Když se setká ocel s kostí, tak železo většinou vyhrává. Výjimkou to nebývá ani u technického death metalu. I u tohoto stylu se mi nejvíc líbí, když je kapela surová, syrová a temná. Když umí natlakovat skladby takovým způsobem, že vám pukne lebka. Vše musí být ve správném poměru. Energie, špína, chlad, zběsilost. Nového už asi moc vymyslet nelze, ale jako vždy samozřejmě nejvíc záleží na přístupu.
Nová deska "Somnambulant Foregoer" se mi dostala do rukou více méně náhodou. Možná mě zaujal obal, možná pár prvních tónů, kdy se mi líbil zvuk. Nakonec to ale byl asi vokál, který připomíná rozzuřenou bestii. Některá setkání bývají nenadálá, ale o to víc překvapivá. Album mě začalo bavit a tak jsem si říkal, že se o něm zmíním i na našich stránkách.
Z "Somnambulant Foregoer" je hodně slyšet, že si u skládání dala kapela hodně záležet. Vše je postaveno na ostrých, nekompromisních riffech. Pak už je to samozřejmě vše o vkusu a náladě posluchače. Zajímavé, spousta dnešních protežovaných a propagovaných technických smeček mě k smrti nudí, ale DELPHIAN v sobě mají něco navíc. Kus jakési zkaženosti, odhodlání, touhy ničit, vytrhnout vám srdce z těla a sníst ho za zvuků jednotlivých songů. Pod jménem skupiny jsou podepsání zkušení muzikanti, kteří přesně vědí, kdy přitlačit na pilu, kdy lehce zvolnit (i když takových pasáží mnoho není). Jako bych se díval na veřejnou pitvu, kde mistři patologové předvádějí nejen řemeslně skvěle zvládnutý koncert, ale dodávají i kusy sebe samého. Cituje se ze starých technických a brutálních death metalových učebnic. Dělá se to ale s elegancí a nadhledem. Možná stačilo napsat, že mě zkrátka baví desku poslouchat, jako to dnes dělá většina lidí v krátkých zmínkách na sociálních sítích. Američané si vás vezmou do parády, vymlátí z vás duši a vy za to budete ještě moc rádi. Odehrávají se tady totiž morbidní hudební orgie. Smrt je někdy ošklivá a zlá. Než ale nastane, vyplatí se poslouchat podobné nahrávky. Technický death metal s černou jiskrou!
sumarizace:
"Somnambulant Foregoer" je přesně tím druhem hudby, která bude znít všude po světě, až nastane apokalypsa. Já vlastně ani nevím, jak podobná alba hodnotit. Jsem novinkou zcela pohlcen, jsem jejím otrokem a užívám si všechny ty pestré okamžiky. Death metal v podání DELPHIAN je takovým jedním velkým šílenstvím. Ostré riffy, složité melodie, všude přítomné zlo. Mé pocity sice byly zpočátku zmatené, ale časem album dozrálo v obrovské monstrum. Všude kolem se vznáší beznaděj, já tápu v nekonečné tmě. Pouštím si nahrávku znovu a znovu a zjišťuji, že se mi do žil dostává hodně temný jed. Technika, progrese a velká přitažlivost. To jsou slova, která mě napadají při poslechu asi nejčastěji. Agresivní, hodně emotivní a zároveň černé album. Absolutní inferno! Technický death metal, který vás smete z povrchu zemského!
Asphyx says:
"Somnambulant Foregoer" is exactly the kind of music that will sound all over the world, when the apocalypse comes. I don't even know how to evaluate similar albums. I'm completely enthrailled by this novelty, I'm its slave and I enjoy all varied moments. Death metal by DELPHIAN is such great madness. Sharp riffs, complicated melodies, ever-present evil. Although my feelings were confused at first, the album got into a huge monster. All around despair is rising, I grope in the endless darkness. I'm listening to the recording again and I find there is coming some dark poison in my veins. Technology, progression and large attraction. These are the words that are coming to my mind most when listening. Aggressive, very emotional as well black album. Absolute inferno! Technical death metal that will sweep you away from the earth!
Tracklist:
01. A Suicide Speech To Persuade
02. Devout Magisterial Form
03. Drip Me Toward The Ground
04. Speaking With The Shadows
05. How I Long For The Oort Cloud
06. Somnambulant Foregoer
07. Meanwhile, More Polemics With Kurt Gurkillis And Scud Moothers
Žijeme v šíleném světě. Ráno vstaneš a ještě před tím, než dojedeš do práce, tak se dozvíš o dalších mrtvých. Genocida, mučení, znásilnění. Už dávno necítíš chlad, už dávno nemáš hlad. Zákopová válka, lidskost jde stranou. Použity byly opět všechny zakázané zbraně a úmluvy se staly cárem papíru. Všude je jenom krev a zohavená těla. Vracíme se zase do temnoty. Peklo opravdu existuje!
JUNGLE ROT patří dlouhé roky k jedněm z mých nejoblíbenějších kapel. Na každé album čekám jako na smilování Boží. Letos se pánové vrátili ve velkém stylu. Brutálnější, silnější a šílenější než dřív. Staří psi opět všem ukázali, že v sobě mají spoustu energie a síly a pořád nás umí rozsekat na malé kousky. Jsem přímo na bojišti!
Démon války stojí rozkročený nad zástupem zombie vojáků, tak by se dal popsat nádherný obal. Co se týká zvuku, tak jej kapela svěřila skvělému Danovi Swano (produkce Chris Wisco). Můžeme si tak užít velmi masivní, hutný, mocný nářez, který působí nejvíc asi jako smrt pod pásy tanku. JUNGLE ROT neobjevují nic nového, zbytečně neexperimentují a hrají přesně v té podobě, v jaké je mám nejraději. S ničím se nepářou, jdou rovnou na věc. Songy v sobě mají nezaměnitelný feeling, drive, nakumulovaný vztek. K útoku vás volá četa zkušených vojáků, kteří prošli již spoustou bitev. Mají na těle šrámy, které s sebou přináší život v undergroundu, dlouhá turné po celém světě i souboje na pódiích velkých festivalů. Pro mě vždycky budou legendou, jednou ze smeček, na jejichž koncert zajdu vždy velmi rád. Novinka mě paradoxně nechala alespoň na chvilku zapomenout na hnusnou válku, která právě probíhá. Přinutila mě přemýšlet, pařit, houpat se do rytmu. "A Call to Arms" jsou tradičním, klasickým zásekem od skupiny, která už nemusí nikomu nic dokazovat. Je poselstvím o poctivé zabijácké práci, o řemesle. Ale také o nadšení pro věc, o totálním nasazení, o riffech, které lámou kosti. Dávno padlí vojáci znovu povstali, aby se přišli pomstít. Za bolest, za utrpení, za strach. A já tohle všechno z nové desky cítím. Jsem znovu v zákopech! Reálná, syrová, old school death metalová válka! Vivat JUNGLE ROT!
Asphyx says:
We live in a crazy world. You wake up in the morning and before you get to work, you hear about more dead people. Genocide, torture, rape. You don't feel cold anymore, you don't feel hungry anymore. Trench warfare, humanity goes by the wayside. All the forbidden weapons have been used again and the conventions have become a piece of paper. There is only blood and mutilated bodies everywhere. We're going back into the darkness. Hell does exist!
JUNGLE ROT has been one of my favourite bands for many years. I wait for every album like a mercy of God. This year the gentlemen are back in style. More brutal, stronger and crazier than before. The old dogs once again showed everyone that they have a lot of energy and power in them and they can still cut us into small pieces. I'm right on the battlefield!
A demon of war standing straddling a crowd of zombie soldiers is how one could describe the beautiful cover. As for the sound, the band entrusted it to the great Dan Swano (Chris Wisco production). Thus we can enjoy a very massive, dense, powerful blast that feels most like death under the belts of a tank. JUNGLE ROT don't discover anything new, don't experiment unnecessarily and play exactly in the form I like them best. They don't argue with anything, they get straight to the point. The songs have an unmistakable feeling, drive, accumulated anger. A platoon of seasoned soldiers who have been through a lot of battles are calling you to attack. They have the scars that come with living in the underground, long tours around the world and battles on the stages of big festivals. For me they will always be a legend, one of the bands I will always love to see. Ironically, the new release has made me forget, at least for a moment, the ugly war that is going on. It made me think, party, sway to the beat. "A Call to Arms" is a traditional, classic hit from a band that doesn't have to prove anything to anyone anymore. It's a message about honest killer work, about craft. But also about passion for the cause, about total commitment, about riffs that break bones. Long fallen soldiers have risen again to seek revenge. For pain, for suffering, for fear. And I can feel all that on the new record. I'm in the trenches again! Real, raw, old school death metal war! Vivat JUNGLE ROT!
Pierot a nebo klaun? Kdo se ptá? Zajímalo by mě, jestli i v dnešní povrchní době cítíte ten rozdíl. Ihned vysvětlím. Pierot je původní postava francouzského divadla, se smutným obličejem, s poselstvím. Zhrzený milovník, chytrý a vnímavý. Krásně ho ztvárnil pan Javorský v Nejlepším z Pierotů, jestli mě chápete. Klaun je původně z Ameriky. Pořád někde padá, řehtá se blbostem. Kope druhého zezadu do ledvin. V hororech pak chytá malé děti.
Celé úterý jsem potkával jak Pieroty, tak klauny. Hned ráno u zoo v Plzni nastoupil do tramvaje totálně opilej chlápek v německé uniformě (měli jsme tu oslavy osvobození). Měl na rameni leguána a mluvil s ním jako se svým miláčkem. Byl pro mě Pietorem, na rozdíl od deseti chlápků v teplákách, co smrděli pivem a potem. Řehtali se tlusté dívce v elasťákách. Protože ji byla vidět zařízlá pipinka - klauni. Navíc s bonusem, protože dva měli triko Ortel.
V práci to bylo hodně podobné, byl jsem rád, když jsem ve dvě hodiny nasadil tempo a letěl od píchaček směrem na vlakové nádraží. Tam vám bylo klaunů. To se nedalo ani spočítat. V kupé si ke mě jeden dokonce sedl. Pojídal bagetu a mezi zuby mu visely kusy zelí. Pro mě to byla novinka, protože jsem si vždycky myslel, že se do tohohle jídla dávají úplně jiné věci. Člověk se pořád učí. Pán nadával (klasika - na politiku, na starou, na šéfa). Byl plnej žluče. U Rokycan jsem si nasadil sluchátka. Trošku mi připomínal Pennywise. Měl bledou pleť a rudé rty. Ale mě ani nekousl.
Vystoupím na Smíchově a v trafice mi dvě krásná usměvavá ukrajinská děvčata prodají lístky na metro. Konečně Pierotky a pak hned další. Brýlaté děvče sedící proti mě. Ukončete nástup a výstup, dveře se zavírají a ona si čte Dostojevského. Hej, svět ještě není ztracený. No ale ti dva klučinové, s mocnými bíbry na tvářích, řešící, jaký kondicionér je lepší na jejich vous, musel jsem se smát. Vypadali fakt klaunsky. Jdu do hospody, aspoň na chvilku.
A mám se dobře, pozoruji ulici, i lidi v restauračním zařízení. A tipuji si. Kam asi jdeš, přemýšlím, vzpomínám a říkám si, jestli fakt nejsem starý blázen. Koncerty a věci s tím spojené, dnes stojí spoustu peněz, času i odříkání. Kecáme s Mírou i Kafem a je to jedním slovem skvělé, hrozně rád jsem vás zase viděl, kluci.Tentokrát jdeme znovu zase do mé oblíbené Modré Vopice. Mám už nějaké pivko, to já se vždycky tak nějak rozněžním. Chtěl bych být moudrý a ještě víc pokorný. Čeká mě turné Demonical s Repuked a Nervochaos spojené s Suffering Hour a Haunter. Nějak nevím, jestli je to uprostřed pracovního týdne dobrý nápad. Demonical možná ani nestihnu. Přitom jejich novou desku jsem poslouchal cestou sem a hodně se mi líbí. Recenze brzy na vašich přijímačích.
Otevřu dveře do klubu a jsem na setkání Pierotů. Možná tu sem tam nějaký klaun také je, ale já je nevnímám. Je to vlastně paradox. Bude se hrát surový a drsný death metal a black a na tvářích příchozích jsou úsměvy. Možná vše vnímají jako já. Nedivím se, je hrozně příjemné uniknout z normálního světa. Zase nám po mnoha letech vyhrožují jadernými raketami. A já říkám, jděte s tím už do prdele. Raději se milujte a množte, narvěte vojákům kytky do hlavní. Ale to ne, pořád si nedají pokoj, pořád se mučí, znásilňuje a zabíjí. Všude samej klaun a možná ještě něco horšího. Tyhle všechny myšlenky nechávám venku a soustředím se jen na muziku. Potřebuji do žil další dávku "negativního pozitivismu". Abych v dnešní době vůbec přežil. Nutně toužím po tom, nakumulovat si dobrou náladu na horší časy. Pojďme na kapely a jejich vystoupení, tam bylo energie nejvíce. Otevřel jsem náruč i svoji mysl a zaujal pozici u pódia.
REPUKED - jízda od začátku až do konce. Na první kapelu tedy rozhodně. Měl jsem pocit, že jsem ve starý márnici a na víku od rakve s klukama chlastáme hektolitry vodky. Litoval jsem, že je úterý, protože být pátek, tak bych si pamatoval jen tuhle švédskou smečku. Naposledy jsem je viděl v Německu před lety, když jsem pak cestou do Čech zkolaboval na dálnici. Byl jsem sice střízlivý, ale totálně zničený a srdce nechtělo poslouchat, znáte to. Od té doby neřídím a tak mám k téhle kapele takový osobnější vztah. Byl to masakr, rozkopané kosti se válely po podlaze a zombie zase jednou tančily s námi v klubu. Divoké, šílené, zábavné a přesně podle mého gusta. Demons and I can confirm. This was a real genuine Swedish death metal classic concert, where you meet your own nightmares! Excellent for all undead and the most beautiful zombies!
HAUNTER - nové album "Discarnate Ails" mi leží už nějaký čas doma na hromadě a čeká, až sepíšu recenzi. Inu, tak se aspoň připravím dopředu. Chaotický masakrující black death metal ke mě stékal z pódia, někteří fanoušci se tvářili zpočátku vyděšeně. Ano, bylo to komplikované a divotvorné. Já moc podobné smečky naživo neoceňuji, přeci jen, tohle je hudba do zatemněného pokoje, ale tentokrát jsem byl spokojen. Ono totiž pánové byli skvělí muzikanti. Bylo mi velkou ctí a už teď tak nějak podvědomě cítím, že se mi jejich nová deska bude hodně líbit. Nevím, jestli z ní hráli, natolik nejsem ještě obeznámen, ale za mě to byla velmi dobrá seance. I look into the face of Death itself. She smiles. This performance is really succeeded! A black death metal from an old metal school that drowned our in a river of spoiled blood!
SUFFERING HOUR - zatímco se v českém rybníčku poslouchají znovu módní heavy thrash retro smečky, ve světě letí právě kapely jako SUFFERING HOUR. Alespoň, co se týká mojí sociální death metalové bubliny. Těšil jsem se moc a byl jsem za svoji trpělivost náležitě odměněn. Představte si starý kostel, ve který se Vopice proměnila. Obřad začal ihned první skladbou. Cítil jsem chlad v zádech, krev mi houstla a pak už to nebylo o kritickém pokyvování hlavou, ale o shnilém velkém srdci. Kluci mají dar se rouhat a předvedli nám to i naživo. Jakoby ke mě promlouvali našeptávači. Jdi a vezmi si s sebou nůž. Stál jsem v mlze a čekal jak jinak na Smrt. Byla tam s námi. Kývala se také do rytmu a užila si všechny skladby jako já. Moc se mi vystoupení líbilo. I think it's done well again. When band turned face to me, she didn't have eyes. Yet I could feel her gaze, and I only felt fear, dirt and despair. A bent riffs and motifs turning in a dirty gutter. The pain was unreal, and so was the sweet smell of death. Black death metal that stinked of corrupted blood!
NERVOCHAOS - jedna z legend, ke kterým jsem si dlouhou dobu hledal cestu. Oblíbil jsem si je vlastně až v posledních letech. Pro jejich divokost, odhodlání. Začal jsem mít pro tuhle smečku rozzuřených vzteklých psů velkou slabost. Thrash metalové pasáže dodaly na drivu a síle a death metalová energie doslova prýštila na všechny strany. Připadalo mi, že kapela každou chvíli vypustí duši. Dala do vystoupení úplně všechno. Mimo pódium neskutečně pohodoví lidé (ano Pieroti), na pódiu bestie, které řvou do světa o špatnostech, bolesti a strachu. Navíc mě dovedli naklonit na svoji stranu, věřil jsem jim každý tón, každou notu, každý úder bicích. Pánové si mě ocejchovali a já odcházel totálně vyšťavený. Absolutní masakr! Cold, dirt, darkness of underground tunnels. All of this can you find on the concert Nervochaos. Sharp riffs, vocals and morbid urgency. Do you feel musty here? Welcome to the old school death metal and occult session. Gateway to hell is opened! This performace was probably recorded in an lonely ossuary. Light the candles, open your black souls and let burn the old ritual books. So sound chorales from beyond! Occult, nihilistic death metal, that killed us with darkness!
DEMONICAL - jedna z mých nejoblíbenějších švédských kapel je každým svým novým albem více melodická. Těšil jsem se na ně moc, ale nebylo mi přáno. Viděl jsem jen pár skladeb a ty byly zahrané jako z partesu. Do téhle hrobky se budu vždy rád vracet. Bohužel, čas mě tlačil a byl neúprosný. Stejně jako hudba těchto šílenců. Co jsem ale viděl, bylo skvělé. This year, the coffin was full of frosty melodies and it was pulled to the light of God, crushed by sticks and drums. The body was cut into small pieces, cut by the pressure of the music and then grounded to dust. DEMONICAL did a great craft, again. Swedish death metal which was an essence of cold, smell of death and frantic energy!
Návštěvnost byla velmi dobrá, spojily se dva death metalové směry fanoušků. Vždycky stálo několik lidí venku a čekalo na své kapely. Co se týká zvuku, tak bych měl tentokrát připomínku. Občas to bylo hodně přeřvané. Vypadá to, že zlaté časy ve Vopici asi skončily. Škoda, minule na TEMPLE OF VOID bylo vše v pořádku. Asi jiný zvukař.
K organizaci jsem se již vyjádřil. V týdnu bylo těch kapel až moc. Pro Pražáky možná na pohodu, ale jakmile jste odjinud, tak to znamená druhý den volno. Fanoušci stárnou, uvědomte si to, už chtějí své pohodlí. Tak asi tak. Jinak ale vše v nejlepším pořádku, Obscure jsou profíci a je na ně spolehnutí.
Pokaždé, když musím běhat nočními pražskými ulicemi, tak si vzpomenu na akční filmy. Trošku se bojím, některé stíny jsou divné a já už nejsem takový nadsamec jako ve dvaceti. Tramvaj, v ní ožralí Francouzi versus nadraní Češi. Jo, za dob mého mládí by se šlo chlastat někam společně a třeba i nějaké to miliskování by bylo, ale to ne, oni se hádají, nadávají si v různých řečech. Babylon a chaos. Agresivita a já si říkám proč? Vždyť jste mladí a měli byste objevovat a hledat, čerpat, užívat si., smát se. Ale to vy ne, raději se chováte jak primitivní fotbaloví hooligans nebo tupé pizdy z facebooku. Typičtí klauni! Nakonec jsem rád, že jsem v parku u nádraží, tady je mezi bezďáky a feťáky aspoň klid.
Noční jízdy do Plzně mívám tak trošku v mlze. Protože jsem vstával ráno ve čtyři a už polosním. Jel jsem s leguánem do práce, makal a odpoledne překonal půl republiky. Přemýšlím nad tím, jak dlouho to ještě půjde. V Berouně přistoupí chlápek, co má bílý obličej. Opravdu vypadá jako Pierot. Usmívá se smutně a mě připadá, že ho chápu, že mu rozumím. Je jako přízrak, ale pozitivní, jako svědomí, možná posel odkudsi. Je s ním éterická mladá dívka, očividně dcerka a on s ní laskavě a chytře rozmlouvá. Vlastně to byl podobně skvělý zážitek je poslouchat, jako dnešní koncert. Koneckonců, vždycky je lepší potkat pár moudrých Pierotů, než partu klaunů. Bylo to hezké. Plný večer dobré muziky, ale i myšlenek a zážitků. Díky za každý takový den. Mějte se hezky a až někde potkáte muže se smutně krásnou černobílou tváří, tak jej ode mě pozdravujte. Pierot a nebo klaun? Čím se rozhodneš být?
epilog:
„Jednoho listopadového večera roku 1840 zaklepal u doktora Ricorda hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké skeptické rty. „Jste nemocen, pane?“ „Ano, pane doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, jsem zoufalý. Mám spleen, nudím se, mám hrůzu ze sebe i z lidí, z celého světa.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“
Na stěnách visí ještě trošku živá těla. Jsou důkazem, bolestivým svědectvím o tom, že smrt není jen mlhavým snem, ale krutou realitou. Jejich nohy olizují jako nějací hadi plameny. Možná to zní jako obyčejné klišé, ale co si budem, o tom black metal vždycky tak nějak býval. Záleží spíše na vkusu každého posluchače. Poslouchám nové album WATAIN - The Agony & Ecstasy of Watain a říkám si, jak je dobře, že existují pořád podobné kapely.
Pokud totiž chcete a vyznáváte klasickou černotu, tak budete spokojení jako já. Jasně, že se nejedná o nic převratného a musím říct, že mě podobné věty v podstatě už unavují. On čekal někdo něco jiného, než pravé chladné peklo? Black metal není mrtvý, takhle deska je toho jasným důkazem.
"The Agony & Ecstasy of Watain" je deskou pro posluchače, kteří rádi a často chodí do sklepa. Kteří naslouchají zpočátku tichým ozvěnám ze záhrobí. Stačí jen otevřít staré rezavé dveře a vstoupit. Hodně také záleží, jestli rádi obchodujete se svojí duší. Jestli jste ji kdysi dávno jako já prodali Satanovi, tak budete spokojeni. Když si to vezmu kolem a kolem, tak mě na black metalu vždycky fascinoval chladný a temný zvuk. WATAIN jej mají skvělý, stejně jako nápady, které sice nijak nevybočují z tradičních postupů, ale to jsem tak nějak očekával. Já se na podobné nahrávky vždycky nejvíc těším právě proto, že dopředu vím, co chci slyšet. Jsem jen obyčejný fanoušek a jak je vidět a slyšet, tak nejsem sám. Tohle je true klasika a tradice, kterou budu vždycky ctít. Smrt má mnoho podob a nakonec si nás všechny vezme. Je to koneckonců jedna z mála jistot, které na světě máte. Stejně jako hudba těchto Švédů. Ne, nebudu je obviňovat z kalkulu, ani prostých póz. Jsem dalek toho, abych jakýmkoliv způsobem špinil a jedovatě plival na to, co kapela předvádí. Tenhle svět je stejně dávno prokletý. Raději se zavřu do dlouhé chodby s bezvěrci pověšenými na zdech. Už nikdy se nebudu vracet zpět. Je mi totiž ve společnosti této desky dobře. Je dobré vědět, že peklo stále existuje. Chladný, temný black metalový testament!
Asphyx says:
Honest black metal has always been about a chilling atmosphere, ice riffs, rotten blood, blasphemy, pain. The Swedish WATAIN have always done it all well. This year's album "The Agony & Ecstasy of Watain" is no exception. Again, this is an album that will burn you to ashes. All you have to do is sit and listen.
As if blood, mixed with dirt ran down my face. The song "The Agony & Ecstasy of Watain" seems to work like this for me. Satan passes through my room, the walls suddenly becoming a canvas for a morbid film and the music roars like thunder. The songs are sharp, cold, with a brightly dark palette of moods. Noble and at the same time raw. The album is full of occult rituals and death. If you believe in true, ugly hell, so this album should not escape to your attention. I recommend listening it in a self-dug grave, or after some film about the Inquisition. I feel like somebody carries narrow strips of skin from my back, blows salt on my wounds and curses me for several generations. Probably I'll go back to the cemetery to uncover another grave, another testimony about black metal. Kneel, Death and Satan Come! Freezing, dark black metal testament!
Recenze/review - WATAIN - Trident Wolf Eclipse (2018):
Občas se mi to stává. Jdu se večer projít, jen tak, abych unikl čím dál tím většímu chaosu všedních dní. Toulám se ulicemi a nakonec stejně vždycky skončím u hřbitova. Je tu zdánlivý klid. Tedy až do té doby, než potkám první postavu bez tváře. Cvakají ji zuby a odpadává maso od kostí. Nebojím se, dávno už vím, o čem je pravý death metal i reálná krutá smrt. Tentokrát se s prvním podáním ruky nemrtvému ocitnu ve Španělsku, kde nad čerstvě vykopaným hrobem stojí kapela INTOLERANCE a přehrává svůj debut "Dark Paths Of Humanity".
Připadám si najednou jako v roce 1992 nebo možná i dříve, když jsem začínal s tímto stylem poprvé koketovat. Jedná se klasické postupy, které nejsou samozřejmě v ničem nové, ani objevné. Záleží spíš na posluchači, zda mu podobný hnis koluje v krvi. Pokud ano, tak vítejte na starodávném obřadu. Katakomby vydaly další ze svých morbidních svědectví.
INTOLERANCE jsou absolutně nehumánní, nihilističtí. Mají surový zvuk, s ničím se moc nepářou a černobílá verze obalu ve mě evokuje opravdu počátky death metalu jako takového. Vezměte si inspiraci od starých základních kapel žánru, promíchejte s tmou a chladem, ušpiňte prachem z rozpadlých mrtvol a máte tu před sebou album "Dark Paths Of Humanity". Historii je zde podřízeno úplně všechno. Nápady sice nejsou z nejoriginálnějších, ale o to tady vůbec nejde. Hlavní jsou vibrace, síla a energie. Zase jednou stojím v márnici a dívám se na stoly poseté zbytky těl. Přemýšlím, proč se někteří z nás změní v zombie a jiní ne. Odpovědí mi může být alespoň z části tahle deska. Je totiž plná zmaru a beznaděje, je narvaná hnusem a špínou. Kdysi jsem přemýšlel, že bych si koupil vlastní hrobku a napsal na ní - zde je pochovám pravý nefalšovaný a reálný smrtící kov. Novinku od INTOLERANCE bych si vzal samozřejmě s sebou. Už teď vím, že několik dalších večerů strávím v její společnosti. Budu ji poslouchat při svých nekonečných toulkách podzemím. Je potřeba být připravený, smrt číhá za každým rohem. Alespoň to tak podle posledních zpráv vypadá. Bylo a je pro mě velmi příjemné se zase jednou přehrabávat ve starých kostech za zvuků "Dark Paths Of Humanity". Stará death metalová kniha mrtvých vydala další svědectví!
Asphyx says:
If you like old, dusty death metal, which will make your brain jump out of your head, corrupted blood will start flowing in your veins and death will be very close, don't hesitate a moment. INTOLERANCE will show you the total blasphemy, rotten and morbid inferno that we old fans of true death metal love so much. Absolute carnage!
The riffs, the cover, the sound, the ideas, everything seems to have been cut from somewhere in the late 1980s and early 1990s. A time when bands were still finding their way. Mostly, as with INTOLERANCE, darkness, coldness and freshly opened graves won out in the end. The weaker individuals will run away in fear and only the strong will endure, those who understand exactly what pure death metal is supposed to be about. No superfluities, no compromises. Everything is gnawed to the core. What matters is the pressure, the energy, the speed, the devastation of the human mind. I must admit that I really enjoy the album. I know, you can find a lot of bands like this nowadays, but only some of them get under your skin. INTOLERANCE is one of them. It's as if the music and the bombs have awakened ancient dark forces in the beyond. Beasts that, like "Dark Paths Of Humanity", will tear you apart. This record will rip your heart out of your body and make you want to eat it. A festering, oozing boil that's just burst and oozing despair. The old death metal book of the dead has given further testimony!
A few questions - interview with death metal band from Spain - INTOLERANCE.
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Well, we started the band at summer 2015. Play a few gigs, recorded a demo in 2016 and put the band on hold in 2017 till 2020, when we started to rehearsal again and record an EP. At summer 2021 we recorded our first album and play a few gigs aswell.
We play Death Metal mostly influenced by the late 80´s and 90´s bands.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
We recorded it at Sin/Con pasiones, a studio from our hometown, Zaragoza, by Marc. It was mastered by Javi Felez at Moontower Studios in Barcelona.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
The CD version comes from Memento Mori (Not sure but about 300-500) Tape version by Godz Ov War (100 copies) and Vinyl version by Fucking Kill Records (200 copies)
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
The lyrics are written by our past Vocalist, C.
Sadly he left the band a month ago so now we´re working with a new line up.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
The first version of the logo was done by our drummer, D.
The new version was made by Carla ( CL.Artworks), she´s the girl who also made the cover artworks of the EP and the album aswell.
We don´t care too much about social media, of course is a big medium to spread the music, shows, new merchandising, etc... if you use it in the right way. I think it´s a bored and stupid medium if you use it only to upload stupid selfies at the rehearsal place all the damn time.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
We are very happy with those labels I mentioned a few questions before and also with Life After Death, the label who edited our past EP. All of them are serious guys and it´s easy to work with them, the deals are fair and the copies they send to us are fair enough too so only good words for them!
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
Well, there are too many to name all of them haha but for the EP we were inspired by the swedish scene and for the album we were mostly inspired by bands like Bolt Thrower, Morgoth or Convuse to name a few. We are now working on new songs but we are not focused on sound like this or that, I think we are starting to get a personal sound and that´s exactly what we were looking for.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
Sadly not too much till today because was difficult to had free time to play with the past formation. But hopefully with the new line up we will be able to play as much as we can!
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
Well nowadays the future plans are starting to roll up with the new line up, look for some gigs and write new songs for a second album.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Sure, you can get the copies of our releases at our bandcamp:
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)