DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemprogressive death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemprogressive death metal. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 28. července 2025

Recenze/review - AZURE EMOTE - Cryptic Aura (2025)


AZURE EMOTE - Cryptic Aura
CD 2025, Testimony Records

for english please scroll down

Jednou možná všichni shoříme v pekle a naše hříchy se rozplynou v nicotě, ale než se tak stane, je stále čas na to, poslouchat dobrou muziku. Rovnou se vás zeptám, co považujete za hudbu, která vás baví? Pokud jste klasici a držíte se stále stejných postupů, potom dál ani nečtěte. Jen si poslechněte ukázky a když se vám nebudou líbit, jděte v pokoji pryč. AZURE EMOTE jsou totiž trošku jinou kapelou. Přistupují k death metalu odlišně, s velkou temnou fantazií a se spoustou neotřelých nápadů. 

My fanoušci máme tendenci všechno někam zařazovat, jasně definovat, označit nějakou nálepkou. To u téhle smečky, která je uskupením kolem Mika Hrubovcaka, moc dobře nejde. Jejich smrtící kov je neuchopitelný, vzdušný, záhadný, se spoustou dalších prvků jako je black metal, doom, ale třeba i industriální chlad nebo čistě progresivní hra. Chce to fantazii a otevřenou mysl, potom pochopíte. Také musíte, stejně jako v minulosti, dát nahrávce čas. Vstřebávat jí postupně, polehoučku, opatrně. Nechat ji na sebe působit. Potom budete odměněni vskutku mocným zážitkem. Alespoň tak vnímám nové skladby já. 


Na novém albu je velká spousta hostů. Každý odvedl velmi dobrou práci a i když v podobných případech bývají občas desky spíše roztříštěné, tak zde to neplatí, naopak. Poslech "Cryptic Aura" bych asi nejlépe přirovnal k nějaké temné a podmanivé symfonii. Každý nástroj, motiv, zde má své vlastní místo. Nikde nic nechybí, nikde nic nepřebývá. Přes počáteční opatrnost jsem si jen tak sedl, přidal volume doprava a nechal se unášet na krvavě zpěněných vlnách řeky beznaděje. Hudba v sobě má něco neklidného, řezajícího, co mě neustále přitahuje a musím se vracet. Znovu zapínám play a užívám si pestrou paletu do černých odstínů laděných barev. Hořící postava na obalu (fotografii vytvořil Hrubovcak) vyjadřuje meditativní návrat konceptu minulého alba. Jedná se o seismickou změnu, ke které za posledních pět let došlo. AZURE EMOTE jsou zkrátka sví, mají vlastní přístup k hudbě jako takové, velké množství nápadů a je jen na vás, zda na jejich hru přistoupíte. Osobně mi to trvalo déle, než u minulého alba, skladby mi přijdou ještě víc komplikované a těžké na poslech. Nicméně, nakonec se vše usadilo a já si album neskutečně užívám. Všechny ty smyčce, různé odbočky, záhadná zákoutí, stíny, ale hlavně atmosféru celé nahrávky, která je tak nějak zvláštně přitažlivá. Garantuji vám, že tahle kapela vás nenechá ani chvilku v klidu. Pokud rádi u hudby přemýšlíte a s chutí se pohybujete na tenké hranici mezi bděním a děsivou noční můrou, potom neváhejte ani chvilku. Jednou možná všichni shoříme v pekle a naše hříchy se rozplynou v nicotě, ale než se tak stane, je stále čas na to, poslouchat dobrou muziku. Avantgardní death metal, který vás strhne do hlubiny! Chlad a temnota přichází z našich prokletých duší! 

Asphyx says:

Someday we may all burn in hell and our sins will dissolve into nothingness, but until that happens, there is still time to listen to good music. I'll ask you right now, what do you consider music that you enjoy? If you're a classical musician and you stick to the same routines, then don't even read any further. Just listen to the samples and if you don't like them, go away in peace. AZURE EMOTE are a slightly different band. They approach death metal differently, with a great dark imagination and a lot of fresh ideas.

We fans tend to classify everything somewhere, to define it clearly, to label it with a label. That doesn't work very well with this pack, which is the group around Mike Hrubovcak. Their death metal is elusive, airy, mysterious, with a lot of other elements like black metal, doom, but also industrial coldness or pure progressive playing. It takes imagination and an open mind, then you'll understand. Also, as in the past, you have to give the record time. Absorb it gradually, slowly, carefully. Let it work on you. Then you will be rewarded with a truly powerful experience. At least that's how I feel about new songs.


There are a lot of guests on the new album. Everyone did a very good job and although in similar cases sometimes albums tend to be rather fragmented, this is not the case here, on the contrary. Listening to "Cryptic Aura" is probably best compared to some dark and captivating symphony. Every instrument, every motif, has its own place here. Nothing is missing, nothing is missing anywhere. Despite my initial caution, I just sat back, turned the volume to the right and let myself drift on the bloody foamy waves of the river of despair. There's something restless, cutting about the music that keeps me coming back. I put it back on play and enjoy the colourful palette of black-toned colours. The burning figure on the cover (photographed by Hrubovcak) expresses the meditative return of the last album's concept. It is a seismic change that has occurred over the past five years. In short, AZURE EMOTE are a force to be reckoned with, they have their own approach to music as such, a large number of ideas and it's up to you whether you take to their game. Personally, it took me longer than the last album, I find the songs even more complicated and hard to listen to. However, everything settled down in the end and I enjoy the album immensely. All the loops, the various detours, the mysterious nooks and crannies, the shadows, but most of all the atmosphere of the whole record, which is somehow strangely appealing. I guarantee you that this band will not leave you in peace for a moment. If you like to think with your music and you like to walk the fine line between wakefulness and a scary nightmare, then don't hesitate a moment. Someday we may all burn in hell and our sins will dissolve into nothingness, but until that happens there is still time to listen to good music. Avant-garde death metal that will take you to the depths! Cold and darkness coming from our damned souls!


Recenze/review - AZURE EMOTE - The Third Perspective (2020):


TRACKLIST
01. Into Abysmal Oblivion
02. Insomnia Nervosa
03. Aeons Adrift
04. Bleed With The Moon
05. Defiance Infernus
06. Provoking The Obscene
07. Disease Of The Soul
08. Feast Of Leeches
09. Return To The Unknown
10. Writhing Lunacy

(playing time: 42:27 min.)

LINE-UP
Mike Hrubovcak - Vocals & Keyboards (ex Monstrosity)
Ryan Moll - Guitars (Total Fucking Destruction)
Mike Heller - Drums (Malignancy, Raven, ex Fear Factory)
Kelly Conlon - Bass (ex Death, ex Monstrosity)
Pete Johansen - Violins (ex Sirenia)
Anna Murphy - Clean Vocals (ex Eluveitie)

Guests: James Murphy (ex Death, ex Obituary, ex Testament) - 2nd Guitar Solo on ‘Into Abysmal Oblivion’. Andy La Rocque (King Diamond) - 3rd Guitar Solo on ‘Into Abysmal Oblivion’. Bob Davodian (ex Divine Rapture) -Guitar Solo on ‘Insomnia Nervosa’.

CREDITS
Recorded by Ron Vento (Aurora Borealis) at Nightsky Studios, Maryland, USA. Mixed by Noah Buchanan (Nunslaughter) at Mercinary Studios, Ohio, USA. Mastered by Andy La Rocque (King Diamond) at Sonic Train Studios, Varberg, Sweden.


čtvrtek 24. července 2025

Recenze/review - FLOATING - Hesitating Lights (2025)


FLOATING - Hesitating Lights
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Otevřete svá srdce a nechte si tvář rozdrásat do krve. Jsou kapely, které si pustím poprvé a ihned vím, že mluvíme stejnou řečí. O švédských FLOATING jsem dopředu nevěděl vůbec nic. Nečetl jsem promo materiály, neposlouchal jsem ukázky. Jen jsem si sedl a nechal na sebe jejich hudbu působit. Jako za starých časů kazet, vinylů a tištěných metalových časopisů. Nebyl jsem ovlivněn názory jiných, nečetl jsem žádné recenze, ani úvodníky.

Zhasl jsem všechna světla, zapnul play a ztratil se navždy mezi stíny. Tedy, po dobu společných setkání, která byla z mé strany velmi intenzivní. Už dlouho jsem nějakou hudbu takhle neprožíval. Doslova jsem cítil, jak mě mrznou kosti. Jak se pomalu rozpadám v prach. Základem je zde progresivní podoba death metalu. Přidávány jsou potom další vlivy jako punk nebo klidně i klasický rock. Výsledkem je koktejl, který je ostrý i záhadný zároveň. Omámí vás, pokud máte alespoň nějakou fantazii a unese vás do zcela jiných světů a dimenzí. 


Vše je zde velmi rozechvělé, neklidné, album má opravdu zvláštní a velmi podmanivou atmosféru. Jakoby nás kapela zaříkávala. Hudba tu plyne zpočátku spíše jako kulisa, jako něco, co je zcela samozřejmé, magické, neotřelé. Přesto mám pocit, jako bych album poslouchal odjakživa, jako by bylo mojí součástí. Pokud vám říkají něco jména jako MORBUS CHRON, DEMILICH, FEBRUUS, ADRAMELECH, ale třeba i KATATONIA, ORANSSI PAZUZU, GORGUTS, měli byste dát "Hesitating Lights" určitě šanci. Je to hodně přemýšlivé album, velmi dobře napsané a složené. Se spoustou zajímavých pasáží, s takovým tím poctivým heavy efektem, který mám tolik rád. Vlastně je to trošku troufalé, psát o této hudbě. Moje slova stejně nikdy nedokáží vyjádřit a přesně definovat, co se na albu odehrává. Zkuste si raději poslechnout ukázky. Líbí se mi lehkost, s jakou kolem mě skladby plynou. Jako bych se díval na pochmurnou špinavou řeku, která vytéká na periferii i vašeho města ven, do lesů, do polí. Plavou v ní vzpomínky na bolest, strach i spousta mrtvých duší. FLOATING jsou na povrchu chladní (možná až zdánlivě nepřístupní), ale uvnitř jejich muziky to vře a pálí. Pro mě osobně jejich novinka letošním letním objevem a už teď se těším, až uteču z města ven a někde o samotě si desku zase pustím. Má v sobě totiž něco přitažlivého, neklidného, ostrého a hedvábného zároveň. Líbí se mi i zvuk, produkce, obal (Artwork by Påhl Sundström), všechno sedí perfektně na svých místech. Nezbývá mi tedy znovu a opět nic jiného, než zhasnout všechna světla,, zapnout play a navždy se ztratit mezi stíny. Neklidný, uhrančivý progresivní death metalově punkový opus! Magické, temné a chladné zaříkávání! 

Asphyx says:

Open your hearts and let your faces be torn to shreds. There are bands that I listen to for the first time and immediately know that we speak the same language. I knew nothing about the Swedish band FLOATING beforehand. I didn't read any promotional materials or listen to any samples. I just sat down and let their music wash over me. Like in the old days of cassettes, vinyls, and printed metal magazines. I wasn't influenced by the opinions of others, I didn't read any reviews or editorials.

I turned off all the lights, pressed play, and lost myself forever in the shadows. Well, for the duration of our encounters, which were very intense on my part. It had been a long time since I had experienced music like this. I could literally feel my bones freezing. How I was slowly crumbling into dust. The basis here is progressive death metal. Other influences are then added, such as punk or even classic rock. The result is a cocktail that is both sharp and mysterious at the same time. It will intoxicate you, if you have at least some imagination, and carry you away to completely different worlds and dimensions.


Everything here is very tense, restless; the album has a truly unique and captivating atmosphere. It's as if the band is casting a spell on us. At first, the music flows like background noise, like something completely natural, magical, and original. Yet I feel as if I've been listening to this album forever, as if it were a part of me. If names like MORBUS CHRON, DEMILICH, FEBRUUS, ADRAMELECH, but also KATATONIA, ORANSSI PAZUZU, GORGUTS mean something to you, you should definitely give "Hesitating Lights" a chance. It's a very thoughtful album, very well written and composed. It has a lot of interesting passages, with that honest heavy effect that I like so much. Actually, it's a bit presumptuous to write about this music. My words can never express and accurately define what is happening on the album. Try listening to the samples instead. I like the lightness with which the songs flow around me. It's like looking at a gloomy, dirty river that flows out of the outskirts of your city, into the woods, into the fields. Memories of pain, fear, and many dead souls float in it. FLOATING are cold on the surface (perhaps even seemingly unapproachable), but inside their music, it boils and burns. For me personally, their new album is this summer's discovery, and I'm already looking forward to escaping the city and playing the album again somewhere alone. It has something attractive, restless, sharp, and silky at the same time. I also like the sound, the production, the cover (artwork by Påhl Sundström), everything fits perfectly in its place. So once again, all I can do is turn off all the lights, press play, and lose myself forever in the shadows. A restless, mesmerizing progressive death metal punk opus! A magical, dark, and cold incantation!



Track Listing -
1. I Reached the Mew
2. Grave Dog
3. Cough Choir
4. Exit Bag Song
5. Hesitating Lights / Harmless Fires
6. Still Dark Enough
7. The Wrong Body
8. The Waking

Line up -
Arvid Sjödin - Guitars, vocals, synthesizers
Andreas Hörmark - Bass, synthesizers, programming

Artwork by Påhl Sundström


středa 7. května 2025

Recenze/review - UNREAL OVERFLOWS - Slaves of the Inhuman Future World (2025)


UNREAL OVERFLOWS - Slaves of the Inhuman Future World
CD 2025, Great Dane Records

for english please scroll down

Někdy si připadám jako zavřený v obrovské bublině. Ovlivněn světovým řádem, historií i vlastními zkušenostmi stále kroutím nevěřícně hlavou nad lidskou hloupostí. Jako bychom byli jenom pokusnými králíky, které řídí nějaká vyšší moc. Staří autoři sci-fi moc dobře věděli, že existují ještě jiné dimenze, ve kterých se žije zcela jinak. Hraje se tam také hudba, které nejdříve nemůže obyčejný smrtelník rozumět. Jsou zkrátka kapely, které chtějí čas. Musíte si je pouštět v různých denních dobách, v různém stavu mysli a náladě. 

O španělských UNREAL OVERFLOWS jsem již jednou psal. Letos se mi dostalo do rukou jejich nové album s příhodně ztvárněným mechanickým skeletonem na obalu. Myslím si, že to nebude trvat příliš dlouho a podobné postavy potkáme běžně na ulici. Pokud se tak již nestalo. Někteří jedinci na mě poslední dobou totiž působí úplně stejně. Odtažitě, chladně, strojově. Hudba španělských maniaků je podobná. Jen má v sobě navíc velkou porci divokosti a živočišnosti.


Jak jsem již zmínil v úvodu, tahle nahrávka potřebuje čas, aby uzrála. Riffů, melodií, různých odboček a temných zákoutí je opravdu mnoho. Zpočátku mi nešly dešifrovat, ale po nějaké době se vše usadilo a já si začal album opravdu užívat. Myslím si, že pokud se vám líbí muzika třeba takových DEATH, ATHEIST, CYNIC, PESTILENCE, GOJIRA, budete určitě spokojeni. Základem je melodický death metal se spoustu technických i progresivních prvků. Zbytečně se nepreluduje ani neexhibuje. Každý tón, nota, úder do bicích, mají své pevné místo. Skladby jsou opravdu velmi pečlivě vystavěny. Poslech tak připomíná setkání s pevným a silným stromem, který má mnoho větví i kořenů, který je košatý a pestrý. Povedl se zvuk, který je masivní a velmi dobře čitelný. Nejvíc si ale užívám celkovou atmosféru, která se během poslechu mění. Někdy jsou UNREAL OVERFLOWS suroví a nekompromisní, jindy zběsile rychlí, ale vše objímá chladná temnota. Nějak takhle si představuji vesmír, případně výstup do prostoru na nějaké neznámé planetě. Lidská mysl má schopnost velké fantazie. Ta je pro společná setkání s "Slaves of the Inhuman Future World" nutná a potřebná. Zvláštní je, že už dnes mám někdy pocit, že jsou některé stroje chytřejší než mnoho lidí. Je to svým způsobem fascinující, ale zároveň děsivé. Je jen na nás, jak se s tím popereme. Zatím to vypadá, že stroje vítězí na celé čáře. A tak je pro mě nové album i takovým mementem, varováním, ale hlavně počinem, ke kterému se budu ještě dlouho a rád vracet. Děsivě chladné, progresivní technické death metalové vize z blízké budoucnosti! 


Asphyx says:

Sometimes I feel like I'm trapped in a giant bubble. Influenced by the world order, history and my own experience, I still shake my head in disbelief at human stupidity. As if we were just guinea pigs being controlled by a higher power. The old science fiction writers knew very well that there are other dimensions in which life is quite different. There's also music playing there that ordinary mortals can't understand at first. In short, there are bands that want time. You have to listen to them at different times of the day, in different states of mind and mood. 

I have already written once about the Spanish UNREAL OVERFLOWS. This year I got my hands on their new album with a fittingly rendered mechanical skeleton on the cover. I think it won't be too long before we'll see similar characters on the street. If it hasn't already. In fact, some individuals have the same effect on me lately. Distant, cold, machine-like. The music of the Spanish maniacs is similar. It's just got an extra dose of wildness and animalism.


As I mentioned in the introduction, this record needs time to mature. There are many riffs, melodies, various detours and dark corners. At first I couldn't decipher them, but after some time everything settled down and I started to really enjoy the album. I think that if you like music like DEATH, ATHEIST, CYNIC, PESTILENCE, GOJIRA, you will definitely be satisfied. The base is melodic death metal with a lot of technical and progressive elements. There is no unnecessary prelude or exhilaration. Every note, every note, every percussion strike, has its solid place. The songs are really very carefully constructed. Listening to them is like meeting a solid and strong tree, which has many branches and roots, which is colourful and colourful. The sound is solid and very easy to hear. Most of all, though, I enjoy the overall atmosphere, which changes as I listen. Sometimes UNREAL OVERFLOWS are raw and uncompromising, other times they are furiously fast, but everything is embraced by a cold darkness. Somehow this is how I imagine the universe, or ascending into space on some unknown planet. The human mind is capable of great imagination. It is necessary and necessary for our encounters with the "Slaves of the Inhuman Future World". The strange thing is that even today I sometimes feel that some machines are smarter than many humans. It's fascinating in its own way, but terrifying at the same time. It's up to us how we deal with it. So far, it looks like the machines are winning all the way. And so for me the new album is also a kind of memento, a warning, but most importantly a piece of work that I'll be coming back to for a long time to come. A frighteningly cool, progressive technical death metal vision from the near future!




Recenze/review - UNREAL OVERFLOWS - Latent (2018):

tracklist:
1. Echoes from the Past
2. Digital Slavery
3. Tearing the Layers of Reality
4. Beyond the Code
5. Visage of Betrayal
6. Averse to Creation
7. Against Our Will, 
8. Consumed By Himself
9. Longing For Silence

Line up:
ZOILO UNREAL :Guitars , Bass , Vocals & Drums
DIEGO BEA BESADA : Guitars



sobota 12. dubna 2025

Interview - SADIST - Excellent technical, progressive death metal!


Interview with progressive death metal band from Italy - SADIST.

Answered Tommy Talamanca (guitars), thank you!

Recenze/review - SADIST - Something to Pierce (2025):

Ave SADIST! I've been preparing for this interview for a really long time. But you know, every time you release a new album, I prefer to listen to it rather than write the words. Anyway, I'm in the Czech mountains right now, I'm on vacation and have a little extra time. I'm sipping on a wine from Liguria, Vermentino "Etichetta Nera" Colli di Luni DOC 2023, which I got. I am not a fan of this drink, but I have to say it is good. Plus I'm listening to your new album "Something to Pierce" from this year. It's a massacre, I must admit. Perfectly crafted music, death metal that got into my veins. How did the record come about and how did the new members in the band influence the recording process?

Tommy: Glad you liked the new album. We can consider SOMETHING TO PIERCE like the perfect successor to FIRESCORCHED, although the new album, like every new Sadist album, has its own strong identity. In this sense, the key was Davide and Giorgio, the new rhythm section, who had two years of live activity in which they were able to settle into the band, bringing their personality and energy.


I have to admit that I didn't get into your music until sometime in 1997. I remember bringing the CD home at the time and being terribly surprised at the cover art you had. You know, a friend recommended you to me. I sat down, turned on the hi-fi tower and then you cut me to pieces. A lot of time has passed, you've changed a lot of musicians, the only ones left from the original line-up are Tommy Talamanca (guitar) and Trevor Nadir on the mic. Why do you think that is? From what I've seen, your band has changed musicians really often. Please take us through the history of SADIST and don't forget what caused you to go on hiatus between 2001 and 2005.

Tommy: there are bands whose identity is not affected by a change of line-up, and this happens because the history of these bands is stronger than the personal ego of the individual musicians. Of course, changing the line-up always causes great stress, but sometimes, as in any social group that no longer works, it is the only logical solution. Sadist had a stable line up for many years, but when Andy, the original bass player from the first album, decided to leave the band in 2018, the balance with Alessio, the drummer, also broke down. With Firescorched we relied on two musicians with strong personalities like Thesseling and Goulon, but we knew they would most likely be session players. Then we met these two young guys, Davide and Giorgio, who had that fire, that passion that, unfortunately, older musicians often lose.

Sometimes the problem with a lot of old bands is that they don't evolve anymore. They stay in the same place and play the same thing over and over again. But it's also true that the fans demand it. But SADIST are different. To me, every album of yours is a little bit different, different. Where do you always get so many ideas? How do you compose new material? Does anyone have the main say? I'm interested in the actual creation of a new song, the concept.

Tommy: I guess the most obvious characteristic of Sadist is that it is a “chameleon” band, and probably those who have been following the band for a long time always expect a bit of a surprise effect with each new album, even though it is important for us to always keep the Sadist trademark strong. For the last three or four albums, the songwriting was in my and Trevor's hands, and this process has also worked with the new album, although we have left absolute freedom to the new members with regard to the arrangement work on bass and drums.


Sound is very important in any music. You guys have been true to yourselves for the last few years. Tommy Talamanca is responsible for the sound. Personally, I love the fact that you have your own sound, your own expression, your own face. Isn't that hard? Do you have someone to give you their opinion? Who's in opposition? Or do you trust Tommy completely?

Tommy: We try not to sound like any other band out there, and above all we don't want to follow any particular trend, even in terms of the artistic production of the albums. It is not that we are against working with external producers, but unfortunately, when this happened, in the first albums, we were never really satisfied with the final result.

I'm old school and I always need a physical vehicle. I love looking at booklets and I have to say that Andreas Christanetoff's cover immediately caught my eye. The motif evokes the apocalypse in me, that's the first thing that came to mind. How did you and Andreas get together and why him? Can you tell us what exactly the image is supposed to express and how it relates to the music?

Tommy: Rock music has a very important visual component, and with the new cover we were looking for that "wow" effect that hit immediately at first glance, and at the same time we wanted to detach ourselves from the covers of recent albums, based entirely on computer graphics, and we looked for an artist. We saw some of Andreas' work, and we liked his style immediately. Talking about the cover, we wanted an evocative image that was a metaphor for the lyrics of the album, but still kept some mystery.


What about the lyrics? Where do you get the inspiration for them? I've already managed to translate some of them and I like that they have depth. It's not just an addition to the music, as it often is. Who's signed them?

Tommy: Since the Crust era, Trevor is the mastermind behind lyrical concepts and Sadist lyrics. The new album is centered on death, seen through various types of physical and psychological experiences, and focuses mainly on the transition between the two dimensions: life and death. The common thread is this breath, the "Respirium", understood as the last vital act before the end!

Let's go back in history. SADIST are one of the first death metal bands in Italy. What gave you the idea to play death metal? Why this style? I got into it gradually, originally I was only crushing thrash metal. What was your path?

Tommy: As we began to compose music, we didn't think about a specific genre, but simply began to write in a natural manner, incorporating our personal tastes and background into the band's sound. When the first album was released in 1993, there were no labels like "prog death" or anything else, but only these very particular bands, like Cynic or Pestilence, who combined various styles to create a different and unique sound. My musical tastes include thrash metal, classical music, and progressive rock from the 70s, and I have incorporated all of these elements into my compositions. Being the main composer in the band, I obviously influenced the sound of the band in a radical way.


How and when did you start playing an instrument? Did you have any role models? What was the first gig you went to? What was your first gig?

Tommy: While I began studying classical guitar and music theory at 10, my musical direction changed when I fell in love with heavy metal and electric guitar during my adolescence. On the contrary, I think that Trevor has always been a lover of extreme metal since he was very young. I played electric guitar in the 80’s, so my references were obviously Van Halen and Malmsteen, and I think that one of my first concerts was Malmsteen in Milan, I don’t remember exactly what year.

What was it like in Italy in the 90s regarding music? What about the clubs, the scene? In our country, socialism had just fallen and the whole world had opened up. It was very wild and I'm quite glad I survived. What was it like for you?

Tommy: Speaking of music, we can very simply talk about before and after Internet. Before the internet people lived! They went to clubs, met in the streets, and making music was much easier. Marketing was not the most important thing, the only thing that mattered was to play well and write interesting music!


And how would you compare the underground then with now? We have new technologies, the internet has come into play, streaming, downloading music, but also maybe other ways of recording music. How have all these things influenced you and how do you perceive them?

Tommy: It is very easy to talk only about the negative aspects of the internet, but there are also positive aspects, linked to globalization. The world changes, even if we don’t want to, and the smartest thing we can do is try to float!

I like when bands are strong live as well. Unfortunately, I missed you guys last year in Volyně, but as far as I remember I've seen you before. How did you like it here in the Czech Republic? If I'm not mistaken, you also played at Brutal Assault?

Tommy: We played many times in your country, including 2 or 3 times at the beautiful Brutal Assault, and the welcome was always very warm. Overall, Sadist has a strong fan base in Eastern Europe. We also had a great time last time at ETEF, we prefer this type of festival, not too big, but where the contact with the public is stronger.

 

How do you experience and perceive concerts as a musician? Do you enjoy them? Do you also enjoy them as a visitor? For example, I was very sad during the Covid when it was all closed. Death metal is music that has to be played on stages. That's where its power shines through the most. What do concerts mean to you?

Tommy: Being on stage is the best place to be for a rock musician, as it is the true reason why music is made. Every stage has its own charm, we love playing in big festivals, but even more we love a more intimate dimension. Personally, I love going to concerts, as well as to the theatre in general, and I try to go as often as possible. The experience of art lived by the real is unique, and can not be replaced by any technology.

You put out great records, you play shows. Moreover, you are in great shape, you are not afraid to continue to develop your talent, you are looking for new ways. Is there anything else you want to achieve? Do you have a dream, a vision of where you want SADIST to go in the future?

Tommy: As long as we have something interesting to say as a band, we will keep playing. Sadist is a small job that gives us a lot of satisfaction, but it requires a lot of work and energy. Our goal is to play good concerts and make good records, nothing special.

I'd be interested to know what death metal and music in general means to you. Is it a hobby, a relaxation or a lifestyle? Feel free to get philosophical with this question. Why do you enjoy playing this particular style?

Tommy: As previously stated, I don't think of music as a genre. I am primarily a musician and a music worker, and Sadist allows me to express the Rock Side of my musical personality. I love Rock, Metal, but I also love producing artists of different genres in the studio. In Italy it’s almost impossible to live on music just playing death metal, but Trevor and I were lucky enough, or maybe even good enough, to be able to make our passion, music, a 360 degree work.


What are SADIST planning in the next few months? Do you have any message for fans, labels, promoters? If you have something on your mind, here is the space...

Tommy: There will be some festivals in the summer and then in the fall we’ll be touring Europe with a couple of very cool bands. In the meantime we are preparing some surprises that will see the light towards the end of this year, and then, 2026, is the thirtieth anniversary of Tribe, and we are thinking about something special.

Thank you so much for the interview. I've finished my wine and now I'll have a beer with your permission. "Something to Pierce" is playing over and over again and I have to say it's really great music! Thanks a lot for it! I wish the band continued success and I look forward to more records from you. May your personal lives prosper as well! SADIST RULES!

Tommy: Thanks a lot for Your support! See you soon in Czech Republic!

Rozhovor - SADIST - Excelentní technický, progresivní death metal!


Rozhovor s progresivní death metalovou skupinou z Itálie - SADIST.

Odpovídal Tommy Talamanca (kytara), děkujeme!

Recenze/review - SADIST - Something to Pierce (2025):

Ave SADIST! Na tento rozhovor se chystám opravdu již dlouho. Jenže znáš to, pokaždé, když vydáte nové album, tak jej raději poslouchám, než abych psal slova. Nicméně, zrovna jsem na českých horách, mám dovolenou a trošku času navíc. Popíjím víno z Ligurie Vermentino "Etichetta Nera" Colli di Luni DOC 2023, které jsem dostal. Nejsem zrovna milovník tohoto moku, přesto musím říci, že je dobré. Navíc k tomu poslouchám vaši novou desku „Something to Pierce“ z letošního roku. Je to masakr, to musím uznat. Perfektně propracovaná muzika, death metal, který se mi dostal do žil. Jak deska vznikala a jak nahráváni ovlivnili noví členové v kapele?

Tommy: Jsem rád, že se ti nové album líbilo. SOMETHING TO PIERCE můžeme považovat za dokonalého nástupce FIRESCORCHED, i když nové album, stejně jako každé nové album Sadist, má svou vlastní silnou identitu. V tomto smyslu byli klíčoví Davide a Giorgio, nová rytmická sekce, kteří měli za sebou dva roky koncertní činnosti, během nichž se dokázali v kapele zabydlet a vnést do ní svou osobitost a energii.


Musím se přiznat, že k vaší hudbě jsem se dostal až někdy v roce 1997. Pamatuji si, že jsem tenkrát přinesl domů CD a hrozně se divil tomu, jaký jste měli obal. Znáš to, doporučil mi vás jeden kamarád. Sedl jsem si, zapnul jsem hi-fi věž a pak jste mě rozsekali na kusy. Uběhla spousta času, vyměnila se u vás spousta muzikantů, z úplně původní sestavy zbyli jenom Tommy Talamanca (kytara) a Trevor Nadir za mikrofonem. Proč myslíš, že tomu tak je? Co jsem koukal, tak se u vás v kapele měnili muzikanti opravdu často. Proveď nás prosím historií SADIST a nezapomeň na to, co bylo příčinou, že jste přerušili v letech 2001 až 2005 činnost.

Tommy: jsou kapely, jejichž identitu změna sestavy neovlivní, a to proto, že historie těchto kapel je silnější než osobní ego jednotlivých hudebníků. Změna sestavy samozřejmě vždy způsobí velký stres, ale někdy, jako v každé sociální skupině, která přestala fungovat, je to jediné logické řešení. Sadist měli dlouhá léta stabilní sestavu, ale když se Andy, původní baskytarista z prvního alba, rozhodl v roce 2018 kapelu opustit, rozpadla se i rovnováha s bubeníkem Alessiem. U Firescorched jsme se spolehli na dva hudebníky se silnými osobnostmi, jako jsou Thesseling a Goulon, ale věděli jsme, že to budou s největší pravděpodobností session hráči. Pak jsme potkali tyhle dva mladé kluky, Davideho a Giorgia, kteří měli ten oheň, tu vášeň, kterou starší muzikanti bohužel často ztrácejí.

U spousty starých kapel bývá někdy problém, že se již nadále nevyvíjejí. Zůstanou na stejném místě a hrají dokola to samé. Pravdou ale také je, že to po nich fanoušci vyžadují. SADIST jsou ale jiní. Mě přijde každé vaše album trošku jiné, odlišné. Kde pořád berete tolik nápadů? Jakým způsobem skládáte nový materiál? Má někdo hlavní slovo? Zajímá mě samotný vznik nové skladby, koncepce.

Tommy: Myslím, že nejzřetelnější charakteristikou Sadist je to, že je to „chameleonská“ kapela, a ti, kteří ji sledují už dlouho, pravděpodobně vždy očekávají s každým novým albem trochu překvapivý efekt, i když je pro nás důležité, aby značka Sadist byla vždy silná. Na posledních třech nebo čtyřech albech bylo psaní písní v mých a Trevorových rukou a tento proces funguje i na novém albu, i když jsme novým členům ponechali absolutní volnost, co se týče aranžérské práce na basu a bicí.


U každé hudby je hodně důležitý zvuk. Vy jste poslední roky věrni sami sobě. Pod soundem je podepsán Tommy Talamanca. Osobně se mi hrozně líbí, že máte svůj vlastní zvuk, výraz, ksicht. Není to ale těžké? Máte třeba někoho, kdo vám řekne svůj názor? Kdo oponuje? Nebo Tommymu naprosto věříte?

Tommy: Snažíme se neznít jako žádná jiná kapela a především nechceme následovat žádný konkrétní trend, a to ani z hlediska umělecké produkce alb. Ne že bychom byli proti spolupráci s externími producenty, ale bohužel, když se tak stalo, na prvních albech jsme nikdy nebyli s konečným výsledkem úplně spokojení.

Jsem ze staré školy a vždycky potřebuji i fyzický nosič. Rád si prohlížím booklety a musím říct, že obal od Andrease Christanetoffa mě ihned zaujal. Motiv ve mně evokuje apokalypsu, to je první, co mě napadlo. Jak jste se dali s Andreasem dohromady a proč právě on? Prozradíš nám, co přesně má obraz vyjadřovat a jak souvisí s hudbou?

Tommy: Zároveň jsme se chtěli odpoutat od obalů posledních alb, založených výhradně na počítačové grafice, a hledali jsme umělce. Viděli jsme několik Andreasových prací a jeho styl se nám okamžitě zalíbil. Když jsme mluvili o obalu, chtěli jsme sugestivní obrázek, který by byl metaforou pro texty alba, ale zároveň si zachovával určité tajemství.


A co texty? Kde pro ně berete inspiraci? Některé jsem si už stihl přeložit a líbí se mi, že mají hloubku. Není to jen pouhý doplněk hudby, jak tomu často bývá. Kdo je pod nimi podepsán?

Tommy: Od dob Crust je Trevor hlavním tvůrcem textových konceptů a textů Sadist. Nové album se soustředí na smrt, viděnou skrze různé typy fyzických a psychických zážitků, a zaměřuje se hlavně na přechod mezi dvěma dimenzemi: životem a smrtí. Společnou nití je tento dech, „Respirium“, chápaný jako poslední životní akt před koncem!

Pojeďme do historie. SADIST jsou jednou z prvních death metalových kapel v Itálii. Jak vás to vlastně napadlo hrát death metal? Proč právě tento styl? Já se k němu dostal postupně, původně jsem drtil jenom thrash metal. Jaká byla vaše cesta?

Tommy: Když jsme začali skládat hudbu, nepřemýšleli jsme o konkrétním žánru, ale prostě jsme začali psát přirozeným způsobem a do zvuku kapely jsme zahrnuli náš osobní vkus a zázemí. Když v roce 1993 vyšlo první album, neexistovaly žádné nálepky jako „prog death“ nebo něco jiného, ale jen tyto velmi specifické kapely, jako Cynic nebo Pestilence, které kombinovaly různé styly a vytvářely tak odlišný a jedinečný zvuk. Můj hudební vkus zahrnuje thrash metal, klasickou hudbu a progresivní rock ze 70. let a všechny tyto prvky jsem zakomponoval do svých skladeb. Jako hlavní skladatel v kapele jsem samozřejmě zásadním způsobem ovlivnil zvuk kapely.


Jak a kdy si začal hrát na hudební nástroj? Měl si nějaké vzory? Který koncert jsi navštívil jako první? Jaké bylo tvoje první vystoupení?

Tommy: V deseti letech jsem začal studovat klasickou kytaru a hudební teorii, ale můj hudební směr se změnil, když jsem si během dospívání zamiloval heavy metal a elektrickou kytaru. Naopak si myslím, že Trevor byl od mládí milovníkem extrémního metalu. Na elektrickou kytaru jsem hrál v 80. letech, takže mými referencemi byli samozřejmě Van Halen a Malmsteen a myslím, že jeden z mých prvních koncertů byl právě Malmsteen v Miláně, už si přesně nepamatuji, v kterém roce.

Jaké to bylo v Itálii v devadesátých letech ohledně hudby? Co kluby, scéna? U nás zrovna padl socialismus a otevřel se celý svět. Bylo to hodně divoké a jsem docela rád, že jsem to přežil. Jaké to bylo u vás?

Tommy: Když už mluvíme o hudbě, můžeme velmi jednoduše mluvit o internetu před a po. Před internetem lidé žili! Chodili do klubů, scházeli se na ulicích a dělat hudbu bylo mnohem jednodušší. Marketing nebyl to nejdůležitější, jediné, na čem záleželo, bylo dobře hrát a psát zajímavou hudbu!


A jak bys porovnal tehdejší underground se současností? Máme nové technologie, do hry vstoupil internet, streamování, stahování muziky, ale i třeba jiné způsoby nahrávání muziky. Jak vás tyhle všechny věci ovlivnily a jak je vnímáš?

Tommy: Je velmi snadné mluvit pouze o negativních aspektech internetu, ale existují i pozitivní aspekty spojené s globalizací. Svět se mění, i když nechceme, a to nejchytřejší, co můžeme udělat, je snažit se nadnášet!

Mám rád, když jsou kapely silné i naživo. Bohužel jste mi minulý rok ve Volyni utekli, ale co si pamatuji, tak už jsem vás kdysi viděl. Jak se vám u nás v Čechách líbilo? Jestli se nepletu, tak jste hráli i na Brutal Assaultu?

Tommy: Hráli jsme ve vaší zemi mnohokrát, včetně dvou nebo tří koncertů na krásném Brutal Assaultu, a vždy jsme byli velmi vřele přivítáni. Celkově mají Sadist ve východní Evropě silnou fanouškovskou základnu. Naposledy jsme se skvěle bavili i na ETEFu, preferujeme tento typ festivalů, ne příliš velkých, ale kde je kontakt s publikem silnější.

 

Jak prožíváš a vnímáš koncerty jako muzikant? Baví tě? Užíváš si je i jako návštěvník? Já byl třeba hrozně smutný za covidu, když bylo všechny zavřené. Death metal je hudba, která musí být hraná na pódiích. Tam vynikne jeho síla nejvíce. Co pro tebe znamenají koncerty?

Tommy: Pro rockového hudebníka je nejlepší být na pódiu, protože to je ten pravý důvod, proč hudba vzniká. Každé pódium má své kouzlo, rádi hrajeme na velkých festivalech, ale ještě raději máme intimnější rozměr. Osobně chodím na koncerty, stejně jako do divadla obecně, rád a snažím se tam chodit co nejčastěji. Zážitek z umění prožitého naživo je jedinečný a nedá se nahradit žádnou technologií.

Vydáváte skvělé nahrávky, vystupujete na koncertech. Navíc jste ve skvělé formě, nebojíte se i nadále rozvíjet svůj talent, hledáte nové cesty. Je ještě něco, čeho byste chtěli dosáhnout? Máte nějaký sen, vizi, kam chcete do budoucna SADIST směřovat?

Tommy: Dokud budeme mít jako kapela co říct, budeme hrát. Sadist je malá skupina, která nám přináší velké uspokojení, ale vyžaduje spoustu práce a energie. Naším cílem je hrát dobré koncerty a dělat dobré desky, nic zvláštního.

Zajímalo by mě, co pro tebe znamená death metal a hudba všeobecně. Je to koníček, relax nebo životní styl? Klidně se do této otázky pusť i filozoficky. Proč tě baví hrát právě tento styl?

Tommy: Jak jsem již uvedl, hudbu nepovažuji za žánr. Jsem především hudebník a hudební pracovník a Sadist mi umožňuje vyjádřit rockovou stránku mé hudební osobnosti. Mám rád rock, metal, ale také rád produkuji umělce různých žánrů ve studiu. V Itálii je téměř nemožné živit se hudbou, natož jen hraním death metalu, ale Trevor a já jsme měli to štěstí, nebo možná i dost dobré, že jsme mohli z naší vášně, hudby, udělat 360 stupňové dílo.


Co chystají SADIST v nejbližších měsících? Máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry? Pokud ti leží něco na srdci, zde je prostor…

Tommy: V létě nás čeká několik festivalů a na podzim pak turné po Evropě s několika skvělými kapelami. Mezitím chystáme nějaká překvapení, která spatří světlo světa ke konci tohoto roku, a pak, v roce 2026, bude třicáté výročí Tribe, a my přemýšlíme o něčem speciálním.

Děkuji moc za rozhovor. Už jsem víno dopil a teď si dám s dovolením pivo. „Something to Pierce“ mi tu hraje stále dokola a musím říct, že je to opravdu skvělá muzika! Díky moc za ní! Přeji vám, aby se kapele nadále dařilo a budu se těšit na další desky od vás. At´ se vám daří i v osobních životech! SADIST RULES!

Tommy: Děkujeme za Vaši podporu! Brzy se uvidíme v České republice!

středa 19. března 2025

Recenze/review - SADIST - Something to Pierce (2025)


SADIST - Something to Pierce
CD 2025, Agonia Records

for english please scroll down

Občas jen tak sedím a dívám se do temnoty. Čekám, co z ní přijde. Někdy jsou to krvavé stíny, někdy děsivé ozvěny, někdy zahlédnu záblesk ostrého nože. Nejvíc se ale vždycky těším na hudbu, která má v sobě drive a sílu, touhu ničit, roztrhat vás na kusy. Italští SADIST patří mezi smečky, které sleduji již dlouhé roky. Pokaždé jsou trošku jiní, vždy zajímaví a se spoustou nových neotřelých nápadů. 

Letos přicházejí tihle veteráni s dalším velmi svěžím materiálem. Jedná se o technický death metal se spoustou progresivních prvků. Najdete zde jak staré, klasické a tradiční postupy (na kterých je vše postaveno), ale i nová temná zákoutí. Poslech je svým způsobem neklidný, přesto přitažlivý. Jedná se přesně o druh muziky, nad kterou budete přemýšlet a pro kterou je nutné mít alespoň nějakou dávku fantazie. 


Jako první musím zmínit, že se novinka opravdu velmi dobře poslouchá. I když jsou některé momenty složité, těžké a náročné, stále mají skladby jasnou a zřetelnou strukturu. Pochválit musím i velmi masivní, mocný a dobře srozumitelný vokál. Schválně jsem si pouštěl novou desku v různých stavech mé mysli, ve dne, v noci, při jízdě v autě a pokaždé jsem měl pocit, že mi muzika koluje doslova v žilách. Stala se i mojí součástí. Pokud jste se s těmito veterány ještě nesetkali, tak věřte, že lze jejich hudbu charakterizovat jako smrtící opus s vlivy třeba takových CYNIC, SADUS, ATHEIST, NOCTURNUS, DEATH, PESTILENCE. Samozřejmě s tím, že má kapela svůj vlastní výraz i ksicht. Jsem už starý pes a hudba mi musí dělat dobře na mé černé duši, musí mít dobrý zvuk (zde je opravdu masivní, důrazný a velmi dobře čitelný), musí mít obal s nějakým nápadem, co mě zaujme. SADIST tohle všechno mají a ještě přidávají něco navíc. Novinka je pestrá, svěží, hravá. Má v sobě drive, takovou tu pradávnou sílu a poctivost a zároveň i touhu objevovat nová temný zákoutí. Vždycky tvrdím, že hudba je jenom jedna a nezáleží na tom, o jaký styl se jedná. A tentokrát létá moje fantazie jako můry kolem ohně. Vznáším se, padám do hlubiny, nechávám se strhnout příběhy, které kapela vypráví. Platí tu zde, více než kdy jindy, že je lepší poslouchat, nechat na sebe jednotlivé skladby působit, než psát slova. Nové album má totiž ještě další rozměr, dimenzi. Italům se opět povedlo nahrát velmi kvalitní materiál, který ale není jenom dobře odvedeným řemeslem. Naopak, tahle nahrávka má v sobě navíc chvění, černou energii, magii, říkejte si tomu jak chcete, já budu zase jen tak sedět a dívat se do temnoty. Čekat, co z ní přijde. Někdy jsou to krvavé stíny, někdy děsivé ozvěny, někdy zahlédnu záblesk ostrého nože. Tentokrát je to hudba, která mě neskutečně baví. Excelentní technický, progresivní death metal! Silné a svěží album, které vás strhne do té nejhlubší temnoty! 

Asphyx says:

Sometimes I just sit and stare into the darkness. Waiting to see what comes out of it. Sometimes it's bloody shadows, sometimes eerie echoes, sometimes I catch a glimpse of a sharp knife. But most of all, I always look forward to music that has drive and power, a desire to destroy, to tear you apart. Italy's SADIST are one of the bands I've been following for years. Each time they are a bit different, always interesting and with lots of new and fresh ideas. 

This year these veterans come with another very fresh material. It is technical death metal with a lot of progressive elements. You will find here both old, classic and traditional methods (on which everything is based), but also new dark corners. The listening is in a way restless, yet appealing. This is exactly the kind of music you'll be thinking about, and for which you need to have at least some amount of imagination.


The first thing I have to mention is that the novelty is really very easy to listen to. Even though some moments are complex, difficult and challenging, the songs still have a clear and distinct structure. I also have to praise the very massive, powerful and well-understood vocals. I purposely played the new album in different states of my mind, day, night, while driving in the car, and every time I felt like the music was literally coursing through my veins. It became a part of me. If you haven't met these veterans yet, believe me, their music can be described as a deadly opus with influences like CYNIC, SADUS, ATHEIST, NOCTURNUS, DEATH, PESTILENCE. Of course, the band has its own expression and face. I'm an old dog and the music has to do good to my black soul, it has to have a good sound (here it's really massive, emphatic and very easy to hear), it has to have a cover with some idea that catches my attention. SADIST have all of this and add a little something extra. The novelty is colourful, fresh, playful. It has drive, that ancient strength and honesty, and also a desire to explore new dark corners. I always say there is only one music and it doesn't matter what style it is. And this time my imagination is flying like moths around a flame. I float, I fall into the depths, I get swept away by the stories the band tells. It is true here, more than ever, that it is better to listen, to let the songs affect you, than to write the words. The new album has yet another dimension, another dimension. Once again the Italians have managed to record very high quality material, but it is not just a well done craft. On the contrary, this record has an extra tingle to it, a black energy, a magic, call it what you will, I'll just sit back and stare into the darkness. Waiting to see what comes out of it. Sometimes it's bloody shadows, sometimes eerie echoes, sometimes I catch a glimpse of a sharp knife. This time it's the music, which I'm enjoying immensely. Excellent technical, progressive death metal! A strong and fresh album that will take you into the deepest darkness!



about SADIST on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
1. Something to Pierce (3:38)
2. Deprived (3:45)
3. No Feast for Flies (3:02)
4. Kill Devour Dissect (4:04)
5. The Sun God (4:17)
6. Dume Kike (5:17)
7. One Shot Closer (3:34)
8. The Best Part is the Brain (3:44)
9. Nove Strade (4:09)
10. Respirium (Instrumental) (3:07)



středa 5. února 2025

Recenze/review - MISANTHROPY - The Ever​-​Crushing Weight of Stagnance (2024)


MISANTHROPY - The Ever​-​Crushing Weight of Stagnance
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Historie násilí je stejně dlouhá jako lidstvo samo. Stále je uvnitř nás krvelačná šelma, která se objeví pokaždé, když to nejmíň čekáte. Rádi se díváme na děsivé horory, veřejné popravy, pořád nás fascinují sérioví vrazi. Na povrchu se tváříme, že všechny kolem sebe milujeme, na tváři máme falešné úsměvy a někde v podvědomí bychom raději zabíjeli. Nebo ne? Otázek na toto téma je hodně a začaly mě z nějakého důvodu napadat při poslechu nové desky MISANTHROPY z Chicaga. 

V závěru je to možná jednoduché. Potřebujeme svůj mozek restartovat, v dnešním podivném světě šílených informací. Co je lež a co pravda? Ví to ještě vůbec někdo? Raději si pouštím stále dokola "The Ever​-​Crushing Weight of Stagnance" a užívám si progresivní death metal v jeho naléhavé a brutální podobě. Zpočátku je to, jak už tomu bývá, náročný poslech. Ale časem, když vylezou na povrch veškeré nuance, stává se ze společných setkání doslova návyková záležitost. 


Složité, komplikované riffy, divoké melodie, vokál, který je surový. Skladby se valí kupředu jako lavina, je tu spousta odboček, různých výjezdů. Temných koutů, které zůstávají zpočátku ukryté ve stínu. Povedl se zvuk, který je masivní a dobře čitelný, stylový je i obal (Artwork by Pedro Sena). Myslím si, že fanoušek žánru se bude spokojeně usmívat a podupávat si nohou do rytmu. Pokud máte rádi kapely jako ORIGIN, ARCHSPIRE, ULCERATE, FLESHGORE, GORGUTS, ATHETIST, potom je pro vás tohle album doslova povinností. Sešla se zde totiž parta muzikantů, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Zároveň, a to se mi opravdu hodně líbí, nepřevážila technická preludia nad jasnou strukturou songů. Zkrátka a dobře, jako starému metalovému psovi se mi líbí, že si tahle smečka zachovala i jakousi živočišnost, nadšení, touhu ničit hudbou. Určitě to nebude záležitost pro každého, to se rozumí samo sebou, ale pokud se vám tahle odrůda death metalu líbí, myslím si, že budete určitě spokojeni. I já, který se pohybuje přeci jen v trošku jiných vodách, se budu rád k nové desce vracet. Tak nějak si myslím, že podobná hudba se zde bude jednou hrát, až zvítězí naplno vztek nad zdravým rozumem. Ale nepředbíhejme, zatím vše alespoň trošku funguje a tak si můžete užít spoustu nových melodií, které pocházejí snad odněkud z vesmíru, z jiné dimenze. Historie násilí je stejně dlouhá jako lidstvo samo. Stále je uvnitř nás krvelačná šelma, která se objeví pokaždé, když to nejmíň čekáte. Rádi se díváme na děsivé horory, veřejné popravy, pořád nás fascinují sérioví vrazi. Pokud potřebuje vaše mysl také propláchnout kyselinou, měl bych pro vás řešení. Syrový, technický progresivní death metal, který se vám dostane do podvědomí! 

Asphyx says:

The history of violence is as long as humanity itself. There is still a bloodthirsty beast inside us that appears whenever you least expect it. We love to watch horrific horror movies, public executions, we're still fascinated by serial killers. On the surface we pretend to love everyone around us, we have fake smiles on our faces and somewhere in our subconscious we would rather kill. Wouldn't we? There are a lot of questions on this topic and for some reason they started to come to me while listening to the new album from Chicago's MISANTHROPY.

In the end, maybe it's simple. We need to reboot our brains, in today's weird world of crazy information. What's a lie and what's the truth? Does anyone even know anymore? I prefer to play "The Ever-Crushing Weight of Stagnation" over and over again and enjoy progressive death metal in its urgent and brutal form. At first, as it happens, it's a challenging listen. But over time, when all the nuances come to the surface, it becomes a literally addictive affair.


Complex, intricate riffs, wild melodies, vocals that are raw. The songs roll forward like an avalanche, there are lots of digressions, different exits. Dark corners that remain hidden in the shadows at first. The sound is solid and clear, the cover artwork (Artwork by Pedro Sena) is stylish. I think a fan of the genre will smile with satisfaction and stomp their feet to the beat. If you like bands like ORIGIN, ARCHSPIRE, ULCERATE, FLESHGORE, GORGUTS, ATHETIST, then this album is literally a must for you. Because a bunch of musicians who know very well what and how they want to play have gathered here. At the same time, and I really like this a lot, the technical preludes did not prevail over the clear structure of the songs. In short, as an old metal dog, I like that this pack has also retained a kind of animalism, enthusiasm, desire to destroy with music. It's definitely not going to be a thing for everyone, that goes without saying, but if you like this variety of death metal, I think you'll be satisfied. Even I, who is in slightly different waters, will be happy to come back to the new album. Somehow I think that similar music will be played here one day, when anger wins over common sense. But let's not get ahead of ourselves, so far everything is working at least a little bit and you can enjoy a lot of new tunes that come from somewhere in the universe, from another dimension. The history of violence is as long as humanity itself. There's still a bloodthirsty beast inside us that appears when you least expect it. We like to watch horrific horror movies, public executions, we're still fascinated by serial killers. If your mind also needs an acid flush, I have a solution for you. Raw, technical progressive death metal that will get into your subconscious!



Track listing -
1. Of Sulking And The Wrathful
2. The All-Devouring
3. A Cure For The Pestilence
4. Condemned To A Nameless Tomb
5. Descent
6. Sepulcher
7. Consumed By The Abyss

Line up -
Kevin Kovalsky - Guitar and Vocals
Paul Reszczynski - Drums
José Valles - Guitar
Mark Bojkewycz - Fretless Bass

Artwork by Pedro Sena - Lordigan (Analepsy, Cognitive, Extermination Dismemberment)


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine