DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#symbolicfest. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#symbolicfest. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 26. srpna 2025

Report, photos, video - BACK TO THE SYMBOLIC 2025 - A CANOROUS QUINTET, DEAD HEAD, DEMONICAL, NECROTESQUE, MELANCHOLY PESSIMISM, SYMBTOMY - Tři Dvory u Kolína - 22. - 23. 8. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


kompletní fotogalerie zde / all photos here:

pátek 22. 8. 2025

Tři dny po minulém ročníku jsem stál uprostřed noci v nemocnici v Plzni a modlil se, aby vše dobře dopadlo. Naproti mě svítil měsíc, velký měsíc jako z hororu. Byl jsem ještě plný zážitků. V pavilonu, na který jsem se díval, byla psychiatrie a blázni řvali do tmy. Měl jsem strach. Do práce jsem šel rovnou. Zavolali mi během směny, abych se přišel rozloučit. Manželka byla na operaci a vypadalo to špatně. Když jsem ji držel za ruku, klepal jsem se. Nakonec vše dobře dopadlo, ale zůstal ve mě ještě dlouhou dobu velký stres. Pokaždé, když jsem se potřeboval nakopnout a vylézt z depresí, tak jsem si vytáhl ze vzpomínek, jako z nějakého šuplíku dobra a pohody, zážitky ze Symbolicu. 


Dnešní svět je divný, nahlížím na to pohledem čerstvého padesátníka. Lidé kolem mě jen čumí do mobilů, nadávají na všechno, ve zprávách jsou války, násilí, někdy mám pocit, že apokalypsa už dávno začala. Není to pravda, ještě pořád existují oázy, ve kterých nepotkáte blbce ani tupouny (no dobře, dva jsem potkal, ale pořád to je málo), místa, kde je fajn, kde se k sobě lidé chovají hezky a mile. Ano, takhle po mnoha ročnících vnímám Back to the Symbolic já. Jsou to hlavně fanoušci, kamarádi i známí, kteří mě donutí pokaždé vylézt z nory, rozhýbat již trošku opotřebované tělo. A také muzika, kterou nikde jinde neslyšíte. Každá návštěva pro mě vždycky hrozně moc znamená. Myslím to vážně kurva, tenhle rok byl náročný a děkuji osudu, bohu, satanovi a klidně i velkému dýňákovi, že se vše v dobré obrátilo. Zase jsem měl v životě jednou z prdele kliku. 


Blížíme se ke Kolínu a já se nějak podvědomě usmívám. Veze mě Michal, se kterým jsme se dlouho neviděli a tak je témat k rozhovoru spousta. Jako mladý jsem miloval dceru Četníka ze Saint Tropez. Pamatujete si ten díl, jak jedou do New Yorku a dostanou se do hippiesácké komunity? Každého objímají a říkají mu, miluji tě! Tak takhle si připadám já, když vlezu do areálu. Přestanu být robotem chodícím do práce a řešícím algoritmy všedního dne. Teď jsem sám sebou. Jakub zvaný Asphyx, guru záhrobních recenzí a rozhovorů. Nebyl bych to já, abych od začátku nedělal trošku problémy. Vytiskl jsem si poctivě vstupenku - z roku 2023. Dejte mi prosím pěkně někdo pivo, musím smočit svůj jazýček a také, k metalu to patří, bez toho není rock´n´roll. Následuje nekonečná zdravice s kamarády, se známými, seznamování, objímání. Čerpám energii. Na další rok, do práce, do života. Jsem jak malé dítě, ve světě, který připomíná klubko jedovatých hadů. Tlemím se. Srším a celým tělem mi projíždí neskutečně množství pozitivní energie. 


Dost ale bylo filozofování. Přijeli jsme hlavně na muziku. Už nejsem ani Gandalf šedý, prošel jsem proměnou v bílého. Tady můžeš být kýmkoliv. Hezkou holkou, milým klukem, lesbou nebo klidně koněm, všem je to jedno, hlavní je, že jsi v pohodě. Jak říkal v jednom díle Homer Simpson: "Carle, mě nevadí, že si černej, mě vadí, že si debil". A tady, kousek od Kolína, to fungovalo. Přijel jsem, jak jinak, hlavně na DEAD HEAD, DEMONICAL, A CANOROUS QUINTET, NECROTESQUE. Jsem tu, abych si zase splnil pár svých snů. Zemědělci mají dožínky, trampové potlach, myslivci poslední leč a my metalisté tělem i duší SYMBOLIC. A protože nechci být jako produkt současné doby, ve které se víc mluví než jedná, tak jdu rovnou i na nějaké ty kapely. 

TORTURED CORPSE - jak se vlastně stane z člověka sériový vrah? Kde se bere všechno zlo a špína, které vždycky vylezou na povrch jako nějaký hnis? Kapela z Polska, hrající syrový death metal ve staroškolském stylu. Opravdově, uvěřitelně, od srdce. Musím rovnou dodat, že jsem spokojený. Všichni odvedli skvělou zabijáckou práci. Kývám se spokojeně do rytmu, popíjím pivo, přesně takhle to mám rád, užívám si všechny ty morbidní melodie, chorobný vokál. Masakr v temné ulici! Tahle smečka na nás zaútočila ze zálohy a prokousla nám hrdlo!




How does a person become a serial killer? Where does all the evil and filth come from that always rises to the surface like pus? A band from Poland playing raw, old-school death metal. Genuine, believable, heartfelt. I have to say right away that I'm satisfied. Everyone did a great, killer job. I nod contentedly to the rhythm, sipping beer, just the way I like it, enjoying all those morbid melodies and sick vocals. Massacre in a dark alley! This pack attacked us from ambush and bit through our throats!

MELANCHOLY PESSIMISM - jedna z kapel, která mě provází celý můj hudební život. A taky brutální sázka na jistotu. Vždycky se mi na nich líbila určitá hravost, takový ten tah na branku, touha ničit hudbou. Pánové nemusí už dávno nikomu nic dokazovat, přesto přijeli, aby nám vyrvali všechny vnitřnosti z těla. Jsou to přesně cílené rány přímo na solar plexus! Divoké kytary, hlas raněné šelmy, melodie, které už mám dávno zadřené pod kůží. Smrt má mnoho podob, a ta, kterou nám přinesli tihle moravští bardi, byla hodně krutá, nekompromisní a hlavně skvěle zahraná. Kult!



 

SYMBTOMY - opět citovali ze starých death metalových učebnic. A dělali to s grácií, nadhledem, s přesností dobře seřízeného stroje na zabíjení. Staré mrtvoly, kterých je v polích okolo Kolína jistě pohřbeno velké množství, znovu ožily a přišly se podívat mezi nás, kteří ještě stále trošku žijeme. Bylo to opět náležitě divoké, syrové, s tradičním feelingem a plesnivou patinou. Mám to takhle stejně nejraději, máme to v krvi všichni, já i kapela. Za mě osobně se jednalo o další ze záseků, na které budu rád a dlouho vzpomínat. Souhlasí se mnou všichni, kteří nedobrovolně odešli z tohoto světa - oběšení, utopení, zastřelení. Death metal, který probudil všechny nemrtvé!




Dejvy žádá Duzl o ruku, já se na to těším už několik týdnů a potom...posedli mě alkoholoví démoni a vše jsem propásl . Mrzí mě to, ale znáte mě....achjo. Tak ať vám to klape a příští rok na svatbě se budu moc těšit. 

DEMONICAL - zase mi jednou popraskaly všechny kosti v těle. Byl jsem pohřben zaživa za zvuků ledových a temných švédských melodií. Absolutní nasazení všech členů, skvělý výkon zpěváka, víka od rakví, která nadskakovala radostí nad tím, že kolem nás znějí syrové severské motivy. Jako bych byl někde daleko v lesích, na starém pohřebišti. Na DEMONICAL bylo, je a vždycky bude spolehnutí. Pánové působili jako jezdci apokalypsy, kteří se přijeli pomstít za všechny příkoří, která byla na vojácích temnoty spáchána. Tohle byla dokonalá esence toho, co mám na tomto stylu tolik rád. Mráz se mi dostal do vnitřností, roztrhal mě na malé kousky. Old school swedish death metal par excellence! 





 

Once again, every bone in my body cracked. I was buried alive to the sounds of icy, dark Swedish melodies. The absolute commitment of all members, the singer's great performance, the coffin lids jumping with joy at the raw Nordic motifs sounding around us. It was as if I were somewhere far away in the woods, at an old burial ground. DEMONICAL was, is, and always will be reliable. The gentlemen seemed like horsemen of the apocalypse who had come to avenge all the injustices committed against the soldiers of darkness. This was the perfect essence of what I love so much about this style. The chill got into my guts and tore me to pieces. Old school Swedish death metal par excellence!

Kdo by chodil spát, když máme svátek radosti. Muzika ve mě postupně doznívá a neskutečně si užívám podmanivou atmosféru, génius loci, který dělají lidé i prostředí. Organizátoři i fanoušci. Všiml jsem si jednoho fenoménu posledních let. Jezdí sem i někteří, kteří třeba metal ani neposlouchají. Samotné holky, dámy i ženy. Chápu je, chápu je všechny. Jsou to totiž lázně, do kterých když vstoupíte, tak se budete rádi a často vracet. Korzuji, natřásám se smíchy, je mi fajn, moc fajn. Jen občas hledám na nebi měsíc, abych mu poděkoval, že jsme všichni celý rok přežili. Potkám spoustu známých, mluvím s nimi a cítím z nich jakousi blaženost. Proč to takhle nemůže být všude? Proč? Bylo by krásně na světě. V hlavě si vytvářím sci-fi příběh, že by tomu tak opravdu bylo. Pomalu, polehounku uléhám na matraci, která je pro mě takovou jistotou a záchytným bodem (díky moc za ni, Dášo i Dejvy, mé staré kosti vám skládají hold). Moc nespím. Najednou je všude zase světlo. Je ještě pátek a nebo už sobota? A proč si pokaždé naplánuji, že nebudu tolik zlobit, že se ovládnu, nechám tělo také odpočinout a pokaždé to dopadne takhle? Mám slabou vůli a nebo jenom radost, že tu jsem? Netuším, jediné co vím je, že jsem byl zase jak carský důstojník. Amen.

sobota 23. 8. 2025

Závidím mladým mužům jejich sebeovládání. Oni třeba tolik nepijí nebo vůbec, hlídají si váhu, kalorie, čistí si mysl, sebe rozvíjejí se. Na všechno mají google a gemini. Já mám jenom bolavou hlavu, v hubě jak v polepšovně a i když je matrace v pohodě, tak mě bolí kyčel. A co udělá starý metalový pes? No, jak bych to jenom... Dá si další pivo, aby se nakopl, protože vážení, já vyrostl na Lemmym. Mám mladé lidi rád, ale někdy mě štvou s tím, že jsou moc vážní, že se moc prožívají. Prdel musí bejt i kdyby fotra věšeli! Chápeš kámo? Pomalu se narovnám a hledám výčep. Lehce posnídám, opláchnu se. Pak zjistím,  že jsem ztratil telefon. Stydím se, ale nakonec vše dobře dopadne. Napíšu domů jednoslovnou SMS - žiju. Po druhém pivu se jak nějaký alkáč oklepu a je mi zase fajn. Pomalu přecházím na absintovou limonádu.

Areál se pomalu probouzí. Holky si jdou čistit zuby. Jsou pomuchlané, ale pro mě stejně krásné. Neznám nic hezčího, než ráno na festivalu. Ozvěny včerejšího dne. Hergot ty vypadáš snad ještě lépe než ve tmě, chce se mi říct, ale už je to jiné. Je moc vidět a trošku se stydím, co jsem to zase vyváděl? Mám milé opice, ale někdy jsem možná až moc ostrý. Miluji černý humor. Rozjíždím se pomalu, chrchlám jak starý naftový motor nebo Jawa 350, kterou vytáhl kdysi děda z garáže jen na svátek. Peristaltika střev se dává do normálu, mysl se jasní, ruce jsou pevné. Ještě za to umím vzít. Díky za každé nové ráno, vy volové!

Kecáme o včerejšku, těšíme se na další kapely. Už nám mnohým není dvacet, spíše je to jak na srazu veteránů. Staré nášivky, milióny zážitků. Jo to já když jsem byl tenkrát v 98 na kapele xy, to bylo úplně jiný. Podobných úryvků zaslechnu v éteru spoustu. Jen si tak na chvilku sednu. Chce se mi zvednout ruce k nebi, poděkovat Velkýmu Dýňákovi, za to, že podobné akce ještě vůbec existují. Srdce mi tepe trošku hlasitěji než jindy. Také cítíte tu sílu sounáležitosti? Já ano. Musím také zaskočit na nějaké ty kapely. 

BLOODY OBSESSION - zajdu na ně s pivem v ruce. Už jsem tuhle kapelu několikrát viděl. Pokaždé to byla stará poctivá vražda. Spokojený jsem i tentokrát. Řeže to, pálí to, ve skladbách je potřebný tlak i energie. Za mě uříznutý palec nahoru a celkové zhodnocení - kurva dobrý!



DYSANGELIUM - dráhu téhle kapely sleduji již od jejich počátků. Přežili jsme spolu personální změny, spoustu skvělých koncertů a musím říct, že mě jejich tvorba stále baví. Pánové v sobě mají něco neklidného, originálního, jakousi uhrančivou melodičnost. Umí šokovat, mají dobré skladby, zároveň všechno odsýpá a nezapomíná se ani na mrazivé melodie. Vystoupení jsem si užil po všech stránkách. Je vám doufám jasné, že jsem tuhle kapelu následoval stejně jako věřící Jimiho Jonese na posledním albu. Bylo to epesní! Potvrzuji a dávám opět vysokou známku kvality. 



NECROTESQUE - představitelé staré holandské death metalové školy a také kapela, kterou mám moc rád. Pánové totiž umí kombinovat ve svých skladbách surovost a temnotu takovým způsobem, že mě pokaždé přikovou ke zdi. Už jsem je jednou na koncertě viděl a byla to jízda přímo do pekla. Tentokrát mi přišlo jejich vystoupení ještě lepší. Démoničtější, ostřejší, divočejší. Tohle je přesně definice toho, co mám na death metalu rád, říkám si v hlavě vlastně po celou dobu, co stojím pod pódiem. Nahrubo nasekaná tma, totální zlo, riffy ostré jako břitva, bicí, které vám vystřelí mozek z hlavy. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Je to totální masakr, od začátku, do konce. Trepanace lebky!





Representatives of the old Dutch death metal school and also a band that I really like. These guys know how to combine rawness and darkness in their songs in such a way that they always blow me away. I've seen them live once before and it was a ride straight to hell. This time, I thought their performance was even better. More demonic, sharper, wilder. This is exactly what I love about death metal, I keep thinking to myself as I stand under the stage. Roughly chopped darkness, total evil, razor-sharp riffs, drums that blow your brains out. Nothing is superfluous, nothing is missing. It's a total massacre, from start to finish. Skull trepanation!

DEAD HEAD - když pánové vylezou na pódium, usmívám se. Jsme jedné krve, oni i já. Neubráním se dojetí. Splněný sen, definice death a thrash metalu v podobě, v jaké koluje i v mých žilách. Vlastně ani nedokážu jejich koncert hodnotit s nadhledem. Ostré riffy mi rozvibrují celé tělo, líbí se mi nadšení, ta radost, opravdovost, uvěřitelnost, autenticita. Tlak a energie, které k nám stékají dolů, pohlcují nás, jsou jako špinavá řeka, jako jedovatí hadi. Bouchám se do prsou, jsem jako po zásahu elektrickým proudem. Tohle jsou přesně ty chvíle, kvůli kterým rád poslouchám muziku, kvůli kterým jsem stále pravověrný. Jsem nadšený, jsem v jiné dimenzi. Umírám a znovu se rodím. Některé texty umím, tak je zpívám spolu s kapelou. Hlídám vstup do podsvětí jako starý prašivý pes Kerberos už skoro 35 let a vystoupení jsem si neskutečně užil. Klaním se až k zemi a děkuji. Vynikající! 




 

When the guys climb onto the stage, I smile. We are of the same blood, they and I. I can't help but be moved. A dream come true, the definition of death and thrash metal in the form that flows through my veins. In fact, I can't even evaluate their concert with detachment. The sharp riffs vibrate through my whole body, I like the enthusiasm, the joy, the sincerity, the credibility, the authenticity. The pressure and energy that flow down to us, engulf us, are like a dirty river, like poisonous snakes. I pound my chest, I feel like I've been struck by an electric current. These are exactly the moments that make me love listening to music, that keep me faithful. I am excited, I am in another dimension. I am dying and being reborn. I know some of the lyrics, so I sing along with the band. I have been guarding the entrance to the underworld like the old mangy dog Kerberos for almost 35 years, and I enjoyed the performance immensely. I bow down to the ground and thank you. Excellent!

Dejvy oznamuje, že příští rok je desátý výroční Symbolic a přijedou BENEDICTION a XENTRIX. Myslím si, že zase není co řešit, co myslíte?

A CANOROUS QUINTET - ještě ani nevydýchám DEAD HEAD a je tu další legenda. Melodický death metal s nezaměnitelnou atmosférou. Tohle nikde jinde nezažijete, jenom tady, teď v tuhle chvíli, v téhle konstelaci hvězd a nastavení vesmíru. Švédská šlechta, muzikanti od pánaboha, ale hlavně muzika, kterou jsem hltal už jako mladý kluk. Spousta známých melodií, stačilo vždycky, aby kapela začala a v hlavě mi naskočilo pokračování, jako bych měl všechno dávno zakódováno v genech. Víte, tohle jsou právě ty chvíle, kdy i my, co chodíme na koncerty poctivě dlouhé roky, znovu ožíváme. Je to něco nového (alespoň u nás v Čechách), zajímavého. Samotný koncert potom splňoval mé nevyšší nároky. Když jsem se rozhlédl kolem sebe, nebyl jsem dojatý sám. V mnohých tvářích jinak drsných ksichtů bylo možné vystopovat velké množství opravdové radosti. Jen teď, v tuhle chvíli. Bylo to dokonalé, opět moc děkuji. 





 

I haven't even caught my breath from DEAD HEAD and here comes another legend. Melodic death metal with an unmistakable atmosphere. You won't experience this anywhere else, only here, right now, in this constellation of stars and the setting of the universe. Swedish nobility, musicians sent from God, but above all, music that I devoured as a young boy. Lots of familiar melodies, all the band had to do was start playing and the rest popped into my head, as if I had it all encoded in my genes long ago. You know, these are the moments when even those of us who have been going to concerts faithfully for many years come alive again. It's something new (at least here in the Czech Republic), something interesting. The concert itself met my highest expectations. When I looked around, I wasn't the only one who was moved. In many of the otherwise tough faces, it was possible to see a great deal of genuine joy. Just now, at this moment. It was perfect, thank you again.

HELLS BAND - již několik let si nechci připustit, že by se mi mohla líbit kapela, která je revivalem. Nejde mi to přes pusu, jenže když se procházím kolem, tak se opakovaně vracím a stojíce bokem najednou zjišťuji, že i když není vše dokonalé, tak na mě skladby fungují. No, dobře no, kurva, bylo to dobrý. Hele, ale uvědomujete si, že jsem právě přiznal, že nejsem takovej tvrďák? Bylo to moc fajn. Díky. 

Vždycky, když zažiju něco podobného, musím se trošku uklidnit. Dát si pivo. Klidně bych byl chvilku někde sám, vše si vstřebal, nechal v sobě usadit. Toulám se areálem, sleduji rozesmáté tváře fanoušků i kapel. Bavím se dobře, sednu si na lavici a zase hledám měsíc mezi mraky. Kde se schováváš? Chtěl bych ti znovu říci díky. Z rozjímání mě vytrhnou kamarádi. Už jsem zase ve víru noci, vtipkuji, tělo sice už finišuje, mele z posledního, ale jsem starý vytrvalec. Sice si nehlídám kalorie, ani nemám sebeovládání a sebekontrolu současných mladých mužů, ale snad je se mnou aspoň prdel. Objímám celý svět. Ano, jsou chvíle v životě lidským, kdy jsem šťastný. Opravdu šťastný. Je to právě teď. Všem to říkám, řvu to do ticha i do tmy. Měl bych jít spát, ale objeví se Petřín, v ruce lahev a jen kývne. Jsem opravdu slabé povahy a ihned podléhám. A taky je pěkná kláda, sedíme až do 4 hodin a je to taková sranda, že mě bolí bránice. 


Natáhnu se potom na záda a sepnu si ruce na prsou jako kdyby mě měli uložit v rakvi. Vlastně ani moc nespím, klepu na matračce kosu, jsem spíš v takovém tom podivném stavu mezi bděním a sněním. Vydržím tak až do rozbřesku. Možná je to muzikou, alkoholem nebo kombinací obojího, ale připadám si, jako bych byl mimo naši dimenzi. Možná sem i zemřel? Netuším...

Nový areál se povedl, líbí se mi tam, i když jsem spíš konzervativní, nerad měním zaběhnuté pořádky, ale paráda. Nějaké připomínky? Ano, možná by bodly rakety a kdyby byly příští rok i sprchy, bylo by to super. Osobně mi to tak nějak nevadí, ale myslím, že holky, no znáte to. Jinak byla organizace na výbornou. Petřín je kamarád, znám jej dlouhé roky i celý jeho team a přesto musím znovu napsat - jsi borec, jídlo bylo zase super, jak někdo říkal, děláš ze Symbolicu food festival. Skvělé bylo placení čipem, osobně už spoustu let jakoukoliv hotovost odmítám, posunulo to celou akci o level výše, tohle si pochvalovali snad všichni.

Pivo a absintová limonáda cajk!

Zvuk byl super a to jsem se zpočátku stanu trošku bál. Za mě třeba takoví DEAD HEAD doslova zabíjeli. A nejen oni. Někdo mi říkal, že přišlo cca 450 lidí. Zajímavá byla třeba parta Rakušáků, co se loučili se svobodou. Metal neposlouchal nikdo a líbilo se jim u Kolína tolik, že už mají vstupenky na příští rok. Nebo trojice z Hamburku, která se vrací opakovaně. Přijel i basák Asphyx, zahlédl jsem Čurbyho, a další a další. Zkrátka a dobře, dámy a pánové, byla zde samá vybraná společnost. 

Neděle 24. 8. 2025

Viděl a zažil jsem ve svém životě již mnohé, ale letošní SYMBOLIC ve mě bude rezonovat ještě dlouho. Určitě jsem se nestihl rozloučit se všemi. Omlouvám se. Potkal jsem vás ale zase hrozně moc. Vždycky se těším. Jste moje krevní skupina. Mnohé vás beru jako vlastní rodinu. Je mi tak trošku smutno, když odjíždíme. Rozebíráme zážitky a usmíváme se. Bože, bylo toho zase tolik. Musím to nějak vstřebat. Uložil jsem si všechno do šuplíku, do svého trezoru v mozku. A až bude zase někdy ouvej nebo jen tak, až potkám nějakého debila, tak si vzpomínky vytáhnu. Budu se usmívat jako malé dítě. Kdy už budu moc zase přijet? Děkuji vám všem. Svým čtenářům především, je už jenom malý zázrak, že ještě v dnešní době čtete. Děkuji ale i všem známým, kamarádům, kapelám, všem které jsem potkal a byli jste na mě milí a příjemní. Ani nevíte, jak si toho vážím. Držte se! 



about bands on DEADLY STORM ZINE:

TORTURED CORPSE:






MELANCHOLY PESSIMISM:






SYMBTOMY:






DEMONICAL:









DYSANGELIUM:








NECROTESQUE:











DEAD HEAD:






about SYMBOLIC on DEADLY STORM ZINE:











Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)



---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 14. srpna 2025

Info - BACK TO THE SYMBOLIC - Tři Dvory u Kolína - 22.- 23. 8. 2025!

 



BACK TO THE SYMBOLIC - Tři Dvory u Kolína - 22. - 23. 8. 2025!

7.ročník festivalu BACK TO THE SYMBOLIC proběhne tradičně v malebném prostředí Koupaliště ve Třech Dvorech u Kolína s jedinečnou atmosférou, géniem loci a kapelami, které v Čechách ještě nikdy nehrály!

Hell-o!!! Ač by se mohlo zdát, že se toho kolem festivalu v poslední době moc neděje, ve skutečnosti se pod povrchem vaří něco velkého... Po měsících ticha přijde pomyslná bouře! Všechno, co jste milovali na předchozích ročnících, tentokrát exploduje v ještě intenzivnější podobě. Připravte se na tvrdé riffy, divoké moshpity, rozmanitou nabídku piv, vyhlášenou festivalovou kuchyni a již tradičně nezapomenutelnou atmosféru kolem Třídvorského koupaliště, která vás dozajista pohltí...
Line-up nabitý kapelami jako A Canorous Quintet ze Švédska, (kteří zahrají v čechách úplně POPRVÉ), stejně jako Dead Head z Nizozemí. Dále se na našem podiu objeví švédští velikání Demonical, Holandští Necrotesque , Polští Tortured Corpse a špička naší domácí scény v čele s MELANCHOLY PESSIMISM, Anime Torment, Symbtomy a mnoha dalšími...
Jste připraveni napsat další kapitolu metalové historie? My ano…

info: 

about bands on DEADLY STORM ZINE:

TORTURED CORPSE:

Recenze/review - TORTURED CORPSE - Cavernous Lobotomy (2024)





MELANCHOLY PESSIMISM:






SYMBTOMY:

Report, photos, video - MASTER, SYMBTOMY - Parlament club, Plzeň - 7. 12. 2024





DEMONICAL:










DYSANGELIUM:








NECROTESQUE:











DEAD HEAD:






about SYMBOLIC on DEADLY STORM ZINE:











---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 23. srpna 2024

Report, photos, video - BACK TO THE SYMBOLIC 2024 - GATES OF ISHTAR, MERCYLESS, IN PAIN, MORBITORY, SYMBTOMY, CUTTERRED FLESH - Tři Dvory u Kolína - 23. - 24. 8. 2024

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


kompletní fotogalerie zde / all photos here:

Sedím jen tak u stolu a nasávám atmosféru. Už jsem potkal pár kamarádů a prohodil spoustu slov. Najednou, jakoby se všechno zastavilo. Možná i celá planeta (ať už kulatá nebo placatá). Stav beztíže, možná. Tohle jsou přesně ty momenty, proč do té roviny u Kolína pořád jezdím. Kapely, prostředí, lidé. Všichni si přijeli užít to co já, alespoň tak vypadají. Někdy přemýšlím, jací jsou fanoušci symbolického festivalu ve svých soukromých životech. Jsme tady, abychom se díky muzice, kterou milujeme, setkali, probrali život, vylezli ze svých ulit, z mnohdy těžkých osudů. Já si zkrátka nemůžu pomoc. Stále to cítím. Pradávná síla soudržnosti. Pospolitost, která se už skoro nikde nevidí. 

Poznámka autora - s většinou vystupujících máme u nás na stránkách rozhovory. Stačí dočíst report až do konce a dole pod článkem jsou odkazy.

Author's note - we have interviews with most of the performers on our website. Just read the report to the end and there are links below the article.

Možná nám mnohým kornatí tepny, máme problémy si udržet váhu, možná se z nás postupně stávají starci, co budou jednou křičet na mraky. Zatím ale můžeme. Píšu to dopředu, abych nezapomněl. Nebude to totiž dlouho trvat a budu asi opilý. Vzduchem ke mě doléhá smích. Ano, smích. No řekněte, kolikrát se za den od srdce zasmějete? Já se tlemil celý víkend. Byla to jízda od začátku do konce.

S koupí vstupenky jsem musel opět otálet. To víte, život je někdy pěkně těžký. Ale nepřijel jsem sem, abych si stěžoval. Nejsem přeci dnes tolik častý píčovač ani vysírač, kterých už je na koncertech taky někdy až příliš. Ne tak u Kolína. Byla to pohoda. Jako když si sednete na chalupě do křesla pod kaštan, díváte se do zeleného a čtete si oblíbenou knížku. A k tomu vám hraje kapela, co ji máte rádi.


Budeš čumět do blba nebo si dáš panáka? Vytrhne mě někdo z bohulibého rozjímání. Dám si, i když je normálně nepiju. Tady, tady je to jiné. Rodinné, osobní, příjemné prostředí. Možná ne dokonalé a děsně profesionální, ale o to víc pro moji maličkost přitažlivé. Vracím se k pivu a kamarádům, které tolik rád vidím. Kurva nedojímej se, bojuj, dokud popírači vesmíru nezakážou všechny globusy. 

Vyjel jsme v pátek ráno vlakem z Plzně, pak mě vzal z Prahy Míra. Nalehko, měl jsem slíbeno, že budu moci ulehnout jako Don Carleone na matračku. Vždycky se tu o mě hezky postarají. Vylezeme z auta a jako dva baseti se hrneme k výčepu. Nepijeme jako dámy s ohnutým malíčkem, padá to do nás jak Němci do krytu. Objímáme se s ostatními, jak to holky děláte, že vůbec nestárnete? 

Jdu pozdravit k Dášu, kterou jsem rok neviděl a už se mi stýskalo. A za mnou se objeví Bohouš, toho času alias Gary Holt z Exodus. Je to velký překvapení, známe se snad třicet let. Těším se na kapely, těším se, až se budu potácet nocí kolem rybníka, až mě bude bolet celý člověk. Jsem tu správně - ve správný čas na správném místě. Znovu otevírám náruč a nějaký čas zapomínáme i na to nejdůležitější, proč jsme přijeli - na muziku. Nechci se fakt dojímat, ne, možná ten střední věk, počátek andropauzy, nevím. Nazdar vy kluci slovenský, ahoj Moravo, čau Pražáci zapražený. Jak se všichni máte? 

Neviděli jsme se dlouho, jezdím jen na malé koncerty. Když je čas a možnost. Napadá mě taková blbost - tenhle reálnej svět je fakt o hodně lepší, než umělá monstra na instagramu. Musím to někomu říct, chci být vtipnej. Vybraná společnost kolem mě se zasměje a protože nálada je nadmíru dobrá, zajdu i na hudbu. Na tu jsem koneckonců přijel hlavně. Dejvy a jeho věrní mě stále umí nalákat. Já vím, moc nás už není, málokdo se zajímá o death metal cíleně, ale my to takhle zkrátka máme nastavené. Jsi srdcař? Pokud odpovídáš kladně, tak si musel být mezi námi. Pro tebe je taky tento report určen a sepsán. 


pátek/Friday - 23. 8. 2024

HADEM PRO MÉHO MUNGA - muzika zcela mimo můj záběr. Jen basa a bicí. Kapelu vidím pokaždé jen zde a opět jsem nadšený. Neznám lepší úvod, kluci mě naladili na tu správnou notu. Bylo to strhující, pestré, divoké i melancholické. Jak si jen račte přát. Odcházím nadšený. 



GLUTTONY - starodávná márnice byla otevřena s velkou energií i tlakem. Klasický smrtící kov ze severu, zahraný s morbidní elegancí starých mistrů. Lebky pukaly tlakem, kosti praskaly v divokých rytmech a já si zase jednou uvědomil, že moje srdce patří do devadesátých let minulého století a na sever. Skvělé vystoupení, u kterého tančily všechny zombie. The ancient mortuary was opened with great energy and pressure. Classic death metal from the north, played with the morbid elegance of the old masters. Skulls cracked with pressure, bones snapped in wild rhythms, and I realized once again that my heart belonged in the 1990s and up north. A great show that had all the zombies dancing.






FLESHLESS - jsem už nějaký čas neviděl. Je pro mě vždy velmi příjemné se znovu ujistit, že je death grindový mlýnek na maso velmi dobře seřízen a že je vše v nejlepším pořádku. Bylo to surové, maniakální a skvěle zahrané. Ostatně jako vždy.




SYMBTOMY - na žádném hřbitově v okolí Kolína jsem nikdy nebyl, ale moc dobře vím, jak to tam vypadá. Proběhla další z veřejných exhumací. Z pódia opět ztékaly nejen do starých pavučin zahalené melodie, ale i špína a smrad z dlouho nevětraných hrobů. Pánové a dáma jsou ve formě, kdy je na ně spolehnutí a pokaždé mě překvapí, jak jim to hezky sype. Buldozer, který odkryl další hromadné pohřebiště. I have never been to any cemetery in the vicinity of Kolín, but I know very well what it looks like. There's been another public exhumation. Not only the melodies wrapped in old cobwebs, but also the dirt and stench from the long unventilated graves were again flowing from the stage. The gentlemen and lady are in fine form where they can be relied upon and I'm always surprised at how nicely they pull it off. The bulldozer that uncovered another mass burial site. 




IN PAIN - tihle švédští prašiví psi hlídají vstup do záhrobí od roku 1992. A dělají to stále s takovým tím opravdovým nadšením, které se nelze naučit. Musíte jej mít v sobě. Představte si bestii, která spala dlouhé roky v plesnivých katakombách. Právě se probudila, vylezla na pódium a roztrhala nás na kusy. Mrazivé melodie, surový zvuk, žádné slitování. Old school, zahraný od srdce a s velkým nadšením a opravdovostí. Stál jsem uprostřed davu nemrtvých! These Swedish mangy dogs have been guarding the entrance to the beyond since 1992. And they still do it with a real enthusiasm that can't be taught. You have to have it in you. Imagine a beast that has slept for years in moldy catacombs. It just woke up and came on stage and tore us to pieces. Chilling melodies, raw sound, no mercy. Old school, played from the heart and with great passion and sincerity. I was standing in the middle of a crowd of the undead!







Už jsem asi blekota a jekota, ale rozhodně nejsem sám. Možná máme víc letokruhů jako stromy v alejích, ale pořád rádi pokecáme. Obcházím kamarády, seznamuji se s novými lidmi. Je to jako ve filmu Good bye Lenin, ve kterém se povedla vytvořit iluze starých dobrých časů. Na Symbolicu je to podobné. Zlatý devadesátý. Jasně, že je v tom kus nostalgie. No a co má jako bejt? My máme aspoň na co vzpomínat. Mladým zůstane jen imaginární otisk někde v cloudu. A tak se snažím, natřásám, nechce se mi spát, uondám sebe i všechny kolem mě. Padám na matračku jako zabitý, otáčím se na bok, protože jsem slíbil, že nebudu chrápat. Snad se tak nestalo. Nevím proč, ale zdá se mi o festivalu. Všimli jste si, že ze Symbolicu ještě není maškarní s maskami? Těžká noční filozofická úvaha. 


sobota/Saturday - 24. 8. 2024

Aby vás všechny husa kopla! Sotva stihnu vypít jednu limonádu a už je tu zase pivo a a panáky u kluků z Moravy, k tomu metal jako řemen a kopec srandy. Pak se přesunu k Janě a Zbynďovi, kteří mě také velmi příjemně pohostí. Moje každoroční předsevzetí, že se budu víc hlídat, bere opět za své. Ne, nemám napuchlé nohy, ani rozlámané tělo, u mě přichází únava až několik dní po akcích (a to jen v podobě dlouhého spánku). Sedím zase u stolu a navazuji pomalu na včerejší den. Musím udržovat hladinku v potřebné míře. Balancuji, abych nebyl ožralý a nebo nedej bože střízlivý. Není totiž nic horšího, než metalista abstinent narvaný informacemi z různých nekonečných podcastů. To by mi někdy jeblo. Uvolni se, dej si pivo, pohoda, žádnej stres. Ten zůstal za branou, někde v polích, se všemi těmi blbečky z facebooku, kteří nikdy nic neudělali, ale hubu mají plnou keců. Překonám lehký bolehlav a kostitřas a jsem zase v plné formě. Původně jsem vám chtěl napsat lehce kritickou zprávu o stavu českého undergroundu, ale neudělám to. Nechce se mi. Index debility je totiž poslední roky stejný, jako všude jinde a jedu je už tolik, že nemá cenu jej šířit ještě víc dál. Howgh. Zůstanu pozitivní, jak hippie na Woodstocku. Víte proč? Protože můžu a chci!

KLAN - znovu obnovená, mrtvou vodou politá kapela, na kterou jsem byl hodně zvědavý. Zklamání rozhodně nenastalo. Naopak, koncert byl povedený, předkládaný kov smrti ukovaný poctivě a s takovou tou samozřejmostí, kterou v sobě mají smečky, které věří ve svoji morbidní práci. Co dodat? Snad jen, doufám v nové album. Klasika, zahraná velmi uvěřitelně!




CUTTERRED FLESH - měl jsem pocit, že mě tihle brutalisté svázali, přikovali na zeď a celou dobu koncertu ze mě tahali vnitřnosti. Dostali se i do mé hlavy, způsobili tam pěknou spoušť, aby mě nakonec pohodili jako kus nepotřebného masa bokem. Zazněl nejen brutální death metal, ale i deathcoreové pasáže a lehká progresivita. Jako celek výborné. Jedna z našich nejlepších českých kapel současnosti. Bez debat! Bylo to hodně kruté, devastující a totálně masakrující! I had the feeling that these brutalists tied me up, pinned me to the wall and pulled my guts out of me for the whole concert. They even got inside my head, wreaked havoc there, and finally tossed me aside like a piece of useless meat. There was not only brutal death metal, but also deathcore passages and light progressiveness. As a whole excellent. One of our best Czech bands of today. No doubt! It was very cruel, devastating and totally massacring! 






GLOOM - chvilka temného oddechu s mlhavým odérem. Mám pro tuhle slovenskou gothic rockovou kapelu slabost. Rád si čtu ve svém pokoji a užívám si pochmurnou atmosféru, kterou dokáží vytvořit. Povedla se jim i u Kolína. Vlastně to pro mě ani nebyl koncert, spíše rozjímání, zamyšlení se. Stál jsem jen tak s pivem v ruce a nevnímal svět okolo. Nádhera, díky moc pánové! A moment of dark respite with a misty odour. I have a soft spot for this Slovak gothic rock band. I like to read in my room and enjoy the gloomy atmosphere they can create. They succeeded at Cologne as well. Actually it wasn't even a concert for me, more of a contemplation, a reflection. I just stood there with a beer in my hand and didn't notice the world around me. Wonderful, thank you very much, gentlemen!




TORTHARRY - těžkotonážní bombardér s nápisem Tortharry na boku přiletěl, vybombardoval bez varování celý festival a zase odletěl. Je až s podivem, jak jsou pánové stále silní ve svých základech, jak neztratili za všechny ty roky drive ani feeling. Naživo vždy dobří, zkušení bardi, bez kterých si vlastně ani nedovedu české festivaly představit. Rozkaz zněl jasně - vše zničit starým death metalem! Výsledek - spálená země!



MORBITORY - až jednou moje tělo opustí tento svět a rakev bude zajíždět do země, chtěl bych, aby mi podobné smečky hrály na pohřbu. Mám tenhle starodávný, pavučinami opředený death metal moc rád. Pro mě osobně se jednalo o jeden z nejlepších koncertů SYMBOLICU. Pánové přišli, zahráli první riff a já byl ztracen. V záhrobí, ve starých katakombách, mezi hroby, na kterých byly nápisy jak starých kontinentálních kapel, tak i těch severských. Byla to v podstatě dokonalá esence toho, co mám na stylu zvaném death metal tolik rád. Temné, chladné, surové. Old school death metal forever! When my body leaves this world one day and my coffin goes into the ground, I'd like to have a similar pack playing at my funeral. I love this ancient, spider-webbed death metal. For me personally, this was one of the best SYMBOLIC shows. The gentlemen came on, played the first riff and I was lost. In the beyond, in the old catacombs, amongst the graves that had inscriptions of both old continental bands and Nordic ones. It was basically the perfect essence of what I love so much about the style called death metal. Dark, cold, raw. Old school death metal forever!






MERCYLESS - na francouzské hrobníky jsem se těšil asi nejvíc. Už jsem je několikrát viděl a i historicky se u mě jedná o jednu ze srdcových kapel. Naposledy jsme se setkali v roce 2017 v Praze a již tehdy jsem si potvrdil, že tahle death thrash metalová legenda je stále ve skvělé formě. V sobotu to bylo ještě lepší. Ta atmosféra, která se vznášela kolem, během celého vystoupení, byla nakažlivá, podmanivá, neskutečně mrtvolná a chladná. Byl jsem na starodávném mystickém obřadu. Krvavý rituál, hudba, která se mi zadřela pod kůži i do podvědomí. Vynikající, opojné, hnilobné, totálně smrtící. Byl jsem proklet a moje tělo zůstalo bez duše. Absolutní kult! I was probably most looking forward to the French gravediggers. I've seen them a few times and historically they are one of my heart bands. The last time we met was in 2017 in Prague and already then I confirmed that this death thrash metal legend is still in great shape. On Saturday it was even better. The atmosphere that hovered around, throughout the whole show, was infectious, captivating, incredibly deadpan and chill. I was at an ancient mystical ceremony. A bloody ritual, music that dug under my skin and into my subconscious. Delicious, intoxicating, putrid, totally deadly. I was cursed and my body was left without a soul. An absolute cult!








GATES OF ISHTAR - jsou kapely, které se zapsaly do historie a stačilo jim vydat pouze tři alba. Z toho poslední v roce 1998. Takže kazety, MTV, doba mého mládí, nostalgie. Švédi znovu koncertují a jednalo se o první akci u nás v Čechách vůbec. Vlastně to byla povinnost nejen pro všechny pamětníky, ale také pro všechny, kteří to myslí s death metalem vážně. Já vlastně nemám moc co k jejich vystoupení dodat. Byl jsem až příliš pohlcen vzpomínkami. V hlavě mi vyskakovaly znovu skladby, které jsem jako mladý kluk drtil ve svém walkmanovi. Byl jsem hodně zvědavý, těšil jsem se moc a nakonec, když už se hrálo, tak jsem byl nadšený. Přiznávám, neubránil jsem se dojetí. Nemůžu za to. Je to i kus mého života. Severský death metal, ledový vichr z temných lesů, hudba, která mě rozdrásala do krve! Děkuji. There are bands that have made history and only had to release three albums. The last one in 1998. So cassettes, MTV, the days of my youth, nostalgia. The Swedes are performing again and it was the first ever event in the Czech Republic. Actually, it was a must not only for all those who remember, but also for all those who are serious about death metal. I don't really have much to say about their performance. I was too engrossed in memories. Songs that I used to crush in my walkman as a young boy popped up in my head again. I was very curious, I was looking forward to it a lot, and in the end, when it was played, I was excited. I admit, I couldn't help but be moved. I can't help it. It's a piece of my life, too. Nordic death metal, the icy blast from the dark forests, music that tore me to the blood! Thank you.








Kolem deváté večer jsem měl lehkou krizi, kterou bych přičítal skoro pěti desítkám let na mém hrbu. A tak se několikrát otřepu a ono to přejde. Pokaždé, když dohraje poslední vystupující, tak je mi tak nějak smutno. Jasně, opět jsem neviděl všechny, ani to nejde, ale vybral jsem si jich dost a po této stránce jsem velmi spokojený. Já už nepotřebuji zažít po sto padesáté stejnou kapelu. Rád objevuji, jsem spokojený, že je nejen death metal stále živý, vznikají nové smečky, pořád se něco děje. Narovnám záda a jdu opět korzovat, smát se. Jsem jak Oldřich Nový. Zavřete oči, odcházím. Těžko se to popisuje, to byste museli zažít. Byl takový kopec srandy, že jsem se chvílemi dusil smíchy - s Martinou, s Klabim, s Morbitory, s Dášou (snad jsem na někoho nezapomněl). Navíc, to byl smích upřímný. Od srdce, vy volové! A to se počítá nejvíc. Mám spoustu nepublikovatelných hlášek, černého humoru (který se z nějakého důvodu pomalu odevšad vytrácí). Nejsme žádní přizdisráči a šli jsme do toho naplno. A to dokonce tak, že jsem zas usnul během asi půl minuty. To je dar od boha a pivo. Dobrou. 


Prostředí - Na topole nad jezerem seděl vodník pod večerem: „Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť." Ano, pro mnohé je to jen kačák a stará budova, ale pro nás, co sem jezdíme už roky, zenová zahrada. 

Zvuk mi přišel v pořádku, organizace jako vždy na jedničku, návštěvnost velmi dobrá. Zastavme se ale na chvilku u jídla - je o mě všeobecně známo, že jsem mlsnej kocour. Nemůžu za to, jako malého mě rozmazlovaly babičky a tetičky. Ten ranní salát byl skvělej! A nejen on. Tak to vidíte, formální a důležité věci jen tak zběžně přeskočím, protože byly v pořádku a u pokrmů se zastavím, protože to byl food festival. Navíc s milou a hezkou obsluhou. 

Pivo Radegast - cajk!

Kritika - sedím tu doma, je pondělí odpoledne. Už proběhla moje základní údržba. A celou dobu marně přemýšlím, co bych festivalu vytkl? Prostě nevím, nemůžu na nic přijít. Sorry jako. Možná snad jen, odpoledne mi svítilo pod pódiem do obličeje slunce, večer a v noci zase světlomety. Pak nemaj bejt ty fotky mázlý, žejo. 

Poděkování - nejdřív bych rád poděkoval rodině, že jsem mohl vyrazit. Nebylo to lehké. Potom svému trenérovi, masérce, psychologovi...ne to už si dělám srandu. Nejsme na Oscarech. Tak jinak. Milý symbolický týme. Bylo mi opět velkou ctí. Víte, ono už to pro mě není jenom festival někde v polích u rybníka. Je to osobní a srdcová záležitost. Velká poklona před tím, jak to děláte. Jsme zkrátka jedné krve a moc si vážím toho, že jste mi opět přivezli super kapely (a že jsem se zase mohl takhle krásně a elegantně ožrat). Ať už si hubená nebo vegetarián, ať uctíváš Satana nebo velkého dýňáka, pokud jsme spolu pronesli pár milých slov, patří dík i tobě, můj milý kamaráde/ko. Zvláštní poděkování potom patří všem mým čtenářům. Jste skvělí. Pořád koukám jak vyoraná myš, kolik lidí dnes ještě čte. Ještě nejsme ztracení! 

Míro a Bohouši, vy dva plantážníci, nebýt vás, nebylo by to ono! Tohle byla opět zlatá sestava. Díky moc za vše. 

Odvezen do Prahy, přesedám na vlak na Plzeň. Usmívám se. Jsem mimo své tělo. Nevnímám vysírače a píčovače kolem sebe. Usmívám se a ještě tomu tak nějaký čas bude. Lázně Symbolic opět splnily svůj účel a já pokaždé, až mi bude ouvej, tak si na ně vzpomenu. Mějte se co nejlépe a děkuji moc za pozornost! 


about bands on DEADLY STORM ZINE:

GLUTTONY
Recenze/review - GLUTTONY - Cult of the Unborn (2018)

SYMBTOMY
Recenze/review - SYMBTOMY - DEMO#2

IN PAIN

CUTTERRED FLESH

GLOOM

MORBITORY

MERCYLESS


about SYMBOLIC on DEADLY STORM ZINE:










Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)



---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine