DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 5. října 2021

Recenze/review - ROTTEN - A World of Torment (2021)


ROTTEN - A World of Torment
CD 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Řeka se občas přihlásí o slovo. Mraky jsou nízko a voda sebere všechno kolem. Jako nějaký zlý organismus pohltí domy i zvířata. Někdy se dostane i k nám na hřbitov. Vtrhne dovnitř skrz rezavou bránu a vůbec se neptá na svolení. Řádí mezi kamennými zdmi a ničí práci několika generací hrobníků. Občas má takovou sílu, že vytáhne z hrobů stará těla. Když opadne voda, připomíná scenérie nějaký starý obraz apokalypsy ze středověku.

Umrlci polehávají jako loutky kolem a vzduchem se vznáší nekonečný puch zatuchliny. Musíme dát vše do pořádku. Občas se stane, že uložíme špatné části těl do jiných hrobů. Následují noc se všichni nemrtví stejně probudí a během starodávného death thrash metalového tance dají vše na svá místa. Hrají jim k tomu ROTTEN, nová americká kapela založená v roce 2015, která má na svém kontě ještě jedno album (2016 - "Rotting to Death"). I letos se jedná o tradiční vymýtání temných sil v devadesátkovém provedení. 


Mladých kluků, kteří do toho mlátí ve starém stylu je spousta, ale jen někteří mě baví. ROTTEN jsem si pustil vlastně náhodou. Ale rozhodně nejsem zklamaný. Nejedná se sice o nic zásadního, bez čeho by se fanoušci pravého, ryzího death metalu a thrashe nedokázali obejít, ale pokud sledujete undergroundovou scénu pečlivěji, tak by vám album "A World of Torment" přeci jen nemělo uniknout. Postupy jsou sice již mnohokrát slyšené, zvuk taktéž, ale o to tady ani tak nejde. Pořád budu raději zavřený v podobné hrobce, než abych bez zájmu poslouchal tuny komerčního materiálu. Kapela sice asi příliš parády mimo úzkou skupinu nadšenců, jako jsem já, neudělá, ale komu to vadí? Jsem dalek toho, abych na někoho házel špínu, to si raději otevřu další hrob a narovnám mrazem pokroucené kosti. ROTTEN na to jdou velmi dobře, líbí se mi jejich nadšení, odhodlání a i když není vše dokonalé (zvuk bych poprosil příště masivnější a temnější), tak takhle ráno, k dalšímu pohřbu si je opravdu užívám. Vzory, mezi které patří i staří dobří DEATH (cover od nich jest poslední skladbou na desce), si zajisté odposlechnete a doplníte sami. Kosti létají vzduchem, lebky pukají tlakem. Víc tentokrát nechci a ani nepotřebuji. Death thrash metalové tsunami v márnici! 



sumarizace:

Vezměte do ruky kladivo a pojďte spolu se mnou a s kapelou ROTTEN rozbíjet staré kosti. Tahle hudba je vytažená odněkud ze záhrobí, ze starých plesnivých kobek! Hodí se k noční exhumaci starého, poctivého a reálného thrash a death metalu. Prašivě zahraný smrtící kov je plný špíny, morbidních představ a hniloby. Američanům se povedlo přenést ducha devadesátých let do dnešní doby s elegancí a nadšením. Líbí se mi temná energie, kterou z novinky cítím. S ROTTEN budeme muset v záhrobí určitě do budoucna počítat. Druhé dlouhohrající album "A World of Torment" se určitě povedlo a je určeno pro všechny obdivovatele starých pořádků v hudbě. Old school death metal nesmí nikdy zemřít! Pokud budou existovat kapely jako ROTTEN, tak jsem v klidu. Death thrash metalové tsunami v márnici! 


Asphyx says:

Pick up a hammer and come to break old bones with me and the band ROTTEN. This music is pulled somewhere from the beyond, from old moldy tombs! Ideal for night exhumation of old, honest and real thrash and death metal. Mangy played death metal is full of filth, morbid imaginations and decay. Americans achieved transfering of the spirit of the nineties to the present day with grace and enthusiasm. I like the dark energy that I'm feeling from the news. We have to count on ROTTEN in the future. The second full-length album "A World of Torment" managed certainly and it's for all admirers of the old orders in music. Old school death metal must never die! If there are bands like ROTTEN, so I stay calm. Death thrash metal tsunami in the morgue!


Tracklist:
01. Let Em Burn
02. Obsidian Sacrifice
03. Parasitic Extermination
04. Death Perception
05. Premarital Sexecution
06. Crystal Mountain (Death Cover)


pondělí 4. října 2021

Recenze/review - VONNEGUT - Grand Betrayal (2021)


VONNEGUT - Grand Betrayal
CD 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Četl jsem o chlápkovi, který zasvětil celý život tomu, že lovil jednoho člověka. Sériového vraha, který cestoval po celém světě. Lovec a jeho kořist. Zohavená těla, pohozená u cesty a pokaždé hrozně málo stop. Podivná znamení, smutek a nenávist. Nakonec se setkali a oba zemřeli ve stejný den. Odložil jsem knihu a poslouchal dál novou desku ruských death metalistů VONNEGUT.

Chodí mi na recenze obrovské množství nahrávek. Poslouchám hudbu skoro pořád (pokud nespím) a snažím se ji filtrovat. Kapela hrající od roku 2015 vydala dvě EP a jeden singl u mě prošla do dalšího kola. Letos totiž přichází s první dlouhohrající deskou, která je po okraj narvaná temnotou a chladem. Nic nového v záhrobí, ani mezi sériovými hudebními vrahy, ale o poctivé řemeslo se rozhodně jedná. Plus něco navíc, bez toho by to nešlo.

VONNEGUT jsou samozřejmě jedněmi z mnoha kapel drtících starý prašivý death metal. Přesto jsem se k nim z nějakého důvodu rád a často vracel. Líbí se mi atmosféra celé desky, užívám si jednotlivé motivy. Vím moc dobře, že už zde všechno bylo, ale když oni to Rusové umí poskládat tak nějak zajímavě k sobě. Myslím si, stále tvrdím, že nad dobrým řemeslem musí být ještě určitá nadstavba. Kus osobitosti, touhy, vášně, nenávisti. A pánové tohle umí. Songy mají jasný cíl, motiv, nápady. Zvuk jest náležitě chladný a obal mi připomíná staré covery z devadesátých let. Kapela se ale nespokojila jen s tím, že by bezezbytku uctívala své vzory. Přidává i kus svých emocí, lehké progres, chcete-li a ze skladeb je to sakra cítit. Texty na bázi filozofie a sociálních témat mi také vyhovují. Tak to vidíte, našinec si v poklidu čte, pustí si novou muziku jen tak, jako kulisu s tím, že se uvidí, jestli jej zaujme a nakonec tu máme zdařilou old schoolovou seanci. Produkce sice není dokonalá, někdy jsou pánové až moc rozevlátí a pár songů by zasloužilo trošku osekat, ale to nic nemění na tom, že jsem si "Grand Betrayal" fakt užíval. Čeká mě ještě několik kapitol. Moc dobře vím, co budu poslouchat. Old school death metal, který strhne vaši duši do hlubin! 


sumarizace:

Novinka "Grand Betrayal" ruských VONNEGUT zní jako ozvěna starých dobrých časů, potažená plesnivou vrstvou ledu. Jedná se opět o morbidní lásku na první pohled, znovu mám nepříjemně přitažlivý mráz v kostech. Album časem ještě uzrálo a neustále jsem objevoval nová a nová temná zákoutí, neotřelé riffy, ledové nápady. Tuhne mi krev v žilách! Nahrávka má v sobě ošklivě temnou jiskru starých pohřebišť. Chladné jsou melodie na této desce, morbidní je hlas. Líbí se mi celková nálada, vlastní výraz, fascinuje mě schopnost kapely na mě přenést tunu smutně černých emocí. Nové album opravdu zní jako ozvěny nemrtvých ze záhrobí. Drsně, maniakálně, studeně. Připomíná mi opuštěnou kobku, někde na severu, kde si dávají rande démoni se smrtí. Vynikající, ledový death metal plný temnoty!


Asphyx says:

The new album "Grand Betrayal" by Russian VONNEGUT sounds like an echo of the good old times and it is covered with mouldy ice layer. Again, this is a morbid love at first sight. I have the uncomfortable cold in my bones, again. The album matured over time and I was discovering new dark corners, fresh riffs and cold ideas with every time I listened to this. My blood solidifies in my veins! The album has a dark sparkle of old graveyards. The melodies are cold, the voice is morbid. I really like the whole mood, expression and I am fascinated by the band´s ability to bring tons of dark black emotions on me. The new album honestly sounds like echoes of undead from graves. Harshly, maniacal, coldly. It feels like an abandoned dungeon somewhere in the North where Death and daemons are having dates. Excellent cold death metal full of darkness!

Tracklist:
01. Frisium
02. Exodus Of The Dead
03. Vantablack
04. The Thirst
05. War Of Hypocrites
06. Worshipped And Cursed
07. The Lurking Fear
08. Grand Betrayal

band:
Alex voice, lyrics
Pavel guitars, music
Konstantin guitars, bass, programming

neděle 3. října 2021

Recenze/review - RUDE - Outer Reaches (2021)


RUDE - Outer Reaches
CD 2021, Dawnbreed Records, Caligari Records, Headsplit Records

for english please scroll down

Ve zprávách říkali, že se máme chovat vstřícně. Nechápu, proč je tedy kolem tolik vyvržených těl. Vystoupili z mlhy a ihned nám šli po krku. Teď už je všem jasné, že nejsme ve vesmíru sami. Dokonce by se dalo napsat, že existují o hodně horší a šílenější civilizace, než jsme my, lidé. Spojení sci-fi obalu (Jan Buragay) a starého death metalu se zdá být poměrně nelogické, ale v podání rouhačů RUDE se jedná opět o velmi povedenou záležitost.

Kapela patří k nové vlně mladých muzikantů, kteří pochopili přesně ducha smrtícího kovu. Důkazem jsou předchozí desky, i koncert, který jsem navštívil (odkazy dole pod článkem). Nejsem sice příliš příznivce současného trendu vydávání EP, ale u téhle kapely jsem udělal výjimku. Kosti totiž praskají přesně v rytmech, které mám rád.


RUDE stále ctí odkazy starých kapel jako PESTILENCE, MORBID ANGEL, SINISTER, DEATH, MORGOTH, AUTOPSY, MONSTROSITY. Svým přístupem mi nejvíc ale připomínají své kolegy SKELETAL REMAINS. Po zvukové stránce je vše v nejlepším pořádku. Vše tak nějak krásně duní, seká, žhne a pálí. Záleží spíš na vašem přístupu, zda si pustíte RUDE nebo dávno prověřené legendy. Osobně s retro old schoolem nemám problém, vždy spíš záleží, jak jej kapela uchopí. A EP "Outer Reaches" se myslím velmi povedlo. Jen v něm nesmíte neustále hledat a porovnávat s minulostí. Tohle by se ale dalo napsat skoro o všech současných mladých skupinách. U RUDE máte alespoň záruku, že se nebudete nudit. Líbí se mi jejich přístup, kdy se zuby nehty drží undergroundu, s ničím se moc nepářou a hlavně umí napsat velmi dobré skladby. Temný útok z vesmíru se myslím vydařil. Důkazem jsou hromady dávno zbytečných těl bez mozku pohozených na hromadě. Dva instrumentální songy jsou možná sice moc, ale zase na druhou stranu, alespoň se pořád něco děje. Starý, prašivý death metal z jiné dimenze!


Asphyx says:

I judge music mainly by the emotions and moods it can awaken in me. The Americans RUDE wrapped me in a black cloak of riffs, forcing me to kneel and listen to the record over and over. It is a ceremony for me, a mysterious session. I need peace, darkness and a cool room. Then it penetrates into my blood as if it had been in my veins since immemorial.

"Outer Reaches" is for me a walk through the night street, visiting an abandoned graveyard, insidious meditation and brimstone that is felt every time the undead come into our world. The sound and cover are absolutely fine, there are enough ideas and interesting moments on the album. There's actually nothing to complain about. RUDE has managed to define nihilism in space with their songs, look on the other side, bury me alive, exhume again. But I especially like the record and I listen to it very much. Especially in cold weather, during long trips through autumn nature, at funerals. We have our hands clasped in the middle of the old church again. There is silence, darkness and coldness. Then spontaneously ignite. A flame flashes into the darkness. The faces of all present are gray with fear. I think I'm right here. They play believable demonic death metal. They feed me in the dark, curse, sacrifice, and call back again. I feel the power of the songs from ancient times, I enjoy black rituals full of death. 

for fans: PESTILENCE, MORBID ANGEL, SINISTER, DEATH, MORGOTH, AUTOPSY, MONSTROSITY, SKELETAL REMAINS. 

about RUDE on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Chaos (Discarded)
02. Outer Reaches
03. Astral Cursed Spawn
04. Calamity from the Sky
05. Adrift
06. Omega

RUDE

Dawnbreed Records: https://www.dawnbreed.com/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý devatenáctý - Krása šerosvitu


Příběh tří stý devatenáctý - Krása šerosvitu

Někdy jsem šel jen tak, kam mě nohy zavedou. Tedy většinou. Pořád jsem tu nikoho neměl. Karlos skončil a s Georgem to bylo nahnutý. Otec mu řekl, že už mu další studium financovat nebude. Má se vrátit domů, do Zairu. Byly to hodně šokující zprávy. Zase na mě spadnul stín. Mizel jsem po škole do ulic. Se sluchátky na uších. Každý týden dnové album. Vycházela spousta skvělé muziky a v Music Records měli vždycky pro podobné typy jako jsem já pochopení. Jenže člověk, obzvlášť, když je mladý, není živý jenom hudbou. Nejvíc mi, ať to zní jakkoliv divně, chybělo obejmutí. Býval jsem zvyklý mít vždycky holku. Jasně, Ester, moje víkendová víla. Do Boleslavi jsem jezdil čím dál tím méně, pokud jsem neměl brigádu, tak vůbec, nevyplatilo se to.

Jako bych po hospodách a klubech hledal ženu svého života. Snil jsem o někom normálním, o obyčejní dívce, se kterou se budu smát. Fantazie pracovala na plné obrátky, ale realita byla spíše zklamáním. Občas jsem si s nějakou vyšel, ale asi se budete divit, já byl ten, kdo jim prostě nedal. Občas jsem se divil, jak jsou ženský na sex, jak hledají dobrodružství. Vědělo se, za jakou spolužačkou zajít. Mě ale matračky, jak jim kdysi říkával Prcalík, nikdy nebraly. Už jsem prostě nebyl mladej nadrženej puberťák, ale chtěl jsem něco víc. Někoho, s kým mi bude fajn. To chci opravdu od života tolik? Záviděl jsem dvojicím, které se líbaly na lavičkách, odvracel jsem zrak a říkal si, jaké by to bylo pěkné.

Asi jsem hledal na špatných místech. Metalová doupata šla tak nějak mimo mě, studentský kluby, no, tam jsem se cítil fakt hodně divně. Nepatřičně. Stejně jsem si sedl do kouta a jen sledoval. Zjistil jsem, že nejlépe je mi v ulicích, když chodím. V šerosvitu, podél řeky, u pivovaru, v parcích u kostelů. Muzika duněla a když už jsem byl unavený, tak jsem zalezl do nějaké levné putyky. Tam sedávali dělňasové, kteří se smáli, sledovali fotbal, nadávali na manželky. Sem tam si ke mě přisedla nějaká žena, většinou o dost starší, mohl jsem ji mít za pár piv, ale já se vždycky vyděsil tváří bez zubů a smutných obličejů. Plzeň byla tenkrát město, které mělo dvě tváře. Přes den se budovalo, budovy krásněly, studentky se vlnily ulicemi a pak noční ksicht, kterej smrděl drogama, prodejným sexem a násilím. V Boleslavi jsem se s tím tolik nesetkával. Přeci jen, je to menší město a když máte partu, tak věci kolem sebe tolik nevnímáte.

Chodil jsem do budky v Plasích, když už jsem se tam vyskytl (většinou mě popadlo focení) a volával Vencovi. Nadšeně mi sděloval novinky a mě bolelo u srdce, že u ničeno nejsem. Někdy mi dal k telefonu Prcalinku nebo Janu, který mě vždycky jenom utvrdily v tom, že útěk do Plzně byl od začátku blbost. Až jednou se zase otočila kola mého života. Říkalo se jim kozuše. A já je moc nemusel. Jednu z nich už jsem dvakrát potkal. Jednou ve vlaku a pak na nádraží, když mě Kateřina třetí vyhodila z bytu a nechala zmlátit. Měla krásný pohled a dekolt. Ale její kamarádka byla děsná. Krev a mlíko, kluci pořád kolem ní a vyspala se snad s každým. 

Zapadl jsem do nějaký hospody na Americké třídě, sedl si do roku a pil a pil a pil. Před sebou knížku a jen občas jsem zvedl oči. Moje budoucí manželka si tenhle příběh nepamatuje, ale já ano. Přišly s nějakýma klukama. Očividně jí ale byla jejich společnost nepříjemná. Nějaký šampóni, nudní od pohledu. Lenka, tak se její kámoška jmenovala se začala před nima vlnit. Opilá a bylo to nechutný. Asi dvakrát se můj pohled setkal s tou krásnou dívkou. Byla smutná a seděla pořád u stolu. Celé akce jakoby se neúčastnila. Asi jsem vypadal trošku jako úchyl, protože jsem na ní pořád koukal. Pak odešly, Lenka zavěšená do dvou kluků a za nima moje budoucí žena života osamocená. Přesně si pamatuji její krok. Šelma, takhle chodí kočky. Celkově jsem byl ale spíš vyděšenej, já typy jako Lenka úplně nemusím. Připadají mi jako kudlanky, ošukat a zahodit. 

Vylezl jsem a bylo ráno. Krásný šerosvit, řekl jsem si, protože jsem hodně četl Hrabala. Bylo mi smutno, lehce pršelo. Mlha a chlad. Pustil jsem si AUTOPSY a chodil ulicemi až do té doby, než otevřeli dole u Tesca bufáč. Stál jsem ve frontě a pořád se nemohl zbavit pohledu té krásné dívky. Ty vole, půjdeš, nebo ti jebe? Popohnal mě nějakej bezďák ve frontě. Dal jsem si pivo, utopence a zahájil další smutný den. Být sám je něco hroznýho, já to neumím. Cítil jsem se prázdný, ale pořád jsem vzadu v hlavě cítil, že někde musí být ta pravá. Vím moc dobře, že o ní budu bojovat. Jako lev, jako všichni chlapi, co to myslí vážně. Teď už zbývalo jen, abych ji našel a přestal blbnout. Ani nevíte, jak jsem se chtěl usadit. Čekala mě ještě dlouhá cesta. Ty už nebudeš? Ptá se mě stejnej bezďák a usmívá se. Posunul jsem talíř k němu a vydal se do krásného šerosvitu. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 2. října 2021

Recenze/review - HELLSWORD - Cold Is The Grave (2021)


HELLSWORD - Cold Is The Grave
CD 2021, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Mám rád podobné výlety po časové ose zpět. Mám jednak pocit, že se vracím do svého mládí a také se mi zkrátka podobná hudba líbí. V dávných dobách se zase tolik nerozlišovalo, zda se jedná o thrash, black nebo starý prašivý death metal. Hrálo se víc neurvale, kapely nebyly tolik svázané labely, produkcí. Slovinské HELLSWORD lze s klidem zařadit do playlistu na mé retro víkendy. 

Už slyším zase všechny ty mladé, progresivní jedince, jak mají tisíc připomínek. Vy jděte prosím pryč, dnešní recenze není rozhodně pro vás. Dejte si selfie v džísce s novou nášivkou a nás, kteří si tu hezky nostalgicky hnijeme, nechte dál vzpomínat. Nutno uznat, že album "Cold Is The Grave" má v sobě tu pravou, poctivou energii. Pomaluj si oči, řekni všem, aby tě nerušili a uspořádej ve svém pokoji starodávný rituál. Doufám, že máš připravenou rakev? 


Nemrtví tančí ve stylu VENOM, HELLHAMMER, BATHORY, SLAYER, DESASTER, NIFELHEIM, CELTIC FROST, AURA NOIR, DESTROYER 666 a kapela se ve svých skladbách otře i o klasický NWOBHM. Pro mě je ale stejně jako vždy nejdůležitější, že má v sobě deska takovou tu pradávnou, těžko definovatelnou černou energii. Chlad a beznaděj, smrt a život. Tohle je hudba, která patří do zaplivaných pajzlů, dokonce bych řekl, že působí na internetových webech lehce nepatřičně. Na to, že se jedná o prvotinu (kapela ale působí na scéně již od roku 2009), je vše v nejlepším pořádku. Prašivé thrashové melodie se potkávají s krvavou černotou. Pořád si myslím, že klasický metal se nedá moc naučit. Musíte jej mít v srdci. Tady to není o hodinách strávených ve zkušebně, ani o dokonalém prstokladu. Záleží jen na vás, jestli máte raději umělé maso vypěstované v laboratoři nebo se zakousnete do zahnívající flákoty s nápisem HELLSWORD. Znáte mě, jsem dalek dnes tolik typického pozérství a podvědomě dokážu vycítit, zda to myslí kapela vážně a nebo si na starou dobu jenom hraje. Slovincům věřím každý tón, každou notu. Cítím, že muziku vnímají jako já. Proto nemůžu jinak, než je chválit. Koneckonců, slabí neprojdou mým sítem. Ortodoxní true black thrash metal, u kterého budete tančit na vlastním hrobě! 

Asphyx says:

"Cold Is The Grave" is a dusty thrash black metal album in which you can hear inspiration from the bands as VENOM, HELLHAMMER, BATHORY, SLAYER, DESASTER, NIFELHEIM, CELTIC FROST, AURA NOIR, DESTROYER 666 and classic NWOBHM. Dirt and darkness, sharp riffs and cold. Nothing new in the graveyard, but the album is perfectly played, with a great sound and I just really enjoy listening to it. And that's what it's all about! When you listen, you turn off, remembering your metal beginnings. The skulls are bursting with pressure around and you don't mind at all. You jump into the cauldron and fight for your life. This is how I imagine well-played old school metal! No compromises, interesting ideas, lots of spoiled atmosphere. After many years, the old tomb was opened, exhumed and rinsed with liquid filth, the crosses turned over and the fires lit. HELLSWORD belongs here and that's where their music comes from. I feel like I've gone back in time to the eighties and there are only true names on my jeans. I'm very happy that I met a new band for me so far in the underground. It is pure, real, believable and can pull me into the depths. Destructive, cool black thrash metal that will burn mark on your head. Great! Satan is smiling!



tracklist:
1. Cold Is the Grave
2. Call of the Sepulchre
3. Satan, Death and Fear
4. Riders of Wrath
5. Cursed Blood
6. Unholy Reich
7. Baphomet's Shrine
8. Chains of Mortality
9. Evil's Rebirth

Line up:
Mike Manslaughter: bass
Mark Massakre: drums
Ironfist: guitars, vocals


Webshop:

Web:

pátek 1. října 2021

Recenze/review - CONCRETE - Ethereal Atrocities (2021)


CONCRETE - Ethereal Atrocities
CD 2021, Rebirth the Metal Productions

for english please scroll down

Člověk bez tváře. Slyším jen podivný chrapot. Sedí připoutaný k židli a už podle prvního ohledání musel hodně trpět. Jsem za ty roky poslechu death metalu na smrt zvyklý, ale stejně mě pokaždé zamrazí, když vidím někoho odcházet na druhou stranu. S hudbou je to hodně podobné. Musí ve mě probudit nějaké emoce, rozsekat mě, naštvat, rozesmutnit. Jinak pro mě nemá cenu a nepíšu o ní. S bulharskými maniaky CONCRETE jste měli možnost se setkat na mých stránkách již dvakrát (odkazy dole pod článkem).

Jedná se přesně o ten druh syrového, prašivého smrtícího kovu ve starém provedení, kterému jsem zasvětil převážnou část svých recenzí. Pánové pokračují tam, kde minule přestali. Stále v sobě mají touhu ničit, sekat, rozpárat vám břicho svými riffy.


Tradiční postupy ve stylu třeba takových MASTER, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION, CANNIBAL CORPSE, OBITUARY, EXHUMED, ale i nějaká ta vlastní invence, nápady, výrazivo. Jasně, kapela netvoří nic převratného, ale novinka "Ethereal Atrocities" se velmi dobře poslouchá, má v sobě potřebný drive, sílu, energii, spoustu zajímavých momentů. To vše zabalené v dobrém zvuku, s již tradičním obalem od Angela Ivanova. Album se asi nestane žhavou novinkou v žebříčcích lesklých časopisů, ale rozhodně se jedná o poctivé řemeslo. Líbí se mi nadšení, touha zabíjet hudbou. Zkrátka věci, které máme my v undergroundu rádi. Navíc, už mnoho let si raději poslechnu podobné záležitosti, než "přeprodukované" současné "hvězdy". Stále mě baví objevovat, těšit se, užívat si morbidní melodie. Pomáhá mi to přežít v dnešním zkaženém světě. Každý den na nás útočí podobné zprávy, jako ta v úvodu dnešního představení. Pokud jste na tom podobně jako já, tak neváhejte, tohle je starý, prašivý smrtící kov, velmi dobře zahraný. Sem tam se sice kapela nevyhne lehkému stereotypu, ale buďme pozitivní, jako nůž zabodnutý do břicha. Death metalové album, které vás přenese na onen svět!

sumarizace:

"Ethereal Atrocities" od bulharských CONCRETE je albem, u kterého se samy otvírají staré hroby. Death metal, který je nám zde předkládán je ostrý, nekompromisní, starý, ošklivý a šíleně návykový. Vydejte se spolu s kapelou na výlet do dávných dob, kdy se ještě hrálo poctivě, reálně a skupinám nechybělo nadšení. Oceňuji velmi dobré, chytlavé nápady, pořádně plesnivý zvuk a hlavně určitou jiskru, kterou cítím z každé skladby. Tohle je muzika pro všechny pamětníky, kteří ještě nezapomněli na to, jak správně death metalem nakopat všem zadky. Mírně se rozkročte, rozpusťte své vlasy, zvedněte ruce a začněte pařit. Starý smrtící kov z devadesátých let opět ožívá. A to pěkně hlasitě a ostře. Kdo z vás si vykope vlastní hrob? Songy plné záhrobí, které jsou nabroušené, jako rezavá kosa. Z nahrávky jsem doslova nadšený a užívám si ji plnými doušky. Old school death metal, který rozmetá vše živé i neživé! Skvělá hrobnická práce!

pro fanoušky: MASTER, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION, CANNIBAL CORPSE, OBITUARY, EXHUMED


Asphyx says:

"Ethereal Atrocities" from Bulgarian CONCRETE is an album that opens old graves. Death metal presenting here is sharp, uncompromising, old, ugly and insanely addictive. Come with the band on a trip to ancient times, when it was played fair, really and groups don't miss enthusiasm. I appreciate very good, catchy ideas, really moldy sound and the spark I feel from each song. This is music for all contemporaries who haven't forgotten how to kick all asses with death metal. Stand with your legs apart, pick up your hands and start partying. Old death metal from the nineties comes to life again. And it's pretty loud and sharp. Who wants to dig his own grave? Songs full of Crypt, sharp like a rusty scythe. I'm excited about this recording and I enjoy it. Old school death metal, that will explode everything animate and inanimate! Great gravedigger job!

for fans: MASTER, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION, CANNIBAL CORPSE, OBITUARY, EXHUMED



about CONCRETE on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Thinning The Veil
02. In Darkness They Exist
03. Crowning The Grotesque
04. Omnivorous Eradication
05. Into Lifeless Slumber
06. Thorns In Utopia
07. Symbiotic Hatred
08. The Strain-Ridden Kind
09. Cinder Deity

band:
Zhivko Stoyanov - Bass
Kalin Kolev - Guitars, Vocals
Peter Dimitrov - Guitars
Pavlin Nikolov - Drums

Pět tisíc příspěvků na našich stránkách! Five thousand posts on our site!


Zdravím přátelé. Dnes máme takové malé výročí. Tento příspěvek je přesně pěti tisící v pořadí. Za necelých šest let existence stránek to není vůbec špatné. Sázím na mravenčí práci:)).

Dovolil bych si při té příležitosti trošku statistiky. Průměrná návštěvnost je dle typu článku 5 - 6 tisíc denně. Celková návštěvnost (viz. počítadlo dole na stránkách, které má sice asi týdenní zpoždění, ale stejně) přesáhla 2 530 000 návštěv za poslední skoro tři roky, co je počítadlo stránek nasazeno. Jste prostě skvělí, bez debat! Jen pro zajímavost - čeští a slovenští čtenáři dnes tvoří tak desetinu přístupů.

A to všechno přesto, že nás už asi 50x zablokoval facebook:)). Inu, vadí death metalové obaly a potom je v našem okolí velká spousta různých bonzáků, o jejichž důvodech se dá sice donekonečna diskutovat, ale my jim raději posíláme jedno líbezné fuck off! Stejně s nimi nic jiného nenaděláme a asi pro jistotu brzy z facebooku úplně odejdeme. Nějak nám stejně nic moc nového nepřináší. Nejvíc lidí k nám na stránky chodí z vyhledávačů a twitteru. Facebook začíná být nejen pro nás vcelku mrtvá platforma. My do muziky politiku netaháme! Sázíme spíše na zdravý rozum. Třeba při poslední blokaci nám paradoxně návštěvnost dokonce stoupla:)). 

Do budoucna se můžete těšit na spoustu nových rozhovorů, recenzí, sem tam i nějaký ten report. Jedeme dál, zatím mě psaní pořád moc baví. My o undergroundu donekonečna nemluvíme, my jej opravdu podporujeme! Koneckonců, pět tisíc článků je toho jasným důkazem. 

Chtěl bych vám moc poděkovat, že DEADLY STORM ZINE čtete! Bez vás by to nešlo. Upřímně si vážím vaší přízně a budu se těšit někde pod pódiem nebo na baru:)). Metal s vámi, přátelé!

Five thousand posts on our site! Thank you for your support!

sledujte nás/ follow us:



KNIŽNÍ TIPY - Stopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíru - Douglas Adams (1991)


Stopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíru - Douglas Adams
1991, Odeon

Pamatuji si, že mi tenkrát bylo hrozně smutno. Měli jsme partu a najednou jsem zůstal skoro sám. Dva mí kamarádi odešli. Každý trošku jiným způsobem. Nejsou tu. Myslím, že když se vám něco takového stane v pubertě, podepíše se to na vás. Trvalo mi hrozně dlouho, než jsem se z toho všeho smutku dostal. Stal jsem se stínem a když pak odešla ještě moje holka, měl jsem pocit, že mi někdo stojí okovanou botou na prsou. Občas se stane, že člověkovi pomohou dobří lidé. Knihovnice Klára, ozdoba boleslavské knihovny, mě nachytala, jak mezi regály pláču. To přece chlapi nedělají, až mateřsky mě pohladila. Já v ní ale nechtěl mít pečovatelku. I přes všechen smutek mě neskutečně rajcovala.

Nikdy jsem jí to neřekl, i když to musela vědět. Naklonila se přese mě a já bláhový myslel, že zažiju něco krásného. Místo toho mi podala do ruky mojí budoucí soukromou bibli. Ano, dvoj vydání Stopařův průvodce po Galaxii a Restaurant na konci vesmíru. Řekla mi k tomu, že by se mi knížka mohla líbit, že je veselá a že jsem určitě něco takového nečetl. Šel jsem domů a pustil si tisíckrát ohrané kazety s metalem. Na čtení jsem neměl vůbec čas. Ale tenkrát jste museli knihy odevzdat v termínu. Měl jsem měsíc na to, vše si přečíst. Začal jsem den před odevzdáním. A nespal jsem celou noc. Četl si i ve škole pod lavicí. Natolik skvělý mi tenhle příběh přijde.

Neskutečný smysl pro humor, nádherně vykreslené postavy. Třeba s depresivním robotem Marvinem jsem se v pubertě mnohokrát doslova ztotožnil. Měl jsem pocit, že se topím, ale v těch slovech je tolik lidskosti, nadhledu, krásy. Říká se, že čas všechny rány zahojí a pro mě byly knížky od Douglase Adamse náplastí. Moc jsem tenkrát nemluvil. Ale začal se postupně zase smát. Usmíval jsem se nad některými pasážemi, zamýšlel se a říkal si, že takhle bych chtěl jednou psát, kdybych to uměl. On je pan spisovatel taková liška podšitá. Napíše odstavec, vy jej jen tak prolétnete a najednou se po několika kapitolách přistihnete, že se musíte vrátit. Přečíst si všechno znovu. Alespoň já to takhle mám dodnes. 

Možná je srovnání s biblí trošku troufalé, ale asi jak pro koho. Ona se totiž historie stále opakuje, lidé nejsou ani horší, ani lepší. Jen za tu dobu udělaly a ještě udělají obrovský skok technologie. Vždycky mě trošku děsily negativní představy o budoucnosti jiných autorů. Je sice fakt, že s nimi poměrně často souhlasím, ale Stopařův svět je lepší, alespoň pro mě. Sranda musí bejt, i kdyby vás věšeli. Jinak bychom se z těch všech kokotů kolem zbláznili (to říkával můj děda, ale jen první větu, druhou až když šla babička pryč). Schválně, kdo z vašeho okolí je Vogon? A kdo Zafod? Marvin jsem býval já v nelehkém období a možná proto mě tahle postava vždycky rozseká nejvíc.

Není tedy náhodou, že mé děti jsou odkojeny u Červeného trpaslíka (Rob Grant a Dough Naylo) i u filmu Stopařův průvodce. Styl humoru je totiž hodně podobný. A to považte, že kdysi dávno (když ještě nebyly seriály a filmy) na tyhle autory čtenáři sci-fi nadávali. Že si jako dělají z vážných věcí srandu a tak. Pro mě se ale staly obě knihy láskou na celý život. Při různých příležitostech z nich cituji (stejně jako třeba z Cimrmana). Jsou mojí krevní skupinou a asi fakt soukromou biblí.

Můj seriál o knihách, které jsem četl a znovu se k nim vracím, tentokrát trošku popírá svůj smysl. Dílo Douglase Adamse si totiž beru do postele pokaždé, když je mi smutno z toho, co se děje někdy kolem. Občas si říkám, že kdyby lidé víc četli, byl by svět snad lepší. Možná i celý vesmír. I když, znáte to:

„Bylo to asi takhle: Na počátku byl stvořen vesmír. Spoustu lidí to naštvalo a většinou se to považovalo za chybný krok.“

Marvin: „Já si povídal s lodním počítačem.”
Trillian: „A co?”
Marvin: „Nesnáší mě.”

Nepropadejte panice, přátelé! (a dnes to platí více, než kdy jindy), děkuji za pozornost!

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Stopařův průvodce po Galaxii

Tato bravurní parodie na sci-fi je dnes již klasické dílo. Komplikovaný a originální příběh začíná zničením Země, která musí udělat místo nové galaktické dálnici. Hlavní hrdina příběhu, docela obyčejný pozemšťan jménem Arthur Dent, má to štěstí, že s pomocí svého přítele Forda Prefecta, údajně nezaměstnaného herce, z něhož se vyklube mimozemšťan, stopne kosmickou loď, a tak se mu podaří uniknout z místa katastrofy....

Restaurant na konci vesmíru

Druhá část slavné trilogie v pěti dílech. V Restaurantu na konci vesmíru všichni čtyři protagonisté dostanou hlad, a tak se vydají na cestu časem do nejluxusnější restaurace, jaká kdy existovala či bude existovat, přičemž se opět něco přiučíme o historii a místopisu naší Galaxie, a také o gramatice pro cestovatele v čase.

-----------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

čtvrtek 30. září 2021

Recenze/review - INFESTMENT - Evulsion Of Mortal Birth (2021)


INFESTMENT - Evulsion Of Mortal Birth
CD 2021, Maggot Stomp

for english please scroll down

Nejhorší bylo, že jsem s ním v mnoha názorech souhlasil. Lidé ztratili pokoru. Svoji nenávist přenesli v slova a snažili se jeden druhému ublížit. Pomluvy, radost z utrpení druhých. Krvelačný dav, toužící po další popravě. Bolest a strach. On vzal spravedlnost do svých rukou. Bohužel, jak to tak bývá, špatným způsobem. Jedni ho obdivovali, druzí zavrhovali. Zůstala po něm jenom dlouhá krvavá stopa. 

Tenhle zajímavý příběh jsem četl v jedné knize a poslouchal u toho novou desku INFESTMENT. Jedná se o prvotinu, pod kterou je podepsán maniak Justin Stubbs. Ten se zhlédl ve starém, plesnivém death metalu. Vše se mi krásně spojilo v jedno, kniha i hudba. Jedná se totiž o absolutně devastující masakr nekompromisního střihu. 


Někdy si říkám, že pokud by lidé raději místo jedovatých slin, které prskají kolem sebe, věnovali energii něčemu užitečnějšímu, bylo by nám všem mnohem lépe. Třeba poslechu hudby a relaxu v márnicích. Já vím, INFESTMENT lze s klidem obvinit z toho, že kopírují desky dávno minulé, ale to bychom dnes nemohli poslouchat skoro nic. Neřeším, raději si užívám hnis, který ze skladeb doslova odkapává. Hudba je možná někdy trošku monotónní, ale zase na druhou stranu si musíme uvědomit, že jsme pořád v hlubokém undergroundu. Tady se na nějakou tu špínu nehledí. Mě album "Evulsion Of Mortal Birth" baví právě pro svoji upřímnost. Justin Stubbs si na nic nehraje, útočí napřímo, bez vytáček. Navíc, o slavných smečkách se můžete dočíst všude, radši podpořím podobné kapely, jako je INFESTMENT. Jednou jsem slyšel o chlápkovi, který už nemohl snést tlak, který dnešní svět přináší. Možná kdyby se vyřval spolu s touhle nahrávkou, mohl být ještě mezi námi. Silné, mokvající melodie, bažinatý vokál, co víc si může starý fanoušek death metalu přát? Album je takovým mým dalším tipem pro všechny pravověrné, ortodoxní fans, kteří ještě neztratili jedinou pravou víru ve smrtící kov. Morbidní death metal z opuštěných pohřebišť!

sumarizace:

INFESTMENT a jejich novinka útočí na ty nejskrytější noční můry všech fanoušků old school death metalu. Album je odpovědí na všechny ozvěny ze záhrobí, které je možno vůbec slyšet. Klasický, plesnivý death metal se zde potkává s hnilobou z osmdesátých let a na své si přijdou snad všichni milovníci hřbitovů. Obraťte všechny kříže, zapalte svíce, dnes se bude konat jedna velmi okultní seance. Vystupovat na ní budou morbidní death metalisté INFESTMENT. Justin Stubbs moc dobře ví, jak se dělá pravé a nefalšované smrtící řemeslo! "Evulsion Of Mortal Birth" je plné špíny, pavučin i ozvěn ze starých rakví. Death metal je zde exhumovaný odněkud z devadesátých let a je krásnou vzpomínkou na časy, kde se ještě zabíjelo poctivě, rezavým nožem. Death metalová deska, která vás pokryje plesnivinou!



Asphyx says:

The new album by the INFESTMENT attacks the deepest nightmare of every single old school death metal fan. This album is the answer for all of the calls from the beyond you can hear. The classic, moldy death metal meets rot of the 80s. And I think that every lover of graveyards is going to be satisfied. Turn down all the crosses, light up the candles because today the big occult séance is happening. There are going to be morbid death metal guys INFESTMENT. Justin Stubbs really know how to do the right deathful job in graveyard. The album "Evulsion Of Mortal Birth" is full of dirt, spider webs and echo from old coffins. The death metal is exhumed from the 90s and it is a beautiful flashback from the times when the killing was dinkum and was done by a carroty knife. This is the death metal album which covers you with a fungus!


Tracklist:
01. Skeletonized Salvation
02. Sculpture Of Virginal Gore
03. No Human Grace
04. Beyond Morbidity
05. Inhuman Thirst
06. Reeking Viscera
07. Verminous Offerings
08. Cryptic Gates
09. Scent Of Vermin
10. Until The Skin Turns Blue

band:
Justin Stubbs - Guitars, Vocals, Bass


středa 29. září 2021

Recenze/review - EXPUNGED - Into Never Shall (2021)


EXPUNGED - Into Never Shall
CD 2021, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Je brzy ráno a venku prší. Vstáváš jako každý den, jen je ti nějak divně od žaludku. Vzpomínky na bolest, motáš se tmou. Již dávno jsi prokletý, ale teprve až dnes si potkal v zrcadle svoji vlastní smrt. Nahlédl si na druhou stranu, do nekonečné země stínů. Ještě ne, ještě není čas, ještě musíš poslouchat spoustu dobré muziky. S kanadskými EXPUNGED jsem se potkal víceméně náhodou, při svých dlouhých toulkách záhrobím. Smradlavý death metal, jak vytažený ze staré hrobky, mi udělal ihned dobře. Na těle i na zkažené duši.

Prosévám mezi prsty jako prach jednotlivé skladby a užívám si pach rozkládajících se těl. Tahle hudba vzešla kdysi ze starých pohřebišť, z márnic a piteven. Nemrtví by mohli vyprávět. Kanaďané ctí všechny platné i doporučované zákony podsvětí. Mají prašivý zvuk, obal s padlými kněžími i spoustu nápadů, jak vystřižených ze starých death metalových učebnic. Všechno tohle pohromadě na mě funguje. Smrt mi zase podala jednou svoji kostnatou ruku a pozvala mě k tanci. 


"Into Never Shall" je albem, které vzešlo ze stejných katakomb, ve kterých kdysi vznikaly zásadní desky švédských kapel (NIHILIST, ENTOMBED), zazní ale i ozvěny AUTOPSY, BOLT THROWER. Víka od rakví nadskakují, mrtvoly se usmívají, zombie tančí na vašich hrobech. Vše je v naprostém pořádku. Metal, který se kdysi hrával v devadesátých letech, s vlastním výrazem a nápady. Přesně takhle to mám moc rád, songy si užívám. Otevírám další pivo, koukám do temnoty a čekám na svoji dámu Smrt. Přichází hned od začátku, dá si také jednu lahev a spolu si užíváme letošní nahrávku EXPUNGED. Hnijeme postupně zaživa, nechápeme současný zkažený a chaotický svět. Hudba pro nás bývá někdy jediným záchranných bodem. Riffy ostré jako žiletky, chorobami nasáklý vokál, vše připomíná pradávný rituál, plný rouhání, nenávisti, špíny a hniloby. Po celou dobu desky se cítím, jako když vám někdo stoupne na hrudník okovanou botou. "Into Never Shall" si dávám do uší hlavně večer, když přicházejí stíny. Promítám si na zeď vzpomínky z doby, kdy jsme podobnou muziku hltali plnými doušky. Masakr v márnici! Death metalová hrobka, po okraj naplněná zkaženou krví! Skvěle!


Asphyx says:

It's early in the morning and it's raining outside. You get up like every day, it's just weird about your stomach. Memories of pain, you're tangled in the dark. You've been cursed for a long time, but only today have you met your own death in the mirror. He looked the other way, into the endless land of shadows. Not yet, there is no time yet, you still have to listen to a lot of good music. I met the Canadian EXPUNGED more or less by accident, during my long wanderings through the grave. The stinky death metal, as drawn from an old tomb, did me a good job right away. On the body and on the corrupt soul.

I sift through the fingers like dust of an individual song and enjoy the smell of decaying bodies. This music once came from old cemeteries, mortuaries and autopsies. The undead could tell. Canadians honor all applicable and recommended laws of the underworld. They have a dusty sound, a cover with fallen priests and a lot of ideas, cut from old death metal textbooks. All this works together for me. Death gave me her bony hand again and invited me to dance.


"Into Never Shall" is an album that came from the same catacombs in which the major records of Swedish bands (NIHILIST, ENTOMBED) were once formed, but there are also echoes of AUTOPSY, BOLT THROWER. Coffin lids jump, corpses smile, zombies dance on your graves. Everything is in perfect order. Metal, which was once played in the 1990s, with its own expression and ideas. That's exactly how I like it, I enjoy the songs. I open another beer, look into the darkness and wait for my lady Death. It comes right from the start, it also has one bottle and together we enjoy this year's EXPUNGED recording. We rot gradually alive, we do not understand the current corrupt and chaotic world. Music is sometimes the only lifeline for us. Razor-sharp riffs, disease-soaked vocals, all reminiscent of an ancient ritual, full of blasphemy, hatred, dirt and rot. Throughout the board, I feel like someone steps on your chest with a chained shoe. I wear "Into Never Shall" especially in the evening when shadows come. I project on the wall memories from the time when we swallowed similar music in full sips. Morgue massacre! Death metal tomb, filled to the brim with rotten blood! Great!



Tracklist:
01. Decompose
02. Gas Attack
03. Torn Apart
04. Drown In Fire
05. Early Tragic End
06. Architects Of Oblivion
07. Amidst The Embers
08. Mass Grave
09. Into Never Shall
10. Stolen Life

band:
J.S. - VOCALS, BASS, LYRICS
W.D. - GUITARS
A.K. - DRUMS

úterý 28. září 2021

Recenze/review - OFFENCE - You'll Never Rest In Peace (2021)


OFFENCE - You'll Never Rest In Peace
CD 2021, Witching Hour Productions

for english please scroll down

Začal jsem již před mnoha lety, ale na tuhle hrobku jsem nějak zapomněl. Stojí v rohu hřbitova a říká se o ní, že jsou uvnitř pochovaní prokletí. Exhumuji další hroby, skládám na hromadu další kosti. Přemýšlím o životě a smrti. Prostřelená lebka, zlámaná žebra. Jak si žil a jak zemřel? Plesnivina, červi, kroutící se do rytmu. Jsem tady a čtu si nápis nad vchodem - OFFENCE. Vstupuji pomalu dovnitř a ihned mě uhodí do obličeje neskutečný puch. Rozkládající se těla, pavučiny a nekonečný chlad. Ano, přesně taková je i tato polská kapela.

Uvnitř jsou pochováni padlí kněží a hraje se zde ryzí, surový death metal ze staré školy. Rakve jsou plné špíny a pradávných ozvěn ze záhrobí, které bylo možno v devadesátých letech zaslechnout převážně ve Švédsku. Inspirací se pro polské démony staly kapely jako DISMEMBER, ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, ASPHYX, OBITUARY, BOLT THROWER, MORGOTH. Severský směr se zde potkává s americkým a doplněna je tradiční polská temnota. Víka od rakví praskají tlakem!


"You'll Never Rest In Peace" jsem si dával do hlavy s chutí hlavně ráno, když jsem šel do práce kolem hřbitova. Jakoby na mě nemrtví volali, lákali mě k sobě. Přiznávám, že jsem často podlehl. Melodie nahrané snad v márnici, vokál bestie, skvělí hosté (Roman Kostrzewski (KAT) Les (Damnation & Hell-Born) Don of The Dead (Nunslaughter) Mike Perun (Cianide), ale hlavně schopnost napsat skvělé songy, dělají z OFFENCE doslova povinnost pro všechny fanoušky Hádovy říše. Po formální stránce je také vše v absolutním pořádku - ledový, mrazivý zvuk vás doslova přikove na zeď a obal přesně vystihuje to, co se na desce odehrává - totální inferno. Je sice nepopiratelným faktem, že Poláci nepřinášejí nic nového, ani neobjevují, ale o to tady vůbec nejde. Způsobů, jak vyjádřit smrt a temnotu, je mnoho, ale jen některé jsou ty pravé. Pro mě je nejdůležitější, že když pokaždé pustím play na svém přehrávači, tak se ocitnu ve starých katakombách. Zneuctěná hrobka, rakve, které by mohly vyprávět nekonečné příběhy o dávných vraždách, okultních rituálech, o nemrtvých, kteří se živí jen čerstvým masem. Mám pocit, že mi někdo každým dalším songem zatlouká do hlavy rezavé hřeby. Smrt si tentokrát říká OFFENCE. Nečekejte žádné slitování! Mrazivý death metal, který vám vyrve vnitřnosti z těla!


Asphyx says:

I started many years ago, but somehow, I forgot about this tomb. She stands in the corner of the cemetery and is said to be buried with a curse inside. I'm exhuming more graves, stacking more bones. I think about life and death. Shot skull, broken ribs. How did you live and how did you die? Mold, worms twirling to the beat. I'm here reading the sign above the entrance - OFFENCE. I step inside slowly and immediately an unbelievable stench hits me in the face. Decaying bodies, cobwebs and endless cold. Yes, this is exactly the case with this Polish band.

Inside, fallen priests are buried and pure, raw death metal from the old school is played here. The coffins are full of dirt and ancient echoes from the grave, which could be heard mainly in Sweden in the 1990s. Bands like DISMEMBER, ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, ASPHYX, OBITUARY, BOLT THROWER became the inspiration for Polish demons. The Nordic direction meets the American one here and the traditional Polish darkness is added. Coffin lids crack by pressure!


I put "You'll Never Rest In Peace" in my head, especially in the morning, when I went to work around the cemetery. It was as if the undead were calling to me, luring me to them. I admit that I often succumbed. Melodies recorded perhaps in the morgue, beast vocals, great guests (Roman Kostrzewski (KAT) Les (Damnation & Hell-Born) Don of The Dead (Nunslaughter) Mike Perun (Cianide), but especially the ability to write great songs, make OFFENCE literally a duty for all fans of the Serpent Empire, formally everything is also in absolute order - an icy, freezing sound literally anchors you on the wall and the cover captures exactly what is happening on the record - a total inferno. There aren't many ways to express death and darkness, but only a few are the real ones, the most important thing for me is that every time I play on my player, I find myself in old catacombs. A disgraced tomb, coffins that could tell endless stories about ancient murders, occult rituals, the undead who eat only fresh meat, and I feel like someone is hammering rusty nails into my head with every song. This time death calls itself OFFENCE. Do not expect any mercy! Frosty death metal that will rip your guts out of your body!



about OFFENCE on DEADLY STORM ZINE:


Tracklist:
01. The Devil Incarnate
02. Monastery Of Perversion
03. R.I.P (Or Not...)
04. Seraph Of Lust
05. Inferno
06. Slaves To The (UN)Holy Cross
07. The Only Good Priest Is A Dead One
08. A Prayer
09. This Is A Fucking Death Metal Song

Cover by Robert A. von Ritter Illustrations

With special guests: Roman Kostrzewski (KAT) Les (Damnation & Hell-Born) Don of The Dead (Nunslaughter) Mike Perun (Cianide)



Recenze/review - CARCASS - Torn Arteries (2021)


CARCASS - Torn Arteries
CD 2021, Nuclear Blast

for english please scroll down

Když se v roce 2013 legendární CARCASS vraceli, hrozně jsem se těšil. Musím se ale přiznat, že takové zklamání, jako u "Surgical Steel", jsem hodně dlouho nezažil. Těšil jsem se na pořádnou šlehu a místo toho dostal velmi průměrné album. Když si to vezmu kolem a kolem, tak jsem se k němu vrátil jen jednou. Chtěl jsem naposlouchat před koncertem v Praze. Už dlouho se mi nestalo, abych ze své kdysi oblíbené kapely odešel v polovině jejich setu. Bylo to nudný, s nekonečnými proslovy. Další zklamání. 

Zkrátka a jednoduše, tuhle smečku jsem kdysi miloval, ale jejich kapitolu jsem si pro sebe uzavřel. Zakonzervoval jsem si staré vzpomínky, sem tam si při svých retro víkendech pustil staré nahrávky a myslel si, že už je konec. Jenže CARCASS jsou zde opět. S novinkou "Torn Arteries", která mě vyděsila už jen šíleně hloupým obalem. Myslím si, že Zbigniew Bielak má ve svém portfoliu o hodně lepší práce. Zeleninové srdce, to jako fakt? To je jak obrázek z čekárny u doktora. Uff. 

Přesto přese všechno jsem si říkal, že novou desku přeci jen zkusím. Výsledkem mnoha poslechů ale není bůhví jaký zážitek. Novinka mi přijde takovým mixem mezi Hearthwork a Swansong. Přidány jsou i nějaké ty přísady (i špetka toho grindu). 49 minut, o kterých chvílemi nevím, co si s nimi počít. Ono je vlastně vše v pořádku, kapela se v rámci možností snaží, co to jde, ale stejně mi to nějak pořád neleze do hlavy. Songy jsou takové obyčejné, vlažné, připadá mi, že vůbec neřežou. Možná za to může poměrně nevýrazný zvuk (Nuclear Blast style), připadá mi, že je vše namícháno tak nějak mdle, na efekt, aby byly masy spokojeny. Důkazem je velké nadšení napříč metalovými časopisy a weby. To bych ale často přičítal spíše síle labelu. Vokál je v pořádku, sóla mě vyloženě štvou, jinak ale vše šlape jak má. Jen si říkám, jestli takové desky od legend opravdu chceme? Nečekal nikdo z vás spíše pořádnou vykosťovačku, která se vám vypálí do mozku? Snažil jsem se moc, mám ke jménu CARCASS spoustu vzpomínek, respektu, zážitků, první alba miluju, ale to co předvádějí teď, mi přijde nemastné, neslané, jakoby se kapela chtěla za každou cenu zavděčit všem (ano, cítím z toho kalkul). Z "Torn Arteries" nejsem vyloženě zklamaný, ale také vám nemůžu lhát o tom, jak je to vynikající dílo. Není, to rozhodně ne, ale na takových šedesát procent to pánové zase vytáhli. Nejvíc mi asi chybí drive, síla, nejčastěji mě napadá, že je kapela unavená jako zeleninové srdce na obalu. Asi po infarktu. Pokud tedy může mít takové srdce vůbec infarkt. 


sumarizace:

CARCASS a opět jejich klasické album poslední doby. Sem tam nějaký dobrý riff, ale jinak jenom nuda a šeď. Fanoušci kapely asi budou spokojeni, ale já nějak nevím, co si s deskou vůbec počít. Všechno je neskutečně mdlé, zvětralé, jako týden odstáté pivo. "Torn Arteries" je přesně takovou tou nahrávkou, která vás udolá ke spánku. Kde je energie, kde je tajemno, kde je síla? CARCASS jsou dnes jen obyčejným stínem dřívější doby. Takový sešup v kvalitě jsem tedy opravdu nečekal. Obyčejné, monotónní album, které ničím nepřekvapí!


Asphyx says:

CARCASS and their album is the classic work of these days. From time to time you can hear a good riff, however it s boring and grey. I think that fans of this band are satisfied and happy but I have no idea what to do with it. Everything is too faint and stale like a beer which is week old. "Torn Arteries" is the kind of song which makes you sleep. Where is energy, darkness, strength? CARCASS is a shadow of bygone times. To be honest I didn´t expect this slope of quality, not at all. This is an ordinary album which is not surprising at all.

tracklist:
01. Torn Arteries (04:00)
02. Dance of IXTAB (Psychopomp & Circumstance March No.1 in B) (04:29)
03. Eleanor Rigor Mortis (04:14)
04. Under the Scalpel Blade (03:56)
05. The Devil Rides Out (05:22)
06. Flesh Ripping Torment Limited (09:42)
07. Kelly's Meat Emporium (03:24)
08. In God We Trust (03:57)
09. Wake Up and Smell the Carcass / Caveat Emptor (04:36)
10. The Scythe's Remorseless Swing (05:20)



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine