DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemswedish death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemswedish death metal. Zobrazit všechny příspěvky

středa 30. září 2026

Recenze/review - SORCERY - The Immaculate Sin (2026)


SORCERY - The Immaculate Sin
CD 2026, Xtreem Music

for english please scroll down

Kývám na pozdrav starým zetlelým mrtvolám. Usedám ke stolu se svými vlastními démony. V kostech se mi dávno usadil chlad, poslouchám nové album švédské legendy SORCERY a spokojeně se usmívám. Zde, mezi nemrtvými, hluboko v podzemí, mezi temnými stíny, je mi stejně nejlépe. Maso je znovu odtrháváno od kostí a činěno jest tak s poctivou elegancí starých mistrů v oboru. Vždycky se mi líbil rukopis kapely a letos to platí opět na sto procent. Kombinace ostrých nekompromisních riffů a mrazivých melodií pro mě byla vždy jasnou definicí severského metalu.

Kapela si šla vždy vlastní cestou. Jsem starý věrný fanoušek a jako takový jsem velmi spokojený. Tihle gentlemani postupem let vybrousili svůj styl k dokonalosti. I nový zásek řeže tou správnou stranou nože. Melodie se mi postupně dostávají do žil, pod kůži i hluboko do podvědomí. Smrt, Satan i všichni démoni znovu tančí na mém hrobě. Není divu, hraje se zde hlavně pro ně. 


Jakoby byly do skladeb otištěny nálady starých pohřebišť, temných katakomb i samotného záhrobí. Měl jsem tu čest psát recenze i na předešlá alba, mít s kapelou skvělý rozhovor (odkazy najdete dole po dnešním článkem) i vidět je před pár lety naživo. Tohle všechno ve mě zůstává a to se mi pak nesmíte divit, že je pro mě novinka jasnou definicí toho, co mám na death metalu rád. Surovost ale i melodiku, poctivý, masivní zvuk (William Blackmon (Isole, Scar Symmetry, Human Cull atd.)), stylový motiv na obalu, který vytvořil můj oblíbený malíř Juanjo Castellano. Tohle všechno dohromady, ale hlavně hudba samotná, mě pokaždé dokáže doslova přikovat k reproduktorům. Svět je možná kolem divný a směřuje do pekla, ale jsou jistoty, na které je spolehnutí. "The Immaculate Sin" je albem, které má v sobě poctivé, uvěřitelné a naprosto autentické severské DNA. Připomíná vichřici, která proletěla starou márnicí a zůstala po ní jenom spoušť. Švédi jsou ve skvělé formě a pokud jste měli rádi zásadní nahrávky od kapel jako DISMEMBER, GRAVE, NIHILIST, EDGE OF SANITY, CENTINEX, určitě mi má slova potvrdíte. Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí iž několik dekád. Zažil jsem staré časy, kdy tenhle styl teprve vznikal. A SORCERY pro mě vždy byly kapelou, která je pevná ve svých základech. Můj milý čtenáři, nové album je určeno jak pro nás, tak pro všechny, kteří ještě hudbu poslouchají srdcem. Je pro mě velmi příjemné, sestoupit každý den po setmění dolů do sklepa. Otevřít dveře na onen svět. Vstoupit dovnitř a nechat se pohltit stíny. Kývám na pozdrav starým zetlelým mrtvolám. Usedám ke stolu se svými vlastními démony. V kostech se mi dávno usadil chlad, podvědomě vím, že jsem zde správně. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Mrazivé a temné ozvěny z toho nejhlubšího švédského podzemí! Death metal, u kterého praskají prašivé kosti! 


Asphyx says:

I nod in greeting to the old, decaying corpses. I sit down at the table with my own demons. A chill has long since settled in my bones; I listen to the new album by the Swedish legend SORCERY and smile contentedly. Here, among the undead, deep underground, amid the dark shadows, I feel most at home. Flesh is once again being torn from the bones, and it is done with the honest elegance of the old masters of the craft. I’ve always loved the band’s signature sound, and this year that holds true once again, one hundred percent. The combination of sharp, uncompromising riffs and chilling melodies has always been, for me, the clear definition of Nordic metal.

The band has always gone its own way. I’m an old, loyal fan, and as such, I’m very satisfied. Over the years, these gentlemen have honed their style to perfection. Even their new release cuts with the right edge of the knife. The melodies are gradually seeping into my veins, under my skin, and deep into my subconscious. Death, Satan, and all the demons are dancing on my grave once again. No wonder they’re playing mainly for them here.


It’s as if the moods of ancient cemeteries, dark catacombs, and the afterlife itself were imprinted on the songs. I’ve had the honor of reviewing their previous albums, conducting a great interview with the band (you’ll find the links below today’s article), and seeing them live a few years ago. All of this stays with me, so you shouldn’t be surprised that, for me, this new release is the clear embodiment of what I love about death metal. Raw yet melodic, with a solid, massive sound (William Blackmon (Isole, Scar Symmetry, Human Cull, etc.)), and a stylish cover art created by my favorite artist, Juanjo Castellano. All of this combined but especially the music itself literally glues me to the speakers every time. The world may be a strange place and heading toward hell, but there are certainties you can count on. “The Immaculate Sin” is an album that embodies honest, believable, and utterly authentic Nordic DNA. It’s like a storm that swept through an old morgue, leaving nothing but devastation in its wake. The Swedes are in great form, and if you enjoyed seminal recordings by bands like DISMEMBER, GRAVE, NIHILIST, EDGE OF SANITY, and CENTINEX, you’ll surely agree with me. I’m an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades now. I’ve lived through the old days when this style was just emerging. And to me, SORCERY has always been a band with a solid foundation. My dear reader, this new album is meant both for us and for everyone who still listens to music with their heart. It’s a real pleasure for me to go down to the basement every day after dark. To open the door to that other world. To step inside and let the shadows swallow me whole. I nod in greeting to the old, decaying corpses. I sit down at the table with my own demons. A chill has long since settled in my bones; subconsciously, I know I’m in the right place. I’ll gladly sign that with my own blood. Frosty and dark echoes from the deepest Swedish underground! Death metal that makes dusty bones crack!



about SORCERY on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
1. Shadowborn 
2. Set the World Ablaze
3. Stand as One or Fall Divided 
4. Terminate 
5. Paralyzed 
6. Slice It Up 
7. The Door to My Black Soul 
8. The Exorcist 
9. Flood 
10. Die in Retribution 

band:
Ola Malmström - Vocals
Paul Johansson - Guitar
Johan Vikholm - Guitar
Tommy Holmer - Drums
Mikael Carlsson - Bass




čtvrtek 17. září 2026

Recenze/review - REVEL IN FLESH - Flesh For The Kult Of Death (2026)


REVEL IN FLESH - Flesh For The Kult Of Death
CD 2026, War Anthem Records

for english please scroll down

V márnici se začala hromadit další těla. Bude to trvat ještě hodně dlouho, než všechno zpracuji. Hrobů je málo a tak musím některé exhumovat. Bývají v nich pohřbeni prokletí kněží, sebevrazi a všichni ti, kteří za svého života způsobili ostatním spoustu bolesti. Jsem starý hrobník a miluji chladná rána na mém hřbitově. Sedávám hned vedle malé kaple a dívám se na nakloněné náhrobky. Poslouchám u toho novou nahrávku německých REVEL IN FLESH a kývám se spokojeně do rytmu.

Na tuhle smečku je spolehnutí jako na smrt. Kolem nás se mění svět, je čím dál chaotičtější, zlejší, podivnější a pomalu mu přestávám rozumět. Každé nové album německých tmářů je ale jistotou, záchytným bodem. I letos dostanete poctivou porci severského death metalu s příchutí krvavé mlhy. Poslouchat novinku je jako se účastnit starodávného obřadu pro vyvolávání temných sil. 


Němci jsou již dávno zapsáni rudým písmem do starých death metalových archívů. My, kteří trávíme veškerý svůj čas v katakombách, víme své. Stejně jako kapela nemusíme nikomu nic dokazovat. Pánové opět sází na upřímnost, na na kost ohlodané ritty, na ostré melodie, na hrubý vokál připomínající řev hladové bestie, na zabijácké bicí. To vše zabalené v plesnivém, hnilobném zvuku, s masivním a dobře čitelným výrazem. Motiv na obal vytvořil jako vždy vynikající Juanjo Castellano a já si tak gurmánsky album vychutnávám po všech stránkách. REVEL IN FLESH na novince zúročili své bohaté zkušenosti a vy se tak můžete nechat unášet na zpěněných vlnách řeky smrti. Ano, skupina čerpá inspiraci ze starých archívů, ale dělá to velmi citlivě, s velkým srdcem a nadšením. Věřím jim každou melodii, sedávám dlouhé hodiny v márnici a rozmlouvám s nemrtvými. Nebude to už dlouho trvat a přijdou se pomstít. Cítím to v kostech a když poslouchám "Flesh For The Kult Of Death", tak jsem si s tím naprosto jistý. Němci jsou ve skvělé formě, jsou pro mě jasnou a přesnou definicí toho, co mám na death metalu jako stylu rád. Čeká mě dlouhá noc. Někdo musí exhumovaná těla zpracovat. Znovu zapínám play na svém přehrávači a drtím prašivé kosti spolu s kapelou. V myšlenkách mi ožívají pradávné kulty a líbí se mi, že skladby opět řežou tou správnou stranou nože. Maso odpadává od kostí a nad hřbitovech se vznáší zvláštní krvavá mlha. Objeví se pokaždé, když poslouchám nějaké velmi dobré album. Smrt má mnoho podob a tu, kterou nám předkládají tihle tmáři, je velmi krutá, ošklivá, nekonečně chladná, uvěřitelná, ryzí a naprosto autentická. V márnici se začala hromadit další těla. Bude to trvat ještě hodně dlouho, než všechno zpracuji. Mám čas. Mrtví nikam neutečou. K téhle nahrávce se budu ještě hodně dlouho vracet. Dávám jí vysokou známku kvality. Morbidní, syrové, zlověstné death metalové album! Pradávný krvavý obřad pro vyvolávání temných sil! Drcení prašivých kostí, exhumace prokletých hrobů! 

Asphyx says:

More bodies have begun to pile up in the morgue. It will take me a very long time to process them all. There aren’t enough graves, so I have to exhume some. They usually contain cursed priests, suicides, and all those who caused others a great deal of pain during their lives. I’m an old gravedigger, and I love the cool mornings in my cemetery. I sit right next to the little chapel and look at the tilted headstones. As I do, I listen to the new album by the German band REVEL IN FLESH and nod contentedly to the beat.

You can count on this band as surely as you can count on death. The world around us is changing it’s becoming increasingly chaotic, more evil, stranger and I’m slowly losing my grasp on it. But every new album from these German dark masters is a certainty, an anchor. This year, too, you’ll get a solid dose of Nordic death metal with a hint of bloody mist. Listening to this new release is like participating in an ancient ritual to summon dark forces.


The Germans have long been etched in red ink in the old death metal archives. We, who spend all our time in the catacombs, know the score. Just like the band, we don’t have to prove anything to anyone. The guys are once again banking on honesty, on riffs stripped down to the bone, on sharp melodies, on raw vocals reminiscent of a hungry beast’s roar, and on killer drums. All of this is wrapped in a moldy, putrid sound, with a massive and clearly defined character. As always, the cover art was created by the excellent Juanjo Castellano, and I’m savoring every aspect of this album like a true connoisseur. REVEL IN FLESH has put their wealth of experience to good use on this new release, so you can let yourself be carried away on the foaming waves of the river of death. Yes, the band draws inspiration from old archives, but they do so very sensitively, with great heart and enthusiasm. I believe every melody they play; I sit for hours on end in the morgue, conversing with the undead. It won’t be long before they come to exact their revenge. I can feel it in my bones, and when I listen to “Flesh For The Kult Of Death”, I’m absolutely certain of it. The Germans are in great form; to me, they’re the clear and precise definition of what I love about death metal as a genre. A long night awaits me. Someone has to deal with the exhumed bodies. I press play again on my music player and crush the decaying bones along with the band. Ancient cults come to life in my mind, and I love that the songs are once again cutting with the right edge of the knife. Flesh falls from the bones, and a strange, bloody mist hovers over the cemeteries. It appears every time I listen to a really good album. Death takes many forms, and the one these dark masters present to us is very cruel, ugly, infinitely cold, believable, pure, and utterly authentic. More bodies have begun to pile up in the morgue. It’ll take me a very long time to process it all. I have time. The dead aren’t going anywhere. I’ll be coming back to this recording for a very long time. I give it a high rating. A morbid, raw, ominous death metal album! An ancient bloody ritual for summoning dark forces! The crushing of rotten bones, the exhumation of cursed graves!



about REVEL IN FLESH on DEADLY STORM ZINE:











TRACKLIST
01. Flesh for the Kult of Death
02. Bodybag Inferno
03. The Graverobber
04. Pool of Blood
05. Hellhole
06. Tombstalker
07. Death Kult Maniacs
08. Priest of Flesh
09. Demon Dawn
10. The Last Farewell
11. All I Had (I Gave)

LINE-UP
Ralf Hauber – Vocals
Jonny Pettersson – Guitar / Bass
Simon Abele – Guitar
Erik Barthold – Drums


neděle 21. června 2026

Recenze/review - ONE DAY IN PAIN - Devouring the Gods (2026)


ONE DAY IN PAIN - Devouring the Gods
CD 2026, Awakening Records

for english please scroll down

Řezání zmrzlých kostí. Krůpěje krve ve tváři, vyklované oči. Další zohavené tělo, další oběť nenávisti. Pokaždé, když mi přivezou do márnice oběť násilného činu, mrtví šeptají, žalují, chtějí se pomstít. Někdy, když si pouštím podobná alba, jako je to nové, letošní od švédských maniaků ONE DAY IN PAIN, tak vylezou z hrobů a vydají se na další zabijáckou misi. Kývají se do rytmu chladných melodií, odpadává jim maso z obličejů a z vnitřností lezou nenasytní červi. 

Pravý, ryzí švédský death metal poslouchám od devadesátých let. Vždycky mě na něm nejvíce fascinovala pochmurně mrazivá atmosféra, takový ten punkový feeling. Sedával jsem dlouhé hodiny s kamarády u reproduktorů, popíjeli jsme pivo a ani jsme nevěděli, že zrovna posloucháme zásadní alba historie. "Devouring the Gods" je nahrávkou, která vás vrátí po časové ose zpět, do doby, kdy jsme se toulali ulicemi s kazeťáky na ramenou a hledali sílu v jediné surové muzice. 


Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí více než 35 let, jsem starý hrobník, který stále rád a s chutí porcuje zmrzlé kosti. Jako takový vám mohu nové album švédských tmářů jenom doporučit. Naleznete zde vše potřebné pro opravdové, autentické záhrobní rituály. Novinka má masivní, otře řezaný zvuk, který vás nakope, spoustu zajímavých momentů, které vás přikovou na zeď, i morbidně temné chvilky, u kterých budete pohřbeni zaživa. Není to nic převratného, ani nic, co by otočilo kolem světových hudebních dějin, ale rozhodně se nejedná jenom o dobře odvedené řemeslo. Naopak, v každé skladbě je něco přitažlivého, děsivého, hororově magického, co mě nutí se neustále vracet a rvát si nové album pod tlakem do hlavy. Stále pořádám své soukromé večery, při kterých poslouchám nejen klasické nahrávky od kapel jako GRAVE, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED, DISMEMBER. ONE DAY IN PAIN a jejich novinku jsem si ihned zařadil do playlistu a užívám si ji jako za starých dobrých časů, když jsem byl mladý, silný a svět mi připadal ještě v pořádku. Pokud vnímáš hudbu jako já, potom jsi zde správně. Černobílý, perfektně odvedený motiv na obalu (Pilgrimcoffin), Jimmy Lundberg za mixážním pultem, tohle všechno jsou další věci, které mě utvrzují v tom, že jsem v téhle márnici správně. "Devouring the Gods" je albem, na kterém se ctí tradice. A to klasickým způsobem, s elegancí starých mistrů v oboru. Kurva brácho, tahle deska útočí na samou naší podstatu a užijí si ji všichni pravověrní, prokletí, nemrtví i démoni. Až zase jednou půjdeš položit květiny na hrob svých předků, až jednou navštívíš své mrtvé kamarády, vezmi si tohle album s sebou. Uvidíš, že budou mít stejnou upřímnou radost jako ty. Řezání zmrzlých kostí. Pravý, ryzí švédský death metal, který vás pohřbí zaživa! Morbidní ozvěny ze starých katakomb! 

Asphyx says:

The sound of frozen bones being cut. Drops of blood on the face, gouged-out eyes. Another mutilated body, another victim of hatred. Every time a victim of a violent crime is brought to the morgue, the dead whisper, they lament, they seek revenge. Sometimes, when I listen to albums like this new one from this year by the Swedish maniacs ONE DAY IN PAIN, they crawl out of their graves and set out on another murderous mission. They sway to the rhythm of the cold melodies, flesh falls from their faces, and insatiable worms crawl out of their entrails. 

I’ve been listening to true, pure Swedish death metal since the ’90s. What’s always fascinated me most about it is the bleak, chilling atmosphere that punk vibe. I used to sit for hours with friends by the speakers, sipping beer, not even realizing we were listening to landmark albums in the history of the genre. "Devouring the Gods" is a record that will take you back in time, to the days when we roamed the streets with cassette players slung over our shoulders, seeking strength in that one raw form of music. 


I’m an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for more than 35 years; I’m an old gravedigger who still loves to gnaw on frozen bones with gusto. As such, I can’t recommend this new album by the Swedish dark metal band highly enough. Here you’ll find everything you need for true, authentic rituals of the afterlife. The new album has a massive, raw sound that’ll kick you in the teeth, plenty of interesting moments that’ll pin you to the wall, and morbidly dark passages that’ll bury you alive. It’s nothing groundbreaking, nor is it anything that will rewrite the annals of world music history, but it’s definitely more than just a job well done. On the contrary, there’s something alluring, terrifying, and horror magical in every track that compels me to keep coming back and force the new album into my head. I still host my own private evenings where I listen not only to classic recordings by bands like GRAVE, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED, and DISMEMBER. I immediately added ONE DAY IN PAIN’s new release to my playlist and am enjoying it just like in the good old days, when I was young, strong, and the world still seemed okay to me. If you experience music the way I do, then you’re in the right place. The black and white, flawlessly executed cover art (Pilgrimcoffin), Jimmy Lundberg behind the mixing board all of these are further reasons that confirm I’m exactly where I need to be in this morgue. "Devouring the Gods" is an album that honors tradition in the classic way, with the elegance of the old masters of the genre. Damn, bro, this record strikes at the very core of our being, and all the true believers, the damned, the undead, and the demons will enjoy it. The next time you go to lay flowers on your ancestors’ graves, the next time you visit your dead friends, take this album with you. You’ll see that they’ll feel the same sincere joy as you do. The grinding of frozen bones. True, pure Swedish death metal that will bury you alive! Morbid echoes from the ancient catacombs!



about ONE DAY IN PAIN on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
01. Be Dead 
02. Devouring The Gods 
03. Let It Bleed 
04. Garrotterad 
05. Emptiness 
06. Ferocious Consumption 
07. Ashen Soul 
08. Crushed Coffin 
09. Conquering The Void 
10. My Arrogance

Recenze/review - REVOLTING - Supernatural Anthems (2026)


REVOLTING - Supernatural Anthems
CD 2026, Xtreem Music

for english please scroll down

Rezavý nůž, pomalu se zařezávající do tvým vnitřností. Nenávist v očích, jedovatý úsměv a nekonečná bolest, která se vznáší kolem jako děsivé svědomí. Je malá, skoro žádná pravděpodobnost, že potkáš v ulicích krvelačného vraha. Přesto se ti to stalo. Možná si to tušil dopředu, když si sledoval nekonečné hororové filmy, když si se toulal tmou. Teď tu ležíš, zohavený, opuštěný. Na chladné zemi, hned vedle odpadků. Další v řadě, další, na kterého všichni zapomenou. Přecházíš na druhou stranu, do země stínů a posloucháš nové album švédských REVOLTING.

Rogga a jeho věrní jsou i letos velmi dobrými řemeslníky, kteří odvedli poctivou morbidní práci. Pokud máte rádi rukopis tohoto severského mága, líbí se vám hororová atmosféra syrového death metalu a nepohrdnete ani punkovým přístupem, potom neváhejte. Podepíšu vám vlastní krví, že jste tu správně. Jasně, novinka nepřináší nic nového a v mnoha momentech je předvídatelná, ale to přeci nevadí. Hlavní je celkový pocit a ten je opět zničující, podmanivý, surový a nekonečně chladný. 


U desítek Roggových kapel si mnohdy říkám, že se jedná o velmi podobné postupy. Přesto nebo právě proto, na mě nové album funguje. Jasně že se některé motivy již opakují, jasně, že tu už všechno bylo. Jenže pak si dám pár piv, zhlédnu několik hororových filmů z osmdesátých let a hledám nějaké album, které bych si pustil. Leží mi na stole desítky novinek, chvilku přemýšlím, ale pak nakonec velmi často volím "Supernatural Anthems". V závěru je to vlastně jednoduché, mě baví novinku poslouchat. Líbí se mi zvuk, motiv na obalu, ale hlavně jednotlivé skladby, které se velmi dobře poslouchají. A to jako kulisa k nějaké jiné činnosti, třeba porcování masa nebo i při soustředěném vnímání. REVOLTING si stále zachovávají svůj status, i letos nám předkládají velmi kvalitní materiál. Máte, ostatně jako vždy, dvě možnosti. Buď vzít do rukou nůž a jít vyvrhnout další úlovek a nebo odejít. Je vám asi jasné, co volím já, starý pes. Zkrátka a jednoduše, nové album si užívám se vším, co k tomu patří. Není a nikdy to nebude zásadní nahrávka, na kterou se bude vzpomínat po desetiletí, ale také to není nic, co by kolem mě prošlo bez povšimnutí. Možná je to i tím, že mám rád, když se kombinují severské, chladné melodie s krvavou tmou, když se mi zadírají pod kůži, do podvědomí, když se kývám spokojeně do rytmu, jako zkušený řezník, který právě dokončil svoji práci. Těla jsou pověšená na hácích a do zdí je otištěná nekonečná bolest. Až zase jednou půjdete v noci temnou ulicí, tak dávejte pozor, možná někdo stojí za rohem. A když uvidíte záblesk nože, tak utíkejte pryč. Nejlépe se sluchátky na uších a s touhle deskou v playlistu. Krvavě hororový death metal, který se vám zadře pod kůži i do podvědomí! Budete se děsit vlastního stínu! 

Asphyx says:

A rusty knife, slowly cutting into your insides. Hatred in the eyes, a venomous smile, and endless pain that hangs in the air like a terrifying conscience. There’s a small, almost nonexistent chance that you’ll encounter a bloodthirsty killer on the streets. Yet it happened to you. Maybe you sensed it coming while watching endless horror movies, while wandering through the darkness. Now you lie here, mutilated, abandoned. On the cold ground, right next to the trash. Another in the line, another whom everyone will forget. You cross over to the other side, into the land of shadows, and listen to the new album by the Swedish band REVOLTING.

Rogga and his faithful crew are once again master craftsmen this year, having delivered a solid, morbid piece of work. If you love this Nordic wizard’s signature style, enjoy the horror-filled atmosphere of raw death metal, and don’t mind a punk-inspired approach, then don’t hesitate. I’ll swear on my own blood that you’re in the right place. Sure, the new album doesn’t bring anything new to the table and is predictable in many moments, but that doesn’t matter. What matters is the overall feeling, and that is once again devastating, captivating, raw, and infinitely cold. 


When it comes to Rogg’s dozens of bands, I often find myself thinking that their approaches are very similar. Despite that or perhaps because of it the new album really works for me. Sure, some themes are repeating themselves; sure, we’ve seen it all before. But then I have a few beers, watch a couple of ’80s horror movies, and look for an album to put on. There are dozens of new releases on my desk; I think about it for a moment, but in the end, I very often choose “Supernatural Anthems”. In the end, it’s actually simple: I enjoy listening to this new release. I like the sound, the cover art, but most of all the individual tracks, which are a pleasure to listen to. Whether as background music for some other activity, like cutting up meat, or even when listening intently. REVOLTING still hold their own; this year, too, they’re presenting us with top-notch material. You have, as always, two options. Either pick up a knife and go gut another catch, or walk away. You can probably guess what I, an old hand, choose. Simply put, I’m enjoying the new album with everything that goes with it. It isn’t and never will be a landmark album that will be remembered for decades to come, but it’s also not something that would pass me by unnoticed. Maybe it’s because I like it when cold, Nordic melodies are combined with bloody darkness, when they get under my skin, into my subconscious, when I nod contentedly to the beat, like an experienced butcher who has just finished his work. Bodies hang on hooks, and endless pain is imprinted on the walls. The next time you walk down a dark street at night, watch out someone might be lurking around the corner. And if you see a flash of a knife, run away. Preferably with headphones on and this album in your playlist. Bloody, horror infused death metal that will get under your skin and into your subconscious! You’ll be terrified of your own shadow!


about REVOLTING on DEADLY STORM ZINE:








tracklist:
1. Supernatural Anthem
2. At Dusk They Rise 
3. Upon the Chopping Block 
4. Undead Wife, Happy Life
5. Those Who Never Lived 
6. The Dead Are Craving 
7. Dungeon Overture 
8. A Midnight Massacre 
9. The End So Near 

band:
Grotesque Tobias - bass
Mutated Martin - drums
Revolting Rogga - vocals, guitars



pondělí 8. června 2026

Recenze/review - CAEDEM - Tales of Bitter Ends (2026)


CAEDEM - Tales of Bitter Ends
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Přehrabuji se zase jednou ve starých prašivých kostech a přemýšlím nad smyslem života a smrti. Chodíme po světě, usmíváme se, milujeme, nenávidíme, zabíjíme, trápíme, aby z nás nakonec zbyla jen hromada zahnívajícího masa. Beru do rukou lopatu a kopu další hluboký hrob. Země je zmrzlá a na protějším náhrobku se usadil krkavec. Naklání hlavu na stranu a jeho oko má barvu krve. Poslouchám zrovna nové album švédských maniaků CAEDEM a připadám si zase jednou, jako bych se vrátil po časové ose zpět, do dob svého mládí.

Kapela má na svém kontě dvě EP a letošní nahrávka je jejich prvním dlouhohrajícím zásekem a příspěvkem do záhrobí. Nutno rovnou dodat, že se jedná o velmi dobře odvedené severské řemeslo, se vším, co k tomu patří. Ostré, mrazivé riffy, řev bestie, atmosféra velmi podobná té, kterou jsem se vám pokusil znázornit a popsat v úvodu dnešního článku. Tohle album je jako dobře seřízená motorová pila, kterou jednou budou rozřezány i vaše kosti. Vítejte v záhrobí!


Nahrubo nasekaná tma, ruka mrtvoly, která je chladná. Smrt čekající ve stínu, s nabroušenou kosou. Různé podoby umírání i stavy, které nastanou, až vaše tělo začnou žrát červi. Tohle všechno zde dostanete mírou vrchovatou. A ještě něco navíc, jakousi pradávnou energii, tlak, sílu, kterou má tahle smečka, stejně jako já, dávno zakódovanou v DNA. Zvuk je starý, prašivý, mrazivý a řeže tou správnou stranou nože. Chtěli byste nějaké jména, kterými se tahle smečka inspirovala? Jistě, napadají mě třeba ENTRAILS, DISMEMBER, ENTOMBED, NIHILIST, INTERMENT. Je to zkrátka velmi dobře zahraná klasika, která má v sobě poctivé, opravdové chvění, touhu ničit a zabíjet hudbou. Kapela vyšla ze švédského podzemí a přinesla nám pradávné ozvěny z prokletých pohřebišť. Lebky jsou zase jednou vyrovnané na hromadu, hroby exhumovány a vy si můžete naplno vychutnat skladby, které vás strhnou do hlubiny. Jasně, podobných kapel je dnes spousta, ale jen některé v sobě mají opravdovost, ryzost a naprostou autenticitu. CAEDEM patří mezi vyvolené. Navíc mě baví jejich letošní album "Tales of Bitter Ends" opravdu poslouchat. Chřestí se zde pytlem plným kostí a zombie zase jednou lezou z děr. Mají v očích touhu po čerstvém mase. A vy máte, ostatně jako vždy, dvě možnosti. Buď se nechat sežrat a užít si tohle album naplno a nebo utéct. Co si zvolíte? Osobně se rád stanu jedním z nemrtvých, koneckonců, to jsem již odnepaměti. Vážení a milí čtenáři, pokud rádi trávíte svůj čas ve starých katakombách a máte raději stín a chlad, než světlo, buďte vítáni. Tohle album vás pohřbí zaživa! Švédské death metalové ozvěny ze starých pohřebišť! Perfektně seřízená HM-2 motorová pila!


Asphyx says:

Once again, I’m rummaging through old, rotten bones, pondering the meaning of life and death. We walk this earth, smiling, loving, hating, killing, tormenting—only to end up as nothing more than a pile of rotting flesh. I pick up a shovel and dig another deep grave. The ground is frozen, and a raven has settled on the tombstone across from me. It tilts its head to the side, and its eye is the color of blood. I’m listening to the new album by the Swedish maniacs CAEDEM, and once again, I feel as though I’ve traveled back in time to the days of my youth.

The band has two EPs to their credit, and this year’s recording is their first full-length release and contribution to the afterlife. It must be said right away that this is a very well-executed piece of Nordic craftsmanship, with all the trimmings. Sharp, icy riffs, the roar of a beast, an atmosphere very similar to the one I tried to depict and describe in the introduction to today’s article. This album is like a well-tuned chainsaw that will one day cut through your bones. Welcome to the afterlife!


Roughly chopped darkness, a corpse’s hand, cold to the touch. Death waiting in the shadows, with a sharpened scythe. The various forms of dying and the states that arise once worms begin to devour your body. You’ll get all of this here in spades. And something extra—a kind of ancient energy, pressure, and power that this pack, just like me, has long had encoded in its DNA. The sound is old, grimy, chilling, and cuts with the right edge of the blade. Would you like some names that inspired this pack? Sure, ENTRAILS, DISMEMBER, ENTOMBED, NIHILIST, and INTERMENT come to mind. It’s simply a very well-played classic that carries an honest, genuine tremor, a desire to destroy and kill with music. The band emerged from the Swedish underground and brought us ancient echoes from cursed burial grounds. Skulls are once again piled high, graves exhumed, and you can fully savor songs that will drag you into the depths. Sure, there are plenty of similar bands today, but only a few possess genuine sincerity, purity, and absolute authenticity. CAEDEM is among the chosen few. Plus, I’m really enjoying listening to their album from this year, "Tales of Bitter Ends". They’re rattling a sack full of bones, and the zombies are crawling out of their holes once again. Their eyes are filled with a hunger for fresh flesh. And you, as always, have two options. Either let yourself be devoured and enjoy this album to the fullest, or run away. Which will you choose? Personally, I’d love to become one of the undead after all, I’ve been one since time immemorial. Dear readers, if you enjoy spending your time in ancient catacombs and prefer shadow and cold to light, you are welcome here. This album will bury you alive! Swedish death metal echoes from ancient burial grounds! A perfectly tuned HM-2 chainsaw!



Tracklist:
1. The Werewolf Of Wysteria
2. Killing Spree 
3. Polarized 
4. Tales Of Bitter Ends 
5. Embrace The Dark 
6. Gone With The Cult 
7. The Purgatory Express 
8. In Flames
9. Altar Of Blood 

band:
Guitar: Charlie Fryksell 
Guitar: Anton Forsman 
Bass: Christian Dehlin 
Drums: Emil Renshammar


pondělí 18. května 2026

Recenze/review - IN PAIN - My Knife Cuts Flesh (2026)


IN PAIN - My Knife Cuts Flesh
CD 2026, Southcoast Productions

for english please scroll down

Desítky lebek vyskládaných v úhledných hromadách. Pentagramy, složené z prašivých kostí. Chlad a všude přítomná temnota. Jedovaté zlo, čekající ve stínu. Smrt s kosou, nabroušenou a připravenou. Malý, dávno opuštěný hřbitov, márnice, ve které se stále dějí ohavné věci. Tělo, ležící na dřevěném víku od rakve. Tohle je hudba pro všechny staré hrobníky, kteří stále věří v příchod nemrtvých. IN PAIN jsou dokonalou esencí toho, co mám na stylu zvaném old school švédský death metal rád. I letos jsou ve skvělé formě. Koneckonců, stačí zapnout znovu play.

Měl jsem tu čest dělat rozhovor, i zažít skvělý koncert téhle smečky. Zatímco v osobním kontaktu se jedná o milé chlapíky, se kterými byste rádi zašli na pivo, na pódiu se změnili v děsivá, krvelačná monstra (o všem jsem napsal několik článků, které jsou odkazovány dole pod dnešní recenzí). Nezbývá mi tedy nic jiného, než za sebou zavřít rezavou bránu do podsvětí a znovu vyzvat k tanci tu nejkrásnější zombie. Vítejte v plesnivých katakombách! Po stěnách stéká sliz a těla jsou ve značném stádiu rozkladu. 


Kapela, která poprvé zasekla svůj dráp do death metalového běsnění v roce 1992, nadále drží prapor hrdě vztyčený. Pánové zvou k útoku všechny nemrtvé a dělají to s elegancí, nadšením i zkušenostmi starých mistrů v oboru. Vždycky poznám a dokážu ocenit hudbu, která je zahraná od srdce, opravdově, upřímně, ryze a autenticky. IN PAIN patří druhově mezi kapely typu GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, SORCERY, INTERMENT, samozřejmě s tím, že mají svůj vlastní výraz, ksicht chcete-li. Chladné naléhavé melodie se potkávají se surovostí a přímočarostí. Beru znovu do rukou lopatu a jdu vykopat svůj vlastní hrob. Zem je zmrzlá, ale nevadí mi to, kývám se spokojeně do rytmu, nasávám zkažený pach masa, užívám si ostré melodie, zabijácké bicí, vokál, připomínající řev pradávné bestie. Tahle smečka nemusí dávno nikomu nic dokazovat a já z jejich nové nahrávky cítím takovou tu morbidní radost z muziky jako takové. Došlo ke vzájemnému přenosu děsivých hororových emocí, mezi mnou a novým albem. To vám klidně podepíšu vlastní krví. My, staří psi, co se pohybujeme v záhrobí již několik dekád, vám potvrdíme, že novinka se povedla i po formální stránce. Zvuk je masivní, ostrý, prašivý a zadře se vám pod kůži. Motiv na obalu považuji za velmi zajímavý, stylový a myslím si, že se bude skvěle vyjímat na tričkách všech opravdových fanoušků. Je vás asi jasné, že není moc co řešit. Počkám jenom, až se setmí, vezmu do rukou nástroje a vydám se do temnoty. Na starý hřbitov, do márnice, kde se cítím stejně nejlépe. Odstřižen od současného divného světa si budu tuhle desku užívat. Desítky lebek vyskládaných v úhledných hromadách. Pentagramy, složené z prašivých kostí. Chlad a všude přítomná temnota. Jedovaté zlo, čekající ve stínu. Smrt s kosou, nabroušenou a připravenou. Surový a temný severský death metal, u kterého odpadává maso od kostí! Album, které vás vyvrhne zaživa a budete nakaženi snětí! 


Asphyx says:

Dozens of skulls stacked in neat piles. Pentagrams formed from rotten bones. Cold and ever-present darkness. A venomous evil lurking in the shadows. Death with a scythe, sharpened and ready. A small, long-abandoned cemetery, a morgue where abominable things still happen. A body lying on a wooden coffin lid. This is music for all the old gravediggers who still believe in the coming of the undead. IN PAIN are the perfect essence of what I love about the style known as old-school Swedish death metal. They’re in great form again this year. After all, just hit play again.

I had the honor of interviewing them and experiencing a great concert by this pack. While in person they’re nice guys you’d love to grab a beer with, on stage they transform into terrifying, bloodthirsty monsters (I’ve written several articles about all of this, linked below today’s review). So I have no choice but to close the rusty gate to the underworld behind me and once again invite the most beautiful zombie to dance. Welcome to the moldy catacombs! Slime runs down the walls, and the bodies are in an advanced state of decomposition. 


The band, which first sank its claws into the death metal frenzy in 1992, continues to hold the banner high. The gentlemen call upon all the undead to join the assault, and they do so with the elegance, enthusiasm, and experience of old masters of the craft. I always recognize and appreciate music that is played from the heart genuinely, sincerely, purely, and authentically. IN PAIN belongs to the same genre as bands like GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, SORCERY, and INTERMENT, though of course they have their own distinct style, their own face, if you will. Cold, urgent melodies meet rawness and directness. I pick up the shovel again and go dig my own grave. The ground is frozen, but I don’t mind; I sway contentedly to the rhythm, inhaling the rotten stench of flesh, enjoying the sharp melodies, killer drums, and vocals reminiscent of the roar of an ancient beast. This pack hasn’t had to prove anything to anyone for a long time, and from their new recording, I sense that morbid joy in music itself. There’s been a mutual exchange of terrifying horror emotions between me and the new album. I’d gladly sign that with my own blood. We old hands, who’ve been hanging around the underworld for decades now, can confirm that this new release is a success even from a technical standpoint. The sound is massive, sharp, gritty, and it gets under your skin. I find the cover art very interesting and stylish, and I think it’ll look great on the T-shirts of all true fans. It’s probably clear to you that there’s not much to discuss. I’ll just wait until it gets dark, pick up my instruments, and head out into the darkness. To the old cemetery, to the morgue, where I feel most at home. Cut off from this strange modern world, I’ll enjoy this record. Dozens of skulls stacked in neat piles. Pentagrams, made of rotten bones. Cold and ever-present darkness. Venomous evil, waiting in the shadows. Death with a scythe, sharpened and ready. Raw and dark Nordic death metal that makes the flesh fall from the bones! An album that will cast you out alive and leave you infected with the curse!


about IN PAIN on DEADLY STORM ZINE:



Recenze/review - IN PAIN - The Sound of Death (2019)




Tracklist:
1. My Knife...
2. The Tower 
3. Coven 
4. Undead 
5. The Northern Darkness 
6. Break Through The Coffin Lid 
7. Nightmare Creatures 
8. They Were Once Buried 
9. Fueled By Hate 

neděle 17. května 2026

Report, photos, video - CREEPING FLESH, BLOOD AND DISASTER - club Parlament, Plzeň - 14. 5. 2026

 

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/creeping-flesh-blood-and-disaster-club-parlament-plzen-14-5-2026

club: https://parlamentclubplzen.cz/

Měl jsem ve svém životě kdysi dávno na civilní službě zlomený palec na noze. Byl jsem tehdy mladý a i se sádrou jsem docela fungoval. Letos v únoru jsem si poranil pro změnu holeň. Šel jsem na ledu, neviděl pod sněhem zamrzlou kaluž a najednou jsem měl ve 4:50 ráno na Mírovém náměstí předtančení. Padl jsem na záda, proklel technické služby města Plzně a pak došel do práce. Fungoval jsem ještě tři dny. Tedy s bolestí jako čert, ale pořád jsem návštěvu lékaře odkládal. Potom už to nešlo. Po rentgenu jsem se o berlích a se sádrou vrátil domů a na několik měsíců se mi doslova zastavil celý svět. Jsem sportovec tělem i duší, plavu, všude chodím pěšky, mám doma lavičku na posilování, rotoped. A najednou jsem měl problém dojít do kuchyně nebo do koupelny.

To ale nebylo nejhorší. Nemohl jsem na koncerty. Prostě to nešlo. Prvních 14 dní pod prášky si moc nepamatuji. Chce to trpělivost, říkali mi všichni ve zdravotnických zařízeních, do kterých jsem chodil na kontrolu. Utekla mi spousta akcí, ale švédské CREEPING FLESH jsem musel vidět. Těšil jsem se i na FERAL, ale ti byli nahrazeni. Škoda, zrovna o téhle kapele jsem psal poprvé v dobách, kdy teprve začínali. Mám turistické hůlky, ze schodů mi to moc nejde a všechno mi hrozně dlouho trvá. Teď už vím, jaké to jednou bude, až zestárnu. No, netěším se na to. Připravím se jako obyčejně, jen všude s sebou tahám klacky a třeba cesta MHD je pro mě utrpením. Ale jsem tady, v Parlamentu, dole ve sklepě, kde ještě žije metalový underground.


Piju s rozumem. Zítra mě čeká cesta přes celou republiku vlakem a autobusem. Noha o sobě dává vědět. Měl bych napsat něco o tom, že čtvrteční večer se mi dostala muzika až do morku kostí, ale i když je to pravda, tak mi klepat tato slova do klávesnice příliš nejdou. Už je tu pár fanoušků, kapely, merch je připraven. Nosit pivo s hůlkami je další level dovedností, které bych si s klidem odpustil, ještě, že mám kamarády, kteří se o mě po této stránce starají. Doufám, že se to nebude pod pódiem příliš točit, stačila mi tramvaj a v něm několik neurvalých jedinců. Výsledek dnešního dne? Pět šlápnutí na zlomenou nohu. Pokaždé jsem měl, ač jsem tvrdý jako socialistická ocel, nechtěné slzy v očích. Pak mi nějaký důchodce při vystupování nadával: "Kam se sereš, kriple". Uff. Raději srkám pivo a těším se na kapely. Nasávám atmosféru a to byste nevěřili, jak úžasně se cítím. Připadám si jako vězeň, kterého po několika letech propustili a on poprvé nastaví tvář slunci a větru. Jdeme na to, na pódiu už se ladí. Stojím bokem a doufám, že přežiju ve zdraví.

BLOOD AND DISASTER - válka, sex, perverse, násilí, smrt a black metal. O kapele jsem toho příliš nevěděl, dokonce jsem si ani dopředu nehledal žádné informace. Naživo mě ale jejich hudba ihned zaujala. Ze skladeb byla totiž cítit pradávná surovost. Jako bych byl na nějakém krvavém rituálu. Na zdech viseli ukřižovaní, samozřejmě hlavou směrem dolů. Byl to masivní, divoký, nespoutaný nářez. Vystoupení, které muselo udělat dobře každému pravověrnému fanouškovi stylu. Tahle kolumbijská smečka mě doslova proklela a já si sám sobě slíbil, že se na jejich hudbu podívám určitě podrobněji. Ohně byly zapáleny a kostely znesvěceny. Některým z nás se objevila stigmata! 





War, sex, perversion, violence, death, and black metal. I didn’t know much about the band; in fact, I hadn’t even looked up any information beforehand. But their music immediately captivated me live. You could feel an ancient rawness in the songs. It was as if I were at some kind of bloody ritual. Crucified figures hung on the walls, heads down, of course. It was a massive, wild, unbridled blast. A performance that had to satisfy every true fan of the genre. This Colombian pack literally cast a spell on me, and I promised myself I would definitely check out their music in more detail. Fires were lit and churches desecrated. Some of us even developed stigmata!


CREEPING FLESH - jejich nové letošní album  "God's Acres Rife with Flesh Adorned" poslouchám již skoro 14 dní vlastně v kuse. Těším se, jak budou znít skladby naživo. Mám death metal v jejich provedení hodně rád a jakmile poprvé kapela hrábne do strun a ucítím v kostech údery bicích, jsem ztracený. Nejsem v malém klubu v Plzni, ale na bojišti, ležím v zákopu, s puškou připravenou k útoku. Kdo z nás bude další na řadě? Kapela hraje velmi dobře, přesvědčivě a autenticky. Hudba má v sobě švédské DNA, ale jinak je to od srdce zahraný válečný death metal par excellence. Surovost, chlad a temnota se zde potkávají s nahrubo nasekanou tmou. Hergot, mě to baví. Noha po zlomenině mě sice stále bolí jako čert, ale jinak vnímám hudbu celým svým tělem. Pánové předvedli skvělé vystoupení s absolutním nasazením. Jak jsem napsal v recenzi a ověřil jsem si to i naživo...Chladný a syrový válečný death metal, po kterém zůstává spálená země! Děsivé, autentické zprávy přímo z bojiště!

 






I’ve been listening to their new album this year, *God’s Acres Rife with Flesh Adorned*, pretty much nonstop for almost 14 days now. I can’t wait to hear how the songs sound live. I really love their take on death metal, and as soon as the band strikes the strings and I feel the drumbeats in my bones, I’m lost. I’m not in a small club in Pilsen, but on a battlefield, lying in a trench with my rifle ready to attack. Which one of us will be next? The band plays very well, convincingly, and authentically. The music has Swedish DNA in it, but otherwise it’s war death metal par excellence, played straight from the heart. Rawness, coldness, and darkness meet here with brutally chopped-up darkness. Damn, I’m loving this. My leg still hurts like hell after the fracture, but otherwise I’m feeling the music with my whole body. The guys put on a great show with absolute intensity. As I wrote in the review and confirmed for myself live... Cold and raw war death metal that leaves scorched earth in its wake! Terrifying, authentic reports straight from the battlefield!

Zvuk byl v pořádku, pivo dobře ošetřené, obsluha milá. V klubu jsem se, jako ostatně vždycky, cítil velmi příjemně. Pokec s kamarády a známými byl samozřejmě vítaným bonusem, díky moc za podporu, přátelé! A samozřejmě, nesmím zapomenout na pořadatele, je super, že ještě v dnešní době někdo podobné koncerty pořádá. Poklona! Návštěvnost byla na všední den solidní, typicky undergroundová. Chodí vlastně stále ti stejní lidé.

Ještě, že byly jen dvě kapely. Mám toho plné kecky. Noha mě bolí, cuká v ní a asi i natéká. Tohle bude ještě na dlouho. Nevadí, nějak to přežiju. Teď se jen dostat v pořádku domů. Původně mě napadl Bolt, ale nakonec mě odveze Michal, ale stejně už melu z posledního. Mám na zítra sbaleno. Uléhám na záda, příliš poloh na spaní ještě nezvládám a ruce mám sepnuté na prsou jako v rakvi. Stejně budu spát tak tři hodiny a probudím se chvilku před budíkem, jako každý den. Stálo to za to. Na bolest zapomenu a zůstanou další skvělé vzpomínky na muziku, kterou miluju. Koncert, setkání, prostředí, atmosféra, všechno jsem si neskutečně užil. Bylo to  pro mě náročné, těžké, ale nejsem z cukru. Během neklidného spánku se mi zdá sen, jak stojím pod pódiem a nějaký důchodce řve na moji nohu: "Srůstej, kurva, srůsteej"....děkuji vám za pozornost a příště už snad budu švihák bez hůlek. Death metal až za hrob!

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/creeping-flesh-blood-and-disaster-club-parlament-plzen-14-5-2026


about CREEPING FLESH on DEADLY STORM ZINE:






---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine