Pach spáleného těla. Říká se, že oheň očišťuje. Něco na tom bude. Podzemí jsem poprvé navštívil před mnoha lety. Stále mě nepřestane překvapovat. Tolik temnoty, tolik zla, tolik špíny. Negace všeho dobrého. Nekonečná tma a utrpení. Okultní obřady, zkažená krev. Nic pro slabé povahy. Na stěnách visí prokletí. Jejich zohavená těla naříkají. Je tohle pravé peklo? Ptám se, když sestupuji pomalu dolů. Ne, tohle je teprve předehra. Opravdové zlo se ukrývá hlouběji. V každém z nás, v našich hlavách a myšlenkách. A také v hudbě londýnských LVCIFYRE.
Ti byli za tmáře a rouhače označeni poprvé již někdy v roce 2007. Od té doby mě každým svým albem přesvědčují o tom, že umí nejen skvěle hrát, ale také vytvořit svojí hudbou neskutečně magický a podmanivý death metal s černo černou atmosférou. Vítejte v pravém pekle. Oltář je připraven!
Obětováno je ve stylu ENTHRONED, AORATOS, WRATHPRAYER, DIOCLETIAN, ARCHGOAT, IMPETIOUS RITUAL, TEITANBLOOD, GRAVE MIASMA, DEATHSPELL OMEGA. Jedná se o promyšlené, velmi dobře složené rouhání, které vám zmrazí krev v žilách. Líbí se mi jednotlivé motivy, hrubý a surový zvuk, i obal, který krásně doplňuje pochmurnou hudbu. Toulám se podsvětím už dlouhou dobu. Nahlížím do jednotlivých kobek a vybírám si pro sebe jen ty nejlepší kousky zkaženého masa. Satan se usmívá a kyne nám svojí rukou. Novinka je pro mě doslova návyková. Připadám si opravdu jako na nějaké starodávné mši, nasávám spálenou kůži. Démoni si nás během poslechu cejchují, vypalují nám na záda tajemné ornamenty. Zlo a nenávist, smutek a nicota. Songy na mě mají až meditativní účinek, stávají se pro mě neklidnou mantrou, šílenstvím. Po zdi stéká špinavá voda, krysy piští strachem. Už dávno vím, že podobné desky jako je "The Broken Seal", se často přehrávají na onom světě, v zemi nekonečných stínů. Další riff, který se mi zadírá do mozku, hluboko pod kůži. Ne, u tohoto alba nedovedu být v klidu. Je pro mě rituálem, tajemnou seancí ve staré kryptě. Temný death metal, který vás spálí pekelným plamenem!
Asphyx says:
The smell of a burnt body. It is said that fire cleanses. There will be something to it. I first visited the underground many years ago. It still stops surprising me. So much darkness, so much evil, so much dirt. Negation of all good. Endless darkness and suffering. Occult ceremonies, rotten blood. Nothing for the faint of heart. A curse hangs on the walls. Their mutilated bodies moan. Is this real hell? I ask as I descend slowly. No, this is just a prelude. The real evil is hidden deeper. In each of us, in our heads and thoughts. And also, in the music of London's LVCIFYRE.
They were first branded as dark and blasphemers sometime in 2007. Since then, they have convinced me with each of their albums that they can not only play great, but also create incredibly magical and captivating death metal with a black-black atmosphere with their music. Welcome to true hell. The altar is ready!
It is sacrificed in the style of ENTHRONED, AORATOS, WRATHPRAYER, DIOCLETIAN, ARCHGOAT, IMPETIOUS RITUAL, TEITANBLOOD, GRAVE MIASMA, DEATHSPELL OMEGA. It is a well-thought-out, very well-composed blasphemy that freezes the blood in your veins. I like the individual motifs, the rough and raw sound, as well as the cover, which beautifully complements the gloomy music. I've been wandering the underworld for a long time. I look into the individual dungeons and choose for myself only the best pieces of spoiled meat. Satan smiles and nods at us. The novelty is literally addictive for me. I really feel like some kind of ancient mass, I suck burnt skin. The demons calibrate us while listening, burning mysterious ornaments on our backs. Evil and hatred, sadness and nothingness. The songs have a meditative effect on me, they become a restless mantra for me, madness. Dirty water runs down the wall, rats screaming in fear. I have known for a long time that similar records like "The Broken Seal" are often played back in the afterlife, in a land of endless shadows. Another riff that hits my brain, deep under my skin. No, I can't rest on this album. It's a ritual for me, a mysterious session in an old crypt. Dark death metal that will burn you with a hellish flame!
Cítím v ústech krev. Mozek se mi vaří v hlavě. Už to nebude dlouho trvat a přejdu na druhou stranu. Před chvílí mi vyrvali všechny vnitřnosti z těla. Pomalu odcházím z tohoto ošklivého světa. Těším se do temnoty. Bude se tam hrát jenom kvalitní surový death metal. Třeba takový, jako umí američtí maniaci PROFANE DESECRATION. Vítejte v nejhlubším undergroundu. Pohřbeni hluboko pod zemí si užíváme ostré riffy, brutální vokál a atmosféru plnou smrti.
Jsou debutová alba, kolem kterých nejdřív opatrně chodím, jsem zvědavý. Nevím, co můžu od kapely čekat. Tady, při poslechu "Abysmal Stillness", to byl ale od začátku až do konce úder přímo na solar plexus. Totální inferno, absolutní masakr!
Jsem stržen do víru morbidních melodií, užívám si parádní masivní zvuk, vznáším se na vlnách řeky Styx. Přiznám se bez mučení, že už dlouho jsem neslyšel prvotinu, která by zněla takhle dobře. Jasně, smrt je zde podávána syrově, ošklivě a bez kompromisů, ale nezapomínejme, že právě takhle kdysi smrtící kov zněl. Intenzivní nástupy, mocný vokál, kosti jsou lámány s velkým nadšením a elegancí starých mistrů. Otevíráme spolu s kapelou staré kobky, nahlížíme dovnitř a objevujeme ta nejtemnější zákoutí. Líbí se mi, jakým stylem jsou skladby napsány. Mají v sobě drive a pradávnou sílu. Nakumulovanou energii a opravdovou nenávist, která k tomuto stylu vždy patřila, jako rakev k nebožtíkovi. Tady se pohřbívá ještě poctivě do země, s řemeslnou zručností a spoustou skvělých nápadů. PROFANE DESECRATION mě svojí novou deskou přesvědčili a naklonili si mě na svoji stranu. Jedná se o nahrávku pro staré metalové psy, kteří ještě vědí, jak má znít pravé inferno. Užívám si nahrubo nasekanou tmu, toulám se podzemím. Peklo najednou není jen v našich hlavách a myslích, ale i v hudbě. Masakrující death metal, který vám vyrve vnitřnosti z těla!
Asphyx says:
I feel blood in my mouth. My brain is boiling in my head. It won't be long and I'll move to the other side. A moment ago, they ripped all my guts out of my body. I am slowly leaving this ugly world. I'm looking forward to the darkness. Only quality raw death metal will be played there. For example, the American maniacs PROFANE DESECRATION can. Welcome to the deepest underground. Buried deep underground, we enjoy sharp riffs, brutal vocals and an atmosphere full of death.
There are debut albums that I walk around carefully, I'm curious. I don't know what to expect from the band. Here, listening to "Abysmal Stillness", it was a strike directly at the solar plexus from start to finish. Total inferno, absolute massacre!
I'm drawn into a whirlwind of morbid melodies, I enjoy a great massive sound, I float on the waves of the river Styx. I confess without torture that I haven't heard an original for a long time that sounds so good. Sure, death is served here raw, ugly and without compromise, but let's not forget that this is how the deadly metal once sounded. Intense appearances, powerful vocals, bones are broken with great enthusiasm and elegance of the old masters. Together with the band, we open the old dungeons, look inside and discover the darkest corners. I like the style in which the songs are written. There is intensity and ancient strength in them. The accumulated energy and true hatred that has always belonged to this style, like a coffin to the deceased. Here he is still honestly buried, with craftsmanship and lots of great ideas. PROFANE DESECRATION convinced me with their new record and tilted me to their side. This is a recording for old metal dogs who still know what a real inferno should sound like. I enjoy the roughly chopped darkness, wandering underground. Hell is suddenly not only in our heads and minds, but also in music. Massacre death metal that will rip your guts out of your body!
A few questions - interview with death band from USA - PROFANE DESECRATION.
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
- K – Greetings. We play death/black metal. The roots of Profane Desecration go back to 2009 when I met M through another individual he was jamming with who responded to an ad I had posted for a few months. I met B. a short time later and invited him to join us. A few years of casual jamming, frustration and stagnation with other individuals went by before we decided to get serious. The core of the band has been constant since summer of 2012. We played under a different moniker with another person on vocals between 2016-2020 before deciding the three of us should remain the only members with B. handling vocals and bass. This proved to be the best decision for us. We have made more progress in one year as PD than all the other years combined.
- B -Hello, as K said, the three of us have been the core for a better part of a decade. We went through some trouble with other members during that time which lead to some wasted years, however we grew closer than ever as a core through it all, like soldiers of a unit in musical wartime. Our album and body of music we have today is a culmination of that journey.
- M- Hi, as K and B stated, it’s been through trial and error through pretty much a decade, that culminated into the death/black metal band of three that are with you today.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
- K – “Abysmal Stillness” was recorded in early July 2021 in only a few short, stressful days, but despite that the album come out very well.
- B-The recording process was difficult and new to us. We had never worked in those conditions before, and multiple North American heatwaves didn't help, haha. The band was in charge of the overall outcome of the album.
- M- Exactly, hot weather, new environment, new things to learn about the studio, and very stressful, but the outcome was good.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
- K – The album was initially released digitally by us on Bandcamp. Godz ov War Productions was interested and will be releasing the CD on September 24, 2021.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
B - I am the one who wrote all the words for the album. Each song has a mood for me, and provides a mental image. I work from there with what sort of story I want to tell with the words. I have always looked up to bands such as Iron Maiden, who's lyrics create a story and a world of their own when you read into them in the liner notes. One of my favorite things when I get an album is to explore what the band is trying to convey.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
- K – B. did a stellar job creating our logo last year.
- B- I created the logo, with revision input from each member. Social media is good for informing those who are interested of upcoming events and releases. Other than that, social media is not a main focus for us.
- M- With a little input from K and I, B created a great logo. As with social media, I agree with B, that it is a great informational tool and not our main focus.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
- K – Godz ov War Productions contacted us shortly after we posted the album to Bandcamp. His enthusiasm and willingness won us over.
- Greg from Godz ov War Productions has been great to work with. We get along very well. He understands where we are at as a band, appreciates the music and has helped us put our album out the way we want to.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
- K – We all share some obvious influences such as Morbid Angel and Immolation, but we also bring our own inspirations with us. I am quite obsessive with metal so I am personally inspired by a plethora of bands: Sadistic Intent, Master’s Hammer, Root, Deathspell Omega, Nocturnus, Exciter, Tank, Order From Chaos, Hellwitch, Sodom, Katharsis, Black Witchery, Séance, Bestial
Warlust, Archgoat, Mystifier, Mortem (Peru), Holy Terror, Infernal Majesty, Sabbat, Arckanum, Varathron, Sacrifice, early Voivod, Akercocke, Sadistik Exekution, etc. I could go on with all the old (sometimes newer) black, death, heavy, speed, and thrash bands I enjoy and get some influence from.
- B-This is a daunting question to answer! Our tastes as a band converge great, we all love Morbid Angel, Immolation, Deicide, Nile, Iron Maiden, and many others. We often get caught up talking about the music we love for hours when we practice! We are so lucky in that regard, that we have each other to explore music with. Personally, my journey began at about 11 years old when I started playing guitar and then bass. I was drawn to bands like King Crimson, Rush, and
Primus, with strong and strange bass components. From there, I dove deeper into the instrument, and discovered Steve Harris, who remains one of three key bassists who have inspired me. I got my Fender P bass when I was in my early teens, which I still play today, 20 years later, thanks to Steve Harris. As time went on, I discovered more and more music that encouraged me to advance myself deeper down the tunnel of extreme music, but always keep the inspiration of Steve Harris, Geddy Lee, Tony Levin, and Les Claypool with me at all times.
- M- We all love Morbid Angel, Immolation, Deicide, Nile, Iron Maiden, and many others, I have always tried to learn from many different genre’s to help myself develop as a drummer. I try to keep an open mind to take suggestions to listen to new or different approaches to metal. I have B to one side me discussing his inspirational bands and metal he is discovering , and I also have K who is quite obsessive with metal (can’t agree more), both to help me discover more in and out of musicianship box.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
- K – We did not send material to any labels. We were fortunate Godz ov War came across us and liked our music enough to want to release it. So far, the response to the album has been overwhelmingly positive despite next to zero promotion from us. We appreciate all the kind words said so far.
- B. - As K said, we did not seek any labels out. We agreed to collaborate with Godz ov War Productions roughly 6 days after our album was put out for mass consumption. The response has been overwhelmingly positive, we've been in a state of disbelief over it for some time now.
- M- As B and K stated, we did not seek out labels and zero promotion, but were in disbelief of how much traction the album has gained with all the positive feedback. It is very much appreciated.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
- K – We played one semi-private gig in August that went great. It was one of our best and most fun performances we have had as musicians. We have not had the opportunity yet to take our music to a larger stage but just being on any stage playing death metal is an unbeatable feeling that only escalates when people cheer and enjoy the hard work you’ve put into your craft.
- B-We have played a small underground gig last month. None of us are new to performing live musically, even together. We have not played more than clubs but we would happily play to more people given the chance. Performing live is are mutually favorite aspect of our band. Nothing beats the connection, the energy and power of playing music live. It is an indescribable feeling, to connect to an audience musically from the stage.
- M-The small gig we did last month turned out great( one of our best to date). Looking forward to playing clubs again and not opposed to play for even bigger crowds.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
- K – We are currently in the beginning stages of some new music. Pushing ourselves into deeper, darker, more twisted, violent material. Half of the songs on “Abysmal Stillness” were completed years ago with some riffs dating back to 2008, so we are eager to begin our next chapter. I would like us to continue writing music we enjoy and play more gigs. Hopefully some with significant distance from our homebase.
- B-As K said, “Abysmal Stillness” is full of material that we have had on the workbench for some time now, even going back years. We are ready to push things further now, and have begun construction new material, with the standard of energy, twistedness and depth pushed even further. We all hold ourselves to very high standards as musical craftsmen, which we believe is why “Abysmal Stillness” has been so well received. For us, it is a collection of the material we are most confident and happy with. Going forward, we are taking those measures and putting them forth to even better, deeper music. It will always have the same kinetic energy and vibe we have perfected on this album, but we want to go places we have never been before as we write.
- M-As both K and B stated, we want to push forward, digging deeper, to creating a new chapter, doing what we love to do, and play more gigs.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
- K – Email: profanedesecrationma@gmail.com or through our Facebook.
Thanx for the interview.
- K – Thank you for the interview and opportunity for us to speak.
Když je vám dvacet, tak chcete někam patřit. Já byl vždycky metalista. Cítil jsem se tak, chodil tak oblíkaný. Rockeři to mají podobně. Člověk prostě nezajde do noblesní kavárny, aby tam machroval před děvčetem s tím, že má prachy. My řešíme všechno na rovinu a máme rádi ohlodané kosti, jestli mi rozumíte. Sranda byla, že jsem se v tomhle věku a v cizím městě cítil, jako bych poslouchal něco, co je pro starý. Tady jel folk, zábavovky a taky black metal, který mám sice rád, ale tu jejich filozofii nihilismu nemusím. Jsem spíš veselá kopa, pozitivní člověk. Vždycky jsem říkal, nechte mě mezi mýma hrobečkama, tady v katakombách je mi dobře. Politiku jsem měl u prdele už tenkrát. Mě bavily holky a metal. Jo a taky pivo, sem tam rum.
Co byste po mladým ztraceným klukovi chtěli? Na kouřových ve škole se sice sem tam objevil někdo, s kým bych si dovedl představit nějaké pěkně noční tažení městem, ale problém byl v tom, že na strojárně každý měsíc odešla velká spousta lidí. Takže jste šli s někým jeden den na pivo a druhý den jste viděli, jak si balí kufry a vytrácí se z vašeho života. Mě ale spíš vrtalo hlavou, proč najednou nemám štěstí u holek? To fakt chce každá maníka v košilce, nažehlenýho, tenkrát s ulízanými vlasy a disko chůzí? Asi jo, protože do bufáčů na vlašák a pivo jsem chodil sám. Na to studentky nenachytáte. Ony radši kuřecí s broskví, v rádoby lepší restauraci, kde dávají i oblohu, ha. Navíc, lidi mají o metalistech děsně zkreslený představy. I po letech jsem se setkával s tím, že jsme satanisti, jíme děti, no, vždyť to znáte.
Je fakt, že nám to pořád vždycky pár jedinců kazí, ale já zažil úplně něco jinýho. Byla to rebelie a hlavně hrozná sranda. Tolik veselých lidí jsem jinde nepotkal. Jakoby si nechali všechny problémy pod pódiem, když řvali spolu s kapelou, veškerý frustrace šly ven a u stolu se pak jen tlemilo. Nevěděl jsem, kde jsou v Plzni pořádný kluby. Sice jsem jich pár navštívil, ale většinou to stálo za nic. Já byl zvyklej na Prahu a Liberec, kde se tenkrát všechno míchalo dost s punkáčema. Pod Masarykovým náměstím v Plzni je prý super místo. Říkal to George, a že se tam musí jít. Protože kdo tam nebyl, tak neexistuje. Já nechtěl, mě tyhle klubíky s lyžema na zdech, s gaučema z půdy a šíleně drahým pivem nebavily. Srali mě tam lidi. Nehodil jsem se tam.
Ale vypadla mi jeden víkend brigáda a když se člověk opije, tak slíbí cokoliv. Hele, jsou tam fakt hezký holky. Hm, jako myslíš, že bych nějakou sbalil se svým platem z brigády. George ale opravdu naléhal. Byl taky ztracenej a přijde i nějaká partička dívenek, který znal. Mě nasrali už u vchodu, kde mě prohledávali. Prej vypadám jako vágus. Asi jim vadily moje nášivky a křivák. Projeli mi i žebradlo. Dvě gorily, co neměly zátylek. Připomínali mi krabice. Jdu hned na bar. Máte Plzeň? Barmanka na mě koukne jako na největší póvl. Sjede očima po oblečení a hodí mi lahev. Chápeš to ty vole, oni tady mají jen lahváče? Řeknu to Georgovi, který se ztrácí v hlubokém gauči. A to přesně ve chvíli, kdy přestane dunět hnusný disko. Všichni se k nám otočí a lepší zápis si nemůžete přát. Pak přijdou ty holky. Všechny vyprsený trika a místo pozdravu se mě zeptají, co jim koupím.
Řeknu, že lízátko a ony na mě chvilku tupě koukají, pak se znechuceně otočí a jdou tančit. Nabízejí se, svíjejí, kabelku před sebou. Copak o to, jsou to hezké dívky, ale od pohledu mají v hlavě neskutečně nasráno. Jako fakt jo, nedělám nikdy předčasné závěry, ale potvrdí se mi to, když si přijdou sednout k Georgovi. Ten rozhazuje apanáš od tatínka po hrstech. Jeho mají rádi. Je tam ale jedna, taková drobnější, ve které se hne asi svědomí. Je jí mě líto. Normálně na rovinu mi to řekne. Prej vypadám hrozně chudě, proto budu pořád sám. Uff. Ale kdybych se ostříhal, upravil a zašel s ní do butiku (to je nějaký sprostý slovo), tak by si mě umyla. Tak ji pošlu do prdele a chci domů. Jenže tu nechci nechat svýho mahagonovýho kamaráda. Jemu se tu líbí, nechápu to.
Dojde mi to ve chvíli, kdy uvidím jeho oči. Všude kolem se vznáší peří. Znám to, vím, jak vypadají lidi, co si něco vzali. Pamatuji si Vencu, když byl na pervitinu. Už jsem to nechtěl nikdy v životě zažít. Nasral jsem se a chtěl vypadnout. Ale mýho kamaráda obstoupila partička diskofilů, kteří se tam přišli poprat. Achjo. To bylo taky, to jsem v Boleslavi neznal. Už vždycky večer, když jsem jel tramvají a mizel pryč, tak jsem slýchával partičky nagelovaných maníků, jak si domlouvají, kde komu dají do držky. Co to zase kurva je? Plzeň je kousek za hranicema, drogy tady vždycky hrozně jely, to víte přestupní stanice. No a my se dostali zase jednou do mlýna. Tedy já, protože George nebyl ničeho schopnej. Sebrali mu všechny prachy, mě dali nakládačku a vyhodili nás na ulici. Už zase jsem dostal do držky. Ještě párkrát a budu mít ten obličej tak zmuchlanej, že mě vlastní matka ani pes nepoznají.
Jak si na tom? Směje se, asi si toho vzal víc. Ty kreténe, co mám s tebou dělat? Odtáhnu ho do parku a zbytek noci nespím, protože mi pořád utíká. Ráno nahoře na Americký v bufáči konečně mluví trošku srozumitelně. Ty vole, nemám ani korunu, musel jsem s kartou do mínusu. Použil jsem ji poprvé, byla to děsná novinka. Máma dělala v bance. Děkuje mi a je zmatený. Tak to bychom měli. Nechám ho vyspat a sám si lehnu na gauč. Upadnu do bezvědomí. A to ještě nevím, že mě čeká v neděli odpoledne další taškařice. Nejdřív mu nadávám a že fakt nikam nejdu. Chci do Plasů, jen tak lehce na pivko a pak něco nafotit v okolních lesích. K tomu knížka a hlavně klid. Nebuď jak starej fotr. To je tvůj problém, ty nikoho nehledáš, musíš aktivně. Hustí mi to do hlavy. Jsem já to ale dobrák od kosti.
Za poslední týdny toho bylo moc. Nejdřív potkám plzeňskou děvku, zachráním ji od mlácení, pak navštívím klub, kde se veřejně fetuje. Co dalšího tam máš? Hele, je to jen takové neformální setkání lidí, co někoho hledají. To jako seznamka? Na to ti seru, já si holku vždycky našel sám. Já si ji musím očichat venku, v hospodě, něco s ní zažít, zkusit si z ní dělat srandu, musí mě brát takovýho, jakej jsem. Nebudu se nikde ztrapňovat. No, co myslíte, on byl jak pojišťovák. Nedal pokoj. Mělo mě to varovat, protože u vchodu měli mříže. Kurva, co to zase je. Byly tam jednotlivý místnosti a všichni se tak nějak divně usmívali. Já byl stejně naivní. Na to, že už jsem zažil ledacos, tak tohle zase bylo něco novýho. Na baru zase děsně drahý pivo. A dámy byly oblečený hodně vyzývavě.
Docvaklo mi to, když jsem si spletl záchod a vešel do jednoho pokoje. Tam ležela na zádech taková macatá paní kolem padesátky, na ní mladej kluk a šukal ji o sto šest. Vedle seděl asi její manžel a povzbuzoval je i sebe. Omluvil jsem se, ale oni že ne, že super, že Marie je chtivá, že zvládne klidně čtyři po sobě. Vzpomněl jsem si na prochcané matrace na jedné ubytovně, kde jsem musel kdysi po koncertě přespat. Utekl jsem. Běžím vyděšený k Georgovi, ale to víte, černoušek. Zrovna ho tam líbá nějaká slečna. Oblečená v latexu. Vedle ní sedí další dívka s takovým tím psím pohledem. Hele, já jdu, mě to tady sere, najdeš mě na terase na náměstí. Je zase mimo. Když jsem v chodbě cestou ven, vyděsím se, někdo tam někomu děsně sprostě nadává a bičuje ho. Uff.
Dám si asi osm piv a jsem hrozně zmatenej. Nejsem žádnej svatej, ale to je opravdu celej svět tak zvrácenej? Každej chce jen drogy a šukání je povýšený na náboženství? Chci obyčejnou holku, co tu se mnou bude sedět a povídat si. Pak se budeme večer tulit, zajdem někam na procházku, do bufáče na utopence. Třeba támhleta by se mi děsně líbila. Má džínový kraťasy, krásný dlouhý vlasy. Asi bych ji i odpustil, že je od pohledu folkařka. Kde jsi? Ty, na kterou čekám celý život. Otočí se za mnou a usměje se. Stačí mi to, zamávám jí a ona mě. Někdy není svět zase tak špatnej. Pak přijde George a řekne mi, že musel taky utýct. Chtěli ho svázat. Ale aspoň ho jedna vykouřila. No, tak to je super, prosím tě, slib mi, že teď už budeme jen chlastat po putykách a pajzlech. Roztáhne hubu od ucha k uchu a napije se. Ještě nevím, že za měsíc zmizí z mého života. Zavolají ho zpátky domů.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Každé ráno se vracím zpět a uléhám do své oblíbené rakve. Vycházím jen v noci, když se nemusím dívat na zkažený svět kolem. Je to již dlouho, co jsem propadl temnotě, co byla má duše prokleta. Bylo to jako ve snu, kdysi dávno, v devadesátých letech minulého století. Pravý, ryzí black metal, který vzešel ze špinavých stok pod městem. Nihilismus, zběsilost, chlad a beznaděj.
Přesně tak mám od svého mládí zafixované i polské BESATT. Ti se již ve svých začátcích zhlédli v norské a švédské black metalové scéně a jsou ji oddáni dodnes. Přidávají svůj vlastní výraz, plesnivý zvuk a nekonečně mrazivou atmosféru. Ortodoxní pojetí černého kovu mi dělalo vždy dobře. A Poláci jej umí mistrně. O tom není opět pochyb.
Byl jsem nedávno na koncertě u nás v Plzni a vystoupení jsem si neskutečně užil. A vůbec mi nevadilo, že svítilo slunce. Stejně mi běhal mráz po zádech. Užíval jsem si jednotlivé skladby a říkal si, že působí jako jed, který se pomalu, ale jistě dostává do mých žil. Černá krev, smrtelný výraz ve stylu MARDUK, IMMORTAL, GORGOROTH, DARK FUNERAL, BEHEXEN, 1349, MASSEMORD, THUNDERBOLT. Ne, BESATT už jiní nebudou a jsem tomu neskutečně rád. Je hrozně příjemné desku poslouchat, mám doopravdy pocit, že se vracím do své oblíbené rakve. Nečekejte samozřejmě žádné stylové změny. Poláci hrají tak jak umí nejlépe. Syrově, bez zbytečností. Líbí se mi mrazivé pasáže, připadám si jako na nějaké starodávné okultní seanci. Velekněz pozvedá obřadní dýku a svíce hoří jasným plamenem. Utíkám do podzemí čím dál tím častěji, současný svět už není dávno pro mě. Nemám rád přetvářku, lži a klam. "Supreme and True at Night" je jako rána pěstí do obličeje. Kapela si i po třiceti letech existence drží svůj velmi dobrý standard. Troufám si tvrdit, že fanoušci čerstvě otevřených hrobek budou spokojeni jako já. Ortodoxní black metal, u kterého budete navěky prokleti!
Asphyx says:
I come back every morning and go to my favourite coffin. I only go out at night when I don't have to look at the corrupt world around me. It's been a long time since I've fallen into the darkness that my soul has been cursed. It was like a dream, a long time ago, in the 1990s. Real, pure black metal that came from the dirty sewers under the city. Nihilism, fury, coldness and hopelessness.
This is exactly how I have the Polish BESATT fixed since my youth. They have already seen themselves in the Norwegian and Swedish black metal scene from the very beginning and are still married today. They add their own expression, moldy sound and endlessly frosty atmosphere. The orthodox concept of black metal has always done me good. And the Poles can master it masterfully. There is no doubt about that again.
I was recently at a concert with us in Pilsen and I really enjoyed the performance. And I didn't mind at all that the sun was shining. My back was cold anyway. I enjoyed the individual songs and said to myself that it acts like a poison that slowly but surely enters my veins. Black blood, mortal expression in the style of MARDUK, IMMORTAL, GORGOROTH, DARK FUNERAL, BEHEXEN, 1349, MASSEMORD, THUNDERBOLT. No, there will be no BESATT others and I am really happy about it. It's very nice to listen to the record, I really feel like I'm going back to my favourite coffin. Of course, don't expect any style changes. The Poles play as best they can. Raw, without unnecessary. I like the freezing passages, I feel like some ancient occult session. The high priest raises the ceremonial dagger and the candle burns with a bright flame. I run underground more and more often, the current world is no longer for me. I don't like hypocrisy, lies and deception. "Supreme and True at Night" is like a punch to the face. Even after thirty years of existence, the band maintains its very good standard. I dare say that fans of freshly opened tombs will be as satisfied as I am. Orthodox black metal, with which you will be cursed forever!
Když vytáhli tělo z mrazáku, nejdřív jsem se vyděsil. Měl zohavenou tvář, roztrhanou kůži, zmrzlou krev na končetinách. Rozpárané břicho, před smrtí musel hrozně trpět. Pach márnice, šepot nemrtvých. Nakonec z nás zbydou jen ohlodané kosti. Vyndají mu mozek z hlavy, střeva z břicha. Mám pocit, že se mnou rozmlouvá. Konečně mi to dojde. Na stole ležím já, navěky prokletý, uvržený to temnoty. Byl jsem nedávno odsouzen k smrti. Poslouchal jsem až příliš dlouho dobrý death metal.
Polští ETERITUS dokázali i letos vytvořit na své desce hodně podobnou atmosféru. Severem nakažený death metal, protkaný prašivinou a odhodláním ničit. Opět se skvělým zvukem (Mariusz Konieczny, Heavy Gear Studio) a obalem, na který se chci pořád dívat (autor Art by Blastart). Ano, musel jsem si objednat i tričko. Patřím mezi fanoušky, kteří ještě rádi podporují své oblíbené skupiny. U podobných nahrávek jsou slova zbytečná, lepší je přidat hlasitost pořádně doprava. Aby se kosti lépe lámaly.
ETERITUS letos působí jako buldozer, který před sebou hrne hromadu smíchanou ze starých prašivých ostatků, surového death metalu (s vlivy jak ze Švédska, Holandska, tak i třeba Floridy). Bez kompromisů, bez zbytečností, s přidanou hodnotou navíc. Melodie mrazivé tak, že člověku tuhne krev v žilách. Exhumuji spolu s kapelou dávno zapomenuté hroby, touláme se v podzemí, nasáváme zkažené morbidní nálady katakomb. Novinka "Rotten Transition" je hodně silným, sebevědomým albem. Je slyšet, že jej složili talentovaní, zkušení muzikanti, kteří si navíc zachovali nadšení a touhu vyrvat vám srdce z těla. Mám chuť vzít do ruky kladivo a jít do kostnice rozbít nějaké lebky. Místo toho tady ležím na pitevním stole a poslouchám album stále dokola. Je určené pro všechny staré, poctivé fanoušky ryzího smrtícího kovu, pro všechny prokleté i pro ty, co jsou navěky uvězněni mezi naším a oním světem. Pro mě osobně je potom nejdůležitější to, že mě baví ETERITUS poslouchat, rád se k nim stále vracím a rvu si je do hlavy pod tlakem. Riffy se mi zařezávají hluboko do masa, vokál je nasáklý hnisem a mě nezbývá než hodnotit velmi vysoko. Excelentní starý death metal, exhumovaný ze zmrzlé země!
Asphyx says:
When they pulled the body out of the freezer, I was terrified at first. His face was mutilated, his skin torn, his blood frozen on his limbs. Torn abdomen, he must have suffered terribly before death. The smell of the morgue, the whispers of the undead. In the end, all we have left are gnawed bones. They take his brain out of his head, his intestines out of his stomach. I feel like he's talking to me. It will finally happen to me. I lie on the table, cursed forever, cast into darkness. I was recently sentenced to death. I've been listening to good death metal for too long.
Polish ETERITUS managed to create a very similar atmosphere on their record this year as well. North-infected death metal, interwoven with dust and determination to destroy. Again, with a great sound (Mariusz Konieczny, Heavy Gear Studio) and a cover that I still want to watch (author Art by Blastart). Yes, I had to order a t-shirt. I am one of the fans who still like to support their favourite groups. For similar recordings, the words are useless, it is better to add the volume to the right. To make the bones break better.
This year, ETERITUS acts as a bulldozer, stacking a pile of old dusty remains, raw death metal (with influences from Sweden, the Netherlands and Florida, for example). No compromises, no unnecessary things, with added value. Melody freezes so that a person's blood clots in his veins. Together with the band, I exhume long-forgotten graves, we roam underground, we soak up the corrupt morbid moods of the catacombs. The new album "Rotten Transition" is a very strong, confident album. It can be heard that it was composed by talented, experienced musicians, who also retained their enthusiasm and desire to rip your heart out of your body. I feel like taking a hammer in my hand and going to the ossuary to break some skulls. Instead, I'm lying here on the autopsy table listening to the album over and over. It is intended for all old, honest fans of pure deadly metal, for all the cursed and for those who are forever trapped between our world and the world. The most important thing for me personally is that I enjoy listening to ETERITUS, I like to keep coming back to them and I tear them under my head under pressure. The riffs cut deep into my flesh, the vocals are soaked in pus and I can only rate them very high. Excellent old death metal, exhumed from frozen land!
Pro mě jsou knížky od Stanisława Lema neskutečně kultovní. Pamatuji ještě dobu, kdy bylo sci-fi považováno tak trošku za podřadnou literaturu. Alespoň tak nám to říkala učitelka na základce i na střední škole. Co by za to dneska daly, že ano? My jsme příběhy z jiných galaxií hltali pod lavicí. Dnes se tam kluci dívají na extrémní porno. Bylo, je a bude pro mě hrozně příjemné se nechat pozvat od mistra do jeho světa. Přiznám se ale, že jsem si zpočátku musel na jeho styl psaní zvykat. Nedává totiž čtenářovi nic zadarmo. Některé pasáže jsou rozvláčné, pro mnohého nezáživné.
Také si troufám tvrdit, že byste měli mít alespoň nějaké technické vzdělání. Proto jsem si autorovy knihy nejvíc oblíbil v posledním ročníku střední školy. Byl jsem zkrátka divnej týpek s brýlemi, který si vždycky rád zalezl do rohu a četl si. Na uších hudbu z walkmanna, poctivej metal a k tomu Solaris. Pamatuji si to přesně, stejně jako to, že jeden tupější spolužák mi knížku vzal, smál se mi a házel s ní do vzduchu. Dostal pěstí, odešel s brekem a já vypadal jak nevrlej pes, co mu vezmete misku se žrádlem.
Byl jsme totiž na planetě Solaris a zrovna řešil první problémy. Představa, že existují i jiné inteligence, než jen lidská, se mi i po letech zdá zásadní. A doufám v ně. Přece není možné, že jsou ve vesmíru jen nabubřelí a převážně hloupí lidé? Někdy si říkám, jak je v dnešní době těžké potkat někoho rozumného. Ale možná je problém spíše ve mě. Ono taky, když jako mladej cápek čtete podobný knihy, tak vám prostě připadají nekonečné televizní seriály, soutěže, sportovní přenosy, nadávání na manželky v hospodě, jako nevyužitý mozkový potenciál.
Stanisław Lem je skvělý i v tom, že přesahuje oblast literatury. Měl vědecké vzdělání, zkušenosti, nadhled a navíc neskutečnou schopnost přitáhnout čtenáře svým vyprávěním. Chytit ho a už nepustit. Vždyť jenom nápad s oceánem, který dokáže zhmotnit lidské myšlenky, je geniální. Kopie zemřelých lidí, umělá inteligence. Hele, jen tak mimochodem, nepřipomíná vám to trošku imaginární životy dnešních jedinců na sociálních sítích? Možná by se spousta styčných bodů našla. Alespoň já takhle knížku vnímal, když jsem si ji zase po letech přečetl.
Znovu na mě nesměl nikdo mluvit. Byl jsem ve své ulitě. Cestoval po planetách. Představoval si, jaké by to bylo skvělé, objevovat, bádat, setkávat se jenom s lidmi, kteří to mají v hlavě srovnané. Blbci a neschopní by se utopili v oceánu a byl by alespoň na nějakou dobu klid. Než se narodí a vytvoříme si nové. Bylo mi ctí mistře. Řekl bych, že teď, když už mám něco za sebou, jsem si Solaris užil ještě víc. Člověk získá věkem nadhled, ne moudrost to ještě není, na tu je ještě brzy (pokud vůbec přijde).
Možná je těžké knížky od Stanisława Lema doporučit. Myslím si, že by je měl číst spíše člověk, který má už něco ve sci-fi za sebou. Jsou náročné, složité, ale zase ten pocit, když pochopíte, když vám vše v hlavě sepne a přemýšlíte nad jednotlivými pasážemi, je neopakovatelný. Jen tak mimochodem, filmy jsem viděl, ale měl jsem problém trošku s tím, že jsem přeci jen jinak vnímal vizuální představu i koncept. Nechme ale filmy ostatním, my čteme. A pokud opravdu máte sci-fi knihy rádi, neměl by Solaris chybět ve vaší knihovně. Je totiž neskutečně silným příběhem!
Mým vesmírňanům děkuji za přízeň! Je skvělé, že čtete! Važte si toho, je to dar!
Solaris je vrcholné dílo Stanisława Lema, jednoho z mála neanglicky píšících spisovatelů, kteří pronikli do absolutní špičky autorů science fiction.
Příběh se odehrává na vzdálené planetě Solaris, osídlené živým oceánem, který projevuje inteligenci, ovšem tak odlišnou od všeho, co znají lidé, že jejich pokusy o navázání kontaktu se nejen nedaří, ale vedou k naprosto nečekaným efektům. Oceán totiž dokáže zhmotnit nejskrytější lidské myšlenky, vytvořit kopie dávno zemřelých lidí, což ovšem vede k duševnímu rozvratu pracovníků, kteří se výzkumem oceánu zabývají.
Lemovo přesvědčení o nemožnosti kontaktu mezi zcela odlišnými inteligencemi, v tomto románu spojeného s hlubokými sondami do lidského nitra, přitahuje nejen čtenáře, ale i literární kritiky a umělce jiných žánrů. Známý je zejména film ruského režiséra Andreje Tarkovského z roku 1971. Film Solaris režiséra Stevena Soderbergha v produkci Jamese Camerona měl premiéru 27. listopadu 2002.
CREEPING FLESH “Like So Many Before Them” lyric video
Swedish death metal battalion CREEPING FLESH shoots the first fire from the upcoming album “...And Then the Bombs Came”. “Like So Many Before Them” shows all the destructive power of the Gothenburg five-piece, in an old-school piece of death metal that not only evokes the spirit of veterans Bolt Thrower, Asphyx, Obituary and such, but also does it with an amazing sense of Swedish melody and sound.
""Like So Many Before Them" is an ode to the fallen and the misled", drummer Martin Kadhammar comments. "The battle for Kasserine Pass is a widely known, drawn out slaughterhouse. Perhaps one of the most humiliating defeats in Allied history. It's a very fitting scenery for a depiction of the brutality and pointlessness of war, both in the past and the present".
____________________________
Established in Swedish Death Metal haven Gothenburg in 2013, Creeping Flesh started on a mission to play their own style of mid-tempo, old school death metal, influenced by bands such as Bolt Thrower, Asphyx and Hail of Bullets, but with the addition of Swedish melody and sound from bands such as Hypocrisy, Grave and Unleashed.
After releasing an EP each year during the following three years, their debut album "Into the Meat Grinder" came in 2019 to great critical acclaim. They now have a solid following due to consistent musical output, as well as a reputation for energetic, no holds barred, headbang inducing live shows
The new Creeping Flesh album, “...And Then the Bombs Came” will be released by Emanzipation in 2022.
Včera v noci jsme překročili řeku, za kterou většinu z nás čekala smrt. Už dávno jsem si zvykl, že kolem mě umírají mí kamarádi, že se dívám do jejich mrtvých tváří. Ustřelený obličej, spálené tělo. Znali jsme se od dětství a najednou přede mnou leží roztrhané tělo. Píšu dopisy domů a bojím se usnout. Několikrát denně se ptám proč? To když pochodujeme na další stanoviště. Moje zbraň je studená a mám neskutečný hlad. Je mi dávno jedno, kdo vyhraje a kdo zůstane naživu.
Hrát válečný death metal je těžká disciplína. Nezáleží totiž jenom na hudbě, ale i na textech, které musí být napsány pečlivě a s nadšením pro věc. ENTRENCHMENT jsou z Ruska, z hlavního města Moskvy. A moc dobře ví, o čem hrají. Jejich studený, mrazivý smrtící kov se mi dostal ihned až do morku kostí. Jsem přímo na bojišti a přidávám hlasitost.
Hlavním inspiračním zdrojem se pro kapelu stali slavní BOLT THROWER. Styčné body lze ale nalézt i se smečkami jako MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, DECAYING, DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE, CHAINSWORD. Pro mě je ale stejně nejvíc důležité, jestli se cítím opravdu jako na frontě. A u "Across the Red Lines" jsem účasten přímo v bojích. Kolem lítají střely, ozývá se nářek raněných. Slyším bortící se železo a netrvá to dlouho a je zde. Tank, který přijel vyřešit situaci. Stačí pár chvil a všechno kolem hoří. Stejně jako hudba, se skvělým zvukem, se zajímavým obalem, se spoustou zajímavých momentů. Nejedná se samozřejmě o nic nového, novinku nejvíc ocení opravdu jen fanoušci starého, prašivého smrtícího kovu, ale to nám bylo jasné všem od začátku. Nevím, jestli další pochod vydržím. Jistý jsem si ale s tím, že si album zařadím mezi oblíbené desky do své soukromé diskografie. Má v sobě totiž pravou sílu a energii. Myslím si, že linii překročí jen armáda nemrtvých. Ponesou v rukou prapor s nápisem ENTRENCHMENT. Mrazivý death metal, který vás přenese přímo na bojiště!
Asphyx says:
Last night we crossed the river, for which most of us were waiting to die. I have long been accustomed to my friends dying around me, to look into their dead faces. Shot face, burnt body. We've known each other since childhood and suddenly a torn body lies in front of me. I write letters home and I'm afraid to fall asleep. Several times a day I ask why? That's when we march to another location. My gun is cold and I'm incredibly hungry. I haven't cared long ago who wins and who stays alive.
Playing war death metal is a difficult discipline. It depends not only on the music, but also on the lyrics, which must be written carefully and with enthusiasm for the cause. ENTRENCHMENT is from Russia, from the capital Moscow. And he knows very well what they are playing about. Their cold, freezing, deadly metal immediately reached my bone. I'm right on the battlefield and I'm adding volume.
The main source of inspiration for the band became the famous BOLT THROWER. But the points of contact can also be found with packs such as MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, DECAYING, DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE, CHAINSWORD. But the most important thing for me is whether I really feel like I'm on the front line. And in "Across the Red Lines" I am directly involved in the fighting. Missiles are flying around, the cries of the wounded. I hear the crumbling iron and it doesn't take long and it's here. The tank that came to resolve the situation. Just a few moments and everything around is burning. Like music, with great sound, with interesting packaging, with lots of interesting moments. Of course, this is nothing new, the novelty will really be appreciated only by fans of old, dusty deadly metal, but it was clear to us all from the beginning. I don't know if I can stand another march. But I'm sure that I will include the album among my favourite records in my private discography. He has real strength and energy in him. I think only an army of the undead will cross the line. They will carry a banner with the inscription ENTRENCHMENT. Frosty death metal that will take you directly to the battlefield!
Vana plná krve. Zvláštní opar, který se vznáší všude kolem. Vstupuji dovnitř a marně hledám nějaké tělo. Nechápu, jak se mohlo doslova vypařit. Smutek a dlouhé stíny, lampa, která bliká v podivných rytmech. Další místo činu, další kousek skládanky. Proč zemřela a jak? Hlavou mi koluje tisíc otázek a ani na jednu zatím nemám odpověď. Jedno vím ale jistě. V přehrávači na malém stolku je nová deska maniaků CHASMDWELLER.
Tuhle smečku jsem potkal kdysi na svých toulkách podzemím a dodnes doslova hltám každou jejich novou desku. Pánové hrají hrubozrnný, nechutný a ošklivý death metal staré školy. S ničím se moc nepářou a i novinka v mnoha momentech připomíná místo, na kterém se stal nějaký násilný čin. Ze skladeb doslova odkapává krev a zařezávají se mi do hluboko masa.
"Flesh Crusade" je svým způsobem hodně brutální album. Bez jakýchkoliv zbytečností a bez příkras. Po celou dobu poslechu mám pocit, že mi někdo stojí okovanou botou na prsou. Nemůžu popadnout dech, ruce mám po lokty ponořené v mrtvém těle. Nebo ještě trošku žije? Netuším, pro mě je hlavní, že mě dokáží riffy přikovat na zeď, zničit a rozsekat. Parádní je i vokál. Ono celkově nemám proti provedení žádných námitek. Skladby mě baví poslouchat, užívám si i náladu celé nahrávky. Starodávný zvuk kytar, devastující bicí, vokál, u kterého si říkám, že snad už není ani z tohoto světa. Všechno tohle by ale nestačilo, pokud by kapela neuměla napsat dobré skladby. Dnes hraje technicky skvěle každý druhý, ale složit motiv, aby vám vyskočil mozek z hlavy, to nedokáže jen tak někdo. CHASMDWELLER ano a na výbornou. Vana je zase plná krve, napoprvé jsem si nevšiml, že vedle sedí Satan. Možná mi trošku někoho připomíná. Ne, to není možné, má moji tvář. Tahle hudba je ze své podstaty násilná, zlá a temná. Ale také přitažlivá. Jako dobrý horor, který vám nedá dlouho spát. Krvavý death metal s devastujícím účinkem!
Asphyx says:
Over the years I´ve become tough, I´ve seen a lot already but a skinless body always gets me. Just image an old house abandoned in the woods. Far to the north and they will call you to look for the corpse. You will be greeted b an incredible stench and laughing worms. The body is literally grown into the chair to which it is tied. The open eyes are suing you. He must have been sitting here for several months. Nobody misses him, they actually discovered him by accident. I´m walking through the house looking for signs of death.
The interesting part is that each house has its own cellar which hides ancient secrets. More than once I know that the victim did not live an ordinary life and that this is a revenge. The mood here is similar to the new album of Canadian CHASMDWELLER. Demonic, rotten and dusty. Like the death metal played by them. Dark, cruel and bloody.
I like when I feel like I´m wandering through misty swamps. CHASMDWELLER meets all my requirements very well. It´s true that it took me a while this time, but in the end I'm just as cursed as I was when I was listening other albums. It's like I'm choking on rotten blood. My skull has broken a long time ago and suddenly I meet only the victims of violent acts in my dreams. I see dead bodies mutilated with hatred around me. The atmosphere of the album is excellent, the sound is properly rotten and there are plenty of ideas. Nowadays, old school death metal is played by many bands but CHASMDWELLER took it on their own. Fans of old times should be happy as I am. It is basically a record for all the cursed, gravediggers and corpse searchers. "Flesh Crusade" is like a rusty knife that hits your stomach and leaves a lot of memories in addition to inflammation. It must have been recorded in old cemeteries, a few meters underground. Deadly metal that will bury you alive!
