DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 25. listopadu 2022

Report, photos, video - ARCHGOAT, WHOREDOM RIFE, THEOTOXIN - Prague, club Futurum - 24. 11. 2022


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


"Pochválen buď Ježíš Kristus, vy kurvy!"

Pronesl na plzeňském nádraží jeden bezdomovec, který očividně hodně popil. Jak stylové, napadlo mě ihned. Mám za sebou několik šílených týdnů v práci i doma. Padám na hubu, ale vyrazil jsem. Už mám trošku koncertní absťák. PARADISE LOST v Plzni byli sice skvělí, ale chybí mi rouhání, temnota a pořádný nářez. Pozoruji kolem sebe, že jsou lidé uzavřenější. Naučili se díky covidu a válce víc žít doma, být sami. Mám to hodně podobně. Také jsem, mimo jiné, poslední dobou zaznamenal konec spousty webových stránek o muzice. S některými redaktory jsem se bavil a většina skončila znechucena jedovatými příspěvky v diskuzích. Inu, je nás na světě osm miliard a jak známo, debilové se tak nějak množí víc. Samotnému mi bylo v pondělí 48 a říkám si, že dám už jen tak dva roky. Pak odejdu do lesů a budu si číst a poslouchat hudbu. Daleko od asociálních sítí, daleko od pozérů. Ale ještě je čas. 


"Kristova noho!"

Inu ale, inu ale, inu co? Vstával jsem ve čtyři ráno a zítra mě čeká doma další práce. Rekonstrukce bytu se sama neudělá, ale finští ARCHGOAT jsou pro mě povinnost. Mám je totiž moc rád. Navíc přislíbili účast někteří mí kamarádi, které jsem dlouho neviděl. Sedím ve vlaku a v mp3 přehrávači mi hrají noví MACERATION (Recenze/review - MACERATION - It Never Ends... (2022)). Mám trošku obavy, jací lidé do klubu přijdou, protože předkapely jsou čistě black metalové a já jsem zvyklý spíš na poklidné deathery, veselé grindery a nebo flanelové retro thrashery. Tak snad mě nikdo neprokleje. Neumím si ani udělat make up a pandy na mě nikdy nepůsobily děsivě, ale spíše mile a mám sto chutí jim vždycky natrhat bambusové výhonky. 

"Panenko Maria, oroduj za nás!"

Mě vám to ve vlaku vždycky tak šrotuje, že bych byl schopen znovu vymyslet kolo. Mám na sobě křiváka, který mi už spoustu let nejde zapnout, marteny, co mě trošku tlačí, jako každou zimu a když na Smíchově vystoupím, mám toho plné zuby. Jsem utahanej. Achjo, minule na MARDUK na Chmelnici nějaký ožralý blacker vytáhl v mosh-pitu dlouhý nůž. Ze včerejška na dnešek se mi o tom zdálo. Budu muset být asi sveřepý, koneckonců, na koncertech v Plzni to tak bývá dodnes. Nasadím tedy tvrďáckou masku, ale oči mě asi vždycky prozradí. Nějaká stařenka se mě ptá na cestu. Copa já vím, nejsem Pražák, ale podle mapy jí poradím. Usměje se a popřeje mi hezký den. Kdyby jen věděla, kam jdu...



"Svatý Antoníne, stůj při nás!"

Kozlovna na Andělu je naší základnou. Koukám, že za chvilku bude každý koncert drahý sakumprásk s jídlem, vstupenkou, jízdenkami a pivem, jako před pár lety víkend na horách v Rakousku. Ale co, peníze budou a my nebudeme. Říkám si, ale už mám v hlavě vykřičník. Dvě děti na střední škole, manželka, byt, chalupa a stará máma, auto, člověk si už víc vybírá, nemusí být všude. Jsem ale pevně rozhodnut, že si dnešní koncert užiju. Hodně k tomu přispějí kamarádi, kteří se pomalu dostaví, jak švábi na pivo. Pokecáme, probereme svět a super je, že stranou zůstanou ceny másla a práce. Je to hodně na pohodu a musím svým spolubojovníkům vyseknout poklonu. Vidět vás mi zase jednou rozjasnilo hlavu. A to i přesto, že nás čekal pradávný metalový rituál.

"Otčenáš, jenž si na nebesích..."

Dopijeme a jdeme do Futura. U vchodu už stojí několik metalistů, pár jich je i uvnitř a musím rovnou napsat, že skladba fanoušků je přeci jen trošku jiná. Pozná se to podle triček, ale i výrazů ve tváři. Jsem tedy zvyklý na víc úsměvů, tady to vypadá spíš jako v márnici. Alespoň to dokonale doplňuje atmosféru, která nás provází celou akcí. Připravím se do pozice váhavého fotografa. Abych nikomu nepřekážel a udělal si do reportu pár malých skromných snímků. Můj kompaktní Canon sice vypadá mezi všemi těmi nablýskanými čínskými telefony jako chudý příbuzný, ale fotí rozhodně díky čipu lépe (což ale dneska nikoho nezajímá). Rozhlédnu se kolem sebe a fascinují mě některé dívky v kůži (nebo to je latex á la domina?). Čekám na první pandy a doufám, že si zachovám dekórum. Black metal je přeci jen hlavně o zlu a to je jak známo někdy hodně vtipné. Jsem rozhodnut, že se přinejhorším budu smát dovnitř. Jako budhisti. 


THEOTOXIN - člověk se stal člověku vlkem, jak je možno všude čísti a viděti. Antikřesťané z Rakouska, našinci poměrně známí, se začali rouhat o sto šest a mě chvilku trvalo, než jsem se do jejich hudby ponořil. Z nahrávek se mi líbí, připravil jsem se vskutku poctivě, ale nejdřív mě rušil zvuk, pak vizáž, ale nakonec jsem si zvykl a celý set si nakonec užil. Za mě to byla klasika, ale velmi dobře zahraná, chladná a temná tak akorát, zároveň ne zbytečně komplikovaná. Všichni nesvatí museli být spokojeni. Někteří fanoušci kolem mě se dostávali do satanistické extáze, to já zase ne, ale hudebně i prezentačně se mi THEOTOXIN líbili. Mezi lidmi bylo možno spatřit démony. Nebo ne? Já jsem tenhle set takto vnímal a prožíval. Peklo, tma, mráz a smrt! Velmi dobře. All the unholy must have been satisfied.  Demons could be seen among the people. Were there not? That's how I perceived and experienced this set. Hell, darkness, frost and death! Very good. 




Recenze/review - THEOTOXIN - Fragment : Totenruhe (2022):

WHOREDOM RIFE - byli melodičtí tak akorát, temní jako MAYHEM, divocí jako EMPEROR, BURZUM či GORGOROTH. Pánové ctí své vzory značně uvěřitelně. Četl jsem někde, když jsem se připravoval, velké superlativy, ale zase tak dokonalé to nebylo. Některé momenty nebyly tak zlé, jak jsem si představoval. Myslel jsem, že to bude větší peklo, ale to je asi tím, že jsem zažil blackové koncerty v devadesátkách. Budiž tedy tma, mlha a sněť ve vašich duších. Nebylo to vůbec špatné. Vlastně jsem si tuhle norskou smečku poctivě odhrozil,  jen se moje mysl chvílemi toulala spíše po vizuálu, než že bych byl rozřezán a pohřben zaživa hudbou. Ale dobře - tma i chlad vůkol! Jsem zkrátka až moc death metalista a nedokáži všechno tak ocenit. Bylo to peklo? Bylo a o to jde především. Závěr - ano, všechno lehlo popelem. They were melodic just right, dark like MAYHEM, wild like EMPEROR, BURZUM or GORGOROTH. The gentlemen honored their role models in a truly believable way. So be it - darkness! Was it hell? It was, and that's the point. The conclusion - yes, everything went to hell. 




ARCHGOAT - konečně jsem došel svého cíle. Kapelu vidím po dlouhých letech. A stále jsou ve skvělé formě. True a ortodoxní. Nikdy neuhnuli z cesty a pořád umí zahrát pravé nefalšované inferno. V Praze to alespoň potvrdili. Bylo to hodně mrtvolné, syrové, surové, bez kompromisů a zbytečností. A hlavně, neskutečně uvěřitelné. Pánové plivali síru přímo do ksichtu všem pozérům, rádoby retro death metalistům i mudrlantům. Ty jsem samozřejmě v davu neviděl, chodí asi jinam. Jen dobře! Tohle totiž bylo vystoupení pro všechny prokleté, pro hledače totálního, absolutního zla. Hudební trepanace lebky, setkání se všemi poskoky ďábla. Otevřela se nám zase jednou rezavá brána. Skvěle zahráno, s parádním zvukem, bez keců a příkras, bez zbytečností. Pro mě bylo hlavním důkazem i to, že jsem byl mimo, zapomínal jsem na svět okolo a rouhal jsem se o sto šest. Hoď kamenem, kdož si bez viny. Ďábelský zážitek! True and orthodox. This was a show for the damned, for the seekers of total, absolute evil. A musical skull cracking, a meeting with all the minions of the devil. The rusty gates were opened once more. Well played, with great sound, no bullshit, no pretensions, no uselessness. For me, the main proof was also that I was out of it, oblivious to the world around me and blaspheming about a hundred and six. Throw a stone, you who are blameless. A diabolical experience!








Návštěvnost - klub byl zcela zaplněn. Vyprodáno asi nebylo, ale lidí přišlo opravdu hodně.

Organizace - Obscure promotion jako vždy za jedna. Vše běželo jak mělo, časy se dodržovaly a já tímto děkuji i za brzký konec.

Klub - líbil se mi pohodový přístup personálu i prostředí. Futurum mám prostě rád. Tečka.

Pivo - bez připomínek

Zvuk - První dvě kapely vůbec neřezaly. Čekal jsem chladný, ostrý severský sound, ale bylo to takové nijaké, ploché. Na Archgoat se ale vše srovnalo (stál jsem vlevo vpředu).

Jdu rozsvícenou noční Prahou a dýchám do rytmu, abych vydržel tempo až k vlaku. Vzpomenu si na modlitbu hudebníka: "Všemohoucí Bože, zdroji veškerého světla a dárce tvůrčích schopností, ty jsi nás stvořil ke svému obrazu a dal jsi nám schopnost vnímat a tvořit; shlédni do propastné temnoty našich srdcí a pohleď na tu nevýslovnou bídu, do které upadl náš duch i naše hudba od té doby, co nás ovládla slepota k nádheře tvé pravdy."  Ani vlastně nevím proč. Možná, že je všude kolem poslední roky čím dál tím víc vidět špatnost a nenávist. Přemýšlím o tom, což je hodně divné, protože jsem byl na black metalu a deathu a měl bych být ušpiněný jako po černé mši. Jenže já jsem z principu optimista. Koncert jsem si opravdu hodně užil, jen se asi zítra večer v Jizerkách půjdu projít do lesa, abych si všechno srovnal v hlavě. Ona totiž všechna ta negace je super v hudbě, když dáte průchod křiku a nakumulovanému stresu, ale do obyčejného života nepatří. Alespoň takhle vnímám metal já. Ale já už jsem starej a dnešní době moc nerozumím.

Koupím si vodu a kousek čokolády, potřebuji energii. Cesta do Plzně je ještě dlouhá. Uteče ale kupodivu rychle. Přemýšlím o přízracích, démonech a spím jen pár hodin. Probudí mě světlo a jsem rád, že jsem zase doma. A pořád mi hlavou zní věta od bezďáka ze včera: "Pochválen buď Ježíš Kristus, vy kurvy...", která vlastně definovala celý koncert nejlépe. Díky, že jste dočetli až sem. Získáváte vstupenku přímo do pekla. 


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:
------------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - JADE - The Pacification Of Death (2022)


JADE - The Pacification Of Death
CD 2022, Pulverised Records

for english please scroll down

Několik dní o hladu a žízni v temném lese přenese člověka do jiné dimenze. Toulal jsem se v mlze a potkával přízraky. Měly podlouhlé protáhlé obličeje a skřehotaly jedovatým hlasem. Nevěděl jsem, co je pravda a co ještě sen. Blouzním? Všechno se stalo. Přesvědčil jsem se o tom díky bolesti. Když mě pokousal první nemrtvý, když mi byla proříznuta tepna na krku. Když jsem poslouchal novou desku německo-španělských tmářů JADE. Ocitl jsem se na onom světě, daleko za řekou Styx.

Nové album "The Pacification Of Death" je opět jako prokletá mantra. Procházím se smradlavými močály, nad kterými se vznáší krvavá mlha. Death metal plný zvláštně tajemných a záhadných nálad. Zapalte svíce a sevřete ruce v kruhu. Seance může začít.


Pod zvukem je podepsán Javi Félez - Moontower Studios, Barcelona (Graveyard, Teitanblood, Foscor), obal namaloval mistr Adam Burke (Loss, Occultation, Vektor, Evoken). Obojí krásně podtrhuje a doplňuje velmi podmanivou hudbu, kterou na "The Pacification Of Death" naleznete. Ta je velmi vznešená, majestátní, ale také chladná a bolestivá. V některých momentech mám pocit, že padám z velké výšky do hlubin. Po zádech a s jistotou, že se dole roztříštím na tisíc kousků. Jindy se zase brodím po kolena špinavým bahnem a lekám se každého zvuku. Přirovnávat JADE k tvorbě někoho jiného nemá moc cenu. Jednak jsou svým způsobem originální a také vás nechci zbytečně zatěžovat obyčejnými slovy. Skladby tu totiž plynou velmi lehce, samozřejmě, esotericky. Jako když zabloudíte v lese a objevíte staré pohřebiště. Odhrnete nános hlíny a čtete si jména na náhrobcích. Ocitnete se několikrát ve stavu déjà vu. Protože vám do uší hraje nahlas "The Pacification Of Death" a nahlížíte na svět úplně jinak než dřív. Nejčastěji jsem si pouštěl nahrávku v temném pokoji, když město dávno spalo. Mraky byly nízko a v ulicích jsem spatřil mnoho stínů. Měly podlouhlé protáhlé obličeje a skřehotaly jedovatým hlasem. Nevěděl jsem, co je pravda a co ještě sen. Jedno vím ale jistě, nová deska by vám neměla určitě uniknout. Tajemný, magický, záhadný death metalový rituál!


Asphyx says:

A few days of hunger and thirst in a dark forest will transport one to another dimension. I wandered in the fog and met ghosts. They had long, elongated faces and croaked in a poisonous voice. I didn't know what was real and what was still a dream. Am I delusional? It all happened. The pain convinced me. When the first undead bit me, when the artery in my neck was cut. When I listened to the new album by the German-Spanish darkies JADE. I found myself in the other world, far across the River Styx.

The new album "The Pacification Of Death" is again like a cursed mantra. I'm walking through a stinking swamp with a bloody mist hovering over it. Death metal full of strange and mysterious moods. Light your candles and clasp your hands in a circle. The séance can begin.


Under the sound is signed Javi Félez - Moontower Studios, Barcelona (Graveyard, Teitanblood, Foscor), cover artwork by master Adam Burke (Loss, Occultation, Vektor, Evoken). Both beautifully underline and complement the very captivating music you will find on "The Pacification Of Death". The music is very sublime, majestic, but also cold and painful. At some moments I feel like I'm falling from a great height into the depths. On my back and with the certainty that I will shatter into a thousand pieces at the bottom. At other times, I'm wading through knee-deep dirty mud, terrified of every sound. There is not much point in comparing JADE to someone else's work. For one thing, they are original in their own way and I don't want to bother you unnecessarily with ordinary words. The songs here flow very easily, of course, esoterically. Like when you get lost in the woods and discover an old burial ground. You brush away the dirt and read the names on the tombstones. You find yourself in a state of déjà vu several times. Because "The Pacification Of Death" is playing loudly in your ears and you see the world in a completely different way than before. Most of the time I played the record in a dark room when the city was asleep. The clouds were low and I saw many shadows in the streets. They had elongated faces and squawked with a venomous voice. I didn't know what was true and what was still a dream. But one thing I know for sure, you shouldn't miss the new record. A mysterious, magical, enigmatic death metal ritual!


Recenze/review - JADE - Smoking Mirror (2019):

KNIŽNÍ TIPY - Jatka č. 5 - Kurt Vonnegut Jr. (1969)


Jatka č. 5 - Kurt Vonnegut Jr.
1969 (2016), Argo

Také vás někdy napadlo, jaké by to bylo, stát se Poutníkem (jako Billym Pilgrimem)? Vrátit se a napravit některé zlé věci, které lidé napáchali. Zachránit životy, udělat něco mírně sobeckého i pro sebe? Hodně jsem o tom tenkrát, v roce 1996 přemýšlel. Byla to pro mě doba objevování nových světů. Hlavně tedy v literatuře. Muziku jsem sice stále poslouchal, ale kolem bylo tolik nových vjemů. Kamarádi a kolegové z koleje, se kterými jsme pořádali nekonečné sedánky. S pivem, rumem a spoustou dobrého jídla, které připravily naše milé holky. Fantazie se rozlétla do světa, létala vzduchem. Předháněli jsme se v tom, kdo přinese zajímavější knihu a všechny s ní překvapí. Měl jsem trošku výhodu. Znal jsem se s prodavačkami v antikvariátu. Představoval jsem si, že jednou bude nějaké knihkupectví i moje. Že si udělám jednotlivé regály podle stylů. Úplně jsem to viděl před sebou a svojí budoucí ženě o tom stále dokola básnil.

Život i osud mě zavál úplně někam jinam, ale knihám jsem zůstal věrný navždy. Jatka č. 5 jsou příběhem, který mě doslova rozsekal. Příběh mladého Američana, který přežil válku, dostal se do německého zajetí, byl v Drážďanech, když byly bombardované, je takovým mementem, vykřičníkem pro lidstvo. Jenže znáte to, jsme nepoučitelní. Lidé všeobecně málo čtou a zapomínají. Všechno se pak točí v kruhu, opakujeme se a jiné to už nebude, co se tak rozhlížím kolem sebe. Kurt Vonnegut Jr. má svůj specifický způsob vyjadřování, ne každý jej pochopí a ne každý mu bude rozumět. Není to lehká kniha, ale to snad nikdo neočekával, ne? Máme přeci mozek a měli bychom přemýšlet. A že toho je v tomhle příběhu opravdu spousta. Vyklízíme zrovna obývák, který budeme rekonstruovat. Kniha mi spadla z regálu a manželka mě musela probudit, protože se ve mě opět probudily vzpomínky. Na kolej, na to, jak jsem si ji četl a jak jsem nadšeně přiběhl do našeho nezávazného literárního kroužku. Dokonce si pamatuji, že mi několik kamarádů řeklo, že se jim Jatka č. 5 příliš nelíbí. Já byl ale nadšen a oceňuji jejich sílu i teď, když už mám něco odžito.

Navštívil jsem s Poutníkem krvavé bojiště, lidskou zoo, toulal jsem se s ním na jiné planety. Někdy jsme spolu zažívali absurdní situace, někdy se smáli, někdy byli šokováni krutostí. Jakoby vedle sebe poskládal autor všechny hnusné vlastnosti a činil tak s nadhledem a ironií. Vždyť má stále pravdu a pořád je aktuální. Místo toho, abychom něco budovali, vytvářeli, tak pořád jenom ničíme a jsme oškliví. Pomlouváme se, aniž bychom o druhém něco věděli. S chutí se díváme na popravy, na šikanu v přímém přenosu. Někteří z nás jsou horší než zvířata. A ještě jsme na to děsně hrdí a fandíme tuposti a šílenství. Chtěl bych být pozitivní a většinou také jsem. Snažím se, bojuji, ale čím dál tím víc si připadám jako ten starej blázen Don Quijote v boji s větrnými mlýny. Knížku jsem si opět přečetl a objevil v ní spoustu nových věcí. Hlavní příběh sice není dle mého zase tolik silný, ale jednotlivé obrazy ano. Moje představivost zase doslova pulsovala a nevěděl jsem o světě kolem sebe. 

Jednou jsem dal nějaké drobné chlápkovi, co potřeboval na pivo. On mi za to prozradil, že jsme tu jenom jako exponáty v zoo, že mimozemšťané na nás zapomněli a že na nás serou, protože se chováme jako hovada. O tom jsou vlastně Jatka č. 5 také a bezďák je vlastně krásně shrnul v několika slovech. Nevím, zda je četl, asi spíš ne, ale občas si to také myslím. Hrajeme si na to, že jsme na vrcholu řetězce, ale neumíme se podle toho chovat. Čest výjimkám. Zaplať všichni nesvatí, se pohybuji mezi samými chytrými a vzdělanými lidmi. S hlupci se už dlouhé roky nebavím, pokud nemusím. Skeptičtí jsou ale všichni. A tak si znovu a znovu zalézám do svého křesla a přemýšlím. Čtu a dívám se na město pod sebou. Jatka č. 5 bych doporučil všem, kteří rádi překonávají výzvy. Ona je kniha totiž svým způsobem opravdu těžká. Ovlivnila mě hodně. Tehdy, na konci devadeátek, i teď, když je svět zase podivný.

Naděje je snad jen v další generaci. Doufejme. Jen mě trošku děsí, že příliš nečte. Je to škoda, protože film vám nikdy nenahradí zážitek z knížky, stejně jako třeba fotka neukáže sílu koncertu. Co naděláme? Jsem hrozně vděčný za vaši přízeň a na pátek se vždycky hrozně těším. Jednak končí práce a taky....víkend je před námi a bude víc času na čtení. Opatrujte se a schválně dejte Vonnegutovi Jr. šanci. Je to svým způsobem génius. Jo a abych nezapomněl, citát na konec....mějte se co nejlépe...!

„Billy si přelízl rty, krátce se zamyslil, posléze řekl: „Proč zrovna já?“? „To je věru pozemšťanská otázka, pane Pilgrime. Proč zrovna vy? A proč zrovna my, když se to tak vezme? Proč vůbec něco? Prostě proto, že tento okamžik je. Viděl jste někdy brouky lapené v jantaru?... „A právě tak jsme my, pane Pilgrime, polapeni v jantaru tohoto okamžiku. Neexistuje žádné proto…"

---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jedno z nejoriginálnějších protiválečných literárních děl všech dob vypráví příběh mladého Američana s německými kořeny, který se za druhé světové války dostal do německého zajetí a přežil fatální bombardování Drážďan, aby se v pozdějším věku dožil situace, kdy přestane být vázán současností a dokáže se přesouvat v čase, což mu není až tak moc platné, neboť ho unesou mimozemšťané a vystaví ho ve své zoo jako exponát člověka dvacátého století.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 24. listopadu 2022

Recenze/review - DREAM UNENDING - Song of Salvation (2022)


DREAM UNENDING - Song of Salvation
CD 2022, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Budíš se ze spaní, vyděšený a unavený. Každou noc se to zhoršuje. Prokletý, možná si prokletý. Nikdo neví, kde se berou tvé noční můry. Možná někde v podvědomí. Jsou uloženy hluboko v tvém mozku a pokaždé, když potkáš dobrou hudbu, tak vyplují na povrch jako těla utopenců. Nová deska kapely DREAM UNENDING je hodně pochmurná a více než vhodná pro podzimní sychravé dny.

Není žádným tajemstvím, že se zde sešli dva zkušení muzikanti (Derrick Vella (Tomb Mold) a Justin DeTore (Innumerable Forms). Na našich stránkách jsme se již věnovali jejich předešlé desce "Tide Turns Eternal" (2021) (odkaz na recenzi je dole pod článkem). Letos je novinka ještě víc smutnější, krystalická, démonická. Stačí se jenom nechat unášet. Sledovat řeku Styx a na plno se ponořit do zlých snů. 


Vzorem kapele stály smečky jako ANATHEMA, TIAMAT, MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, i starších SCEPTICISM. Pánové přidávají navíc spoustu svých nápadů, nálad a vy si tak můžete vychutnat muziku, která se opravdu ztrácí v nekonečných močálech. Hodně často jsem s novinkou cestoval, poslouchal ji uprostřed lesů, v tichém ranním městě, když byly ještě ulice prázdné. Jedná se o k dokonalosti vybroušený diamant. Poslech sice vyžaduje klid a zpočátku i trpělivost, protože jsem se musel nejdříve naladit na stejnou vlnu a atmosféru, ale pak se vše spojilo v jedno. Věčnost, pomíjivost, nicota, krása i ošklivost. "Song of Salvation" se stalo mým stínem, těšil jsem se na každé společné setkání. DREAM UNENDING mají velký dar a talent na to, vytvořit absolutně podmanivé nálady. Chlad, tma, neklid, krvavý déšť za oknem. Napadá mě spousta přirovnání, spíše poetických, ale myslím si, že lepší bude poslouchat. Nechat nahrávku jen tak plynout a uslyšíte sami. Třeba vás také pohltí, spolkne a zamotá do pevných pavučin snů. Budíš se ze spaní, vyděšený a unavený. Každou noc se to zhoršuje. Prokletý, možná si prokletý. Nikdo neví, kde se berou tvé noční můry. Možná někde v podvědomí. Mrazivý, smutný, temný doom death metalový sen!

Asphyx says:

You wake up from sleep, scared and tired. It gets worse every night. Cursed, maybe you're cursed. No one knows where your nightmares come from. Maybe somewhere in your subconscious. They're buried deep in your brain and every time you meet good music, they float to the surface like the bodies of drowned men. The new album by DREAM UNENDING is very gloomy and more than suitable for autumn's chilly days.

It's no secret that it brings together two experienced musicians (Derrick Vella (Tomb Mold) and Justin DeTore (Innumerable Forms). We've already covered their previous album "Tide Turns Eternal" (2021) on our site (link to the review is at the bottom of the article). This year the new album is even more mournful, crystalline, demonic. You just have to let yourself drift. Follow the River Styx and fully immerse yourself in bad dreams.


The band was inspired by bands like ANATHEMA, TIAMAT, MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, and the older SCEPTICISM. The gentlemen add a lot of their own ideas, moods and you can enjoy music that really gets lost in the endless swamps. I traveled a lot with the new album, listening to it in the middle of the woods, in a quiet morning city, when the streets were still empty. It is a diamond cut to perfection. Listening to it requires calmness and patience at first, as I had to tune in to the same wave and atmosphere, but then everything came together. Eternity, impermanence, nothingness, beauty and ugliness. "Song of Salvation" became my shadow, I looked forward to every encounter together. DREAM UNENDING have a great gift and talent for creating absolutely captivating moods. The cold, the dark, the restlessness, the bloody rain outside the window. I can think of a lot of comparisons, rather poetic ones, but I think it's better to listen. Let the recording just flow and you'll hear for yourself. Maybe you too will be absorbed, swallowed and tangled in the tight web of dreams. You wake from sleep, scared and tired. It gets worse every night. Cursed, maybe you're cursed. No one knows where your nightmares come from. Maybe somewhere in your subconscious. A chilling, sad, dark doom death metal dream!


Recenze/review - DREAM UNENDING - Tide Turns Eternal (2021):


TRACKLIST
1. Song of Salvation
2. Secret Grief
3. Murmur of Voices
4. Unrequited
5. Ecstatic Reign

(playing time: 43:41 min.)

LINE-UP
Derrick Vella - Architect of Dreams
Justin DeTore - The Bridge Between Two Worlds

Piano and Synth contributions by David Vella

Featuring:
Phil Swanson as The Forlorn
Leila Abdul-Rauf as The Siren Call
Max Klebanoff as Final Judgement
McKenna Rae as The Implorer
Richard Poe as The Dreamer


středa 23. listopadu 2022

Recenze/review - DEATHSIEGE - Throne of Heresy (2022)


DEATHSIEGE - Throne of Heresy
CD 2022, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Další hřbitov v plamenech. Praskající kosti, pukající lebky, nářek nemrtvých. V márnici hoří čerstvá těla a mezi kouřem se vznáší ostré melodie nového alba "Throne of Heresy". Celá scenérie připomíná pravé, nefalšované, reálné peklo. Satan se usmívá a riffy se mi zadírají hluboko pod kůži i do mozku. Občas se to stává, když potkáte temnou a šílenou hudbu. Dojde k samovznícení.

Alespoň u mě, který se toulá záhrobím přes třicet let. Vždycky jsem oceňoval dobré a silné melodie, poctivý zvuk a řemeslo. Němečtí (izraelští) maniaci DEATHSIEGE splňují všechny mé požadavky na starodávný rituál smrti, který dokáži vždy ocenit. Důkazem budiž již jejich demonahrávka "Unworthy Adversary" z roku 2020, které jsme se věnovali i u nás na stránkách (odkaz na recenzi a rozhovor je dole pod článkem). Po téhle smečce zůstává jenom spálená země. 


DEATHSIEGE mají stejné kořeny, jako kapely typu MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, DIABOLIC, DEICIDE, DEGIAL, ASCENDED DEAD, CONCRETE WINDS, IMPRECATION, PERDITION TEMPLE, IMPIETY, BLASPHEMY, SINISTER, KRISIUN. Black a death metal se potkávají na novém albu ve velmi zajímavém a syrovém poměru. Pánové nám namíchali vskutku smrtící koktejl, po jehož pozření budete umírat v nekonečných křečích. Kapele se opravdu povedlo zapálit onen svět. Tlak, energie, smrt, šílenství. Nic jiného neexistuje. "Throne of Heresy" je nahrávkou, která ve mě zanechala hluboké krvavé stopy. Procházím se po spáleništi a cítím pach rozkládajících se těl. Také síru, která k tomuto stylu patří odnepaměti. Oceňuji masivní, hutný a řezající zvuk. Líbí se mi i obal, který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává. Zběsilá jízda přímo do pekla. Bez kompromisů, přesto se silnými a zajímavými motivy. DEATHSIEGE si vás ocejchují jako kus masa. Budete spolu s kapelou předčítat ze starých metalových spisů, užívat si temná zákoutí, lekat se stínů. Smrt nemá, jak je všeobecně známo, slitování. Existuje ale ještě něco horšího. Nekonečné prokletí. Duše, které nikdy nenajdou klid. Někde v těchto místech muselo být album nahráváno. V temných katakombách a na spáleném hřbitově. Poklekněte! Zničující, ďábelské, black death metalové inferno! Nahrubo nasekaná tma!


Asphyx says:

Another cemetery in flames. Cracking bones, cracking skulls, the cries of the undead. Fresh bodies burn in the morgue, and the sharp melodies of the new album "Throne of Heresy" float through the smoke. The whole scene is reminiscent of a real, unadulterated, real hell. Satan smiles and the riffs dig deep into my skin and brain. It happens sometimes when you meet dark and crazy music. There's a spontaneous combustion.

At least for me, who's been wandering the grave for over thirty years. I've always appreciated good, strong melodies, honest sound and craftsmanship. German (Israeli) maniacs DEATHSIEGE meet all my requirements for an ancient death ritual that I can always appreciate. The proof is already their demo album "Unworthy Adversary" from 2020, which we also covered on our website (link to the review and interview is below the article). All that remains after this band is scorched earth.


DEATHSIEGE have the same roots as bands like MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, DIABOLIC, DEICIDE, DEGIAL, ASCENDED DEAD, CONCRETE WINDS, IMPRECATION, PERDITION TEMPLE, IMPIETY, BLASPHEMY, SINISTER, KRISIUN. Black and death metal meet on the new album in a very interesting and raw ratio. Gentlemen have mixed us a truly deadly cocktail that will leave you dying in endless convulsions. The band has really managed to set the other world on fire. Pressure, energy, death, madness. There's nothing else. "Throne of Heresy" is a record that left a deep bloody mark on me. I walk around the burn site and smell the stench of decomposing bodies. Also the sulphur that has always been a part of this style. I appreciate the massive, thick and cutting sound. I also like the cover art, which accurately describes what is happening on the record. A frantic ride straight to hell. No compromises, yet with strong and interesting themes. DEATHSIEGE will mark you like a piece of meat. You'll be reading from old metal documents with the band, enjoying the dark corners, being scared by the shadows. Death has, as is well known, no mercy. But there is something worse. An endless curse. Souls that never find peace. Somewhere in these places, the album must have been recorded. In dark catacombs and a burnt cemetery. Kneel down! A devastating, diabolical, black death metal inferno! A roughly chopped darkness!


about DEATHSIEGE on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DEATHSIEGE - Unworthy Adversary (2020)

A few questions - interview with black/death metal band from Israel - DEATHSIEGE.

Tracklist:
01. All Roads Spiral Downwards
02. Dehumanized In Darkness
03. Harbringers Of Finality
04. Throne Of Heresy
05. Satanic Tyranny
06. At The Ruins Of Legacy
07. Revelations Of Wretched Men
08. Smear Campaign Triumph Eternal
09. Drowned By Murderous Force
10. Poisonous Worlds
11. Unworthy Adversary
12. Siege Of Death

band:
T.D - Guitars
A.M - Drums
J.S - Vocals

Recenze/review - MACERATION - It Never Ends... (2022)


MACERATION - It Never Ends...
CD 2022, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Až jednou dojdeš na konec, až jednou skončí tvoje cesta, tak se rozpadneš v prach. Rozplyneš se v temnotě. A nebo budeš proklet a tvoje duše bude navěky bloudit mezi naším a oním světem. Určitě často přemýšlíš, stejně jako já, co si s sebou vezmeš za muziku. Čím jsem starší, tím mám víc jasno. MACERATION a jejich debut "A Serenade of Agony" z roku 1992 rozhodně nebude chybět v mé diskografii. Pamatuji si, že mě tenkrát album doslova uhranulo.

Uplynulo dlouhých třicet let. Svět se změnil, spousta mých kamarádů již není mezi námi. Muzika zůstala. Byl jsem hodně zvědavý, zda mě návratová letošní deska také tolik rozdrásá. Poslouchal jsem novinku v různých náladách, v odlišné denní i noční době a neustále se k ní vracel. Ten starodávný feeling, černá a temná jiskra tam pořád je. "It Never Ends..." je záležitostí pro všechny pamětníky, ale i pro fanoušky, kteří rádi tráví svůj čas ve stínech. 


Ano, MACERATION jsou zpět v plné síle. S Danem Swanö za mikrofonem. Se zvukem z Unisound studia, s obalem, pod kterým je podepsán Ola Larsson. Pánové si dali hodně záležet na tom, aby proběhl jejich comeback ve velkém stylu. Pro mě osobně je ale hlavní to, že jsem dostal poctivou porci velmi kvalitního death metalu ze staré školy. Který je ale zároveň opravdu svěží a skvěle se poslouchá. Není to jenom obyčejný výlet do starých časů, u kterého si fanoušci pokývají spokojeně hlavou, ale nekompromisní divoká jízda přímo do pekla. Jakoby kapela sbírala dlouhé roky ty nejlepší nápady a pak je pod tlakem vypálila do skladeb. Songy mě řežou a zadírají se mi hluboko do mozku. V devadesátých letech jsem si vždy při poslechu podobných nahrávek připadal jako bych se procházel podzemím. Vše se mi spolu s "It Never Ends..." vrátilo. Všechno to nadšení, odhodlání, popraskané rakve, zombie tančící v šílených mosh-pitech. Jako bych se spolu se skupinou procházel po starých pohřebištích, navštěvoval ty nejkrásnější kobky a rozprávěl v nich s nemrtvými. Nevíme dne ani hodiny. Čas nám utíká a mnohdy jej trávíme zcela zbytečně. Pojďte se spolu se mnou zavřít do plesnivých katakomb. Podávat se bude dobré pivo, syrové maso a smrtící kov té nejvyšší kvality. MACERATION vám zpřeráží všechny kosti v těle! Legenda je zpět! Ďábelská death metalová pocta temnotě! 


Asphyx says:

Once you reach the end, once your journey is over, you will crumble into dust. You'll dissolve into darkness. Or you will be damned and your soul will wander forever between this world and the next. I'm sure you often wonder, as I do, what kind of music you'll take with you. The older I get, the clearer I get. MACERATION and their 1992 debut "A Serenade of Agony" will definitely not be missing from my discography. I remember being literally mesmerized by the album back then.

Thirty long years have passed. The world has changed, many of my friends are no longer with us. The music remains. I was very curious to see if the comeback album this year would tear me up as much. I listened to the new album in different moods, at different times of the day and night, and kept coming back to it. The old-timey feel, the black and dark spark is still there. "It Never Ends..." is an affair for all the memoires, but also for fans who like to spend their time in the shadows.


Yes, MACERATION is back in full force. With Dan Swanö on the microphone. With sound from the Unisound studio, with a cover signed by Ola Larsson. The gentlemen have taken great care to make their comeback in grand style. But for me personally the main thing is that I got a fair portion of very good old school death metal. Which is also really fresh and great to listen to. It's not just an ordinary trip to the old days, with fans shaking their heads in satisfaction, but an uncompromising wild ride straight to hell. It's as if the band has been collecting the best ideas for years and then burning them into songs under pressure. The songs cut and stab deep into my brain. In the 90's I always felt like I was walking through the underground when listening to records like this. Everything with "It Never Ends..." came back. All that enthusiasm, determination, cracked coffins, zombies dancing in crazy mosh-pits. It was like walking through old burial grounds with the band, visiting the most beautiful dungeons and talking to the undead. We don't know the day nor the hour. Time flies by, and often we spend it in vain. Come with me into the musty catacombs. We'll be serving good beer, raw meat and deadly metal of the highest quality. MACERATION will shatter every bone in your body! The legend is back! An evil death metal tribute to darkness!


Tracklist:
01. Lost In Depravity
02. Epiphany Of The Past
03. Arcane Secrets
04. It Never Ends...
05. Engulfed In Agony
06. A Sacrifice Of Pity
07. On The Edge Of Nothing
08. Tender Twigs Of Innocence
09. Monolith Of The Cursed

Recording lineup:
Dan Swanö - vocals
Jakob Schultz - lead/rhythm guitar
Lars Bangsholt - rhythm guitar
Robert Tengs - bass
Rasmus Schmidt - drums


Webshop:

Web:

úterý 22. listopadu 2022

Recenze/review - NIHILIST DEATH CULT - Death To All Tyrants (2022)


NIHILIST DEATH CULT - Death To All Tyrants
CD 2022, Self-Release

for english please scroll down

Oheň zase jednou hoří jasným plamenem! Někdy si připadám osamocený uprostřed davu. Šílenství, chaos a nenávist. Dezinformace, strach, smrt. Už dávno nevím, co je pravda a co lež. Marně hledám záchytný bod ve vesmíru, ztracený v negativních informacích. Zavírám oči, nechci nic slyšet a vracím se ke kořenům. Dělají to i kanadští maniaci NIHILIST DEATH CULT CULT. Kapela, která jde se svojí hudbou až na dřeň, až do morku kostí.

Někteří lidé by potřebovali dostat pěstí přímo do obličeje. Aby se probudili. Připadají mi jako prokletí. Věří bludům a lžím. Šíří je jako jed mezi ostatní. Pouštěl bych jim do ksichtu "Death To All Tyrants". Pořádně nahlas, dokud jim nesleze kůže. 


Základem je death metal, punk, hardcore. Přidávána je špína, tlak a vztek. Máte rádi kapely jako jsou POISON IDEA, D.R.I., BAD BRAINS, NAILS, TERRORIZER, CROMAGS nebo třeba švédské TURBOCHARGED? Tak potom jste zde správně. Jedná se o třaskavou směs velmi vysoké kvality. Není divu, pod hudbou jsou podepsáni zkušení muzikanti (Nick Sagias - basa a zpěv (Tribe of Pazuzu, Soulstorm, Overthrow, ex-Pestilence), John Sagias - bicí (Soulstorm, Abyss),  kytary - Ethan Bolduc (Jaww, Abyss) a Rick Kowalski (Soulstorm, Bound By Defiance). NIHILIST DEATH CULT si v sobě zachovávají původní dravost extrémních stylů. S ničím se nepářou, jdou rovnou na věc. Nekompromisně, zběsile, divoce. Pokud máte někdy jako já plné zuby současného šíleného světa a stále s chutí navštěvujete malé zaplivané kluby na periférii vašeho města, neváhejte ani chvilku. Pánové vám vymáchají obličeje v kalužích plných krve. Tady je vše ještě v pořádku. Skladby na mě fungují bezezbytku, bouchám pěstí do stolu, řvu z plných plic. Terapie ostrými riffy, výplach mozku, restart celého těla. Možná je všude kolem mě poslední roky chaos, neštěstí a lidé mají mrtvé pohledy upřené do svých telefonů, ale s "Death To All Tyrants" je mi hrozně dobře. Veteráni opět jednou ukázali, že nám umí nakopat zadky. Oheň zase jednou hoří jasným plamenem! Strhněte všechny modly! Death punk hardcore atak! 


Asphyx says:

The fire burns brightly once again! Sometimes I feel alone in the middle of the crowd. Madness, chaos and hatred. Disinformation, fear, death. I don't know what's true and what's false anymore. I search in vain for a clue in the universe, lost in negative information. I close my eyes, I don't want to hear anything and I go back to my roots. This is what the Canadian maniacs of the NIHILIST DEATH CULT do. A band that goes to the core with their music, to the very core.

Some people need to be punched in the face. To wake them up. They seem like a curse to me. They believe delusions and lies. They spread them like poison to others. I'd be playing "Death To All Tyrants" in their faces. Loud and hard until their skin crawls.


Death metal, punk, hardcore. Dirt, pressure and anger are added. Do you like bands like POISON IDEA, D.R.I., BAD BRAINS, NAILS, TERRORIZER, CROMAGS or Swedish TURBOCHARGED? Then you are right here. This is a shaky blend of very high quality. No wonder, the music is signed by experienced musicians (Nick Sagias - bass and vocals (Tribe of Pazuzu, Soulstorm, Overthrow, ex-Pestilence), John Sagias - drums (Soulstorm, Abyss), guitars - Ethan Bolduc (Jaww, Abyss) and Rick Kowalski (Soulstorm, Bound By Defiance). NIHILIST DEATH CULT retains the original predation of extreme styles. They don't fight anything, they go straight to the point. Uncompromising, furious, ferocious. If like me, you are fed up with the current crazy world and still enjoy visiting small, seedy clubs on the outskirts of your city, don't hesitate a moment. Gentlemen will wash your faces in pools of blood. It's still all right here. The songs are working for me, I'm punching the table, screaming at the top of my lungs. Therapy with sharp riffs, brainwashing, full-body reboot. There may be chaos and unhappiness all around me lately, and people have dead stares fixed on their phones, but "Death To All Tyrants" makes me feel so good. Once again, the veterans have shown they can kick ass. The fire is burning bright once again! Tear down all the idols! Death punk hardcore attack!


tracklist:
1. Follow The Money
2. Hunting For Prey
3. Obey & Consume
4. Wake Up!
5. Death To All Tyrants
6. Ready For War
7. Imperium
8. Is This Progress?
9. You Get What You Deserve

band:
Nick Sagias (Bass/Vocals)
John Sagias (Drums)
Ethan Bolduc (Guitar)

pondělí 21. listopadu 2022

Recenze/review - VACUOUS DEPTHS - Corporal Humiliation (2022)


VACUOUS DEPTHS - Corporal Humiliation
CD 2022, Blood Harvest

for english please scroll down

Někdy bývá velmi těžké odlišit, co je pravda a co lež. Někde mezi sněním a bděním, s děsivými nočními můrami v zádech, jsem se poprvé setkal s floridskou death metalovou smečkou VACUOUS DEPTHS. Otevřela přede mnou nové hroby a vytáhla z nich nejen prašivý death metal, ale také spoustu mrtvých těl. Stál jsem na hřbitově zahaleném do husté mlhy a poslouchal další ozvěny z márnice.

Ihned jsem věděl, že jsem zde správně. Obal (Karl Dahmer), zvuk (Dan Byers), produkce i celkové provedení mi dávalo jasně na vědomí, že se probudila další ze šílených bestií. Skladby kolem mě protékaly jako krev z čerstvě proříznuté tepny. 


Kapele byly vzorem smečky jako MORBID ANGEL, DEATH (Leprosy), CENOTAPH, MORTUARY. Na tom by nebylo nic zajímavého, ale pánové hudbu svých předchůdců nadále rozvíjejí, přidávají spoustu zajímavých momentů. Skladby v sobě mají pověstný drive a feeling, kousky zkaženého masa. Jako bych se procházel nekonečnými chodbami Hádovy říše. V každé kobce je zavřený jeden prokletý. Přidávám hlasitost a lebky pukají, kosti jsou drceny nekompromisními riffy. Na VACUOUS DEPTHS se mi asi nejvíc líbí způsob, jakým jsou songy napsány. Nadšení, odhodlání a neskutečný tlak doplňuje skvělé řemeslo. Cítím pach rozkládajících se mrtvol. Prosévám mezi prsty prach a vzpomínám na ty nejlepší pohřby. "Corporal Humiliation" smrdí sírou. Rakev má na sobě podivné nápisy a vy zase jednou nevíte, jestli jste v realitě nebo v šíleném hororovém filmu. Za mě osobně se album neskutečně povedlo. Má v sobě pověstnou hrubost a sílu, temnou energii, nasbíranou v hlubokém undergroundu. Jedná se o debut, který se ihned stal součástí mého každodenního rituálu. Poslouchám nahrávku často a rád jsem se k ní stále vracím. Je totiž po okraj narvaná nahrubo nasekanou tmou. Noční můry díky ní získaly jasné obrysy. Hniloba, špína, smrt! Exhumace plesnivého death metalového hrobu!


Asphyx says:

Sometimes it is very difficult to differentiate what is true and what is false. Somewhere between dreaming and waking, with terrifying nightmares in the back of my mind, I first met the Florida death metal band VACUOUS DEPTHS. I stood in the cemetery shrouded in thick fog and listened to more echoes from the morgue.

I knew immediately that I was right here. The cover art (Karl Dahmer), the sound (Dan Byers), the production and the overall execution made it clear to me that another of the mad beasts had awoken. The songs flowed past me like blood from a freshly cut artery.


The band was inspired by bands like MORBID ANGEL, DEATH (Leprosy), CENOTAPH, MORTUARY. There would be nothing interesting about it, but the gentlemen continue to develop the music of their predecessors, adding many interesting moments. The songs have the proverbial drive and feeling, pieces of rotten meat. It's like walking through the endless corridors of Hades' empire. In every dungeon there's a damned one locked up. I turn up the volume and skulls crack, bones are crushed by uncompromising riffs. I think what I like most about VACUOUS DEPTHS is the way the songs are written. Enthusiasm, determination and incredible pressure complement great craftsmanship. I can smell the stench of decomposing corpses. I sift the dust between my fingers and remember the best funerals. "Corporal Humiliation" reeks of brimstone. The coffin has strange inscriptions on it and once again you don't know if you're in reality or a crazy horror movie. For me personally, the album was incredibly successful. It has a familiar grittiness and power, a dark energy gathered from deep underground. This is a debut that immediately became part of my daily ritual. I listen to the record often and I love coming back to it all the time. For it is filled to the brim with coarsely chopped darkness. It gave my nightmares a clear outline. Rot, filth, death! The exhumation of a moldy death metal grave!


Tracklist:
01. Gold Crosses
02. Deep Night
03. Exteriorization
04. Gaunt Reflections
05. Worshipper Of Death
06. Corporal Humiliation
07. Sodomized
08. Cycle Of Control
09. Carnival Of Venom

band:
Vocals & Guitar - Austin Thomas
Bass - Arturo Palomo
Drums - Dustin Rogers

neděle 20. listopadu 2022

Recenze/review - DAEVA - Through Sheer Will And Black Magic... (2022)


DAEVA - Through Sheer Will And Black Magic...
CD 2022, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Někdy si v současném světě přijdu jako zbytečné tělo, do kterého jsou postupně zabodávány ostré hřeby. Příliš mnoho zla, které je čím dál tím víc vidět. Raději utíkám do starých katakomb, znovu a znovu exhumuji hudbu, na které jsem kdysi dávno v devadesátých letech začínal. Black a thrash metal, ve vzájemné symbióze. Špína, hnus a smrt. Pro mě je lepší trávit svůj čas mezi zombie, než nosit masku a pochodovat v davu.

A pomůžou mi v tom právě kapely jako DAEVA. Americký spolek prokletých šílenců, kteří se rozhodli, že nás zničí svými riffy, bicími i vokálem. Skladby pulsují a žhnou, spálí vás na popel. Otevřete svá srdce i hrobky! Ortodoxní obřad pro vyvolávání temných sil může začít. 


"Through Sheer Will And Black Magic... " odsýpá v podobných rytmech jako nejlepší nahrávky NIFELHEIM, DESASTER, DESTROYER 666, AURA NOIR, v některých momentech slyším i staré dobré MASTERS HAMMER a samozřejmě SODOM a VENOM. Pánové útočí rovnou, bez kompromisů. Celé album je jízdou přímo do pekla. Songy jsou velmi dobře napsány, mají skvělý ostrý a mrazivý zvuk (Recorded, Mixed and Mastered by Arthur Rizk at Redwoods in Philadelphia, PA.), na obal je radost se dívat (Karmazid). Splněno bylo všechno pro to, abych dokázal restartovat svůj mozek. Mokvající riffy, které mi postupně vypalují cejch na tělo. Jsem velmi spokojený nebo spíše nadšený. Podobný jed mi totiž koluje v žilách už dlouhé roky. Tady v záhrobí je mi rozhodně lépe, než v ošklivém současném světě. Potkávám staré známé démony, přidávám neustále hlasitost, mám chuť na další pivo i skladbu. Líbí se mi, že nejsou DAEVA jen obyčejnou retro záležitostí, ale i hudbou, která má v sobě velké množství zajímavých momentů. Pánové nám namíchali velmi chutný, agresivní, surový koktejl, který vás smete z povrchu zemského. Lebky pukají, víka od rakví nadskakují a já mohu jen potvrdit, že se k těmto maniakům budu rád a často vracet. Vynikající! Zběsilý black thrash metal plný naprostého šílenství!

Asphyx says:

Sometimes, in the contemporary world, I feel like a useless body that is gradually being stabbed with sharp spikes. Too much evil that is becoming more and more visible. I prefer to escape to the old catacombs, exhuming again and again the music I started out on long ago in the nineties. Black and thrash metal, in symbiosis with each other. Dirty, filthy and dead. For me, it's better to spend my time among zombies than wearing a mask and marching in a crowd.

And bands like DAEVA help me do that. An American band of cursed madmen who decided to destroy us with their riffs, drums and vocals. The songs pulse and burn, they'll burn you to ashes. Open your hearts and your tombs! The orthodox ritual for summoning dark forces can begin.


"Through Sheer Will And Black Magic..." is in similar rhythms as the best records of NIFELHEIM, DESASTER, DESTROYER 666, AURA NOIR, in some moments I can also hear good old MASTERS HAMMER and of course SODOM and VENOM. Gentlemen attack straight, without compromise. The whole album is a ride straight to hell. The songs are very well written, have a great crisp and chilling sound (Recorded, Mixed and Mastered by Arthur Rizk at Redwoods in Philadelphia, PA.), the cover art is a joy to look at (Karmazid). Everything I needed to reboot my brain was fulfilled. Wetting riffs that gradually burn a mark on my body. I am very satisfied or rather excited. I've had a similar poison in my veins for years. I'm definitely better off here in the afterlife than in the ugly world of today. I'm meeting old demons, turning up the volume, craving another beer and song. I like that DAEVA is not just a regular retro affair, but music that has a lot of interesting moments in it. The gentlemen have mixed us a very tasty, aggressive, raw cocktail that will sweep you off the face of the earth. Skulls are cracking, coffin lids are popping and I can only confirm that I will be returning to these maniacs happily and often. Excellent! Furious black thrash metal full of sheer madness!


TRACKLIST
1. Intro (Emanations)
2. The Architect and the Monument
3. Arena at Dis
4. Passion Under the Hammer
5. Loosen the Tongue of the Dead
6. Fragmenting in Ritual Splendor
7. Polluting The Sanctuary ( Revolutions Against Faith)
8. Itch of the Bottle
9. Luciferian Return

LINE-UP
Steve Jansson - Guitars
Edward Gonet- Vocals
Frank Chin - Bass Guitar
Enrique Sagarnaga - Drums


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý sedmdesátý osmý - Návrat dobra


Příběh tří stý sedmdesátý osmý - Návrat dobra

Ještě před pár týdny jsem byl rozervaným mladíkem, který stále hledal. Najednou jsem cítil, že se pomalu uklidňuji. Přestaly mě bolet všechny rány, co jsem za svůj dvacetiletý život nasbíral. Míval jsem krásné dětství, ale z toho se nedá žít celý život. Poslední měsíce, obzvláště po svém odchodu do Plzně, jsem se cítil podivně prázdný. Bylo toho na mě moc. Škola byla náročná, protože mě nebavila. Na strojní fakultně není nic zajímavého, rozhodně ne pro kluka, co měl rád knihy, hudbu a často se ztrácel ve snech. Jedeme do Boleslavi. Autobusem a přestože ještě na Florenci jsem byl veselý a vtipný, teď mám žaludek na vodě. Jedu poprvé v životě oficiálně představit svoji holku rodině. Blondýnka neví, do čeho jde. Ale nechci ji strašit. Domluvili jsme se na pátku ráno, odpoledni s rodinou, na večeru s mojí bývalou partou a na zbytku víkendu na chalupě. Je leden a dost mrze. Přesto se potím.

Já jsem nikdy moc svým rodičům o svých příbězích a zážitcích nevyprávěl. Měli dost starostí sami se sebou. Teď tuplem, když zase otec chlastal první ligu. Bylo to pořád dokola. Šíleně mě to vyčerpávalo a nedá se to vysvětlit. Tohle musíte zažít, zrovna tyhle emoce jsou absolutně nepřenosné. Vystoupíme na Starém městě v Boleslavi. Jdeme rovnou do banky. Moje máma sestupuje po schodech. "Tak vy jste první Jakubova vážná známost?": zeptá se a usměje se. Blondýnka opětuje milá slova a když jsme pozváni do kanceláře na kafe, tak mě dloubne do boku. První jo? Zachovávám dekórum. Moje máma si myslela, že jsem snad panic. Věřila mi, že bydlím skoro dva roky s kamarádama. Nechtěl jsem ji zatěžovat problémy po bouračce s Kačenkou, s neskutečnou bolestí, co zažívala Kristýnka na vozíku. U nás doma jsem jen pracoval a chodil na koncerty. Ono tedy, pokud jsem naznačil něco ohledně naší party, holek nebo metalu, tak to stejně nikoho nezajímalo. O knihách ani nemluvím. Bylo to smutný, ale bylo to tak. Blondýnka se tím pádem dostala občas do úzkých, když málem něco "prokecla".

Ale dobrý, vše proběhne v klidu. Zajímavý je, že mojí mámu třeba nenapadlo upozornit moji milou a budoucí ženu na mýho otce. To jsem už sice několikrát udělal, ale stejně si představovala normálního tatíka, co si prostě rád přihne. To je snad skoro všude. Omyl! Už při příchodu k nám domů stál ve dveřích a divně se usmíval. Mlel nějaký nesmysly, máma se omluvně usměje a dělá jakoby se nic nestalo. Stydím se, to je jasný, to ví každý, kdo má alespoň jednoho z rodičů nanic. Protože blondýnka má otce i mámu v pohodě, dodnes si s nimi rozumím víc, než s vlastními. Ale to už je jiný příběh. Momentálně probíhá něco jako večeře. Nic moc, řeknu vám. Jídlo sice přetéká ze stolu, otec vydělával vždycky hodně, ale ty kecy. Nevěděl jsem, co říkat a kdyby mě nedržela pod ubrusem moje nová a jedinečná žena za ruku, asi bych i omdlel. Omluvíme se, že se jdeme projít. Ještě za sebou slyšíme pár rádoby vtipných slov. Jako kdyby nám bylo patnáct. Uff. Venku se málem rozbrečím. Ale obejme mě. Přeci jen, zná mě. Možná víc, než vlastní rodina. Už jsme spolu prokecali věčnost.

S partou v hospodě U Hymrů je to na pohodu. Sice už nejsme takový raubíři a neděláme rotyku, ale dáme pár piv a zábava je velmi dobrá. Jdeme se projít po Boleslavi a možná je to pivem nebo rumem, ale vyprávím. Konečně jde ze mě všechno ven. Vlastně všechno, co jsem vám dodnes ve svých Příbězích mrtvého muže napsal, odvyprávím za jednu noc. Ano, skoro celou noc. Spíme jen pár hodin. Protože jsem jí musel ukázat Radouč, kde stály panely, kam jsem chodil s Kačenkou. To víte, byl jsem toho plnej a ona poznala, že mě má nechat, protože když to neřeknu, tak před sebou budeme mít tajnosti a to je vždycky nanic. Vybudovali jsme si tenkrát základy důvěry. Pomalu, sem tam mě to hodně bolelo. Občas jsem se zasnil, že mě musela probudit polibkem. Objímala mě, držela za ruku. Hele, ale bacha, nejsem žádná ztracená existence, vždycky jsem byl bojovník a vždycky budu. Možná Don Quijote de la Mancha, možná naivní Vinetou, ale já už jinej nebudu. Jsem věrnej jako pes a pro kamarády i rodinu bych udělal první poslední. Když mi ale někdo ublíží, tak nezapomínám. Jsi jako slon, co? Řekne mi mile a vypráví chvilku o sobě. Její příběhy jsou o hodně veselejší.

Ale co si budem, tenkrát, v ten lednový den, přinesla do mého života pohodu a klid. Ona je silná, v mnohém mi připomíná moji babičku. Taková ta ženská, na kterou je spolehnutí, neřeší hlouposti. Je mi s ní hrozně dobře. Dokáže mě stáhnout z oblak nebo vytáhnout z hlubiny, záleží, kam se zrovna vydám na výlet. Vrátíme se domů, lehnu si na matraci k jejím nohám a uvědomím si, že můj brácha na ní ještě ani nepromluvil. Dokonce neumí ani pozdravit. Jsem tak rád, když do sebe hodíme pár chlebů s medem a běžíme na vlak. V nádražce sice teprve uklízejí, ale paní je milá a dá nám pivo. Nemáme s sebou vůbec nic, ale mě se hrozně ulevilo. Představovačku mám za sebou. Uff. Shrneme to. Máma v pohodě, jak už tak hodný mámy bývají, ale trošku poničená životem s alkoholikem. Bratr byl vždycky divnej. Chytrej, ale divnej. No a o otcovi jsem toho napsal už tolik, že jsou další slova zbytečná. Pokaždé to bude on, kdo bude stát jako stín někde vzadu a když se má něco posrat, tak u toho nebude chybět. 

Už Turnově jsou hromady sněhu. Z Jablonce musíme pěšky. Vyprávím o Jizerkách, o tom, co jsme vyváděli jako malý skautíci. Tady cítím návrat dobra asi nejvíc. Na místech, které celý život miluju, s holkou, se kterou jsme si souzení. Zajímavé je, že to víme oba. Není to jen můj zamilovaný dojem. Zrovna minulý týden jsme se o tom zase bavili, po nějakých 26 letech. Víte co je ale nejlepší. Přestaly mi postupně moje noční můry, ve kterých jsem neustále dokola boural a setkával se s Kačenkou. Přestal jsem se budit ze spaní, že musím s Kristýnkou k doktorovi. Drželi jsme se za ruce a připadalo mi, že mi předává energii. Bože, ten klid, žádný výlevy, co mívala Andrea. Blondýnka byla od začátku trošku jiná. Sebejistá, sebevědomá, veselá. Nerada mluvila a mluví o špatných věcech. A když už jsme nějaké v budoucnosti zažili, tak byla pevná jako skála. Poslední kilometry se brodíme po kolena ve sněhu. A jak známo, zimní hory dokáží dodat na dobré náladě. 

V chalupě je jako v morně. Během několika minut se naučí zatopit v kamnech. A už slídí ve spíži, cože to budeme jíst. Hergot, ona je tak praktická, uvědomím si. Jindy bych nejdřív zalezl pod peřinu, ale to ne, to se nejdřív dojde do krámu, než zavřou. Udělá se nějaká dobrota - už od mládí umí vykouzlit z ničeho chutné jídlo. Teprve až potom panák rumu, jedno pivko a zalezeme do postele. Pomalu se setmí a my si vyprávíme v duchnách. Plánujeme a říkáme MY. To je hrozně důležité. Když pak pleská chodidly po staré hliněné podlaze, která pamatuje dvě světové války, mám vidiny, vizi, říkejte si tomu jak chcete. Znovu se probudím a kolem mě skáčou dvě děti, ještě nevím, jestli dva kluci nebo dvě holky, ale jsou tam. Ona se na mě dívá, usmívá se a já jsem hrozně spokojenej, protože mi říká:" Táto zatop nebo ti umrzneme". Na co myslíš? Zeptá se mě v realitě, do které se ihned vrátím. Ale, jen tak, sním. Pak jí svůj sen prozradím a ona mě políbí na tvář. Nemusí nic říkat. Jednou budeš matkou mých dětí. Kývne vážně hlavou.

Brali jsme to hrozně rychle. Přijela vlakem před pár týdny a už spolu bydlíme. Je to rychlý, možná až moc, ale vůbec to nevnímáme. Nejsme spolu ještě ani měsíc a už zná moji povedenou rodinku. Ne celou, ale základ máme za sebou. Snesu z půdy nejdříve nějaké dřevo a pak i dvoje běžky. Svoje nové, krásné a značkové a jedny po babičce. Bambusové hůlky. Nejdřív na ně chvilku kouká, ona vždy jen sjezdovala, ale pak ji něco napadne. Můžu? Vleze nahoru do starých skříní, vytahá klobouky, šály, šponovky, kabáty a začne přehlídka. Během hodinky má na sobě oblečení jak z první republiky a prý, tak jedeme. Jizerky ještě tenkrát netrpí nadmírou turistů, cyklistů ani lyžařů, tak máme ve stopách převážně klid. Jakmile se přiblížíme k nějakým chalupám, všichni nám mávají, usmívají se a někdy jsme i pozváni na panáčka. Bývaly tenkrát na horách lidé hodní a milí, kteří si pomáhali. Něco málo o tom vím, vyrůstal jsem tam. Na Černé studnici je otevřená ještě i bouda u rozhledny. Staré stoly, hořké pivo a domů se sjíždí až za tmy. Jedu první, padáme do prašanu, narazím si zadnici na ledu. Rozvěsíme věci po chalupě, aby uschnuly a říkám jí u toho, že nějak takhle probíhala předehra v dávných časech. Smějeme se, pořád se smějeme a mě je tak neskutečně krásně na duši.

Co je, co se děje? Probudí mě uprostřed absolutní tmy. Jsem zmatený, zdálo se mi, že si odešla. Pořád nemůžu věřit, víš? Obejme mě, drží za ruku, cítím její srdce na svém. Jsme jedno tělo, jsme zrozeni jeden pro druhého. Víme to, cítím to všemi póry celého těla. Kolem je možná jen samá černá barva, ale nás nic nerozdělí. Najednou mám někoho, komu můžu všechno říct. Kdo mě bere vážně, poslouchá mě. Usne na mě a já se bojím pohnout, abych ji neprobudil. Je totiž hrozně sladká a hrozně rád se na ní dívám. Mám to tak dodnes, když o víkendech vždycky vstávám dřív. Pořád ji vidím před sebou, jako kdysi. Byl to nezapomenutelný víkend po všech stránkách. Bál jsem se trošku toho, jak přežije otce, jak mého podivného bratra. Ale ona neřešila, co řešit nejde. Chtěla hlavně mě a já zářil jako nějaká žárovka napojená rovnou na jadernou elektrárnu. Zamilovala se taky do chalupy, do toho obyčejného, prostého života. Na horách bývalo všechno ohlodáno na kost, vynikly tam všechny lidské vlastnosti a mě připadalo, že tam patří odjakživa. Kdybyste ji viděli, jak ráno vaří čaj, jak posouvá konvici po kamnech, jak dělá koblihy ve staré troubě, kterou jsem musel nejdřív vyčistit, protože ji nikdo snad dvacet let nepoužíval...tak byste mi dali za pravdu.

Skáčeme do sněhu a děláme andělíčky jako malé děti. Jezdíme na sáňkách a křičíme jako Krakonoš a lyžníci. Trávíme dlouhé hodiny na procházkách i pod peřinou. Nechceme, aby to skončilo, tak jedeme posledním autobusem do Prahy, posledním vlakem do Plzně a po společné sprše dáváme dole na baru na koleji pivko a vyprávíme si dál a dál. Pořád je legrace, máme podobný styl humoru. Líbí se nám stejné filmy, stejné knížky. Ona má ráda rock, já metal. Společného toho máme spoustu. Mám sice ještě nějakou dobu pocit, že si tohle všechno nezasloužím, že je někde za rohem nějaký stín, něco, co se zase pokazí, ale blondýnka se mým obavám jenom směje. Už bude jen dobře, uvidíš, jsem tvoje šťastná hvězda. Myslí to ze srandy, ale je to pravda. Čas to ukáže a potvrdí. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine