neměli druhý den tak daleko. Projdeme se městem, dáme pivko, pokecáme. Její rodiče nic neví a strýc musel slíbit, že jim nic neřekne. Dodrží slovo, dodnes to nikdo z rodiny neví. Jen my tři. Tedy plus teta, ale ta už na tom tenkrát byla hrozně špatně psychicky. Brzy zemřela. Ale to je jiný příběh. Zatím větráme v kupé a dokonce už můžeme, protože bábrdle vystoupila už v Rokycanech. Super.

Venku mrzne, krajina je místy bílá a na polích spousta zvěře. Bavíme se o tom, jak máme rádi kančí - se zelím a nebo se šípkovou, jak zajíce, bažanta. Připadá nám to děsně vtipný. Hrozně se mi pořád omlouvá, že nestihla udělat svačinu. Jen mávnu rukou a vyndám rum. Dáš si? Nejdřív se upejpá, ale cesta je dlouhá. Nakonec se odváže a super je, že mi začne o sobě vyprávět. Holka z malého města Tábor, podobně jako já. Máme toho tolik společného. Jen když zabrousíme na jejího kluka, mění téma. Je to pořád moc citlivý. Prý o vánocích mu to řekne. No nevím, není to úplně nejlepší dárek. Ale on je děsně hodnej, nechci mu fakt ublížit. Takže to znamená, že spolu chodíme, zkusím to ze srandy. Neodpoví. Změním raději téma. A o čem asi tak můžu já mluvit? O metalu samozřejmě. Trošku se vytahuju, co jsem zažil a viděl za kapely, co zrovna poslouchám. Mám nějaká CD v brašně nebo v křivákovi, tak ji dávám poslechnout. Mám ale pocit, že se jí death metal moc nelíbí. Vnímá hudbu trošku jinak než já. Ale to myslím všechny ženský.

Jsem hrozně rád, že nejedu zase sám. Ony jsou sice ty osamocené výlety také dobré, ale nic se nevyrovná tomu, když jedete se svojí holkou. Na hlaváku v Praze ji chytnu za ruku, aby všichni věděli, že patří ke mě. Máme asi hodinu, to jsou dvě piva. Taky párek kousek vedle v bufetu. Zůstane jí v koutku úst hořčice, řeknu jí to a když si ji utírá kapesníkem, tak je to ta nejkrásnější ženská na světě. Řeknu jí to a ona se zastydí, ve starých knihách by se napsalo, že se slečna rděla. Je nám fajn, jen dlouho ve vlaku na Brno stojíme. Bolí nás nohy a na nádraží na nás čeká strýček. Na parkovišti policejní auto. Ano, dělá šéfa jednoho nejmenovaného oddělení. Je to klasický bodrý Moravák. Ihned si sedneme do noty. Pořád mě plácá po zádech, pak mi ukáže sbírku zbraní a vůbec mi přijde, jako bych hned patřil do rodiny. Taky nám představí svoji novou milenku. S manželkou se momentálně rozvádí. Je to mladá holka a tak je hned velká sranda. 

Spíme každý v jiném pokoji, aby se jako neřeklo, ale vcelku opilý strýček na mě spiklenecky mrkne, že když nedodržím slib, tak to nikomu neřekne. Jenže já jsem tak utahanej, že usnu jako kotě. Vstáváme stejně brzy. Včera jsme si ještě koupili lístky a tak vyrážíme. Igelitka plná piv a rumu, abychom vydrželi. Ukážu ti, jak jsme vždycky cestovali my! Na hranicích nás kontrolují. Ona je blondýnka němčinářka a německy umí od čtvrté třídy základní školy. Talent na jazyky. Tentokrát se celník jen mile usměje. Výhoda cestování s pěknými ženami. Jsme ve Vídni. Sníh se snáší na tiché ulice. Je poměrně brzy a já lituju, tentokrát fakt jo, že sebou neberu foťák. Nějak mě to nikdy nenapadne. Někde bych ho ztratil a ono taky, fotit na film koncert není žádná sranda, já spíš nějaký krajinky nebo děvčata. Nabídnu to samozřejmě i blondýnce a i když vidím, že jí to lichotí, tak zatím odmítá. Ale já jí přemluvím. Zrovna teď se fakt cítím hrozně silnej v kramflecích.

Máme okopírovanou mapu Vídně, ale vlastně ani není potřeba. Ona mezi střední a vejškou chvilku studovala nějakou průvodcovckou školu v Budějovicích a Vídeň byla jejich teritoriem, kam jezdili. Je to děsná výhoda, protože najednou nejsem jen mladý vyplašený cizinec z Čech, ale připadám si dospělejší. Obejdeme všechny zásadní památky, dáme si i schnitzel, kávu i štrůdl, to musí bejt. Po obědě se jde na trhy, kde nakupuje pro své rodiče. Pak se omluví a koupí nějakou drobnost svému klukovi. Spolu si dáme jen klobásu, není zase tolik peněz a už si to štrádujeme ke klubu. Paradise Lost zná, už rok a něco, je venku Draconian Times. Možná z tebe, z rockerky nakonec metalistku udělám. Směju se a ona mi místo toho cituje několik textů z alba. Zkrátka umí věci, který já se asi nikdy nenaučím. U vstupu se na nás umívá děsně velkej chlap. Je to divný, protože jinak jsou Rakušáci docela nudný. Přemýšlím, jestli jsem zde už byl, ale nakonec asi ne. Vejde se sem něco kolem sto lidí. Tak akorát. 

Koncert je komorní, já čekal velkej kulturní dům, ale to jsem z plakátu nepochopil. Od začátku do konce je to jeden velkej sen. Mlhavej, smutnej a pochmurnej. Zároveň krásnej. Jako podzimní listí. Těch barev, odstínů, proséváme mezi prsty prach. Všechny tři kapely jsou perfektní - první jde na řadu ANATHEMA, pak MY DYING BRIDE a na závěr PARADISE LOST. Sestava, které jsem si tenkrát možná ani tolik nevážil. Chvílemi jsem se dokonce ani příliš nesoustředil, protože momentálně byla středobodem mého vesmíru ona. Díval jsem se na ní. Jak má rozpuštěné vlasy, jak je mimo, jak se vlní v bocích. Jak skoro pláče a zároveň se usmívá. Hrozně ji chci, protože je jako bohyně, jako džínová víla. Jakoby se do ní promítly všechny mé předchozí dívky. Laskavost, dobrota, ale třeba i mateřství. Navíc, jako nezanedbatelný bonus je děsná samice. Mává hlavou a já se postupně přidávám. Mezi songy je ticho. Tleskáme sami. Někdy křičíme. Emoce z nás musí ven. Neopakovatelné. Je to spíš mše, obřad, obětování. A všechno zažíváme spolu. A jak známo, společný prožitek je stonásobně lepší.

Jdu a koupím ji tričko. Jím pak 14 dní jen paštiky a tvrdej chleba, ale musím. Má děsnou radost a já si myslím, že je ta pravá chvíle ji políbit. A taky že jo. Máme pusu jeden pro druhého, svíjíme se v dozvucích z koncertu. Sen, ano, možná je to jenom sen a já nechci, aby někdy skončil. Chci se vedle ní probouzet, snídat i večeřet, nosit ji na rukou, chránit jako květinku, bojovat o ni. Hergot, kde je ten její kluk, zrovna teď bych ho rozpůlil vedví. Pomalu se uklidníme, po dvanácté nás vyženou a my máme spoustu hodin, než nám pojede vlak. Zítřek nebo vlastně už dnešek bude jen o cestování. Nějak to ale nevnímáme. Máme jeden druhého a kolem nás je krásně nasvícená Vídeň. Jsem hrozně rád, že jsem ji přemluvil. Procházíme se a na jednom menším náměstí hraje u stánku rádio. Nějaký dechovky, ale k atmosféře vánoc to patří. Hele, oni mají otevřeno. Svařák nebo punč, to už si nepamatuju, ale vím, že tam prodával opilý Čech. A hned odkud jsme a kolik máme dětí a vůbec si myslí (nejen on), že k sobě patříme, že jsme dvojice. Necháme ho v tom a zpíváme skoro až do rána český písničky. Musíme asi hodně řvát, protože pak jede kolem policie a my se smíchem loučíme. Ještě nám chvilka zbývá.

Je tam takový park, bokem, zapadlý, dokonce jsme ho po letech vůbec nemohli najít. Všechno je zmrzlé a pod lampou se do sebe zakousneme. Je to spontánní, je to v nás. Skoro se neovládneme. Musíme se jít projít. Abych to vůbec rozchodil. Vyprávíme si a já nechci, aby to skončilo. Co kdybychom tu zůstali? Utečeme! Budeš tu učit a já klidně makat rukama někde - kdekoliv. Usadíme se v malé vesničce, postavím baráček. Kupa dětí a koncerty tu mají super, ne? Myslím si, vím to, že dva lidi patří k sobě od momentu, kdy spolu začnou snít. My začali ve Vídni, na koncertě naší kapely. Ano, Paradise Lost a jejich kolegové, ta jejich britská definice smutku a jakási magičnost, atmosféra předvánoční Vídně a první společné zážitky, tohle všechno z nás udělalo nakonec dvojici. Já a ona, zatím takhle, ale už jsme věděli, že pokud jeden z nás něco nepokazí, že budeme spolu. Přemýšlím o tom, protože nemůžu spát.  Nejde to.

Dívám se až do Budějovic na její oddechující tvář. Tak klidná, tak roztomilá a zároveň z ní cítím velkou sílu. To teď momentálně potřebuju nejvíc. V některých momentech mi připomíná mojí babičku. Povahově určitě. Je to vlastně zvláštní, podivné a značně neobvyklé, že se potkají dva lidé jen tak. Náhodou. Nebo je to osud? Nevím. Jistý jsem si ale s tím, že už bych si nějaký aspoň malý kus štěstí zasloužil. Připadali jsme si jako ztracení v metalovém ráji. Dojedeme do Plzně, omačkaní a nevyspalí. Přesto si dáme v bufetu snídani nebo spíš oběd a já navíc pivo, abych zachoval dekórum. Odvedu ji na pokoj a ještě než otevřu dveře, tak vyletí Lenka. A že ji serem, že tohle se nedělá, plánovat něco bez ní. Pak má hysterák, který ukončí tím, že si musí jít někam zašukat. Rozloučíme se s blondýnkou a když jdu k sobě, tak si pobrukuji: 

"The fire is gone, a time to search and then replaceI'll never know just how the blind can lead the way

They search for faith, it shows the way...it leads the way
The distant smile, banished denial, no more denial

Are you the one who tries to send me to the grave
I cannot know who deals resent who deals the pain

Weak search for faith
A path to take, you tread in vain". - song Shades of God.

A vůbec mi nedojde, že si zničehonic pamatuji text. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 17. září 2022

Recenze/review - INHUMAN DEPRAVITY - The Experimendead (2022)


INHUMAN DEPRAVITY - The Experimendead
CD 2022, Gruesome Records

for english please scroll down

Zakázaná jatka. Hluboko pod zemí. Bolest a strach. Kusy masa, pověšených na ostrých hácích. Hnijící střeva na stole, vyděšené oči těch, co ještě trošku žijí. Humanita je vždycky stranou, když jde o peníze. Krutost a šílenství. A také prvotřídní brutální death metal, který zní všude kolem. Dostalo se mi do rukou druhé dlouhohrající album tureckých INHUMAN DEPRAVITY. A při poslechu mám opravdu pocit, že jsem na starých špinavých jatkách.

První, co mě doslova uhodilo do obličeje, je zvuk. Masivní, hutný, syrový a surový, jako mysl šílených řezníků. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. A vy si tak můžete vychutnat nahrávku, která řeže ostrou stranou nože. Také cítíte ve vzduchu zkaženou krev? Během poslechu "The Experimendead" se vznáší všude kolem. 


Pokud uctíváte kapely typu SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, SEVERE TORTURE, ABNORMALITY, myslím že budete velmi spokojeni i s "The Experimendead". Songy jsou napsány velmi uvěřitelně. Podávány jsou opravdu jen ty nejshnilejší kousky masa. Kolem skladeb se vznáší nekonečný smrad rozkládajících se těl. Jednotlivé riffy jsou jako ostré hřeby, které vám kapela pomalu zatlouká do hlavy. Album má v sobě velký tlak, obrovské množství energie. Nakumulovaný vztek a také spoustu zajímavých nápadů Nic pro slabé povahy, ale to nebyl tenhle styl nikdy. Pokud je hrán poctivě (a INHUMAN DEPRAVITY jej umí na výbornou), zůstávají po něm krvavé stopy. Svět podle téhle smečky je hodně krutý, ošklivý a zlý. Připomíná morbidní galerii a nechutné obrazy smrti. Líbí se mi nadšení, s jakým ke své řeznické práci turečtí šílenci přistupují. Všude zbyla jenom smrt, nenávist a lidská zloba. Poslech "The Experimendead" připomíná návštěvu místa, kde se stal hnusný násilný čin. Ohledání mrtvoly, dlouhá pitva bez konce. Pochválit musím i obal, celkové provedení, ale hlavně nápady, kterých je na novince velké množství. Milujete pach krve? Syrové maso? Smrt v očích? Tak neváhejte a přidejte pořádně hlasitost! Zakázaná jatka. Hluboko pod zemí. Bolest a strach. Temný, krvavý brutální death metal s devastujícím účinkem!


Asphyx says:

Forbidden slaughter. Deep underground. Pain and fear. Pieces of meat hanging on sharp hooks. Rotting intestines on the table, terrified eyes of those who are still a little alive. Humanity is always on the sidelines when money is involved. Cruelty and madness. And also first-class brutal death metal that sounds all around. I got my hands on the second full-length album of Turkish INHUMAN DEPRAVITY. And listening to it, I really feel like I'm in a dirty old slaughterhouse.

The first thing that literally hit me in the face is the sound. Massive, dense, raw and raw, like the minds of mad butchers. Formally, everything is in top form. And you can enjoy a recording that cuts with the sharp side of the knife. Can you smell the tainted blood in the air too? As you listen to "The Experimendead", it's floating all around.


If you worship bands like SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, SEVERE TORTURE, ABNORMALITY, I think you will be very satisfied with "The Experimendead". The songs are written very believably. Only the most rotten pieces of meat are served. There is an endless stench of decomposing bodies floating around the songs. The individual riffs are like sharp spikes that the band slowly hammers into your head. The album has a lot of pressure, a huge amount of energy. Accumulated rage and also a lot of interesting ideas Nothing for the weak natured, but that was never this style. If it is played honestly (and INHUMAN DEPRAVITY does it perfectly), it leaves bloody traces. The world according to this pack is very cruel, ugly and evil. It is reminiscent of a morbid gallery and disgusting images of death. I like the enthusiasm with which the Turkish lunatics approach their butchery. All that's left is death, hatred and human anger. Listening to "The Experimendead" is like visiting the scene of a heinous act of violence. The examination of the corpse, the long autopsy with no end in sight. I must also praise the cover art, the overall performance, but most of all the ideas, of which there are a lot on the new release. Do you love the smell of blood? Raw meat? Death in the eyes? Then don't hesitate and turn up the volume! Forbidden slaughterhouse. Deep underground. Pain and fear. Dark, bloody brutal death metal with devastating effect!


Tracklist:
01. Obsessed With The Mummified
02. Mescannibalismus
03. Burnt To Exist
04. Whole Body Radiation
05. As I Tell You To Kill So
06. Death 22
07. Ex Nihilo Transition
08. Beyond Rhythm Zero

LINE-UP:
*Lucy Ferra (vocals)
*Murat Sabuncu (guitars)
*Ertu Gozoglu (bass)
*Eren Gursoy (drums)

pátek 16. září 2022

Recenze/review - REINCARNATED - Of Boötes Void Death Spell (2022)


REINCARNATED - Of Boötes Void Death Spell
CD 2022, Inhuman Assault Productions

for english please scroll down

Dlouhé roky tě trápily různé děsivé představy. Léčil si se na halucinace. Probouzel ses ze šílených nočních můr. Topil se v krvi, procházel se podsvětím. Tančil si s démony. Zavřený v hluboké kobce, mučený. Pokaždé, když si měl zemřít, sen zmizel. Jenže všechno je jinak. Svět je někdy šílené místo k žití. Mlhavá realita se propojila s temnými fantaziemi. A to hlavně díky hudbě, která v tobě vždy dokázala probudit šedivé emoce. 

Kombinace death metalu a doomu je poměrně těžkou disciplínou. Skladby musí drásat a pálit a zároveň být chladné jako ruka dávno vystydlé mrtvoly. REINCARNATED jsou z Thajska. Jedná se o jejich první dlouhohrající album. Myslím si, že se opravdu povedlo. Mrtví u něj znovu ožívají.


REINCARNATED se inspirovali ve stejných katakombách, jako INCANTATION, DROWNED, CRUCIAMENTUM, DISMA, FUNEBRARUM, a spousta dalších tmářů. Jedná se o hrubozrnný, surový smrtící kov, nahraný někde hluboko pod zemí nebo ve smradlavých močálech. Songy jsou ostré, temné, mrazivé. Zahrané přesně tím způsobem,  jakým to mám tolik rád. Jsou jako noční můra, ve které pokaždé zemřete. Vrací se k vám jako nějaká nemoc, choroba, která se vrátila na zem, aby nás zničila. Když poslouchám "Of Boötes Void Death Spell", jsem zamotán do pavučin. Dnes to přijde, mám zlou předtuchu. Kolem chodí dáma s kosou a usmívá se na mě. Desku si opravdu užívám. Naleznete v ní spoustu zajímavých momentů, skvělý prašivý zvuk, podívat se můžete na parádní obal. Splněno bylo vše pro skvělý morbidní zážitek. Až jednou budu ležet v márnici a čekat na svoji vlastní pitvu, budou mi REINCARNATED hrát k mojí poslední cestě. Pohřbí mě a já se budu usmívat. Budu totiž vědět, co mě čeká. Budu připraven. Na poctivý, reálný, plesnivý obřad, na muziku, která se mi zadře pod kůži a zůstane tam i po smrti. Mlhavá, temná a chladná death doom metalová noční můra!


Asphyx says:

You've been plagued for years by all sorts of horrible fantasies. You've been treated for hallucinations. Waking up from crazy nightmares. Drowning in blood, walking through the underworld. You danced with demons. Locked in a deep dungeon, tortured. Every time you were about to die, the dream disappeared. But everything is different. The world is a crazy place to live sometimes. Foggy reality merged with dark fantasies. And that's mostly thanks to the music, which always managed to awaken grey emotions in you. 

The combination of death metal and doom is a rather difficult discipline. The songs have to tear and burn and at the same time be as cold as the hand of a long-cold corpse. REINCARNATED are from Thailand. This is their first full-length album. I think it's really good. It makes the dead come alive again.


REINCARNATED were inspired in the same catacombs as INCANTATION, DROWNED, CRUCIAMENTUM, DISMA, FUNEBRARUM, and many other obscurantists. This is coarse-grained, raw death metal, recorded somewhere deep underground or in stinking swamps. The songs are sharp, dark, chilling. Played exactly the way I like it so much. They're like a nightmare you die in every time. It comes back to you like a disease, a disease that has come back to earth to destroy us. When I listen to "Of Boötes Void Death Spell", I'm tangled in cobwebs. It's coming today, I have a bad feeling. A lady walks by with a scythe and smiles at me. I'm really enjoying the record. You'll find a lot of interesting moments in it, great dusty sound, check out the awesome cover art. Everything was fulfilled for a great morbid experience. One day when I'm lying in the morgue waiting for my own autopsy, REINCARNATED will be playing for my final journey. They will bury me and I will smile. For I will know what awaits me. I'll be ready. For an honest, real, moldy ceremony, for music that will dig under my skin and stay there after I die. A misty, dark and cold death doom metal nightmare!


Tracklist:
01. Ophiuchus Crypt
02. Quasar God Oration
03. Proxima Hibernation
04. Triumphant Dead Comet
05. Tomb Of Boötes Void

KNIŽNÍ TIPY - Snoubenky smrti - Jean Christophe Grangé (2022)


Snoubenky smrti - Jean Christophe Grangé
2022, XYZ (ČR)

Nemám rád jakékoliv žebříčky čehokoliv. Nikdy jsme nechápal, jak se dá vůbec umění hodnotit? Vždyť přeci vždycky záleží hlavně na úhlu pohledu a vkusu. Pamatujete si knihu a film Purpurové řeky? Jasně, Jean Reno, neskutečně skvělej herec a příběh, který si všichni pamatujeme. Jeho autor Jean Christophe Grangé je novinář, dokumentarista. A také opravdu skvělý spisovatel. Snoubenky smrti jsou pro mě jednou z nejlepších knížek tohoto roku. Příběh z roku 1939, z Berlína je krutý a ošklivý. Chlad, šedivé uniformy, všude přítomné gestapo. Mrtvé ženy, manželky vlivných pohlavárů tehdejšího Německa. Brutální, krvavé, násilné. Dlouho jsem nečetl detektivku, která by mě natolik pohltila. Byl jsem přímo v ději, sledoval jsem vyšetřovatele i gestapáka Franze Beewena, elegantního vymetače večírků a psychoanalytika Simona Krause, psychiatričku Minu von Hassel, jak vyšetřují. Hodně nesourodá trojice, ale také lidé, které semlela doba.

A je to nejen základní příběh, ale právě popis míst a doby, které mě nadchly. Autor musel dlouho studovat reálie, ležet v knihách. Protože je nebývale přesný, což se v dnešní době moc nevidí. Říká se tomu řemeslo a dost často se na něj zapomíná. Když uvidíte v temné uličce postavu v koženém kabátě, když navštívíte slavné homosexuální bary, když sledujete, co se dělo v tehdejším blázinci. To vše na pozadí doby, která byla neskutečně temná. Šílená. Během první části  se stane tolik věcí, vše je neskutečně čtivé, záhadné. Náckové mučí, zabíjejí, kult násilí je na vrcholu. Městem se vznáší strach, nahlížíme za oponu. Je vyhlášena válka Polsku. A kolem zpívají nadšení Hitlerjugend. Nemohl jsem odtrhnout oči, nevnímal jsem okolní svět. Dovolil bych si i jednu zajímavost. Ta dikce diktátorů je pořád stejná. Absolutní vzestup zla. Co mi to jen připomíná...

Vrahem je mramorový muž, to si myslíme již na začátku. Ale o pravé tváři a odhalení vraha se dozvíme až na konci. Jak jinak. Nechci příliš prozrazovat, ale některé uličky bývají slepé. Cítil jsem se děsně stísněně, těžkost vyšetřování i tehdejšího Německa na mě ležela jako okovaná bota. Absolutní ztráta lidskosti. Lidé se vůbec nepoučí, nikdy. Je mi z toho smutno, ano, někdy jsem jen tak koukal do tmy a přemýšlel. Tahle knížka je totiž neskutečně drásavá, opravdová, bolestivá. Je o zlu, o jeho temných odstínech. Některé momenty jsem si navždy vypálil do hlavy. A zůstanou tam jako memento. Navždy. Vůbec mi nevadí, že je kniha dlouhá. Jsem zvyklý číst, jsem starý knihomol a jako takovému mi jeho rozsah vyhovoval. Nechtěl jsem Snoubenky smrti dát z ruky a každému neustále vykládal, jak jsou skvělé. A to říkám jako člověk, který přečetl většinu thrillerů, co posledních dvacet let vyšlo. Obrovskou výhodou autora je, že zná lidskou povahu, uvažování.

Hlavní hrdinové mají, stejně jako my všichni, svoje chyby. Někdo miluje ženy a zábavu, někdo pije, někdo je násilný a primitivní. Nahlédneme do myslí, které byste raději nechtěli vidět. Pod povrchem se ukrývá bahno, špína a touha po moci a uznání. Celý nacismus byl postavený na ponižování slabých, na tom, že nepřítele si vždycky najdete. V Německu měli tehdy velmi dobré kriminalisty z oddělení Kripos, ale těm případ gestapo nesvěří. Má své důvody. Pokud jste někdy byli v Berlíně, možná jako já uslyšíte v představách nářek mučených. Přitom, ještě před pár lety bylo město dekadentním místem, plným kabaretů, umělců, zábavy a vědy. Všechno zničila vláda lůzy. My Češi bychom to měli pochopit. A teď si představte, že je všechno zakázané, jakýkoliv odpor je trestán smrtí. Jak se dá v tomhle marastu vůbec vyšetřovat? Lze to, ale je to opravdu těžké. Překážek je mnoho. Možná i právě proto mi připadá kniha uvěřitelná, reálná. Nic pro hlupce, základy dějepisu jsou přeci jen žádané.

Když jsem dočetl, musel jsem se jít projít do lesa. Pršelo a brodil jsem se chvílemi bahnem. Hodně, ale opravdu hodně jsem intenzivně na všechno myslel. Promítal jsem si do hlavy jako nějaký film představy a  extrahoval jsem si pro sebe myšlenky. Trvalo mi několik dní, než jsem se uklidnil. Pak nějaký hlupec zase napsal někde na sociální síti něco o válce. Bylo mi smutno. Problém je, že lidé zapomínají, nemají vědomosti a jsme zase u toho - nečtou. Jinak by některá slova v životě nevypustili z huby. Natolik mě Snoubenky smrti zasáhly. Pokud máte rádi thrillery, nebojíte se tmy a smrti, tak neváhejte. Je to příběh, u kterého vás bude mrazit. A neodnesete si z něj jen vzrušení a napětí, ale také se poučíte. Opatrujte se, užívejte života a děkuji za pozornost. Kniha je největší přítel člověka! 

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Temná detektivka z předvečera druhé světové války od autora bestselleru Purpurové řeky
Krásné a bezstarostné. Takové jsou manželky nacistických pohlavárů známé jako Nevěsty. Zatímco v Evropě to vře, tyto dámy se nerušeně scházejí v berlínském hotelu Adlon na sklenku šampaňského. Brzy však i ony na vlastní kůži okusí, jak se prohrává boj o vlastní život. Do vyšetřování série brutálních vražd se pouštějí tři lidé: neortodoxní psychoanalytik, bohatá dědička a nemilosrdný gestapák. Co když se ale pachatel skrývá jinde, než si všichni myslí?

Snoubenky smrti, to jsou dámy "z rajchu", krásné a bezstarostné, které se každé odpoledne scházejí v berlínském hotelu Adlon, aby si popovídaly a popily šampaňské, zatímco Evropa je v předvečer druhé světové války na pokraji zhroucení. Jsou to ale také oběti tajemného vraha, který je postupně překvapuje na březích Sprévy či u berlínských jezer. Po jeho řádění z nich zbydou jen zohavené mrtvoly... V rozžhaveném Berlíně, který se chvěje doslova jako kráter sopky, se do vyšetřování pouštějí tři jedinečné bytosti. Simon Kraus, nadaný psychoanalytik, gigolo a tak trochu vyděrač. Franz Beewen, brutální a nemilosrdný gestapák, a Mina von Hassel, bohatá dědička a psychiatrička. Vydávají se po stopách netvora a postupně odhalují otřesnou pravdu. Zlo totiž není vždy tam, kde ho očekáváte...



------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 15. září 2022

Recenze/review - BLOOD CHALICE - The Blasphemous Psalms of Cannibalism (2022)


BLOOD CHALICE - The Blasphemous Psalms of Cannibalism
CD 2022, Werewolf Records

for english please scroll down

Na počátku byl chaos. Alespoň se o tom píše v chytrých knihách. Z něj vyšly kapely jako BLOOD CHALICE. Démonický, šílený, devastující black death metal plný rouhání, obrácených křížů, satanismu. Jedná se přesně o ten druh obřadu, který buď milujete nebo nenávidíte. Skřehot a vřískot ze samotného pekla. Touha ničit hudbou. Tohle všechno pánové umí na výbornou. 

Není to ale jenom masakr, který zní z reproduktorů. Je to i spousta mrazivých melodií, které vás navěky proklejí. Na primitivních, surových základech jsou vystavěny šílené kompozice. Nic pro slabé povahy. Existuje jenom temnota, nenávist a smrt. Svět se zase jednou ztrácí v plamenech. 

Tvář od krve, hnisu a špíny. Čerstvě vykopané hroby. Kosti, vykládané do pentagramu. Na albu nalezneme všechny potřebné atributy pro poctivý pohřeb. Skladby jsou ostré jako skalpel, drásají a pálí. Poslech je spíše rituálem, nechutným obřadem, než jen obyčejnou hudbou. BLOOD CHALICE se pohybují v hlubokém podzemí. Mají skvělý zvuk, obal. Po řemeslné stránce je nahrávka skvělá. Má v sobě ale také spoustu zajímavých nápadů. Toulám se hřbitovem a přidávám neustále hlasitost. Potkávám se s nemrtvými a všichni čekáme na tmu. Dnes by měl přijít i samotný Satan. Usedne na svůj trůn a spokojeně se usmívá. Hraje se tu hlavně pro něj i pro všechny démony. "The Blasphemous Psalms of Cannibalism" patří do starých hrobek. Mezi nemrtvé a prokleté. Svět je zahalen do krvavé mlhy. Tmu prořízne první riff. Vím, že jsem zde správně. Na pradávném obřadu, po kterém zůstane na oltáři spousta krve. Beru do rukou nůž a obracím jej proti sobě. Chci přejít přes řeku Styx, už mám dost světla. Ocitám se v království nihilismu, v oblasti, kde kralují BLOOD CHALICE. Je jen na vás, zda přijmete pozvání. Já už jsem na druhé straně a jsem velmi spokojen. S atmosférou, s hudbou. Vítejte v krvavé temnotě! Black death metalový rituál smrti!


Asphyx says:

In the beginning there was chaos. At least that's what the smart books say. Out of it came bands like BLOOD CHALICE. Demonic, insane, devastating black death metal full of blasphemy, inverted crosses, satanism. It's exactly the kind of ritual you either love or hate. Screams and shrieks from hell itself. The desire to destroy with music. The gentlemen are good at all this.

But it's not just the carnage that comes out of the speakers. It's also a lot of chilling melodies that will curse you forever. On primitive, raw foundations are built insane compositions. Nothing for the weak of character. There is only darkness, hatred and death. The world is once again going down in flames.


A face covered in blood, pus and dirt. Freshly dug graves. Bones inlaid in a pentagram. The album contains all the necessary attributes for an honest burial. The songs are scalpel-sharp, scratching and burning. Listening to them is more of a ritual, a disgusting ceremony, than just plain music. BLOOD CHALICE are deep underground. They have a great sound, a great cover. Craft-wise, the record is great. But it also has a lot of interesting ideas. I'm wandering through the cemetery, turning up the volume all the time. I meet the undead and we're all waiting for darkness. Satan himself should come tonight. He sits on his throne and smiles with satisfaction. It's mostly for him and all the demons. "The Blasphemous Psalms of Cannibalism" belongs in the old tombs. Among the undead and the damned. The world is shrouded in a bloody mist. The first riff cuts through the darkness. I know I'm right here. At an ancient ceremony that leaves a lot of blood on the altar. I pick up the knife and turn it on myself. I want to cross the River Styx, I've had enough light. I find myself in the realm of nihilism, the realm where BLOOD CHALICE reigns supreme. It is up to you to accept the invitation. I'm already on the other side and I'm very happy. The atmosphere, the music. Welcome to the bloody darkness! Black death metal death ritual!

Tracklist:
01. The Black Mass
02. The Last Supper Of Insects
03. Antichristian War Declaration
04. Matanbuchus
05. Burned Faith
06. Celestial Destroyer
07. The Blasphemous Psalms Of Cannibalism
08. Blood Worship
09. Hate Meditation
10. Temet Nosce
11. From The Grave Of Livyatan
12. The Rise Of Iconoclast


středa 14. září 2022

Recenze/review - VERMIN WOMB - Retaliation (2022)


VERMIN WOMB - Retaliation
CD 2022, Closed Casket Activities

for english please scroll down

Vítej u nás! Posaď se. Mohu ti nabídnout něco dobrého? Co třeba zkaženou krev? Vím, že ji máš moc rád. Satane! Chovej se tu jako doma. V pekle. Svět je dávno tvůj, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Existuje už jenom tma, zlo, špína a beznaděj. Nevěříš? Tak se jdi někdy projít ulicemi. Zvedni své oči a zapal nebe. Stejně je úplně zbytečné. 

Je to nekompromisní atak. Divoká jízda bez konce. Vyrvané a snězené srdce. Hudební násilí v podobě, ve které ho máme všichni tolik rádi. VERMIN WOMB a jejich nové album "Retaliation". Výbušná směs, umíchaná ze shnilého death metalu, grindu, punku, hardcore  a black metalu. Peklo opravdu existuje! Stačí jenom zapnout play.


Také vás někdy bolí hlava a nesnášíte všechno kolem sebe? Máte frustraci, když se díváte na zprávy? Nemusíte. Stačí si narvat do hlavy "Retaliation"! Jasně, je to extrém, u kterého pukají lebky tlakem. Ale to přeci nevadí. Hlavní je, že má album dobrý zvuk, tlak, energii a zůstává po něm jenom spálená země. Kladivem do hlavy! Kyselina do mozku! Po téhle nahrávce budete mít obličej rozdrásaný do krve. Všechny zlé a zvrácené myšlenky, které jste kdy měli, tak vylezou jako červi na povrch a chcípnou v křečích. Ano, rozhodně se nejedná o nic pro slabé povahy, ale svět také není jen růžový. VERMIN WOMB hrají pro všechny fanoušky bolesti, strachu a nenávisti. Skladby v sobě mají vztek, frustraci. Jsou otiskem našich zvrácených chutí. Pochodujeme v davu. Bez názoru, bez naděje. Jenom kusy masa a potom smrt. "Retaliation" je přesně tím typem muziky, která vás spálí na popel. Bez slitování. Poslech mi připomíná návštěvu starých jatek. Do zdí je otisknuta bolest a utrpení. Troufám si tvrdit, že se album opravdu povedlo. Má skvělý zvuk, zajímavý obal a nalezneme zde i spoustu zajímavých nápadů. Jako celek hoří nahrávka jasným plamenem. Vítej u nás! Posaď se. Mohu ti nabídnout něco dobrého? Co třeba zkaženou krev?  Nebo raději něco ostrého? Co třeba "Retaliation"? Black death grind metalová kafilerie!


Asphyx says:

Welcome to us! Have a seat. Can I get you something good? How about some spoiled blood? I know you like it very much. Satan! Make yourself at home. Hell. The world is yours, just look around you. There is only darkness, evil, filth and despair. Don't you believe? Then go walk the streets sometime. Lift your eyes and light up the sky. It's completely useless anyway.

It's an uncompromising attack. A wild ride with no end. Hearts ripped out and eaten. Musical violence in the form we all love it so much. VERMIN WOMB and their new album "Retaliation". An explosive mix of rotten death metal, grind, punk, hardcore and black metal. Hell really does exist! Just turn on the play.


Do you also sometimes get headaches and hate everything around you? Do you get frustrated when you watch the news? You don't have to. Just cram "Retaliation" into your head! Yeah, it's the extreme that makes skulls crack under pressure. But that's okay. The main thing is that the album has a good sound, pressure, energy and all that's left is scorched earth. A hammer to the head! Acid to the brain! You'll have your face bloodied after this record. All the evil and twisted thoughts you've ever had will come to the surface like worms and die in convulsions. Yes, it's definitely not for the faint of heart, but the world isn't all rosy either. VERMIN WOMB play for all fans of pain, fear and hate. The songs have anger, frustration in them. They are an imprint of our twisted tastes. We march in the crowd. Without opinion, without hope. Just pieces of meat and then death. "Retaliation" is exactly the kind of music that will burn you to the ground. No mercy. Listening to it reminds me of a visit to the old slaughterhouse. Pain and suffering imprinted on the walls. I dare to say that the album was really good. It's got a great sound, interesting cover artwork and a lot of interesting ideas. As a whole, the record burns with a bright flame. Welcome to us! Have a seat. Can I get you something good? How about some bad blood? Or would you prefer something spicy? How about "Retaliation"? Black death grind metal kafillery!


Tracklist:
01. Crumbling World Without Joy
02. Rot In Hell
03. Denvoid
04. It Takes All Types
05. Said What I Said (Grave Pissing)
06. Boiled World
07. Art District Without Artists
08. Not One Regular Person Has Been Unharmed & No One Is Innocent
09. Real Trauma (Bomb First)
10. Ambulance
11. Gamnique (Cold World)
12. Sad Clown (My Spiritually Rotten Second Reply)

úterý 13. září 2022

Report, photos, video - TONES OF DECAY - PHRENELITH, CADAVERIC INCUBATOR, FACELESS BURIAL, CEREBRAL ROT - club MEETFACTORY, PRAHA - 17. 09. 2022


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

Každý v sobě máme dva vlky. Jednoho dobrého a jednoho zlého. Je jen na nás, kterého budeme krmit. Bohužel mám pocit (a nejsem rozhodně sám), že spousta lidí poslední dobou hází kosti jen tomu špatnému. Já vím, zlo a nenávist jsou víc vidět, jak nás tak pěkně učí sociální sítě, ale věřte tomu, že reálný svět takový není. Třeba my, co máme sedavé zaměstnání, známe i jiného, ještě nepříjemnějšího vlka. Nezbývalo nic jiného, než vypnout stoku zvanou internet (to je tak, když je umožněn přístup i lůze) a zvednout zadek. Jak známo, koncerty si už hodně vybírám. A zrovna tento byl pro mě povinnost.




TONES OF DECAY je svým způsobem hodně dobrý nápad. Tedy pro mě. Já o představených kapelách píšu, dělám s nimi rozhovory, ale spousta (většina) lidí je nezná. Mnohé mé kamarády odradila i cena (1200,- kč). Navíc death metal není zrovna styl, který by přitahoval davy. Lidé jsou také vyčerpaní po nekonečné řadě letních festivalů. Ale přeskočme hořekování, oni totiž nakonec fanoušci přišli a nebylo jich málo. Vzbudil jsem se veselý, i když utahaný jako starý pes. Koneckonců, tahle myšlenka mě napadá čím dál častěji. Jak dlouho ještě vydržím podporovat kapely? Táhne mi pomalu na pátý obrácený kříž na zádech a čím dál tím větším relaxem pro mě bývá spíše les a knihy, než mravenčí práce u klávesnice a dlouhé cesty. Ale pořád to jde, důkazem budiž, že jsem vyrazil. Vlakem. V deset ráno. 



Na Smíchově jsem zašel do hospody U Perónu, dal si pár piv a přemýšlel, jaké asi dnešní odpoledne a večer budou? Pražské ceny i přístup mě ale nezdržely dlouho. Přiznám se rovnou, nemám Meet Factory rád. Připomíná mi ranní cestu do zaměstnání, kdy vstoupím do výrobní haly, stroje ještě spí a čekají na povel. Někdy si připadám, že žiju v nějakém sci-fi z osmdesátých let (už zase nám vyhrožují jadrnými raketami!). To jen abyste věděli, co jsem všechno musel překonat. Ale jdu dovnitř. Jo a abych nezapomněl, nesnáším Budvar!









Bradáči si povídají s kníračema, džínové bundy potkávají flanelky. Iluze devadesátek by byla dokonalá, jen ty mobily svítící neustále všem do ksichtu kazí pocit, že jsme všichni ve Stranger Things. Demogorgon je za zdí, uděláš si s námi selfie? Někteří z návštěvníků se tváří značně sveřepě, postávají v pózách okoukaných u svých hrdinů. Nebýval jsem jiný, teď už mám ale ze všeho srandu. Omlouvám se, že začínám být sem tam poťouchlý, ale znáte to, já už se do dnešní doby dávno nehodím. Koneckonců jsem retro celý svůj život. Akorát jinak. Nechme ale filozofických úvah, pojďme na muziku. Kvůli té jsem přeci zvedl svého dobrého vlka a přijel. A to i přesto, že jsem věděl, že všechny kapely díky rozpisu do pozdních nočních hodin neuvidím. Protože holt nejsem z hlavního města, protože mi v noci jel vlak zpátky. Ale co nadělám, každý den není posvícení. Uklidil jsem se do stínu, abych nepřekážel s foťákem a nechal se unášet libými tóny zahnívající muziky. Hroby i rakve se zase jednou otevřely. 


MŮRA - jako když najdeš na ulici mrtvolu starého feťáka. Cítil jsem ze skladeb poctivý, hnilobný smrad. Základem byl smrtící kov, s příměsí halucinogenního doomu. Kapele by slušel menší prostor, víc temnoty a chladu, ale i tak jsem si jejich vystoupení opravdu užil. Když jste totiž tělo obrátili směrem k sobě, mělo ve tváři děs. Velmi povedená panychida! Like finding an old junkie dead on the street. I could smell the honest, rotten stench of the songs. The base was deadly metal, with a touch of hallucinogenic doom. The band could have used a smaller venue, more darkness and coldness, but I still really enjoyed their performance. Because when you turned the body towards you, it had a look of terror on its face. Very good panychida! 



Recenze/review - MŮRA - Doom Invocations and Narcotic Rituals (2021):
https://www.deadlystormzine.com/2021/05/recenzereview-mura-doom-invocations-and.html

GOATCRAFT - kříže obrácené směrem dolů. Krvavé symboly, vyřezané do kůže otroků. Black metal, smrt a nenávist. Starodávný rituál pro vyvolávání temných sil byl pozváním přímo do pekla. V lidech zbylo už jenom zlo. A prázdnota. Slovenští démoni předvedli vystoupení, za které by se nemusel stydět samotný Belzebub! Všichni jsme se utopili ve zkažené krvi. Amen! Crosses facing downwards. Bloody symbols carved into the skin of slaves. Black metal, death and hate. An ancient ritual for summoning dark forces was an invitation to hell. There was only evil left in the people. And emptiness. The Slovak demons gave a performance that would put Beelzebub himself to shame! We all drowned in bad blood. Amen!  



PHANTASMAGORE - byl to hnusný, krvavý horor. Hudba, která drásala obličeje do krve. Kapelu jsem neznal a byla pro mě velkým překvapením. Připadal jsem si jako na pohřebišti, někde vysoko v horách, na kterém jsou pohřbíváni už jenom prokletí. Moje fantazie byla zbarvena do černé a rudé barvy. Umřel jsem a několikrát se narodil. Do temnoty! Rituál! Inferno! It was an ugly, bloody horror movie. Music that made faces bleed. I didn't know the band and it was a big surprise. I felt like I was in a graveyard, somewhere high in the mountains, where only the damned are buried. My imagination was colored black and red. I died and was born several times. Into the darkness! Ritual! Inferno! 



CADAVERIC INCUBATOR - Finové nám přivezli náklaďák plný polámaných a shnilých kostí. Těšil jsem se na ně hodně, protože jsem je ještě nikdy neviděl a byl jsem nadšený! Přesně taková odrůda smrtícího kovu mi koluje v žilách. Pro mě osobně jedno z nejlepších vystoupení večera. Na pódiu se odehrávalo drcení lebek, vyvrhování vnitřností a pohřbívání zaživa. CADAVERIC INCUBATOR byli jako smečka rozzuřených psů, která vás roztrhá na kusy. Tlak, energie, chlad, nekonečná bolestivá smrt! Klaním se až k zemi! Tohle byl absolutní masakr lidské mysli! The Finns brought us a truck full of broken and rotten bones. I was really looking forward to seeing them because I had never seen them before and I was excited! That's the kind of deadly metal that runs through my veins. For me personally, one of the best performances of the night. There was skull crushing, gutting and burying alive going on on stage. CADAVERIC INCUBATOR were like a pack of rabid dogs that will tear you apart. The pressure, the energy, the cold, the endless painful death! I bow to the ground! This was an absolute massacre of the human mind! 





Recenze/review - CADAVERIC INCUBATOR - Nightmare Necropolis (2021):
Recenze/review - CADAVERIC INCUBATOR - Sermons of the Devouring Dead (2017):

INNUMERABLE FORMS - nihilismus, špína, hnilobný death doom metalový močál. Mrtví povstali, aby se pomstili. Za bolest, za utrpení. Masivní stěna z riffů, úderů bicích i morbidního vokálu, na mě padla jako lavina. Stál jsem pod pódiem a nasával krev ze vzduchu. Stékala ke mě z pódia, topil jsem se v ní, dusil se. Ano, koncert byl pro mě velmi emotivní, zákeřný a podmanivý. Jsem moc rád, že jsem mohl tuhle skupinu slyšet. Byla totiž opravdu vynikající! Nihilism, filth, rotten death doom metal swamp. The dead have risen for revenge. For pain, for suffering. A massive wall of riffs, drum beats and morbid vocals came crashing down on me like an avalanche. I stood under the stage and sucked blood from the air. I was drowning in it, choking. Yes, the concert was very emotional, insidious and captivating for me. I'm so glad I got to hear this band. It was really excellent!



FACELESS BURIAL - australská pocta stínům. Tentokrát trošku jinak. Pánové nejen, že předvedli skvělé výkony, ale také dokázali navodit atmosféru totálního strachu a beznaděje. To bylo hudební násilí v jeho nejšpinavější formě. Základem byl black i death metal, přidávány kusy temných a ostrých progresivnějších střepů. Byl jsem opět pořezán do krve a i naživo se ujistil, že tahle kapela perfektně rozumí svému řemeslu. A navíc hraje zajímavě, jinak, se zlou jiskrou v oku. Nahrubo nasekaná tma! An Australian homage to shadows. This time a little different. The gentlemen not only gave great performances, but also managed to create an atmosphere of total fear and despair. This was musical violence at its dirtiest. The base was black and death metal, with added pieces of darker and edgier progressive shards. I was once again cut to the bone, and even live I was assured that this band understands their craft perfectly. And they play interestingly, differently, with a wicked sparkle in their eye. Coarsely chopped darkness!




Recenze/review - FACELESS BURIAL - Speciation (2020):
Recenze/review - FACELESS BURIAL - Grotesque Miscreation (2017):

CEREBRAL ROT - veřejná pitva začala s prvním tónem. Kapela se inspirovala ve starých knihách smrti. Citovala z nich zkušeně, velmi zručně a přidávala pořádné kusy shnilého masa. Tělo bylo otevřeno pomocí rezavých riffů, vnitřnosti nám pánové hodili přímo do ksichtu a my jsme si mohli vychutnat poctivý, starý a plesnivý death metal. Pacient zemřel v hrozných křečích, napadený snětí a hnilobou. Exhumace starých hrobů dopadla na výbornou! The public autopsy began with the first note. The band took inspiration from the old death books. They quoted from them expertly, very skillfully, and added good chunks of rotten meat. The flesh was opened up with rusty riffs, the guts were thrown right in our faces by the gentlemen and we could enjoy honest, old and moldy death metal. The patient died in terrible convulsions, infected with anthrax and rot. The exhumation of the old graves was excellent!



Recenze/review - CEREBRAL ROT - Excretion of Mortality (2021):
Recenze/review - CEREBRAL ROT - Odious Descent into Decay (2019):

PHRENELITH - pro mě osobně jeden z vrcholů večera. Někde ve stínu čekal vrah. Naživo PHRENELITH připomínali hororový film z osmdesátých let. Hráli s nadšením a odhodláním, s touhou nám všem podříznout hrdla. Slyšel jsem nářek, cítil smrad, v kostech se mi usadil mráz. Dánský útok dopadl skvěle, zůstala po nich jenom spálená země, krvavá stopa a spousta mozků, vystřelených z hlavy. Díval  jsem se do tmy a topil se v bolesti. Masivní, hutný zvuk, prasklé lebky, kosti, vyrovnané na hromadu. Apokalypsa dávno začala! Death metalový armageddon! For me personally one of the highlights of the evening. Somewhere in the shadows, a killer was waiting. Live, PHRENELITH resembled a horror movie from the eighties. They played with enthusiasm and determination, wanting to slit all our throats. I heard the screams, smelled the stench, felt the chill settle in my bones. The Danish attack went well, leaving only scorched earth, a trail of blood and a lot of brains blown out of their heads. I stared into the darkness, drowning in pain. Massive, thick sound, skulls cracking, bones flattened into a pile. The apocalypse has long since begun! Death metal armageddon!






Recenze/review - PHRENELITH - Chimaera (2021):
Recenze/review - PHRENELITH - Desolate Endscape (2017):
Report, photos, video - FUNEBRARUM, PHRENELITH, LEZOK - club 007, Strahov, Prague - 23. 5. 2017:

MORTIFERUM ani ANTHRAX (rozuměj SNĚŤ slezinnou) jsme už neviděli. Jel nám totiž vlak do Plzně. 

Zvuk - u některých kapel nebyl moc slyšet zpět, ale jinak spokojenost. V klubu se sice mezi sloupy hodně lámal, ale s tím jsem si poradil. Stačilo vychytat místo, kde bylo vše slyšet velmi dobře.

Návštěvnost - někdo mluvil o 250 příchozích, ale je to jen hrubý odhad. Nezbývá než doufat, že se akce zaplatila. 

Organizace - na mě bylo možná kapel až příliš na jeden den. A samozřejmě bych ocenil dřívější konec. Jinak ale vše probíhalo jak na drátkách. Kluci zaslouží poklonu.

Na smíchovské nádraží jdeme svižným opileckým krokem. Mám dobrou náladu, i když mě bolí svaly, o kterých jsem dosud nevěděl, že je mám. Cítím, že brzy nastane čas, kdy budou muset všechno převzít mladší. Dnes už se stejně podporuje muzika úplně jinak. Lidé nečtou, nezajímají se příliš o nic nového. Zlenivěli díky internetu, konzumují a tolik neprožívají. Jsou ale chvíle, kdy se cítím v pohodě. Třeba TONES OF DECAY i přes pár připomínek (Meet Factory, příliš pozdní konec) jsem si opravdu užil. Náš podivný druh považující se mylně za vrchol potravního řetězce (tím jsou jak známo v undergroundu nemrtví!) se za poslední roky změnil. Alespoň to tak vypadá. Nenechte se ale mýlit, jsou pořád místa na mapě, která stojí za to navštívit. 


Jednou jsem napsal na střední škole do sci-fi časopisu povídku o tom, jak po jaderné katastrofě zůstala na světě jenom parta metalistů, kteří začali znovu. Podobně jsem se cítil i na tomhle festivalu. Všude kolem nás možná pomalu vítězí umělá inteligence a stroje, ale podobné večery si nechám vždy líbit. Díky moc organizátorům. Pozvat kapely, které nikde jinde neuvidím, byl svým způsobem majstrštyk. Pevně věřím, že bude i další ročník. S mojí účastí můžete rozhodně počítat. 

Vlak, tma, alkohol v krvi. Pomalu přecházím z fáze aktivity do stavu mezi bděním a snem. Přemýšlím o kapelách, o zabijáckých strojích, o retru i o vlcích. 

Ulicemi Plzně se plouží přízraky. Ne, nejsou to zombie nebo ano? Kdo ví? Za chvilku mi jede noční autobus. Domů se skoro doplazím. Osprchuju se a jsem rád, že můj dobrý vlk pomalu usíná. A taky, že je konečně na vzduchu. Děkuji za pozornost. Buďte dobří!

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine