DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 11. června 2025

Rozhovor - CHAINSWORD - Temný a chladný, napalmem nasáklý válečný death metal! Zažijete smrt přímo na bojišti!


Rozhovor s polskou death metalovou skupinou - CHAINSWORD.

Odpovídal Herr Feldgrav (bicí), děkujeme!

Recenze/review - CHAINSWORD - Chapter XII (2025):

Ave CHAINSWORD! Zdravím do varšavského podsvětí. Když jsem poprvé viděl obal k vašemu letošnímu albu „Chapter XII“, ihned mě napadlo, že jste se nechali inspirovat válečnou stolní hrou Warhammer 40k. Je tomu tak? Tahle hra je zasazená do fiktivního sci-fi vesmíru. Jak tento nápad vznikl a jak souvisí s hudbou na novince?

Sláva Satanovi (a všem ostatním příjemnostem)! Tentokrát jsme se vrhli po hlavě do témat 40k – jedná se o koncepční EP o kapitole World Eaters z Chaos Space Marines – nejvyšinutější skupině z celého prostředí! A co se týče hudby – snažili jsme se, aby zněla co nejkrvavěji!


Musím rovnou dodat, že nové album je opravdu povedené. Hudebně jste volně navázali na předchozí album. V minulém rozhovoru si nám prozradil, že jste měli menší problémy se sestavou. Jestli se nepletu, tak tohle je už dávno minulostí. Chápu to dobře, že jste zvolili stejný postup nahrávání? Tohle mě vždycky zajímá. Jak tvoří CHAINSWORD nové skladby? Zajímá mě samotný proces.

Sestava zůstala stejná jako na albu Born Triumphant, naštěstí, ale tentokrát byl proces nahrávání klasičtější – bicí i všechny strunné nástroje byly nahrány ve studiu Sound of Records ve Varšavě, pouze vokály a některé kytarová sóla byla nahrána ve studiu Primate 666 – což je jen honosný název pro naši zkušebnu! Skladby pro toto EP vznikly třemi různými způsoby – jedna vznikla jako spolupráce během jamování, dvě přinesl hotové náš basák a poslední dvě jsme se Sarinem nahráli v naší dílně, kde jsme nahráli několik riffů a bicí a pak je trochu upravili v Reaperu. Jednoduché jako facka!

Zvuk, o ten jde vždycky. U death metalu obzvlášť. Kde jste „Chaptes XII“ nahrávali a kdo je podepsán pod mixem a masteringem? Byl to Haldor Grunberg jako minule? Novinka mi připadá syrovější, chladnější, lépe na ní vyniká válečná atmosféra, jestli mi rozumíš.

Byl to jako vždy Haldor, který nedávno založil vlastní firmu (výše zmíněnou Sound of Records) s Mikołajem Kiciakem, který byl také zodpovědný za nahrávání bicích na albu Born Triumphant – všechno si necháváme v naší malé dysfunkční rodině! Nahrávání basy a kytar ve studiu (a ne jejich reamping) nám tentokrát opravdu dalo výhodu, rozhodně to stálo za tu námahu navíc!


Nemám k dispozici texty a tak se zeptám. Podle názvů skladeb se jedná o klasická válečná témata. Kdo je jejich autorem? Z jakých zdrojů jste čerpali? Ovlivňuje vás nějakým způsobem i současná situace, kdy je fronta víceméně již kousek od Polska (a vlastně i od České republiky)?

Kromě obecného pocitu, že se svět rozpadá – ne, vlastně ne. Texty na této desce jsou čistým sci-fi únikem do světa nadpřirozeného ULTRA BLOODSHED. Například... Gorechild je o obrovské bojové sekeře která od svého majitele vyžaduje, aby ji každý den krmil krví!

Když jsem začal poslouchat vaše nové album, zrovna jsem viděl jeden dokument o Vietnamu. Muselo to být šílené, bojovat v džungli, ve tmě. Vy máte, jednu velmi povedenou skladbu (Good Mourning, Vietnam), která je touto válkou také inspirována. Jak tento nápad vlastně vznikl? Studovali jste historii? Ověřujete si třeba nějak fakta? Když jsem kdysi dělal rozhovor s HAIL OF BULLETS, tak ti mi říkali, že za nimi přišel na koncert profesor historie a začal s nimi diskutovat, že si nějaká témata vykládají špatně.

Snažíme se držet faktů, když zpíváme o skutečných událostech (stejně jako v případě 40k, ale v tom případě jsou warpfuckery běžná věc a dvě nebo více časových os mohou být pravdivé zároveň a nikdo se nad tím nepozastaví). Nikdo z nás není profesionální historik, ale velmi nás to zajímá a čteme spoustu knih a sledujeme filmy o válkách. Byl to dokument na Netflixu s hudbou Trenta Reznora? Ten byl opravdu něco!


Naše země mají velmi podobnou historii. Obě byly dlouhé roky pod ruským vlivem. Já třeba dodnes zjišťuji, kolik lží nám ve školách říkali. Podobné to bylo s hudbou. Nové kapely i muzika všeobecně se k nám dostávaly několik let po vydání. Dodnes si doplňuji vzdělání. Jak jsou vlastně death metalové kapely vnímány v Polsku? U nás je to pořád hluboký underground, který většinová společnost bere jako něco extrémního, šíleného, ďábelského. Jak je tomu u vás?

Většina lidí v naší zemi ví, kdo je Nergal, ale hlavně kvůli jeho boji proti katolické církvi, ne kvůli jeho hudbě. Troufám si říct, že jako převážně ateistická země jste na tom vy Češi lépe! Myslím, že extrémní polské kapely jsou dodnes populárnější v zahraničí než doma – ale v naší scéně je spousta aktivních mladých lidí, takže moje naděje zůstávají vysoké!

Jsem už starý pes, který s death metalem začínal jako mladý kluk na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Jednou z prvních death metalových kapel, kterou jsem slyšel a dodnes ji obdivuji, jsou VADER. Polská scéna je dnes ale obrovská a kapel je opravdu spousta. U nás v Čechách je jich jen několik. Čím si to vysvětluješ, že zrovna death metal a black metal mají u vás tak silnou pozici? Co třeba koncerty, promotéři, festivaly, labely? Takhle od nás zvenku to vypadá, že jste death metalový ráj! Je to pravda?

Pro malou kapelu, jako jsme my, je to spíš peklo konkurence, ale jako metalový fanoušek – ano! Je to ráj! Myslím, že důvodem, proč je v Polsku tolik metalových kapel, je to, že jsme stále NAŠTVANÍ na spoustu věcí! Nejlepší kapely stále vznikají ve Slezsku, které je částí Polska nejvíce zasaženou přechodem od průmyslu k ekonomice založené na službách – když přijdeš o práci v dole a nemáš žádné reálné perspektivy do života, jsi trochu naštvaný a hrát hlasitou hudbu s kamarády se zdá jako dobrý nápad! Pomáhá tomu i tísnivá postindustriální architektura!


Každý nějak začínal. Kdo byl tvým vzorem? Máš nějaké oficiální hudební vzdělání? Jaký si navštívil první koncert? A jaké bylo tvoje první vystoupení jako muzikanta? Zavzpomínej pro nás prosím…

Já osobně mám nějaké formální hudební vzdělání z jazzové/popové školy, ale nikdy jsem ho nedokončil. Pod nátlakem bych mohl zahrát jazzový koncert, ale pochybuji, že by to někomu udělalo radost! První koncert, na kterém jsem byl, se konal v klubu Stodoła ve Varšavě a vystupovala na něm slavná polská pop-punková kapela Pidżama Porno (tak, řekl jsem to, JSEM POZÉR!). Tu noc jsem si rozbil brýle a nějakou dobu jsem nosil polovinu jedné čočky, která byla připevněná spínacím špendlíkem... Dokud jeden z mých učitelů nezavolal mé mámě a nezeptal se, CO TO K SAKRU JE?! A první koncert, na kterém jsem hrál, byl... Upřímně řečeno, nevzpomínám si! Pravděpodobně nějaká příšerná talentová show na střední škole nebo něco podobného...

Jste z Varšavy. To je velké město, se spoustou klubů, hospod. Doporučil bys nám nějaké? Když k vám přijedu, kam bych měl zajít na dobrý metal a pivo? A co nějaké místní kapely, které považuješ za dobré, doporučíš nám je prosím?

Co se klubů týče – 2koła, Voodoo, Chmury, Hydrozagadka a Mechanik pro menší koncerty, Proxima Stodoła a Progresja pro ty větší – zdá se, že jich je spousta, ale pak si uvědomíte, že Varšava je domovem pro asi 3 miliony lidí, a najednou to zase není tolik! Co se týče místních kapel – je jich tolik! Z našeho žánru – Clairvoyance, Species, RIP, Abominated, Hexenaltar, seznam pokračuje... A pokud jde o jiné styly – poslechněte si Wij a Las Trumien a pak nechte Spotify, ať vám navrhne další!


Co pro tebe znamená death metal a hudba celkově? Je to životní styl? Koníček? Můžeš se na tuhle problematiku podívat z různých úhlů a klidně se pusť i do filozofických úvah. Zajímal by mě tvůj pohled muzikanta.

Když nehraju déle než 3 týdny, dostanu abstinenční příznaky, takže... Je to rozhodně životní styl. Pracuju jako studiový muzikant a taky učím hru na bicí! A death metal mi dává ten pocit síly, který jiným žánrům chybí. Fanoušci videohry Doom Eternal mu dali přezdívku MURDERBONER!

Jakým směrem se chtějí CHAINSWORD ubírat v budoucnu? Máte nějakou metu, cíl, kterých chcete dosáhnout? Je to třeba turné s velkou slavnou kapelou? Nebo silný label?

Chainsword vám snad v následujících letech přinese více toho samého (old school death metal), ale pokaždé v lepší kvalitě! A prozatím plánujeme koncertovat, jak jen to půjde, když to půjde. Jeden z členů naší kapely se brzy stane otcem, ale to nás zdrží jen na pár měsíců – a to neříkám já, ale matka! Takže příští rok nás můžete očekávat ve vašem městě nebo v jeho blízkosti, pokud žijete v Evropě. Čas ukáže, zda se nám podaří proklouznout do line-upu nějakého velkého turné nebo festivalu – doufáme v to!

 

A co chystáte v nejbližších měsících? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, pro promotéry, labely, tak zde je prostor…

Pravděpodobně odehrajeme několik vánočních koncertů, pak si dáme chvíli pauzu, naplánujeme jedno nebo dvě turné na rok 2026, nahrajeme pár nových skladeb a možná vydáme další EP, tentokrát o Slaaneshovi nebo Orcích... Dostáváme spoustu zpráv od lidí z celého světa, kteří poslouchají naši hudbu, zatímco malují své armády nebo cvičí v posilovně, což je ÚŽASNÉ – pokračujte v tom! A pro promotéry a vydavatelství – jsme HNANÍ PO VÍTĚZSTVÍ – buďte s námi trpěliví, protože jsme vlastně jen banda nerdů a degenerátů a někdy nám trvá, než se domluvíme a vymyslíme fundovanou odpověď!

Děkuji moc za rozhovor i za vaši muziku. Moc si toho vážím. Jdu si znovu pustit „Chapter XII“. Jedná se opravdu o skvělé válečné death metalové album! Ať se vám daří i v soukromých životech!

Na zdraví a nezapomeňte – SMRT NEPŘÁTELŮM ČLOVĚKA!





---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 10. června 2025

Recenze/review - NEKRODEUS - Ruass (2025)


NEKRODEUS - Ruass
CD 2025, F.D.A. Records

for english please scroll down

Nepomáhali drahé léky ani složité operace. Stále jsi měl pocit, že něco uvnitř tebe hnije, žere tě. Jako červi, kteří se kroutí ve vnitřnostech jako klubko hadů. Vstal si uprostřed noci, probuzen vlastními démony. Měli rozšklebené tváře a zvali tě do záhrobí. Mezi nemrtvé, mezi ty, kteří také kdysi hnili zaživa. Pomalu se rozpadáš v prach, zvracíš krev ve stínu. A posloucháš u toho nové album maniaků NEKRODEUS z Rakouska.

Jedná se o velmi surový zážitek po všech stránkách. Jako bych našel svoji vlastní mrtvolu ve značném stádiu rozkladu. Tak na mě tahle death/black punk grindcoreová smršť působí. Vše je ohlodané na kost a riffy jsou ostré jako čerstvě nabroušený skalpel.


Texty jsou v němčině, takže neznalým doporučuji použít překladač. Stojí totiž rozhodně za to. Jsou nasáklé stejnou zkaženou krví, jako jednotlivé skladby na tomto albu. Rakušané nám namíchali vskutku jedovatý koktejl, který když pozřete (a budete u toho poslouchat nové album "Ruass"), tak se ocitnete v takovém podivném rozpoložení. Alespoň mě se to pokaždé stalo. Novinka má totiž takovou zvláštní temnou a chladnou atmosféru. Navštívili jste někdy sklep v nemocnici, ve kterém odpočívají nedávno pitvaná těla? Děsí vás řev umírajících zvířat na jatkách? A co staré katakomby s odkrytými rakvemi, s mrtvolami, co mají ruce sepnuté na prsou? Pokud ano, tak určitě víte, o čem píšu. NEKRODEUS na to jdou ostře, nekompromisně, ale nezapomínají ani na mrazivé melodie. Každá skladba má surový základ, na kterém jsou potom vystavěny další morbidní konstrukce. Stylový je obal, který se mimochodem opravdu povedl. Tahle nahrávka se vám postupně dostane do hlavy, jako nějaká stará choroba, která čekala dlouhé roky v podzemí, aby se vrátila s ještě větší silou. Jako tohle album. Navíc, a cítím to velmi osobně, je v jednotlivých pasážích takový těžko vysvětlitelný neklid, který mě nutí k opakovaným poslechům. Pitevní stůl je připraven. Tělo ještě trošku žije. Vše je v nejlepším pořádku. Můžeme začít. Nepomáhali drahé léky ani složité operace. Stále jsem měl pocit, že něco uvnitř mne hnije, žere mě. Jako červi, kteří se kroutí ve vnitřnostech jako klubko hadů. Vstal jsem uprostřed noci, probuzen vlastními démony. Měli rozšklebené tváře a zvali mě do záhrobí. Surový, zničující death/grind black metal, který vám rozdrtí obličej velkou silou a rozemele vás na prach! 


Asphyx says:

Expensive medicines and complicated operations didn't help. You still felt like something was rotting inside you, eating you away. Like worms writhing in your guts like a ball of snakes. You woke up in the middle of the night, awakened by your own demons. They had grinning faces and invited you to the underworld. Among the undead, among those who also once rotted alive. You slowly crumble into dust, vomiting blood in the shadows. And while doing so, you listen to the new album by the maniacs NEKRODEUS from Austria.

It's a very raw experience in every way. It's as if I found my own corpse in an advanced state of decomposition. That's how this death/black punk grindcore whirlwind affects me. Everything is gnawed to the bone and the riffs are as sharp as a freshly sharpened scalpel.

The lyrics are in German, so I recommend using a translator if you don't know the language. It's definitely worth it. They are steeped in the same rotten blood as the individual songs on this album. The Austrians have mixed us a truly poisonous cocktail, which, when you consume it (while listening to the new album "Ruass"), puts you in a strange state of mind. At least that's what happened to me every time. The new album has a strange, dark, and cold atmosphere. Have you ever visited a hospital basement where recently autopsied bodies are stored? Are you frightened by the screams of dying animals in a slaughterhouse? What about old catacombs with open coffins and corpses with their hands clasped over their chests? If so, then you definitely know what I'm talking about. NEKRODEUS goes at it hard, uncompromisingly, but they don't forget about chilling melodies. Each song has a raw foundation on which other morbid structures are then built. The cover is stylish and, by the way, really well done. This recording will gradually get into your head, like some old disease that has been waiting underground for years to return with even greater force. Like this album. In addition, and I feel this very personally, there is a kind of uneasiness in the individual passages that is difficult to explain, which compels me to listen to it repeatedly. The autopsy table is ready. The body is still alive. Everything is in order. We can begin. Neither expensive medicines nor complicated operations helped. I still had the feeling that something was rotting inside me, eating me up. Like worms writhing in my guts like a ball of snakes. I got up in the middle of the night, awakened by my own demons. They had grinning faces and invited me to the underworld. Raw, devastating death/grind black metal that will smash your face with great force and grind you to dust!



tracklist:
01. Abgrundmensch I 
02. Sarg Aus Fleisch 
03. Frost 04. To Bite The Hand That Holds The Leash 
05. Volkscancer 
06. Abgrundmensch II 
07. Astraldepression 
08. Körperstrafe 
09. Trümmerjugend 
10. The Seeds Of Your Own Destruction 
11. Sternenleichen

band:
Sebastian Lackner - Guitars, Bass
Stefan Rindler - Vocals
Paul Färber - Drums



Recenze/review - REFUSAL - Venomous Human Concept (2025)


REFUSAL - Venomous Human Concept
CD 2025, Time to Kill Records

for english please scroll down

Běžíš tmou. Větve tě šlehají do obličeje a drásají tvoje tělo do krve. Bojíš se dlouhých stínů, máš strach, že tě nakonec uloví. Jsi jenom další z obětí. Pro ně je to jenom hra, pro tebe boj o život. Parta zhýralých maniaků, kteří už dávno zažili skoro všechno. Nakonec tě stejně dostanou, to moc dobře víš. Než se tak ale stane, budeš poslouchat nové album finských REFUSAL. Perfektně totiž sedne k tvému poslednímu souboji. Je dynamické, ostré, nekompromisní. Jako současná podivná společnost.

Pánové opět řežou do živého. Jejich novinka je nastaveným zrcadlem našim zkaženým duším. Na jedné straně tu máme pohádkově bohaté, kteří ale nezbohatli díky své píli a poctivé práci, ale na utrpení jiných. Svět byl vždycky zkažený. Dnes je to ale vidět o hodně víc. Občas je dobré, když to někdo pojmenuje. Není dne, abych se neutvrzoval v tom, že politika je svinstvo. Nevím, jak jste na tom vy, ale podobná muzika mi pomáhá přežít. 


Deset divokých, nespoutaných a živočišných skladeb se vám dostane ihned pod kůži. Kombinace starého death metalu, grindcore, ale i třeba hardcore je doslova návyková. Jako nějaká nová droga, co vám rozloží mozek. Je to hodně intenzivní zážitek, který vás strhne do víru, rozemele na prach. Roztrháni na kusy padnete na úplné dno, abyste nakonec vstali jako bájný Fénix. Silnější než kdy dřív, odhodláni bojovat. Proti všem, proti nespravedlnosti. "Venomous Human Concept" je surovým útokem na vaše podvědomí. Myslím si, že fanoušci třeba takových NAPALM DEATH, MISERY INDEX, ENTOMBED, ROTTEN SOUND, NASUM, EXHUMED, budou určitě spokojeni. A nejen oni. Jedná se totiž o poctivou muziku, zahranou od srdce, s nadšením a odhodláním zabíjet hudbou. Nevím, jestli jste někdy zažili rozzuřený dav, řádící v ulicích, ale můj pocit z nové nahrávky je hodně podobný. Jakoby ve skladbách byl takový zvláštní neklid. Zuřivost, nakumulovaný vztek, odpor proti zkažené společnosti. Je tu opravdu všechno, co mám na tomhle stylu rád. Zkrátka a dobře, tahle smečka vám vystřelí mozek z hlavy, stanete se jen lovenou zvěří, jako hrdina mého dnešního úvodu nebo jako krysa na obalu. Mimochodem, zvuk se také povedl. Nezbývá mi nic jiného, než vám novinku doporučit. Běžím tmou. Větve mě šlehají do obličeje a drásají moje tělo do krve. Bojím se dlouhých stínů, mám strach, že mě nakonec uloví. Jsem jenom další z obětí. Pro ně je to jenom hra, pro mne boj o život. Surový, nekompromisní death metalový útok smečky rozzuřených psů! Album ostré jako břitva! 

Asphyx says:

You run through the darkness. Branches whip your face and tear your body until it bleeds. You fear the long shadows, afraid that they will eventually catch you. You are just another victim. For them, it's just a game, but for you, it's a fight for your life. A bunch of debauched maniacs who have already experienced almost everything. In the end, they'll get you anyway, you know that very well. But before that happens, you'll listen to the new album by Finnish band REFUSAL. It fits your final battle perfectly. It's dynamic, sharp, uncompromising. Like today's strange society.

The guys are cutting to the quick again. Their new album is a mirror held up to our corrupt souls. On the one hand, we have the fabulously wealthy, who did not get rich through hard work and honesty, but through the suffering of others. The world has always been corrupt. Today, however, it is much more visible. Sometimes it's good when someone calls it out. Not a day goes by when I don't confirm my belief that politics is crap. I don't know about you, but music like this helps me survive.


Ten wild, unrestrained, and animalistic tracks will immediately get under your skin. The combination of old death metal, grindcore, and even hardcore is literally addictive. Like some new drug that will blow your mind. It's a very intense experience that will sweep you into a whirlwind and grind you into dust. Torn to pieces, you will fall to the very bottom, only to rise again like the mythical Phoenix. Stronger than ever, determined to fight. Against everyone, against injustice. "Venomous Human Concept" is a raw attack on your subconscious. I think fans of bands like NAPALM DEATH, MISERY INDEX, ENTOMBED, ROTTEN SOUND, NASUM, and EXHUMED will definitely be satisfied. And not only them. This is honest music, played from the heart, with enthusiasm and a determination to kill with music. I don't know if you've ever experienced an angry mob rampaging through the streets, but my feeling about the new recording is very similar. It's as if there is a strange restlessness in the songs. Fury, accumulated anger, resistance against a corrupt society. It really has everything I love about this style. In short, this pack will blow your brains out, you'll become just prey, like the hero of my introduction today or like the rat on the cover. By the way, the sound is also great. I have no choice but to recommend this new release to you. I'm running through the darkness. Branches whip my face and tear my body to shreds. I'm afraid of long shadows, afraid they'll catch me in the end. I'm just another victim. For them, it's just a game, for me, it's a fight for my life. A raw, uncompromising death metal attack by a pack of rabid dogs! An album as sharp as a razor!



ABOUT REFUSAL ON DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
​1. Scholar of Perversion
2. Venomous Human Concept
3. The Grip Tightens
4. Insatiable God
5. War of Nothing
6. Dehumanize
7. We Are the Undead
8. Sleeping Leviathan
9. Congregation of the Eyeless
10. Eternal Refrain

Line-up:
Juhani Paasipohja – Vocals
Tero Pirhonen – Guitars
Kalle Kuosmanen – Guitars
Timo Pirhonen – Backing vocals and bass
Aleksi Roitto – Drums


REFUSAL

Time To Kill Records

pondělí 9. června 2025

Recenze/review - DEATHGOAT - Dragged into Realms Below (2025)


DEATHGOAT - Dragged into Realms Below
CD 2025, Xtreem Music

for english please scroll down

Rakve jsou opět prázdné. Těla zmizela a zůstal po nich jenom děsivý pach smrti. Chladné kobky, hluboko v podzemí, vydaly další ze svých svědectví. Na zdech žhnou do tmy tajemné symboly. Jinak je všude klid a ticho. Zatím. Procházím se dlouhými chodbami podsvětí a cítím ve vzduchu pach rozkládajícího se masa. Někde tu musí být, přece není možné, aby se jen tak ztratila. Nejdřív je to jen jako lehké bodnutí, ale po chvilce je mi prokousnuto hrdlo a jsem roztrhán na kusy. Nemrtvými a plesnivým death metalem, který nám letos přinášejí finští tmáři DEATHGOAT. 

Druhé dlouhohrající album je opět po okraj narváno tím, co mám na tomhle stylu tolik rád. Nahrubo nasekanou tmou, ostrými riffy, starodávnými chorobami i zlem, které je vytaženo na povrch. Kosti jsou lámány s elegancí a nadšením, maso odpadává od kostí. Myslím si, že jsem zde správně. Nezbývá mi nic jiného, než přidat hlasitost. 


Jedna mrtvola tu ale přeci jen zůstala. Drží v ruce nové CD "Dragged into Realms Below". Nejde jí ho vytrhnout z rukou. Mám pocit, že mě sleduje. Posadí se a z tváří jí lezou červi. Krve by se ve mě nedořezal. Tohle je opravdu hudba pro všechny pravověrné, pro fanoušky, kteří stále věří v pohřby do země, pro maniaky, kteří dokáží ocenit poctivý zvuk (Jaakko Viitalähde - mastering), povedený černobílý obal (Bram Bruyneel). Vše krásně morbidně sedí na svých místech a vy si tak můžete vychutnat morbidní, podmanivě shnilou atmosféru celé nahrávky. Skladby jsou napsány velmi dobře, uvěřitelně a obsahují v sobě velké množství pradávné síly a energie. Opravdu si při poslechu připadám jako starý hrobník, který po několika nocích v márnici sestoupil dolů do sklepa a hledá zmizelé mrtvoly. Fanoušci třeba takových DISMEMBER, ENTOMBED, VOMITORY, PURTENANCE, SLUGATHOR, WOMBBATH, mi určitě má slova potvrdí. Těmi se Finové volně inspirovali. Přidali navíc své vlastní ingredience i nápady a výsledný koktejl je podáván podchlazený a na dřevěném víku od rakve. Nechte si chutnat, přátelé starých pohřebišť. Venku se zase setmělo a vypadá to na bouřku. Omlouvám se, musím jít. Mám ještě nějakou práci. Beru do rukou lopatu a ještě, než hřbitov zahalí hustá mlha, exhumuji další hrob. Byla v něm pohřbena hudba těchto maniaků. Novinku vám rozhodně doporučuji. Rakve jsou opět prázdné. Těla zmizela a zůstal po nich jenom děsivý pach smrti. Chladné kobky, hluboko v podzemí, vydaly další ze svých svědectví. Na zdech žhnou do tmy tajemné symboly. Jinak je všude klid a ticho. Zatím. Potom vzduch prořízne první riff. Exhumace starého prašivého death metalového hrobu, provedená s elegancí starých hrobníků a s touhou zabíjet hudbou! Márnice vydala další děsivé svědectví!

Asphyx says:

The coffins are empty once again. The bodies have disappeared, leaving behind only the terrifying stench of death. The cold dungeons, deep underground, have revealed another of their secrets. Mysterious symbols glow in the darkness on the walls. Otherwise, everything is calm and quiet. For now. I walk through the long corridors of the underworld and smell the scent of decaying flesh in the air. It must be here somewhere; it can't just have disappeared. At first, it's just a slight sting, but after a moment, my throat is bitten through and I am torn to pieces. By the undead and moldy death metal brought to us this year by the Finnish dark lords DEATHGOAT. 

Their second full-length album is once again packed to the brim with everything I love about this style. Roughly chopped darkness, sharp riffs, ancient diseases and evil brought to the surface. Bones are broken with elegance and enthusiasm, flesh falls off the bones. I think I'm in the right place. All I can do is turn up the volume. 


But one corpse remained. It is holding the new CD "Dragged into Realms Below" in its hand. It is impossible to take it away from it. I feel like it is watching me. It sits down and worms crawl out of its face. My blood runs cold. This is truly music for all true believers, for fans who still believe in burials in the ground, for maniacs who can appreciate honest sound (Jaakko Viitalähde - mastering) and a well-done black-and-white cover (Bram Bruyneel). Everything fits beautifully and morbidly in its place, allowing you to enjoy the morbid, captivatingly rotten atmosphere of the entire recording. The songs are very well written, believable, and contain a great deal of ancient power and energy. When listening, I really feel like an old gravedigger who, after several nights in the morgue, has descended into the cellar in search of missing corpses. Fans of bands such as DISMEMBER, ENTOMBED, VOMITORY, PURTENANCE, SLUGATHOR, and WOMBBATH will certainly confirm my words. The Finns were loosely inspired by them. They added their own ingredients and ideas, and the resulting cocktail is served ice cold on a wooden coffin lid. Enjoy, friends of old graveyards. It's getting dark outside again and it looks like a storm is coming. Sorry, I have to go. I still have some work to do. I pick up a shovel and, before the cemetery is enveloped in thick fog, I exhume another grave. The music of these maniacs was buried in it. I definitely recommend this new release. The coffins are empty again. The bodies have disappeared, leaving behind only the terrifying smell of death. The cold dungeons, deep underground, have given up another of their testimonies. Mysterious symbols glow in the darkness on the walls. Otherwise, everything is calm and quiet. For now. Then the first riff cuts through the air. The exhumation of an old, mangy death metal grave, carried out with the elegance of old gravediggers and a desire to kill with music! The morgue has released another terrifying testimony!




about  DEATHGOAT on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
01. Alkulima
02. Pestilent Retribution
03. Congregation of Disease
04. Dying to Be Dead
05. Compulsive Cannibalism
06. Monoxcide
07. Flashback Psychosis
08. Clinically Undead
09. Dragged Into Realms Below

Line-up:
Chope666 - Drums
Vicar Miggoat - Guitars
Nihilist - Guitars/Backing Vocals
Putrid Worm - Vocals
L.F. Molestor – Bass



Recenze/review - ASCHENVATER - Vom Brudermord (2025)


ASCHENVATER - Vom Brudermord
EP 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Historii je nutné neustále připomínat, protože lidstvo opakovaně dokazuje, že je nepoučitelné. Válečná témata patří k death metalu odjakživa. Záleží vždy, jak je kapely uchopí. Němečtí ASCHENVATER již svým debutovým albem dokázali, že jim můžete jejich práci věřit. O nahrávce jsem psal, máme i krátký rozhovor. Letošní novinka je potom jejím volným pokračováním. Jedná se pouze o tři chladné a temné skladby, o jakousi ochutnávku další desky, která by měla brzy následovat.

Zemřít na frontě můžete mnoha způsoby. Mění se jenom technologie, jak můžete někoho zabít. Záleží vždy na strategii, na síle a také na štěstí. Pokud lze tedy zabíjení lidí označit za štěstí. Nicméně, opět mi stačilo jen několik poslechů a hned jsem věděl, že tohle EP budu mít usazené v hlavě ještě hodně dlouho. Tři skladby, tři ostré nábojnice, které mi proletěly hlavou. Padl jsem na chladnou zem a stal se součástí dalšího dílu Warhammer 40k.


Stále se pohybujeme mezi stejnými mantinely, mezi kterými byli a jsou kapely jako BOLT THROWER, ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BODYFARM, GOREFEST, MEMORIAM, DECAYING, DEATH KOMMANDER, SCALPTURE, CHAINSWORD, JUST BEFORE DAWN, SHRAPNEL STORM. Potácím se v zákopech a kolem mě leží spousta mých kamarádů. Ještě před několika dny se smáli, měli spoustu plánů a naději. Ta zemřela ve vzteku a nenávisti. Roztrháni na kusy připomínají loutky, bledé a rudé figuríny. Kde jsou jejich duše? Ptám se stále dokola a kolem mě hoří země. Zajímavé, kolik ve mě dokáže probudit hudba představ, kam jsou schopné se zatoulat moje myšlenky. Umí to ale jenom dobré kapely, mezi které ASCHENVATER samozřejmě patří. Smrt je zase jednou blízko, dívám se do její rozšklebené tváře. Moje fantazie je rozdrásaná do krve, umírám a znovu se rodím, jsem vojákem nicoty posílaným do různých válek. Někdy se jen tak procházím po hřbitově. Jména, napsaná na náhrobcích hoří do tmy. Chtěli by se pomstít, vstát z hrobů a žalovat za zmařené životy. Zvuk, obal, vše považuji za velmi povedené. Tohle EP má opravdu podmanivou a strhující atmosféru. Jedná se přesně o hudbu, kterou rád poslouchám, když jsem sám. Soustředím se na jednotlivé nuance a užívám si chlad a temnotu. Jsem obyčejným vojákem pochodujícím na smrt. Svírám v rukou zbraň a jsem připraven zemřít. Nebo ne? Jednotka vojáků temnoty znovu útočí! Death metalová válka představená s krutou, mrazivou elegancí! 

Asphyx says:

History needs to be constantly reminded, because humanity has repeatedly shown that it is unteachable. War themes have always belonged to death metal. It always depends on how the bands handle them. German ASCHENVATER have already proven with their debut album that you can trust their work. I wrote about the record, we have a short interview. This year's new release is then a free continuation of it. It is only three cold and dark tracks, a kind of a taste of the next record that should follow soon.

You can die on the front in many ways. The only thing that changes is the technology of how you can kill someone. It always depends on strategy, on strength and also on luck. If killing people can be considered lucky. However, again, it only took me a few listens and I knew right away that this EP would be stuck in my head for a long time. Three tracks, three sharp bullets that flew through my head. I fell to the cold ground and became part of the next installment of Warhammer 40k.


We are still moving between the same boundaries that bands such as BOLT THROWER, ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BODYFARM, GOREFEST, MEMORIAM, DECAYING, DEATH KOMMANDER, SCALPTURE, CHAINSWORD, JUST BEFORE DAWN, SHRAPNEL STORM were and are still moving between. I'm staggering in the trenches and a lot of my friends are lying around me. Just a few days ago they were laughing, with lots of plans and hope. It died in anger and hatred. Torn to pieces, they resemble puppets, pale and red mannequins. Where are their souls? I ask again and again, and the earth burns around me. It's interesting how much the music of imagination can awaken in me, where my thoughts are able to wander. But only good bands can do that, of course ASCHENVATER is one of them. Death is near once again, I look into its grinning face. My imagination is torn to blood, I die and am reborn, a soldier of nothingness sent to different wars. Sometimes I just walk through the cemetery. The names written on the tombstones burn in the darkness. They want to take revenge, to rise from their graves and sue for the lives that were lost. The sound, the cover, I think it's all very good. This EP has a really captivating and haunting atmosphere. This is exactly the kind of music I like to listen to when I'm alone. I focus on the nuances and enjoy the coldness and darkness. I'm just an ordinary soldier marching to his death. I'm clutching my weapon, ready to die. Or is it? The Soldiers of Darkness are attacking again! Death metal warfare presented with cruel, freezing elegance!


about ASCHENVATER on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
01. Arithmetik des Krieges 
02. Vom Brudermord 
03. Bis in den Tod

neděle 8. června 2025

Recenze/review - GRUESOME - Silent Echoes (2025)


GRUESOME - Silent Echoes
CD 2025, Relapse Records

for english please scroll down

Všichni jsme se zde sešli, abychom zavzpomínali na jedny z nejlepších muzikantů, kteří kdy na poli death metalu působili. Chuck Schuldiner a Sean Reinert již nejsou mezi námi. Jejich odkaz ale žije dál. Na světě je stále mnoho mladých kapel, které se jejich odkazem inspirovalo. Některé pouze kopírují, jiné dávají do své tvorby i vlastní nápady a invenci. Záleží potom vždycky na fanoušcích, zda na jejich hru přistoupí, či nikoliv.

Přiznám se, že kdysi dávno, když v roce 2014 GRUESOME začínali, byl jsem k jejich přístupu poměrně skeptický. Jenže potom přišly první nahrávky, koncert, rozhovor a já jsem zjistil, že mě tahle upřímná a velmi dobře zahraná pocta starým časům vlastně hrozně baví. I letos je to zážitek jako poslouchat klon DEATH, se vším, co k tomu patří. S plesnivým zvukem, s jedovatým vokálem, s atmosférou reálných pohřbů do země. 


Záleží tedy, ostatně jako vždycky, hlavně na vás, jak k jejich tvorbě přistoupíte. Mě osobně se tyhle vzpomínkové návraty líbí. Pokud jsou takto dobře zahrané, s nadšením a odhodláním, tak jsem spokojený. Navíc má nové album "Silent Echoes" jednu obrovskou výhodu. Opravdu dobře se poslouchá. Není divu, za nástroji i mikrofonem stojí velmi dobří muzikanti, kteří moc dobře ví, co a jak chtějí hrát. Ze skladeb je cítit, že je jejich morbidní práce baví, že si hudbu užívají. GRUESOME na to jdou zkrátka chytře. Není to jenom dobře odvedené řemeslo, v jednotlivých motivech je něco navíc, něco zajímavého a přitažlivého. Abych ale pravdu řekl, tak nejvíc jsem si tuhle smečku stejně nejvíc užil naživo. V malém klubu, s parádním zvukem, v tom byla samozřejmě nostalgie, ale také spousta temné energie, progresivních prvků, opravdové smrti. Z novinky mám úplně stejné pocity. Možná je to ale tím, že mám tyhle staroškolské kapely v genech, že jsem na nich vyrůstal. Mimochodem, Američanům rozhodně nelze upřít, že obstojí i jako velmi schopná smečka hrající technický, progresivní death metal. V závěru je to vlastně velmi jednoduché. Doporučuji vám, abyste se, oproštěni od názorů statní, zavřeli v klidu do svého pokoje, soustředili se a uslyšíte sami. Nové album má v sobě velkou sílu. Je sice trošku ukrytá pod nánosy nálepky DEATH, ale je tam. Stačí ji jenom objevit. Všichni jsme se zde sešli, abychom zavzpomínali na jedny z nejlepších muzikantů, kteří kdy na poli death metalu působili. Myslím si, že tihle maniaci nesou jejich prapor hrdě dál a dělají to s velmi podobou elegancí jako mistři samotní. Velmi povedená pocta starým dobrým death metalovým časům! Technika, progrese a atmosféra reálné smrti!

Asphyx says:

We have all gathered here to remember some of the best musicians who ever worked in the field of death metal. Chuck Schuldiner and Sean Reinert are no longer with us. But their legacy lives on. There are still many young bands in the world who have been inspired by their legacy. Some merely copy them, while others incorporate their own ideas and creativity into their work. It is always up to the fans to decide whether to accept their music or not.

I admit that a long time ago, when GRUESOME started in 2014, I was quite skeptical about their approach. But then came the first recordings, the concert, the interview, and I realized that I actually really enjoyed this sincere and very well-played tribute to the old days. This year, it's still like listening to a DEATH clone, with everything that goes with it. With a moldy sound, poisonous vocals, and the atmosphere of real burials in the ground. 


As always, it depends mainly on you how you approach their work. Personally, I like these nostalgic returns. If they are played this well, with enthusiasm and determination, then I am satisfied. In addition, the new album "Silent Echoes" has one huge advantage. It is really enjoyable to listen to. No wonder, as there are very good musicians behind the instruments and microphones who know very well what and how they want to play. You can feel from the songs that they enjoy their morbid work, that they enjoy the music. GRUESOME simply go about it cleverly. It's not just a job well done, there's something extra in the individual motifs, something interesting and appealing. To tell the truth, though, I enjoyed this band the most live. In a small club, with great sound, there was nostalgia, of course, but also a lot of dark energy, progressive elements, real death. I have exactly the same feelings about the new album. But maybe that's because I have these old-school bands in my genes, because I grew up with them. By the way, there's no denying that the Americans are also a very capable band playing technical, progressive death metal. In the end, it's actually very simple. I recommend that you shut yourself in your room, free from the opinions of others, concentrate, and listen for yourself. The new album has great power. It's a little hidden under the layers of the DEATH label, but it's there. You just have to discover it. We have all gathered here to remember some of the best musicians who ever worked in the field of death metal. I think these maniacs are proudly carrying on their legacy and doing so with the same elegance as the masters themselves. A very successful tribute to the good old days of death metal! Technique, progression, and the atmosphere of real death!


about GRUESOME on DEADLY STORM ZINE:









tracklist:
01. Condemned Identity 
02. A Darkened Window 
03. Frailty 04. Shards 
05. Silent Echoes 
06. Voice Within The Void 
07. Fragments Of Psyche 
08. Reason Denied

band:
Dan Gonzalez - guitar
Matt Harvey - guitar, vocals
Gus Rios - drums
Robin Mazen - bass



Recenze/review - PROPHETIC SUFFERING - Rivalry of Thyself (2025)


PROPHETIC SUFFERING - Rivalry of Thyself
CD 2025, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Na kusy rozsekaná těla. Krev vařící se ve velkých kotlích. Kanibalismus, nenávist, zotročení. Ne, to není žádný hnusný horor, to jsem jen potkal debutové album kanadských tmářů PROPHETIC SUFFERING. Už jste někdy poslouchali hudbu, u které jste měli pocit, že vám u ní někdo právě vystřelil mozek z hlavy? Pokud ne, tak si zkuste narvat do uší tuhle nahrávku. Je po okraj narvaná bestialitou, nenávistí, špínou a zahnívajícím masem. Nic pro slabé povahy, spíše se jedná o hudbu pro všechny, co mají rádi bolest.

Je cosi neuchopitelného, tajemného, divokého a nespoutaného, co z nové desky odtéká. Jako krev z čerstvě proříznuté tepny, jako atmosféra starodávného rituálu, který přežil do dnešních dní. Lidé se za svoji historii zase tolik nezměnili. Stále jsme ovládáni temnými pudy. A na ty tahle smečka útočí. A dělá to surově, nekompromisně a s opravdovou touhou zabíjet hudbou. 


Pro někoho neznalého bude nové album jenom hlukovou, těžko definovatelnou stěnou, která když na vás spadne, tak vás rozdrtí na prach. Svým způsobem bude mít pravdu. Pro nás, pro jedince, co mají značnou morbidní fantazii, se ale jedná o krásný, zahnívající zážitek. Poslouchat "Rivalry of Thyself" je tako si číst černou kroniku. Hnusné představy se při poslechu stávají krutou realitou. Na počátku byl chaos a potom tahle hudba. Budete strženi do hlubiny, přikováni na zeď. Zničeni a pohřbeni zaživa. Teprve po své vlastní exhumaci pochopíte. Pokud máte rádi třeba takové BLASPHEMY, ANGELCORPSE, IMPIETY, DIOCLETIAN, potom si užijete i tuhle nahrávku. Starý, prašivý death metal se zde potkává s chladným black metalem, s hudebním terorem a barbarskou primitivní nenávistí. Budete zavřeni do chladných kobek, budete několik dní bez jídla a budete tančit na ostrých střepech. Maso vám postupně odpadá od kostí a teprve až se dostanete na samou hranu bolesti, pochopíte, o čem tahle deska je. Ne tady se nejedná o záležitost pro pozéry a čtenáře lesklých komerčních metalových časopisů. Tady se stanete obětí při krvavých rituálech. Pověšeni na háky se budete kývat do rytmu zabijáckých bicích. Ostré riffy vám odřežou maso od kostí a u vokálu, připomínající řev raněné šelmy, vám popraskají ušní bubínky. Na kusy rozsekaná těla. Krev vařící se ve velkých kotlích. Kanibalismus, nenávist, zotročení. Ne, to není žádný hnusný horor, to jsem jen potkal debutové album kanadských tmářů PROPHETIC SUFFERING. Doporučuji poslouchat pořádně nahlas! Bestiální, krvavý, black death metalový útok na vaše nejtemnější podvědomí! Nahrubo nasekaná tma, špína a totální blasfemie! 

Asphyx says:

Bodies hacked to pieces. Blood boiling in great cauldrons. Cannibalism, hatred, enslavement. No, it's not a nasty horror movie, I just met the debut album of Canadian darkies PROPHETIC SUFFERING. Have you ever listened to music that made you feel like someone just blew your brains out? If not, try to cram this record into your ears. It's packed to the brim with bestiality, hatred, filth and rotting flesh. Nothing for the faint of heart, rather this is music for those who like pain.

There is something elusive, mysterious, wild and unbridled that flows from the new record. Like blood from a freshly cut artery, like the atmosphere of an ancient ritual that has survived to this day. People haven't changed that much in their history. We're still ruled by dark urges. And that's what this pack is attacking. And they do it brutally, uncompromisingly and with a real desire to kill with music.


For someone unfamiliar, the new album will just be a wall of noise, hard to define, that when it falls on you, it will crush you to dust. In a way, he'll be right. But for us, individuals with considerable morbid imagination, it is a beautiful, decaying experience. Listening to "Rivalry of Thyself" is like reading the Black Chronicles. Nasty fantasies become harsh realities as you listen. In the beginning, there was chaos, and then there was this music. You will be thrown into the depths, nailed to the wall. Destroyed and buried alive. Only after your own exhumation will you understand. If you like BLASPHEMY, ANGELCORPSE, IMPIETY, DIOCLETIAN, then you will enjoy this record too. Old, dusty death metal meets cold black metal here, with musical terror and barbaric primitive hatred. You'll be locked in cold dungeons, you'll go without food for days and you'll be dancing on sharp rooftops. The flesh will gradually fall off your bones and only when you get to the very edge of the pain will you understand what this record is about. No this is not a matter for posers and readers of glossy commercial metal magazines. This is where you become a victim in the blood rituals. Hung from hooks, you'll sway to the rhythm of killer drums. Sharp riffs will cut the flesh from your bones and the vocals, reminiscent of the roar of a wounded beast, will make your eardrums pop. Bodies hacked to pieces. Blood boiling in great cauldrons. Cannibalism, hatred, enslavement. No, it's not a nasty horror movie, I just came across the debut album of Canadian darkies PROPHETIC SUFFERING. I recommend listening really loud! A bestial, bloody, black death metal assault on your darkest subconscious! Coarsely chopped darkness, filth and total blasphemy!


tracklist:
01. Holy Death, Sacred Rot 
02. Foul 
03. Refuge In Libations 
04. Empire Of Filth 
05. Easy Prey (Weakness Defined) 
06. Gift Of Decay 
07. Rivalry Of Thyself 
08. Oppressor Beheaded



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý dvacátý druhý - Oslava toho, co mám rád


Příběh pětistý dvacátý druhý - Oslava toho, co mám rád

Já vím, já vím, příliš teď nepíšu chronologicky. Důvod je ale velmi jednoduchý. Dny ubíhaly tak nějak víceméně stejně. Bydleli jsme s blondýnkou na společné koleji, kde jsme ale museli uplácet vrátnou a modlit se, aby si spolubydlící nenašla nějakého chlapce. Zatím to nehrozilo, měla ráda starší pány a ti se jak známo, neradi příliš vážou a odcházejí od svých manželek. Sem tam jsme zašli na nějaký koncert, já pořád trávil dlouhé hodiny vybíráním nových CD, po knihovnách a zažíval pokaždé stres, když jsem se na poslední chvíli učil do školy, abych prošel. Měli jsme rádi výlety, kino a samozřejmě hospodu. Tak nějak se stalo, že všichni, co za něco stáli, odešli do svých domovů a my tu, v té šedivé Plzni, zůstali sami. Trávili jsme dlouhé hodiny ve vlacích, s bágly narvanými proviantem. Vozil jsem hromady jídla, abychom nemuseli tolik nakupovat a měli víc času jeden pro druhého. Moc o tom nepíšu, ale celý život jsem sportoval. Stále jsem chodil běhat, jezdil na kole a plaval. A hlavně cvičil karate. Pokaždé jsem zaběhl do lesa, do parku a tam dělal různé sestavy a triky.

Co se týká koncertů, tak mi přišlo, že jak opadly první dvě vlny metalu, moc lidí nechodilo. Tedy na kapely, které jsem chtěl vidět já. Takový ty zábavovky nebo velký jména, tak tam bylo stále narváno. Někdy tenkrát jsem objevil v Plzni Ozzyho a Potkana, kluky, co nás vozili na koncerty. Zaplatili jste si u nich vstupenku i cestu a dostali jste skvělý komfort v tom, že jste odjeli z Plzně a zpět. To nejhorší, co vždycky bývá, cestování, se tímto jednoduše vyřešilo. Tedy, on Ozzy nebyl moc spolehlivý (dej mu pánbůh zemi lehkou), mám z té doby šílené zážitky, ale o tom jindy. Vybíral jsem si, nebyl jsem lenivý, ale také jsem se s nikým moc nekamarádil. Já, který jsem býval tolik rád středem pozornosti, jsem byl raději ve stínu. Jen jsem si tak v koutku popíjel a sledoval zásadní kapely mého života. Moje milá se mnou ale moc nejezdila. Hele, měli jsme spoustu povinností i doma, v Táboře, v Boleslavi i na chalupě. Taky jsme oba makali na brigádách. 

O všech těchto věcech přemýšlím, když sedím ve vlaku na Turnov. Musím za chvilku přestoupit a v Tanvaldu počkat na autobus na chalupu. Cesta mi utíká rychle, mám jedno staré dobré sci-fi. Batoh plný špekáčků, lunch meatu, něco málo piva a jednu lahev rumu. Blondýnka sedí proti mě a usmívá se. Nerad slavím svoje narozeniny. Nějak nevidím důvod. U nás doma se to v dětství příliš neprožívalo. Nějaké velké scházení rodiny a blahořečení neprobíhalo. Často jsem dostával knihy, za to jsem byl moc rád, potom trička s límečkem, které nesnáším dodnes a nakonec různé věci na sport, což jsem miloval. Včera jsme byli v Boleslavi a máma mi udělala můj oblíbený nepečený dort. A jestli pak víte, jaké triko jsem dostal? Poděkoval jsem, snědl svoji porci a tričko opatrně uložil do skříně hodně hluboko dozadu. K ostatním. Přelezeme do druhého kupé a proti nám si sedne dvojice kolem osmdesátky. Dědeček má zrovna také narozeniny. Babička se na něj usmívá a žmoulá mu ruku v dlaních. Na jejich tvářích se rozprostírá taková ta moudrá blaženost. 

Když jsem se narodil, tak bylo sychravo a lehce mrzlo. Alespoň, co vím z vyprávění. Nemohl jsem nikdy slavit venku, i dnes je pod mrakem a sníh si dává dostavení s deštěm. V chalupě je hrozná zima, máme zkřehlé ruce, než vybalíme věci. Na, cvakni si trošku rumu, budeš moje rumová víla. Musím zatopit. Udělám to a snesu dolů z půdy gramofon. Otřu prach a vybírám desku, co si pustíme. Vzadu, v jedné zapomenuté bedně najdu klasiky. Od Chopena, přes Brahmse až po Mozarta. Samé dobroty. Nejdřív to beru trošku jako legraci, ale když se rozhoří kamna a i já, který čaj moc nemusím, jej popíjím a kývu se do rytmu. Přivineme se k sobě a ona se mě zeptá, jaké to je, když ti je 21? No, hele, už mám spoustu zkušeností, to víš, to poznáš. Dělám starýho dědka, snažím se být vtipný a také jsem, mí milí čtenáři, hrozně moc štastnej. Po všem tom marastu s otcem, po bolesti, co mi zůstala v srdci po Kačence, po utrpení, co zažívala Kristýnka na vozíku, jsem najednou spokojenej. Z rozervanýho postpuberťáka, co dostal od života naloženo až běda, tu sedím a spokojeně se usmívám.

Peněz máme tak akorát, ale hlavně jsme zdraví a funguje mezi námi chemie. Rozumíme si skoro ve všem, nehádáme se skoro vůbec a máme spoustu společných zájmů. A hlavně, je to pořád hrozná sranda. Různě se špičkujeme, děláme si vzájemné milosti a všechno je to milý a prodchnutý samozřejmě erotikou. Jasně, že začneme něco dělat a skončíme v posteli. Tentokrát v ledových peřinách, ale jsme mladí a vůbec nám to nevadí. Vyhasnou zase jednou kamna a tak musím ven pro dřevo. Už je dávno tma, když dostanu několik CD, co jsem chtěl, triko Vader, které muselo stát hrozný peníze a knížky, o kterých jsem básnil už dlouhý čas. Zářím, ano, přesně si pamatuji ten krásný pocit. Mám obrovskou radost,  usmívám se od ucha k uchu a i když venku leje, vezmeme si pláštěnky, lahev rumu a jdeme se projít. Touláme se po místech, kam spolu normálně chodíme a já nechci, aby to skončilo. Křičíme do tmy, jen tak, protože v sobě máme velké množství energie.

Uvnitř není ještě příliš teplo, ale pořád lepší, než když jsme přijeli. Povídáme si skoro až do rána a když mi usne v náručí, tak nemůžu spát. Počkám na první náznak světla. Potom se odeberu také do říše snů. Zaberu opravdu tvrdě a spravedlivě. Jedny z nejkrásnějších narozenin, co jsem kdy zažil. Probudí mě tlapkání jejích bosých noh po podlaze. Má na sobě můj svetr a bojuje s kamny, které jí trošku kouří. Tady to musíš otevřít, pak to dobře potáhne, ukážu jí a obejmu. Znovu poděkuju za krásný večer i ráno. Jasně, jsem romantikem. Zamilovanej kluk, co má v sobě malinký kousek básnického střeva. Míchaná vajíčka s kousky slaniny. Co budeme dělat? Venku sněží, koukej. Naložíme znovu kamna, zabalíme se do svetrů a vydáme se na malý výlet. Dojdeme až na Muchov, koukáme do krajiny, ukazuji, kde je Sněžka, kde Špičák, kde jsme všude byli. Objímáme se v větru, otřásáme se zimou, modlíme se k mrakům, aby přestaly plakat.

Vrátíme se, už je zase tma a usušíme se u kamen. Sednu si, napíšu o všem jednu povídku, spolu s několika básněmi. Vyleze to ze mě ven, ani nevím jak. Slova mají drive a sílu. Odsýpají v rytmu, jsou žhavá a laskavá zároveň. Je o dvou lidech, o klukovi a holce, kteří v budoucnosti vzpomínají právě na podobné chvíle, jaké právě zažíváme. Je to dobrý, řekne mi blondýnka a má uplakané oči. Proč pláčeš? Je to hrozně hezký, děkuji. Obejme mě a já se znovu snažím všechno zaznamenat. Když si to ale po sobě přečtu, hodím papír do kamen. Něco mi na tom nesedí, je to příliš obyčejné a slova vůbec nedrásají. První povídku si blondýnka schová na památku. Pojď, zajdeme na pivo do hospody. Je tam nějaký candrbál. Dohraje nám kolega Brahms a cestou nás vyruší velký černý pes. Stojíme proti sobě na úzké cestě, ceníme na sebe zuby a já pomalu otevírám v kapse kudlu. Nakonec to ale vzdá. Uleví se mi. V hospodě je plno. Narváno.

Večer se totiž hraje. Starý DJ pouští fláky, co byly populární někdy v šedesátých a sedmdesátých letech. Super. Baví nás to. Kluci zvou holky na parket a ve vzduchu to jiskří. V temných koutech se to líbá a objímá a tvoří se dvojice, které spolu buď zůstanou nebo se po pár letech rozvedou. Tancujeme, paříme. Když potom nadejte čas ploužáků, nechci se chvástat, ale určitě patříme k nejen k nejlepším, co se týká vykrucování, ale myslím si, že nám to fakt sluší. Vyženou nás a konečně přestane sněžit i pršet. Objeví se hvězdy, i strejda měsíc, který nás sleduje až domů. Klidně bych tu zůstal na věky. Mohla bys učit v místní škole, makal bych rukama. Sníme, necháváme naše fantazie, aby se navzájem proplétaly. Svědkem jsou nám dva kaštany, pod kterými máme takový hezký zvyk. Pokaždé si pod nimi dáváme hubičky. Ani nestačíme přiložit. Tolik vášně v nás probudil tanec.

Nechce se mi zpátky do civilizace. Oblečení máme načáchlé kouřem z kamen a protože jsme všechno snědli, máme hlad. Ale byla to oslava, na kterou nikdy nezapomenu. Něco neuchopitelně krásného, milého a laskavého. Stejně jako babička, od toho dědy, co s námi jeli minule. Sedí proti nám, sama samotinká a pláče. Dívá se z okna a mluví k Františkovi, který ji opustil. Moc dobře vím, jak se cítí. Chtěl bych jí pomoc, nějak utěšit, ale neudělám to. Usměje se na nás omluvně a řekne nám, že nám to moc sluší. Necháme ji, aby vyprávěla. Až do Turnova povídá o svém muži. Panebože, to bylo tak krásně smutný, řekne mi moje milá, když dojedeme do Prahy. V hospodě U Husy si dáme každý dvě piva a mažeme zase na vlak. Poděkuji za jedny z nejlepších narozenin a pomalu se zase zařadím do stereotypu. Vedle v pokoji se na koleji hádá jedna dvojice, která ještě před měsícem používala takových zdrobnělin, když mluvila jeden o druhém, že mi bylo až stydnu. Najednou je ale žabička kurva zasraná. Raději si pustíme nějakou dobrou hudbu a jsme spokojení a dobře naložení. Oslavili jsme totiž všechno, co máme rádi. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine