DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemlive. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemlive. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 20. června 2023

Report, photos, video - HEAVING EARTH, DORMANT ORDEAL, SONUM, INNESPHERE - club Divadlo pod Lampou, Plzeň - 19. 06. 2023


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

Už zase slyším hlasy ve své hlavě. Říkají mi, abych šel. Zvedni se, nevadí, že si unavený, že máš spoustu soukromých starostí. Měl bys odpočívat, měl bys sedět u televize nebo internetu a nadávat na všechno a všechny kolem. Už máš na to věk, kámo. Jenže nemůžu jinak. Už o víkendu si narvu do přehrávače kapely, které budou dnes večer vystupovat. Poslouchám je stále dokola, stavím u toho zeď, čtu si i cestuji dlouhé kilometry do Jizerek a zpět. Poslední roky si říkám, co by na to řekl psychiatr. Je to normální? A co je vlastně normální?

Měl jsem to tahle jako puberťák a zůstalo mi to do dnes. Metal byl pro mě vždy relaxem, koncerty milou povinností a hudební ulita únikem i vyčištěním hlavy. Roky postupně přibývají a povinností mám nad hlavu. Náročné období mezi mládím a důchodem, ve kterém vám v některých momentech nezbývá nic jiného, než černý humor a hudba. HEAVING EARTH se vrátili na pódia po dlouhých šesti letech. A vzhledem k tomu, že jejich pouť podsvětím sleduji od jejich začátků a líbí se mi vývoj, jakým procházejí, nesměl jsem v Divadle pod Lampou chybět.


Když se po víkendu probudím, jsou čtyři hodiny ráno. Protáhnu se a už v tramvaji mezi smradem a těžkým vzduchem pomalu zjišťuji, že moje tělo je rozlámané. Nevadí, to večer přechlastám a přidám si hlasitost ve svém přehrávači. Den v práci proběhne poměrně v klidu. Pokud si tedy odmyslím neustále stěžování některých mých kolegů na život. To máte z toho, že neposloucháte death metal, pomyslím si, ve tři odpíchnu a mé kroky jsou najednou lehké, jako bych byl mladá indiánská dívka. Těším se na pivko. V hospodě U Ševců do mě padá jeden kousek za druhým. Dělám si náladu, mám to takhle zafixované od mládí. Pokecáme, popijeme, je nám moc fajn. Ideální stav, řekl bych.

Do klubu dorazíme s úsměvem na tváři. Je to vlastně zvláštní. Dnes večer se bude hrát ostrá, náročná a temná hudba. Nesmějeme se sami. Na podobné akce chodí opravdoví fanoušci, kteří si zkrátka chtějí udělat radost jako my. Pan psychiatr by byl spokojený. My se vyřveme pod pódiem, my nemusíme psát jedovaté slinty na sociální sítě, pomlouvat. Nám stačí naše ulity a sem tam podobný večer, který strávíme se stejně naladěnými maniaky. Hodím do sebe ještě nějaká piva. Mžourám na foťák, aby byl aspoň trošku dobře nastavený. Musím si všechno zaznamenat, protože až mi nebude jednou sloužit paměť, třeba mi vzpomínky naskočí. Těším se na první kapelu. 

INNESPHERE - není žádným tejmstvím, že tahle smečka mě baví jak naživo, tak z nahrávek. Líbí se mi, jakým způsobem kombinují mrazivé melodie se zničujícími pasážemi. Mám rád, když kapela u skládání přemýšlí. V pondělí se jednalo o další velmi povedené vystoupení v řadě. Jen si myslím, že pořadatelé už by mohli dávat tyhle plzeňské bojovníky do lepších hracích časů. Určitě by si to zasloužili, už jenom za harmonie, které mám u nich tolik rád. Když si je totiž srovnám s některými neustále se opakujícími kapelami nevalné kvality na různých festivalech, INNESPHERE rozhodně vítězí. Vyhráli i v Divadle pod Lampou. Bylo to mocné, pestré, zajímavé a hlavně - nenudil jsem se ani chvilku. 



It's no secret that I enjoy this bunch both live and on record. I like the way they combine chilling melodies with devastating passages. I like it when a band thinks when they compose. Monday was another very good show in a row. I just think the promoters could be giving these Pilsen warriors better playing time already. They certainly deserve it, if only for the harmonies I love so much about them. When I compare them with some constantly repeating bands of poor quality at various festivals, INNESPHERE definitely wins. They also won at Divadlo pod Lampou. It was powerful, colourful, interesting and most importantly - I wasn't bored for a moment.

SONUM - tahle kapela na mě působila jako kopanec přímo do obličeje. Základem jejich tvorby je klasický death metal, který je doplňován o spoustu zajímavých momentů. Nebál bych se použít termíny jako disonance, psychedelie, chaos a morové rány. Výsledný koktejl mi velmi chutnal. Bylo to inteligentně složené, velmi dobře prezentované. Navíc, bylo hodně znát, že kapelu baví hrát, že by se pro nás roztrhala. Ocenil jsem celkovou atmosféru. Klubem opravdu létaly černé a pochmurné nálady. V určitých momentech byly některé skladby neuchopitelné, ale zároveń se mi zadřely hluboko pod kůži. SONUM jsem neznal, omlouvám se, a tak jsem si pro sebe objevil další skupinu, kterou budu sledovat. Infernální pocta nekonečným stínům!




This band was like a kick in the face to me. The basis of their work is classic death metal, which is supplemented with a lot of interesting moments. I wouldn't be afraid to use terms like dissonance, psychedelia, chaos and plague. I liked the resulting cocktail very much. It was intelligently composed, very well presented. Plus, you could tell a lot that the band enjoyed playing, they would tear it up for us. I appreciated the overall atmosphere. There was a really black and somber mood flying through the club. At certain moments, some of the songs were ungraspable, but at the same time they got deep under my skin. I didn't know SONUM, sorry, so I discovered for myself another band to follow. An infernal tribute to the infinite shadows!

DORMANT ORDEAL - bývá už dobrým zvykem, že na kapely z Polska je spolehnutí. Pánové působili velmi skromně. Ale jen do té doby, než začali hrát. To byl takovej šílenej nářez, že mi málem vypadl mozek z hlavy. Perfektně zahrané, divoké, zničující, temné, jako myšlenky zvrácených jeptišek. U podobných koncertů si vždycky říkám, že nemám dostatek slov, abych je popsal. Vždycky je lepší stát pod pódiem, sledovat pohyby po hmatníku, údery bicích a užívat si řev bestie. Bylo to staroškolské a moderní zároveň. Technické, kreativní a ještě v sobě měly skladby takový ten shnilý základ, který máme my, staří psi tolik rádi. Měl jsem pocit, že mi kapela zabodla do vnitřností rezavý nůž a již po několika skladbách jsem byl zasažen snětí. Jakobych spadnul do obrovského mlýna, který rozdrtil moji lebku i všechny kosti v těle. Tohle byla poctivá jatka, smradlavá kafilerie a hlavně neskutečná porce temné energie. Krutost, špína a nakumulovaný vztek! Brutální a morbidní death metalová show!

 




It is a good habit that bands from Poland can be relied on. The gentlemen seemed very modest. But only until they started playing. That was such a crazy blast, it nearly blew my brains out. Perfectly played, wild, devastating, dark, like the thoughts of perverted nuns. I always think I don't have enough words to describe concerts like this. It's always better to stand under the stage, watch the movements on the fretboard, the percussion strikes and enjoy the roar of the beast. It was old school and modern at the same time. Technical, creative, and yet the songs still had that rotten foundation that we old dogs love so much. I felt like the band had stuck a rusty knife in my gut and after just a few songs I was hit with anthrax. It was as if I had fallen into a giant mill that crushed my skull and every bone in my body. This was a fair slaughter, a stinking rendering and most of all an incredible portion of dark energy. Cruelty, filth and accumulated rage! A brutal and morbid death metal show!

HEAVING EARTH - v téhle sestavě jsem je naživo ještě nikdy neviděl. Byl jsem zvědavý, jak budou jejich nové skladby znít naživo. Jsou totiž velmi komplikované, náročné a složité. Pánové si s sebou přivezli bubenického mistra Giulio Galatima (HIDEOUS DIVINITY, NERO DI MARTE, MASS INFECTION). Měl jsem přesně takovou tu náladu, ve které potřebuji technický death metal. Mé přání bylo splněno. A to prosím na výbornou. Znám tvorbu kapely z paměti. Bývá častým hostem v mé ulitě. Bylo na čase opustit tenhle svět. Ztratil jsem se mezi melodiemi, procházel se v jiných dimenzích, usmíval se a znovu naskakoval na krvavé vlny. Od začátku do konce to byla první death metalová liga. Bez debat. Některé pasáže byly sice až moc dlouhé, ale řetěz nikdy nespadl. Muzika pro hudební gurmány. Death metal odněkud z vesmíru, který nám v budoucnu přivezou vetřelci. Hodně dobrý byl vokál (Sepp)! A ty bicí, hergot, já nechtěl, aby to skončilo. Byl jsem v exatickém stavu a nevnímal nic jiného než hudbu. Death metalový stroj z budoucnosti, po kterém zbyla v hlavě krvavá šmouha! Masakr!







I've never seen them live in this lineup before. I was curious to see how their new songs would sound live. They are very complicated, challenging and intricate. The gentlemen brought with them drum master Giulio Galatimo (HIDEOUS DIVINITY, NERO DI MARTE, MASS INFECTION). I was in exactly the mood I need technical death metal in. My wish was fulfilled. And please do it in a perfect way. I know the band's work from memory. He is a frequent guest in my shell. It was time to leave this world. I lost myself among the melodies, walking in other dimensions, smiling and jumping on the bloody waves again. From start to finish, it was the first death metal league. No doubt about it. Some passages were too long, but the chain never fell off. Music for music gourmets. Death metal from somewhere in the universe, brought to us in the future by aliens. The vocals were very good (Sepp)!  And the drums, damn, I didn't want it to end. I was in an ecstatic state and I couldn't feel anything but the music. A death metal machine from the future that left a bloody stain on my head! Massacre!

Zvuk byl víceméně v pořádku. Jenom zpěv byl u všech kapel upozaděný. 

Klub mám velmi rád. Mají tu dobré, vcelku na dnešní dobu i levné pivo, milou obsluhu a celkové se jedná o dnes již legendární prostor.

Co se týká organizace, tak zamrzelo jen jediné. Když napíšu, že se bude začínat v půl osmé, tak to nebudu posouvat na sedmou. Jsou zkrátka lidi, kteří vstávají ráno ve čtyři a každá taková prodleva je (mě) okrádá o drahocenný spánek. Jinak ale vše v pořádku. Návštěvnost nebyla velká, odhadem padesát platících. A to možná přeháním. Inu Plzeň.

Mám rád svý jistý a tak si dám ještě jedno před spaním. Tedy, tomu spaní moc nedám. Než se dostanu domů a osprchuji se, vychází mi z téhle rovnice jen pár (dvě) hodin v limbu. Nevadí, když jdu druhý den přes park a očima hledám, kde se objeví nějaký ten feťák nebo bezdomovec, jsem zase zpátky ve své ulitě. Jsem moc rád, že jsem hlasy ve své hlavě poslechl, dal vale každodennímu stereotypu a vyrazil. Byl to velmi povedený večer. No řekněte, skvělé kapely, navíc v Plzni, takže odpadl vlak a nekonečné cesty. Kamarádi, které vždy rád vidím, moře piva a smíchu. Pro někoho možná málo, ale já načerpal energii na dlouhou dobu, díky za to. Jak říkával můj děda, odpočinu si až v rakvi. Díky za pozornost a ať vaše kroky provází síla a zdravý rozum. 


about HEAVING EARTH and DORMANT ORDEAL on DEADLY STORM ZINE:

DORMANT ORDEAL

Recenze/review - DORMANT ORDEAL - The Grand Scheme Of Things (2021):

Recenze/review - DORMANT ORDEAL - We Had It Coming (2016):

HEAVING EARTH



Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 25. listopadu 2022

Report, photos, video - ARCHGOAT, WHOREDOM RIFE, THEOTOXIN - Prague, club Futurum - 24. 11. 2022


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


"Pochválen buď Ježíš Kristus, vy kurvy!"

Pronesl na plzeňském nádraží jeden bezdomovec, který očividně hodně popil. Jak stylové, napadlo mě ihned. Mám za sebou několik šílených týdnů v práci i doma. Padám na hubu, ale vyrazil jsem. Už mám trošku koncertní absťák. PARADISE LOST v Plzni byli sice skvělí, ale chybí mi rouhání, temnota a pořádný nářez. Pozoruji kolem sebe, že jsou lidé uzavřenější. Naučili se díky covidu a válce víc žít doma, být sami. Mám to hodně podobně. Také jsem, mimo jiné, poslední dobou zaznamenal konec spousty webových stránek o muzice. S některými redaktory jsem se bavil a většina skončila znechucena jedovatými příspěvky v diskuzích. Inu, je nás na světě osm miliard a jak známo, debilové se tak nějak množí víc. Samotnému mi bylo v pondělí 48 a říkám si, že dám už jen tak dva roky. Pak odejdu do lesů a budu si číst a poslouchat hudbu. Daleko od asociálních sítí, daleko od pozérů. Ale ještě je čas. 


"Kristova noho!"

Inu ale, inu ale, inu co? Vstával jsem ve čtyři ráno a zítra mě čeká doma další práce. Rekonstrukce bytu se sama neudělá, ale finští ARCHGOAT jsou pro mě povinnost. Mám je totiž moc rád. Navíc přislíbili účast někteří mí kamarádi, které jsem dlouho neviděl. Sedím ve vlaku a v mp3 přehrávači mi hrají noví MACERATION (Recenze/review - MACERATION - It Never Ends... (2022)). Mám trošku obavy, jací lidé do klubu přijdou, protože předkapely jsou čistě black metalové a já jsem zvyklý spíš na poklidné deathery, veselé grindery a nebo flanelové retro thrashery. Tak snad mě nikdo neprokleje. Neumím si ani udělat make up a pandy na mě nikdy nepůsobily děsivě, ale spíše mile a mám sto chutí jim vždycky natrhat bambusové výhonky. 

"Panenko Maria, oroduj za nás!"

Mě vám to ve vlaku vždycky tak šrotuje, že bych byl schopen znovu vymyslet kolo. Mám na sobě křiváka, který mi už spoustu let nejde zapnout, marteny, co mě trošku tlačí, jako každou zimu a když na Smíchově vystoupím, mám toho plné zuby. Jsem utahanej. Achjo, minule na MARDUK na Chmelnici nějaký ožralý blacker vytáhl v mosh-pitu dlouhý nůž. Ze včerejška na dnešek se mi o tom zdálo. Budu muset být asi sveřepý, koneckonců, na koncertech v Plzni to tak bývá dodnes. Nasadím tedy tvrďáckou masku, ale oči mě asi vždycky prozradí. Nějaká stařenka se mě ptá na cestu. Copa já vím, nejsem Pražák, ale podle mapy jí poradím. Usměje se a popřeje mi hezký den. Kdyby jen věděla, kam jdu...



"Svatý Antoníne, stůj při nás!"

Kozlovna na Andělu je naší základnou. Koukám, že za chvilku bude každý koncert drahý sakumprásk s jídlem, vstupenkou, jízdenkami a pivem, jako před pár lety víkend na horách v Rakousku. Ale co, peníze budou a my nebudeme. Říkám si, ale už mám v hlavě vykřičník. Dvě děti na střední škole, manželka, byt, chalupa a stará máma, auto, člověk si už víc vybírá, nemusí být všude. Jsem ale pevně rozhodnut, že si dnešní koncert užiju. Hodně k tomu přispějí kamarádi, kteří se pomalu dostaví, jak švábi na pivo. Pokecáme, probereme svět a super je, že stranou zůstanou ceny másla a práce. Je to hodně na pohodu a musím svým spolubojovníkům vyseknout poklonu. Vidět vás mi zase jednou rozjasnilo hlavu. A to i přesto, že nás čekal pradávný metalový rituál.

"Otčenáš, jenž si na nebesích..."

Dopijeme a jdeme do Futura. U vchodu už stojí několik metalistů, pár jich je i uvnitř a musím rovnou napsat, že skladba fanoušků je přeci jen trošku jiná. Pozná se to podle triček, ale i výrazů ve tváři. Jsem tedy zvyklý na víc úsměvů, tady to vypadá spíš jako v márnici. Alespoň to dokonale doplňuje atmosféru, která nás provází celou akcí. Připravím se do pozice váhavého fotografa. Abych nikomu nepřekážel a udělal si do reportu pár malých skromných snímků. Můj kompaktní Canon sice vypadá mezi všemi těmi nablýskanými čínskými telefony jako chudý příbuzný, ale fotí rozhodně díky čipu lépe (což ale dneska nikoho nezajímá). Rozhlédnu se kolem sebe a fascinují mě některé dívky v kůži (nebo to je latex á la domina?). Čekám na první pandy a doufám, že si zachovám dekórum. Black metal je přeci jen hlavně o zlu a to je jak známo někdy hodně vtipné. Jsem rozhodnut, že se přinejhorším budu smát dovnitř. Jako budhisti. 


THEOTOXIN - člověk se stal člověku vlkem, jak je možno všude čísti a viděti. Antikřesťané z Rakouska, našinci poměrně známí, se začali rouhat o sto šest a mě chvilku trvalo, než jsem se do jejich hudby ponořil. Z nahrávek se mi líbí, připravil jsem se vskutku poctivě, ale nejdřív mě rušil zvuk, pak vizáž, ale nakonec jsem si zvykl a celý set si nakonec užil. Za mě to byla klasika, ale velmi dobře zahraná, chladná a temná tak akorát, zároveň ne zbytečně komplikovaná. Všichni nesvatí museli být spokojeni. Někteří fanoušci kolem mě se dostávali do satanistické extáze, to já zase ne, ale hudebně i prezentačně se mi THEOTOXIN líbili. Mezi lidmi bylo možno spatřit démony. Nebo ne? Já jsem tenhle set takto vnímal a prožíval. Peklo, tma, mráz a smrt! Velmi dobře. All the unholy must have been satisfied.  Demons could be seen among the people. Were there not? That's how I perceived and experienced this set. Hell, darkness, frost and death! Very good. 




Recenze/review - THEOTOXIN - Fragment : Totenruhe (2022):

WHOREDOM RIFE - byli melodičtí tak akorát, temní jako MAYHEM, divocí jako EMPEROR, BURZUM či GORGOROTH. Pánové ctí své vzory značně uvěřitelně. Četl jsem někde, když jsem se připravoval, velké superlativy, ale zase tak dokonalé to nebylo. Některé momenty nebyly tak zlé, jak jsem si představoval. Myslel jsem, že to bude větší peklo, ale to je asi tím, že jsem zažil blackové koncerty v devadesátkách. Budiž tedy tma, mlha a sněť ve vašich duších. Nebylo to vůbec špatné. Vlastně jsem si tuhle norskou smečku poctivě odhrozil,  jen se moje mysl chvílemi toulala spíše po vizuálu, než že bych byl rozřezán a pohřben zaživa hudbou. Ale dobře - tma i chlad vůkol! Jsem zkrátka až moc death metalista a nedokáži všechno tak ocenit. Bylo to peklo? Bylo a o to jde především. Závěr - ano, všechno lehlo popelem. They were melodic just right, dark like MAYHEM, wild like EMPEROR, BURZUM or GORGOROTH. The gentlemen honored their role models in a truly believable way. So be it - darkness! Was it hell? It was, and that's the point. The conclusion - yes, everything went to hell. 




ARCHGOAT - konečně jsem došel svého cíle. Kapelu vidím po dlouhých letech. A stále jsou ve skvělé formě. True a ortodoxní. Nikdy neuhnuli z cesty a pořád umí zahrát pravé nefalšované inferno. V Praze to alespoň potvrdili. Bylo to hodně mrtvolné, syrové, surové, bez kompromisů a zbytečností. A hlavně, neskutečně uvěřitelné. Pánové plivali síru přímo do ksichtu všem pozérům, rádoby retro death metalistům i mudrlantům. Ty jsem samozřejmě v davu neviděl, chodí asi jinam. Jen dobře! Tohle totiž bylo vystoupení pro všechny prokleté, pro hledače totálního, absolutního zla. Hudební trepanace lebky, setkání se všemi poskoky ďábla. Otevřela se nám zase jednou rezavá brána. Skvěle zahráno, s parádním zvukem, bez keců a příkras, bez zbytečností. Pro mě bylo hlavním důkazem i to, že jsem byl mimo, zapomínal jsem na svět okolo a rouhal jsem se o sto šest. Hoď kamenem, kdož si bez viny. Ďábelský zážitek! True and orthodox. This was a show for the damned, for the seekers of total, absolute evil. A musical skull cracking, a meeting with all the minions of the devil. The rusty gates were opened once more. Well played, with great sound, no bullshit, no pretensions, no uselessness. For me, the main proof was also that I was out of it, oblivious to the world around me and blaspheming about a hundred and six. Throw a stone, you who are blameless. A diabolical experience!








Návštěvnost - klub byl zcela zaplněn. Vyprodáno asi nebylo, ale lidí přišlo opravdu hodně.

Organizace - Obscure promotion jako vždy za jedna. Vše běželo jak mělo, časy se dodržovaly a já tímto děkuji i za brzký konec.

Klub - líbil se mi pohodový přístup personálu i prostředí. Futurum mám prostě rád. Tečka.

Pivo - bez připomínek

Zvuk - První dvě kapely vůbec neřezaly. Čekal jsem chladný, ostrý severský sound, ale bylo to takové nijaké, ploché. Na Archgoat se ale vše srovnalo (stál jsem vlevo vpředu).

Jdu rozsvícenou noční Prahou a dýchám do rytmu, abych vydržel tempo až k vlaku. Vzpomenu si na modlitbu hudebníka: "Všemohoucí Bože, zdroji veškerého světla a dárce tvůrčích schopností, ty jsi nás stvořil ke svému obrazu a dal jsi nám schopnost vnímat a tvořit; shlédni do propastné temnoty našich srdcí a pohleď na tu nevýslovnou bídu, do které upadl náš duch i naše hudba od té doby, co nás ovládla slepota k nádheře tvé pravdy."  Ani vlastně nevím proč. Možná, že je všude kolem poslední roky čím dál tím víc vidět špatnost a nenávist. Přemýšlím o tom, což je hodně divné, protože jsem byl na black metalu a deathu a měl bych být ušpiněný jako po černé mši. Jenže já jsem z principu optimista. Koncert jsem si opravdu hodně užil, jen se asi zítra večer v Jizerkách půjdu projít do lesa, abych si všechno srovnal v hlavě. Ona totiž všechna ta negace je super v hudbě, když dáte průchod křiku a nakumulovanému stresu, ale do obyčejného života nepatří. Alespoň takhle vnímám metal já. Ale já už jsem starej a dnešní době moc nerozumím.

Koupím si vodu a kousek čokolády, potřebuji energii. Cesta do Plzně je ještě dlouhá. Uteče ale kupodivu rychle. Přemýšlím o přízracích, démonech a spím jen pár hodin. Probudí mě světlo a jsem rád, že jsem zase doma. A pořád mi hlavou zní věta od bezďáka ze včera: "Pochválen buď Ježíš Kristus, vy kurvy...", která vlastně definovala celý koncert nejlépe. Díky, že jste dočetli až sem. Získáváte vstupenku přímo do pekla. 


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:
------------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 12. října 2022

Report, photos, video - PARADISE LOST, HANGMAN'S CHAIR - Plzeň, Šeříkovka - 11. 10. 2022


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


Zážitek z hudby, obzvláště z té živé, je dle mého nepřenosný. Slovy nejde dokonale vyjádřit atmosféra, bývají jen chabou náhražkou toho, co se na koncertech odehrává. Stáváme pod pódiem, vzhlížíme ke svým idolům, vnímáme zvuk, chvění, ale i pachy, vůně, jiskry, které se vznáší všude kolem, pokud se vystoupení povede. Moje reporty se snažím vždy psát tak, jak je cítím. Pořád si myslím, že okopírovat promo materiály umí každý a dohledat si nové informace zvládá v dnešní době internetu i trošku osvícenější pozér. Samozřejmě to asi není pravda, ale já jsem nikdy nechtěl psát pro hloupé lidi. Stále si totiž myslím (možná naivně), že metal je hlavně radost, že do něj nepatří politika a další svinstva jako závist a hloupost. Jenže znáte to, jsem stará škola a i když si to nechci přiznat, tak moje názory jsou dávno přežité. Alespoň ve virtuálním prostředí.


Koncerty PARADISE LOST jsou pro mě vždy intimním zážitkem. Provázejí mě od puberty, zažil jsem skvělé klubové akce, ne tolik dobré festivaly, ale pokaždé jsem odcházel rozjitřený, ponořený hluboko do sebe. Tentokrát se mnou šla dokonce moje žena. Nebudu nic zastírat, celý večer byl díky ní jiný. Lepší, vznešenější, usměvavější, řekl bych. Do ztraceného ráje jsme se spolu poprvé podívali kdysi dávno, ještě na vysokoškolských kolejích (1996). Je to taková naše společná kapela. Já se totiž pohybuji převážně v death metalových vodách. A abych pravdu řekl, bylo zase jednou osvěžující zajít na slavnější jméno. On ten underground začíná totiž taky pěkně zasmrádat. 

Znáte to, když máte rodinu, tak je pro vás hudba převážně kulisou. Máme dvě děti v krásné pubertě a tak je toho nad hlavu. Ráno, jak jinak práce, dokonce jsem stihl odpoledne i kilometr v bazénu. Rychlá svačina a klasické: "Co si mám vzít na sebe?". Potil jsem se ve křivákovi v chodbě, nervózně podupával v martenách a moje milá mi stále říkala, že už je na podobné akce stará. Pohladil jsem ji po tváři a dal velkou pusu. Víš, pro mě budeš stejně vždycky ta nejkrásnější na světě. Dcera nás slyšela, usmála se a synek prohodil něco o tom, že si máme podobný věci v našem věku už odpustit. Jdeme městem a chytnu ji za ruku, chtěl jsem ti zase jednou udělat radost, tenhle koncert je vlastně takovou rudou růží, kterou ti gentlemantsky kupuji při slavnostních příležitostech. Celý večer byl hodně i o vzpomínkách. Na společné koncerty. Na jednotlivé desky, na momenty, které zná každá dvojice. Je to náš život. My dva a doom metal. Jedna z věcí, které nás spojují. Stejně jako knihy, jako dny na chalupě v horách, když jsou kolem hromady sněhu a z reproduktorů hraje jedna z oblíbených desek. Svět se zastaví a vy si pak podobné chvilky pamatujete celý život.


I když je styl, který PARADISE LOST hrají, smutný a rozervaný, plný pochmurných emocí, usmíváme se. Koncert je takový náš malý soukromý svátek. Kapela jede turné, na kterém pro nás připravila ochutnávky ze své bohaté historie. Pamatuji je ještě jako smečku, která hrála na svých demonahrávkách spíše death metal. Četl jsem dokonce i báseň od Johna Miltona (Ztracený ráj - 1667), podle které se jmenují. Ale to už je dávno. Chvíli před celou šňůrou opustil kapelu bubeník Waltteri Väyrynen, který se bude asi naplno věnovat OPETH (i když bubnuje i ve spoustě dalších kapel). Náhradou je nikdo menší, než Guido Montanarini. Ten hraje s kytaristou Gregem Mackintoshem ve STRIGOI (recenze letošní novinky brzy na vašich přijímačích). Ale nechme stranou informace, které si každý může dohledat sám. 

Hezky s pivem v ruce. Udělat si lehkou náladu, v Šeříkovce mi sice moc nešmakovalo, ale s tím nic nenadělám. Jinak se mi sál, prostředí (konečně někde normální záchody) líbí. Navíc, již několik let je opatřen novou, skvělou aparaturou. Zamrzí tak, že je tenhle bývalý kulturák převážně Mekkou různých revivalů, pochybných rádoby umělců - existencí a vůbec hudby, která mě dle plakátů vůbec neláká. Ale znáte to, proti gustu. Koneckonců, dva poslední festivaly DEADLY STORM jsme pořádali právě zde. Sundám si mikinu, aby bylo vidět, že mám nové tričko BLOODBATH (Recenze/review - BLOODBATH - Survival of the Sickest (2022)). Zpívá u nich Nick Holmes, ale to vám snad nemusím psát, to víte. A  pokud ne, tak si prosím doplňte hudební vzdělání (joke! - brothers and sisters!). 

Tentokrát je pro mě koncert opravdu jiný. Přitulíme se k sobě. Kolik že jsme spolu let? 26, myslím? Začátky mám trošku v mlze. Žena by si pamatovala víc. Začne první skladba první kapely a nemůžu si pomoc. Dám své skvělé holce pusu. Usměje se na mě a pak se ztratíme v mlze. 

HANGMAN'S CHAIR - Francouzi jsou, co se týká popularity, ve svém biotopu a stylu poměrně známí. Původně hrávali stoner doom a pak se přiklonili i ke gotice. Což mi tedy příliš nesedělo, protože na promo fotkách jsou pořád převážně jen ve flanelkách. Ale já už nerozumím spoustě věcí. Každopádně, role předkapely se pánové ujali velmi dobře (tedy formálně, řemeslně). Jejich tvorba sice není úplně tou, kterou bych dobrovolně vyhledával, ale takhle naživo, proč ne. Ochutnat, chvilku postát a pak nechat myšlenky, ať si jen tak plynou. Na tom nevidím nic špatného. A proč, že vám to všechno píšu? Ale co vám budu, moc mě to nebavilo a ošíval jsem se. Přišlo mi to moc "navoněné" a neudržel jsem pozornost. Ženě se ale tihle pokračovatelé TYPE O NEGATIVE vcelku líbili. Také by se dalo napsat, že je manželka přístupnější "modernějším" momentálním retro vlnám v hudbě, protože tohle se právě hraje v intoušských klubech. Jsem ale o rok a půl starší, takže už bývám často mimo mísu.











The French are, in terms of popularity, quite famous in their habitat and style. Originally they played stoner doom and then they turned to gothic. Which didn't sit too well with me, because in the promo photos they're still mostly in flannels. But I don't understand a lot of things anymore. Anyway, the gentlemen took the role of the opening act very well (formally, craft-wise). Their work may not be exactly the kind I would voluntarily seek out, but live like this, why not. Taste it, stand for a while and then let your thoughts just flow. I don't see anything wrong with that. I found it too "perfumed" and I couldn't keep my attention. My wife, however, quite liked these TYPE O NEGATIVE sequels.

PARADISE LOST - spojilo se v nás několik pocitů najednou. Společný život, spousta zážitků. Hudba, kterou milujeme. Kapela na pódiu, démonický, přesto skromně a odtažitě působící Nick Holmes, divoký Greg Mackintosh s vizáží démona. Dohromady tohle všechno bylo celkem, zážitkem, koktejlem, který je svým způsobem neopakovatelný. Alespoň pro nás. Raději bych nějaký menší klub, ale netřeba si pořád stěžovat. Měl jsem strach z vokálu, nebývá vždy dokonalý, ale v Plzni sedělo vše na svých místech. Podívám se vedle sebe a žena má zavřené oči. Udělám to samé. Riffy se mi zařezávají do vnitřností. Chvílemi je nám smutno, ponuro, pochmurno, ale v pozadí stále pobublává jako krev v tepnách naděje. Chlad v kostech. O tom je vlastně všechno. Celý večer, celý koncert, momentálně celý svět. Stojíme ve tmě, navzájem propojeni mezi sebou i s kapelou. PARADISE LOST odvedli hodně emocionální vystoupení. Nepotřebovali k tomu žádné zbytečné propriety (koneckonců jsou to Britové). Hovořila za ně jen hudba, zkušenosti. Legenda v plné síle. Politá mrtvou vodou. Bylo to úchvatné, pohlcující, vznešené a majestátní. Viděl jsem v odlescích světel slzy na tváři své milé. Lehounce překrývaly spokojený úsměv. Víc myslím dodávat netřeba. 











Several feelings came together at the same time. A life together, a lot of experiences. The music we love. The band on stage, the demonic yet modest and detached Nick Holmes, the fierce Greg Mackintosh with the visage of a demon. Together, all of this was quite, an experience, a cocktail that is unrepeatable in its own way. At least for us. I'd prefer a smaller club, but no need to keep complaining. I was afraid of the vocals, they are not always perfect, but in Pilsen everything was in place. I look next to me and my wife has her eyes closed. I'll do the same. The riffs are cutting into my guts. At times we feel sad, gloomy, bleak, but hope still bubbles in the background like blood in the arteries. A chill in the bones. That's what it's all about. The whole evening, the whole concert, the whole world at the moment. We stand in the dark, connected to each other and to the band. PARADISE LOST did a very emotional performance. They didn't need any unnecessary props (they are British after all). Only the music, the experience, spoke for them. A legend in full force. Dead water poured on them. It was breathtaking, immersive, sublime and majestic. I could see the tears on my sweetheart's face in the glare of the lights. They were lightly covering a satisfied smile. I think I need say no more.


setlist (bez záruky):

Enchantment, Forsaken, Blood and Chaos, Faith Divides Us - Death Unites Us, Eternal, One Second, Serenity, The Enemy, As I Die, The Devil Embraced, The Last Time, No Hope in Sight, Say Just Words, Darker Thoughts, Embers Fire, Ghosts

Zvuk - první HANGMAN'S CHAIR trpěli poměrně nevýrazným vokálem a také jsem příliš neslyšel basu (ano, ten vlevo v teplákách). Na PARADISE LOST se ale vše srovnalo a neměl jsem problém snad na žádném místě v sále. I když je pravdou, že hlas zůstal stále upozaděn.

Návštěvnost - něco jsem zaslechl, že už v předprodejích se prodalo 560 vstupenek. Bylo plno. Zajímavé bylo sledovat nápisy na trikách fanoušků. Grindeři, blackeři, heavíci, PARADISE LOST nás všechny spojili. Přijelo také spousta lidí z daleka. Klobouk dolů, moc dobře vím, o čem píšu. Takhle se poznají praví fans! Zmínit musím ještě jednu věc. Šeříkovka je skvělá v tom, že i když přijde hodně návštěvníků, stále si zachovává komorní ráz. Mám to takhle hodně rád a cítil jsem se tam velmi komfortně. 



Organizace - za mě bez připomínek. Snad jen pivo (Plzeň 12 za 57,- což je dle mého v dnešní době dobrá cena) bylo takové nijaké. Ale chuť mi spravil pan Becher. Časy byly dodržovány. Opravdu spokojenost. 

Lidé - myslel jsem si, že když vylezu ze své undergroundové death metalové ulity, tak na takhle velké kapele nikoho nepotkám. Opak byl pravdou. Spousta kamarádů, úsměvy na všechny strany. Všeobecná radost. Moje žena nadšená a já taky. Děkuji přátelé, povýšili jste náš zážitek o level výše! Byli jste skvělí! Za podporu našich stránek vám chci vyseknout velkou poklonu až k zemi. Člověka to v dnešním světě haterů doslova nabije do další práce. Jo a...má milá na mě byla děsně hrdá...a to se počítá!:))).



Jedeme domů a chvilku mlčíme. Máme to tak nastavené. Po dobrém filmu nebo koncertu v sobě necháváme všechno uzrát a doznít. První promluví moje žena. "Tak jak se ti líbili?": visí na mě očima, protože moc dobře ví, že sdílená radost je nejlepší. Přiznám se, že jsem nadšený. Bylo to snové, magické, smutné i plné příjemného mrazení. Přesně takoví umí PARADISE LOST být. Ne, skladby nezněly jako z desky, ale právě kvůli jemným nuancím, nedokonalostem, odlišnostem mě pořád baví na koncerty chodit. Tentokrát navíc s bonusem, že se taky něco pořádného odehrávalo i v Plzni. Na tohle město se totiž poslední roky zapomíná. Asi si všichni myslí, že když tu (tady) máme Metalfest a Basinfire fest, že to stačí. Omyl je pravdou. Kdo má totiž raději spíše menší, klubové, intimnější koncerty, musí jinam, převážně do Prahy. A to přináší samozřejmě poměrně velký NE - komfort. Dnešní večer je ale jiný. Pohodový. Hodně k tomu přispěla i moje žena, která není z muziky přejedená a dokáže si ji pořádně užít. Stejně jako já. 

Zážitek z hudby, obzvláště z té živé, je dle mého nepřenosný. Slovy nejde dokonale vyjádřit atmosféra, bývají jen chabou náhražkou toho, co se na koncertech odehrává. V posteli si ještě chvilku šeptáme a zbytek bych si nechal s dovolením pro sebe. Jsem přeci jen čestný muž a metalový šlechtic. Pro mě to byl úchvatný večer. A nejen pro mě. Opatrujte se a děkuji za pozornost. Buďte dobří!

Dovětek: Druhý den odpoledne. Káva voní pokojem. Dcera: "Tak co hrdličky, jak jste si to užili?" Syn: "Kámoš říkal, že když jel večer ze skejtu, potkal prý nějaký boomery, co se táhli jak smrad ze starýho kulturáku. Sem mu odvětil, naši tam byli taky." A prokroutil typicky puberťácky oči. Někdy je tak krásné žít, nemyslíte?


about PARADISE LOST on DEADLY STORM ZINE:







Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine