DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 23. června 2022

Recenze/review - PAGANIZER - Beyond the Macabre (2022)

PAGANIZER - Beyond the Macabre
CD 2022, Transcending Obscurity Records

Něco bylo od začátku špatně. V márnici zase chyběla další těla. Záhada, ze které mrazilo. Už se to děje nějakou dobu, ale zatím jsem tomu nepřikládal větší význam. Jsem zvyklý na ledacos, death metal poslouchám už totiž velmi dlouho. Přesto, ze zamčené místnosti by neměl nikdo zmizet. Bylo to jednoho mrazivého večera. Nejdřív klid a tichá tma. Pak se ozval řev. Křik nemrtvých. Vrátili se a v pařátech drželi novou desku švédských PAGANIZER.

O téhle smečce jsem toho napsal již tolik, že není třeba zabíhat do detailů. I nové album "Beyond The Macabre" je klasickým zásekem do dřevěné rakve ve stylu posledních let. Kapela si hraje to své, s ničím se moc nepáře. Typické melodie, syrový zvuk, parádní monumentální obal od Juanjo Castellano. Nad hřbitovem se vznáší typická mlha plná melancholie. Démoni by mohli vyprávět.


Vždycky bývá zajímavé první ohledání mrtvoly, první poslech desky. Sedím a sleduji pečlivě jednotlivé pasáže, užívám si je, vnímám je celým svým tělem. Pak jsou dvě možnosti. Buď jsem přenesen na onen svět, na stará pohřebiště, či nikoliv. PAGANIZER už asi nikdy nenahrají CD, které by zbouralo death metalový svět, ale co se týká schopnosti mě zaujmout, tak to stále umí velmi dobře. Songy se mi pomalu, ale jistě dostávají pod kůži. Novinka má potřebnou temnou a mrazivou náladu, známou nejvíce ze starých piteven. Smrt, ta stará děvka, chodí pořád kolem a podupává si do rytmu, stejně jako já. Dodnes nevím, kdo všechna ta těla ukradl, ale s tím, že si budu "Beyond The Macabre" pouštět i při dalších pitvách, jsem si absolutně jistý. Mám slabost pro krev, pomalu odtékající na zem. Pro prázdné vyhaslé pohledy kdysi živých těl. Žiju v temnotě už dlouhé roky, stejně jako poslouchám smrtící kov. A za mě, starého fanouška, jsou PAGANIZER stále v dobré formě. Ne, nepřinášejí vůbec nic nového, ale jsou takovou jistotou v záhrobí, na kterou je spolehnutí. Něco bylo od začátku špatně. Zpřeházené kosti, lebky povalující se na zemi. Mrazák je otevřený. Všude tančí přízraky. Z reproduktorů hraje "Beyond The Macabre" a já jsem spokojen. Dostal jsem to, co jsem chtěl. Temný, chladný, nahrubo nasekaný švédský death metal!


Asphyx says:

Something was wrong from the beginning. There were more bodies missing from the morgue. A mystery that gave me the shivers. It's been going on for a while, but I haven't given it much thought. I'm used to a lot of things, I've been listening to death metal for a long time. Still, nobody should disappear from a locked room. It was one freezing evening. It was quiet and dark at first. Then there was a scream. The screams of the undead. They came back, holding the new Swedish PAGANIZER record in their claws.

I've written so much about this band that there's no need to go into detail. Even the new album "Beyond The Macabre" is a classic hole in the wooden coffin in the style of recent years. The band plays its own thing, it doesn't fight with anything. Typical melodies, raw sound, awesome monumental cover by Juanjo Castellano. A typical fog of melancholy hovers over the cemetery. The demons could tell a story.


It's always interesting to see the corpse for the first time, to listen to the record for the first time. I sit and watch the individual passages carefully, enjoying them, feeling them with my whole body. Then there are two possibilities. Either I'm transported to the other world, to the old burial grounds, or I'm not. PAGANIZER will probably never record a CD that will demolish the death metal world, but as far as their ability to captivate me is concerned, they still do it very well. The songs are slowly but surely getting under my skin. The new stuff has the requisite dark and chilling mood, most familiar from the old hangmen. Death, the old bitch, is always walking around and stomping to the beat, just like me. To this day, I still don't know who stole all those bodies, but I'm absolutely sure I'll be playing "Beyond The Macabre" at future autopsies. I have a thing for blood slowly draining to the floor. For the blank, extinct stares of once-living bodies. I've been living in the dark for years, just as I listen to the death metal. And for me, an old fan, PAGANIZER are still in fine form. No, they don't bring anything new at all, but they are such a sure thing in the afterlife that you can count on. Something was wrong from the beginning. Bones scattered, skulls lying on the ground. The freezer's open. Ghosts dancing everywhere. "Beyond The Macabre" is playing over the speakers and I'm satisfied. I got what I wanted. Dark, cold, rough chopped Swedish death metal!


Track Listing -
1. Down The Path Of Decay
2. Left Behind To Rot
3. Meatpacker
4. Sleepwalker
5. Succumb To The Succubus
6. Raving Rhymes Of Rot
7. Beyond The Macabre
8. Menschenfresser
9. You Are What You Devour
10. Unpeaceful End (ft. Karl Willets of Bolt Thrower)

Line up -
Rogga Johansson - Vocals, Guitars
Kjetil Lynghaug - Lead Guitars
Martin Klasen - Bass
Matte Fiebig - Drums

Artwork by Juanjo Castellano (Wombbath, The Black Dahlia Murder)

středa 22. června 2022

Recenze/review - ENTRAILS - An Eternal Time Of Decay (2022)


ENTRAILS - An Eternal Time Of Decay
CD 2022, Hammerheart Records

for english please scroll down

Nenávidíme se a ničíme se. Milujeme se a uctíváme. Žijeme si své životy, hromadíme majetek a toužíme po moci. Hnijeme zaživa. A nakonec se všichni sejdeme ve staré márnici. Zbyde z nás jen hromada prachu, který nebude nikomu chybět. Nebo ne? Asi záleží na každém z nás. Jedno ale vím jistě. Existuje víra, která dává smysl. Death metal. Je naší součástí, koluje nám v žilách. Život a smrt. Světlo a temnota. Oheň a voda.

ENTRAILS vždy stáli ve tmě, připraveni bojovat za jedinou pravou víru. Jejich desky jsou právem dávno zapsány krvavým písmem do knihy mrtvých. Každé nové album je pro mě událostí, zážitkem, který mě pomalu a jistě připravuje na převoz přes řeku Styx. Jsem starý death metalový pes a novinku "An Eternal Time Of Decay" si už nějaký čas opravdu užívám. Je po okraj narvaná mrazivými melodiemi, dlouhými stíny a vztekem. Prach si a v prach se obrátíš!


Vrátil jsem se do hrobky s nápisem ENTRAILS a usedl na kamenný trůn. Kolem se válely lebky i rozdrcené kosti. V noci zde musely mít zombie i kapela pěkně divoký večírek. Jednou se kousek od našeho města dostala na hřbitov voda z řeky. Vyplavila hroby a všude kolem se vznášel neskutečný smrad. Pach smrti, zbytky tlejících těl, ve stylu GRAVE a DISMEMBER, se kterými toho mají stylově pánové mnoho společného. Přesně takové pocity mám i z nové nahrávky "An Eternal Time Of Decay". Ostré riffy, které vám ihned proříznou tepnu, devastující bicí, které vám vyrvou vnitřnosti z těla, masivní a surový zvuk (Boss HM-2 pedal rules!), tohle všechno jsou věci, které nemohou pravého fanouška nechat v klidu. Nová deska má drive i pověstnou sílu načerpanou ve starých kobkách. Švédi moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Zbytečně neinovují, přesto se pomalu posouvají dále. Samozřejmě, nejedná se o nic nového, ani převratného - a já říkám Zaplať Satan za to! Mám rád své jisté, líbí se mi, že je na skupinu spolehnutí. Pokud jako já, rádi a často trávíte svůj čas na opuštěných hřbitovech a posloucháte u toho prašivý smrtící kov, budete také spokojeni. Songy se kolem převalují jako mlha nad pohřebištěm. Pomalu mi pronikají do žil. Z močálů přicházejí první přízraky. Berou album do ruky a kývají souhlasně hlavou. Zde se hraje pro nás, pro nemrtvé, pro všechny, kteří hnijí zaživa, kteří se brzy promění v prach! Absolutní devastace švédských death metalových katakomb!

Asphyx says:

We hate ourselves and we destroy ourselves. We love and worship each other. We live our lives, accumulate wealth and lust for power. We rot alive. And in the end, we all meet in the old morgue. We'll be a pile of dust that no one will miss. Won't we? I guess it's up to each of us. But one thing I know for sure. There is a faith that makes sense. Death metal. It's a part of us, it runs through our veins. Life and death. Light and darkness. Fire and water.

ENTRAILS have always stood in the darkness, ready to fight for the one true faith. Their records have long since been written in bloody script in the book of the dead. Each new album is an occasion for me, an experience that slowly and surely prepares me to cross the River Styx. I'm an old death metal dog and I've been really enjoying the new album "An Eternal Time Of Decay" for some time now. It's stuffed to the brim with chilling melodies, long shadows and fury. You are dust and you will turn to dust!


I returned to the tomb with the ENTRAILS sign and sat on the stone throne. There were skulls and crushed bones lying around. The zombies and the band must have had a pretty wild party last night. One day, not far from our town, water from the river came into the cemetery. It washed away the graves and the stench was unbelievable. The smell of death, the remains of the bodies melting, in the style of GRAVE and DISMEMBER, with whom the gentlemen have a lot in common. That's exactly the feeling I get from the new record "An Eternal Time Of Decay". Sharp riffs that will immediately cut through your artery, devastating drums that will rip your guts out of your body, massive and raw sound (Boss HM-2 pedal rules!), these are all things that cannot leave a true fan in peace. The new album has drive and the proverbial power drawn from the old dungeons. The Swedes know very well what and how they want to play. They don't innovate unnecessarily, yet they are slowly moving on. Of course, this is nothing new or revolutionary - and I say "Pay Satan for that!" I like my certainties, I like the fact that the band can be relied upon. If, like me, you like and often spend your time in abandoned graveyards listening to dusty death metal, you'll be happy too. The songs roll around like mist over a graveyard. Slowly they get into my veins. From the swamps come the first ghosts. They take the album in their hands and nod their heads in agreement. This is where the music is played for us, for the undead, for all those who are rotting alive, who will soon turn to dust! The absolute devastation of the Swedish death metal catacombs!


about ENTRAILS on DEADLY STORM ZINE:


Rozhovor - ENTRAILS - Pravý švédský death metal!



TRACKLIST
01. An Eternal Time of Decay
02. Die to Death
03. Fear the End
04. The Dead
05. Slayed to a Pile of Flesh
06. Open Casket Feast
07. Dead by Evil
08. Inverted Graveyard
09. Autopsy
10. Reborn in Worms
11. Possessed

LINE-UP
Jimmy Lundqvist - Guitars
Pontus "Penki" Samuelsson - Bass, Vocals
Arvid Borg - Drums
Markus Svensson - Guitars



úterý 21. června 2022

Recenze/review - SADISTIC DRIVE - Perpetual Torture (2022)


SADISTIC DRIVE - Perpetual Torture
CD 2022, Headsplit Records / La Caverna Records

for english please scroll down

Říkali o něm, že je to milý chlap. Na každého se usmíval, byl vtipný a často se stal středem pozornosti. Jen ty oči, ty byly hodně divné. Rád se obklopoval krásnými ženami, ale žádná s ním nevydržela. Měl dvě tváře. Jednu pro společnost a druhou v soukromí. S chutí a často se díval se svoji matkou na násilné filmy, s rozkoší si užíval bolest jiných. Rozmlouvali spolu, v jejich malém domě, daleko za městem. Co na tom, že byla dávno mrtvá? 

Pro pochopení nové desky finských SADISTIC DRIVE je nutné se přenést do doby, kdy vznikaly zásadní hororové filmy a také death metal. Novinka je takovým výletem bez konce. Do starých dobrých časů, kdy se na nějakou tu špínu a hnis nehledělo. Pohodlně se usaďte a přidejte volume. Tohle je ryzí smrtící kov s krvavým výrazem!


"Perpetual Torture" je druhým dlouhohrajícím albem kapely (ještě má na svém kontě jednu demonahrávku, několik singlů a jednu kompilaci). O prvním jsem již psal (odkaz na recenzi dole pod článkem) a musím říct, že se k němu stále rád vracím. Novinka mě ale baví ještě víc. Je surovější, syrovější, drsnější. Jako bych byl na návštěvě na starých opuštěných jatkách, v chladné pitevně a nebo na místě, kde nějaký šílenec věznil svoje oběti. Do skladeb je doslova nasáklá zkažená krev. Pánové přesně pochopili, o čem je krutá, pravá a hnusná smrt. Songy jsou jako ostré hřeby, které vám někdo postupně zatlouká do hlavy. Vždycky budu rád podporovat podobné smečky, protože z jejich hudby cítím opravdovost a odhodlání. Prašivý zvuk, spousta temných zákoutí. Je to jako pohřeb do země za účasti kapel AUTOPSY, CARCASS, MORTICIAN, CARBONIZED, GALVANIZER, CADAVERIC INCUBATOR, GENERAL SURGERY. Někde daleko za městem stojí dům, ze kterého je cítit čisté zlo. SADISTIC DRIVE vás zvou dovnitř. Zvrácený večírek se bude odehrávat hned po půlnoci a podávat se budou jen ty nevybranější kousky smradlavého masa. Hrát bude samozřejmě "Perpetual Torture". A to pořádně nahlas. Na své si přijde každý příznivec obskurních a nechutných hostin. A také shnilého smrtícího kovu! Hororový death metalový přízrak!


Asphyx says:

They said he was a nice guy. He smiled at everyone, was funny and often became the centre of attention. It was just the eyes, they were very strange. He liked to surround himself with beautiful women, but none of them lasted with him. He had two faces. One for society and one in private. He watched violent movies with his mother with gusto and often took pleasure in the pain of others. They talked together, in their small house, far outside the city. Never mind that she was long dead.

In order to understand the new album from Finland's SADISTIC DRIVE, one must be transported back to a time when seminal horror films were being made, as well as death metal. The new album is such a trip without end. To the good old days, when some of the dirt and pus was not a consideration. Sit back and turn up the volume. This is pure death metal with a bloody face!


"Perpetual Torture" is the band's second full-length album (they still have one demo, several singles and one compilation). I have already written about the first one (link to the review below the article) and I must say that I still like to come back to it. But I enjoy the new one even more. It's rawer, rougher, harsher. It's like I'm visiting an old abandoned slaughterhouse, a cold autopsy room, or a place where a madman imprisoned his victims. The songs are literally soaked in corrupted blood. The gentlemen understand exactly what a cruel, true and ugly death is all about. The songs are like sharp nails that are gradually being hammered into your head. I will always be happy to support bands like this because I can feel the genuineness and determination in their music. Dusty sound, lots of dark corners. It's like a burial in the ground with bands like AUTOPSY, CARCASS, MORTICIAN, CARBONIZED, GALVANIZER, CADAVERIC INCUBATOR, GENERAL SURGERY. Somewhere far outside the city stands a house that reeks of pure evil. SADISTIC DRIVE invites you in. The sick party will take place just after midnight and only the choicest cuts of stinking meat will be served. Perpetual Torture will be playing, of course. And it's loud. There's something for everyone who likes obscure and disgusting feasts. And also rotten death metal! The horror of death metal!


about SADISTIC DRIVE on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Murderous Megalomania
02. Hooker Street Strangler
03. Prurient Stabbing Fantasies
04. Black Market Mortician
05. Sacraments Of Sadism
06. Human Vivisection
07. Suicide Self-Portrait
08. Fucked To Shreds
09. Formless Corpses

band:
Eelis - vocals
Jusa - guitar
Matti - guitar
Voltti - bass
Jesse - drums

pondělí 20. června 2022

Recenze/review - BERATOR - Elysian Inferno (2022)


BERATOR - Elysian Inferno
EP 2022, Dark Descent Records

for english please scroll down

Trvalo to možná až příliš dlouho. Nečekala to. Připravovala se dlouhé roky. Prostudovala spoustu okultních knih. Nenašla nikoho, kdo by jí pomohl. Musela sama. Koneckonců, na koho jiného se má člověk spolehnout, než sám na sebe. Poslouchala jenom temnou hudbu. Black a death metal. Třeba americké BERATOR. U nich měla vždy pocit, že jí rozumí, že ví, o čem je pravá smrt. Vytáhla žiletku, se všemi se rozloučila a odešla stejně tiše, jako se před pár lety narodila.

Hnis, špína, chlad a beznaděj. Absolutní nihilismus. Spousta zaschlé, zkažené krve. Krystalky, v nichž se jako ve zvráceném zrcadle odráží přízraky z hlubin. Prokletá duše, hudba, která zabíjí na potkání. Tenhle obřad moc lidí nepřežije. A pokud, tak už nikdy nebudou takoví, jako dřív. Tahle deska musela být nahrána hluboko pod zemí. 


Kapela je tvořena samými zkušenými muzikanty. Zmiňme třeba Richarda Olsena z PROFANATICY. BERATOR mají na svém kontě již jednu demonahrávku (R​.​A​.​I​.​D​.​S. - 2018). Vše stále odsýpá v rytmu třeba takových IMPIETY, MORBOSIDAD, BLACK WITCHERY, BLASPHEMY. Jedná se o hrubozrnný, surový a syrový smrtící kov, který smrdí sírou. Po téhle desce zůstává jen spálená země a tisíce vyděšených tváří. Tenká je hranice mezi naším a oním světem. BERATOR na ní balancují, jako na ostří nože. Tma, na malé kusy nasekaná tma. Skvělý, prašivý zvuk, ale hlavně spousta zajímavých momentů. Jakoby mi někdo při poslechu otiskl tvář do masky z rozžhaveného železa. Hnis, rozkládající se těla. Ne, žádné nebe nikdy neexistovalo. Jenom plameny, "Elysian Inferno" a nekonečné rouhání. Deska je divokou jízdou, násilným atakem, který se vám dostane do hlavy jako rezavé hřeby. Říká se, že sebevrazi byli vždy pochováváni za hřbitovní zeď. Troufám si tvrdit, že i po smrti poslouchají tuhle nahrávku a neskutečně si ji užívají. Má v sobě tlak, nakumulovaný vztek a nenávist. Nic pro slabé povahy, nic pro čisté duše. Temná energie ze zvrácených hlubin lidské mysli. Totální masakr, hniloba. Také cítíte pach rozkládajících se těl? Okultní atmosféra, nálady čerstvých hrobů. Slyšte ozvěny z pekla! Black death metalové inferno pro všechny prokleté!

Asphyx says:

It took perhaps too long. She wasn't expecting it. She's been preparing for years. She'd studied a lot of occult books. She couldn't find anyone to help her. She had to go it alone. After all, who else is a man to rely on but himself? All she listened to was dark music. Black and death metal. Like American BERATOR. They always made her feel that they understood her, that they knew what true death was all about. She pulled out a razor blade, said goodbye to everyone and left as quietly as she was born a few years ago.

Dirt, filth, coldness and hopelessness. Absolute nihilism. Lots of dried, rotten blood. Crystals that reflect the ghosts of the deep like a twisted mirror. Cursed souls, music that kills on sight. Not many people survive this ceremony. And if they do, they'll never be the same again. This record must have been recorded deep underground.

The band is made up of all experienced musicians. Let's mention Richard Olsen from PROFANATICA. BERATOR have already one demo record (R.A.I.D.S. - 2018). Everything is still going on in the rhythm of IMPIETY, MORBOSIDAD, BLACK WITCHERY, BLASPHEMY. This is coarse-grained, raw and raw death metal that smells of sulphur. All that's left of this record is scorched earth and thousands of terrified faces. The line between our world and the other world is thin. The BERATORs teeter on it like the edge of a knife. Darkness, darkness chopped into small pieces. Great, dusty sound, but mostly lots of interesting moments. It's like someone imprinted my face on a mask of red-hot iron. Pus, decomposing bodies. No, there never was a heaven. Just flames, the Elysian Inferno and endless blasphemy. The record is a wild ride, a violent attack that goes to your head like rusty spikes. They say suicides have always been buried behind a cemetery wall. I dare say that even in death they listen to this record and enjoy it immensely. It's got pressure and pent-up anger and hatred. Nothing for the weak of character, nothing for the pure of soul. Dark energy from the twisted depths of the human mind. Total carnage, rottenness. Do you also smell the stench of decomposing bodies? The occult atmosphere, the moods of fresh graves. Hear the echoes from hell! Black death metal inferno for all the damned!


TRACKLIST
1. Sultans of Incest
2. Onslaught to Absolution
3. Dead Rats
4. War Lust
5. Final Crucifixion
6. Swine Cult

LINE-UP
Richard Olsen - Vocals /Guitars
Tim Pearson - Vocals / Bass
Pat Clancy - Guitars / Vocals
Dave Clark - Drums

neděle 19. června 2022

Recenze/review - STILLBORN - Cultura de la muerte (2022)


STILLBORN - Cultura de la muerte
CD 2022, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Chodil si kolem každý den. Běžný stereotyp, obyčejný a nudný. Tentokrát bylo něco jinak. Ze tmy jsem cítil velkou bolest a strach. Přeběhl mi mráz po zádech. Na prvním stromě seděl krkavec a držel v zobáku oko. Lidské, modré oko, zakalené temnotou. Na druhém se houpala postava, s vyplazeným jazykem, s modrým obličejem a s břichem roztrhaným od dravců. Přesto, že byl již nějakou dobu mrtvý a hnilobné procesy již začaly, slyšel jsem jeho bědování. Prosil a modlil se, ale démoni neměli žádné slitování.

Příchod přízraků ze tmy na zem ohlašuje i nová deska polských death black metalistů STILLBORN. Pokud máte rádi hudbu nahranou v samotném pekle, měli byste zbystřit svoji pozornost. Kapela je již od roku 1997 řádným členem toho nejhlubšího podzemí. Letos se vrátila a připomíná zuřivé jezdce apokalypsy, rozhodnutá nás spálit na popel.


Novinka je hlasitým, agresivním a krutým výkřikem z úplně tmy. Stylově ji lze zařadit mezi spolky jako DEICIDE, DIABOLIC, ANGEL CORPSE, PERDITION TEMPLE, CENTURIAN a samozřejmě AZARATH. Deska vás zavede do těch nejčernějších katakomb, ve kterých jsou pochováni oběšenci, smrdí v nich síra a puch rozkládajících se těl. Kapela hraje nekompromisně, surově, ale nezapomíná ani na chladnou a antihumánní atmosféru (samostatnou kapitolou jsou pak bicí, které jsou velmi dominantní a výbušné). Nabroušené riffy, vokál bestie. Co se týká zvuku (Darek Mlody at Panzerstudio), tak ten je prašivě živočišný, organický a řeže tou správnou stranou nože. Vyloženě si jej užívám, stejně jako obal od Macieje Kamudy. Vskutku morbidní výjev, připomínající pradávné obrazy v galeriích smrti. Deska je ale propracovaná i po textové stránce. Pánové se inspirovali Novým Zákonem, Adamem Ronijem i Fredrichem Nietzschem. Dostane dílo, které je skvělé právě ve svých detailech. Drží perfektně a kompaktně pohromadě, jako dobře sešitá mrtvola po dlouhé pitvě. Navíc, a to je pro mě asi nejdůležitější, se album opravdu dobře poslouchá. Výsledný zážitek a dojem je z mé strany vynikající. Jsem opravdu prokletý, pověšený kousek za hřbitovní zdí. Přízraky číhají za každým rohem a rakev je připravena. Stačí jen přijmout pozvání. Do nekonečné země za oponou. Bestiální black death metalové inferno! Kult smrti!


Asphyx says:

You walked around every day. The usual stereotype, plain and boring. Something was different this time. I felt great pain and fear from the darkness. A chill ran down my spine. A raven was sitting in the first tree, holding an eye in its beak. A human, blue eye, clouded with darkness. On the second, a figure swayed, tongue lolling out, face blue, belly torn by predators. Despite the fact that he had been dead for some time and the rotting process had already begun, I could hear his wailing. He pleaded and prayed, but the demons had no mercy.

The arrival of phantoms from the darkness to the earth is announced by the new album of Polish death black metallers STILLBORN. If you like music recorded in hell itself, you should focus your attention. The band has been a regular member of the deepest underground since 1997. This year they are back and resemble the furious horsemen of the apocalypse, determined to burn us to ashes.


The novelty is a loud, aggressive and cruel cry from the darkness. Stylistically, it can be classified among the bands such as DEICIDE, DIABOLIC, ANGEL CORPSE, PERDITION TEMPLE, CENTURIAN and of course AZARATH. The album takes you to the blackest catacombs where hanged men are buried, smelling of sulphur and the stench of decomposing bodies. The band plays uncompromisingly, brutally, but they don't forget about the cold and anti-human atmosphere (the drums are a separate chapter, which are very dominant and explosive). Sharpened riffs, beast vocals. As for the sound (Darek Mlody at Panzerstudio), it is scabrously animalistic, organic and cuts with the right side of the knife. I really enjoy it, as well as the cover by Maciej Kamuda. A truly morbid scene, reminiscent of ancient paintings in the galleries of death. But the album is sophisticated lyrically as well. The gentlemen were inspired by the New Testament, Adam Roni and Fredrich Nietzsche. He gets a work that is great precisely in its details. It holds together perfectly and compactly, like a well-stitched corpse after a long dissection. Moreover, and this is probably the most important thing for me, the album is really good to listen to. The resulting experience and impression is excellent. I am truly cursed, hanging a bit behind the graveyard wall. Ghosts lurk around every corner and the coffin is ready. All I have to do is accept the invitation. To the endless land beyond the curtain. A bestial black death metal inferno! Death cult!


about  STILLBORN on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Gniew Diabła
02. Zwiastun Pogańskiego Odrodzenia
03. Triumfator - Pogromca
04. Profanacja I Bluźnierstwo
05. Odkupienie
06. Wędrowiec
07. Stillborn - Siewcy Pogardy
08. Ostatni Prorok

Line-up:
Killer - Guitars, Vocals
Hunger - Bass
D.M. - Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý padesátý šestý - Brutální jako death metal


Příběh tří stý padesátý šestý - Brutální jako death metal

Většinou jsem se k novým kapelám teď dostával tak, že jsem navštívil Music Records. Tam byly novinky vyskládány v předních řadách, aby byly na očích. Ten den si pamatuji přesně. Elišku jsem posadil do hospody U Salzmannů a nechal ji nějaké peníze. Než jsem odešel, tak už měla tu svoji krásnou pusinku od pivní pěny. Štíhlá, možná trošku víc hubená dívka s půllitrem na lavici, kde se kdysi psaly dějiny Plzně. Asi jsem byl v obchodě příliš dlouho, protože vypadala znuděně, ale když uviděla můj obličej, rozzářila se. Nakazil jsem jí dobrou náladou, to mi vždycky šlo. Prohodil jsem pár vtípků a bylo mi odpuštěno. V ruce jsem držel zbrusu nové CD DEEDS OF FLESH - Trading Pieces a malý letáček, na kterém bylo psáno, že zde v Čechách budou dokonce hrát. Jen musíme do Prahy, vykládám své milé, ona se usmívá a vůbec neví, o čem mluvím.

Ale nalákal jsem ji na výlet, na odpolední procházku po Praze a nějaké ty oblečky. Ty si tedy koupila sama. Chtěla se jako každá normální ženská líbit. Jsem rád, že jsem ji se svým nápadem nadchnul a nedá mi to, když jdu na záchod a otevřu časopis Spark. Už si nepamatuji, kdo psal recenzi, ani kdo byl předkapelou na koncertě, natolik je má hlava děravá, ale dodnes se mi o téhle akci zdá. Do Klánovic do Black psa jsem nejel poprvé, ale tentokrát jsem nebyl sám. Což vám celý zážitek úplně změní. Navíc, brutální death metal jsem ještě nevnímal jako samostatný styl. DEEDS OF FLESH pro mě byli jen další kapelou, která hraje ostře a temně. Už jsem dost často poslouchal SUFFOCATION - Pierced from Within i obě předchozí desky, ale bral jsem to spíš jako takové osvěžení. Jinak jsem byl spíše konzervativní klasik. Na rovinu přiznávám, že na mě obě kapely i všechny ostatní byli už docela extrém. Musel jsem ještě trošku dozrát.

Podobně jsem to měl vždycky i s Cannibal Corpse. Mám je také moc rád, ale bývala spousta věcí, které mě odrazovaly. Já raději studené hrobky, než rozsekaná těla na pitevně. Bylo to na mě už moc. Nechutné, říkal jsem si, příliš brutální. Co taky chtít po někom, kdo poslouchal běžně i rock a třeba doomovky? Ale byl jsem hlava otevřená a taky mi na tomhle stylu přišlo něco přitažlivého. Byl to masakr, navíc hudebně to byla neskutečná bomba a také něco trošku jiného. O všem samozřejmě diskutuji s Eliškou, která z toho musí být celá hin, protože je jednak ženská a jednak poslouchá úplně něco jiného. Mě vždycky fascinovala rychlost a energie. Zavřel jsem se u sebe na pokoji, otevřel si lahváče a začal se jako vždy připravovat na koncert. Pro mě to je, byl a bude pokaždé takový soukromý rituál. Poslechnu si všechny desky, co mám, vyhledám si nějaké články v časákách a jsem pak tak napnutej, že se nemůžu dočkat. 

Ani jsem nemohl dospat. Stojím před kolejí v Máchově ulici a čekám, až se Eliška dá do kupy. Nechtěl jsem překážet, ještě bych se naštval. Raději kouřím a přemýšlím. Discmana mám v žebradle, peníze jsem si vybral (mám od mámy už pár měsíců kartu do bankomatu). Jdeme. Vlakové nádraží, studené ranní kupé, Eliška odmítne lahváče, ale rumem nepohrdne. To je ale ženská! Kecáme, kecáme, tulíme se. Zrovna jsme ve stavu, kdy mám sto chutí s ní zůstat navždy. Jen bych ji musel trošku předělat na metal. Možná je i tenhle výlet takovou mojí zkouškou. Aby moje holka poslouchala metal je pro mě neskutečně důležitý. Vždycky jsem to tak měl nastavené. Nikdy mě ani na chvilku nenapadlo, že by moje žena jednou v budoucnu nechápala, v jakém světě se pohybuju, co je pro mě důležité. Vystoupíme na hlaváku a jdeme po nějakých krámech. Vůbec nevím po jakých, pamatuji si jen jednu malou hospodu kousek od Václaváku. Pivo a utopence. 

Máme dobrou náladu a vrátíme se na nádraží. Ptám se na spoj a je mi řečeno, že musíme na Masarykáč. Přeběhneme park, poslední metry tryskem, protože paní za přepážkou říkala, že to jede ze chvilku. Odchytím nějakýho nádražáka, který mi znuděně ukáže, kde stojí vlak do Klánovic. Jedeme asi moc brzy, protože nikde žádný metly. Nevadí, počkáme na terase přímo v hospodě. Jsme na místě a jsou tu i dva autobusy. Kolem chodí páni muzikanti a občas přijde nějaký i k našemu stolu. Moje angličtina je ale příliš učebnicová a dost koktám. Hele, je mi dvacet a stydím se. Pak si připadám jako debil, protože na hodinách ve škole normálně konverzuju a bývám spíše lepším studentem. Nikomu ale nevadí, že nemluvím plynule, že mám typický český (teď už i plzeňský) přízvuk. Vůbec nevím, že si vedle nás sednul samotný Erik Lindmark. Já nemám moc paměť na ksichty. Respektive, promo fotky v časáku jsou něco jiného, než realita. Každopádně, prohodíme pár slov a působí na nás neskutečně příjemně. Od pohledu osobnost. Pak ale zmizí, protože přicházejí metalisti a stoly se začínají plnit.

Ne že by bylo narváno, to zase ne, ale je to příjemný koncert. Jak jsem již psal, předkapely si nepamatuju, ale myslím si, že byly stylově úplně jiný, než brutální death metal. Taky si je nepamatuji nebo spíš, ocenil jsem je až někdy v budoucnu. DEEDS OF FLESH se mi ale doslova vypálily do mozku. Dostal jsem se do rauše, pařil jako o závod. V první brázdě, jasně že i notně opilý, ale rozeznával jsem přesně jednotlivé riffy, všechny údery bicích i vokál. Venku na terase měl Erik na hlavě čepici, na pódiu ji neměl a chvilku mi trvalo, než jsem ho poznal. Pak jsem byl děsná metla a chtěl si s ním za každou cenu plácnout. Usmál se na mě a já si ho navěky zafixoval v hlavě jako neskutečného borce. Hele, musel takových lidí potkat na turné po celém světě stovky. Byl jsem a vždycky budu obyčejným fanouškem, ale pro mě byl tohle fakt zážitek. Hrozně jsem podobná setkání, chvilky žral. Jsou pro mě důkazem o tom, že metalový underground je hlavně o lidech. Kdyby se tenkrát choval divně nebo namyšleně, možná bych zavrhl i celou kapelu. Fakt jsem to tenkrát takhle cítil. Spousta mi toho zůstala dodnes.

Vylezu totálně hotovej z klubu, zapálím si a hledám Elišku. Stojí opřená o lavičku a baví se s ní nějaký kluk. Přijdu k ní, obejmu ji a zeptám se, jak se jí koncert líbil. Podívá se na mě a řekne mi, že nechápe, jak můžu něco takovýho poslouchat. Přejede mi mráz po zádech. Možná se to může zdát jako blbost, ale pro mě to byl začátek konce našeho podivného vztahu. Setřela mě a klučina se mi smál. Měl jsem sto chutí mu dát pěstí, ale ovládl jsem se. Radši jsem dal rum, ještě chvilku nasával atmosféru a pak ji vyzvedl a jeli jsme vlakem. Usnula už během několika zastávek v Praze. Připadalo mi, že ji spíš nesu, než že by do mě byla jen tak zavěšena. Ale jsem příliš rozjitřený koncertem. Bylo to brutální jako death metal, omílal jsem si stále dokola v hlavě. Nemohl jsem usnout. Nezajímalo mě, že se jí zvedá hrudník, že se ke mě tulí. Pro mě byl důležitý jen prožitý koncert.

Byl jsem trošku smutný, že se nemám s kým podělit. Ani ty nejdrsnější metly z Plzně, kterých už jsem pár znal, neměly o brutální death metal zájem. Mohl jsem básnit, jak jsem chtěl, mohl jsem jim půjčit nahranou kazetu, jednomu dokonce CD a oni mi je vrátili hned druhý den. Moc surový, moc hnusný. Žádný melodie, takové byly nejčastější odpovědi. Zase jsem si připadal jinej, teď paradoxně mezi svými. Mrzelo mě to. Elišku jsem uložil k sobě do postele, ani nešla do sprchy. Sednul jsem si do křesla a usnul v něm se sluchátky na uších. Probudila mě až ona, když se začala lísat. Byl jsem tak rozlámanej, že jsem utekl do sprchy a pak usnul spánkem všech spravedlivých. Poslouchal jsem pak spoustu dní DEEDS OF FLESH stále dokola, střídal je se SUFFOCATION a super bylo, že do Sparku psal mistr "CYKLO", který mi doporučil vždy obrovské množství dobrých kapel. 

Byl to můj pravidelný rituál. Prvního do trafiky pro Spark, pak pár dní číst. Vypsal jsem si stranou na papírek kapely, co chci slyšet. V Music records je buď už měli a nebo je objednali. Byly to neskutečný poklady. A jestliže thrash metal docela stagnoval a poměrně nudil, tak death metal měl spoustu čerstvé krve. Je sice pravdou, že takové ty vyloženě extrémní bordely jsem nikdy nepochopil. Pro mě byla vždy důležité melodie, nápad. Musela mě kapela něčím zaujmout. V tomhle stylu jsem si vždycky hodně vybíral, ale musím říct, že to byly krásný roky objevování. S Eliškou nám to mělo vydržet už jen chvilku, muzika mi zůstala navždy. Jsem věrný. Mám ji vypálenou v mozku a některé zážitky se už nebudou opakovat. Krev není voda a já si tenkrát další den cestou do školy několikrát zahrozit v polích. Sluchátka na uších, další deska, další zážitek. Masakr!

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 18. června 2022

Recenze/review - EXOCRINE - The Hybrid Suns (2022)


EXOCRINE - The Hybrid Suns
CD 2022, Unique Leader Records

for english please scroll down

Vždycky jsme byli přesvědčeni o své velikosti a dokonalosti. My jsme přeci ti, co vládneme žebříčku druhů. Jenže to není pravda. Kdysi tomu tak možná bylo, ale ta doba je dávno pryč. Příliš mnoho hloupých a průměrných způsobilo, že jsou ti chytří stahováni dolů. Do temnoty. My vlastně ani nepotřebujeme žádný zásah z vesmíru. My se zničíme sami. Žijeme příliš rychle a kus žvance je nám bližší, než chvilka zamyšlení. Ještě, že jsou kapely jako EXOCRINE. Ty přinášejí do jinak zatuchlého death metalu svěží vítr.

Nejsem vlastně nijaký příznivec různých progresivních výletů. Raději se držím ve starých katakombách, ale dokážu ocenit i progresivní záležitosti. Jen to nesmí být prázdné mlácení slámy, ale musí mi přinést něco nového. Novinka "The Hybrid Suns" se poslouchá tak nějak samozřejmě. Člověku se nechce ani psát. Raději bych seděl nebo chodil ulicemi a sledoval bídné lidské snažení. Novinka mě baví hrozně moc. Tím bych vlastně mohl skončit.


Jenže formát recenze (pokud tak budeme tedy mým postřehům říkat), si žádá víc. EXOCRINE jsou hlavně skvělí skladatelé. Prosím neplést s dobrými muzikanty. Těch běhají po světě zástupy, ale jen někteří mají dar složit songy, u kterých budete létat vesmírem. Ano, je to tak, při poslechu "The Hybrid Suns" mě nejčastěji napadají zážitky spojené s létáním. Každá muzika na mě působí jinak a Francouzi jsou v podstatě dokonalí po všech stránkách. Zvuk, obal, náplň textů, všechno stojí za pozornost. Ale to by dnes nestačilo. Mohl bych napsat, že se jedná o záležitost ovlivněnou třeba takovými CRYPTOPSY, ARCHSPIRE, DESPISED ICON, GORGUTS, ATHEIST, GOROD, CYNIC, OBSCURA, BEYOND CREATION, ale to by bylo málo. Umně vložený ženský vokál, který na albu doslova miluju. Kruté, surové vyhrávky, spousta progresivních výletů. Navíc deska nepůsobí roztříštěně. Vše je jako jeden velký monolit, který se sune dopředu. Bez kompromisů, přesto promyšleně a chytře. Fantazie mi pracuje na plné obrátky. Podobné záležitosti si dávejte odpočatí, s dobrou náladou. Případně po četbě nějakého slušného sci-fi románu. EXOCRINE nám vyprávějí svoje příběhy a já jím visím na rtech. A to po celou dobu, pořád a stále dokola. Je to vlastně jednoduché. Pokud se rádi necháváte překvapovat, jste tu správně. Tohle je totiž neskutečný, promyšlený nářez, který jinde neuslyšíte. Progresivní, technický death metalový opus! Temnota z vesmíru!


Asphyx says:

It's a simple fact that some music has to mature. It's like good wine. When you taste it for the first time, it seems sour and you have a bitter taste on your tongue. You last a few weeks and you still don't like it anyway. Something similar happened to me when listening to French progressive technical death metal maniacs EXOCRINE. Even though they like to discover new bands and I like to let new and new records always work on me, this time I somehow couldn't get through their new album "The Hybrid Suns".

But then I read a great sci-fi book and word got out. I literally saw it. Suddenly I sat and sucked in individual songs, as if my brain were a sponge, like in my young years. The fantasy flew through space and I suddenly found that the news was a great thing.


If you like CRYPTOPSY, ARCHSPIRE, DESPISED ICON, GORGUTS, ATHEIST, GOROD, CYNIC, OBSCURA, BEYOND CREATION, then don't hesitate for a moment. You will be thrilled! The riffs are breakneck, complicated, at first maybe a little lifeless, but if, like me, you like to discover, I think you will spend many beautiful moments with the record. It is old and modern at the same time, it is restless, reminiscent of a living organism of unknown origin. The universe will be small for you. You just can't keep your mind and imagination closed. Personally, I like the band's ability to write a good song the most. It's not just a frequent prelude without ice and storage today, but full-fledged songs with a high octane number. It is not a problem for the French to play very fast, complicated. Screaming here and there, cutting with a claw, then suddenly calming down and swinging out a passage behind which old metal legends would not be ashamed. EXOCRINE may think too much about music, but they do it in a way that is interesting, attractive, I wouldn't be afraid to write magically. I float in a state of weightlessness, with headphones on. Once you're down, once you're up, there's only one music. The one on "The Hybrid Suns" is noble, elegant, furious, crazy, but above all really very high quality. Progressive, technical death metal opus! Darkness from space!




about EXOCRINE on DEADLY STORM ZINE: 



TRACK LISTING:
1. The Hybrid Suns
2. Dying Light
3. Horns
4. Watchtower
5. Vortex of Shadow
6. End of Time
7. Burning Sand
8. Blast
9. Shrine

EXOCRINE ARE:
Sylvain Octor-Perez - guitars
Jordy Besse - bass & vocals
Nicolas La Rosa - guitars
Théo Gendron - drums



pátek 17. června 2022

Recenze/review - HOLOCAUSTO CANIBAL - Crueza Ferina (2022)


HOLOCAUSTO CANIBAL - Crueza Ferina
CD 2022, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Přiznám se, můj pane. Zhřešil jsem. A mnohokrát. Zatím tedy jen v myšlenkách a snech, ale přeci jen. Představovat si, jak vyrazíme do ulic, zapálíme celý svět a všechny zlé předhodíme prasatům, je zlé a ošklivé. Je to jako se dívat na popravu elektrickým křeslem. Spravedlnost má mnoho podob, ale život nikomu nevrátíte. Nejde to. Raději na to nemyslet. Lepší bude, když si pustíme nějakou hudbu, která nám vyžene hříšné myšlenky z hlavy.

Portugalci HOLOCAUSTO CANIBAL jsou právem považováni za legendu. Za klasické brutální a death grindové kanibaly, kteří se s tím nikdy moc nepárali. Osobně jsem je viděl naživo jenom jednou, ale stálo to za to. Energie, síla, temnota a chlad. Takové bylo vystoupení a taková je i nová deska "Crueza Ferina". Otevřete své duše, přátelé, zlo přichází!


A je surové, reálné. Připomíná nahrubo nasekané, ještě trošku živé maso. Portugalci na to jdou samozřejmě pořád stejně, ale nějak mi to nevadí. Pánové mívají mezi dlouhohrajícími deskami přeci jen delší prodlevy a tak mě jejich hudba nestihne nikdy nudit. Ani se vlastně nemusím příliš snažit. Tohle je masakr pro fanoušky kapel typu CARCASS, IMPETIGO, HAEMORRHAGE, GRUNT, GROG, MORTICIAN. Zkrátka a dobře, jestli vás jako mě také někdy štve pozérství, přetvářka, lži, debilní politika, jedovaté kecy o ničem na sociálních sítích, televizní zprávy a já nevím co ještě, tak neváhejte ani chvilku. Volume doprava a záchvat zuřivosti u repráků, o to tady jde a běží. Osobně se mi líbí zvuk, vlastně svým způsobem i lehce provokativní obal. Snad jen ty portugalské názvy skladeb bych ocenil přeložit. Abych si užil ještě víc. Samotné texty nechme stranou, stejně není zpěvákovi příliš rozumět. A tak to má být, tak je to správně. Tohle je muzika pro relax, vyčištění hlavy. Žádné velké přemýšlení, žádné zbytečnosti kolem. Ale zásah přímo na komoru. Nahrávky jako je "Crueza Ferina" si občas pouštím hrozně rád. Líbí se mi nadsázka, zvrácený humor, ale i temné myšlenky, které jsou v nich obsaženy. Letos to platí dvojnásob. Myslím, že se tenhle atak kapele fakt povedl. Koneckonců, posuďte sami. Brutální death grindová jízda do pekla!


Asphyx says:

He cleaned the knife on his trousers and put on his headphones. Suddenly we were one body and mind, me and my killer. We've been listening to the new record from the reborn HOLOCAUSTO CANIBAL, a band that has come back stronger than ever to bring us dirt and grime soaked death metal. . Their new album "Crueza Ferina" is a clear proof of that, literally it’s getting wet in my hands.


"Crueza Ferina" can be compared to bands like CARCASS, IMPETIGO, HAEMORRHAGE, GRUNT, GROG, MORTICIAN. Good company, what do you think? Moldy death metal pressurized with goregrind moments, all packed in a very pleasant package. Everything went really well. The sound is painful, the cover noticeable and the ideas? There are a lot of them on the album. Every song has a big chunk of rotten meat inside it, it glows and burns, gazing more and more under my skin every time I listen to it. I don't know how many times you were present at a real autopsy, but imagine that the dead was affected by some very bad disease. Your hands are full of spoiled blood, you can find a huge amount of parasites in intestines, not to mention worms and gangrene. Do you see it in front of you? So to this idea play this album and you will experience a unknown pain. I guarantee this and add a certificate of high quality dying. There are records tthat act on me like a poison, given right into a vein. HOLOCAUSTO CANIBAL cut my throat with very sharp material. Brutal death grind ride to hell!



Tracklist:
01. Ad Bizarrem Morem
02. Êxodo Mortuoso
03. Epicédio Madrigaz
04. Sinaxe Do Sepúlcro Tafófobo
05. Ancestrais Ritos Hipóxicos
06. Apresto Executório
07. Aniquilação Suídea
08. Ávida Tragação
09. Congregação Da Flama Felídea
10. Psicótico Interlúdio
11. Anátemas Nefandos
12. Esquartejado Em Segundos
13. Prenúncios Da Vingança Cavicórnea
14. Suprema Dominância Taurina
15. Campas Do Negro Breu
16. Girândolas Da Agonia Profunda
17. Miasmas Onanizantes
18. Quérulo Dos Finados
19. Sortilégio Da Perversão

band:
Orca - Vocals
Z. Pedro - Bass
António C. - Guitar
Diogo P. - Drums

KNIŽNÍ TIPY - Metro 2033 - Dmitry Glukhovsky (2005)


Metro 2033 - Dmitry Glukhovsky
2005, (2010) Knižní klub

Jeden z prvních výletů, které jsem se svými malými dětmi uskutečnil (rok 2007), tak byl do Prahy. Pamatuji si přesně, že jsme zastavili na periférii a jeli metrem. Nedokázal jsem se tenkrát moc u dvou uřvaných prcků na čtení soustředit, ale apokalyptický román Metro 2033 jsem zhltl v říjnu na lavičce za domem. Děti byly milostivé a chvilku se nehlásily o slovo. Usedli jsme do soupravy a mě se udělalo nevolno. Nemám cestování metrem rád už od svého dětství. Vadí mi puch a zatuchlina. Dmitry navíc napsal knihu tak emotivně a napínavě, že jsem si připadal opravdu jako v Moskvě, několik metrů pod zemí. Znal jsem sice jen pár záběrů z nějakého dokumentu, ale během čtení jsem zřetelně cítil úplně stejný smrad.

Je to vlastně smutný paradox, že se mi vše vrátilo znovu letos, když Rusové napadli Ukrajinu a svět zaplnily záběry z kyjevského metra. Ano, takhle nějak jsem si vše představoval, když jsem knížku znovu četl. Arťem a jeho putování spletitými chodbami. Ne, na povrch se nikdy nedostaneme. Je tam jenom smrt a spálená země. Vlastně ani nevím, proč mě poslední roky podobné knížky znovu oslovují. Někdy možná cítím z lidí až příliš zla. Díky sociálním sítím se každý odkope a prozradí na sebe i věci, které byste raději nechtěli vědět. Začátek konce? Nebude nakonec zmáčknutí červeného tlačítka jen hloupá výzva na internetu? Netuším a ani si nechci tenhle svět představovat. Vyrůstal jsem totiž ještě v tom, který mi dával smysl. Ale možná jen stárnu a už nechápu spoustu věcí.

Metro 2033 je hodně depresivní knihou, temnou a chladnou. Jakoby autor ztratil víru v lidi. Jediné, co mi trošku vadilo, tak byly pasáže o politice. Nutno ale nahlížet pohledem doby, kdy byla napsána (vydáno 2005). Celé dětství mě strašili, že zlí imperialisté čekají na naše chyby a ztrátu ostražitosti. Legrace je, jak se všechno obrátilo a odkud katastrofa hrozí nyní. Děsivé je potom to, jak jsme zase konci světa (jak ho známe) blízko. U nás v Plzni metro nemáme a do toho pražského se příliš lidí nevejde. Taky je oproti moskevskému menší. Schválně si najděte jeho mapu. Až budete knihu číst, tak je to víceméně nutnost. Já vím, v současnosti se příliš nečte, všemu vévodí obrázky (vlastně pardon, krátká videa). Knížka není rozhodně jednoduchá, ale myslím, že ji zvládnete. Ona vlastně není ani tak sci-fi, jako spíš varování před tím, co by se mohlo stát, kdybychom zase zapomněli. Na lidskost, na člověčenství. 

Jednou jsem zažil v metru výluku. Nějaký pán už nemohl unést tíhu svého života a skočil. Ve vagóně zavládla panika. Z psychologického hlediska to bylo hodně zajímavé. Jediný, kdo byl klidný, tak byl asi devadesátiletý děda, který uklidňoval svoji vnučku. Působil nad věcí. Velcí silní muži, kteří měli být oporou a zhmotněním autority, jen nadávali a vytvářeli ještě větší stres. Seděl jsem a mlčel. Přemýšlel jsem nad Metrem 333. Představoval jsem si, že to není sebevrah, ale že už je konec. Co budu dělat? Zůstanu nadále člověkem a nebo se stanu štvanou zvěří? Budu bojovat o jídlo a vodu? Bylo mi tak nějak smutno. Uvědomil jsem si, jak stačí málo. Když se vlak konečně rozjel a já vylezl na povrch, tak jsem byl hrozně rád, že prší a fouká vítr. Nadechl jsem se čerstvého vzduchu a říkal si, jaké je to krásné žít. Díky za každý obyčejný den.

Dmitry Glukhovsky je velmi zajímavý autor, který dle mého píše opravdu skvěle. Má zajímavé myšlenky, jeho příběhy jsou poutavé. Jeho naturalismus, ale i filozofie, pohled na svět, mě vždy dokáží zaujmout. Zmínit musím i obálku knížky, která je pravým uměleckým dílem i počítačovou hru. Tady ale nemůžu sloužit, mě hraní nikdy nebavilo. Ale vím, že jednu dobu byla hodně populární. O filmu nevím, nikde jsem nehledal ani neviděl. O tom ale moje tipy nejsou. Každý pátek dávám nápady pro čtenáře. Metro 2033 je velmi propracovanou vizí, která se nás může klidně za chvilky týkat. Snad ne, doufejme. Zdravý rozum zatím vždycky zvítězil. Bylo to často velmi těžké, ale ano. Tak snad se všichni srovnají a bude brzy klid. 

Je pátek a venku už zpívají jiřičky. Ne, temné myšlenky mají zůstat v knihách. Sci-fi mám rád, fantazie musí pracovat na plné obrátky. Koneckonců, kvůli tomu máme mozek, ne? Díky, že jej používáte a čtete! 
-----------------------------------------------------------------------------------------------

Arťom žije se svým pěstounem ve spletitém labyrintu moskevského metra, na jediném místě na světě, kde je lidstvo po jaderné válce schopné alespoň zčásti přežívat. Jednotlivá lidská společenství živoří v šachtách metra, kde co stanice, to zvláštní komunita, jakýsi mikrostát se všemi svými ctnostmi a nešvary, které známe z každodenního života na zemském povrchu.

Arťom se nachází na stanici, která je sice pokládána za jedno z bezpečnějších míst v obrovské síti tunelů, avšak tuto jistotu narušuje temná moc, jež hrozí zničit nejen chlapcovo útočiště, ale celé metro. Mladík, jenž kdysi porušil jedno ze základních přikázání života v metru, je nucen – aby odčinil svou vinu – putovat od jedné stanice ke druhé, projít celým moskevským metrem až do poslední stanice, kde žijí v ideálním společenském zřízení kazatelé. Ti údajně vlastní záhadný předmět, který Arťom musí získat, aby zachránil metro před zkázou, jež hrozí nejen zevnitř podzemního mikrosvěta, ale proniká sem i z povrchu v podobě temných sil...

Autor za tento román obdržel prestižní evropskou cenu ESFS Awards Eurocon 2007, jako nejlepší literární debut pro rok 2007.

Román posloužil rovněž jako předloha k úspěšné počítačové hře Metro 2033 a hře Metro Last Light (2013).


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 16. června 2022

Recenze/review - OBSCENE - .​.​.​from Dead Horizon to Dead Horizon (2022)


OBSCENE - .​.​.​from Dead Horizon to Dead Horizon
CD 2022, Blood Harvest

for english please scroll down

Procházíš se po spálené zemi a přemýšlíš, kdy se to stalo. A proč? Díky nekonečné lidské hlouposti a absolutní ztrátě pokory. Vybělené kosti, poházené kolem cesty. Smějící se lebky a spousta krys. Ty přežijí snad všechno. Je to smutný pohled. Na naši zem, na naše naděje a plány, které shořely jako kus papíru. Možná jsme málo bojovali, možná se málo bránili. Tuposti a hlouposti, zlu. Teď už nezbývá než dožít. Ve smutku. Poslední zavře dveře. Ještě, že mám hudbu. Ano, nebýt death metalu, tak už je konec.

Z poslechu nové desky ".​.​.​from Dead Horizon to Dead Horizon" cítím velmi podobnou atmosféru. Chladné, mrazivé melodie, pořádný kus melancholie. Ale také zabijácké riffy. Takoví jsou OBSCENE. 


Jakoby stále probíhala válka. A já jsem uprostřed ní. Možná za to může lehká podobnost se smečkami jako ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BOLT THROWER, OBITUARY. Nevím, já vždycky zmiňuji jména kapel, které inspirovaly spíše jako vodítko, abyste se případně o recenzovanou skupinu zajímali dál. Navíc mám ve svých článcích (které možná až příliš vznešeně nazývám recenzemi) vždy odkazy na ukázky. Dávno pryč je doba fyzických nosičů a hromadění plastu ve skříních. Dnes je všechno rychlejší, pomíjivější. OBSCENE mě ale zaujali. Svým zvukem, obalem a samozřejmě nápady a celkovou atmosférou. Ta je vskutku podmanivá, zajímavá. Opravdu chodím po spálené zemi a sleduji poslední zbytky života. Já vím, podobného retra je spousta na každém rohu, ale dopřejte mi prosím tu radost. Pánové hrají opravdu velmi dobře a na rozdíl od mnoha jiných, často velebených, dokáží napsat skvělé songy. Možná stačilo jednoduše říci, že mě deska prostě baví, ale to by bylo málo. Většinou chci vyjádřit své představy, které se mi míhají hlavou. A tentokrát jsou velmi pochmurné, nihilistické, záhrobní. Přesně takový by měl death metal být. Dávno už nemá cenu kopat nové hroby. Mrtvých je příliš mnoho. Při tomhle albu ztratíte ještě víc víru v lidi. Prokletý druh, nemyslíte? Ale třeba je ještě naděje. Kdo ví? Zatím se pohodlně usaďte a přidejte volume. Death metalová misantropie!


sumarizace:

".​.​.​from Dead Horizon to Dead Horizon" otevírá hroby stejným způsobem, jako to dělaly kapely ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BOLT THROWER, OBITUARY. Zvuk je poctivě hnilobný, vytažený snad odněkud ze starých katakomb. Na kapele je vidět a slyšet, že je plně oddána hrobnickému řemeslu. Hudba musela vznikat v opuštěných márnicích, nápady byly dodány těmi nejvíc mrtvými zombie a výsledek si můžete poslechnout sami. Pro nás, co jsme se k death metalu dostali v devadesátých letech, se jedná o vzácný rezavý artefakt. Mám opravdu pocit, že jsem odsouzencem na smrt, čekám ve své cele a k poslední večeři mi pouštějí tvorbu OBSCENE. Kapela mě zve na dlouhý nekonečný výlet za řeku Styx. Nebude to dlouho trvat, už zítra ráno mi zlomí vaz. Těším se, podobný death metal mi totiž koluje v krvi odnepaměti. Skvělá smrtící deska, která vás popraví tím nejkrutějším způsobem! Pánové hrají opravdu velmi dobře a na rozdíl od mnoha jiných, často velebených dokáží napsat dobré songy. Možná stačilo napsat, že mě deska prostě baví, ale to by bylo málo. Většinou chci vyjádřit své představy, které se mi míhají hlavou. A tentokrát jsou velmi pochmurné, nihilistické, záhrobní. Přesně takový by death metal měl být. Dávno už nemá cenu kopat nové hroby. Mrtvých je příliš mnoho. Při tomhle albu ztratíte ještě víc víru v lidi. Prokletý druh, nemyslíte. Ale třeba je ještě naděje. Kdo ví? Zatím se pohodlně usaďte a přidejte volume. Death metalová misantropie!


Asphyx says:

".​.​.​from Dead Horizon to Dead Horizon" is opening the tombs by the same manner as the bands like ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BOLT THROWER, OBITUARY. The sound is honestly putrid, ripped out from somewhere of the old catacombs. Here you can see and hear that the band is devoted to the craft called "digging the graves". This music had had to be written in the abandoned mortuaries, the most dead zombies had provided the ideas and the result you can listen to by yourself. For us, who came to the death metal at the nineties, this album represents a rare rusty artifact. I really feel like I'm a sentenced to death and I wait in my cell, while the OBSCENE album play for me there as my last dinner. The band invites me to a long, endless trip over the Styx River. It will not take so long time, already tomorrow morning they are breaking my neck. I am looking forward because the similar death metal I have in my veins since time immemorial. A great deadly record that will execute you by the cruelest way! The gentlemen play very well indeed and unlike many others, often praised, they can write good songs. Maybe it would be enough to write that I just enjoy the album, but that would not be enough. Mostly I want to express my ideas that are running through my head. And this time they're very bleak, nihilistic, otherworldly. That's what death metal should be. It's not worth digging new graves anymore. There are too many dead. This album makes you lose even more faith in people. A cursed species, don't you think. But maybe there's hope. Who knows? In the meantime, sit back and turn up the volume. Death metal misanthropy!



about OBSCENE on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. ...From Dead Horizon
02. I Shall Drink The Earth's Blood
03. Deathless Demigod
04. Faith Through Pain
05. Insensate Cruelty
06. The Burrowing Hiss
07. Shrew's Nest
08. Children Of The Static
09. Open Grave Of A Forgotten Past
10. ...To Dead Horizon




TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine