DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 9. srpna 2021

Recenze/review - SUPREME CONCEPTION - Empires of the Mind (2021)


SUPREME CONCEPTION - Empires of the Mind
EP 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Četl jsem kdysi v jedné sbírce povídku, ve které se lidé ztráceli v zrcadlovém labyrintu. Odejít mohli jen dvěma způsoby. Buď se nechat rozsekat strojem na zabíjení a nebo vstoupit do jiné dimenze. Každý chtěl samozřejmě to druhé, ale když se jim to povedlo, tak to bylo ještě horší, bolestivější, trýznivější. Pamatuji si, že jim tam kupříkladu pomalu zabodávali do hlavy ostré hroty. Nekonečné šílenství, temná zběsilá katarze. 

Když jsem přes měsíc s přestávkami poslouchal po 12 letech se navrátivší SUPREME CONCEPTION a jejich nové EP "Empires of the Mind", často jsem si na starou sci-fi povídku vzpomněl. Death metal je krásný v tom, že si v něm každý extrémní posluchač najde to své. Někdo má rád staré prašivé hroby a jiný zase dokonalé stroje na zabíjení. Čeští maniaci patří do té druhé skupiny (stejně jako třeba OBSCURA, ARCHSPIRE, GOROD, ARKAIK, BEYOND CREATION). Při poslechu s tím musíte počítat. Kapela jde na dřeň, za hranu, hledá v labyrintu zvaném lidská fantazie nová zákoutí. 


Jak asi všichni víte, kapela je složena ze samých zkušených muzikantů (DESPISE, IMPERIAL FOETICIDE, INTERVALLE, BIZZARE a GARBAGE DISPOSAL - Michal Kusak, HEAVING EARTH - Martin Meyer, bicí nahrál Aaron Stechauner - ex RINGS OF SATURN, live THE FACELESS a o masivní, ostrý a hutný zvuk se postaral jeden v tomto stylu z nejpovolanějších - Chris Donaldson z CRYPTOPSY). Dost ale bylo opisování promo materiálů. Pro mě osobně je stejně nakonec nejdůležitější hudba. Nutno říci, že se klukům povedla parádní deska. Svěží, neotřelá, pečlivě vystavěná a s perfektními hráčskými výkony. Hrozně oceňuji, že nepřevážila forma nad obsahem, songy mají jasnou strukturu, postupně gradují, pálí a žhnou. Na rozdíl od mnohých podobných smeček si SUPREME CONCEPTION zachovali i tradiční death metalovou živočišnost. Při poslechu si opravdu připadám jako v povídce z úvodu. Běžím labyrintem a chvílemi se ztrácím, propadám panice, abych nakonec spočinul v nekonečné temnotě vesmíru. Nahrávka není prvoplánová, musí se jí nechat čas, musí uzrát a potom se k ní budete rádi a často vracet. Lidstvo momentálně prochází velkou proměnou  - a já z alba cítím přesně takové emoce. Přemýšlivé, inteligentní, neklidné, černé. A to vše se odráží jako v popraskaném zrcadle ve skvěle napsaných kompozicích. Co si víc může posluchač moderního death metalu vlastně přát? "Empires of the Mind" je deskou, která vás vezme na dlouhý, temný a chladný výlet do jiné dimenze! 


Asphyx says:

I once read a short story in a collection in which people were lost in a mirror labyrinth. There were only two ways to leave. Either get chopped up by a killing machine or enter another dimension. Everyone wanted the latter, of course, but when they did, it was even worse, more painful, more agonizing. I remember, for example, sharp spikes being slowly driven into their heads. Endless madness, a dark, frenzied catharsis.

Listening to SUPREME CONCEPTION and their new EP "Empires of the Mind" for over a month on and off, I often remembered the old sci-fi story. Death metal is beautiful in that every extreme listener can find their own thing in it. Some like old dusty graves and others like perfect killing machines. Czech maniacs belong to the latter group (like OBSCURA, ARCHSPIRE, GOROD, ARKAIK, BEYOND CREATION). You have to take that into account when listening to them. The band goes to the core, beyond the edge, looking for new corners in the labyrinth called human imagination.


As you all probably know, the band is composed of all experienced musicians (DESPISE, IMPERIAL FOETICIDE, INTERVALLE, BIZZARE and GARBAGE DISPOSAL - Michal Kusak, HEAVING EARTH - Martin Meyer, drums recorded by Aaron Stechauner - ex RINGS OF SATURN, live THE FACELESS and the massive, sharp and dense sound is taken care of by one of the most competent in this style - Chris Donaldson from CRYPTOPSY). But enough of copying promo materials. For me personally, the music is the most important thing anyway. I have to say that the guys made a great album. Fresh, fresh, carefully constructed and with perfect performances. I really appreciate the fact that the form didn't prevail over the content, the songs have a clear structure, gradually graduating, burning and glowing. Unlike many similar packs, SUPREME CONCEPTION also retained the traditional death metal animalism. Listening to them, I really feel like I'm in the story from the introduction. Running through the labyrinth and at times getting lost, panicking, to finally rest in the endless darkness of space. The recording is not a first draft, it has to be given time, it has to mature and then you will come back to it gladly and often. Humanity is going through a great transformation at the moment - and I feel exactly that emotion from the album. Thoughtful, intelligent, restless, black. And all this is reflected like a cracked mirror in the brilliantly written compositions. What more could a modern death metal listener ask for? "Empires of the Mind" is a record that takes you on a long, dark and cold trip to another dimension!

tracklist:
1. Beyond the Antediluvian
2. Harboring the Fractured Transcendence
3. Transgression I: The Underlying Identity
4. Transgression II: Self-Discovery
5. On the Path to Divinity

band:
Michal Kusak - vocals; lyrics
Martin Meyer - all guitars, bass; music

Aaron Stechauner - session drums
Jaroslav Petrik - guest vocals

Chris Donaldson & The Grid Productions - mix and mastering
Orion Landau - cover artwork


News! - ALTARS ABLAZE – exkluzivní premiéra na Josefstadtu



ALTARS ABLAZE – exkluzivní premiéra na Josefstadtu

Tento víkend (12.8. – 14.8.) se v Josefově představí nová tuzemská black / death metalová akvizice – ALTARS ABLAZE. Sestavu tvoří známí a ostřílení muzikanti a jejich tvorba pod zástavou ALTARS ABLAZE bude pro mnoho lidi překvapením.

Premiéra v sobotu 14. srpna v 15:40 na Octagon Stage.



----------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

neděle 8. srpna 2021

Recenze/review - NOCTAMBULIST - The Barren Form (2021)


NOCTAMBULIST - The Barren Form
CD 2021, Willowtip Records

for english please scroll down

Když ke mě otočila svoji tvář, neměla oči. Přesto jsem cítil její pohled. Zohavené tělo, které se otáčelo ve špinavé stoce. Kolem se vznášela neskutečná bolest a také nasládlý zápach smrti. Pak promluvila, tiše a opatrně, jakoby se pořád bála. Chvíli jsem nevěděl, jestli sním a nebo jsem vzhůru. Jenže tomu tak opravdu bylo. Rozmlouval jsem s mrtvou. Krve by se ve mě nedořezal, měl jsem opravdu strach, bál jsem se vlastního stínu. Cítil jsem se úplně stejně, jako při nové desce amerických black death metalistů NOCTAMBULIST.

Na letošní nahrávku jsem se opravdu těšil, protože předchozí album "Atmospheres of Desolation" (odkaz na recenzi je dole pod článkem) jsem rád a často protáčel ve svém přehrávači. Mám rád black death metalovou temnotu, líbí se mi nekonečné chodby podsvětí. 


NOCTAMBULIST se zaobírají smrtí ve stejné podobě, jako to dělají jejich kolegové SULPHUR AEON, ARTIFICIAL BRAIN, BLOOD INCANTATION, ULCERATE, SUFFERING HOUR. Na pevných, tradičních death metalových základech jsou dále vystavěny atmosférické black metalové plochy. Album žhne a pálí zevnitř, kýžený efekt se dostavuje až po několika setkáních, deska není rozhodně záležitostí jen na několik poslechů. Procházím se černou mlhou, někde v opuštěných močálech. Sem ústí stoka pod vaším městem. Další těla, další tváře bez očí. Stíny jsou dlouhé a bestie se ukrývá v nicotě. Kapela dokáže napsat zajímavé a neotřelé motivy, jen to od posluchače vyžaduje soustředění a schopnost rozkrýt jednotlivé vrstvy. Při poslechu mám pocit, že je mi promítán starý hororový film. Odehrává se v něm pradávný rituál, vše je černobílé - dobro proti zlu a jako vždy v death metalu asi víte, kdo vyhrává. Brodím se po kolena ve špinavé stoce, dusím se zkaženým vzduchem. Umírám a znovu se rodím a poslouchám u toho pořádně nahlas desku "The Barren Form". Myslím, že se opět povedla. Když ke mě otočila svoji tvář, neměla oči. Přesto jsem cítil její pohled. Zohavené tělo, které se otáčelo ve špinavé stoce. Kolem se vznášela neskutečná bolest a také nasládlý zápach smrti. Black death metal, který smrdí zkaženou krví!


Asphyx says:

When she turned her face to me, she had no eyes. Yet I could feel her gaze. A bent body turning in a dirty gutter. The pain was incredible, and so was the sweet smell of death. Then she spoke, quietly and carefully, as if she were still afraid. For a moment I didn't know if I was dreaming or awake. Only it was true. I was talking to the dead. The blood wouldn't have finished in me, I was really scared, scared of my own shadow. I felt exactly the same as I did during the new album of American black death metallers NOCTAMBULIST.

I was really looking forward to this year's release, because the previous album "Atmospheres of Desolation" (the link to the review is below the article) I liked and often played in my player. I like the darkness of black death metal, I like the endless corridors of the underworld.


NOCTAMBULIST deal with death in the same form as their colleagues SULPHUR AEON, ARTIFICIAL BRAIN, BLOOD INCANTATION, ULCERATE, SUFFERING HOUR. On solid, traditional death metal foundations are further built atmospheric black metal surfaces. The album glows and burns from the inside, the desired effect comes only after a few sessions, the album is definitely not a matter for just a few listens. I'm walking through a black fog, somewhere in the deserted swamps. This is the mouth of the sewer below your town. More bodies, more faces without eyes. The shadows are long and the beast hides in nothingness. The band can write interesting and novel themes, it just requires concentration and the ability to peel back the layers. Listening to it, I feel like I'm being shown an old horror movie. There's an ancient ritual going on, everything is black and white - good versus evil, and as always in death metal, you probably know who's winning. I'm wading knee-deep in a filthy sewer, choking on tainted air. I'm dying and being born again and listening to "The Barren Form" really loud. I think it's done well again. When she turned her face to me, she didn't have eyes. Yet I could feel her gaze. A bent body turning in a dirty gutter. The pain was unreal, and so was the sweet smell of death. Black death metal that stinks of corrupted blood!

about NOCTAMBULIST on DEADLY STORM ZINE:


Tracklist:
01. Exordium
02. Depletion
03. Infinitesimal
04. Engulfed
05. Contrivance
06. Dissolution

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý jedenáctý - Kateřina třetí


Příběh tří stý jedenáctý - Kateřina třetí

"Když mi slíbíš, že se staneš policajtem, tak mě můžeš dnes večer ošukat": pošeptá mi Markéta do ucha na rauchpauze. Komplex na zeleném trojúhelníku má několik kuřáren. Chodíme tam o přestávkách. Sice jsme trnem v oku všem slušňákům, ale na to si začínám pomalu zvykat. Na strojárnu ten rok přijali skoro tři sta lidí. Půlka už odpadla. Po dvou měsících. Chtěl jsem to taky zabalit, nic moc mě tady nedrželo, neměl jsem moc kamarádů. Kromě George a Karlose jsem nikoho neznal. Markéty byly vlastně dvě. Jedna z Domažlic, druhá z Tábora. Ta z Domažlic byla vysoká skoro jako já, měla velký prsa a vůbec byla tak nějak smyslná. Poděkoval jsem za nabídku a nasadil si sluchátka. Policajtem fakt nechci bejt. Nabídky ale využil jeden kolega ze staršího ročníku. Aneb v ženských se fakt nevyznáte. 

Vše se posunulo do stereotypu. To jsem tenkrát fakt nemusel. Škola od pondělí do čtvrtka, v pátek jsem zdrhal dřív ze cvičení. Abych to stihl do Boleslavi. Za Esterkou, se kterou jsme se sice jako rozešli, ale touha byla pořád silnější než já a vlastně i ona. Cestou jsem přečetl hroznou spoustu knih z boleslavské knihovny. Pořád tam pracovala Klára, můj dávný erotický sen. Copak o to, trošku zestárla nebo lépeji, dozrála v překrásnou dospělou ženskou. Pro mě ale bylo nejdůležitější, že na mě počkala, nezavřela ještě a nechala mě vybrat knihy na další týden. Večer mě čekala brigáda, ráno v sobotu divočení s ještě rozespalou Ester, spánek spravedlivých a v noci zase továrna. Peníze byly, copak o to, ale byl jsem stahanej jak starej kůň. V neděli jsem padal na hubu, ale stejně zavítal v Plzni do nějakýho pajzlu, vyndal se a spal u někoho v Plzni. Většinou na podnájmu u George.

Pamatuji si to přesně. Byl to šok, blesk z nebe. Možná zázrak? Nebo pomsta? Měl jsem v diskmanu Krabathor, to si pamatuji přesně. Švihl jsem sebou přímo na chodbě. Šla proti mě. Kateřina třetí. Vypadala úplně stejně jako Kačenka. Pohyby, chůze, vlasy, oči, všechno. Nejdřív jsem si myslel, že vidím přízrak, že jsem se už úplně zbláznil, ale byla to pravda. Dal jsem si do hlavy, byl to šok. Vůbec si mě nevšimla. Byla to vůbec pravda? Čtenáři mých vzpomínek si pamatuji na první Kateřinu, tu jsme tak nějak ještě dětsky milovali všichni úplně na začátku naší party. Zabil ji blázen, co utekl z Kosmonos, bylo to tenkrát šílený. O druhé Kačence nemusím nic psát, byla mojí první láskou, krásnou dívkou, miloval jsem ji a opustila mě v autě, které jsem naboural já. Pořád se mi občas vracely vzpomínky. Tak se mi nedivte, že jsem sebou švihl, to by zamávalo s každým.

Na nohy mi pomohla Markéta z Tábora. Koupila mi v bufetu vodu, pivo tam neměli a ptala se mě, co se mi stalo. Byla přítulná, hodně přítulná. Jako nejdřív na mě všichni koukají jako na vyvrhele a dneska po mě vyjedou dvě holky a potkám zjevení? Co se to děje? Spustila se mi krev z nosu, táborská slečna doběhne s kapesníčkem na záchod, namočit jej. Zakloním hlavu a ptám se Boha, Satana i všech démonů, co se děje. Proč mě trápíte? Špatný bylo, že se nejednalo o žádný přelud, ale o reálnou dívku. Prostě by mohla mojí Kačence dělat dvojnici. Tedy co do vizáže. Šel jsem do hospody a děsně se ožral. Ze žalu. Všechno se mi vrátilo a šíleně to bolelo. Bral jsem Kateřinu třetí jako osud, znamení. Byl jsem hrozně hloupej. Naivní a mladej. Bohužel.

Začal jsem ji hledat a nikde nebyla. Šílel jsem. Vysnil jsem si, jak spolu budeme, jako nějakej magor. Uvnitř mě to vřelo. Trápil jsem se. Až najednou, více méně náhodou...i když, kdo ví. Jsem se ocitl na jednou cvičení a ona seděla úplně vzadu. Klepaly se mi ruce, podlamovaly nohy. Bože ta podoba, ty pohyby. Zjevení. Sedl jsem si ob jedno sedadlo k ní a o přestávce ji oslovil. Blekotal jsem zmateně něco o tom, co jsem zažil, cítil, myslel si. Podívala se na mě a v tom pohledu nebyla žádná laskavost, ani nebyl krásně kaštánkový, jako kdysi u mé milé, ale by v něm chlad a zlo. Velmi jedovatě, ošklivě, hnusně mě poslala do příslušných mezí. Nehodlá se zahazovat, natož bavit s někým, kdo má dlouhý vlasy, džísku, kdo smrdí cigárama a očividně není z dobré rodiny. Byl jsem v dalším šoku. Nečekal jsem to, vysnil jsem si něco jiného, hezkého. 

Kateřina třetí byla zlá. Nevím jestli ze své podstaty nebo výchovou, ale byla typem ženy, která si jde tvrdě za svým, neohlíží se napravo ani nalevo. Žádná vřelost, empatie, dobro, ano, nic takového. Byl jsem jako prokletý. Metal jsem najednou poslouchal pouze smutný, knihy četl filozofické, hodně o smrti a utrpení. Krmil jsem se tmou. Navenek jsem vypadal jako samotář, který když už něco řekne, tak všichni kolem padají smíchy, ale uvnitř jsem byl rozervanej, až to bolelo. Začal jsem blbnout, ztratil jsem díky ní hrdost. Nadbíhal jsem jí, asi se i vtíral. A ona si se mnou hrála. Jako kočka s myší. Využívala mě a já bláhově pořád věřil tomu, že se jednoho dne promění v moji Kačenku. Stačilo by tak málo. Bylo to děsivé, hrozné, chvílemi jsem si připadal, že se zblázním. Nemyslel jsem na nic jiného. 

Mozek je dosud neprobádaný, lidská mysl dokáže věci, o kterých dodnes nevíme. Ocitl jsem se v temném snu. Upnul se na Kateřinu třetí. Chodil jsem za ní jako pejsek. Kupoval ji pivo, snažil se s ní mluvit jako s kdysi mojí milou. Obě Markéty si toho všimly. Měl jsem jít za nimi, normálně zdravě si zašukat a nic neřešit, třeba by z toho časem něco vzniklo. Přemlouvaly mě, mluvily do duše. Ty se trápíš, říkal i George a usmíval se, až do chvíle, kdy si se mnou a Kateřinou třetí vyšel do hospody. Pak mi nadával. A nebral si servítky. Jakube, nebuď blbej, tohle není ženská pro tebe. To je sucubus, vysaje tě, zničí a zahodí jako špinavej hadr. Jenže znáte mě, nedám si nic říct, jsem hlava dubová, musím si všechno osahat, narazit, ochutnat. Jdu do toho po hlavě, všechno nebo nic.

Jestliže jsem měl do té doby samé štěstí na ženský, tak už to neplatilo. Nová zkušenost, dalo by se říct, ale hrozně nerad na to vzpomínám. Bylo to hodně ošklivý. Bavilo jí svádět mě, třeba políbit, svíjet se přede mnou a pak vyhodit na ulici. Spal jsem několikrát mezi bezďákama na nádraží. Řekla mi třeba, že je doma sama, abych v pátek nikam nejezdil. Odvolal jsem brigádu, vyfikl se jako elegán, utratil spoustu peněz za večeři a myslel si, že se spolu vyspíme. Moc jsem chtěl, hrozně moc. V jejích pokoji, kde byly na stěnách děsiví obrázky masek a panenky jak z hororů se mi najednou vysmála. Všechno jsem si nechal líbit. Mladej, blbej, zamilovanej. Orala se mnou jak chtěla. Taková byla moje poslední noční můra. Kateřina třetí.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 7. srpna 2021

Recenze/review - AT THE GATES - The Nightmare of Being (2021)


AT THE GATES - The Nightmare of Being
CD 2021, Century Media Records

for english please scroll down

Někdy se člověk ocitne v situaci, kdy jej obestře nekonečný smutek. Když ztratíte někoho blízkého. Čím nahradit prázdné místo? Pořád tomu nemůžete uvěřit a nemáte na nic chuť. Jakoby se mysl i tělo ponořily do temnoty a vy jste nahlédli na onen svět. Setkání se smrtí vždycky bolí. Silný chlap najednou chce být sám a zakrývá lesklé oči. Nepomáhá chlast, nepomáhá vůbec nic. Možná jen hudba, ta občas dokáže zalepit prázdná místa.

Přesně tohle se mi stalo u nové desky švédských melodiků AT THE GATES. Odešel mi dlouholetý kamarád a já nevěděl, jak dál. Nechtělo se mi poslouchat nic nového, utápěl jsem se několik dní v prázdnotě. "The Nightmare of Being" mě ale vytrhlo z bolesti a pomohlo mi opět se postavit na nohy. K muzice si musíme vypěstovat osobní vztah, na neosobní popisné hodnocená zkrátka nevěřím. Já i můj kamarád jsme muziku vždycky poslouchali srdcem. 

AT THE GATES se opět povedlo namíchat mix melancholie, melodického death metalu, tradičních postupů i progresivních pasáží, kterými kapela poslední roky oplývá. Výsledek je pro moji maličkost doslova ohromující. Vznáším se spolu s kapelou na svěžích, neotřelých temných melodiích, užívám si vznešenost, eleganci, kterými tahle smečka vždy převyšovala ostatní. Z desky je cítit, že ji skládali zkušení muzikanti (Tomas Lindberg je za mikrofonem výborný!), kteří se stále dokáží vyhnout rutině a napsat motivy, které jsou ostré a chladné jako břitva ve vašem břiše. O zvuku, obalu a dalších základních věcech netřeba mluvit, vše je v nejlepším pořádku. Mě se ale nejvíc stejně líbí, že mě Švédové nenechají ani na chvilku v klidu. Jednou jsem napnutý, jindy smutný, mám vztek. Ano, novinka se mi usadila vzadu v hlavě, stejně jako staré nahrávky, které máme všichni tolik rádi. Líbí se mi hrozně i přístup, celkové vyznění a dojem, jakým na mě "The Nightmare of Being" působí. Vzpomínám na vše hezké, na hádky, prolétám se nočními můrami. Každý starý metalista tohle zná. Přinesete si domů CD, zatemníte pokoj a odstřihnete celý svět. Pak se ocitnete v jiné dimenzi, v krvavé řece, která vás pohltí. A přesně tohle se mi stalo i s novým albem AT THE GATES. Neexistuje nic jiného, jenom muzika. Melodický death metal, který vám vytrhne srdce z těla! 


Asphyx says:

Sometimes one finds oneself in a situation where one is overwhelmed by endless sadness. When you lose someone close to you. What can you do to fill the void? You still can't believe it and you don't feel like doing anything. It's as if your mind and body are plunged into darkness and you've glimpsed the other world. Death always hurts. A strong man suddenly wants to be alone and covers his shiny eyes. Booze doesn't help, nothing helps. Maybe just music, sometimes it can fill in the blanks.

That's exactly what happened to me with the new album by Swedish melodic AT THE GATES. A longtime friend of mine passed away and I didn't know how to go on. I didn't want to listen to anything new, I was drowning in emptiness for days. But "The Nightmare of Being" pulled me out of my pain and helped me get back on my feet. We have to cultivate a personal relationship with music, I simply don't believe in impersonal descriptive ratings. My friend and I have always listened to music with our hearts.


AT THE GATES have once again managed to mix a mix of melancholy, melodic death metal, traditional methods and progressive passages, which the band has been brimming with in recent years. The result is literally overwhelming for my little one. I soar along with the band on lush, unadulterated dark melodies, enjoying the grandeur, the elegance that has always made this pack superior to others. You can sense from the record that it was composed by experienced musicians (Tomas Lindberg is excellent behind the mic!) who still manage to avoid routine and write themes that are razor-sharp and cool in your gut. No need to talk about the sound, the cover art and other basic stuff, everything is in the best order. But what I like most anyway is that the Swedes don't let me down for a moment. Sometimes I'm tense, sometimes I'm sad, I'm angry. Yes, the novelty has settled in the back of my mind, just like the old records we all love so much. I also like terribly the approach, the overall sound and the impression "The Nightmare of Being" has on me. It makes me think of all the good things, the arguments, the nightmares I go through. Every old metalhead knows this. You bring home a CD, darken the room and cut out the world. Then you find yourself in another dimension, a bloody river that swallows you up. And that's exactly what happened to me with the new album AT THE GATES. There's nothing else but the music. Melodic death metal that will rip your heart out!



Tracklist:
01. Spectre of Extinction (04:49)
02. The Paradox (04:43)
03. The Nightmare of Being (03:49)
04. Garden of Cyrus (04:25)
05. Touched by the White Hands of Death (04:07)
06. The Fall into Time (06:45)
07. Cult of Salvation (04:24)
08. The Abstract Enthroned (04:26)
09. Cosmic Pessimism (04:31)
10. Eternal Winter of Reason (03:38)



pátek 6. srpna 2021

Recenze/review - DARKTHRONE - Eternal Hails...... (2021)


DARKTHRONE - Eternal Hails......
CD 2021, Peaceville Records

for english please scroll down

Když jsem v devadesátých letech poprvé držel v ruce CD, tak jsem se zařekl, že už nechci nikdy v životě vidět ani jednu zmuchlanou kazetu. Nikdy bych nevěřil, že se tenhle nosič vrátí a spousta sběratelů oživí svoji vášeň. Mám rád retro věci, asi jako každý, který rád vzpomíná na svoje mládí. Nostalgie samozřejmě funguje, ale má to své hranice. Paralela s kazetami se u DARKTHRONE sama nabízí. Tahle kapela patří do starého železa. A je to jen a jen dobře.

Když si projedete jejich bohatou diskografii, tak je to jako si číst v historii metalu samotného. A stejně jako se vrací kazety, tak se i DARKTHRONE vydali směrem někam na začátek extrémní hudby. I letos máme co do činění s black, heavy, speed metalem, ušpiněným i klasickými rockovými vlivy. Vše je jednoduché, ohlodané na kost. Spousta dnešních skupin se do podobné podoby stylizuje, ale jsou jen pouhou kopií. DARKTHRONE jsou jenom jedni. 


Poslouchat metal je svým způsobem prokletí. Droga, kterou zkrátka potřebujete. Nové desky, další skladby. Záleží jen na vás, jaký druh si vyberete. Já kupříkladu už přes dvacet let neřeším různé styly, pro mě je o hodně důležitější, co mi deska přinese, jaké emoce ve mě vyvolá. "Eternal Hails......" není rozhodně nahrávkou pro každého. Už jenom ten záměrně špinavý, ošklivý zvuk nebude vyhovovat všem. To je ale přece v nejlepším pořádku. Tady se stejně hraje pro starý šedivý vlasatce, kteří se budou zasněně dívat do kraje a vzpomínat. Na dobu, kdy ještě peklo hořelo jasným plamenem. Album má rozhodně něco do sebe, i když se musím přiznat, že tentokrát jsem se do něj dostával o hodně déle, než při předchozích deskách. Pokud máte novodobé DARKTHRONE rádi, tak rozhodně zklamáni nebudete. Je jasné a zřetelné, že kdyby podobné skladby nahrál někdo pod jiným jménem, tak po nich neštěkne ani pes, ale o to tu vůbec nejde. Tohle je album pro fanoušky, kteří si stále opravují nášivky na džínových vestách a o víkendech sedí u gramofonů a kazeťáků, oprašují prach a vzpomínají. Nic víc, ani méně v tom nehledejte. Navíc, ono to fakt funguje! Prašivé black heavy metalové ozvěny starých časů!


Asphyx says:

When I first held a CD in my hand in the 1990s, I vowed never to see a single crumpled tape in my life again. I would never have believed that this medium would return and many collectors would revive their passion. I like retro things, like everyone who likes to remember their youth. Of course, nostalgia works, but it has its limits. A parallel with the cassettes is offered by DARKTHRONE. This band belongs to scrap metal. And it's just fine.

When you go through the rich discography of the band, it's like reading the history of metal itself. And just as the cassettes return, so did DARKTHRONE head somewhere for the beginning of extreme music. Even this year we are dealing with black, heavy, speed metal, dirty and classic rock influences. Everything is simple, gnawed to the bone. Many of today's bands are stylized in a similar way, but they are just copies. DARKTHRONE are just one.

Listening to metal is a curse in a way. The drug you just need. New records, more songs. It's up to you what kind you choose. For example, I have not been dealing with different styles for over twenty years, for me it is much more important what the record will bring me, what emotions it evokes in me. "Eternal Hails ......" is definitely not a record for everyone. Just the deliberately dirty, ugly sound won't suit everyone. But that's fine. Here it is played for the old gray fans, who will dreamily look into the region and remember. For a time when hell was still burning with a bright flame. The album definitely has something in it, although I have to admit that this time I got into it much longer than on previous records. If you like modern DARKTHRONE, you will definitely not be disappointed. It is clear and obvious that if someone recorded similar songs under a different name, not even a dog would bark at them, but that's not the point. This is an album for fans who are still fixing patches on denim vests and sitting at turntables and cassette players on weekends, dusting and remembering. Look no further, no less. Plus, it really works! Dusty black heavy metal echoes of old times!


about DARKTHRONE on DEADLY STORM ZINE:


Tracklist:
01. His Masters Voice (07:17)
02. Hate Cloak (09:16)
03. Wake of the Awakened (08:24)
04. Voyage to a Northpole Adrift (10:01)
05. Lost Arcane City of Uppakra (07:02)



KNIŽNÍ TIPY - Pábitelé - Bohumil Hrabal (1964)


Pábitelé - Bohumil Hrabal
1964, Mladá fronta

Já vím, od nás, "drsných a šíleně ostrých rockerů", by to člověk nečekal. Ale ono jsou to u nás jenom mimikry, vím o čem píšu. Poslouchám metal přes třicet let. A když jsem byl mladý, tak jsem kromě Bukowského a sci-fi, také objevil pana Hrabala. Nevím, jestli za to mohlo jeho zařazení do povinné četby, ale já byl už tenkrát poctivým čtenářem, navíc v pubertě samozřejmě rozjitřený. Pábení, už jen to slovo zní skvěle. Stylu mistra jsem podlehl od první knihy. Ano, byla to právě stejnojmenná sbírka povídek, které jsem četl jako první.

Hrozně se mi tenhle krásný výlet do jeho světa líbil. Můj nejoblíbenější spisovatel. Lidé jej znají spíše podle filmů, ale já to mám úplně jinak. Nejdříve jsem četl a pak až po letech viděl filmové zpracování. U nás se doma moc na televizi nekoukalo. A taky, který mladý měl tenkrát čas na něco tak nudného, jako obrazovka? Žilo se venku, v partě. S kamarádem jsme hltali vše, co od tohoto autora vyšlo. Jakoby mi mluvil z duše. On byl ten, který znal obyčejné lidi, jejich příběhy a dokázal svůj neskutečný talent přetavit v tolik skvělých knih.

Když na mě padne splín, když mi svět připadá šedivý nebo jen tak, když je mi z nějakého důvodu smutno, tak se k Hrabalovi vždycky vracím. Provází mě celý život, každou svoji etapu jsem si v něm našel to své. Pořád objevuji nová zákoutí, užívám si vznešenost, lehkost, s kterou jeho texty plynou. Ze zcela nepochopitelných důvodů si jej mnozí pletou s Páralem, kterého zase nemám rád. Inu, co naděláte? Nic. 

Je to trošku vyšší literatura, zemitá, česká, někdy zvláštní, ale pokaždé mě mistr donutil přemýšlet. Poetika, povídky psané jako básně. Mám rád Hrabalův svět, jeho popis postav, jeho pohled na svět. Kdysi jsem se vydal i do Kerska, abych jej viděl: https://www.deadlystormzine.com/2019/06/pribehy-mrtveho-muze-pribeh-sto.html . Víte, ony se knihy vlastně (stejně jako hudba), hrozně špatně popisují, ty od Hrabala obzvlášť. Taky neberte má slova jako nějakou kritiku, na to jsem příliš pokorný. Moc dobře vím, kolik je za psaním práce, odříkání, jaké to je sedět a čekat dlouhé hodiny před prázdným papírem.

Jsou ale lidé, kteří mají dar. Dar vyprávět. My hltáme jejich slova, fantazie, představujeme si jejich světy, kam nás pozvali. Hrabal byl podle mě svým způsobem génius. Mám ho hrozně rád, zrovna jsem na chalupě. Venku trošku prší, tak si zalezu na půdu. K mlze a štěbetajícím ptákům se bude Pábení velmi hodit, nemyslíte? Bože můj, jenž si na nebesích (pokud tedy fakt existuješ), to je taková nádhera!
------------------------------------------------------------------------------------------

Povídky:

- Jarmilka
- Pan notář
- Pohřeb
- Bambini di Praga
- Pábitelé
- Automat svět
- Chcete vidět Zlatou Prahu?
- Iontoforéza
- Dáma s kaméliemi
- Diamantové očko
- Romance



--------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 5. srpna 2021

Recenze/review - LACERATION - Demise (2021)


LACERATION - Demise
CD 2021, Rotted Life Records

for english please scroll down

Les, ve kterém bylo něco divného. Ticho, dlouhé a bolestivé ticho. Našlapuješ opatrně, bojíš se a nevíš čeho. Probudily se v tobě pradávné pudy, smrt najednou vycítíš na několik metrů. Další odkrytý hrob, pohřbíval zde své oběti. Zohavená těla, strach, beznaděj. Když ho chytili, tak se usmíval. Hrál si s nimi jako šelma se svojí kořistí. Užíval si svoji převahu. Nikdy neměl výčitky svědomí.

Stejně syrová a surová je i nová deska amerických death metalistů LACERATION. Kapely, která vás vezme na výlet na podobná místa. Někam, kde se kdysi staly šílené věci. Nářek umírajících se otiskl do kamenných zdí i do jednotlivých skladeb. Pokud máte rádi starý prašivý death metal a thrash, tak neváhejte ani chvilku. Vítejte na zdánlivě opuštěném pohřebišti!


Inspirací pro LACERATION byly kapely jako SOLSTICE, MALEVOLENT CREATION, DEMOLITION HAMMER, MORBID ANGEL, MASSACRE nověji pak třeba SKELETAL REMAINS, RAPTURE. Jedná se o divokou jízdu jak vystřiženou z devadesátých let. Můžete mít samozřejmě spoustu připomínek k nepůvodnosti materiálu, ale na druhou stranu, ukažte mi nějakou současnou metalovou skupinu, která není někomu podobná. To bych nemohl psát o nikom a byl bych ochuzen o další velmi slušný morbidní zážitek. Pro mě je důležitá hlavně atmosféra, jestli mě baví album poslouchat. A "Demise" je rozhodně dobrým počinem. Tolik důležité věci jako tlak, energie, chlad a temnota jsou zde zastoupeny mírou vrchovatou. Člověk má při poslechu pocit, že se opravdu prochází po místech, kde kdysi pohřbíval své oběti sériový vrah. Nikde nic nepřebývá, ale ani nechybí. Spokojeně pokyvuji hlavou a otevírám další plesnivou rakev. Jakoby mi někdo zapíchl pod nehty ostré hroty. Spálil mě na popel. Mám rád podobná díla, plná zajímavých nápadů. Co na tom, že už jsme to všechno slyšeli jinde? Old school death thrash metal, u kterého shnijete zaživa!


sumarizace:

Pokud se vaše vášeň pro smrtící kov zrodila také v devadesátých letech a velebili jste u svých přehrávačů kapely jako SOLSTICE, MALEVOLENT CREATION, DEMOLITION HAMMER, MORBID ANGEL, MASSACRE, potom budete spokojeni jako já. LACERATION uchopili old school death metal po svém, přetvořili ho ke svému morbidnímu obrazu a přidali pořádnou dávku špíny a hromadu kostí. Bývám častým hostem při exhumacích a troufám si tvrdit, že takhle dobře zahraný death metal staré výroby jen tak neuslyšíte. Je v něm otisknuto velké množství bolesti, temnoty, chladu, dlouhých nekonečných nocí strávených v podzemí. Až jednou ponesou na márách i mé tělo, přeji si, aby podobná hudba zněla při mém odchodu z tohoto světa. Absolutně devastující, masakrující death metal, který působí jako srážka s náklaďákem plným starých kostí! Praskla mi rakev i moje hlava, tohle je dokonalý stroj pro vyhlazení lidských mozků! Pitva se podařila, pacient zemřel! Old school death thrash metal, u kterého shnijete zaživa!


Asphyx says:

If your passion for lethal metal was born in the 1990s and you glorified band as SOLSTICE, MALEVOLENT CREATION, DEMOLITION HAMMER, MORBID ANGEL, MASSACRE, then you will be happy as I am. LACERATION grabbed old school death metal in own way, transformed him into their own morbid picture, and added a good dose of dirt and pile of bones. I am a frequent guest in exhumations and dare to say that such a well-played death metal of old production will not be heard so often. There is a great deal of pain, darkness, cold, long endless nights spent in the underground. Once they carry my dead body, I wish that similar music sounded when I left this world. Absolutely devastating, massacred death metal that acts like a crash with a truck full of old bones! My coffin and my head have broken, this is the perfect machine to exterminate human brains! The vivisection succeeded, the patient died! Old school death thrash metal, where you rot alive!


Tracklist:
01. Demise
02. Verbal Expiration
03. Bed Of Nails
04. Monolith
05. Inhumation
06. Perpetual Sickness
07. Human Malevolence
08. Imitation
09. Weaponized Dominion
10. Parasomnia
11. Severed Innocence

band:
Luke Cazares - Guitar/vocals
Corey Toleu - Bass
Donnie Small - Lead guitar
Faustino Rodriguez - Drums

středa 4. srpna 2021

Recenze/review - SPASTICUS - Horror, Chaos, Death (2021)


SPASTICUS - Horror, Chaos, Death
EP 2021, Rotted Life Records

for english please scroll down

Někdy potkávám mrtvé, které bych raději neviděl. Když někdo omylem požije jed na krysy, tak se z něj stane jen tělo s děsivým výrazem. Shnilé kusy obličeje, odpadávající maso od kostí, ruce, zkroucené v nepřirozené křeči. Zavírám rakev a přemýšlím, proč někteří z nás odcházejí tak špatným způsobem. Jakoby nebe vůbec neexistovalo. Čeká nás nakonec opravdu jen nekonečná nicota? Italští death metalisté SPASTICUS na tyto otázky neodpovídají, ale rozhodně mají ke smrtí co říct.

Hraje se zde tradiční, prašivý smrtící kov, který smrdí zahnívajícím masem. Old school, chcete-li. Já vím, někteří z vás jsou již podobných kapel přejedeni, stejně jako já umělých přeřvaných smeček, které jsou prázdné jako tělo bez duše. Italové aspoň věří tomu, co hrají. Pohřbívají do země, přesně, jak to mám moc rád.


Kapela se zrodila uprostřed tmy a to v roce 2019. Vydala ještě loni jednu demonahrávku. Nová smečka v záhrobí, ctící bezezbytku staré pořádky. Zastřený vokál, skladby někde na pomezí pradávného deathu a thrashe. Inspirace OBITUARY, AUTOPSY, PESTILENCE, IMPETIGO, ABSCESS a dalšími více než patrná, ale nijak mi to nevadí, ani mě to neuráží. Naopak, pro mě je radost o podobných skupinách psát a podporovat je. Uctívám podobný styl od jeho počátků a jiný nebudu. Důležitá je pro mě energie, touha ničit, lámat prašivé kosti. Ležím v rakvi a čekám. Zbývá mi už jen pár hodin, než začne jed působit. Je to hodně bolestivá smrt, stejně jako deska "Horror, Chaos, Death". Ocení ji pravděpodobně jen hledači ztraceného času, milovníci pevných pavučin, tuláci záhrobím a hlavně všichni fanoušci devadesátkových exhumací. Tělo bylo ještě teplé, když ho přivezli. Zkřivená tvář žalovala, duše ještě netušila, že jí, stejně jako všechny, čekají nekonečná muka. Nic jako rozhřešení neexistuje. Alespoň takhle desku vnímám já. Surový death thrash metal, u kterého se rozpadnete v prach! 


sumarizace:

Pokud jste, stejně jako já, velcí fanoušci temnoty a kapel jako OBITUARY, AUTOPSY, PESTILENCE, IMPETIGO, ABSCESS, tak neváhejte ani chvilku, tahle nahrávka se vám ihned zaryje hluboko do hlavy. Jako bonus to není žádná jednorázová záležitost, ale opravdový reálný death metal, tak tam také dlouho zůstane. SPASTICUS jsou velmi dobří v tom, že dokáží napsat opravdu skvělé songy. Odvrácená strana našeho světa se stává najednou realitou, po zemi se procházejí zástupy nemrtvých a šedivé stíny jsou otiskem našich špatných činů. Nakonec se stejně všichni sejdeme uprostřed močálů, utopíme všechny vzpomínky a budeme tuhle desku poslouchat stále dokola. Já to alespoň tak činím, protože je výborná po všech stránkách. Špinavý temný death metal, kteří doporučují nemrtví! Skvělá morbidní práce!


Asphyx says:

If you are, like me, big fans of darkness and bands like OBITUARY, AUTOPSY, PESTILENCE, IMPETIGO, ABSCESS, so do not hesitate for a moment, this recording will immediately burst deep into your head. As a bonus, it is not a one-time affair, but a real death metal, so it will stay there for a long time. SPASTICUS are very good at writing really great songs. The other side of our world is suddenly becoming a reality, crowds of undead strolling across the earth, and the gray shadows are the imprint of our bad deeds. Eventually, we'll all meet in the middle of the swamps, drown all memories, and we will listen to this record over and over again. At least I will do it, because album is excellent in all respects. Dirty dark death metal recommend by the undead! Great morbid work!


tracklist:
01 Birth To The Plague
02 Chemo-Whore
03 Obliteration
04 Horror Chaos Death
05 Conquest Mania

SPASTICUS IS:
Jan Spasticus: - Masturbation Riffs
Krost Von Barbarie: - Throat Tumors
Walter 666 - Tupa Tupa
Lorenzo Subhuman - 4 Strings Assault


úterý 3. srpna 2021

Recenze/review - THE SLOW DEATH - Siege (2021)


THE SLOW DEATH - Siege
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Zase jsem ve svých snech jednou zabloudil na hřbitov. Usedl na lavičku hned vedle čerstvého hrobu a přemýšlel, co se svým životem. Občas je dobré zastavit svoje kroky, uklidnit mysl a urovnat si všechno v hlavě. Pro podobné chvilky rád a často volím poslech doom metalových kapel. Nejraději mám ty, které hrají hezky postaru, klasicky, s odkazy na plesnivý death metal. Prosévám mezi prsty prach ze vzpomínek, užívám si novou desku australských THE SLOW DEATH. Perfektně se hodí k mé momentální náladě. Připadá mi, že mraky jsou nízko a každou chvíli začne bouřka.

Dlouhé, převážně pomalé skladby, klávesové plochy, které krásně doplňují dunění riffů a nad vším se vznáší zpěv Gamaliel a Mandyho. Nutno rovnou dodat, že vokály jsou na desce zpracovány opravdu perfektně a já si je neskutečně užívám. 


Na desce "Siege" lze vystopovat jasné odkazy na kapely jako MOURNFUL CONGREGATION, MY DYING BRIDE, DRACONIAN, MARCHE FUNEBRE, MY SILENT WAKE, ATARAXIE, EVOKEN. Jedná se o čistokrevný doom metal s přesahy do death metalu. Album je jako živoucí organismus, jako řeka, která před vámi pomalu, ale jistě plyne. Má v sobě velkou sílu, která se ukáže až časem, po několika posleších. Nevím, jaké to je se topit, padat dolů do hlubiny, dusit se a měnit se v nicotu. Co ale vím jistě je to, že k této nahrávce se budu rád a často vracet. Stala se pro mě odpočinkovou záležitostí v dnešním uspěchaném světě. Sleduji první návštěvníky hřbitova. Každý si s sebou nese svoji bolest, otisk smrti někoho blízkého. Představuji si, že se jejich duše opravdu setkávají. Někdy bývají obrazy, které ve mě hudba dokáže vyvolat, opravdu zajímavé. Není divu, "Siege" mě nenechává ani chvilku v klidu. Vře uvnitř, jako dlouho dušený vztek, smutek, pláč. Svět se při poslechu zastavil, dokonce i lidí kolem nakračují tiše. Možná jsem vlastně trošku troufalý, protože o podobné hudbě se nemá psát, ta se má hlavně poslouchat. Excelentní doom death metalový pohřeb!


Asphyx says:

Once again, in my dreams, I wandered into a cemetery. Sitting on a bench next to a fresh grave, wondering what to do with my life. Sometimes it's good to stop your steps, quiet your mind, and get everything straight in your head. For moments like that, I like and often choose to listen to doom metal bands. My favourite bands are the ones that play nice old fashioned, classic, with references to moldy death metal. Sifting through the dust of memories between my fingers, I enjoy the new album by Australian THE SLOW DEATH. It fits perfectly with my current mood. I feel like the clouds are low and the storm is about to start.

Long, mostly slow tracks, keyboard areas that beautifully complement the rumbling riffs and Gamaliel and Mandy's vocals floating above it all. I should add right away that the vocals are really perfectly handled on the album and I enjoy them immensely.

On "Siege" you can trace clear references to bands like MOURNFUL CONGREGATION, MY DYING BRIDE, DRACONIAN, MARCHE FUNEBRE, MY SILENT WAKE, ATARAXIE, EVOKEN. This is pure doom metal with overlaps into death metal. The album is like a living organism, like a river that slowly but surely flows in front of you. It has a great power in it, which will show itself only with time after a few listens. I don't know what it's like to drown, to fall down into the depths, to suffocate and turn into nothingness. But what I do know is that I will return to this recording often and gladly. It has become a relaxing thing for me in today's hectic world. I watch the first visitors to the cemetery. Each carries with them their own pain, the imprint of the death of a loved one. I imagine that their souls are truly meeting. Sometimes the images that music can evoke in me are really interesting. No wonder, "Siege" doesn't let me rest for a moment. It boils inside, like long pent-up anger, sadness, crying. The world stops as I listen, even the people around me walk silently. Maybe I'm a bit presumptuous because music like this is not meant to be written about, it's meant to be listened to first and foremost. Excellent doom death metal funeral!


Line up -
Mandy Andresen (ex-Murkrat, Crone) - Vocals and Keyboards
Stuart Prickett (Horrisonous, Illimitable Dolor) - Guitars and Keyboards
Yonn McLaughlin (Temple Nightside, Horrisonous, Illimitable Dolor, Nazxul) - Drums
Dan Garcia (Horrisonous, Illimitable Dolor) - Bass
Gamaliel (ex-Oracle of the Void) - Vocals

Artworks by Mandy Andresen

Track listing -
1. Tyranny
2. Famine
3. Pestilence
4. Ascent of the Flames

pondělí 2. srpna 2021

Recenze/review - GEROGOT - Heading to Eternal (2021)


GEROGOT - Heading to Eternal
CD 2021, Brutal Mind

for english please scroll down

Člověk nikdy nedokáže odhadnout, co se odehrává v choré mysli. Na jednu stranu jsme fascinováni násilím, šokuje nás, vyvolává negativní emoce, na druhou stranu proti tomu moc neděláme. Násilný vrah poskytuje rozhovory, píší se o něm knihy, dělají seriály. Pozůstalí tím trpí ještě víc, jakoby to nemělo nikdy skončit. Neustále dokola se jim připomínají fotky z místa činu a už nikdy nenaleznou klid. Hlavní jsou nakonec stejně peníze a moc, kolem těch se točí celý dnešní svět. Vlastně ani nevím, proč u mě pokaždé brutální death metal evokuje podobné úvody. Možná je to tím, že jde také za hranu, šokuje, je surový a syrový.

Indonésie je země, která je doslova zásobárnou podobných smeček, jako jsou GEROGOT. Zatímco v Evropě a Americe se muzikanti snaží do své hudby propašovat vlivy z jiných směrů, tak tahle skupina je tradiční, jako pravá jatka. Na konci je vždycky smrt, která nás všechny čeká a tihle maniaci to moc dobře vědí. Album "Heading to Eternal" je toho jasným důkazem. 


Pro někoho budou GEROGOT další obyčejnou brutální death metalovou úderkou v řadě, jiný je bude velebit do pekla. Záleží, ostatně jako vždycky, na vkusu každého fanouška. Osobně se mi tenhle tradiční přístup líbí, dokonce bych řekl, že když dostanu chuť na pořádnou porci syrového masa, tak volím "Heading to Eternal" raději, než mnohé jejich o hodně slavnější spolky. Gore přístup, zvuk jak ze staré pitevny, hektolitry krve, násilí. Ono se zdá, že je to přehnané, že je toho už příliš, ale když se podíváte na kriminalitu ve vašem městě (třeba ráno cestou do práce), tak toho hnusu na desce zase tolik není. Navíc, kapely z Indonésie mají tu obrovskou výhodu, že jim jejich songy věřím. Zkrátka, když přijde na pódium partička navoněných maníků v upnutých tričkách a začne do toho komplikovaně řezat, nebaví mě to. GEROGOT jsou jiného, ryzího druhu. Jsou opravdoví, šílení, bestiální. Mají poctivý zvuk i obal a s ničím se moc nepářou. Ano, neobjevují nic nového, ale novinka mě baví poslouchat. Připomíná mi totiž rozhovor se šíleným vrahem, jeho úsměv na tváři. Mrazí mě v zádech, muzika má drive a sílu a o to jde především, ne? Masakrující brutální death metal, který nezná slitování!


Asphyx says:

Do you hear that beat? Do you feel the pain? Do you feel the cold and darkness? Symphony of death, brutality shrouded in cruelty and filth. This is GEROGOT from Indonesia this year. All you have to do is sit down, add volume and let yourself be drifting in the bloody waves of madness. I will write it straight, it is not worth anything to cover up, I have not heard such a good brutal death metal for a long time.

Each song, each theme has its own idea, interesting melody, and atmosphere. All is driven forward by perfectly pounding drums and the rhythms are appropriately frantic. Guitars cut and burn, no need to talk about vocals, vocal is as good as ever. The album is unusually colorful, interesting, very good to listen to. As if some rusty nails were hammering into my head.



Has anyone hammered your knuckles? No? No need to desperate, you can have same experience and similar feelings with "Heading to Eternal". The band took the best of brutal death metal, wrapped it up in great sound, great cover (Aghy R. Purakusuma) and provided a truly rotting atmosphere. The recording has unbelievable pressure, enormous energy, and at the same time you can see how the band was thinking while composing. We're dealing with a basically perfect record. I like the fact that even after years the gentlemen have not gone steadily, they are still developing in style, they still can offer pieces of rotten meat that cannot be resisted. I love when the brutal death metal is dark and insidious when it hurts, burns, cuts. And all of this GEROGOT have. At the same time, they retain their typical expression and you can recognize them among the hundred others. The devastation of my brain cells has peaked. I am happy, excited, happy to sit back and listen to the symphony of death by these maniacs. Excellent brutal death metal that will cut you and cast it into darkness forever!

Tracklist:
01. Neelt
02. The Diabolical Savagery
03. Stimulation Rupturing
04. Cry Of Depair
05. Heading To Eternal
06. The Satanic Verses
07. Necrosadistic
08. Suffocating Wounds
09. Wrathful Hate


neděle 1. srpna 2021

Recenze/review - VRYKOLAKAS - And Vrykolakas Brings Chaos and Destruction (2021)


VRYKOLAKAS - And Vrykolakas Brings Chaos and Destruction
CD 2021, Dark Blasphemies Records

for english please scroll down

Čím víc budeme o sériových vrazích mluvit, psát a natáčet seriály, tím víc lidí si od nich bude brát inspiraci. Společnost byla z části vždy nemocná, jenže doba se přeci jen změnila. Každý máme v kapse obrazovku, na které si můžeme vyhledat v podstatě cokoliv. Rozsekané kusy těl z masové vraždy, bouračky, sebevraždy, vše jde za hranu. Slabší jedinci podléhají a snaží se také zaujmout. Kdo z nás bude další na řadě?

VRYKOLAKAS jsou legendární kapelou ze Singapuru, která má zajímavou a dlouhou historii sahající až do devadesátých let. Pánové si prošli vývojem od black metalu, přes klasický death metal, až k brutalitě. Letos všechny své zkušenosti zúročili, aby nám předložili další krvavý kus masa.


Již od prvních setkání jsem si připadal jako při sledování seriálu o nějakém hnusném vrahovi. Kapela přetavila gore texty v hudbu. Nutno rovnou podotknout, že se jim povedl vskutku smrtící koktejl. Syrové riffy, temná zákoutí, vše je neskutečně uvěřitelné. Jsem hrozně rád, že mi chodí na recenze podobné nahrávky, jsou pro mě velmi příjemným osvěžení, opláchnu si obličej v kaluži plné krve. Nasaju atmosféru opuštěných jatek. Black metalové pasáže se střídají s těmi old school death metalovými. Brutalita, šílenství, mačety, které porcují syrové maso. Odkazuje se zde na staré dobré NILE, SINISTER, PESTILENCE. Hlavní je ale tlak, energie, devastace lidské mysli. Úplně před sebou vidím tuhle smečku v malém klubu na periférii. Agresivita, adrenalin, chce se mi řvát. VRYKOLAKAS se s ničím nepářou, jdou rovnou k věci. Pustí vám žilou, obětují vás během několika okamžiků. Na zdi jsou krvavé skvrny, všichni se bojí vstoupit do horního pokoje, kam vedou stopy. "And Vrykolakas Brings Chaos and Destruction" je třeskavou směsí pro všechny fanoušky klasického extrémního metalu. Temná blasfemie lidské mysli!


sumarizace:

Skladby na  "And Vrykolakas Brings Chaos and Destruction" jsou plné jedu a absolutně zkažených melodií. Stačí se podívat jenom na obal a hned budete vědět, o čem deska pojednává. Ano, o záhrobí, o tajných rituálech, o opuštěných chodbách podsvětí, kde i vzduch je černý. Nemá cenu kapelu k někomu přirovnávat, názor si jistě uděláte sami podle ukázek. Budete přeneseni do starých časů, kdy se mísil death metal s blackem i brutalitou. Nejdůležitější byla špína a temnota. VRYKOLAKAS umí vytvořit atmosféru srovnatelnou snad opravdu jen s rituály plnými smrti. Singapurští maniaci jsou na svém dlouhohrajícím debutu ortodoxní, nihilističtí, dokáží navodit pocit absolutního zmaru a beznaděje. Po celou dobu poslechu se budete pohybovat pouze ve stínu. Budete najednou dívkou, která utekla z náruče šílených zvrhlíků. Znázornit hudbou zlobu a nenávist není lehké. VRYKOLAKAS to umí na výbornou. Tohle album by nemělo chybět ve sbírce všech prokletých. Taky máte pocit, že nemrtví každou chvíli ožijí? Tak potom jste zde správně. Tahle deska totiž hoří čistým plamenem. Blasfemie lidské mysli! Inferno!

pro fanoušky: NILE, SINISTER, PESTILENCE a krvavé temnoty


Asphyx says:

The songs on  "And Vrykolakas Brings Chaos and Destruction" are full of poison and absolutely spoiled melodies. Just look at the cover art and you will immediately know what the record is about. Yes, about the grave, about secret rituals, about the abandoned corridors of the underworld, where even the air is black. It is not worth comparing the band to someone, you will certainly make your own opinion according to the songs. You will be transferred to the old days, when death metal was mixed with black and brutality. The most important thing was dirt and darkness. VRYKOLAKAS can create an atmosphere comparable perhaps only to rituals full of death. The maniacs from Singapore are orthodox, nihilistic on their full-length debut, they can evoke a feeling of absolute frustration and hopelessness. You will only move in the shade during the whole listening of this album. You will suddenly be a girl who escaped from the arms of mad perverts. It is not easy to depict anger and hatred with music. The VRYKOLAKAS can do it very well. This album should not be missing in the collection of all the damned. Do you also feel that the undead come to life at any moment? Then you are on the right place. This record is burning with a pure flame. Blasphemy of the human mind! Hell!

for fans: NILE, SINISTER, PESTILENCE and bloody darkness

Tracklist:
01. Silkhannas Falls From Grace
02. Kaf-Fa-Ra
03. Yajuj Majuj Versus The World
04. The Dajjal Brings Chaos
05. The Storms And The Shadows
06. The Jasad On The Throne
07. Transcending The Quantum Realm Of Barzakh
08. Seven Steps Above Six Feet Under

Line-Up:
Andy - Voices Of Chaos
Khairil - Guitars Of Death
Edi - Drums Of Destruction

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine