DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#symbolic. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#symbolic. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 28. srpna 2023

Report, photos, video - BACK TO THE SYMBOLIC 2023 - SORCERY, VILE, OBSCENITY, BURIAL REMAINS, CORTEGE - Tři Dvory u Kolína - 25. 8. - 26. 8. 2023

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


kompletní fotogalerie zde / all photos here:

Pokaždé, když vyrazím na Symbolic festival, připadám si jako Doctor Who. Nebude to dlouho trvat a mohl by mě ve filmu hrát třeba ten chlápek z reklamy na Prostenal. Ono já si dělám srandu, ale ty dva dny, kdy se vrátím po časové ose zpět, jsou pro mě vždycky tak skvělé, že mi vlhnou oči. A není to nedostatkem testosteronu. Člověk vypadne a vypne. Restartuje se. Pryč od pivních, kávových i hudebních hipsterů, od sebestředných, nepoužitelných sněhových vloček, daleko od elektrokoloběžek, pryč od uřvaných bezzubých průvodů.

Možná mi budou brzy holky říkat sweet dady, ale mě to nevadí (jmenuji se Troy McClure, možná mě znáte z internetu...). Snažím se stárnout s grácií a i když jsou pro mě poslední roky podobné akce spíše survival a boj o přežití, stále jsem ještě schopný kopnout do vrtule. Letos to nebylo vůbec lehké. Moji i manželky staří rodiče (takže jenom starosti), dva puberťáci v bytě (takže jenom starosti  a radosti) a k tomu nemoc mé drahé mě nutili zůstat doma. Rozum velel, nejezdi, ale srdce, ta stará mrcha, mě táhlo ke Kolínu. V pátek i v pondělí jsem si pro jistotu zařídil home office. Bolehlav se přeci jen lépe snáší v soukromí, než na poradách. Ale nepředbíhejme, rány si budu lízat určitě, ale to až potom. Viděl a cítil jsem v očích své milé, že mě má pořád ráda. Proto bych ji chtěl dnešní report věnovat. Neboj, to zvládneme, budu tu pro tebe do roztrhání těla. I po těch skoro třiceti letech, co jsme spolu.

V pátek ráno tedy datluji do klávesnice doma, ale jsem neklidný. Ten den byl pan Asphyx, alias Doctor Who, opravdu neklidný. Divně se kýval a přemýšlel, co zapomněl. Nakonec si nevzal skoro nic. Tělo je již trošku opotřebované, ale uvnitř pořád tepe srdce tulákovo. Jízdenky objednány, stan nemám, spacák taky ne. Nějak bylo, nějak bude. Jde mi hlavně o lidi, na které se hrozně moc těším. A samozřejmě o kapely. Mnohé z nich u nás ještě nehrály. Jsou podle mého gusta (SORCERY, VILE, OBSCENITY, BURIAL REMAINS, CORTEGE jsou pro mě povinnost). Žádné vidle, ani retro kastráti, ale poctivý death, thrash. Opláchnu si obličej, podívám se na sebe a řeknu nahlas. Ty vole, jestli to letos přežiju, tak potom už všechno.

Plzeňské nádraží je již zčásti krásně zrekonstruováno. A tak vypadá polehávající svoloč na lavičkách až bizarně. Poslouchám nové SORROW a INCANTATION a podupávám si do rytmu. Několika jedincům řeknu, že se s nima nechci bavit. Mám svých starostí dost. Nasednu do vlaku a kolem mě sedí samé dámy tak nějak v mém věku. Takže si docela rozumíme. Musím si sundat sluchátka, chtějí si povídat. Nakonec se shodneme, že bez myčky se nedá žít. Někne u Berouna najednou volá MIchal Kafe a hele vole, jedeš? Vezme mě autem. Řeknu ano a jsem hrozně rád, že ho vidím. Máme navigaci a přesto zabloudíme. A je to děsná sranda. 

Nadechnu se, nasaji atmosféru. Také to cítíte? Tu vůni luk a polí a ještě něco navíc? Co to jenom je? Jasně, je to skvělá nálada. Potkám prvního návštěvníka a začnu se smát. A tlemit se budu potom ještě týden, protože přátelé, Doctor Who je zpátky v době, kdy vyrůstal. Pohoda, klídek, pivko, metal, holky, metal, pivo, pohoda, bratia ze Slovenska s borovičkou (joj kokot, jak já vás mám rád)...hodím si bágl Michalovi do auta a plně se oddávám tomu, co mám nejraději. Pravému, poctivému metalu se vším, co k tomu patří. Tady mi nikdo neříká, že když nesbírám kazety, že jsem pokakaný prkýnko. Přitom jich mám v bednách tisíce. A kotoučák k tomu. 

Pátek 25. 08. 2023 

DYSANGELIUM - startuji spolu se starými známými. Kapela je v jiné sestavě, ale šlape jim to stále parádně. Zničující masakry se střídají s temnými vyhrávkami v podobě, ve které se hrávaly v dobách mého mládí. Je to old school jako řemen! Kluci podali jako vždy skvělý výkon a jejich vystoupení jsem jim bezezbytku věřil. Podepisuji vlastní krví a vychutnávám jedno z prvních piv!




SURGERY - Slováci jsou ve skvělé formě. Ostatně jako vždy, když je vidím někde naživo. Parádní přednes, spousta zkažené krve. Je kolem mě krásný letní den a nebo jsem ve studené pitevně? Hraje jim to pěkně, s radostí se pohupuji do rytmu. Jsem spokojený nejen s jejich hudební prezentací, ale i s celkovou atmosféru. Kolegovi říkám, kurva dobrý!



TYPHUS - jsou z Řecka a hrají takový ten starý, prašivý speed thrash metal. Je to nářez, masakr motorovou pilou. Navíc skladby nepostrádají takový ten klasický, tradiční smrad a odér. Připadám si jako v devadesátkách, jako v době, když jsem s muzikou začínal. Velmi dobře zahrané skladby, které mi pořádně nakopaly prdel. Skvělý koncert! Hroby byly otevřeny a zombie začaly tančit s námi! (Μεγάλη συναυλία! Οι τάφοι άνοιξαν και τα ζόμπι άρχισαν να χορεύουν μαζί μας!)



They're from Greece and play that old, dusty speed thrash metal. It's a blast, a chainsaw massacre. Plus the songs don't lack that classic, traditional stink and odor. I feel like I'm in my nineties, like when I started with music. Very well played songs that kicked my ass. Great gig! The graves were opened and the zombies started dancing with us!

SECTESY - pánové znají a ovládají pradávnou death metalovou formuli. Zaříkávání začalo a já si připadal jako uhranutý. Melodie, nářez, ale i určitá melancholie, která je jasným poznávacím znamením kapely. Bylo to jako vždy úchvatné, morbidní, chladné, démonické a mělo to opravdové chlupaté metalové koule! 



SORCERY - Paul Johansson a Ola Malmström táhnou káru plnou prašivých kostí již od počátku devadesátých let minulého století. Kult nad kulty, povinnost pro všechny opravdové fanoušky. Byl jsem nadšený už jenom z toho, že kapelu vidím. Splněný sen, kvůli kterým na Symbolic tolik rád jezdím. Starodávný temný a chladný švédský death metal. Zahraný od srdce. Koncert měl velký feeling a hořel jasným plamenem. Hergot, kurva jo! Byl jsem dojatý a má slova jsou tím hodně ovlivněná. Pánové to do nás nasypali a zachřestili pytlem plným kostí. Byl to obřad, rituál, dokonalá seance toho, co mám na severském smrtícím kovu tolik rád. Bylo mi velkou ctí a musel jsem kapele vyseknout poklonu. Palec nahoru dávám já i všechny zombie!

  





Paul Johansson and Ola Malmström have been pulling a cart full of dirty bones since the early 1990s. A cult of cults, a must for all true fans. I was excited just to see the band. A dream come true, which is why I love going to Symbolic so much. Ancient dark and cold Swedish death metal. Played from the heart. The concert had a great feeling and burned with a bright flame. Hell, fuck yeah! I was moved and my words are very much influenced by that. The gentlemen poured it into us and rattled a bag full of bones. It was a ceremony, a ritual, a perfect seance of what I love so much about the Nordic death metal. It was a great honor and I had to give the band a shout out. Thumbs up to me and all zombies!

VILE - další legenda, u které jsem sotva dýchal. Američané k nám přijeli naporcovat maso a ukázat nám, jak se hraje za oceánem. Začátky brutálního death metalu si pamatuji velmi dobře. Dokonce i to, jak jsem se mu zpočátku bránil. Jenže pak jsem kdysi slyšel právě VILE a začal se o tento styl zajímat více. Co vlastně ke koncertu napsat? Pařil jsem, křičel a řval a užíval si notoricky známé songy. Moje srdce hudebního fanouška málem prasklo radostí. Tohle byly starý, poctivý, smradlavý jatka. Málem mi vypadl mozek z hlavy. Neexistoval svět kolem mě, byl jsem jen já, muzika a parta patologů na pódiu, která si se mnou mohla dělat co chtěla. Když to vezmu kolem a kolem, tak se vlastně tenhle zážitek nedá moc popsat. Byl jsem mimo a všechny skladby si neskutečně užil! Tahle pitva se opravdu vydařila!

 





Another legend I could hardly breathe. The Americans had come to cut meat and show us how to play overseas. I remember the beginnings of brutal death metal very well. Even how I resisted it at first. But then I heard VILE once and became more interested in this style. What to write about the concert? I partied, screamed and roared and enjoyed the notorious songs. My music fan heart almost burst with joy. This was some old, honest-to-goodness, stinkin' slaughter. My brains nearly fell out. There was no world around me, there was just me, the music and a bunch of pathologists on stage who could do whatever they wanted with me. All in all, there's not really much to describe this experience. I was blown away and enjoyed all the songs immensely! This dissection was a real success!

Tak trošku se stydím být veselý, když je moje žena nemocná, ale na mě je toho taky hodně. Najednou, po všech těch pivech a emocích, co ke mě stékaly z pódia, jsem nasáklý energií. Já když mám opici, tak bych všechny objímal. Žiju rád a možná právě proto se na tyhle noční kalby pokaždé hrozně těším. Leju do sebe, co teče, tančím, křepčím, flirtuju i s klikou od dveří, protože je rodu ženského a všichni kolem mě to dělají také. Nad rybníkem se vznáší takový ten opar, co milují rybáři a mě připadá, že jsem v nebi. Já nechci žádnej obláček s útlocitnejma panama, já chci pivo a metal a lidi, co mám rád. Takže jsem fakt v nebi a vím, že nemám kde spát, ale protože na mě Duzl vždycky myslí, jsem uložen jako nějaký šlechtic. Přesto zaberu jen na pár hodin. Mě vám to vůbec nevadí, mám hubu od ucha k uchu a směju se i za svoji ženu, protože vím, že kdyby tu byla se mnou, tak by mě držela za ruku. Mě se o ní nakonec i zdá. Padnu za vlast a skrze sen mi zní, že mrtví milovat nemohou. 

Sobota 26. 08. 2023

Jestliže jsem byl včera šedovlasý elegán s jiskrou v oku a vtipný společník, ráno startuju pomalu, jako rezavá chrchlající vejtřaska. Hlavou se mi honí včerejší den. Halekám na pozdrav všem, se kterými jsem se potkal a otravuji u baru, protože chci pivo. Už to není jako zamlada, piju pomaleji, to si zase nemyslete, ale potřebuji si udržovat hladinku. Záměrně jsem nechtěl žádné ubytování, ani stan. Nezapomínejte, cestuji v čase, takhle jsme to dělávali s kamarády v devadesátkách. Prostě se odpoledne řeklo, jedem? A jelo se (sranda je, že dnes to úplně přesně dělá můj syn). Tak jsem zase tady, osvěžen a připraven pokračovat. Znáte to, umění stárnout je v tom, obklopovat se jen kamarády, kteří za to stojí. Je super, že u nás v Čechách máme stále festivaly, kde to žije. Vyvezou TOI TOI a já si na chvilku přeji, abych zemřel. Hergot, co jsem to všechno včera pil? Omlouvám se, není čas psát, už vstávají ti, kteří nejsou tak hloupí jako já a jezdí ve skupinách, mají stany a nebo složili hlavu v nějakém pensionu. Jaká byla noc, ptá se mě někdo? Usměju se a nic neříkám. Já si užívám všechno. Už jenom ten pocit, že jsem se utrhl a mohl si zahalekat na kapely, co miluju, že jsem mohl tančit při měsíčku. První dvě piva mi tolik nejedou, ale pak se to spraví a už jsem zase ve svém živlu. Metal! 

CORTEGE - polští tmáři byli první kapelou, na kterou jsem se zašel v sobotu podívat. Jejich desky jsou častým hostem v mém přehrávači a bylo konečně na čase se přesvědčit, jak to pánům hraje naživo. Líbilo se mi to moc! Starý, temný death metal v americkém stylu s typickým polským feelingem. Věděl jsem, že se mi tahle smečka bude líbit, ale přesto jsem byl nadšený. Pánové odvedli poctivou hrobnickou práci. Exhumace starého smrtícího kovu se povedla na výbornou!

 



Polish Darkies were the first band I went to see on Saturday. Their albums are a frequent guest in my player and it was finally time to see how they play live. I liked it a lot! Old, dark death metal in American style with typical Polish feeling. I knew I was going to like this bunch, but I was excited nonetheless. The gentlemen did an honest grave digging job. The exhumation of the old death metal was excellent!

CONSECRATION - nesehnali bubeníka a tak se nemohli dostavit. Omluvili se a nahradili je THE BLACK MARY - death metal z Prahy. Bohužel, zrovna jsem se někde zakecal, tak jsem je propásl. 

MERCYLESS - nepřijeli, omluvili se a jako náhrada zahráli maďarští NEEDLESS - ti do nás nasypali thrash death i black metal. Kapelu vůbec neznám, ani jsem se nemohl dopředu nijak připravit, ale to co jsem slyšel, tak nebylo vůbec špatné. Pánové zkrátka odvedli velmi dobrou, zabijáckou práci! 

BURIAL REMAINS - už vám někdo někdy trhal nehty z prstů? Už vám někdo odstříhal víčka z očí? Pokud ne, tak si na tuhle smečku někam zajděte. Viděl jsem je poprvé v životě. Přitom spolu máme rozhovor a sleduji jejich tvorbu od úplných začátků. Kapela, poskládaná z holandské death metalové šlechty na nás zaútočila jako bestie z hlubin. Sežrali nás zaživa, smetli jako tsunami. Opět jsem byl mimo, jako to mám pokaždé, když se mi nějaká hudba hodně líbí. Málem mi popraskaly všechny kosti v těle. Tlak, energie, chlad, temnota! A také spousta melodií, které se mi zadřely hluboko pod kůži. Absolutní nasazení, totální smršť!








Has anyone ever ripped your fingernails off? Has anyone ever cut the lids off your eyes? If not, go see this pack somewhere. First time I've ever seen them in my life. We've had interview, and I've been following their work since the beginning. A band made up of Dutch death metal royalty attacked us like a beast from the deep. We were eaten alive, swept away like a tsunami. I was out of it again, as I always am when I like a piece of music a lot. I nearly cracked every bone in my body. The pressure, the energy, the cold, the darkness! And also a lot of melodies that got deep under my skin. Absolute commitment, a total whirlwind!

SYMBTOMY - mají nově stejného vokalistu jako SECTESY (Martin Halma). Tím se rozdíly trošku stírají. To ale vůbec nevadí. Mám rád starý poctivý death metal a SYMBTOMY jsou jeho ukázkovým příkladem. Skvěle zahrané, s vlastním výrazem, se spoustou dobrých nápadů i odkazů na klasiky žánru. Jednou jsem někde napsal, že mám rád, když hrají srdcaři pro srdcaře a na tuhle partu maniaků to sedí perfektně. Koncert měl v sobě takovou tu těžko popsatelnou sílu! Zkrátka a dobře, dal jsem si další pivo a otevřeli jsme si k tomu několik starých rakví! Morbidní poezie ve své základní podobě!






OBSCENITY - proč mi to děláte? Tolik skvělých kapel po sobě, že člověk nemá skoro ani čas pokecat s kamarády! OBSCENITY jsou další akvizicí z devadesátých let minulého století, které pokaždé rád vidím. Navíc, tahle smečka nemá ve své diskografii ani jedno špatné album. Svoji pozici nám dokázali i u Kolína. To byla stará poctivá tortura, veřejná poprava, u které jsem cítil velkou radost ze živého hraní. Pánové to do nás nasypali pod tlakem. Málem jsem z té energie upadl. Jedná se o další srdcovku, o kapelu, kterou opravdu obdivuji. Připadal jsem si, jako bych potkal na ulici smečku vzteklých prašivých psů. Roztrhali mě na kusy svojí hudbou, nenechali mě ani chvilku v klidu. Bylo to devastující, morbidní, temné a bolestivé! Pro mě osobně jedno z nejlepších vystoupení celého festivalu. 







Why are you doing this to me? So many great bands in a row that you hardly have time to chat with your friends! OBSCENITY are another acquisition from the 90's that I love to see every time. Plus, this bunch doesn't have a bad album in their discography. They proved their position to us at Cologne. That was an old honest torture, a public execution, at which I felt great joy of playing live. The gentlemen poured it into us under pressure. I nearly fell over from the energy. This is another heartbreaker, a band I really admire. I felt like I'd met a pack of rabid mangy dogs on the street. They tore me apart with their music, never letting me rest for a moment. It was devastating, morbid, dark and painful! For me personally, one of the best performances of the whole festival.

SCHIZOPHRENIA - moje mise se blíží ke konci a už jsem fakt utahanej. Na tuhle partu jsem se moc těšil, ale pak vidím jen asi dva songy.

Lidé, kamarádi, setkávání: od pátka jsem byl v jednom kole. Asi jsem ani nestihl všechny obejít a pozdravit. Spousta nových tváří, občas jsem se rděl, to když jste naše stránky chválili. Klobouk dolů, v době, kdy má většina lidí problém pochopit novinové titulky, vy čtete. Vždycky jsem potom takový pokorný a chce se mi psát. Děkuji, moc si toho vážím!

Organizace, kapely: snad jenom v pátek večer jsem byl trošku zaskočený z front na pivo. Ono taky, hnedle ze začátku přišlo spousta lidí. Nevím kolik přesně, ale myslím, že mohou být pořadatelé spokojeni. Výběr kapel je pro mě vždy jedním z hlavních důvodů, proč sem jezdím. Letos byla sestava opravdu epesní. Navíc, jak pronesl jeden můj kamarád. Co se týká lidí, ty vole, tady na zmrda nenarazíš. To bych mu klidně podepsal. Možná to ale bude trošku i tím, že sem jezdí hlavně opravdoví fanoušci. Žádný pózy, ale jen pravý, poctivý metal!


Pivo, jídlo: pil jsem Radegast i Plzeň. Obojí v pohodě a cajku. Co se týká jídla, tak jsem na něj zase zapomněl. Ano, od pátka odpoledne, do sobotní půlnoci, jsem nejedl skoro nic. Jak to vydržím, se mě neptejte, sám to nevím. Kamarádi si ale pochvalovali. Vždycky si říkám, že jednou, až budu mít rozum a nebudu pít, tak se sem přijedu jenom přejíst. 

Zvuk: pro mě osobně žádný problém. Když se hrálo brutálně, bolelo to, když švédsky, tak chrastilo, když thrashově, tak řezalo. Za mě opravdu spokojenost. Navíc to nebylo přeřvaný, za což patří panu zvukaři a jeho partě velký dík. 

Počasí, živly, supercely, chcance, tlak a přetlak: pršelo, ale já tyhle věci moc nevnímám. Když je vedro, jdu do stínu, když na mě kape, tak se schovám. 

To furt vymýšlíte různý kraviny jako soutěže pro debily, reality show, ale teleport, to ne, co chátro? Jako značně opilý Doctor Who se musím dostat do Kolína. Zachrání mě opět můj anděl strážnej, Michal Kafe. Hodí nás zpátky do Prahy. Nojo, co s načatou nocí? Zajdeme do jídelny a navzdory všem výživovým poradcům jíme kolem jedné hodiny v noci svíčkovou. Přenocujeme v Hells Bells, kde do sebe lámeme piváky a kecáme o životě. Mým druhem v boji je Honza a já mu tímto ze srdce děkuji za společnost. Být sám, tak se asi už dávno válím někde na ulici s bezdomákama.

Cesty vlakem z koncertů by vydaly na knihu, tak to zkrátím. Několikrát jsem usnul, jednou se málem pozvracel (na záchodě byla černá krev) a pak vystoupil po dlouhé noci rozlámaný v Plzni. Když jsem přestupoval z tramvaje na tramvaj, koupil jsem nějaké pečivo k snídani. Pořád se usmívám. Myšlenky musím velmi rychle přehodit na realitu a fungovat, ale někde vzadu v mozku mi stále tepe Symbolic. Tenhle ročník byl pro mě asi nejnáročnější fyzicky, ale to přebolí. Tělo je jen schránka, i když důležitá. V nemocnici čekáme na doktora a asi vypadám blbě, protože chce vzít do ordinace mě. 

Prosím vás pěkně, zachovejte mi Symbolic, zakonzervujte jej přesně v podobě, v jaké je. Jsem ve věku, kdy toho máme všichni hrozně moc. Občas potřebujeme vypnout, revitalizovat mysl, odbourat se. Letos jsem si uvědomil, že bez tohohle fesťáku bych už asi v dnešní době nepřežil. Je pro mě oázou, lázněmi, snem, na který se těším každý rok. Vyšetření manželce dopadlo dobře a na nebi byly černý mraky. Na chvilku, jako nějaké znamení, vykouklo slunce. Naděje existuje. Díváme se dopředu a já se moc těším na další ročník. Díky za vše! Váš Doctor Who, alias Mr. Prostenal!

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)



about BANDS on DEADLY STORM ZINE:

SORCERY

Recenze/review - SORCERY - Necessary Excess of Violence (2019)

Recenze/review - SORCERY - Garden Of Bones (2016)




BURIAL REMAINS

Recenze/review - BURIAL REMAINS - Spawn of Chaos (2020)




-----------------------------------------------------------------------------------------------

about SYMBOLIC FEST OPEN AIR on DEADLY STORM ZINE:








---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 23. ledna 2023

Info - BACK TO THE SYMBOLIC 2023 - Tři Dvory u Kolína - 25. - 26. 8. 2023


CZ: Chvíli nám to sice trvalo, ale věříme, že se vyplatilo si počkat! Těší nás, že Vám můžeme představit finální line-up letošního ročníku festivalu BACK TO THE SYMBOLIC 2023 v čele se Švédskou death metalovou legendou Sorcery, působící na scéně již od roku 1986, která ještě NIKDY v Čechách nezahrála a my máme obrovskou radost, že jejich "poprvé" bude právě u nás ve Třech Dvorech spolu s VILE Schizophreniaband, Mercyless , Obscenity - Death Metal est. 1989, Symbtomy , Burial Remains , Consecration , CORTEGE , FAECES , Typhus, Sectesy , Elysium , F.O.B. , Hells Band , Solar System Band , Dysangelium , Surgery , Mivedantal , Slaves of Passion!
Vstupenky v předprodeji na www.symbolic.cz
--------
EN: It took us a while, but we believe it was worth the wait! We are pleased to present the final line-up of this year's BACK TO THE SYMBOLIC 2023 festival, headed by the Swedish death metal legend Sorcery, who have been on the scene since 1986 and have NEVER played in the Czech Republic before, and we are very happy that their "first time" will be with us in Tři Dvory alongside many great bands!

tickets herewww.symbolic.cz




------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 26. srpna 2022

Report, photos, video - BACK TO THE SYMBOLIC 2022 - ELECTROCUTION, DECREPID, DEHYDRATED, SYMBTOMY, SECTESY - Tři Dvory u Kolína - 26. 8. - 27. 8. 2022


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


kompletní fotogalerie zde / all photos here:

Přiznejme si to. Patříme k vymírajícímu druhu a tenhle svět není dávno pro starý. Nejsme superhrdinové, neumíme svařovat ve vesmíru a stále otevíráme ženám dveře, aniž bychom si uvědomovali, že tím porušujeme křehkou genderovou rovnováhu. Děláme si srandu z věcí, o kterých se mnohde už jenom opatrně šeptá. S festivaly to mám tak, že mě nebaví ty, co se změnily v maškarní ples, ani ty, které jsou spíše politickým manifestem (doprava, doleva, kurvy jsou všude). Ale nevěšme hlavu (i kdyby nás věšeli). Pořád jsou menší fesťáčky, kde dobře vaří, mají pitelné pivo a muziku, která stojí za to. Zmiňme třeba jen skvělý volyňský (http://www.etef.cz/) nebo sušický (https://www.mortifilia.cz/metal-madness/). Na těch mi bylo vždycky dobře a všem je vřele doporučuji. 



Jak říká ten starej dobrej divočák a lamač ženských srdcí Sagvan Tofi: "Kdo pivo pije, muzice platí, vezmou ho do nebe, andělé svatí."....a i když Kamaráda do deště vyloženě nesnáším, tak v tomhle má naprostou pravdu. Každý dobrý festival má kolem sebe partu věrných fanoušků. Už nějaký čas patřím k ultras SYMBOLICu. Kdo jste četl mé předchozí reporty, asi víte, proč. 

Pátek 26. 8. 2022

Stárnu, vole. Byl jsem nemocnej, vole, ale mě nedostanou. Jedu! Chtěl bych se sice cítit jako největší klátič českého showbusinessu, Felix Slováček, ale nejde to. Vlastně mu závidím. Dáda byla za mlada kost, jestli se to tedy ještě může říkat. Moc nespím, vole, a cítím se pod psa, vole. A není to žádná drahá rozklepaná čivava, ale pořádnej death metalovej vořech, vole.

Čaj a dokonce kafe od kolegů z práce. Je hnusný, ale s přednáškou. Cestovalo po celé zeměkouli. Od kolumbijských dětí na plantážích, až přes vousaté baristy v hlavním městě k nám do kanclu. Mlelo se mlýnkem i pantem a na co že mám ten bágl. Jedu na festival, řeknu opatrně, protože očekávám zase smršť příběhů a zážitků. Ale ne, kolegové jsou spíše na úplně jiné věci. Tak mlčí a řeknou jen, aha.




Z dvakrát přes cibetku protažené Kolumbie se otřepu a je mi dobře až u mp3 přehrávače v mé krásné metalové ulitě. Podávány jsou staré pokrmy, které sice nevypadají tak vábně na umělých fotkách na instagramu (jako zmiňovaná káva té úplně nejlepší kvality), ale zase voní čerstvými hroby. Udělám, co je potřeba, dám oběd, na kterém se směju maníkovi v tričku Ortel a pak už jen čekám, až mi padne. U píchaček stojím sám. A těším se jako čert. Bude metal!

Cesta je nejlepší možná, protože mě vyzvedne můj dvorní kočí Michal. Neviděli jsme se dlouho a tak je o čem vyprávět. Vtípky létají vzduchem a někdy se až zardím, protože jsme tak šíleně "zakázaní", že se až stydím. Ale ne, to k našim cestám patří odnepaměti. Díky za odvoz starý barde! Bylo to moc fajn.

Ubytování máme v jednom pensionu v Kolíně. Na pohodu, se sprchou a záchodem. Holt, co si budeme povídat, pohodlí už si zasloužíme. I když moc dobře vím, že přicházím o část zábavy. A taky, dyk nemám stan! A kupovat novej, na pár dní v roce, to si radši pohovím v posteli. 

Rybník u Tří Dvorů je pro mě oázou. Jde na mě ale i nostalgie, protože areál je prodaný a akce je zde pravděpodobně naposledy. Potkávám kámoše i známé. Samý šedý vlas a vous, bříška zocelená v mosh-pitech. Dámy ale nestárnou, v tom jsem byl a budu vždycky gentleman, tentokrát vám na gender seru, přátelé. Vzpomeňme koneckonců opět na krále hnus - diskoték Sagvana a jeho tílko roztržené ve vaně: "Touhy prchavý jsooooouuuu...".

Pivo a pivo a korzování. Pomalu se mi na tváři rozprostírá blahosklonný úsměv. Popíjím a připadám si jako na srazu veteránů. Ale pořád lepší, než dodnes žrát Michala Davida, Františka Janečka a tuhle partu kreatur (vyndej se jak Dáda!).  Prokecám se celým dnem, normálně zapomenu na spoustu kapel. Dnes si jich dám jenom pár. Musím se šetřit. Už mi není dvacet. Nalákají mě až...

DEHYDRATED - bylo to opět setkání u staré rezavé urny, ze které kapela vymetla popel takovým způsobem, že jsem jenom stál, kýval spokojeně hlavou a usmíval se pod vousy. Protože přátelé, pokud budou podobné kapely, jako slovenští DEHYDRATED, death metal nezemře. Zahráno opět od srdce, s nadšením, s takovou tou černou jiskrou, která se podle mého nedá naučit. Bylo to surové, syrové, jako starý buldozer, po kterém zůstává jen zničená země. Netřeba dále popisovat, za mě snad jen - byli jste skvělí a nový zpěvák je démon!, jako vždy! Za mě poklona! It was a reunion at an old rusty urn from which the band had swept the ashes in such a way that I just stood there, nodding my head in satisfaction and smiling under my beard. Because friends, if there are no bands like Slovak DEHYDRATED, death metal will die. Played again from the heart, with enthusiasm, with that black spark that I think can't be taught. It was raw, raw, like an old bulldozer, after which only the destroyed earth remains. No need to describe it further, for me perhaps only - you were great, as always! My compliments!









SCHIZOPHRENIA - naladila a vypadl proud. Pak už nehrálo nic.

Někdy si připadám jako kočka (tak vidíte, nakonec nějakou superschopnost mám). Lépe se mi žije ve tmě. Jsem navyklý noci a jsem šíleně vysmátej. Přesně pro tyhle okamžiky mě baví pořád jezdit. Najednou nejsem postarší šedivý pán v tričku s lebkami, ale spíše Sandokan a všechny holky jsou Perly z Labuanu. Ukažte mi nějakýho tygra a já ho roztrhám na kusy. Kecáme, smějeme se, až nás bránice bolí. Pivo a pivo a sem tam nějaký paňáček, aby řeč nestála. S některými se vidím jen na akcích a některé jsem neviděl nikdy střízlivé (a střízlivý), ale blahoslavené budiž podobné chvíle. To na velkým fesťáku nezažijete. Tady jsou totiž jen srdcaři (nepleťte si prosím s rádoby srdcaři). Umrtvím se po skvělé hudbě alkoholem. Patří to k situaci, jako k mrtvému zimník. Ne, nedokážu si představit, že bych cucal pomelo a jedl jen zrní. Já musím řvát jako tur, lichotit holkám jako Sam Hawkins: "Myší oáásku". Jsem zpátky v devadesátkách, jsem nostalgický, každého bych objímal. A místo Satan říkám Sagvan. Měl bych jít spát. Ale nejdu...

Jak známo, tak ke tmě patří démon alkohol. Naše dobrá víra, že máme v Kolíně penzion vzala za své. Ten den spaly na pokoji jen naše batohy. Michal si lehl na podlahu do dodávky a mě ustali v předsíni. Zalehl jsem jak starý mafián na matračky. 

Sobota 27. 8. 2022

Spím tak tři hodiny a pak vylezu ven. Kolegové a mí kamarádi ze Slovenska už popíjejí pivo. Připojím se a posnídám bábovku a kakao (rozuměj pivo a párek). Jsem zase v tom. V tom krásným světě. To nezná a nemá ani Thor (Steinar, muhehe), ani Spiderman, ani Batman, dokonce ani kluci a holky z Babovřesek a Kameňáku. Mě nakonec ale stejně nejvíc štve, že na nás někteří koukají jako na zábavovku. To prosím vás ne, ani Horká kaše. Metal je úplně o něčem jiném! O čem? A co vám budu, volové, měli jste tu být. Je to legrace a silácký řeči a holky co jsou pořád ženskejma. Ale na mě nedejte, svět je dávno jinde. My si tu udělali jen takový malý ostrov normálnosti, s dovolením pěkně. 

Možná jsem starej mamut a vlk s vlkem, nadváhou, ale cítím se děsně pozitivně. Kolem, co svět světem stojí, zuří přetvářka a klam, politika, asociální sítě, debilové a krávy, agresivní cyklisti (bowden, elasto - graph style), bio matky (dítě je víc než člověk!), neomalení řidiči i majitelé čivav s kabelkama a já nevím kdo a co ještě, ale tady je mi fakt hrozně fajn. Opakuji se, ale musím, je to jako za starých časů. Pohoda, klídek, smích. A k tomu hudba, která stojí za návštěvu, za povšimnutí, za poslech. Inu, jdu na to. Proto jsem koneckonců také přijel. 

I REFUSE - death grindová mlátička z Polska dodržovala všechny náležitosti hraného stylu. Byl jsem přesně v náladě, kdy mi přišla jejich muzika k chuti. Představte si, že vám někdo vyřízne ze zad kus kůže a nasype do rány sůl. Tak songy od téhle smečky bolely ještě víc. K tanci a poslechu nám zahráli I REFUSE. A já mohu dodat jediné - bavili mě! Totální jatka! The death grind banger from Poland followed all the elements of the playing style. I was exactly in the mood when I found their music to my liking. Imagine someone cutting a piece of skin out of your back and pouring salt in your wound. Then the songs from this bunch hurt even more. REFUSE also played for us to dance and listen to. And I can add only one thing - they entertained me! Total slaughter!



MONASTERY - člověk se učí pořád něco nového, stále objevuje. Kapela hraje od roku 1989 a byla pro mě velkým překvapením. Absolutní oddanost klasickému death metalu. Nadšení, rychlost, ale i chladné melodie. Propracované skladby, které měly jediný účel - rozsekat vás na malé kousky! Kapela odvedla skvělé vystoupení. Surové, syrové, dynamické, s takovým tím starým feelingem, které umí jenom srdcaři. Jo, a stokrát říkám ano! Jako lavina, jako tsunami, po kterém zůstává jen zkáza! Takoví byli maďarští MONASTERY. One is always learning something new, always discovering. The band has been playing since 1989 and was a big surprise for me. Absolute devotion to classic death metal. Enthusiasm, speed, but also cool melodies. Sophisticated songs that had only one purpose - to cut you into small pieces! The band gave a great performance. Raw, raw, dynamic, with that old feeling that only heartthrobs can do. Yeah, and I say yes a hundred times! Like an avalanche, like a tsunami that leaves nothing but destruction! That's what Hungarian MONASTERY was like.




GORE THROWER - hrobníci od Matky boží! Ctitelé temnoty a hniloby. Obdivovatelé dlouhých stínů. Na pódiu stála kapela, která neznala slitování. Útočila pomocí rezavých riffů, zničujících bicích i bestiálního vokálu. Přehrabovali jsme se spolu ve starých kostech a já si užíval death metal, který byl tentokrát vytažený snad odněkud ze starých katakomb. Maďarská úderka na to šla velmi dobře, odvedla výkon, který mě nenechal na pochybách. Další jméno, ke kterému se budu rád vracet. Nemrtví zase jednou tančili na hrobech! Gravediggers of the Mother of God! Worshippers of darkness and decay. Admirers of long shadows. On the stage stood a band that knew no mercy. They attacked with rusty riffs, devastating drums and bestial vocals. We were digging through old bones together and I was enjoying the death metal, which this time was pulled from somewhere in the old catacombs. The Hungarian punchline went at it very well, delivering a performance that left me in no doubt. Another name I will be happy to return to. The undead have once again danced on graves!




SECTESY - severští death metaloví melodici z kolínských rovin. Kapela, která už je nějaký ten rok zapsána do paměti všech opravdových fanoušků smrti. Netřeba představovat, netřeba se nějak dlouze rozepisovat. Všichni je máme rádi, oni pokaždé odvedou dobrou práci a i tentokrát to nebylo jiné. Zombie nejdříve stály jen tak opodál, možná trošku ostýchavě, ale stačilo, aby zazněla první skladba a už to zase vřelo. Vždycky se mi líbily smečky, které umí nakombinovat chlad, temnotu s pořádným nářezem a v tom jsou SECTESY opravdoví mistři. Navíc si můžete i zazpívat s kapelou, protože songy mají skvělé melodie. Mrazilo mě v zádech, takže opět a jako pokaždé - vše v nejlepším pořádku! Nordic death metal melodics from the plains of Kolín. A band that has been burned into the memory of all true death fans for some years now. No need to introduce, no need to go into a long description. We all like them, they always do a good job and this time was no different. At first the zombies stood by, maybe a little shyly, but all they had to do was play the first song and it was roaring again. I've always liked the bands that can combine coldness and darkness with a real kick and SECTESY are true masters at that. Plus you can even sing along with the band because the songs have great melodies. It gave me chills, so again and as always - all in the best order! 






SYMBTOMY - prach a krev! Rakve a rezavé hřeby! Chlad z dlouho nevětraných hrobů. Sypalo to opět pěkně, na to vezměte jed! Líbí se mi, že jsou pánové a dáma každým dalším vystoupením lepší a lepší. Cítím v kostech, že se dočkáme ještě velkých věcí. U Kolína se odehrával starý rituál, návštěva nedalekého hřbitova. Mrtvoly byly vykopány, ale nejednalo se jen o klasické, dobré a slušně odvedené řemeslo. Nenechte se mýlit, pod povrchem bublala zkažená krev, mísila se se vztekem a nám nezbývalo než se kývat do rytmu, jako nějaké zombie. Podruhé s novým zpěvákem a musím říci, že je to přesně ten druh frontmana, který posouvá smečku zase o kousek dál. Nechme ale slov, ta jsou a byla vždy zbytečná. Tohle byla hudba pro všechny nemrtvé! Paráda, jako vždy! Dust and blood! Coffins and rusty spikes! The cold of long unventilated graves. It's sprinkled nicely again, take poison for that! I like the fact that the gentlemen and the lady are getting better and better with each performance. I feel in my bones that we're going to see more great things. There was an old ritual going on at the Cologne, a visit to a nearby cemetery. The corpses were dug up, but it wasn't just a classic, good and decent job. Make no mistake, there was tainted blood bubbling beneath the surface, mingled with rage, and we had no choice but to sway to the rhythm like some kind of zombie. Second time around with a new singer and I have to say, he's exactly the kind of frontman that pushes the pack just that little bit further again. But let's not mince words, they are and always have been unnecessary. This was music for all the undead! Great, as always! 










Recenze/review - SYMBTOMY - DEMO#2

ELECTROCUTION - nezapomínejme na to, že SYMBOLIC FEST byl vždy o splněných snech. Jeden se mi právě splnil. Najednou jsem se ocitl ve staré továrně, kde ožily stroje na zabíjení. Italové jsou na scéně velký pojem, jejich technický death metal je vždy skvěle zahraný. Jsem moc rád, že jsem se o tom mohl přesvědčit i naživo. Celé vystoupení jsem byl doslova hypnotizovaný. Jako v nějakém starém temném sci-fi. Bolestivé riffy, mocný vokál, bicí, u kterých se mi lámaly kosti. Je vám všem doufám jasné, kdo byl králem celého festivalu? Staří i moderní zároveň, divocí i mraziví. Takoví dokázali být pánové během několika okamžiků. Byl to masakr, konec světa, symfonie death metalu! Apokalypsa! Let's not forget that SYMBOLIC FEST has always been about dreams coming true. One just came true for me. Suddenly I found myself in an old factory where the killing machines came to life. The Italians are a big name in the scene, their technical death metal is always well played. I'm very happy that I could see it live. I was literally hypnotized the whole performance. Like in some old dark sci-fi. Painful riffs, powerful vocals, drums that broke my bones. I hope it's clear to all of you who was the king of the festival? Old and modern at the same time, wild and chilling. That's what the gentlemen could be in a matter of moments. It was a massacre, the end of the world, a symphony of death metal! Apocalypse!









Recenze/review - ELECTROCUTION - Psychonolatry (2019)



DECREPID - při vystoupení téhle skupiny se v areálu pořádně ochladilo. Alespoň tak jsem jejich smrtící kov vnímal já. Pánové nám citovali ze starých spisů, napsaných na lidské kůži. Kolem se procházely přízraky a z pódia k nám tekla černá krev. Skvěle napsané skladby, které se nejvíce hodí asi na pohřeb prokletých, zněly opravdu pekelně. Prosévali jsme prach zemřelých mezi prsty, modlili se k obrácenému kříži. A poklekli před jediným pravým death metalem, který existuje. Kapela do toho šla po hlavě a rozdrtila mé kosti na malé kousky. Bylo to mocné, divoké, temné a chladné jako čerstvý hrob! It got really cold in the venue when this band performed. At least that's how I perceived their death metal. The gentlemen quoted to us from old writings written on human skin. Ghosts walked around and black blood flowed from the stage towards us. The brilliantly written songs, probably best suited for the funeral of the damned, sounded truly hellish. We sifted the dust of the dead between our fingers, praying to the inverted cross. And knelt before the only true death metal that exists. The band went headfirst and smashed my bones into little pieces. It was powerful, fierce, dark and cold as a fresh grave! 








Recenze/review - DECREPID - Endless Sea of Graves (2020)



"Néééésnááááášíííím loučení.....": vyskočí mi v hlavě ta stará kurva Majkl Dejvid. Proč? Proč mi zase mozek dává na vědomí, že je konec? Já nechci! Bylo to moc krátký. Vždyť zítra zase budou všichni svařovat ve vesmíru, každý bude barista, budu poslouchat nekonečné příběhy o návštěvě v barber shopu, o bowdenech a každý, nehledě na pohlaví, bude bojovat proti všem. Z rádia budou řvát ty samé písně stále dokola, z internetu poteče hnis a lidi na ulicích budou jako zombie a všude budou draci, samí draci. Tentokrát se se všema objímám déle, než je obvyklé. Od minule totiž už někteří nejsou mezi námi. Pomalu odcházíme za lepším. Do katakomb, kde budeme pařit do skonání světa. Všichni kolem mě mají takové smutné úsměvy. Děkuji všem, kdo se o mě tak hezky starali. Dávám si poslední kofolu (pivo už do sebe nenatlačím), kynu rybníku, areálu, loučím se. Bylo mi tady vždycky dobře. Usínám rozjitřený jako stará bába. Hele, pořád se cítím silnej, ale v podobných chvílích jsem naměkko. S tím nic neudělám, nebudu vám přeci lhát. Nejsem žádnej kritik, ani novinář (třikrát se křižuju v obráceném gardu). Jdu, i když nerad, spát. Musím, mám dost. Dnešek byl pro mě hodně náročný. Dobrou, vole. 

Lidé a postavičky: Poklona a klobouček. Asi jsem si nestihl promluvit se všemi, omlouvám se. A jsou to právě lidé kolem Symbolicu a fanoušci, kteří dělají festival jedinečným. Děkuji moc kamarádi, s vámi vždy získává moje návštěva další rozměr. Bude na co vzpomínat.

Organizace: s výpadkem proudu nejde nic dělat. Schizophrenia zamrzela, ale vyšší moc neočúráte. Symbtomy se přeložili na další den a já vlastně nemohu nic jiného zásadního vytknout. 

Pivo, jídlo: Radegast mám rád a chutnal mi. Snídaně, oběd i večeře, vše v pořádku. Jen ta večeře, tu si moc nepamatuji. Tady jednoznačně velká pochvala.

Zvuk: na pohodu. Sem tam bylo něco trošku víc nahlas, ale celkově si nemám na co stěžovat. Dávám jedna mínus, ale to spíše kvůli tomu, aby mistr zvuku nezpychl.

Počasí, tlak, rosný bod: Jedna bouřka, sem tam mlha, občas dusno, ale staré pravidlo stále platí. Nejsem z cukru, to spíš jen abyste věděli, že i živly si řekly své.

Jedinou kritiku bych tak směřoval k tomu hajzlovi, co vykrádal stany. Hej kámo, víš o tom, že až tě někdo chytí, tak budeš hodně litovat? Pamatuj příště na to! Srát se s tebou rozhodně nebudeme. To jen, abyste věděli, že i pod růžovým lakem se občas ukrývá rez. 

Neděle 28. 8. 2022

Dobrý festival se pozná podle toho, že jej dělají dobří lidé a chodí na něj pohodoví fanoušci. To za prvé. Pak jde samozřejmě o kapely. Na Symbolicu je super, že se na něj jako nějací nomádi naučila jezdit zajímavá sorta lidí. Každý poslouchá trošku něco jiného, ale všichni jsou takoví, jak to jen napsat, obyčejný hovada, jako za starých časů. Nikdo na nikoho nemachruje, nikdo se nepovyšuje a i těch pár debílků si tam hýčkáme jako vlastní. Tahle země ani svět už dávno není pro starý a je hrozně moc dobře, že jsou ještě podobné akce. Až totiž nebudou, tak skončí metal, tak jsem jej měl vždycky rád. Pak už budu jen chodit do lesa, objímat stromy a vzpomínat. 

Jsem v Plzni a sedím u stolu. Dostanu oběd a všichni čekají, až budu vyprávět. Nedá mi to a musím jim na začátek říct. Víte, to co vám teď povím, se doopravdy stalo - žádnej Netflix, žádný vesmírní kovbojové, ani příšery. Jenom já, muzika a lidí, kteří stojí za to. Mluvil jsem asi hodinku. A pořád se usmíval. Sem tam si na něco radostně vzpomněl. Pak mi dcera řekla: "Tati, já ti tohle fakt závidím" A já jí zasněně odpověděl: "Máš co panenko, máš co...".

Děkuji za pozornost. Buďte dobří!

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


kompletní fotogalerie zde / all photos here:

-----------------------------------------------------------------------------------------------

about SYMBOLIC FEST OPEN AIR on DEADLY STORM ZINE:







------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

TWITTER