DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 1. července 2022

Report, photos, video - SYMBOLIC FEST OPEN AIR 2022 - CANDLEMASS, SINISTER, WOMBBATH, CONVULSE, MASTER, HYPNOS - Topolná - 29.6. - 2. 7. 2022


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

Je fakt, že už jsem dlouho netančil Nádherňajs. Nějak nebyla chuť ani čas. Ono taky, co si vybrat? Od začátku června až do konce září jsou festivaly snad na každém rohu. Na všech hrají skoro ty samé kapely a bývají čím dál tím delší. To si pak našinec rozmyslí, kam pojede. Zdražuje se snad úplně všechno a jedna taková letní akce se rovná regulérní dovolené. Měl jsem vlastně štěstí, protože jsem letos vynechal jarní prázdniny. Zbylo mi několik dní volna a tak jsem začal pátrat na mapě, kam bych se vydal. A protože na SYMBOLIC už nějaký ten rok jezdím a jelikož a protože tam měly být letos smečky, které jsem ještě neviděl, a poněvaďž a nechtě-liž mám lidi, kteří jej pořádají rád, začal jsem se připravovat. To máte koupit lístek (měl jsem i ten z minule, který platil, ale znáte mě, já prostě chci podpořit), sehnat ubytování, protože pět dní ve stanu už bych nepřežil. V Uherském Hradišti mi dali ale nejdřív košem i v pensionech, ve kterých se jinak pořádají swingers párty. Nebylo volno, to máte turisty, mistrovství světa v já nevím čem. Nakonec mě zachránila https://www.eduha.cz/. Už jsem asi fakt starej a chci svůj klid. 





Mon Deiu! Sakrblé! Málem jsem zapomněl. Je tu ještě jedna věc, proč se na Symbolic rád vracím. V době, kdy se lidé snad už i bojí být pozitivní, pro mě bývá vždy relaxem, oázou. Žádné davy pozérů, žádní vidlo-metalisti. Jednoduše a zkrátka, klídek a pohoda. Což se mi tedy potvrdilo i letos, ale nepředbíhejme. Ještě jsem ani nevyjel. Jsem starej frikulín a moc mě nebaví sociální sítě (mě z nich mrdá, jak by podotkl kolega), ale někde jsem četl, že se otevírá už v úterý. Tak si říkám, stejně jedeš sám, uděláš lidem radost, vyrazíš o den dřív. Sbaleno mám od víkendu (prej vem si nějakej repelent, na Jižní Moravě je spousta komárů, říká mi vlastní rodná matka, když ji vysvětluji, kam jedu). Čeká mě nějakých osm hodin ve vlaku. Z Plzně je to kus cesty. Ale mám místenky a knížku. Ještě si tedy omylem přečtu nějakou tu jedovatou slinu od držitele Břitvy na netu a zakroutím nevěřícně hlavou. Žeby už i český underground postihla vzájemná nevraživost? No ne? Vždyť je přeci všechno tak sluníčkové! (mrdat na to!).




Úterý 28. 6. 2022 - Alenka: Jsem blázen? Alenčin otec: Už je to tak, jsi vyšinutý podivín! Ale něco ti povím. Takoví ti nejlepší jsou!

Než dojedu do Uherského Hradiště, tak vyslechnu několik rozhovorů o ničem, pohádám se s nějakým strejdou, který mi sedí na místě a pípnu asi desetkrát telefonem i hodinkami. Chci si to užít a když jsem hladovej, tak jsem nasranej. V Praze jsou na hlaváku davy a já matce stověžatý říkám, dneska ne, dnes nebude žádný intoušský happening, jedu na Moravu. Nálada je dobrá, muzika ve sluchátkách, které mají úžasnou funkci noise cancelling, skvělá (nové PROTECTOR na cestu opravdu doporučuji!). "Dáte si něco dobrého?": zeptá se mě děvčica se širokým úsměvem i hrudníkem. 2x croissant a jedno pivo, nebo radši dvě, odpovím. Pípnu znovu a odměnou mi je výhled do míst, kam může jen lékař. Lepší přivítání jsem si snad ani nezasloužil. U nás v Plzni je spousta lidí přednasraných, v Praze zase přechytralých, ale tady na mě dýchla pohoda. Jako fakt jsem to cítil. Vystoupím z vlaku a řeknu: "Tak jsem konečně tady!". Omylem tedy nahlas a nějakej pán mi odpoví, tak vítejte, místo tradičního plzeňského jdi do prdele. Přejdu náměstí, navigace mi poradí, kudy k ubytování. Mám zpoždění nějakých slabých 3,5 hodiny.




Na recepci se nahlásím jako člen komise na death metalovou konferenci. Paní to tam opravdu napíše. Musím se smát, ale nemyslím to zle, tady to ani vlastně nejde. Hodím bágl do pokoje, chvilku se natáhnu, protože mi už fakt není dvacet a protože mám tu dovolenou. Přemýšlím, proč zase po dlouhých letech jezdím všude sám? Vlastně ani nevím, mě šlo vždy hlavně o muziku, opít se můžu doma. Ne že bych si nedal do volátka, ale znáte to. Když už jsem se rozhodl o muzice psát, je to taky řehole. To máte sepsat, vymyslet, zaplatit si webovky, udělat fotky - a to považte, že to dělám zadarmo a ještě za to dávám nemalé peníze. Nedivím se, že dneska nikdo nechce psát. To se vám třeba nějaká kapela nelíbí, tak ji jen vyfotíte a napíšete slušně a opatrně, že vás "neoslovila" (rozuměj neskutečná kravina!) a oni hned, kolik za to beru, co si to dovoluju, že jsou úplně nejhlubší underground a Máňa říkala, že je to dobrý. Opláchnu se, dokončím tok svých osamocených myšlenek a řeknu si nejen dnes tolik časté mrdám na to! Dělat něco pro lidi, psát, pořádat akce, fotit, cokoliv, do čeho dáváte energii, může být po zásluze potrestáno, počítejte s tím, než začnete. Pak mi dojde, že mám hlad.

Wifi funguje a tak v poklidu zjistím, že do Topolné jede autobus. Tam MHD, zpět taxíkem, to je můj plán. Je čas na inspekci místa. Vylezu ven a říkám si, hergot chlape, proč si sem nepřijel ve svých dvaceti? To by ti možná místní děvčata říkala Mr. Klátič, ne vážně. Tohle jsou přesně moje typy. Slovanské, usměvavé, milé. Hergot, někdy je vám na světě tak krásně. A stačí fakt málo. Třeba vypnout ksichtoknihy a takový to, jak se tam kroutí holky jako hadi a dělají pusou kapří kroužky, jo instáč. Ok, boomer, jedeme dál. Na autobusáku se normálně, jako za starých časů zeptám na cestu. Mám fakt chuť to zase jedno zkusit. A jedu. Ale taxíkem, protože autobus mi ujede. Musíš  míň snít, kámo, stojí tě to pak peníze, vyčtu sám sobě.



Dnes jsem za překvapení. Oni dělají radost mě, já jim. Tohle musí být v rovnováze. Už je zde pár lidí, které neskutečně rád vidím. Stejný blázni jako já. Místo toho, abychom seděli někde v hospodě (sorry, já vím, tam už taky nikdo dnes nechodí), tedy u netu a nadávali, tak si dáváme různé nápoje, kecáme o životě, o muzice. Je to jak za starých, dávno přežitých časů. Vzduchem létají takové opomíjené a tak často podceňované věci jako laskavost, léto, vtipy ostré jako břitva, ale milé a všechno je tak super, že si připadám trošku jako v reklamě. Ne fakt, jak si nepíšeme kraviny v chatech, tak si máme co říct. To vám je osvěžující. Jdu si prohlédnout areál a jsem znovu očarován. Tady se to bude tančit, nejdřív jen tak, opatrně, zlehounka, jako tlustá baletka a v sobotu, na Candlemass, bude Nádherňajs. Cítím to v kostech. 

Nazpátek, když ukončím první bakchanálie, mě měl čekat taxík. Zavoláme na osm čísel, které jezdí nonstop a nikdo to nebere. Jeden nakonec jo, ale řekne mi, že se mu nechce. Tak mi hodí do sálu matračku a já svojí první noc (cca tři hodinky) strávím v rohu jak drahej pejsek. Spí se mi ale dobře. Ráno se přesunu busem na ubytování. Jsem rozlámanej, jak kdybych složil náklaďák uhlí. 

Středa 29. 6. 2022 - Kloboučník: Alenko! Máš zpoždění, ty zlobidlo.

Ale no tak, nechte starého pána odpočinout. Snídaně z Kauflandu, trošku zaprasíme se saláty s majonézou. Nějak si už nemusím držet figuru, poněvadž (všimli jste si, že se snažím používat neobvyklé nebo i neexistující spojky ve větách? To je kvůli tomu, aby můj report získal na vážnosti i mezi intelektuály - koneckonců na střední škole jsem díky tomu dostával vždycky ze slohů za jedna) se moc nefotím a když už, tak nikoho nelákám ke styku:))). Jdu se projít po Hradišti. Někdy se sem musím vrátit, něco pořádně nafotit. Moc se mi totiž na Rakousko Uhersko Hradišťsku líbí.

Píše Míra, že už jede vlakem z Prahy. Dáme sraz v Kozlovně, ještě se skoro najíme. Vaří tam děsně, už se těším do areálu, tam je totiž o několik řádů lepší kuchař. Míru vidím děsně rád, jsme stejná krevní skupina a je skvělé, že tady budu mít i svého kamaráda. Měl jsem pocit, že k dokonalosti už nechybí vůbec nic. Do Topolné se přesuneme zase MHD, taxík stál běžně 4 stovky a autobus 25 korun. Zbyde víc na pivo, chápete? 

Už nedávám všechny kapely, vybírám si pečlivě a někdy jen fotím. Jak už jsem říkal, nejsem nikde organizovanej, odpovídám jen sám sobě, svému svědomí a dělám to zadarmo. A tak jsem viděl...

MORS SILENS - maďarský black death metal. Počasí možná slibovalo vysoké teploty, ale při vystoupení téhle kapely se v areálu ochladilo. Songy měly potřebnou atmosféru, vše odsýpalo v zajímavých rytmech. Klasika, která byla velmi dobře zahraná. Bavilo mě to. Hungarian melodic black death metal. The weather may have promised high temperatures, but when this band performed, it cooled down in the area. The songs had the necessary atmosphere, everything was full of interesting rhythms. A classic that was very well played. It was fun.



NAHUM - vidím kapelu poněkolikáté a i když jejich provedení death thrash metalu není zrovna moje krevní skupina, tak musím ocenit energii, řemeslnou zručnost. Jako bonus jsem dostal několik kilo masivních, surových riffů. Některé zaujaly, jiné už méně, každopádně celkový dojem převážil k - kurva dobrý!



HATEFUL AGONY - bavorský thrash metalový útok byl hned od začátku velmi povedeným výletem do starých dobrých časů. Německá a americká škola ve vzájemné, syrové podobě. Klukům to sypalo opravdu dobře. Jejich hudba měla vysoké oktanové číslo. Jednalo se sice o retro, ale zahrané s nadhledem a elegancí. Chvílemi jsem měl pocit, že mi ulétne hlava od páteře. Za mě paráda. Thrash metalové tsunami! The Bavarian thrash metal attack was a very successful trip to the good old days right from the start. German and American school in mutual, raw form. The guys were really good. Their music had a high octane number. It was retro, but played with flair and elegance. At times I felt like my head was going to fly off my spine. For me, it was great. Thrash metal tsunami!

PS: ještě jedno velké plus pro tyhle maniaky. Přijeli z Německa vlakem! Klobouk dolů!





Recenze/review - HATEFUL AGONY - Plastic Culture Pestilence (2018):

SHAARK - nastal čas také na trochu té klasiky. Na thrashové veterány z Moravy je spolehnutí. Jakoby na pódium přijel buldozer ze staré školy a všechno a všechny zboural. Rozmlátil nás jako kladivo svými riffy, melodiemi a údery bicích. Vzpomínám na jejich první kazety a musím říct, že pánové ani po letech neztratili nic na svém výrazu. Bylo to svým způsobem mocné, divoké, šílené. Za mě oba uříznuté palce nahoru. Metal jako řemen!



Recenze/review - SHAARK - Deathonation (2020):

BRZASK - Melodie, temnota, chlad. Vše ve vzájemné symbióze. Přízraky lezly z děr a Smrt byla za každým rohem. Kapela se zabývá sudetským folklórem a i když jsem ji vůbec neznal, zaujala mě. Bylo dobře, že byla kolem tma, že se trošku ochladilo. Lépe pak vše vyniklo. Za mě spokojenost a hezké temné rozloučení. Melody, darkness, cold. All in mutual symbiosis. Ghosts came out of the holes, and Death was around every corner. The band deals with Sudeten folklore and even though I didn't know it at all, I was fascinated. It was good that it was dark around, that it was getting a little cold. Then everything stood out better. Satisfaction for me and a nice dark farewell.



Jak říká klasik, jsem od malička pivař, dejte mi rum. Už by ses měl v tvým věku hlídat, vyskočí mi několikrát v hlavě věta mé milé manželky. Já vím holka, myslíš to se mnou dobře, ale když já měl takovou radost, že všechny vidím, že tu jsem. Zpočátku jsem jen tak korzoval s kelímkem v ruce, potkával lidi, užíval si. Pod pódiem nebo na baru, byl jsem čím dál tím silnější a smělejší. Taky jsem tančil, což tedy nebyl žádný valčík, ale myslím si, že jsem svoji nadváhu rozvlnil v těch nejlepších a nejsmyslnějších rytmech. Zpátky mám štěstí - tedy, odveze mě taxikář  - nácek, ale odveze. Nadává celou cestu, až se mi zdá, že je z Plzně. Ale teď už dobrou noc děti, dobrou noc strýčku Fido! Asi chrápu jako prase, protože na mě ty dvě ošklivý asi lesby vedle z pokoje několikrát bouchají. Dobře, otočím se na bok, řeknu nasrat a zemřu spánkem všech spravedlivých.

Čtvrtek 30. 6. 2022 - Kloboučník: Alenko, jsi to ty! Jsi zpět!

"No, to je dost, že to taky vezmeš": vyčiní mi má žena a dcera se přidá. Ještě slyším někde vzadu synka, jak se mi směje. Moje milá pubertální dvojčátka se mnou mluví samozřejmě jako se "šíleně starým fotrem, co se jednou za čas sebere a jede někam dělat rotyku". Ale mám to dobrý, jiní otcové tohle nedělají. "Kolik si tati vypil piv?": zeptá se princezna. "Dvě": špitnu a ona řekne: "Tatííí, klidně si pij, ale žádný slečny, už seš na to starej." A mě je najednou tak nějak teplo u srdce (ne není to infarkt), protože se máme, myslíme na sebe. Omluvím se, že o sobě určitě dám vědět, ale oni ví, že jsem na tohle hroznej. Napiju se zplna hrdla vody a je mi těžko u žaludku. Asi fakt stárnu. Pivo je pivo. Rum je rum. 

"Vy nejste od nás, co?": zeptá se mě nějaká stařenka na autobusáku a když řeknu, že ne, tak se zeptá i na Prahu. "Ne, nejsem": odpovím. Škoda, já jen, že jsem chtěla vzkázat panu prezidentovi, že mě zklamal. Rozloučím se a chvilku o tom přemýšlím. Možná se vše přeci jen brzy změní k lepšímu. Chci tomu věřit. Dívky v autobuse pořád kmitají prsty po obrazovkách. Jsou ve svým světě. Stejně jako já, Alenka, Kloboučník i Šklíba. Vejdu rázným krokem do areálu. "Dejte mi někdo pivo nebo zdechnu..." 

Čtvrtek by se dal také popsat jako den plný setkávání. Vůbec jsem se neodvážil tušit, kolik lidí čte mé skromné stránky. A jsem polichocen, protože odezva je veskrze milá. Ne, nedmu se pýchou, moc dobře vím, že někde za rohem stejně čeká některý z mých oblíbených haterů. 

Mám hubu od pěny a jsem si absolutně jistý, že ze mě vinař nikdy nebude. Popíjím a kroužím kolem pódia jako mlsný kocour (ne, Šklíba fakt ne, nemám kočky moc rád) a zajdu často i na kapely.

BLOODY OBSESSION - o tom, že má svět blízko k apokalypse se už dávno ví. Ale jen málokdo dokáže tento stav zhudebnit. Moravští maniaci ano. Těšil jsem se na ně hodně a byl jsem nadšený. Surové, devastující, antihumánní. Tlak, energie, špína a hnisavé melodie. Existuje jen hudba a smrt! Velmi dobře! That the world is close to the apocalypse has long been known. But few can put this state of affairs into music. Moravian maniacs can. I was looking forward to seeing them and I was excited. Raw, devastating, anti-human. Pressure, energy, filth and festering melodies. There is only music and death! Very good!



SCORDATURA - jakoby mi někdo hodil do obličeje kus syrového masa. Klukům to odsýpalo skvěle. Rychlé, zběsilé, vzteklé, návykové jako první vražda. Death metal přesně podle mého gusta. Masakr v pitevně. Ozvěny z márnice. Ano, exhumovali jsme spolu s kapelou další opuštěný hrob. Vystoupení mělo velký drive a sílu. Kosti byly polámány, mozek vystřelen z hlavy. Inferno! It's like someone threw a piece of raw meat in my face. The boys did great. Fast, furious, angry, addictive as the first murder. Death metal to my taste. Massacre in the autopsy room. Echoes from the morgue. Yes, we exhumed another abandoned grave with the band. The show had a lot of drive and power. Bones were broken, brains were blown out of heads. Inferno!



Recenze/review - SCORDATURA - Mass Failure (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2020/09/recenzereview-scordatura-mass-failure.html

NAURRAKAR - true black metal forever!




MELANCHOLY PESSIMISM - teď už to mohu podepsat vlastní krví. Kapela je po svém návratu ve skvělé formě. Právě vychází novinka "Shut Up, Give Up And Obey!" a musím rovnou napsat, že se opravdu povedla. Na pódium vylezla smečka rozzuřených pitbulů. Kluci jsou skoro místní a bylo to hodně znát. Velmi jisté, sebevědomé a skvěle odehrané vystoupení, které nemělo chybu. Technika, lehká progrese, ale hlavně tlak a nakumulovaný vztek. Pánové mě doslova stáhli z kůže! Totální masakr! Now I can sign it in my own blood. The band is in great shape after their comeback. The new album "Shut Up, Give Up And Obey!" and I have to say right now, it's really good. A pack of angry pit bulls took to the stage. The guys are almost local and it was very evident. A very confident, self-assured and well played performance that was second to none. Technique, slight progression, but mostly pressure and accumulated anger. The gentlemen literally flayed me! Total carnage!





Recenze/review - MELANCHOLY PESSIMISM - Democracy War Crusade (2019):

Interview:

CONVULSE - byli pro mě prvním splněným snem. Ještě jsem je neviděl a to je přitom poslouchám od svého mládí. Kapela se představila v tom nejlepším, nejostřejším světle. Kdo je znáte, víte, že jsou řádnými členy klasické finské death metalové školy. Ne, já neumím jejich hudbu poslouchat bez emocí. Byl jsem najednou někde daleko, na severu, v nekonečných lesích a močálech. Kolem se válela tlející těla a muzika mě objímala jako samotná smrt. Hoďte kamenem, kdo jste bez viny. Byla to mocná prezentace a procházka morbidní galerií. Skládám poklonu, vynikající živá prezentace! They were my first dream come true. I haven't seen them yet, and I've been listening to them since I was young. The band presented themselves in the best, sharpest light. If you know them, you know that they are proper members of the classic Finnish death metal school. No, I can't listen to their music without emotion. I was suddenly somewhere far away, in the north, in endless forests and swamps. There were bodies lying around, and the music embraced me like death itself. Throw a stone, you who are blameless. It was a powerful presentation and a walk through a morbid gallery. I salute you, an excellent live presentation! 





Recenze/review - CONVULSE - Deathstar (2020):

Interview:

SECTESY - jářku, kamarádi, ty vaše melodie jsou tak nakažlivý, že jsem měl sto chutí vzít do ruky lopatu a krumpáč, obejmout tu nejhezčí zombie a jít si vykopat vlastní hrob. Kompas směřoval na sever a nemrtvé chřestily všemi kostmi. Moc dobře víte, že na vás trpím, ale nemyslete, přilepšovat vám nebudu. I když, hledal jsem, hledal, nějaké slabé místo, ale jste neprůstřelní. Rychlé pasáže se střídaly s těmi naléhavějšími a já si říkal. Dobře, dobře, starý brachu, že si zase jednou vylezl ze své nory. Podobná vystoupení za to rozhodně stojí. Mezi námi děvčaty, SECTESY s klidem obstojí na všech death metalových hřbitovech! Zombie rules! Yeah, my friends, your tunes are so infectious I felt like grabbing a shovel and a pickaxe, hugging the prettiest zombie and digging my own grave. The compass was pointing north and the undead were rattling every bone. You know very well I'm suffering from you, but don't think I'm gonna make it any better. I've been looking for a weak spot, but you're bulletproof. The quick passages alternated with the more urgent ones, and I thought. Well, well, well, old chap, you've come out of your hole once more. Performances like this are definitely worth it. Between you and me girls, SECTESY will easily stand in all death metal graveyards! Zombie rules!




Recenze/review - SECTESY - Jesus Christ Superlunch (2019):

SINISTER - na Topolnou dopadly jedny z nejničivějších death metalových bomb. Totálně devastující bicí, notoricky známé riffy, které musely dělat dobře na zkažené duši každému poctivému fanouškovi stínů. Rouhání, pradávné rituály smrti. SINISTER byli velmi temní, chladní, antihumánní. Nekompromisní tsunami, po kterém zůstala jen spálená země. Na mě působili jako démoni ze starých časů, kteří se přišli pomstít. Pánové jsou skvělí muzikanti, na které je vždy spolehnutí. Patří dlouhodobě k mým nejoblíbenějším kapelám. Zlo ze starých dob, choroba, po které zůstávají zástupy mrtvých. Svět se zahalil do černé a mraky byly nízko. Stál jsem pod pódiem a brodil se po kolena v krvi. Magický, temný, zběsilý zážitek! Kult! Topolna was hit by one of the most devastating death metal bombs. Totally devastating drums, notorious riffs that must have been good for every honest shadow fan's soul. Blasphemy, ancient death rituals. SINISTER were very dark, cold, anti-human. An uncompromising tsunami that left nothing but scorched earth. They struck me as demons of old, out for revenge. The gentlemen are great musicians who can always be counted on. They have long been one of my favorite bands. Evil from the old days, a disease that leaves legions of dead. The world was shrouded in black and the clouds were low. I stood under the stage, wading knee-deep in blood. A magical, dark, frenzied experience! Cult!







Recenze/review - SINISTER - Deformation of the Holy Realm (2020):







Ptám se nějaké hezké slečny jako Kloboučník "Pověz mi, Alenko, proč je havran jako psací stůl?" Vůbec mi nedochází, že lidi dnes nečtou. Ona také odpoví, že black metal moc neposlouchá a že není Alenka, ale nějaký jiný jméno. Slyší nás jedna paní, která pak nemůže popadnout dech, jak se směje. A to je vlastně moje rozloučení s dnešním dnem. Padne na mě opilecký hlad. V rámci pivní diety si dám vynikající fazole (jako doteď na ně vzpomínám!). Usnu šíleně utahaný (taxikář přijede, sláva, je starý a neskutečný pohodář) a pořád ke mě chodí Srdcová královna a říká mi: "Setnout hlavy!" Což se také některým typickým zmrdům stane, ale ony jim ty kebule ve snu pořád dorůstají. Snad to není předtucha.

Pátek 01. 7. 2022 - Alenka: Čím dál úžasnoucnější...

Jako vyzvánění na telefonu mám normálně jednu skladbu od MASTER, ale na pracovní kontakty mám nastaveno od HYPNOS "Burning again". Profil mě nemá o dovolené probudit před devátou, ale obrazovka bliká tak zběsile, že mi to nedá a hovor přijmu. Myslel jsem, že je to manželka. "Hele, já mám dovolenou...jo na Moravě, ne ve sklípku ne, co potřebuješ?" Vyřídíme pracovní hovor o ničem a když zavěsím, tak už nemůžu zabrat. Asi jsem přespalej. Uff. Snažím se doplnit tekutiny, ale žaludek nechce nějak fungovat. Nakonec jej přemluvím, ale řeknu vám, byla to šichta. Bydlet ve stanu, asi už mě žerou červi. 

Domů radši napíšu, protože když se praštím omylem do kolene, tak řeknu doprdele děsně skřehotavým hlasem. Inu co, srdci neporučíš. Kdybych býval byl třeba včelař, nestalo by se mi to, i když, kdo ví, třeba včelaři taky hodně lejou. Já to takhle mám nastavený. Párkrát jsem jel na akci autem a pak jsem se přiklonil k názoru jednoho kamaráda, který nechápe lidi, kteří vydržej ten bordel střízlivý. On je brutal death metalistou s přihlídnutím k progresivní technice.

Cestou do Topolné jsem zcela a upřímně rozhodnut, že dnes si dám volnější den, co se týká alkoholu. Jenže jsem povahy slabé a nic lidského mi není cizí. Kdo by, řekněte mi, odmítl paňďuláka z rukou krásné ženy? Jsem čestný muž a šlechtic a musel bych se stydět! Ve Švejkovi taky abstinenty fackovali. A tak si dám a jsem zase v tom, rozevlátý a v takový tý povznášející náladě. Mám nasbíráno spoustu kilo navíc, ale po areálu poletuji jako motýlek. Babočka jenerál, strýčku! Likotal jsem a chvěl se jako okvětní lístek v příjemném letním větérku. I zavál mě také pod pódium.

BLOODRIDE - ocitl jsem se uprostřed thrash metalové války se nebem. Je vám doufám jasné, kdo zvítězil. Jasně, že finská smečka BLOODRIDE. Koncert v sobě měl všechny potřebné atributy pro pořádnou pařbu. Rychlost, melodie, spoustu zajímavých momentů. Jako když se říznete do rány a propadnete panice, protože krev nejde zastavit. Kopalo to pěkně! Stejně, mám v sobě srdce starého thrashera. A málem mi upadla hlava! Thrash jako řemen! I found myself in the middle of a thrash metal war with heaven. I hope it's clear to you who won. Of course, the Finnish pack BLOODRIDE. The concert had all the necessary attributes for a good party. Speed, melody, lots of interesting moments. Like when you cut yourself and panic because you can't stop the blood. It kicked ass! Anyway, I've got the heart of an old thrasher in me. And my head nearly fell off! Thrash like a belt!



Recenze/review - BLOODRIDE - Idiocracy (2021):
https://www.deadlystormzine.com/2021/12/recenzereview-bloodride-idiocracy-2021.html

DAWN OF OBLITERATION - jednou všichni shnijeme v zemi a rozpadneme se v prach. Červi nás sežerou. Těšíte se? Nevíte, jaké to bude? Pak jste měli být s námi pod pódiem. Neskutečně mokvající, prašivé a morbidní. Takové bylo vystoupení německých death metalistů. Zuřivost, vztek, smrad z katakomb. Nemrtví zase jednou ožili a uctili s námi památku všech předků. Kluci hráli odhodlaně, s nadšením pro tmu. Musím napsat, že se jednalo o jednu z nejlepších kapel celého festivalu. Alespoň pro mě, starého psa. Němci nás pohřbili zaživa. Amen! One day we will all rot in the ground and crumble into dust. The worms will eat us. Are you looking forward to it? You don't know what it will be like? Then you should have been with us under the stage. Incredibly swampy, mangy and morbid. That was the performance of the German death metallers. Fury, rage, the stench of the catacombs. The undead came alive once again and honored the memory of all the ancestors with us. The boys played with determination, with a passion for the dark. I have to write that this was one of the best bands of the entire festival. At least for me, an old dog. The Germans buried us alive. Amen!






Recenze/review - DAWN OF OBLITERATION - Ruins (2019):

TORTHARRY - vždycky si říkám, že už na tyhle veterány nepůjdu, protože jsem je některé roky viděl častěji, než svoji vlastní mámu, ale opět mi to nedalo. A zase jsem byl spokojený, nebo spíše nadšený. Naživo jsou TORTHARRY vždy skvělí, na to vemte jed! Svět se možná kolem už dávno točí úplně jinak, ale na kluky je spolehnutí. Nasypali to do nás pod tlakem, až jsem si říkal, jestli nebudou muset druhý den meteorologové ohlásit změnu počasí. Na death metalovou bouři. Bylo zase a znovu příjemné, užít si jejich klasickou nálož morbidních melodií. Pochutnal jsem si. Danke schön!


WOMBBATH - vidět jednu z mých srdcových a zásadních kapel mého mládí i dospělosti, se rovná malému zázraku. Švédi jsou poslední roky jako rozjetý vlak, který jede přímo do pekla. Přivezli nám náklad plný kostí, lebek, utrpení a ryzího švédského death metalu. Od začátku do konce jsem jim to žral jako zkaženou návnadu. Procházeli jsme se spolu po dávno opuštěných pohřebištích. Jejich hudba bude znít v celém podsvětí, teď už to vím. Koncert byl totiž vynikající po všech stránkách. Byli pro mě další kapelou, kvůli které se vyplatilo vyrazit přes celou Českou republiku. Stál jsem po kolena ve špíně, přehraboval rukama prach předků. Bylo to divoké, mrazivé, chladné jako ruka mrtvoly. Ze tmy vystupovaly duše zemřelých a tančily se mnou nekonečný tanec smrti. Neskutečný zážitek a další splněný sen! Seeing one of the bands of my youth and adulthood, one of my hearts, is equal to a small miracle. The Swedes have been like a runaway train going straight to hell for the last few years. They've brought us a load of bones, skulls, misery and pure Swedish death metal. From start to finish, I took the bait. We walked together through long-abandoned burial grounds. Their music will be heard throughout the underworld, I know that now. The concert was excellent in every way. They were another band worth going across the Czech Republic for. I stood knee deep in dirt, raking my hands through ancestral dust. It was wild, freezing, cold as a corpse's hand. The souls of the dead rose out of the darkness and danced an endless dance of death with me. An incredible experience and a dream come true!








Recenze/review - WOMBBATH - The Weight of Reality (2022):





SYMBTOMY - bylo na čase zaklepat na další rakev. Haló? Kdo tam? Ticho? Ne, death metal. Ošklivý, shnilý, prašivý, surový a hnusný jako špína za nehty dávno mrtvého těla. Kapelu vidím podruhé, opět v lepší formě. Dle mého skromného názoru, jsou žhavým železem v ohni. Netvrdím to jenom já, ale všichni mí old school death metaloví kolegové. Jdeme se projít! Kapela mě zavřela do staré kobky a nechala mě zemřít. Kruté riffy se mi zadíraly pod kůži, bicí lámaly moje kosti a vokál bolel jako sněť. Musím snad něco dodávat? Ne, nemusím, zbytek rouhání obstarala hudba. Užil jsem si tenhle pohřeb na výbornou. Budu na něj dlouho vzpomínat. Shořel jsem v plamenech, jen škoda, že tolik nevynikly kytary! It was time to knock on another coffin. (phone ringing) Hello? Who's there? Silence? No, death metal. Ugly, rotten, dusty, raw and disgusting as the dirt behind the fingernails of a long-dead body. This is the second time I've seen the band in better shape. In my humble opinion, they are a hot iron in the fire. Not just me, but all my old school death metal colleagues. Let's go for a walk! The band locked me in an old dungeon and left me for dead. The cruel riffs were digging under my skin, the drums were breaking my bones, and the vocals hurt like hay. Do I need to add anything? No, I don't, the music did the rest of the blasphemy. I had a great time at this funeral. I'll remember it for a long time. I burned up in flames!






MASTER - pokaždé, když svoji srdcovou kapelu vidím naživo, uvědomím si, jak je poslouchám dlouho. Líbí se mi směr, jakým se kdysi Paul Speckmann vydal. Naživo mě nikdy nezklamali a v Topolné to nebylo výjimkou. Byl jsem sice už dost vyčerpaný, ale pánové mě polili mrtvou vodou. Starý prašivý death metal, se spoustou zajímavých momentů, s charakteristickým Paulovým vokálem, s motivy, které musely vznikat ve starých hrobkách. Svět kolem nás možná hoří, ale MASTER jedou dál. Jsou pro mě jistotou, zárukou velmi vysoké kvality a také smečkou, která mě vždy dokáže roztrhat na kusy. Byli opět vynikající. Suroví a nekompromisní, divocí a zničující. Vystoupení mělo feeling a drive. Legenda ze záhrobí mě smetla a zničila! Skvěle! Every time I see my heart band live, I realize how long I've been listening to them. I like the direction Paul Speckmann once took. They have never let me down live and Topolna was no exception. I was pretty exhausted, but the gentlemen poured dead water on me. Dusty old death metal, with lots of interesting moments, with Paul's characteristic vocals, with themes that must have originated in old tombs. The world may be burning around us, but MASTER keep going. They are for me a certainty, a guarantee of very high quality and also a pack that always manages to tear me apart. They were excellent again. Raw and uncompromising, fierce and devastating. The show had feeling and drive. The legend from beyond the grave swept me away and tore me apart! Well done!






"Áááááá mrdali hadi ještěrku, když na štěrku si hrála...": prozpěvuji si ještě na ubykačce jednu z mála písní, které si pamatuji. Možná by bylo veselé, kdyby někdy moje myšlenkové pochody rozebral nějaký zkušený psycholog. No řekněte mi, kdo normální přejede celou republiku, utratí tolik peněz a nevyspalý jde na kutě sám bez ženy, než blázen? Nebo jsou blázni všichni okolo? S tím opatrně prosím. My máme pořád svý sny, my stále žijeme v době, kdy lidi muzika ještě spojovala. Nevysíráme se mezi sebou. Blekotám do tmy, jak mám všechny rád, jak bych je chtěl obejmout, protože na rovinu, zase tolik podobných chvil na tomhle světě není. Pátek jsem si neskutečně užil. Ať už se jedná o muziku, o atmosféru. Zdá se mi o vílách. Tančí na parketu, k tomu jim hraje death metal a pak se dějí věci, které si už mohu jen (slíbil jsem to na ouřadě a máme na to glejt) představovat. Howgh, pro dnešek jsem domluvil.



Sobota 02. 7. 2022  - Zajíc: „Křik divadelních líčidel. Pach vášnivého davu. Není nic lepšího!”

Říkejte mi indián Krůtí brko, vyberu si jméno pro dnešní den. Jsem nebývale rozvrkočený, opuchlý na těch nesprávných místech a připadá mi, že cítím pivo ze všech pórů. Jsem jak Homer Simpson, který se v jednom z dílů stane pivem. Přesto na něj mám chuť. Znáte to. Člověk je na takový zvláštní festivalový vlně. Jde do toho po hlavě. A hele, dnes budu zase za gurmána. Přepepřený hermelínový salát je vskutku epesní snídaní. Jenže mě se nikam nechce. Píšu si poznámky a postřehy, odpovím na několik emailů, ale pak notebook raději zaklapnu. Ne, mám dovolenou. Končím a zavřete oči, odcházím....

Vpadnu do areálu jako velká voda. Připadám si jako zamlada, když jsme měli pocit, že nám patří celej svět. Jasně, že je naše muzika hodně o nostalgii, o vzpomínkách. Jsme jedna metalová generace, co sjížděla klasiku, chodila v otrhaných džískách. Na nás si žádní retro metalisti nepřijdou. Ne, vážně, jsem rád, že je tu i nová generace, jen prosím vás, neprožívejte se tolik! Fakt, metal býval, ještě trošku je a snad i občas ještě někdy bude, hlavně zábava. Prdel musí být, i kdyby nás věšeli. Tak jo, jdeme na to, dnes si zase splním pár snů. Hele a to víte, že jsem měl v devadesátkách Candlemass nahraný na druhý straně kazety s Agent Orange? To jen abychom si ujasnili mantinely, přátelé!

INNERSPHERE - slyšel jsem je, už když jsem vystoupil z autobusu. Musel jsem přidat do kroku. A vyplatilo se. Melodický death metal v podání kapely od nás, z Plzně. Kluci mě pokaždé baví a připadají mi čím dál tím lepší. Napsal bych, že zrají jako víno, ale vzhledem k místě původu mi to přijde nemístné. Každopádně, set se velmi povedl a i když jsem neslyšel všechno, byla to paráda. 



SOUL MASSACRE - není žádným tajemstvím, že vyznávám hlavně old school death metal. Možná právě (a nejen proto) pro mě bylo setkání s těmito démony opravdu příjemné. Pánové uchopili své nástroje tím správným způsobem. Vše bylo zahrané se zkušenostmi a přesně takovým tím způsobem, jako se hrálo v devadesátých letech. Pohřeb proběhl bez problémů a moje maličkost odcházela na další pivo spokojená. Budiž tma! It's no secret that I'm an old school death metal fan. Maybe that's why (and not only) it was really pleasant for me to meet these demons. The gentlemen grasped their instruments in the right way. Everything was played with experience and exactly the way it was played in the 90s. The funeral went off without a hitch and my little one left for another beer satisfied. Let it be dark!




vsuvka: někdy v tento moment mi řekne kolega a kamarád Klabi, že si převádí všechny skladby na jednoduché melodické linky. Tím mi vloží do hlavy brouka a dělám to od té doby taky. Děkuji kamaráde, o zábavu bylo opravdu postaráno. Jo a díky i za skvělý pokec tobě i ženě. 

TREASONDOM - už jste někdy měli vyražené zuby? Dostali jste pořádnou ránu pěstí? Ne? Tak pokud chcete, zajděte někdy na tuhle rumunskou partu. Špinavý, zahnívající death grindcore. Pánové mě rozemleli na prach. Spadl jsem do velkého mlýnu na maso a zůstala že mě jenom krvavá šmouha. To byl nářez! Vypalovali se cejchy do těla, stahovalo se z kůže a já chtěl víc a víc. Kapelu jsem vůbec neznal a tak jsem si ji pro sebe objevil. Explozivní vystoupení! Have you ever had your teeth knocked out? Have you been punched with a fist? You haven't? Well, if you want, go see this Romanian crew sometime. Dirty, rotting death grindcore. These guys ground me to dust. I fell into a big meat grinder and all that was left was a bloody smear. That was a blast! Flesh was burning, skin was coming off and I wanted more and more. I didn't know the band at all, so I discovered it for myself. Explosive performance!




LAID TO WASTE - pokud bych měl vybírat ze současné nové vlny retro thrashe, příliš kapel by mě neoslovilo. Skoro všechny mi přijdou velmi podobné a ne příliš zajímavé. To ale nemluvím o LAID TO WASTE. Bylo na čase kopnout pořádně do vrtule. Thrash, notně podpořený heavy postupy, měl velkou sílu. Viděl jsem kluky zase asi po roce a musím říct, že jsem byl velmi spokojený. Na rozdíl od jiných jsou velmi dobře sehraní. Měl jsem na chvíli pocit, že na mě padá hromada kamení. Roztrhl jsem řetězy a říkal si, jak by bylo na světě krásně, kdyby všichni hráli jako LAID TO WASTE. Pěkně jste přitápěli pod kotlem, pěkně, pánové!




MORIBUND OBLIVION - turecký black metal. Viděl jsem je myslím podruhé. Ale není to zrovna moje krevní skupina. Nutno ale také dodat, že pánové umí hrát. Za mě tedy jen fotky.



HYPNOS - někdy rozmlouvám s nemrtvými. Šeptají nenávistná slova. Ztrácím se v mlze. Podobně to mám i při koncertě HYPNOS. Stejně si myslím, že musí mít tahle kapela něco do činění s démony. Z jejich hudby to cítím, vnímám. Není žádným tajemstvím, že jsem věrným fanouškem a jako takový jsem si neskutečně užíval. Přízraky se toulaly všude kolem. Měly žhavé oči a na pódiu se odehrávaly pradávné rituály. Smrt a život. Zrození. Padl na mě těžký, černý mrak. Black a death metal. Profesionalita. Mráz a bolest. Ve vystoupení bylo všechno. Procházel jsem se za oponou, užíval si melodie, vokál, vlastně všechno. Dívám se do tmy a spokojeně se kývám do rytmu. Užívám si dokonalou esenci upletenou z černých stínů! Sometimes I talk to the undead. They whisper hateful words. I get lost in the fog. I feel the same way at a HYPNOS concert. I still think this band must have something to do with demons. I can feel it in their music, I can sense it. It's no secret that I'm a loyal fan and as such I enjoyed myself immensely. The ghosts were all over the place. They had glowing eyes and ancient rituals were taking place on stage. Death and life. Birth. A heavy, black cloud fell over me. Black and death metal. Professionalism. Cold and pain. The show had everything. I was walking behind the curtain, enjoying the melodies, the vocals, everything. Looking into the darkness and swaying contentedly to the beat. Enjoying the perfect essence knitted from black shadows! 








Report, photos - HYPNOS, FLESHLESS, PIKODEATH - Death Metal Forever Tour 2022 - Teplice, club HVJEZDA - 19. 2. 2022:

Recenze/review - HYPNOS - The Blackcrow (2020)
Recenze/review - HYPNOS - The Whitecrow (2017)
Rozhovor - HYPNOS - Nové album „The Whitecrow“ je o mladém klukovi, který se rozhodl skončit s podřizováním se většinovým názorům a myšlenkovým klišé.
Interview - HYPNOS - New album “The Whitecrow” is about a young guy who doesn´t want to follow majority opinions and ideological clichés.
Report, photos, video - HYPNOS, NEOCAESAR, ANTHEM - Music Bar Velbloud, České Budějovice - 27. 9. 2017
Report, photos, video - HYPNOS, FLESHLESS - club Divadlo pod Lampou, Plzeň - 8. 5. 2018
Report, photos, video - HYPNOS, FLESHGORE, REVOLT, UNFOCUSED - club Divadlo pod Lampou, Plzeň - 27. 4. 2019
Report, photos, video - 30 LET MASSAKRU - DEBUSTROL, HYPNOS - Šeříkovka, Plzeň - 8. 10. 2016
Report, photogallery, video – 20 let PANDEMIA – PANDEMIA, HYPNOS, ROOT, COWARD – KC Svoboda, Cheb – 14. 11. 2015

CANDLEMASS - tančím si svůj Nádherňajs! Na tenhle moment jsem čekal přes třicet let. Hudba této legendy mě provází celý můj život. Je pro mě osobní záležitostí. Srdce mi bije v jejich rytmu. Byl jsem napjatý a běhal mi mráz po zádech. Byl jsem mladý i starý zároveň. Smutek, černá fantazie pracovala na vysoký výkon. První skladba a byl jsem mimo tento svět. Songy plné napětí, záhad a magie. Temných kouzel. CANDLEMASS umí být vznešení i záhadní, pochmurní a démoničtí. Ano, byl jsem uhranut, proklet, "plakal a smál jsem se zároveň". Vzpomínal jsem na své kamarády, na své dívky, se kterými jsem chodil. Koncert byl pro mě velmi naléhavý. Neměl bych o svých pocitech psát, protože jsou mezi mnou a skupinou. Švédi mě pozvali na obřad, který mě zasáhl přímo do srdce. Byl jsem Kloboučníkem, procházel se krásným světem fantazie a nasával atmosféru. Víte, o tomhle pro mě je dobrá hudba. O emocích, o propojení. Doom starý jako samotný metal. Stál jsem svázaný v pavučinách melodií a nábožně poslouchal. Zažíval jsem sen. Svůj vlastní sen. Nemám dalších slov, bylo to vynikající, skvělé, dokonalé! Doom! I'm dancing my Wonderful Dance! I've waited over thirty years for this moment. The music of this legend has been with me all my life. It's personal to me. My heart beats to their rhythm. I was tense and chills ran down my spine. I was young and old at the same time. Sadness, black fantasy worked to high power. The first song and I was out of this world. Songs full of suspense, mystery and magic. Dark magic. CANDLEMASS can be sublime and mysterious, gloomy and demonic. Yes, I was bewitched, cursed, "I cried and laughed at the same time". I thought of my friends, the girls I dated. The concert was very urgent for me. I shouldn't write about my feelings because they are between me and the band. The Swedes invited me to a ceremony that hit me right in the heart. I was a Hatter, walking through a beautiful fantasy world and soaking up the atmosphere. You know, that's what good music is about for me. Emotion, connection. Doom as old as metal itself. I'd stand there in a web of melody and listen religiously. I was living the dream. My own dream. I don't have any more words, it was excellent, great, perfect! Doom! 











about CANDLEMASS on DEADL STORM ZINE:

Nechce se mi pryč. Ne, ještě chvilku. Jedno pivo, jo? Protože když odjedu, tak bude konec. Okrádám se o spánek, já vím, vlak mi jede brzy ráno v neděli, ale jsem dojatej. Ukrývám se do stínů, aby to na mě nebylo vidět, protože jsem přeci drsoň. Mám na sobě jako ostatní spoustu maskování (kosti, lebky, rakve), to je jasný, ale ve svý podstatě jsem dobrák od kosti (jen mě nesmíte nasrat, což je ale poměrně těžké). Říká se to o mě. A jako takový tak nějak podvědomě sobě podobné vyhledávám. Hrozně rád jsem vás všechny viděl. Stejně je to zvláštní, když si to vezmete. Potkáváme se unavení a špinaví, zpocení a usměvaví pod pódiem, milujeme podobné kapely, navzájem se respektujeme. Není tohle náhodou ráj? Já to tak vnímám. Chci se vrátit třeba zítra a dát si to všechno znovu. Ještě aspoň třikrát. Ale nejde to. Všechno hezké jednou končí. Loučím se s rodinou (ano, byli jste na těch pár dní mými velmi blízkými a doufám, že to tak bude i nadále). Těch objetí, těch úsměvů, ano, vaše vytlemený obličeje budu mít ještě dlouho před sebou a pokaždé si na ně vzpomenu, když bude ouvej. Když potkám nějakého blba. Děkuji, fakt neskonale moc díky!

s WOMBBATH!



Dosrkám posledňáka, festivalové auto mě doveze na pokoj (díky moc!) a je mi tak nějak prázdno. Všechno se ve mě mele, jsem na to sám, tak je toho nad hlavu. Taky mi za pár (dvě) hodin zvoní budík. Proč? Protože mi jede vlak vole!

-------------------------------------------------------------------------------------------

Zvuk - za mě v devadestáti pěti procentech v pořádku. Párkrát jsem musel hledat chvilku místo v sále, ale jinak za mě spokojenost.

Pivo - levná Radegast desítka, hořká a velmi pitelná. Chutnalo. Ještě měli Plzeň, ale tu jsem nepil. Kdo ale jo, říkal, že byla dobrá.

Jídlo - tady bych opět rád smekl klobouk. Dával jsem si svačinky, večeře i pozdní večeře. Byl jsem jak Hobit. Vynikající fazole, půlnoční řízek s kaší nebo sendvič jak od maminky si budu pamatovat ještě dlouho. Jako bonus za každých okolností milá obsluha!

Organizace - palec nahoru za možnost platit kartou žetony! To za prvé. Chtěl jsem napsat nějakou drobnost, abych taky zmínil dnes tolik oblíbenou kritiku, ale mě zkrátka nic nenapadá (nebo jsem shovívavý). Snad jen ta moje vymyšlená a zpovykaná fontánka, kterou jsem vyžadoval v šílených vedrech. Ale to berte jako vtip. Kdybych někdy pořádal nějaký festival, tenhle team bych chtěl mít. Díky dámy a pánové. 

Prostředí - nádhera, krása, půvab. Doslova malebné místo. Jedna vtipná historka se nám stala v úterý v místní hospodě. Servírka při placení celá nadšená, jací jsou metalisté hodní lidé. "A vždyť vy jste úplně v pohodě!": říká mi a mě nejdřív nedochází, o co jde. Chudáci místní asi byli vyplašení. "Jo, občas se mezi námi taky vyskytne nějakej debil, ale buďte v klidu, maximálně vám poblije záhonek". Nasmáli jsem se. Pak jsem ještě dodal, že sice jíme děti, ale jen z marcipánu. Jo a babičky byly překvapený, jak jsem jim sem tam pomohl s taškama do autobusu a dával jim všude přednost. Gentleman každým coulem, ha! Jo a hele, dvoje kamenný záchody v areálu je bonus jako kráva! Pro mě obzvlášť:))).

A ještě jedna věc. Potkat se během jednoho dne s kamarády a známými ze Švédska, Finska, se skvělými metaláky ze Slovenska (borovička rules!), i Německa, to prostě nemá chybu. Uchvancující!

Všechno je v závěru vždycky o lidech. O nadšencích, kteří jak někdy v metalovém pravěku pořádali festivaly. Vrátil jsem se do devadesátých let, mezi kamarády. O tom je pro mě metal. Takže se vlastně vracíme zase na začátek. Pro tohle a pro kapely, které nikde jinde neuvidím, jezdím na Symbolic. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neděle 02. 7. 2022

Srdcový kluk: „Učinění blázni.”
Králík: „Díky Bohu.”

Mám za sebou osm hodin cesty vlakem do Plzně. Ve svém pomyslném seznamu kapel, které chci ještě vidět, jsem si jich zase několik odškrtl. Tohle byl metal s velkým M. Přesně podle mého gusta. Nechce se mi do reality. Je mi úplně jedno, že jsem fyzicky ještě víc zdevastovaný, než normálně. Objímám se s rodinou a manželka mi říká, že je hrozně super, mě zase vidět takhle vysmátýho. Vyprávím. Povídám jim příběh o jedné osobě (já), která byla zase jednou Alenkou v říši divů. Tančil jsem s Kloboučníkem, debilům se stínaly hlavy a Tlachapoud byl skolen. Protože na SYMBOLICU moc dobře vědí jak na mě. Hezky od srdce. Poctivě. Už jsem starej pes, poznám to. Mě rohlíkem neopijete (ale rumem rozhodně ano). Co říci závěrem i k tak dlouhému "reportu". Možná stačí prosté DĚKUJI. Zbytek vám řeknu osobně, určitě to potěší víc, než pár za sebou poskládaných slov. A nezapomeňte....

Absolen: „Ukažte jí Nádherňajs.”
Jedno z dvojčat: „Nádherňajs je den, kdy skolíš Tlachapouda.”

Tančil jsem jako o závod. Až do zemdlení. Aby bylo tak nějak "symbolicky" jasno!



about SYMBOLIC FEST OPEN AIR on DEADLY STORM ZINE:


Photos - Back to the Symbolic - Tři Dvory u Kolína - ARTILLERY, SYMBTOMY, POPPY SEED GRINDER, BOHEMYST, CRYPTIC BROOD - 27. 8. - 29. 8. 2021


Report, photos, video - SYMBOLIC FEST 2019 - Tři Dvory u Kolína - 18. 7. - 20. 7. 2019


------------------------------------------------------------------------------------------------------

KNIŽNÍ TIPY - Smrt přichází na prohlídku - Anders de la Motte & Måns Nilsson (2022)


Smrt přichází na prohlídku - Anders de la Motte & Måns Nilsson
2022, Kalibr

Neskutečný vedro mi bylo už cestou. Máme na severu chalupu a bylo potřeba posekat louku, ostříhat plot a pokud bych chvilku mával sekerou, tak by se také nikdo nezlobil. Jenže byl pátek a měl  jsem za sebou spoustu kilometrů ve vlaku a autobusu. Koupil jsem si nějaké pivo, vytáhl před dům stolek. Zapnul reprák a pustil si polské Stillborn. Nahoře kroužili jestřábi a učili mladé lovit. Je čas, řekl jsem si sám pro sebe. Čekala mě nová knížka od mého oblíbeného Anderse de la Motte (odkazy na předchozí knihy dole pod článkem). Otevřel jsem ji a dal  jsem si také pivo. Byl jsem šíleně utahaný, ale ihned jsem propadl kouzlu slov. Autor má totiž dar zaujmout. Jedná se o klasickou detektivku. Koneckonců i na obale je odkazováno na Agathu Christie, se kterou jsem strávil půlku dětství.

Souhlasím, styl je hodně podobný. Hlavní hrdina je ve věku jako já a dívá se na svět stejnýma očima. Je slavným kriminalistou ze Stockholmu a jede za svoji dcerou. Je rozvedený a jeho žena má nového bohatého partnera. Samozřejmě, že se stane vražda. Inspektor Peter Vinston a jeho místní kolegyně začnou pomalu rozplétat temné nitky, které byly v malebném kraji na pobřeží Švédska kdysi postupně utkány. Peter má sice dovolenou, ale znáte to, platí klasické, jednou policajt, vždycky policajt. Vše je napsáno hrozně poutavě, zajímavé, byl jsem ihned chycený a první den jsem šel spát hodně pozdě. Už kolem lítali netopýři a starý brach výr velký také vyrazil na lov. Usnul jsem hned a ve snu jsem pokračoval ve vyšetřování. Nebývám často sám a ani to příliš nemusím, ale tentokrát jsem měl jasno, zítra po práci budu číst dál.

Všechno mi trvalo celou sobotu, nadřel jsem se jako kůň a měl asi i trošku úpal, ale nešlo jinak. Vychladl jsem, otevřel si opět zasloužené pivo a usedl znovu do stínu. Na děj jsem navázal automaticky. Některé mé domněnky se potvrdily, ale jinak byly mé předpoklady zcela jiné. Děj se vyvíjel trošku odlišným směrem. Nevěděl jsem, jak se mám uvelebit, moje tělo bylo neskutečně rozlámané a několikrát jsem si musel zajít dovnitř opláchnout obličej studenou vodou. Tady na horách je hodně osvěžující. Četl jsem dál, s tím, že si nechám ještě kousek na cestu, abych si ji ukrátil. Měl jsem vstávat brzy ráno a znovu překonat celou republiku. Ale nedalo mi to, musel jsem. A to i přesto, že večer byla neskutečná zima. Soused vedle zatopil v kamnech, ale já neměl čas. Ještě jedna kapitola, pak další. Dokonce jsem zjistil, že jsem se zapomněl najíst. Vyčerpán z fyzické práce, která mě sice baví a perfektně si u ní odpočinu psychicky, ale bylo tak děsivé vedro, že ani pes odnaproti nezvedal svoji hlavu. Padl jsem za vlast. A to jsme prosím pořád na horách, tady vše ubíhá a je vnímáno přeci jen jinak.

Musel jsem se přikrýt starým spacákem a dekou, rozsvítit snad stoletou lampičku. Přiznávám, jednou jsem usnul, ale zbýval mi už fakt jenom kousek, pár kapitol. Chvilku mi trvalo, než jsem se vzpamatoval. Tichý tikot hodin, straka za oknem, už je tma a stromy vrhají od lampy na cestě dlouhé stíny. Závěr mě překvapil, rozuzlení také. A pokud bylo autorovým cílem napsat detektivku ve starém, tradičním stylu, povedlo se mu to na výbornou. Vlastně mi bylo tak trošku líto, když jsem šel spát. S Peterem a Tove mi bylo moc dobře. Skvěle vykreslené postavy, sympatické. Mimochodem, konečně také jednou detektiv, který není rozháraný alkáč. Ano, je to stará škola, kterou mnozí mladší už nepamatují, ale za mě palec nahoru. Usnul jsem jako dřevo, to se mi po práci stává velmi často. Beze snů, jen s brzkým budíkem, který mě donutil vstát a vrátit se pomalu domů.

A tak si říkám, že bych chtěl víc takových víkendů. Jasně, nebyla se mnou rodina, ale krásně jsem si odpočinul. Nikam jsem nešel, mou jedinou společnicí mi byla kniha. A abych pravdu řekl, tak jsem se nenudil ani chvilku. Člověk by měl mít radost z dobře odvedené práce, z přečtení zajímavé knížky. Musím to napsat znovu. Bylo velmi osvěžující, že po pobřeží nepobíhal dokonalý stroj na zabíjení, který by se vyžíval v krutosti a nechutnostech. V dnešní době se hraje hrozně na efekt a podobné příběhy jako je Smrt přichází na prohlídku jsou pak o to zajímavější. Pevně doufám, že budou Anders de la Motte & Måns Nilsson v téhle sérii pokračovat. Budu z prvních, kdo si objedná další díl. 

Zítra zase musím do práce. V pondělí bývá člověk většinou mrzutý. Já ale ne. Užil jsem si víkend z knihou (a prací) vrchovatě. Je léto, slunce zase ukazuje svoji spalující tvář. Už se těším, až zase zmizím z civilizace, vytáhnu si stůl před chalupu, otevřu pivo a ponořím se do dalšího z příběhů. Děkuji za pozornost a přeji hezké léto všem věrným čtenářům!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Chamtivost, zrada a vražda v okouzlujících přímořských kulisách – úvodní díl nové švédské detektivní série v nestárnoucím a stále oblíbeném stylu klasické krimi Agathy Christie. Realitní agentka a populární moderátorka Jessie Andersonová je nalezena mrtvá v jednom z předváděných domů. Věhlasný stockholmský inspektor Peter Vinston, který tu pobývá kvůli své dceři, je okamžitě vtažen do vyšetřování. Společně s místní policistkou Tove Espingovou zjišťují, že Jessie mohl mít důvod zabít téměř každý, kdo s ní a s tou vilou měl co do činění. Některá z idylických zahrad, rozkvetlých luk či písečných zátok skrývá vraha...


o Anders de la Motte na DEADLY STORM ZINE:



--------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 30. června 2022

Recenze/review - EGREGORE - The Word Of His Law (2022)


EGREGORE - The Word Of His Law
CD 2022, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Je to vlastně fascinující pohled. Krev, pomalu unikající z žíly. Žádná tepna, která by tady udělala nepořádek, ale spíše pomalé, tiché umírání. Občas se ozve šepot, ale mohla by to být klidně včerejší ozvěna. Na ten pohled nezapomenu nikdy. Netuším sice, kde se v lidech bere tolik zla, ale já nejsem vykonavatelem, jen pozoruji a nasávám atmosféru. Shnilé a morbidní nálady. 

O existenci EGREGORE jsem vůbec netušil, album se ke mě dostalo víceméně náhodou. Venku bylo mlhavo a kousek za městem se v opuštěném kostele klidně mohla odehrávat pradávná black death metalová seance. Je lehké na tuhle hru přistoupit a nechat fantazii pracovat. "The Word Of His Law" je takovým otiskem, krvavou stopou, která by neměla uniknout nikomu prokletému.


Vše se odehrává spíše v pomalejších tempech. Riffy jsou zasněné, nasáklé nočními můrami. Rád poslouchám desky v celku a zde bych to doporučoval i vám. Vše totiž krásně graduje, celé album je napsáno jako takový zlý a ošklivý příběh. Zaznamenal jsem sice i spoustu negativních názorů, ale těch jsem zcela prost. Rozhodně to není záležitost na jeden poslech. Je nutné na sebe nechat vše působit. Uspořádat setkání v různých denních i nočních hodinách. Ve stavech mysli, blízkých samotné Smrti. Pak možná pochopíte. Představte si starý chrám, o kterém se říká, že v něm přebývají už jen stíny. Také slyšíte chorály smrti? Také vás mrazí v zádech? Kapela se velmi vzdáleně inspiruje smečkami jako jsou ABSU, NOCTURNUS, ale i třeba takovými AGATUS, ZEMIAL. Je velmi těžké k někomu album přirovnat, EGREGORE jsou nezařaditelní, jiní, odlišní. Zpočátku nepřístupní, ale když jim dáte čas, tak vás rozloží na prvočástice. Na počátku byl chaos a pak hned hudba. Teď už to vím. Black metal, death metal a také spousta zhmotněných přízraků. Krve by se ve mě nedořezal. Myslím, že se vyplatí vydržet počáteční nechuť. Je to vlastně fascinující pohled. Krev, pomalu unikající z žíly. Na oltáři leží mé tělo. Nasáklé špínou a prokleté deskou "The Word Of His Law". Mystický zážitek z onoho světa!


Asphyx says:

It's actually a fascinating sight. Blood slowly leaked from a vein. No artery to make a mess here, but rather slow, quiet death. Occasionally there's a whisper, but it could easily be yesterday's echo. I'll never forget the sight. I have no idea where so much evil comes from in people, but I am not the doer, I am just observing and soaking up the atmosphere. Rotten and morbid moods.

I didn't even know about the existence of EGREGORE, the album came to me more or less by accident. It was foggy outside, and an ancient black death metal séance could have easily taken place in an abandoned church just outside the town. It's easy to go along with this game and let your imagination work. "The Word Of His Law" is such an imprint, a blood trail that should not escape anyone's damnation.



Everything happens at a rather slower pace. The riffs are dreamy, soaked in nightmares. I like to listen to records in their entirety, and I would recommend it to you here. Because everything builds up beautifully, the whole album is written as such a bad and ugly story. I have noticed a lot of negative opinions, but I am completely free of them. It's definitely not a one-listen affair. You have to let it all work on you. Arrange meetings at different times of the day and night. In states of mind close to Death itself. Then perhaps you will understand. Imagine an old temple where it is said that only shadows dwell. Do you also hear the chants of death? Do you also get chills? The band is very distantly inspired by packs like ABSU, NOCTURNUS, but also by AGATUS, ZEMIAL. It's very hard to compare the album to someone, EGREGORE is unclassifiable, different and different. At first unapproachable, but if you give them time, they break you down into elemental pieces. In the beginning, there was chaos and then there was music. Now I know. Black metal, death metal, and also a lot of materialized phantoms. He wouldn't have cut the blood in me. I think it's worth it to endure the initial reluctance. It's actually a fascinating sight. The blood slowly leaked from the veins. On the altar lies my body. Soaked in filth and cursed with the record "The Word Of His Law". A mystical experience from the other world!


TRACKLIST
1. The Place & The Time
2. Howling Premonition
3. Exfiltrating the Triangle
4. Reborn as the Word of His Law
5. Libidinization of Will Azothic
6. An Address To Abraxas

LINE-UP
Essentia Collapse - Architactician and Strange-Sight
Catastrophe Saturna - Inexhaustible Wellspring Of Non-Euclidean Conjurations

Extensive Vocals by Honorary Member: Helios Thread
Additional vocals by Nukklear Superion & Doomscribe

středa 29. června 2022

Recenze/review - CULTIST - Manic Despair (2022)


CULTIST - Manic Despair
CD 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Chce to trpělivost, říkala stále dokola. Měla divný zastřený pohled. Jakoby se dívala do své temné duše. Netrpěla svědomím, ale její představivost byla bohatá. A také zahalená do tisíců odstínů černé. Dělala ji dobře bolest druhých, líbilo se ji, když někomu slezly vlasy, změnila se pleť a trpěl neskutečnými křečemi. Pomalé umírání má něco do sebe, říkávala vždycky. Jed dávala v přesně odměřeném množství. Trpělivost, ano trpělivost.

Starý death metal mám samozřejmě ze všech druhů muziky nejraději. Stejně jako kanadští maniaci CULTIST, kteří na tom jsou úplně stejně jako já. Hned na začátek musím zmínit, že jsem si kapelu oblíbil hlavně kvůli tomu, že nejsou jen obyčejnou retro smečkou dnešní doby, ale snaží se přeci jen dodat alespoň nějaké množství vlastních nápadů, invence a lehké progresivity. Tenhle jed mi opravdu velmi chutná. 


Během "Manic Despair" zažijete surové, syrové umírání. Budete se dívat do tmy i během slunného dne. Ve stylu starých dobrých DEATH, THE CHASM, IMMOLATION, ale třeba i MERCYLESS, PESTILENCE. S dobrým zvukem, obalem i produkcí. Se spoustou morbidních riffů, s vokálem, který řeže jako ostrá pila. Jasně, že se dá o podobných kapelách napsat jen pár odsuzujících vět (ale to bychom mohli dnes vlastně o úplně každém). Jenže CULTIST mě hlavně baví poslouchat. Jako kulisu v práci, cestou po městě i doma v klidu. Oceňuji černou jiskru, drive a sílu. Je hodně znát, že Kanaďany jejich práce baví. Jsou naplno oddáni temnotě. Zabíjejí ale s rozmyslem, s elegancí a nadšením. Možná právě proto mě zaujali a rozhodl jsem se o nich napsat. Je to old school jako řemen, ale zahraný přeci jen trošku jinak, odlišně, nápaditě. Dívám se do rozbitého zrcadla a moje tvář se postupně mění. Další song, další dávka jedu té nejvyšší kvality. Ne, já už se dávno smrti nebojím. Přeci jen, po tak dlouhé době poslechu death metal tak nějak vím, do čeho asi jdu. Navíc, do té doby, než se tak stane, můžu poslouchat právě nahrávky jako je "Manic Despair". Rád se nechávám pozvat do podobných katakomb. Parádní debut, to si zapište za uši vlastní krví. Těším se na jakoukoliv další muziku od téhle skupiny. Death metal, který je jako prudký jed!


sumarizace:

Máte rádi klasický death metal devadesátých let s lehkými progresivními prvky, když své nejlepší časy zažívaly kapely jako DEATH, THE CHASM, IMMOLATION, ale třeba i MERCYLESS, PESTILENCE a spoustu dalších, které kdysi utvářely i můj názor na hudbu jako takovou? Pak by se vám mohli líbit i CULTIST, které ctí staré pořádky bezezbytku. A to jak po zvukové stránce (produkce Jan Loncik), tak i obalem (Constance Knight). Deska je hudbou pro všechny staré prašivé psy, pro fanoušky temnoty. Nemrtví se usmívají, ve stoce se převalují další nafouklá těla. Smrt je při poslechu hodně blízko. Občas sice kapela možná až moc popustí uzdu své fantazii a některé momenty jsou trošku roztříštěné, ale to rozhodně nemůže pokazit celkový hnilobný dojem, který z nahrávky mám. Toulám se rád a často podzemím. Nahlížím do temných koutů, vyhledávám si pro sebe jen zkažené kousky masa. CULTIST se stali na nějaký čas mými velmi schopnými průvodci záhrobím. Jejich album má v sobě totiž pradávnou energii, kterou mám tolik rád. Dokáží zahrát neurvale, syrově, přikovat mě na zeď. Exhumovat mé tělo a znovu mě pohřbít. Death metal, který je jako prudký jed!


Asphyx says:

Do you like the classic death metal of the nineties with light progressive elements, when bands like DEATH, THE CHASM, IMMOLATION, but also MERCYLESS, PESTILENCE and many others experienced their best times, which once shaped my opinion of music as such? Then you might also like CULTIST, which honors the old order to the fullest. Both in terms of sound (produced by Jan Loncik) and cover (Constance Knight). The record is music for all old dusty dogs, for fans of darkness. The undead are smiling, other bloated bodies are rolling in the sewer. Death is very close when listening. Sometimes the band may unleash their imagination and some moments are a bit fragmented, but it certainly can not spoil the overall putrefaction impression I have from the recording. I wander around and often go underground. I look into the dark corners, looking for only rotten pieces of meat for myself. CULTIST became for a time my very capable guides to the grave. Their album has an ancient energy that I love so much. They can play rudely, raw, nailing me to the wall. Exhume my body and bury me again. Death metal, which is like a severe poison!


Tracklist:
01. Manic Despair
02. Synesthesia
03. Vicissitudes
04. Triumph
05. Missing A Soul
06. Locked In Time
07. Regression
08. Vexatious Seizures Of Thought

Cultist is:
Jim Petigo - Drums
Vanessa Grossberndt - Bass, Vocals
Brodie Wylie - Guitars (tracks 1, 2, 3, 4, 6), Backing Vocals
Depresor - Guitars (tracks 5, 7, 8, solo on track 6)

Artwork by Constance Knight
Recorded, Mixed and Mastered by Jan Loncik
Recorded at Richobo Studios

úterý 28. června 2022

Recenze/review - DESERTED FEAR - Doomsday (2022)


DESERTED FEAR - Doomsday
CD 2022, Century Media Records

for english please scroll down

Lidem vždycky vadily černé ovce, vystupující z davu. Přisuzovaly jim špatné vlastnosti. Originalita se netrpí, to si prosím uvědomte. Jinakost se rovná mnohdy utrpení. Nejsme ze své podstaty tolerantní. Přitom je to škoda. Vezměte si třeba takové DESERTED FEAR, kteří vždycky přinášeli do death metalu spoustu novějších prvků. Více melodie, více chladu. To nebude mnohým po chuti, říkal jsem si, když jsem jejich nové album "Doomsday" slyšel poprvé.

Novinka chce čas, proto také vydávám recenzi až teď. Musíte se do ní ponořit, nechat se unášet na zpěněných vlnách motivů. Poslech chce a vyžaduje od posluchače naprostou pozornost a také pěknou dávku fantazie. A to není zase tolik časté. Většina lidí je velmi konzervativní. 

"Doomsday" lze popsat jako takovou kombinaci severského smrtícího kovu (Gothenburg style), válečných BOLT THROWER a v klidnějších pasážích PARADISE LOST. Možná naleznete i jiné odkazy (třeba na skvělé WOLFHEARTH, EVOCATION, THE CROWN). Není to zase tak důležité. Osobně oceňuji samotné skladby, které jsou velmi dobře napsány, baví mě, řežou a pálí. Jakoby mi kapela nasypala do čerstvé rány sůl. Radost mi dělá i zvuk, obal, všechny formální záležitosti. Ono celkově mám z desky takový zvláštně smutně usměvavý pocit. Nikde nic nepřebývá a i když mi skladby zpočátku trošku splývaly v jeden celek, časem jsem jednotlivé kousky rozklíčoval a teď se pokaždé vždycky hrozně těším, až si album zase pustím. Prozpěvuji si, podupávám novou, fascinuje mě lehkost, s jakou vše plyne. DESERTED FEAR vždy byli jiní, odlišní, pokaždé se snažili posunout dál. Mají talent a jejich nastavený směr se mi velmi líbí. Nepohybují se jen mezi tradičními mantinely, ale hledají, objevují, jsou jako vědci, kterým se povedlo najít zlatý grál, tajemnou formuli. Pro mě se jedná přesně o druh muziky, kterou raději poslouchám, než abych o ní psal. Netřeba dalších slov. Slyšte mrazivé ozvěny! 


sumarizace:

Troufám si tvrdit, že nová deska "Doomsday" některé posluchače na první poslech nezaujme. Vyžaduje určitou dávku pozornosti a trpělivosti. Je nutné se dostat pod povrch, nechat se jí prostoupit, nasáknout. Album je určeno spíše pro ty, kdo rádi u hudby nejen relaxují, ale také přemýšlejí. Obsahuje v sobě notnou dávku tajemna i magických momentů. Na nahrávce najdete mocné nástupy, metalové plochy odněkud ze severu i syrový melodický death metal. Osobně bych snesl trošku víc prašiviny, ale můj pohled berte jako názor příliš zmlsaného posluchače. Jinak je "Doomsday" vynikajícím dílem, připomínajícím mi nejvíc asi dávku ledu, píchnutou mi přímo do žil. Vznešenost, lehká hra s melodiemi, postupná gradace, příběhy, ze kterých je cítit smutek i naděje. DESERTED FEAR stvořili opět originální dílo po všech stránkách. Za skvěle odvedeným řemeslem se ukrývá absolutní tma a chlad! "Doomsday" lze popsat jako takovou kombinaci severského smrtícího kovu (Gothenburg style), válečných BOLT THROWER a v klidnějších pasážích PARADISE LOST. Možná naleznete i jiné odkazy (třeba na skvělé WOLFHEARTH, EVOCATION, THE CROWN). Slyšte mrazivé ozvěny! 



Asphyx says:

I dare to say that the new album "Doomsday" will not interesting for some listeners on the first listening. It requires a certain amount of attention and patience. It is necessary to get under the surface, let it pass through, soak up. The album is intended for those who like not only relax but also think about music. It contains a certain amount of mystery and magical moments. On the record, you'll find powerful adventures, metal surfaces somewhere from the north and even raw melodic death metal. Personally, I would take a little bit more rumors, but take my opinion as one of a too dainty listener. Otherwise, the "Doomsday" is an excellent piece, reminding me most the dose of the ice blowing me straight into my veins. Excellence, light play with melodies, gradual gradation, stories from which is possible to feel sorrow and hope. DESERTED FEAR created again the original work in all aspects. Beyond the craftsmanship there is absolute darkness and cold! "Doomsday" can be described as such a combination of Nordic death metal (Gothenburg style), war BOLT THROWER and in calmer passages PARADISE LOST. You might find other references (like the great WOLFHEARTH, EVOCATION, THE CROWN). Hear the frosty echoes!



about DESERTED FEAR on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DESERTED FEAR - Drowned by Humanity (2019)





Tracklist:
01. Intro
02. Part Of The End
03. Idols Of Triumph
04. Follow The Light That Blinds
05. Fall From Grace
06. At Its End
07. Reborn Paradise
08. The One Desire
09. Call 0f Emptiness
10. Voices Of Fire
11. Doomsday
12. Funeral Of The Earth (Bonus Track)
13. Artifacts Of The Black Rain (In Flames Cover) (Bonus Track)



pondělí 27. června 2022

Recenze/review - EXANIMATVM - Sollvm Ipsa Mor (2022)


EXANIMATVM - Sollvm Ipsa Mor
LP 2022, Pulverised Records

for english please scroll down

Poklekni a zpovídej se ze všech svých hříchů! Chci slyšet všechno. Koho si zabil, komu si ublížil. Nešetři detaily. Jsem padlý kněz, našeptávač, démon temnoty. Měl bych pro tebe i hudbu. Dostala se ke mě na recenzi deska "Sollvm Ipsa Mor". Poslechni si ji a budeš také prokletý. Strhne ti z obličeje masku a donutí tě k dalším činům. Obrátíš všechny kříže směrem dolů, napliveš do svěcené vody. Odříkáš obrácenou modlitbu. Vítej mezi námi, mezi ztracenými. 

Je to tak, EXANIMATVM jsou kapela, která hraje pravý, surový a syrový death metal té nejvyšší kvality. Pokud jej máte rádi v jeho poctivé a základní podobě. Připadám si jako na dávno opuštěném pohřebišti, kde se procházejí přízraky. Vykopej si vlastní hrob!


Kapela se inspirovala u všech starých death metalových kapel, které se shlédli v okultismu a nihilismu. Hroby jsou exhumovány s elegancí a řemeslnou zručností starých mistrů. Po zvukové stránce, i co se týká grafiky, tak je vše v nejlepším pořádku. EXANIMATVM neponechali nic náhodě. Navíc umí napsat dobrou skladbu. Motivy se vám doslova zadřou pod kůži. Songy jsou neotesané, hrubé a morbidní. Troufám si tvrdit, že musí udělat radost každému fanouškovi plesnivého smrtícího kovu. Dlouhá léta si možná věřil v jednoho Boha, ale po téhle desce pochopíš, o čem je pravá smrt. Ve skladbách je nahrubo nasekaná tma. Poslech lze také přirovnat v dlouhým smutným dnům, tráveným ve starých katakombách. Jsou zde pohřbeni všichni ti, kteří za svého života páchali ošklivé činy. Smrt má najednou nové jméno. V katakombách zní morbidní tóny "Sollvm Ipsa Mor". Pentagram je nakreslen a svíce hoří krvavým plamenem. Oběť je připravena. Čistá a neposkvrněná. Prožívám spolu s kapelou všechny pochmurné příběhy. Je to pro mě důkaz, že je nahrávka opravdu skvělá. Zlo existuje, teď už to vím. Má nové jméno - EXANIMATVM. Jejich pekelná deska je toho jasným důkazem. Poklekni a zpovídej se ze všech svých hříchů! Poslouchej pečlivě. Temný, okultní, nihilistický death metalový rituál! 


Asphyx says:

Kneel down and confess all your sins! I want to hear everything. Who you killed, who you hurt. Don't spare the details. I am a fallen priest, a whisperer, a demon of darkness. I'd have music for you, too. I got a review of "Sollvm Ipsa Mor". Listen to it and you'll be cursed too. It will rip the mask off your face and force you to do more. You'll turn all the crosses down, spit in holy water. You say the reverse prayer. Welcome among us, the lost.

That's right, EXANIMATVM is a band that plays true, raw and brutal death metal of the highest quality. If you like it in its honest and basic form. I feel like I'm in a long-abandoned graveyard where ghosts walk. Dig your own grave!


The band took inspiration from all the old death metal bands that looked back to the occult and nihilism. Graves are exhumed with the elegance and craftmanship of the old masters. Sound-wise, and as far as graphics go, everything is in top shape. EXANIMATVM have left nothing to chance. Moreover, they know how to write a good song. The motifs literally get under your skin. The songs are rough, crude and morbid. I dare say that they must make every fan of moldy death metal happy. For many years you may have believed in one God, but after this record you will understand what true death is all about. There is a coarsely chopped darkness in the songs. Listening can also be likened to long sad days spent in the old catacombs. All those who committed ugly deeds in their lifetime are buried there. Death suddenly has a new name. The catacombs resound with the morbid strains of "Sollvm Ipsa Mor". A pentagram is drawn and a candle burns with a bloody flame. The sacrifice is ready. Pure and undefiled. I'm living all the grim stories with the band. It's proof to me that the record is really great. Evil exists, I know that now. It has a new name - EXANIMATVM. Their hell of a record is proof of that. Kneel down and confess all your sins! Listen carefully. Dark, occult, nihilistic death metal ritual!


TRACKLIST
1. En las Negras Aguas de Atélily
2. Sollvm Ipsa Mor o La Voraz Antítesis del Cosmos
3. Chskl o En las Misteriosas Profundidades de Tkoyuska
4. Magna Veritas

VINYL VARIANTS
- 100 copies on Orange Crush in Milky Clear with Splatter
- 100 copies on Mustard in Orange Crush Vinyl
- 100 copies Orange Crush Vinyl
- 200 copies on Black Vinyl

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine