sobota 18. listopadu 2023

Interview - SEPULCHRAL CURSE - An occult, mystical black death metal ritual, full of bloody dark shades! Your soul will burn in flames!

Interview with blackened death metal band SEPULCHRAL CURSE from Finland.

Answered Kari Kankaanpää (vocal), thank you!

Recenze/review - SEPULCHRAL CURSE - Abhorrent Dimensions (2023):

Ave SEPULCHRAL CURSE! Greetings to the catacombs! When I wrote a review of your their last full-length “Only Ashes Remain”, three years ago, I thought, damn it, this band would be worth an interview. I listened to the album over and over again. The morgue massacre, exactly as it should be, I thought. Can you please introduce us to SEPULCHRAL CURSE? How did you get together? I'd be interested in your very beginnings.

KARI: Thank you for the kind words Jakub! A lot of water has certainly flowed through the rivers of time in three years. The initial spark to form Sepulchral Curse came from the burning need that me and Jaakko had to start playing Death Metal, the ancient way. We had known each other for some time already, but never played together. We visited the same gigs and listened to great music together. We had this thing of hanging out at each other’s places watching some live DVD’s from bands and drinking beer! Neither of us really played the style of Death Metal we really wanted at that time with our bands, so it was easy decision to put our idiot heads together and form Sepulchral Curse back in 2013. First year of existence Jaakko mainly wrote the first EP “A Birth In Death” and we recruited Tommi to play the drums and Niilas for the bass duties. One could say that Sepulchral Curse was born from need to play Death Metal and friendship and we have been on that path ever since.

Let's go to the new album „ Abhorrent Dimensions"… I've had it at home for and I listen to it over and over again. I really enjoy it! This is the perfect exhumation of old death metal! How was the record made and what has changed in the three years since the last one?

KARI: As mentioned, a lot has changed! If we go back to the time between our first and second EP’s, the biggest change was addition of second guitarist in the form of Aleksi. Our music started to evolve and become more and more ambitious, so we needed to expand our musical horizons. Aleksi has been extremely crucial member ever since, as a lot of the material has been written by him. Biggest change by far was that our dear brother Tommi stepped down from his drum throne to put focus on his other interests. We were not adrift for long as we already had a drummer in mind to replace the hole left. Johannes already played with me and Aleksi in Yawning Void, so it was natural and to be honest the only choice for us. Sepulchral Curse is like a family, so we wanted someone from the band’s inner circle to join, not just some random person. I think Johannes has been such a boost of new energy and his heavy and precise drumming really fits our music well!

This album is solely written by Jaakko and Aleksi. Of course we do a lot of arrangements as a band in the rehearsal room. I think that was one of the major differences to the way we have worked before. We searched for the natural flow and the best form for the song. We also began to rehearse every week, so the band is in extremely tight condition all the time. For “Deathbed Sessions” EP we went to Oxroad Studios into the loving arms of Tomi Uusitupa. This way of working was perfect for us as the chemistry with Tomi was undeniable. He understood immediately what we were after and what the band should sound like. His studio is also in the countryside of Finland, so the environment and atmosphere is perfect for Death Metal! The outcome truly satisfies us and I think many will take good notice of the wonderful work Tomi does! We already have a time schedule booked for our third album, which will also naturally and without a doubt be made in alliance with Tomi. I do not think he will get away from us so easily…

I've been listening to death/black metal since its beginnings and you know what I still find incredibly fascinating about it? The sound, yeah, the dusty, moldy sound. You guys sound like such a "mix" of albums from DEMILICH, ADRAMELECH, CONVULSE, LURK, DEMIGOD. How did you manage to achieve such a great sound on the new album? It sounds very analogue!

KARI: It is all thanks to Tomi! He really knows what the band needs and he goes to extreme lengths to achieve what he wants. His band mate Ilkka Sointu was the drum tech at our drum sessions and the duo really found the best drum sound for the album. At least when it comes to drums, the two dudes are complete nerds! To me the most important aspect of studio work is the relaxed and inspirational atmosphere and that happens with Tomi. He does all kinds of music productions like Brutal Death Metal, Black Metal, Power Metal, when ever he starts a project, he really takes a deep dive. I think that is what is the difference between him and many other studio guys. He understands to serve the purpose of the music. Top quality dude! Tomi also has done all our music videos and will do them forever! Maybe the only negative side is his unnatural fascination for certain Kymenlaakso artist… Folks really need to keep their eyes and ears out for Tomi and Oxroad Studios!

The theme of your lyrics is death, occultism, nihilism, mysticism. Where do you get inspiration and which authors are your favourites? Do you have any movies that you can watch all the time? How were the lyrics created and who is their author? Do you also read books? Which one influenced you the most?

KARI: “A Birth In Death”, “Abhorrent Dimensions” and “Howl of the Cursed” EP and our upcoming split with Ashen Tomb are written by me. In between these releases the lyrics were written by Tommi, our ex-drummer. Tommi is probably the best lyricists I know, so it was natural decision for him to do the lyrics, as he was inspired to do it.

Inspiration can come from pretty much anything for me. Real life, movies, comic books, books, other bands music or poetry. I have noticed that a lot of things can grow into song lyrics. My main inspirations as growing up were fantasy literature like RA Salvatore, Robert E. Howard, Tracy Hickman/Margaret Weis, Michael Moorcock etc. but I think I have started to draw a lot of inspiration from other aspects too. One big influence has been Mike Mignola and his Hellboy comics. Also I find Andrzej Sapkowski’s Witcher-series fascinating. HP Lovecraft has been also more and more growing inspiration.

To be honest, nowadays I have almost no time to read books, because of trying to be involved father with my wife and two kids, but when I do have time, it is in the lines of these. A lof of folklore too inspires me. I feel like I am a storyteller. I am not big on religion or philosophies, but I love to come up with a story that takes an aspect and studies it. I do have a lot of personal matters in our lyrics, but I always try to dip it very deep in the pool of sword & sorcery or other unnatural worlds. When it comes to movies I think I have very basic taste, I like darker movies like “Requiem for a Dream” but I also love Marvel-stuff with all my heart. I am a geek by nature! I used to be also avid gamer, but nowadays I rarely play anything anymore, except Nintendo.

How did you actually get into playing death metal? You can feel from your music that you are also a fan of true death! When did you start playing and what bands did you go through? What about the first concert? Who was your role model and whom did you admire in your beginnings?

KARI: I joined my first band at the age of 17 or 18, don’t really remember exactly. It was sort of Death/Black Metal, but mainly some covers. I did not quite enjoy that, and I formed Solothus with couple of friends. Death/Doom Metal was the style I wanted to sing when I was younger. Solothus started to grow more stagnant over the years and I had more fire burning in me to play faster music and hence Sepulchral Curse was born. I always wanted to play Death Metal or one of its subgenres, so me there really was never other choices what to sing or play. In the first Solothus rehearsals I sang clean vocals and played bass. I think in the next rehearsals I only sang, as I am a shit bassist.

The first gig I ever visited was Reverend Bizarre, Minotauri and Spiritus Mortis. It was one of the funeral gigs of Reverend Bizarre. Truly a monumental moment for me! After that I really can’t remember, then I started to visit so many gigs when I was living in Turku. One of the biggest role models for me in Metal overall was Messiah Marcolin. If a man like that can front a band that awesome, I can do that too, heh! In the Death Metal scene I would say my biggest influences were Paul Kuhr (Novembers Doom), Anders Jacobsson (Draconian), Mike Perun (Cianide) and Craig Pillard (Incantation). Those were the artists whoms music I listened and sang along. I guess my vocals sound something like a mix of those by accident. Never tried to sound like someone else.

The theme of the concerts is also connected with the previous question. How are SEPULCHRAL CURSE with them? Do you play often and often? Do you prefer festivals or smaller clubs? And are you even willing to travel far? Aren't you attracted to a longer tour?

KARI: Well, we just did over a week European tour with Cryptic Brood, so tours are not a mystery to us! We all enjoy playing live tremendously, so it is a matter we aim to do as much as possible. I think Sepulchral Curse is best experienced live. We are wild and intense on stage! I don’t mind if it is a festival or club show, I love all of them! We have played huge festivals and smaller venues in our ten year career. To boost the chances of people seeing us live, we have Ile and Kallo Agency doing our booking. If you fancy seeing us in your home town, hit Kallo Agency a message!

You come from Turku, Varsinais-Suomi and you play extreme death metal. Our readers would certainly wonder how the death metal scene works in Finland. To tell you the truth, so lately I hear only the great bands from there. Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them?

KARI: Well, Death Metal scene had sort of a dwindling season some years ago. Now I can see that some bands are calling it quits but at the same time there are new upcoming bands coming out like Cryptic Hatred, Morbific, Azatoth etc. So the scene is getting new blood to its old veins! Finland is definitely more of Black Metal country, but we do have enthusiastic Death Metal crowd still! Helsinki Death Fest is without a doubt doing awesome job keeping it alive and spinning! If you have not, you should visit Helsinki Death Fest! One fine festival that is!

From your music is possible to feel that you are influenced by American death metal old school and as well by the old European bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original death/black metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so, I am wondering which bands had the greatest impact on SEPULCHRAL CURSE.

KARI: We love all kinds of Metal, not just the old ones. There is so much great music coming all the time, that it would only be ridiculous to focus on albums released decades ago. From the old bands such as Dismember, Slayer, Cannibal Corpse, Incantation, Darkthrone, Demilich are definitely influences. If we look at more recent bands, then I gotta name Sulphur Aeon and Misthyrming. Those have been playing in our speakers on repeat!

If we talk about just Death Metal, I think it is pretty evenly between US Death Metal and Finnish Death Metal. But I am very adamant that if it was not for Dismember, this band would not exist. I am obsessed with finding new killer bands and because of my work, I listen to great amounts of music every day. It is always cool to find some brilliant new band!

What does death/black metal mean to you? Is it a lifestyle, a hobby, relaxation? How would you define it? You can easily embark on philosophical considerations.

KARI: First off, I am not a Black Metal guy. There is of course a bunch of bands that I love, but I am 100% more Death Metal guy. Death Metal for me is a way of life. I breathe and live it with my every atom. I would say I have a holy triforce: My family, music and then other things like work. I love digging new bands and going out to shows. When ever we play with a new band, I like to check them out! Like in Bratislava we played with a really cool band Hrob! Check them out!

A necessary question at the end. What is SEPULCHRAL CURSE planning in the coming months? What can we fans look forward to?

KARI: As I am writing this, in few days our next opus “Abhorrent Dimensions” will be out through Transcending Obscurity Records. So that is of course a major thing! We have reached the age of ten years, so in couple weeks we will have our 10th anniversary party and album release show here in our hometown of Turku with Ashen Tomb and Cumbeast. We are also releasing a split with Ashen Tomb, but I a have no idea when Godz Ov War Productions are putting it out. We are also having one more gig in December in Kuopio with Goatroach and Proscription. After that we put our 100% focus on getting out third album ready and hit the Oxroad Studios next Spring! More Death Metal coming!

Thank you so much for the interview. I'm leaving for work in a minute. I'll go around the cemetery. It is clear what will play in the player - "Abhorrent Dimensions". And really loud. I wish the album the best possible sales and I hope that it will reach as many listeners as possible. Good luck to you in private! Death metal forever!

KARI: “Graveyard Lanterns” will be suitable soundtrack for your cemetery travels! Thank you for the interview Jakub! You are always doing great work for Death Metal! Keep it up! UGH!

Recenze/review - SEPULCHRAL CURSE - Abhorrent Dimensions (2023):

Rozhovor - SEPULCHRAL CURSE - Okultní, mystický black death metalový rituál, plný krvavě temných odstínů! Vaše duše shoří v plamenech!

Rozhovor s blackened death metalovu skupinou SEPULCHRAL CURSE z Finska.

Odpovídal Kari Kankaanpää (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - SEPULCHRAL CURSE - Abhorrent Dimensions (2023):

Ave SEPULCHRAL CURSE! Zdravím do katakomb! Když jsem psal před třemi lety recenzi na vaši minulou dlouhohrající desku „Only Ashes Remain“, říkal jsem si, hergot, tahle kapela by stála i za rozhovor. Album jsem totiž poslouchal pořád dokola. Masakr v márnici, přesně jak má být, říkal jsem si. Můžeš nám prosím na začátek představit SEPULCHRAL CURSE? Jak jste se dali dohromady? Zajímaly by mě vaše úplně začátky.

KARI: Děkujeme za milá slova, Jakube! Za tři roky určitě proteklo řekami času hodně vody. Prvotní jiskra k založení Sepulchral Curse vzešla z palčivé potřeby, kterou jsme s Jaakkem měli, začít hrát death metal, a to po staru. Znali jsme se už nějakou dobu, ale nikdy jsme spolu nehráli. Navštěvovali jsme stejné koncerty a poslouchali společně skvělou hudbu. Měli jsme takovou věc, že jsme u sebe navzájem vysedávali, dívali se na nějaká živá DVD od kapel a pili pivo! Ani jeden z nás v té době nehrál se svými kapelami styl death metal, který bychom opravdu chtěli, takže bylo snadné rozhodnutí dát naše idiotské hlavy dohromady a v roce 2013 založit Sepulchral Curse. První rok existence napsal Jaakko hlavně první EP "A Birth In Death" a na bicí jsme přibrali Tommiho a na baskytaru Niilase. Dalo by se říct, že Sepulchral Curse se zrodili z potřeby hrát death metal a z přátelství a od té doby jsme na této cestě.

Pojďme k novému albu „Abhorrent Dimensions“…mám jej doma už nějakou dobu na recenzi a poslouchám ho pořád dokola. Neskutečně mě baví! To je dokonalá exhumace starého black death metalu! Jak deska vznikala a co se za tři roky od minulého počinu změnilo?

KARI: Jak už bylo řečeno, hodně se toho změnilo! Když se vrátíme do doby mezi naším prvním a druhým EP, největší změnou bylo přidání druhého kytaristy v podobě Aleksiho. Naše hudba se začala vyvíjet a byla čím dál ambicióznější, takže jsme potřebovali rozšířit naše hudební obzory. Aleksi je od té doby nesmírně důležitým členem, protože spoustu materiálu napsal právě on. Zdaleka největší změnou bylo, že náš drahý bratr Tommi odstoupil z bubenického trůnu, aby se mohl věnovat svým dalším zájmům. Nebyli jsme na suchu dlouho, protože už jsme měli v hlavě bubeníka, který by díru po něm nahradil. Johannes už se mnou a Aleksim hrál v Yawning Void, takže to pro nás byla přirozená a upřímně řečeno jediná volba. Sepulchral Curse jsou jako rodina, takže jsme chtěli, aby se k nám přidal někdo z nejužšího kruhu kapely, ne jen tak někdo náhodný. Myslím, že Johannes byl takovou vzpruhou nové energie a jeho těžké a přesné bubnování se k naší hudbě opravdu hodí!

Autory tohoto alba jsou výhradně Jaakko a Aleksi. Samozřejmě spoustu aranží děláme jako kapela ve zkušebně. Myslím, že to byl jeden z hlavních rozdílů oproti tomu, jak jsme pracovali předtím. Hledali jsme přirozený tok a nejlepší formu pro danou píseň. Začali jsme také zkoušet každý týden, takže kapela je neustále v extrémně vypjaté kondici. Pro EP "Deathbed Sessions" jsme se vydali do Oxroad Studios do milující náruče Tomiho Uusitupa. Tento způsob práce byl pro nás ideální, protože chemie s Tomim byla nepopiratelná. Okamžitě pochopil, o co nám jde a jak by kapela měla znít. Jeho studio se navíc nachází na finském venkově, takže prostředí a atmosféra jsou pro death metal jako stvořené! Výsledek nás opravdu uspokojuje a myslím, že si mnozí dobře všimnou skvělé práce, kterou Tomi odvádí! Už teď máme zamluvený časový harmonogram pro naše třetí album, které bude samozřejmě a bezpochyby také vznikat ve spojenectví s Tomim. Myslím, že nám jen tak lehce neuteče...

Poslouchám death/black metal od jeho počátků a víš, co mě na něm pořád neskutečně fascinuje? Zvuk, ano, ten prašivý, plesnivý zvuk. Vy zníte jako takový „mix“ alb od DEMILICH, ADRAMELECH, CONVULSE, LURK, DEMIGOD. Jak se vám povedlo na novince docílit takového parádního zvuku? Zní to hodně analogově!

KARI: To všechno díky Tomimu! On opravdu ví, co kapela potřebuje, a jde do extrému, aby dosáhl toho, co chce. Jeho kolega z kapely Ilkka Sointu byl bubenický technik na našich bubenických seancích a tato dvojice opravdu našla ten nejlepší zvuk bicích pro album. Přinejmenším co se týče bicích, jsou ti dva frajeři naprostí šprti! Pro mě je nejdůležitějším aspektem práce ve studiu uvolněná a inspirativní atmosféra, a to se s Tomim děje. Dělá všechny druhy hudební produkce, jako je brutální death metal, black metal, power metal, a když se někdy pustí do nějakého projektu, tak se do něj opravdu ponoří. Myslím, že právě v tom je rozdíl mezi ním a mnoha jinými studiovými lidmi. Chápe, že má sloužit účelu hudby. Špičková kvalita, kámo! Tomi také dělal všechny naše videoklipy a bude je dělat navždy! Snad jediným negativem je jeho nepřirozená fascinace určitými umělci z Kymenlaakso... Lidi opravdu musí mít oči a uši na stopkách Tomiho a Oxroad Studios!

Tématem vašich textů jsou smrt, okultismus, nihilismus, mystika. Kde berete inspiraci a kteří autoři jsou vaši nejoblíbenější? Máš nějaké filmy, na které se můžeš dívat stále dokola? Jak texty vznikaly a kdo je jejich autorem? Čteš i knihy? Která tě nejvíc ovlivnila?

KARI: "A Birth In Death", "Abhorrent Dimensions" a "Howl of the Cursed" EP a náš nadcházející split s Ashen Tomb jsem napsal já. Mezi těmito alby napsal texty Tommi, náš bývalý bubeník. Tommi je pravděpodobně nejlepší textař, jakého znám, takže bylo přirozeným rozhodnutím, aby se textů ujal on, protože ho k tomu inspirovaly.

Inspirací pro mě může být v podstatě cokoliv. Skutečný život, filmy, komiksy, knihy, hudba jiných kapel nebo poezie. Všiml jsem si, že spousta věcí může přerůst v písňové texty. V době dospívání byla mou hlavní inspirací fantasy literatura jako RA Salvatore, Robert E. Howard, Tracy Hickman/Margaret Weis, Michael Moorcock atd. ale myslím, že jsem začal čerpat hodně inspirace i z jiných aspektů. Jedním z velkých vlivů byl Mike Mignola a jeho komiks Hellboy. Také mě fascinuje série Zaklínač od Andrzeje Sapkowského. Stále větší inspirací je také HP Lovecraft.

Abych byl upřímný, v současné době nemám na čtení knih téměř žádný čas, protože se snažím být manželem své ženy a otcem dvou dětí, ale když už čas mám, tak je to právě tato kniha. Inspiruje mě i spousta folklóru. Cítím se být vypravěčem příběhů. Nejsem velký fanoušek náboženství nebo filozofií, ale rád vymýšlím příběh, který si bere nějaký aspekt a studuje ho. V našich textech se sice objevuje spousta osobních záležitostí, ale vždy se snažím ponořit hodně hluboko do tůně meče a magie nebo jiných nepřirozených světů. Co se týče filmů, myslím, že mám velmi základní vkus, mám rád temnější filmy jako "Requiem za sen", ale také z celého srdce miluji marvelovky. Jsem od přírody geek! Dřív jsem byl také vášnivý hráč, ale dnes už hraji jen zřídka, kromě Nintenda.

Jak si se vlastně dostal k tomu, že hraješ death metal? Z vaší hudby je cítit, že jste i fanoušci pravé smrti! Kdy jsi začal hrát a jakými kapelami si prošel? Co první koncert? Kdo byl tvým vzorem a koho si obdivoval ve svých začátcích?

KARI: Ke své první kapele jsem se přidal v 17 nebo 18 letech, už si to přesně nepamatuji. Byl to takový death/black metal, ale hlavně nějaké covery. Moc mě to nebavilo, a tak jsem s pár kamarády založil Solothus. Death/Doom Metal byl styl, který jsem chtěl zpívat, když jsem byl mladší. Solothus začal v průběhu let stagnovat a ve mně hořel větší oheň hrát rychlejší hudbu, a tak se zrodili Sepulchral Curse. Vždycky jsem chtěl hrát death metal nebo některý z jeho subžánrů, takže pro mě vlastně nikdy neexistovaly jiné možnosti, co zpívat nebo hrát. Na prvních zkouškách Solothus jsem zpíval čisté vokály a hrál na basu. Myslím, že na dalších zkouškách jsem už jenom zpíval, protože jsem hnusný basák.

První koncert, který jsem navštívil, byl Reverend Bizarre, Minotauri a Spiritus Mortis. Byl to jeden z pohřebních koncertů Reverend Bizarre. Opravdu monumentální okamžik! Pak už si to opravdu nepamatuju, pak jsem začal navštěvovat spoustu koncertů, když jsem žil v Turku. Jedním z největších vzorů v metalu pro mě celkově byl Messiah Marcolin. Když může takový člověk stát v čele tak úžasné kapely, tak já to zvládnu taky, heh! Na deathmetalové scéně bych řekl, že mě nejvíce ovlivnili Paul Kuhr (Novembers Doom), Anders Jacobsson (Draconian), Mike Perun (Cianide) a Craig Pillard (Incantation). To byli umělci, jejichž hudbu jsem poslouchal a zpíval s nimi. Myslím, že můj vokál zní náhodou nějak jako jejich směs. Nikdy jsem se nesnažil znít jako někdo jiný.

S předchozí otázkou se pojí i téma koncertů. Jak jsou na tom s nimi SEPULCHRAL CURSE? Hrajete rádi a často? Máte raději festivaly nebo menší kluby? A jste ochotni třeba i cestovat daleko? Neláká vás nějaké delší turné?

KARI: No, právě jsme absolvovali více než týdenní evropské turné s Cryptic Brood, takže turné pro nás nejsou žádnou záhadou! Všichni si živé hraní nesmírně užíváme, takže je to věc, kterou se snažíme dělat co nejčastěji. Myslím, že Sepulchral Curse je nejlepší zažít naživo. Na pódiu jsme divocí a intenzivní! Je mi jedno, jestli je to festival nebo klubové vystoupení, miluju všechny! Za naši desetiletou kariéru jsme hráli na obrovských festivalech i v menších sálech. Abychom zvýšili šance, že nás lidé uvidí naživo, dělá nám booking agentura Ile a Kallo. Pokud máte chuť nás vidět ve svém domovském městě, napište do Kallo Agency!

Pocházíte z Turku, Varsinais-Suomi a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje u vás death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

KARI: No, deathmetalová scéna měla před několika lety tak trochu útlum. Teď vidím, že to některé kapely balí, ale zároveň se objevují nové nastupující kapely jako Cryptic Hatred, Morbific, Azatoth atd. Takže scéna dostává novou krev do svých starých žil! Finsko je rozhodně spíš blackmetalovou zemí, ale pořád tu máme nadšené deathmetalové publikum! Helsinki Death Fest bezpochyby odvádí skvělou práci, aby ho udržel při životě a roztočil! Pokud jste to ještě neudělali, měli byste Helsinki Death Fest navštívit! Je to skvělý festival!

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death/black metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na SEPULCHRAL CURSE největší vliv.

KARI: Milujeme všechny druhy metalu, nejen ty staré. Neustále vychází tolik skvělé hudby, že by bylo směšné soustředit se jen na alba vydaná před desítkami let. Ze starých kapel jsou to určitě Dismember, Slayer, Cannibal Corpse, Incantation, Darkthrone, Demilich, které nás ovlivnily. Pokud se podíváme na novější kapely, pak musím jmenovat Sulphur Aeon a Misthyrming. Ty nám hrají v reprácích pořád dokola!

Pokud se budeme bavit jen o death metalu, tak si myslím, že je to dost vyrovnané mezi americkým death metalem a finským death metalem. Jsem ale skálopevně přesvědčen, že nebýt Dismember, tahle kapela by neexistovala. Jsem posedlý hledáním nových zabijáckých kapel a kvůli své práci poslouchám denně velké množství hudby. Vždycky je super najít nějakou novou geniální kapelu!

Co pro tebe znamená death/black metal? Je to životní styl, koníček, relax? Jak bys jej definoval? Můžeš se klidně pustit i do filozofických úvah.

KARI: Zaprvé, nejsem příznivcem black metalu. Samozřejmě existuje spousta kapel, které mám rád, ale já jsem stoprocentně spíš deathmetalista. Death metal je pro mě životní styl. Dýchám a žiju jím každým svým atomem. Řekl bych, že mám svatý trojzubec: Mám rodinu, hudbu a pak další věci, jako je práce. Rád vyhledávám nové kapely a chodím na koncerty. Když někdy hrajeme s nějakou novou kapelou, rád se na ni podívám! Třeba v Bratislavě jsme hráli s opravdu skvělou kapelou Hrob! Podívejte se na ně!

Nezbytná otázka na konec. Co chystají SEPULCHRAL CURSE v nejbližších měsících? Na co se můžeme my, fanoušci těšit?

KARI: Jak píšu, za pár dní vyjde náš další opus "Abhorrent Dimensions" u Transcending Obscurity Records. Takže to je samozřejmě zásadní věc! Dosáhli jsme věku deseti let, takže za pár týdnů budeme mít oslavu desátého výročí a koncert k vydání alba tady v našem rodném Turku s Ashen Tomb a Cumbeast. Taky vydáváme splitko s Ashen Tomb, ale nemám tušení, kdy ho Godz Ov War Productions vydají. V prosinci nás čeká ještě jeden koncert v Kuopiu s Goatroach a Proscription. Poté se stoprocentně soustředíme na přípravu třetího alba a na jaře příštího roku vyrazíme do Oxroad Studios! Další death metal se blíží!

Děkuji moc za rozhovor. Za chvilku vyrážím do práce. Půjdu kolem hřbitova. Je jasné, co mi bude hrát v přehrávači - „Abhorrent Dimensions“. A to pořádně nahlas. Přeji albu co nejlepší prodeje a doufám, že se dostane k co největšímu počtu posluchačů. Ať se vám daří i v soukromí! Death metal forever!

KARI: "Graveyard Lanterns" bude vhodným soundtrackem pro vaše cesty po hřbitově! Děkujeme za rozhovor, Jakube! Pro death metal odvádíš vždycky skvělou práci! Jen tak dál! UGH!

Recenze/review - SEPULCHRAL CURSE - Abhorrent Dimensions (2023):

pátek 17. listopadu 2023

Recenze/review - CARNATION - Cursed Mortality (2023)

CARNATION - Cursed Mortality
CD 2023, Season of Mist

for english please scroll down

Beru do rukou kladivo. Už nastal čas. Cítím to. Musím ven, všechno mě štve. Tupé pohledy lidí na ulici, televizní zprávy a hlavně internet, který se proměnil ve špinavou stoku. Zabouchnu za sebou dveře a přepnu se do jiného režimu. Propadnu opět temnotě a vydám se směrem na hřbitov. Už na mě čekají. Nejkrásnější zombie ve městě. Zachrastíme pytlem plným kostí a zatančíme si do rytmu nové desky belgických tmářů CARNATION. Hudba se mi zařízne ihned do mozku jako ostrý nůž. Zatluču poslední hřebík do rakve a přidám volume.

Kdo tuhle smečku sledujete od jejich počátků, tak moc dobře víte, že je ve svém hrobnickém řemesle velmi precizní a že nikdy nepodceňuje základní věci jako je zvuk, obal, produkci, ale třeba i klipy a co jsem viděl, tak i živou prezentaci. Možná mi u nich chybí trošku té staré špíny, ale nevadí. Novinka se opět velmi povedla. A to po všech stránkách. 

Z hrobů je cítit obrovský a hnusný smrad. Těla jsou již ve značném stádiu rozkladu. Nezbývá než za zvuků téhle desky zavzpomínat na devadesátá léta minulého století. Pokud máte rádi třeba takové BLOODBATH, ENTOMBED, nověji pak třeba HELSLAVE, je nové album určeno i pro vás. Líbí se mi, že se kapela jako celek vyvíjí, každé album je trošku jiné. Nová deska je potom pestřejší, než dřívější počiny. Alespoň tak vnímám "Cursed Mortality" já a všechny zombie. Pozornější čtenáře asi bude zajímat, na co jsem si s sebou vzal kladivo, které zmiňuji v úvodu dnešní recenze. Je to přeci jasné, stejně jako, že jednou všichni zemřeme. Až skončí večírek, čeká mě ještě práce. Musím rozdrtit velké množství starých prašivých kostí a lebek. Musím ze sebe dostat vztek, který jsem načerpal během předešlých dní. Vyčistit si hlavu, pohřbít několik mrtvol do studené země. O to tu běží a tohle je přesná definice toho, co se na nové nahrávce odehrává. Doporučuji podávat v chladné místnosti, na starých hřbitovech a na víkách od rakve. Belgičanům se opět povedlo nahrát album, které trhá na kusy. Osobně bych si sice dovedl představit trošku víc špíny a takové té těžko definovatelné patiny, ale to je jen drobnost. Jinak je nový počin skvělý po všech stránkách. Beru do rukou kladivo. Už nastal čas. Cítím to. Musím ven, všechno mě štve.  CARNATION zabíjejí na potkání hudbou! A dělají to s elegancí zkušených death metalových hrobníků!

Asphyx says:

I'm picking up a hammer. It's about time. I can feel it. I have to get out, everything's bothering me. The dull stares of the people on the street, the TV news and especially the internet, which has turned into a dirty sewer. I slam the door behind me and switch to another mode. I fall back into the darkness and head towards the cemetery. They're waiting for me. The most beautiful zombies in town. We rattle a bag of bones and dance to the beat of the new album by Belgian darkies CARNATION. The music cuts into my brain like a sharp knife. I'll put the final nail in the coffin and turn up the volume.

If you've been following this pack since their early days, you know very well that they are very precise in their tomb craft and that they never underestimate the basic things like sound, cover, production, but maybe even clips and, as far as I've seen, live presentation. I might miss a bit of the old dirt with them, but I don't mind. The new stuff is again very good. In all aspects.

There's a huge, foul stench coming from the graves. The bodies are already in a considerable state of decomposition. There is nothing to do but reminisce about the 1990s to the sound of this record. If you like BLOODBATH, ENTOMBED or more recently HELSLAVE, this new album is for you. I like that the band as a whole is evolving, each album is a bit different. The new album is then more varied than the earlier ones. At least that's how I and all zombies perceive "Cursed Mortality". More attentive readers may be wondering what I brought the hammer for, which I mention in the beginning of today's review. It's obvious, after all, as is the fact that we're all going to die someday. When the party's over, I've got work to do. I have to crush a lot of old mangy bones and skulls. I have to get out the anger I've built up over the past few days. Clear my head, bury a few corpses in the cold earth. That's what it's all about, and that's the very definition of what's happening on the new record. I recommend serving it in a cold room, in old graveyards and on coffin lids. Once again the Belgians have managed to record an album that rips to shreds. Personally, I could see a bit more dirt and that hard to define patina, but that's just a minor detail. Otherwise, the new album is great in all aspects. I'm picking up the hammer. It's about time. I can feel it. I've got to get out, everything's bothering me. CARNATION are killing it with the music! And they do it with the elegance of seasoned death metal gravediggers!


01. Herald Of Demise 
02. Maruta 
03. Metropolis 
04. Replicant 
05. Dutroux 
06. Submerged In Deafening Silence 
07. Cycle Of Suffering 
08. Cursed Mortality

Recenze/review - KING - Fury and Death (2023)

KING - Fury and Death
CD 2023, Soulseller Records

for english please scroll down

Jednou za čas mě to popadne. Musím vyrazit ven. Ztratit se v lesích, vylézt na horu a skočit do hlubin. Vznášet se ve větru, rozdrásat si obličej do krve. Potřebuji k tomu jenom čas a nějakou hudbu, které mě bude na mé cestě provázet. Vybírám velmi pečlivě. Musí se mi dostat do žil, musí mě pálit ve vnitřnostech. Třetí album australské kapely KING mě zastihlo nepřipraveného. O kapele jsem dosud nic nevěděl. Sedl jsem si, několikrát si jejich novinku "Fury and Death" poslechl. V nohách jsem najednou ucítil neklid a musel jsem ven, na vzduch.

Melodie totiž vyniknou nejlépe v chladu a tichu. Mimo rušnou ulici. Toulal jsem se po horách a pomalu se stával stínem. Rozplynul jsem se ve věčnosti. Daleko od lidí, daleko od frustrací, vzteku a nenávisti. Uprostřed nicoty jsem neustále přidával hlasitost a užíval si vznešené, majestátní a epické melodie. Potkává se zde melodický black metal, syrový death a studený vítr z onoho světa. Album nelze jinak, než doporučit. 

KING jsou kapelou, která je složená ze samých zkušených muzikantů. Ti moc dobře vědí, jaký chtějí mít zvuk, produkci i obal. Vše sedí krásně na svých místech a vzájemně se doplňuje. Fanoušek tak dostane komplexní zážitek. Pánové ale přidávají i něco navíc, kus sebe samého. Je znát, že pevně věří tomu, co hrají. Vznáším se na ledových vlnách řeky, která teče přímo na onen svět. Loďka se houpá a jsem zmrzlý až na kost. Konečně jsem došel do cíle. Asi už navždy budu mít tuhle nahrávku spojenou s nekonečným touláním nocí. Novinka se opravdu musí poslouchat v klidu, nejlépe i ve tmě. Teprve potom, když nejste ničím rozptylováni, vynikne naplno její síla. Skladby jsou velmi naléhavé, jedovaté. Mám pocit, že stojím ve starém chrámu a kolem nohou se mi plazí hadi. Kroutí se a hypnotizují mě, stejně jako hudba, jako jednotlivé motivy. Nové album mi začalo kolovat v žilách až po nějaké době. "Fury and Death" je přesně tím druhem hudby, která vynikne až po čase. Vyžaduje soustředěný poslech, pochmurnou náladu a touhu poznávat. Musíte mít fantazii a musíte mít rádi vášeň. Letošní deska je velmi pestrým dílem. Australané umí být majestátní a tajemní, ale i ostří a zničující. Celou nahrávkou se potom jako krvavá stopa prolíná zvláštní neklid. Přiznám se, že jsem velmi pozitivně překvapen. Ihned jsem si sehnal i další alba z dílny těchto tmářů a nezbývá mi nic jiného, než se poklonit až k zemi. Jednou za čas mě to popadne. Musím vyrazit ven. Ztratit se v lesích, vylézt na horu a skočit do hlubin. Vznášet se ve větru, rozdrásat si obličej do krve. Vznešený, epický melodic black death metalový opus! Symfonie ohně a ledu! 

Asphyx says:

Every once in a while, it gets to me. I have to go out. Get lost in the woods, climb a mountain and jump into the deep. Float in the wind, tear my face to blood. All I need is time and some music to accompany me on my journey. I choose very carefully. It has to get into my veins, it has to burn in my guts. The third album by Australian band KING caught me off guard. I didn't know anything about the band until now. I sat down, listened to their new album "Fury and Death" a few times. Suddenly I felt uneasiness in my legs and I had to go outside for some air.

Melodies are best in the cold and silence. Outside the busy street. I wandered the mountains, slowly becoming a shadow. I dissolved into eternity. Away from people, away from frustration, anger and hatred. In the middle of nowhere, I kept turning up the volume and enjoying the sublime, majestic and epic melodies. Melodic black metal, raw death and cold wind from the other world meet here. The album cannot be recommended in any other way.

KING is a band that is composed of all experienced musicians. They know very well what they want their sound, production and cover to be. Everything fits beautifully in place and complements each other. The fan gets a complete experience. But the gentlemen also add something extra, a piece of themselves. You can tell that they firmly believe in what they are playing. I float on the icy waves of a river that flows straight to the other world. The boat rocks and I'm frozen to the bone. I've finally reached my destination. I'll probably always have this record associated with endless wandering through the night. The novelty really must be listened to in peace, preferably in the dark. Only then, when you are not distracted by anything, will its full power shine through. The songs are very urgent, poisonous. I feel like I'm standing in an old temple with snakes slithering around my feet. They twist and hypnotize me, as much as the music, as much as the individual motifs. The new album started to flow in my veins after some time. "Fury and Death" is exactly the kind of music that comes out after a while. It requires focused listening, a somber mood and a desire to explore. You have to have imagination and you have to like passion. This year's album is a very varied work. The Aussies can be majestic and mysterious, but also edgy and devastating. A strange unease then runs like a trail of blood through the whole record. I must admit that I am very positively surprised. I immediately picked up other albums by these darkies and have no choice but to bow down to the ground. Once in a while it grabs me. I have to get out. Get lost in the woods, climb a mountain and jump into the deep. Float in the wind, tear my face to blood. A sublime, epic melodic black death metal opus! A symphony of fire and ice!

01. Mist
02. Perception Ignited
03. Volcano
04. Mountains Of Ice
05. Black Dimension
06. Once And For All
07. Into The Fire
08. Death In The Cosmos
09. Crepuscular
10. To The Stars

Tony Forde - Vocals
Dave Hill - Guitars
David Haley - Drums
Tim Anderson - Bass

KNIŽNÍ TIPY - Katyně - Pavel Kohout (1978)

Katyně - Pavel Kohout
1978 (2008), Academia

Já vím, v dnešní podivné době jsou lidé, kteří tomuto autorovi nemohou přijít na jméno. Pravdou je, že býval přesvědčeným komunistou. Abych pravdu řekl, tak mi to bylo kdysi na plzeňských kolejích úplně jedno. Bylo pár let po revoluci a s kamarády jsme hltali všechny knihy, které jsou něčím jiné. Znáte to, člověk je mladý a rád objevuje. Chodili jsme a měli šály i v létě, někteří z nás dokonce barety. Což tedy bylo trošku zvláštní, protože někteří z nás byli metalisty, jiní punkáči a další vyznávali jehom intelektuální rok. Všichni jsme se neustále scházeli po hospodách a dokola distutovali nejen o knhách. Pamatuji si to jako dnes. Bylo šero, smog a v ulicích smrděly kanály. Šinu si to po Klatovské, protože nemám na tramvajenku. Potkám spolužáka Michala. Kam jdeš? Odpovím, že na salát a rohlík. Pak bych měl jít do školy. Serem na to, ne? Jsou to jen přednášky. Zapadli jsme do bufáče a pak nám někdo poslal piva. Nakyslej gambáč, ale po ránu dobrý. 

V rohu seděl Kára. Kluk odněkud z Vansdorfu, který stejně jako my moc nevěděl, proč je na strojárně. On hodně hulil. Byl jedním z prvních, co si pěstoval vlastní trávu. Byl její velký propagátor a nám přišel totálně mimo. Vyhulenej až běda. Ale jeho máma byla lékařka, kterou za komára dost šikanovali. Nevím, jaký býval underground ve Vansdorfu, ale asi dobrý, protože Kára vždycky vzal mámě z knihovny nějakou dobrotu. Tohle si přečtěte sráči. Se poserete. Předal mi Katyni s tím, že jestli mu jí do čtvrtka nevrátím, zabije mě. Asi to tak nemyslel, ale míval záchvaty vzteku. Jednou jsem ho viděl, jak mlátí hlavou o zeď na chodbě. Měl čelo celé od krve a tak jsem mu věřil. Další důvod, proč nejít do školy. Dáme ještě dvě, ale nejsou fakt prachy, tak jdeme na kolej. Knihu si beru jako první. A od začátku mě poměrně šokuje. Tenkrát se sice člověk dostal občas k nějakému hororu, ale tohle bylo fakt psycho. 

Mnohé odradí podivný jazyk, na který si musíte nejdříve zvyknout. I po letech jsem se občas ztrácel. Pravdou ale je, že téma je natolik zvláštní a divné, že jsem se nemohl odtrhnout. Slabší povahy budou možná i zvracet. Některé způsoby mučení, které se Lízinka Tachecí učí, jsou opravdu odporné. Osobně jsem proto, aby byli vrazi popraveni a dovedl bych pochopit, že tuhle hnusnou práci musí někdo dělat, ale mučení je jiná věc. Z principu se mi to hnusí. Mimochodem, celou dobu jsem měl pocit, že se Kohout svým způsobem trošku inspiroval u ruských autorů (Bulgakov). Možná je to ale jen můj pocit. Knihu jsem četl hned, co jsem dorazil na pokoj. Odpoledne se vrátila ze školy moje holka a protože jsme byli mladí, tak na to chtěla vlítnout. Nemohl jsem, pořád jsem měl v hlavě některé pasáže a nemohl jsem na ně přestat myslet. Uvědomme si, že tenkrát nebyly ještě zprávy plné uřezaných hlav a násilí nebylo tolik zesměšňováno a glorifikováno. Taky mi bylo dvacet a i když jsem už viděl ledacos, stále mě podobné příběhy šokovaly.

Teprve teď, po mnoha letech jsem více pochopil, že je kniha napsaná satiricky, s nadhledem, že je kritikou lůzy. Dnes už mě tolik nešokovaly způsoby mučení, ale spíše chlad některých postav. Bohužel, najednou se mi spousta pasáží spojovala s tím, co jsem za poslední dobu slyšel a viděl. Ve své podstatě jsme stále zvířata, která když dojde na lámání chleba, dokáží být hodně krutá. Vlastně by se dalo také napsat, že Katyně po letech hodně uzrála, chápu ji zcela jinak. Nebo lépe, oceňuji na ní více věcí, než když jsem byl mladý. Pokud jste citliví a vadí vám krev, tak tenhle příběh nečtěte. Vlastně ani nevím proč jsem se ke knížce vrátil. Možná jsem chtěl zkusit, co se mnou udělá po letech. Nebo to je tím, že poslední roky dost často vzpomínám. Nevím, ale je prostým faktem, že tahle kniha je mojí součástí. Dost často na ní myslím, když sleduji z povzdálí události posledních let.

Vlastně ani nevím, jestli vám Katyni doporučit. Sám autor o ní napsal, že s ní strávil sedm let, že některé pasáže doslova prozvracel. Je to hnus a lidská špína, ale také je to velmi zajímavá porce literatury. Co dodat? Myslím, že tentokrát nic. Nevím, jestli vás můj dnešní tip zaujme. Faktem ale je, že Katyně má co říct i dnes. Děkuji za pozornost. Mějte se co nejlépe. 

Hlavní hrdinka je Lízinka Tachecí, kterou nechtějí přijmout na žádnou ze středních škol. Její ctižádostivá matka se snaží ze všech sil, aby její dcera mohla mít maturitu. Nakonec se dostane do prvního ročníku nově založené školy pro katy, tzv. SUPOV (Střední učiliště popravních věd). Studium ve škole je jednoroční a hlavní příběhová linie románu kopíruje důležité události školního roku.


čtvrtek 16. listopadu 2023

Recenze/review - CRUEL FATE - Destin Cruel (2023)

CRUEL FATE - Destin Cruel
CD 2023, Personal Records

for english please scroll down

Vždy máš nakonec jen dvě možnosti. Buď tě uloží do studené země a nebo shoříš v plamenech. Sedím v temné márnici a prohlížím si mrtvá těla. Někdo má na tváři klid a připadá mi, že se dokonce usmívá. Jiný je zohavený a musel za svého života hodně trpět. Sednu si, pustím si novou desku kanadských CRUEL FATE a rozmlouvám s dušemi prokletých. Tohle je přesně druh hudby, kterou budu vždy podporovat. Je vlastně jedno, jak jednou budu pohřbený. Hudba je jenom jedna. V mojí krvi koluje prašivý death metal. 

S tvorbou této smečky jsem se poprvé setkal v roce 2019, u příležitosti vydání jejich debutového alba "A Quaternary of Decrepit Night Mares" (odkaz na recenzi a rozhovor naleznete dole pod článkem). Stalo se tenkrát na dlouhou dobu mým průvodcem v záhrobí. Novinka je volným pokračováním nastavené morbidní cesty. Opět se jedná o absolutní temnotu, nahrubo nasekanou tmu a chlad. Takhle nějak si představuji, že se má hrát poctivý smrtící kov!

Najednou je v márnici velmi živo. Mrtvoly vylézají z rakví a tančí do zběsilého rytmu. Kýváme se a vzduchem se najednou vznáší nejen pach rozkládajících se tkání, ale i ostré riffy, chorobný vokál a bicí, které vám vystřelí mozek z hlavy. CRUEL FATE jedou kupředu jako buldozer, který nelze zastavit. Představte si pradávný hrob z devadesátých let minulého století, hromadu shnilých kostí a lebek. Tisíce vzpomínek, tisíce způsobů smrti. Pánové se volně inspirovali u smeček typu JUNGLE ROT, BOLT THROWER, MEMORIAM, BODYFARM, GRAVE, ASPHYX,, MASSACRE. A udělali to velmi elegantně a zkušeně. Přidávají velkou porci svých vlastních nápadů. Mám to nastavené tak, že musím z nahrávek cítit opravdovost, skladby mě musí bavit a rozdrásat obličej do krve. Kanaďanům se to opět povedlo na výbornou. Je to i díky skvělému prašivému zvuku, je to díky atmosféře, která je velmi podmanivá. Opravdu se cítím jako bych navštívil starý hřbitov. Uprostřed noci. Otevřu rezavou bránu a vstoupím dovnitř. Stovky křížů, zamířím rovnou do márnice. Zapínám znovu play a těším se, že dnešní noc bude hodně dlouhá. Přiznám se bez mučení, já v dnešním podivném světě potřebuji alba, jako je "Destin Cruel". Pomáhají mi přežít. Vždy máš nakonec jen dvě možnosti. Buď tě uloží do studené země a nebo shoříš v plamenech. Sedím v temné márnici a prohlížím si mrtvá těla. Někdo má na tváři klid a připadá mi, že se dokonce usmívá. Jiný je zohavený a musel za svého života hodně trpět. Sednu si, pustím si novou desku kanadských CRUEL FATE a rozmlouvám s dušemi prokletých. Do uší mi zní nové album a já vím, že jednou shořím v pekle. Těším se! Než se tak stane, tak budu tuhle desku poslouchat stále dál. Je totiž výborná! Morbidní, plesnivá death metalová mrtvola! U téhle nahrávky shnijete zaživa! Rakev byla znovu otevřena!

Asphyx says:

You always end up with two choices. Either they put you in the cold ground or you go up in flames. I'm sitting in a dark morgue looking at dead bodies. Someone's face is calm and I think they're even smiling. Others are mutilated and must have suffered a lot in their lifetime. I sit down, put on the new album by Canada's CRUEL FATE and talk to the souls of the damned. This is exactly the kind of music I will always support. It doesn't really matter how I'm buried one day. There's only one music. There's dirty death metal in my blood. 

I first encountered the work of this pack in 2019, on the occasion of the release of their debut album "A Quaternary of Decrepit Night Mares" (link to review and interview below). It became my guide to the afterlife for a long time back then. The new album is a loose continuation of the morbid path set. Once again it is absolute darkness, coarsely chopped darkness and coldness. This is how I imagine honest death metal should be played!

Suddenly the morgue is very busy. The corpses come out of their coffins and dance to a frantic rhythm. We sway and suddenly the air is filled with the smell of decomposing tissue, but also with sharp riffs, sick vocals and drums that will blow your brains out. CRUEL FATE drive forward like a bulldozer that cannot be stopped. Imagine an ancient grave from the 1990s, a pile of rotten bones and skulls. Thousands of memories, thousands of ways to die. Gentlemen were loosely inspired by packs like JUNGLE ROT, BOLT THROWER, MEMORIAM, BODYFARM, GRAVE, ASPHYX,, MASSACRE. And they did it very elegantly and expertly. They add a big portion of their own ideas. I have it set up so that I have to make the records feel real, the songs have to entertain me and tear my face to blood. Once again, the Canadians have done it to perfection. It's also thanks to the great dusty sound, it's thanks to the atmosphere, which is very captivating. I really feel like I'm visiting an old graveyard. In the middle of the night. I open the rusty gate and step inside. Hundreds of crosses, I head straight for the morgue. I turn the play back on and look forward to a very long night tonight. I'll admit without torture, I need albums like "Destin Cruel" in today's strange world. They help me survive. You only ever have two choices in the end. Either they put you in the cold ground or you go up in flames. I'm sitting in a dark morgue looking at dead bodies. Someone's face is calm and I think they're even smiling. Others are mutilated and must have suffered a lot in their lifetime. I sit down, put on the new album by Canada's CRUEL FATE and talk to the souls of the damned. The new album hits my ears and I know that one day I'll burn in hell. I'm looking forward to it! Until that happens, I'm going to keep listening to this record. It's great! Morbid, moldy death metal corpse! This record will rot you alive! The coffin has been reopened!


1. Triomphe De La Mort
2. Vampire Boréal
3. Destin Cruel
4. Transit Sidéral
5. Descente Aux Enfers
6. Feu Christique
7. L'Usurpateur

M. Duval : vocals
M. Choquette : samples, guitars
S. Bouchard : drums
C. Lecompte : guitars, bass, lyrics

Recenze/review - PLAGUE RIDER - Intensities (2023)

PLAGUE RIDER - Intensities
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Stejně je to zvláštní. Co po nás jednou zbyde? Dívám se do tmy a na stole stojí urna. Je na ní moje jméno. Hromádka popela ve vesmíru. Možná ještě duše, která bude navěky bloudit prostorem a časem. Vypadá to, že nikdy nenajdu klid. Až navěky, amen. Stejně je to zvláštní, co ve mě dokáže některá hudba probudit za představy a fantazie. Možná je to tím, že se vrátili britští PLAGUE RIDER. Kapela, která hraje velmi zajímavě, jinak, originálně. Alespoň tak vnímám jejich novou desku "Intensities" já. 

Už jste o tom někdy přemýšleli? Chcete hnít spoustu let v zemi nebo raději shoříte v plamenech? Když poslouchám tuhle kapelu, tak jsem spíše příznivcem ohně. Novinka je hodně intenzivním, neklidným albech plným zajímavých death metalových kompozic. Zhasněte všechny světla, přidejte hlasitost a vychutnejte si ozvěny, které nejsou z tohoto světa. 

Je to samozřejmě muzika, která se těžko poslouchá. Je nutné mnoho společných setkání, aby vám pronikla do žil. Nicméně, osobně se mi přístup, jakým tahle smečka tvoří a skládá líbí. Hodně se mi líbí zvuk, pod kterým je podepsán Colin Marston (Gorguts). Kapela si vůbec dala na formální věci velmi záležet. Není divu, členy jsou muzikanti, kteří už mají ledacos za sebou. Vzpomeňme jejich působení v kapelách jako LIVE BURIAL, HORRIFIED, DYBBUK. Fanoušek se tak může soustředit na jednotlivé nápady, na atmosféru, na proměnlivé nálady, změny tempa, složité pasáže. Jako celek vám možná bude nové album připadat zpočátku roztříštěné. Nenechte se ale mýlit. Deska má v sobě něco zvláštního, neotřelého, neklidného, co se vám dostane do krve, pokud necháte svoji fantazii rozlétnout. Myslím si, že pokud jsou častými hosty ve vašich přehrávačích smečky typu GORGUTS, ATHEIST, MORBID ANGEL, DISKORD, PYRRHON, ARTIFICIAL BRAIN, budete určitě spokojeni. Možná pak budete také přemýšlet o věcech, které jsou mezi naším a oním světem. Na podobnou hudbu musím mít náladu. Klid a ticho. Teprve potom vynikne jejich síla naplno. U PLAGUE RIDER se mi to osvědčilo. Stejně je to zvláštní. Co po nás jednou zbyde? Dívám se do tmy a na stole stojí urna. Je na ní moje jméno. Hromádka popela ve vesmíru. Možná ještě duše, která bude navěky bloudit prostorem a časem. Vypadá to, že nikdy nenajdu klid. Nebo ano? Když poslouchám "Intensities", tak pluji po řece Styx. Divoký, napínavý, technický death metalový výlet do jiné dimenze, který připomíná valící se lavinu! 

Asphyx says:

It's still weird. What will be left of us someday? I look out into the darkness and there's an urn on the table. It has my name on it. A pile of ashes in space. Perhaps a soul that will forever wander through space and time. It seems I'll never find peace. Until forever, amen. Still, it's strange what some music can awaken in me for imaginations and fantasies. Maybe it's the return of British PLAGUE RIDER. A band that plays very interesting, different, original music. At least that's how I perceive their new album "Intensities"

Have you ever thought about it? Do you want to rot in the ground for many years or would you rather burn in flames? When I listen to this band, I'm more of a fan of fire. The new album is a very intense, restless album full of interesting death metal compositions. Turn off all the lights, turn up the volume and enjoy the echoes that are not of this world.

Of course, it's music that's hard to listen to. It takes many meetings together to get it into your veins. However, I personally like the approach this pack takes to creating and composing. I like a lot the sound that Colin Marston (Gorguts) is behind. The band in general has put a lot of thought into the formal stuff. No wonder, the members are musicians who have been through a lot. Let's remember their time in bands like LIVE BURIAL, HORRIFIED, DYBBUK. So the fan can focus on individual ideas, on the atmosphere, on changing moods, tempo changes, complex passages. As a whole, the new album may seem fragmented at first. But don't be mistaken. The album has something special, novel, restless, that will get into your blood if you let your imagination run wild. I think that if you often have GORGUTS, ATHEIST, MORBID ANGEL, DISKORD, PYRRHON, ARTIFICIAL BRAIN in your players, you will be satisfied. Maybe then you will also think about the things that are between our world and the other world. I have to be in the mood for music like this. Peace and quiet. Only then will their full power come through. PLAGUE RIDER has proven to be a good one for me. Still, it's strange. What's left of us? I look into the darkness and there's an urn on the table. It has my name on it. A pile of ashes in space. Perhaps a soul that will forever wander through space and time. It seems I'll never find peace. Or will I? When I listen to "Intensities", I'm floating down the River Styx. A wild, thrilling, technical death metal trip to another dimension that feels like a rolling avalanche!

Track listing -
1. Temporal Fixation
2. An Executive
3. Modern Serf
4. Toil
5. The Refrain
6. Challenger's Lecture
7. Without Organs

Line up -
Jake Bielby (Dybbuk, ex-Live Burial) - Guitar
Lee Anderson (ex-Live Burial, ex-Horrified) - Bass
James Watts (Dybbuk) - Vocals/Noise
Matthew Henderson (ex-Live Burial, ex-Horrified) - Drums

Mastered by Colin Marston (Gorguts)
Artwork by James Watts