Ave KILLING ADDICTION! Zdravím na Floridu, doufám, že se máte dobře a přežili jste covid ve zdraví. Přiznám se, že jsem novému dlouhohrajícímu albu od vás příliš nevěřil. Spousta kapel, které se vrátily, ztratila energii. Když mi ale pak přišla nová deska „Mind of a New God“ na recenzi a pustil jsem si ji, tak jsem chvilku seděl a neskutečně si ji užíval. Povedla se na výbornou. Jaké z ní máš pocity ty? A jaké jsou ohlasy od fanoušků, kritiky?
Děkujeme, všem se nám daří dobře a doufáme, že to samé platí pro tebe a pro všechny v České republice! Rozumím tvé nedůvěře ohledně návratového alba, zvláště když uplynulo tolik času od doby, kdy jsme před mnoha lety vznikli. V krvi mladých je inherentní agrese, a když se to usadí, může to mít potenciálně negativní vliv na snahu psát tvrdou hudbu. Metal obecně je poháněn agresí a adrenalinem. Když toto kapely ztratí, je to zklamání. Jsem tedy rád, že “Mind of a New God” překonalo tvé očekávání. Odezva byla nad rámec toho, v co jsme doufali. Nezahlédl jsem a ani neslyšel o zklamání. Většina hodnocení byla hodně vysoko a mnoho lidí desku zařadilo do svého seznamu nejlepších alb roku 2021. I ten méně nadšený komentář to stále popisoval jako úctyhodné pokračování našich předchozích nahrávek.
Další otázka se sama nabízí. Co vlastně dělali KILLING ADDICTION od roku 1998, kdy jste vydali na dlouhou dobu poslední EP? Jestli se nepletu, tak stále hrajete ve stejné sestavě. V roce 2020 se k vám přidal kytarista Devon McDonough. Jak jste se dali dohromady? Proveď nás prosím historií kapely.
V podstatě jsme se všichni po dlouhá léta věnovali vlastním věcem. Stále jsme byli v kontaktu, ale osobní zájmy nás prostě táhly jinými směry. KILLING ADDICTION neskončili na ničem negativním. Došlo k přesycení scény kapelami a to zničilo jedinečnost undergroundové scény. V roce 1999 jsem se přestěhoval do Los Angeles a vrátil jsem se v roce 2001. Ostatní chlapi tu stále byli a věnovali se hudbě. V roce 2006 jsme obnovili sestavu se třemi ze čtyř předchozích členů. Chris York, náš bubeník, se tehdy jako jediný nepřipojil, protože hrál na plný úvazek v jiné kapele, ale vrátil se v roce 2013, kdy jsme začali znovu hrát živě. Známe Devona asi deset let. Hraje na kytaru v Ebullition, další death metalové kapele z Ocaly, která existuje už nějakou dobu. Je to skvělý muzikant, se kterým se opravdu snadno spolupracuje a velmi rychle se učí náš materiál.
Pojďme k novému albu. Osobně mám hrozně rád váš nový zvuk. Je temný, hutný, masivní. Přesně takhle si představuji dobře odvedenou práci! Kde jste nahrávali? A kdo je podepsán pod masteringem, mixem, produkcí?
Děkuji, to je velmi vítaný popis! “Mind of a New God” bylo nahráno v Helton Music studiu, které je tady v Ocale. Je to stejné studio, kde jsme nahráli naše poslední dvě EP. Ray Helton je čaroděj, co se studiové práce týče. Celý projekt pro nás nahrál, mixoval a je také co-producentem. Ray je skvělý při vytáčení nástrojových tónů a vyvažování všeho v mixu, rozumí tomu, jak je třeba vše nastavit, aby se zachytil zvuk, který v death metalové nahrávce potřebujete.
Obal od Samuela Arayay je monumentální, myslím, že dokáže opravdu zaujmout a perfektně se hodí k muzice, kterou hrajete. Prozraď nám prosím, jak jste se dali dohromady a jak jste motiv vybírali?
Sam je fenomenální umělec. Našel jsem jeho práci při prohlížení obrázků na internetu a poté jsem ho kontaktoval, abych zjistil, zda má čas a zájem pracovat s námi. U tohoto alba jsme se ve skutečnosti neshodli na definitivním konceptu obalu. Měli jsme nějaké nápady, ale nebyli jsme si jisti, jakým směrem se vydat. Takže jsme vybrali několik obrazů ze Samovy práce a řekli jsme mu, co se nám na nich líbí. Věděli jsme, že chceme, aby se tento obal lišil od čehokoli, co jsme dělali v minulosti, včetně různých barevných motivů, ale kromě obsahu samotného obrázku, jsme mu nedávali mnoho pokynů. Místo toho jsem mu poslal dvě demo skladby, které jsme použili, když jsme se chystali do studia, spolu s texty a vysvětlil mu některá témata skladeb a titulní skladbu, z těchto informací vytvořil obal.
Co si pamatuji z devadesátých let, tak pro mě byli KILLING ADDICTION zajímaví i tím, že měli odlišné texty od ostatních. Mám někde doma starou kazetu „Omega Factor“ a už tenkrát jsem si texty po čase pamatoval, připadají mi zajímavé. Na novince se také zaobíráte filozofií, náboženstvím? Kdo je autorem textů a kde pro ně bral inspiraci?
Píšu všechny naše texty. Nikdy jsem se nezajímal o stereotypní témata death metalové lyriky. To neznamená, že neexistují lidé, kteří by takové texty nepsali dobře, protože existují. Raději píšu o jiných věcech. Texty skladeb na “Mind of a New God” v některých ohledech navazují na to, co bylo dřív. “Omega Factor” využívá témata, která byla většinou zasazena do hypotetických budoucích časových linií a nové skladby jsou s tím zcela v souladu. Ústředním tématem tohoto alba bylo jaksi pokračovat tam, kde “Omega Factor” skončil. Všechny skladby nějakým způsobem souvisejí s myšlenkou kultovního uctívání technologií. V některých případech jsou skladby výslovně o tom a ostatní jsou o potenciálních efektech vlnění nebo sekundárních důsledcích, které by mohly vyplývat z tohoto zdroje. Titulní skladba “Mind of a New God” je o superinteligentní umělé inteligenci, která si uvědomuje sama sebe. Tato myšlenka byla spojena s konceptem technologické singularity, o čemž je “Condemned to Nothingness”. To znamená dosáhnout bodu, kdy se naše technologie vyvíjí tak rychle sama, že ji již nemůžeme ovládat a lidé zastarávají. Umělá inteligence pohlíží na lidi jako na překážky svým cílů, takže v jejím záměru není zášt’ vůči lidem. Násilné úmysly pochází od lidí, kteří jsou ochotni obětovat sebe i ostatní za to, co považují za novou budoucnost bez nás.
S novinkou jste přišli do doby, která je úplně jiná, než když jste začínali. Jsou nové technologie (studia, možnosti, počítače). Také dnes každý tráví spoustu času na sociálních médiích. Začínali jste v devadesátých letech a spousta věcí je v současnosti úplně jiná. Jak vás to ovlivnilo jako kapelu a jak v osobním životě jako muzikanty?
Věci jsou nyní velmi odlišné. Kapely to mají v mnoha ohledech jednodušší. Je mnohem snazší vytvořit skvělé album, protože nelineární úpravy jsou produkčním zázrakem. Změnilo to hudební produkci stejným způsobem, jako zpracování textu změnilo svět psaní a publikování. “Omega Factor” bylo nahráno výhradně na analogovou pásku a bylo nahráno a zmixováno během jednoho víkendu, protože nahrávání bylo financováno z vlastních zdrojů v době, kdy jsme byli tak mladí, že jsme neměli peníze, co by stály za řeč. V dnešní době jsme v mnohem lepší pozici, abychom si udělali čas a vše nahráli a natočili přesně tak, jak to má být. Sociální média jsou pohodlí a kletba. Usnadňuje to marketing, ale stinnou stránkou internetu je nyní záplava informací ještě větší než přesycení scény v minulosti. Jako kapela je skvělé mít možnost komunikovat přímo s lidmi v reálném čase, což v minulosti nebylo možné, kromě telefonních hovorů. Usnadňuje nám to koordinaci kapely, zkoušek, koncertů a obchodní stránky věci, ale má to také potenciál stát se příliš rušivým, pokud si nedáte pozor na to, jak to používáte.
Jakým způsobem tvoříte nový materiál? Bylo angažování Devona McDonougha důvodem pro to, aby byla vaše muzika bohatší, pestřejší? Připadá mi tak. Zajímal by mě samotný proces vzniku nové skladby. Chodíte někam spolu do zkušebny nebo vše řešíte po internetu?
Náš proces psaní je nyní stejný jako vždy. Hlavní rozdíl je v tom, že se více soustředíme na vlastní tvorbu skladeb. Vždy jsme začínali s nápady u sebe a pak jsme je sdíleli, když jsme byli na zkoušce. Někdy je myšlenka použita tak, jak je, ale někdy je upravena nebo “sešrotována”. Víc přemýšlíme o tom, jak spolu určité části fungují, kdy by se měly opakovat a o celkovém aranžmá skladby. V minulosti jsme také přicházeli s většinou svých nápadů nezávisle, ale aranžmá a strukturou skladby jsme se vůbec nezabývali. Prostě jsme vzali spoustu rytmů, které se nám líbily, a spojili je dohromady bez ohledu na to, jak dobře spolu vlastně fungovali. Myslím, že jakékoli rozdíly slyšitelné na “Mind of a New God” pocházejí od Chrise Wickleina, který je nyní hlavním skladatelem. Na našich předchozích nahrávkách Chad napsal většinu hudby jednoduše proto, že psal téměř pořád. Chris a já také přispíváme, ale nikdy jsme nebyli tak plodní, jako Chad. Chadův a Chrisův styl psaní se navzájem doplňují, pravděpodobně proto, že spolu vyrůstali, ale toto je poprvé, co jsme Killing Addiction slyšeli pouze z Chrisových interpretací toho, jací jsme. Všechny skladby byly napsány v době, kdy se připojil Devon, pro toto album nahrál několik hlavních partů a není pochyb o tom, že se nyní bude podílet na psaní našich skladeb. Hlavní věcí je vytvořit části, které stále znějí v oblasti toho, co jsme již vytvořili jako zvuk Killing Addiction.
Co KILLING ADDICTION a koncerty? Hrajete rádi a často? A držíte se jenom lokálních akcí nebo chystáte turné na podporu nového alba? Jak je pro vás těžké zahrát si třeba v Evropě? Hrozně rád bych vás viděl naživo.
Nejsložitějším aspektem cestování je koordinace našich individuálních plánů. Pro lokální akce je to jen zřídka problém, ale pokud chceme hrát týden nebo déle a pokusit se přizvat další kapelu, je to mnohem obtížnější. Rádi bychom navštívili Evropu. Chris Wicklein tam hrál se svou druhou kapelou - Druid Lord a mají se tam vrátit v listopadu. Killing Addiction právě odehráli první návratovou show po nahrání nového alba a máme několik dalších akcí zabookovaných na konec roku 2021. Začátkem roku se rozhodně chceme soustředit na turné mimo státy. Bylo by skvělé dostat se do Evropy, i kdyby to bylo na nějaký festival a k tomu pár dalších termínů.
Jak jsem již zmiňoval, patříte ke vzácným kapelám, ve kterých hrají společně muzikanti víceméně od začátku. Znamená to, že jste i kamarádi? Chodíte spolu na pivo? Mě totiž připadá, že mezi vámi funguje vzájemná chemie, jestli mi rozumíš. Zajdete třeba někam na koncert?
To je pravda. Když se podíváte na většinu kapel, které už nějakou dobu existují, obvykle dojde k mnoha změnám v sestavě. Kdybychom v roce 2016 neztratili Chada, není pochyb o tom, že bychom stále měli naši „klasickou sestavu“, jak se tomu někdy říká. Vždy jsme chápali, že jsme to společně začali a společně to ukončíme. Jsme určitě přátelé, nebo spíše širší rodina. Chad a já jsme se setkali s Chrisem Wickleinem, když nám bylo 14, 13 a 12 let. Ve skutečnosti Chad a Chris tehdy nebyli muzikanti. Začali hrát na kytaru, abychom mohli založit kapelu. Do té doby jsem chodil na klavír asi šest let. S Chrisem Yorkem jsme se setkali na střední škole. Všichni jsme se tedy znali většinu našeho života. Když to jde, stále se potkáváme, ale je to obtížnější, než když jsme byli mladší. Tehdy jsme pravděpodobně trávili více času spolu než od sebe.
Poslouchám death metal od devadesátých let minulého století. Jsem věrný fanoušek a asi jako každý rád občas zavzpomínám na staré dobré časy. Jak si začínal s muzikou ty? Která kapela tě přivedla k death metalu a kdo byl tvým vzorem? Co první koncert, kapela? Zavzpomínej pro nás prosím. Jaké to bylo na Floridě v devadesátých letech?
Myslím, že Possessed byla první death metalová kapela, kterou jsem slyšel. Kamarád ve škole mi dal poslechnout “Seven Churches” a Slayer “Hell Awaits” a já byl v šoku. To bylo v roce 1987. Nejtvrdší kapela, kterou jsem do té doby slyšel, byla Iron Maiden. Brzy poté mi stejný kamarád představil Kreator, Dark Angel a Death. Co mě do death metalu ale opravdu vtáhlo, bylo demo Morbid Angel “Thy Kingdom Come” a původní kompilace “Grindcrusher”. Na té nahrávce bylo tolik žánr definujících kapel: Morbid Angel, Carcass, Bolt Thrower, Napalm Death, Terrorizer. Lepší to už nebude. Bylo to v roce 1989, kdy jsme při návštěvě Daytona Beach potkali chlapíka jménem John Claypool. On měl zásadní vliv na náš vstup do undergroundové metalové scény. Všechny tyto kapely na mě a na Killing Addiction obecně měly obrovský vliv, stejně jako Atheist, což byla první death metalová kapela, kterou jsem viděl naživo. Otevírali koncert pro Testament a Vio-lence v Tampě. Poprvé jsem viděl Morbid Angel v době, kdy vydali “Altars of Madness”. Pravděpodobně tam nebylo více než 100 lidí a Amon (nyní Deicide) jim předskakovali. Tehdy byla na floridské deathmetalové scéně určitá energie, a obecně si myslím, že ji nyní nemůžete zachytit jednoduše proto, že to byly formativní roky, kdy to bylo všechno nové. Být součástí toho, kdy se všechno rodilo, byla jedinečná příležitost.
Co chystají KILLING ADDICTION v nejbližších měsících?
Prozatím budeme nadále propagovat “Mind of a New God” prostřednictvím marketingu a floridských koncertů. Na začátku roku 2022 vyrazíme z Floridy, pravděpodobně na východní pobřeží. Těšíme se, až budeme moci znovu vystupovat pro fanoušky mimo Floridu. Měli jsme také několik nápadů, co dělat dál, ohledně další nahrávky, ale zatím jsme se k ničemu nezavázali.
Děkuji moc za rozhovor i za vaši muziku, moc si toho vážím. Novinku „Mind of a New God“ si opravdu užívám. Mimochodem, právě ji opět poslouchám. Přeji vám, aby se dobře prodávala, abyste měli vyprodané koncerty a ať se vám daří i v soukromí. Na zdraví!
Díky moc. Byl to skvělý rozhovor reflektující naši cestu, která nás sem přivedla. Líbí se nám nadšení, které se nám dostává od lidí, jako jste vy a lidí z celého světa, díky jejichž podpoře je tohle vše i nadále možné. Opatruj se!
Recenze/review - KILLING ADDICTION - Mind of a New God (2021):
Chtěli jsme vyvolávat přízraky a ony přivolaly nás.
5 let od posledního alba "... When I Killed The God" právě nyní vychází historicky 5. řadové, které se v historii první šumavské deathmetalové kapely Mortifilia stalo zároveň jejím prvním koncepčním.
A koncept je jak tématem, tak historicky velmi hluboký, přesto stále a neměnně velice aktuální. Jak už titul alba napoví, jedná se o přesah na literární opus magnum vrcholného středověku, a sice Danteho Peklo. Originálními texty v angličtině album vybavil Jan Petričko, který je posléze volnými verši přebásnil do jazyka českého.
Útroby masivního CD digipacku ukrývají 20stránkový booklet, který obsahuje jak anglické originály, tak právě české verze textů, což je jeden z příjemných detailů, kterému se dostane sběrateli fyzických nosičů a vůbec každému, kdo srdečně kompletuje nadprůměrný tuzemský death metal.
Hudebně se nikam zvlášť neuhýbá, fanoušek uvyklý zmítání melodického deathmetalového uragánu dostane vše, co po pěti letech často už hlasitě žádá. Devítiskladbová porce kvalitně zahraného ortodoxní stylu nabídne klasicky několik tempových poloh – řemeslné výprasky přechází ve zručné bičování, svižný a vytrvalý běh je usměrňovaný maximálně pochodem, ovšem dojde i na ne zcela typickou skladbu s klávesami a sborem.
Album bylo – stejně jako to předchozí – nahráno v Hellsoundu pod generálním dohledem Jana Kapáka, jehož letité zkušenosti nahrávka zúročila v každém detailu zdobící toto Velkolepé Inferno, jehož obal je rovněž striktně dobový a uvnitř obsahuje mj. fotografie kapely z míst, kde už stovky let žijí jen přízraky.
Berry & Magick Disk Musick [online store & record label]
CD 2021, Detonation Records / Macabre End Productions
for english please scroll down
Tichý šepot, zlý, ošklivý smích. Chvíli nechápeš, jak se mohla změnit její krásná tvář. Oslovila tě v temné ulici, uprostřed noci. Magický pohled, svůdný úsměv. Jenže teď se změnila. Z pusy jí lezou červi, smrdí rozkládajícím se masem a touží po čerstvé krvi. Je pravda, že takhle jsem si svoji smrt nepředstavoval. Ale to asi nikdo. Hniju za živa, toulám se s mojí průvodkyní záhrobím. Jednou mě budou muset pochovat hluboko pod zem. Poslouchám totiž jen pravý, ryzí a ortodoxní death metal.
Ten od roku 2017 hrají i rumunští maniaci VORUS. Mají na svém kontě spoustu singlů, jedno EP a dlouhohrající album. Letos přicházejí se svým druhým počinem "Traversing the Non-Existence", které se na dlouhou dobu stalo mým průvodcem na onom světě. Masakrující riffy, ďábelský vokál, zničující motivy. Řekl bych, že pánové a dáma mají v krvi stejný death metal jako já.
VORUS jsou kapelou, která je složená ze samých zkušených muzikantů. Ti se postarali o vše podstatné - o masivní, hutný a chladný zvuk, nezanedbali ani obal (Jan Pysander Whitney). Stylově je cítit inspirace starými MASSACRE, PESTILENCE, MORGOTH, zazní ale i odkazy na severský a americký smrtící kov. Není to ale tolik důležité, vždy beru alba jako celek, jak na mě působí, co se mnou dělá, jaké emoce mi přináší. "Traversing the Non-Existence" si neskutečně užívám. Odehrává se přede mnou starý hororový film z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Satan zase jednou tančí s démony a Smrt, ta stará děvka se usmívá. Další song, další ostrý riff. Jsme ve smradlavých močálech. Kolem se povalují kusy roztrhaných těl. Nikdo vám nikdy nesliboval, že zemřete v klidném spánku. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, jak řežou a pálí, jak mi protékají mezi prsty. Ano, jako prach death metalových předků, ve které se jednou všichni také proměníme. Smrt má mnoho podob a ta, která nám je předkládána na desce "Traversing the Non-Existence",je hodně krutá a morbidní. Devastující, prašivý death metal staré školy, u kterého shnijete zaživa!
Asphyx says:
A quiet whisper, an evil, ugly laugh. You don't understand for a moment how her beautiful face could have changed. She addressed you in a dark street in the middle of the night. Magical look, seductive smile. But now she has changed. Worms crawl out of her mouth, stink of decaying flesh, and long for fresh blood. It is true that this is not how I have imagined my death. But probably no one has. I'm rotting alive, wandering the grave with my guide. One day they will have to bury me deep underground. I only listen to real, pure and orthodox death metal.
Since 2017, Romanian maniacs VORUS have also been playing it. They have a lot of singles, one EP and a full-length album. This year they come up with their second act "Traversing the Non - Existence", which for a long time became my guide to the afterlife. Massacre riffs, devilish vocals, devastating motifs. I'd say gentlemen and ladies have the same death metal in their blood as I do.
VORUS are a band that is composed of experienced musicians themselves. They will take care of everything essential — a massive, dense and cool sound, they did not neglect the packaging (Jan Pysander Whitney). Stylistically, you can feel the inspiration of old MASSACRE, PESTILENCE, MORGOTH, but there are also references to Nordic and American deadly metal. But it's not that important, I always take the albums as a whole, how it affects me, what it does to me, what emotions it brings me. I really enjoy "Traversing the Non - Existence". An old horror film from the turn of the eighties and nineties takes place in front of me. Satan once again dances with demons and Death, the old whore smiles. Another song, another sharp riff. We're in the stinking swamps. Pieces of torn bodies lie around. No one has ever promised you that you will die in peaceful sleep. I like the way songs are written, how they cut and burn, how they flow between my fingers. Yes, like the dust of death metal ancestors, in which one day we will all also turn. Death takes many forms, and the one presented to us on "Traversing the Non-Existence" is very cruel and morbid. Devastating, dusty old-school death metal that makes you rot alive!
With powerful riffs in an old school death metal and groovy cocktail, Danish death- metallers Shadowspawn returned in 2021 with their third release, “The Biology of Disbelief”.
And now the Danish deathsters teamed up with the American stop-motion animation company Workshed Animation to bring to life one of the darkest songs in the record: “Dark Dawn Take Me”. With a concert based on the song lyrics, the video is a work of sombre art itself, providing images to already disturbing words and making a perfect fit for “Dark Dawn Take Me”
Since the release of the former album “Hope Lies Dormant”, Shadowspawn has worked tirelessly to bring more depth, more dynamics, more groove and even more aggression into their sound. “The Biology of Disbelief” consists of ten groovy death metal tracks, set in a abstract lyrical world of steampunk and religious criticism. A story told in abstract yet precise and critical terms, concerning religion, misinformation and disbelief.
The drums are recorded and produced by Tue Madsen at renowned Antfarm Studios. Otherwise mixed and produced by the band itself. Recorded during the fall of 2020 at both Antfarm and our own studio. Tue Madsen ponders about the sound of the youngsters: “Good quality old school death metal, which is always good for the soul”.
The band returns the compliment: “Working with Tue Madsen has been a great experience, and helped us a lot in our goal to achieve the dynamic yet tight sound of this record. Growing up with bands like Illdisposed, Carcass, Benediction and Asphyx, sets the tone and of course some musical inspiration as to where we are going and what influences us”, bassist Kelvin Dam states.
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Kyle - Decrepisy was formed in the winter of 2019. We play Regressive Death Metal.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
Kyle - We recorded Emetic Communion in the winter of 2020 at Toadhouse Recording which is in in our rehearsal space building. It was recorded during the lock down in Portland Oregon of the 2020 Covid plague. Our drummer Charles Koryn is an engineer there and he recorded the album. We sent it to long time friend Greg Wilkinson at Earhammer to mix and master it. He defiled the fuck out of it, seriously killed it. Thanks Greg!
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
Kyle - 300 vinyl, 100 black and 200 gold. 300 tapes, 100 from Seed of Doom in the Netherlands and 200 from Life After Death in the US. 1,000 CD’s for Chaos Records in Mexico.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
Kyle - I write the lyrics. They are about the darker parts of my psyche, the shadow parts, what lives in the unconscious. Genetic trauma, womb betrayal, social conditioning, the body as a cage and an altar, grief, loss, sorrow, rot and decay as a spiritual practice, exploring the unknown, nameless, formless aspects of what I am through decomposing the body in meditation, the murder and torture of animals for profit being like the cannibalism of children, physically, psychically and spiritually.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
Kyle - David Mikkelsen of Undergang, Ink Lesions drew the logo. I drew the album cover and some other graphics. Steven van Asch from Seed of Doom did the lay out and back cover collage of defiled religious statues. Social media is very important for connecting with people and ultimately advertising. Especially during Covid where no one is touring.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
Kyle - Jonny and Charlie were working with Steven at Seed of Doom for their Thanamagus release and they sent him some rehearsal tracks of Decrepisy and he was into it. We decided it would be best to co-release it with a US label to bring down the shipping costs for people in different countries. Life After Death in the US was interested and Chaos Records in Mexico wanted to do the CD’s. Its been really cool in my opinion, between all 3 labels and us promoting it the vinyl is almost sold out. Its getting really positive and in depth reviews. We are planning to have exclusive shirt designs for each label.
Which bands do you idolize and where do you get your inspiration?
Kyle - Some bands that I’m into are Rottrevore, Grave, Convulse, Abhorrence, Slayer, Fetid, Mortiferum, Cianide, Christian Death, Rudimentary Peni, Wolf Pack and Driller Killer.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
Kyle - Decrepisy has only played once live due to Covid. It was a live stream with 5 friends watching on Hallows Eve 2020. We are booking a west coast tour of the US and Mexico in Nov.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
Kyle - make more albums and tour. Rot the World!
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Drepisy.bandcamp.com for Merch and downloads, Decrepisy@gmail.com for contact, @decrepisy for Instagram.
Kousek za domem, na místě, kudy chodíš každý den do práce, leželo další tělo. Vyděšení lidé se báli vycházet ven. Jeden obviňoval druhého, soused nevěřil sousedovi. Nejhorší bylo, že se vrah inspiroval svým předchůdcem. Příklady táhnou a tenhle bastard po sobě zanechával dlouhou krvavou stopu. Bestiální hra, přesto některé z pomýlených přitahovala. Zástupy čumilů, spousty fotek, které unikly. Všem bylo úplně jedno, jak se cítí pozůstalí. Ne, tenhle horor neskončí do té doby, dokud jej nepověsí.
Jenže trest smrti byl z nějakého záhadného důvodu zrušen. Podobné hororové příběhy se odehrávají i v hudbě finských death metalistů MASK OF SATAN.Založeni v roce 2015, již s jedním demem a dlouhohrající deskou na kontě, letos znovu oživili dlouhé stíny. Neexistuje nic než smrt a bolest.
Vše je v absolutním pořádku. Obal, zvuk, nápady, všechno odsýpá přesně jak má. Před očima ožívají známé i nové hororové příběhy. Hrdla jsou podřezána, těla mučena. Někdy si říkám, že realita bývá někdy snad ještě horší. Stačí být na špatném místě a nebo věřit v momentálně nepopulární víru. Svět se nikdy nepoučí, proto tu taky máme hudbu, aby nám nechala na všechno zlo kolem zapomenout. Songy mají tu správě chladnou a černou atmosféru, riffy řežou jak mají. Jsem spokojen. Jako většinou se samozřejmě nejedná o nic převratného, ani nového, ale album "Underneath the Mire" se opravdu velmi dobře poslouchá. Starý death metal se musí hrát srdcem, jinak za nic nestojí a Finům jejich dobré řemeslo opravdu věřím. Schválně, zkuste je, třeba osloví i vás. Až zase půjdeš ráno do práce, tak si na tuhle smečku vzpomeň. Ulice jsou někdy hodně temné a spousta divných postav nepatří rozhodně na stranu dobra. Užívám si pravý death metal, ke kapele se rád a často vracím. Nálada je pochmurná, je jen otázkou okamžiku, kdy se objeví další bestie mezi námi. Děsivý death metalový horor!
sumarizace:
"Underneath the Mire" je albem, které utíká v rytmu starého death metalu. Je krvavým otiskem nalezeným na místě činu. Je zahnívající mrtvolou, zkroucenou do podivné polohy. Slyším zde odkazy starých death metalových špinavců. Deska má v sobě obrovský kus energie, je přímým úderem do obličeje. Pokud se potřebujete vyřvat ze všech nespravedlností tohoto světa, tak neváhejte ani chvilku. Navíc má nahrávka až hororovou atmosféru, velmi dobře se poslouchá a doslova vám shnije v rukou. Viděl jsem za svůj život až moc krve a nenávisti, ale v tomto podání si ji rád znovu narvu do hlavy. Vím totiž, že syrové melodie mě dokáží alespoň na chvilku přenést do imaginárního světa šílenství a odpoutat mě od nespravedlnosti všedních dní. MASK OF SATAN na svém druhém albu žhnou a pálí, řežou a sekají, křičí a drásají. Pouštěl bych ji pořádně nahlas všem, kteří ztratili základní lidské instinkty. Přidal bych volume tak, až by jim začala téct z uší krev. Spravedlnost je stejně slepá. Děsivý death metalový horor!
Asphyx says:
"Underneath the Mire" is an album that runs to the rhythm of old death metal. It is a bloody imprint found at the crime scene. It is a rotting corpse, twisted into a strange position. I hear here links such as old school death metal bands. The album has a huge amount of energy, it is a direct punch to the face. If you need to yell out of all the injustices of this world, do not hesitate for a moment. In addition, the record has a horror atmosphere, very good listenable and literally rot in your hands. I have seen too much blood and hate in my life, but in this submission I like to put it on my head again. I know that raw melodies can at least take me into the imaginary world of madness at least for a moment and detach me from the injustice of everyday life. MASK OF SATAN on their second album, they glow and burn, cut and chop, scream and scrape. I'd play it loud to everyone who lost basic human instincts. I would add volume until the blood began to flow from their ears. Justice is blind. Excellent extreme death metal orgy! Scary death metal horror!
Navštívil jsem několik hřbitovů na horách. Toulal jsem se v mlze a dešti a hledal svoje předky. Nakloněné náhrobky, opuštěné márnice. Rezavý Ježíš, klid a ticho. Jakoby se zde zastavil čas. V přehrávači mi hrála letošní deska německých TEMPLE OF DREAD. Možná i díky nim jsem konečně našel hrob se svým jménem. Cestoval jsem v čase, tam a zpět. Zpátky do devadesátých let minulého století, kdy světu vládl podobný shnilý death metal.
Vypadá to, že nám s kapelou v žilách koluje stejně zkažená krev. Najednou přede mnou ožívaly pradávné přízraky, duše zemřelých létaly všude kolem. Ne, neměl jsem strach. V podzemí jsem jako doma. Jsem ortodoxní fanoušek smrtícího kovu a jako takovému se mi deska "Hades Unleashed" opravdu hodně líbí. Prověřil jsem ji koneckonců na starých hřbitovech.
TEMPLE OF DREAD vám zlámou kosti podobným způsobem, jako to umí kapely typu OBITUARY, DECEASED, MALEVOLENT CREATION, PESTILENCE, ale zazní i odkazy třeba na takové CELTIC FROST, SODOM, SLAYER. Smrtící koktejl je umíchám se zkušenostmi starých mistrů. Ze skladeb cítím absolutní oddanost stínům. Poctivé řemeslo je samozřejmostí. Němci ale navíc přidávají ještě kus sebe samého, songy jsou ohlodané do morku kostí. Mají atmosféru, drive a sílu, kterou lze potkat opravdu jen na starých pohřebištích. Nahrávka se stala po dlouhou dobu mým průvodcem záhrobím. Líbí se mi zvuk, obal, celková produkce. Vše sedí přesně na svých místech. Představuji si, jak nemrtví znovu vstupují na náš svět. Chtějí se pomstít za všechno zlo, které na nich bylo spácháno. Troufám si tvrdit, že budu jeden z prvních, který se stane obětí. Věřím kapele totiž každý tón, každou notu, každý motiv. Songy se mi zadřely hluboko pod kůži, do mozku. Každý den ráno, když se vydávám na svoji další cestu, přemýšlím, co si vezmu s sebou za hudbu. "Hades Unleashed" volím přirozeně, automaticky. V albu je jsou totiž obsaženy všechny potřebné ingredience pro vyvolání temných sil. Hádova říše vydala další svědectví! Absolutní death metal! Krvavé inferno!
Asphyx says:
I visited several cemeteries in the mountains. I wandered in the fog and rain and I have been looking for my ancestors. Inclined tombstones, abandoned morgue. Rusty Jesus, peace and quiet. It was as if time had stopped here. This year's German album TEMPLE OF DREAD played in my stereo. Maybe thanks to them, I finally found a grave with my name on it. I travelled in time, back and forth. Back to the nineties of the last century, when the world was ruled by similar rotten death metal.
It seems that the same rotten blood is circulating with the band in our veins. Suddenly, ancient ghosts came to life in front of me, the souls of the dead flew all around. No, I wasn't scared. Underground is my home. I'm an orthodox fan of death metal and as such I really like the album "Hades Unleashed". After all, I checked it out in the old cemeteries.
TEMPLE OF DREAD will break your bones in a similar way as bands such as OBITUARY, DECEASED, MALEVOLENT CREATION, PESTILENCE, but there will also be references to such CELTIC FROST, SODOM, SLAYER. The deadly cocktail is mixed with the experience of old masters. From the songs I feel absolute devotion to the shadows. Honest craft is a matter of course. But the Germans also add a bit of themselves, the songs are gnawed to the bone. They have an atmosphere, drive and strength that can only really be found in old cemeteries. The recording became my guide to the grave for a long time. I like the sound, the cover, the overall production. Everything fits exactly in its places. I imagine the undead re-entering our world. They want revenge for all what evil has been done to them. I dare say I will be one of the first to fall victim. I trust the band every tone, every note, every motif. The songs stuck deep under my skin, into my brain. Every morning, as I embark on my next journey, I wonder what music I will take with me. I choose "Hades Unleashed" naturally, automatically. The album contains all the necessary ingredients to evoke dark forces. The Serpent Empire has given another testimony! Absolute death metal! Bloody inferno!
CD 2021, Everlasting Spew Records/Me Saco un Ojo Records
for english please scroll down
Dostal jsem jednoduchý příkaz. Zničit jednu starou hrobku, která stojí již dlouhá léta v rohu hřbitova. Vzal jsem do ruky velké kladivo a urazil rezavý zámek. Šílený zápach rozkládajícího se masa, strach a beznaděj. Takto nějak smrdí opravdová smrt, napadlo mě ihned. Zpuchřelá těla, shnilé maso. Kosti zamotané do pavučin. Ano, pravý, ryzí a nefalšovaný death metal. Devastující grindcore. Otevřu první rakev, měl by v ní ležet prokletý mnich. Je tomu tak. Drží v rukou novou desku finských GALVANIZER. Smrt je zase jednou hodně blízko.
O téhle finské smečce jsem již psal. V roce 2018 mě zaujala svoji prvotinou. Recenze i krátký rozhovor lze dohledat dole pod článkem. GALVANIZER se vydali temnou a šílenou cestou. Je lemována lebkami, močály a bílými kostmi. Death metal a grindcore ve staré podobě. Masakr!
Při poslechu "Prying Sight of Imperception" si spolu s kapelou zavzpomínáme nejen na staré opuštěné kobky, ale i na kapely jako CARCASS, ENTOMBED, NIHILIST, GENERAL SURGERY, PUNGENT STENCH případně na jejich kolegy CADAVERIC INCUBATOR. Tlak, temnota, praskající kosti. Tohle všechno na albu naleznete. Zajímavé, propracované a zároveň neurvalé motivy. Smrt v očích, několik kilo shnilého masa. Nic pro zhýčkané fanoušky metalu z lesklých časopisů, ale spíše záležitost pro totální hluboký underground. Užívám si i zvuk, obal, celkové provedení. Vše je v pořádku i po formální stránce. GALVANIZER vás pohřbí zaživa, exhumují a nakonec spálí na popel. Přemýšleli jste někdy, co po nás nakonec zbyde? Jsme opravdu jen kus zbytečného těla, které se pomalu rozloží v zemi? "Prying Sight of Imperception" je albem, které vám rozdrtí všechny kosti v těle. Jedná se o hudbu ze starých katakomb, ze hřbitovů, kam už chodí jen staří fanoušci death metalu a grind core. Troufám si tvrdit, že se Finům nová deska opravdu povedla. Má v sobě pradávnou sílu, černou energii. Zombie zběsile tančí na našich hrobech. Devastující album, u kterého vám vyskočí mozek z hlavy! Excelentní záležitost!
Asphyx says:
I got a simple order. Destroy one old tomb that has stood in the corner of the cemetery for many years. I picked up a large hammer and struck the rusty lock. Crazy smell of decaying flesh, fear and hopelessness. This is how a real death stinks, I thought immediately. Puffy bodies, rotten flesh. Bones tangled in cobwebs. Yes, real, pure and unadulterated death metal. Devastating grindcore. I open the first casket, a cursed monk should lie in it. That's right. He is holding a new record of Finnish GALVANIZER. Death is once again very close.
I have already written about this Finnish band. In 2018, they fascinated me with their first record. Reviews and a short interview can be found below the article. GALVANIZER set out on a dark and insane journey. It is lined with skulls, swamps and white bones. Death metal and grindcore in the old form. Massacre!
When listening to "Prying Sight of Imperception", together with the band we remember not only the old abandoned dungeons, but also bands like CARCASS, ENTOMBED, NIHILIST, GENERAL SURGERY, PUNGENT STENCH or their colleagues CADAVERIC INCUBATOR. Pressure, darkness, cracking bones. You can find all this on the album. Interesting, elaborate and at the same time erratic motives. Death in the eyes, several kilos of rotten meat. Nothing for spoiled fans of metal from glossy magazines, but rather a matter for the total deep underground. I also enjoy the sound, the cover, the overall design. Everything is fine even in terms of form. GALVANIZER will bury you alive, exhume and eventually burn you to ashes. Have you ever wondered what will be left of us in the end? Are we really just a piece of useless body that is slowly decomposing in the earth? "Prying Sight of Imperception" is an album that will crush all the bones in your body. This is music from old catacombs, from cemeteries, where only old fans of death metal and grind core go. I dare say that the Finns really did the new record. It has an ancient power, black energy. Zombies are dancing furiously on our graves. A devastating album that will make your brain jump! Excellent matter! Reviews and a short interview can be found below the article. GALVANIZER set out on a dark and insane journey. It is lined with skulls, swamps and white bones. Death metal and grindcore in the old form. Massacre!
Vůbec mi nevadí, že jsem čekal osm hodin vedle v hospodě. Nechala mě před domem. Přitom jsem byli domluvení, že se sejdeme u ní. Rodiče jeli na chalupu. Mám na hlavě sluchátka a poslouchám POSSESSED. Jsem v království temnoty. Moc si to neuvědomuji, zamilovaní tohle nevnímají. Pěkně s tebou voře, koukej kolik je kolem hodných hezkých holek. Plná kolej a ty si zahazuješ s takovou mrchou. Jenže já v ní viděl svoji první Kačenku. Bože ty pohyby, úsměv. Jenom oči, ty neseděly. Měly sice krásnou hnědou barvu, ale pohled byl jiný. Chladný, odtažitý. Moc dobře věděla, že po ní toužím a tak mě využívala. Platil jsem za ní v hospodách, doprovázel jí domů z tanečků, z klubů, kde jsem to nesnášel. Nosil jsem ji tašku. Já, Smrťák, ještě nedávno lamač srdcí. Vlastně to bylo poučné. Chodil jsem jak v mlze.
"Tak můžeš": řekla mi, když jsem zvonil po desáté. Hrozně jsem ji chtěl, ale ona si sedla na postel a nad sebou měla takové ty hnusné masky, které nosí v průvodech v Benátkách. Taky panenky jak z hororu. Tak povídej, usmála se. A já jí zase posté vyznal lásku. Hrozně jsem se snažil. Chtěl jsem ji. Zároveň se bál, aby mě neodehnala. Sundala si sukni a byla u mě jen v kalhotkách. Dráždila mě přes kraťasy a já měl co dělat, abych nevybouchl. Olízla mi ucho. Myslel jsem, že se zblázním a zároveň byl šťastný. Promítl jsem si do ní Kačenku, naivně jsem věřil tomu, že když vypadá úplně stejně jako ona, tak taková i bude. Balil jsem ji, jako nikoho jiného v životě. Vydržel tenis s jejím tátou, kterej byl pod pantoflem a chodil hrát s ostatními profesory. Ano, učil i mě. Byl jsem fakt blbej, ale to uvidíte až s odstupem času.
Svlékla se úplně a já si myslel, že zažívám sen. Že teď už budu na věky s ní. Že mi nahradí moji první holku, která zemřela při bouračce, když jsem řídil. "Klekni si!": poslouchal jsem jako pejsek a čekal, co bude dál. Natáhl jsem ruku a chtěl ji pohladit. Najednou u mě došlo k prozření. Začala se hrozně smát. To si jako myslíš, že já bych chtěla mít někdy něco s tebou? Se na sebe podívej. Nemáš peníze, vypadáš jako vágus a posloucháš muziku, kde se jen blije. Už jste někdy viděli zlou ženskou? Já neměl tu čest, nikdy ne takhle. Nadávala mi a já místo toho, abych ji poslal do prdele, tak jsem se omlouval. Ukázala se ještě jednou nahá, řekla mi, že tohle nikdy mít nebudu a že mám vypadnout. No ale, kam mám jít? Všechny vlaky už odjely. Táhni! Kopla mě do břicha. Cítil jsem se hrozně. Byl jsem v šoku.
Jenže to ještě nebyl konec mého ponížení. Sebral jsem si věci a pořád nemohl uvěřit tomu, co mi provedla. To jsem fakt takovej chudák, abych se měl před někým plazit? K tomuhle nemělo nikdy dojít. Stála ve dveřích a otočila se zády. Ukázala mi zadek. Kalhotky si naschvál zařízla mezi půlky. "Jdi do prdele, si neskutečná kráva, nikoho tak zlýho jsem snad nikdy nepotkal": vyhrkl jsem přes zuby a měl co dělat, abych nebrečel. Nejhorší nebyly ty hnusný věci, co právě provedla, ale prozření, že i když je přesnou fyzickou kopií mojí Kačenky, tak v hlavě to má pokažený. Tvářička jak panenka, nádherný tělo, ale jinak zlá mrcha. Řekla mi, že jsem chudák a že bych se měl otočit a vypadnout. Udělal jsem to a pak jsem před sebou viděl jenom tmu.
Dva chlápci, co ji taky zobali z ruky, mě prostě zmlátili. Měl jsem obličej od krve a ležel kousek od řeky. Museli mě sem zavést. Pamatuji si jen útržky. Třeba její úsměv. Když mě mlátili. Málem jsem vypustil duši. Pokoušel jsem se vstát a nejdřív se poblil. Rovnou mezi kachny, který to začaly žrát. Musel jsem vypadat hrozně. Šel jsem kousek proti proudu, sešel dolů k řece a chtěl do ní skočit. Modlil jsem se. Ještě před chvílí jsem byl zamilovanej po uši. Musela to snad mít promyšlený. Tahala mě za nos a já za ní chodil jak ovčácký pes. Chránil ji, když provokovala na debilních diskotékách. Nosil ji modré z nebe. Tolik falše jsem snad ještě u nikoho neviděl. Určitě znáte ty scény, kdy se hlavní hrdina dívá do hladiny jezera a ve svém obličeji vidí budoucnost. Já se místo toho zase poblil. Hrozně mě bolela žebra. Kam půjdu? Pokoušel jsem se vedle v parku lehnout na lavičku, ale vyhodili mě policajti. Šel jsem na nádraží.
Bezďáci tam přespávali hned pod pamětní deskou vojákům světových válek. Já už jsem dobojoval. Měl jsem pocit, že je můj život u konce. Někdo mi dal vodku. Blábolil, ale pomohla mi usnout. Asi jsem chrápal, protože do mě někdo párkrát kopl. Už jsem nic necítil, jenom mě hrozně bolelo srdce, jestli mi rozumíte. Zhroutil se mi celý svět. Opustil jsem málem Esterku, takovou krásnou milou holku a začal toužit po upírce. Cítil jsem se jako kus hadru. Myslím, že nemít v tu chvílku na hlavě Possessed, tak bych skočil pod vlak. Jakoby ve mě zase něco zemřelo. Bez naděje, samotný v cizím městě. Ve škole, která mi nic neříkala. Může jeden člověk unést tolik smutku? Asi může. Někdo mi pomohl vstát a koupil mi pivo. Umyl jsem se za rohem u kohoutku, ze kterého tekla studená voda. Sedl jsem si na lavičku a přemýšlel. O prozření, o tom proč zrovna já. Co jsem dělal tak blbě?
Zatím jsem nikdy nechtěl chodit s holkou, které jde jen o peníze, prestiž, která je falešná a zlá. Asi jsem měl fakt štěstí. Na svý metalový víly, na nádherný bytosti. Tak proč si se pouštěl do jiného světa? Jinej už nebudeš, neumíš se přetvařovat. Do dnešního ani žádnýho jinýho světa se dávno nehodíš. Jsi mladej, silnej jako bejk, máš za sebou zkušenosti, jako v tvým věku málokdo, tak proč se zahazovat se špatnými lidmi? Já vím, člověk srdci neporučí, možná to byla jen nějaká hnusná zkouška. Přemýšlel jsem a misky vah se čím dál tím víc přikláněly na stranu, že už to nemá cenu. Pořád jenom bojuju, snažím se být rovný a co z toho? Proč se mají svině tak dobře? Měl jsem v žaludku jenom vodku, pivo a hroznou tíži. Jako bych spolkl kámen. Táhlo mě to k nástupišti, odkud měl přijet vlak od Prahy.
Úplně jsem viděl zítřejší titulky v novinách. Nechala ho, tak skočil pod vlak. Měl plané naděje (jo, tenkrát ještě lidi věděli, co to jsou plané naděje, co to vůbec znamená), nebo jenom jen klasické - Život vyhasl na kolejích. Nedokázal jsem to, něco mě zastavilo. Možná pud sebezáchovy. Bylo to hrozně těžké, ale neskočil jsem. Místo toho jsme si sedl na lavičku. Musel jsem vypadat hrozně. Vystoupila a měla na sobě puntíkatou sukni. Když procházela kolem mě, vítr si pohrával s lemováním, blonďaté vlasy a ňadra dmoucí. Otočila se a usmála. Na mě, kterej byl špinavej, otrhanej, ošklivej a zrovna se brodil ve vlastním bahně. No a tenhle lehounký úsměv, pousmání, mě donutilo žít. Bylo to vlastně jako vždy v mém životě. Říkejte si tomu osud, náhoda nebo Boží vůle, je to jedno. Ta slečna se za pár let stala mojí ženou. Čekala mě ještě dlouhá cesta, ale tak to má každý.
Kačence číslo tři jsem nemohl dlouho odpustit. Ponížení se tak nějak samo přetavilo v nenávist. Dnes se za to trošku stydím. Je to hodně špatná vlastnost a užírala hlavně mě. Jí to bylo jedno, jen se mi dál vysmívala. Na dlouhé roky se přidala k mým démonům, nočním můrám. Je to stejně zvláštní, i teď, po letech, co jsem dávno nad věcí, tak se mi chvějí při psaní ruce. Ale asi to bylo dobře, zlí lidé se stejně nakonec spálí sami. Něco na těch Božích mlýnech bude. Co jsem o ní slyšel, tak nedopadla zrovna dobře. To víte že si vzala mladého, krásného, bohatého. Mlátit ji začal po dvou letech. Navíc pak už vůbec nevypadala jako Kačenka. Zlí lidé to tak mají, jejich povaha se jim časem otiskne do ksichtu. Asi abychom je poznali. Tu špínu v nich.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):