SYMBOLIC FEST OPEN AIR 2022

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 15. června 2022

Recenze/review - TEMPLE OF VOID - Summoning The Slayer (2022)


TEMPLE OF VOID - Summoning The Slayer
CD 2022, Relapse Records

for english please scroll down

Někdo právě položil květiny na tvůj hrob. Rozpadly se v prach, stejně jako ty, jako tvé nebohé tělo. Na pohřeb ti příliš lidí nepřišlo. Říkalo se o tobě, že jsi prokletý. Proslov byl krátký a stručný. Jak si žil, tak si i zemřel. Kdyby jen věděli, kdyby jen tušili. Pamatuješ? Jak si snídal zkaženou krev? To si byl ještě v plné síle. Konečně se potkáváme. Vítej na onom světě! Jsem rád, že si mezi námi. Mezi přízraky.

Tvorbu amerických death doomařů TEMPLE OF VOID sleduji od jejich začátků. Dokonce jsem byl letos i na koncertě. Líbí se mi na nich, že jsou svým způsobem originální, jiní, zajímaví. Při společných setkáních cítím blízkost Smrti. Jakoby mi podávala svoji kostnatou ruku a zvala mě na dlouhý výlet. Bez konce. 


Nejdřív si netušil, kde jsi. Zmatený z toho všeho chladu a tmy. Z mlhy, ze které vystupují postavy zahalené v pavučinách. Jsme zpátky v devadesátých letech minulého století. V močálech, kde kdysi vládly a vládnou kapely jako PARADISE LOST, SHADE OF DISPAIR, MY DYING BRIDE, HOODED MENACE, SOLOTHUS, COFFINS, ANATOMIA, WINTER, ASPHYX, BOLT THROWER. Při poslechu "Summoning The Slayer" je hrozně příjemné být fanouškem dlouhých stínů. TEMPLE OF VOID sice nepatří mezi tvůrce stylu, ani jej nikam neposouvají, ale to se mi na nich právě líbí. Nová deska je jako tajná návštěva staré kobky. Nikdo sem už dávno nechodí. Všichni na tebe zapomněli. Ležíš na kamenném stole a rozpadáš se v prach. Už to nebude dlouho trvat a zmizíš. Navěky, amen. Užívám si zvuk (Arthur Rizk), který je čitelný, studený a zřetelný. Pálí mě v kostech. O obalu (Ola Larsson) netřeba diskutovat, jedná se o monumentální skvělé dílo. Procházím se dlouhými chodbami podzemí a nasávám shnilou atmosféru. Přemýšlím o posledních věcech člověka a zdravím všechny nemrtvé. Jsou s novým albem spokojení jako já. Užívají si jej. Někdo právě položil květiny na tvůj hrob. Rozpadly se v prach, stejně jako ty, jako tvé nebohé tělo. Na pohřeb ti příliš lidí nepřišlo. Hrály se skladby z "Summoning The Slayer" a černé mraky byly nízko. Pohřbili tě za hřbitovní zeď. Doom death metal pro všechny prokleté!


Asphyx says:

Someone just put flowers on your grave. They crumbled into dust, just like you, just like your poor body. Not many people came to your funeral. They said you were cursed. The speech was short and brief. As you lived, so you died. If only they knew, if only they knew. You remember? How you ate corrupted blood? You were still in your prime. We meet at last. Welcome to the other world! I'm glad you're with us. Among ghosts.

I've been following the work of American death doomers TEMPLE OF VOID since their early days. I even went to a show this year. What I like about them is that they are original, different, interesting in their own way. I feel the closeness of Death when we meet together. It's like she's holding out her bony hand and inviting me on a long trip. Without end.


You had no idea where you were at first. Confused by all this cold and darkness. The fog, with figures emerging from it, wrapped in cobwebs. We're back in the 1990s. In the swamps where bands like PARADISE LOST, SHADE OF DISPAIR, MY DYING BRIDE, HOODED MENACE, SOLOTHUS, COFFINS, ANATOMY, WINTER, ASPHYX, BOLT THROWER once ruled and dominate. Listening to "Summoning The Slayer" it's awfully nice to be a fan of long shadows. TEMPLE OF VOID are not the creators of the style, nor do they push it anywhere, but that's what I like about them. The new album is like a secret visit to an old dungeon. Nobody comes here anymore. Everybody's forgotten you. You're lying on a stone table, crumbling into dust. It won't be long now before you disappear. Forever, amen. I enjoy the sound (Arthur Rizk), which is clear, cold and distinct. It burns in my bones. The cover (Ola Larsson) needs no explanation, it is a monumental great work. I walk through the long corridors of the underground and soak up the rotten atmosphere. I think about the last things of man and salute all the undead. They're as happy with the new album as I am. They're enjoying it. Someone just put flowers on your grave. They crumbled into dust, just like you, just like your poor body. Not many people came to your funeral. "Summoning The Slayer" was playing and the black clouds were low. They buried you behind the cemetery wall. Doom death metal for the damned!




about TEMPLE OF VOID on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - TEMPLE OF VOID - The World That Was (2020)

Recenze/review - TEMPLE OF VOID - Lords of Death (2017)

Recenze/review - REVEL IN FLESH / TEMPLE OF VOID - Delivering the Dead (2019)

Interview - TEMPLE OF VOID - It should sound effortless to the listener.

Rozhovor - TEMPLE OF VOID - Poslucháčovi by mal album znieť s ľahkosťou.

Few questions – interview with death/doom band from USA - TEMPLE OF VOID.

Tracklist:
01. Behind The Eye
02. Deathtouch
03. Engulfed 07:24
04. A Sequence Of Rot
05. Hex, Curse, & Conjuration
06. The Transcending Horror
07. Dissolution



úterý 14. června 2022

Recenze/review - DISMA - Earthendium (2022)


DISMA - Earthendium
EP 2022, Necroharmonic Productions

for english please scroll down

Vidět znovu bestii z té nejhlubší temnoty ohlodávat staré kosti mi udělalo velkou radost. Všechna hniloba, špína a hnus. Vrátilo se to, jako zlá choroba, jako nemoc, která spala ve tvých vnitřnostech. DISMA jsou zpět. Tři skladby, předzvěst šílenství, mrtvolný puch a patina, známá jen z  těch nejstarších hrobů. Stojím na okraji propasti a dívám se do hlubiny. Užívám si riffy, neskutečně mocný vokál, klaním se před jasným rukopisem kapely. Ještě tu někde zůstaly zbytky těl, která tahle hydra zničila minule. Když budete poslouchat pečlivě, časem zjistíte, že nemrtví s vámi budou rozmlouvat.

DISMA patří dlouhodobě k mým nejoblíbenějším kapelám. Líbí se mi doomové chvilky morbidní poezie, smradlavý odér v rychlých pasážích, ale hlavně pocit neskutečného zmaru a beznaděje, které z EP odkapávají jako zkažená krev ze zhnisané rány. 


"Earthendium" je esencí staroškolského death metalu, evokujícím v mnohém třeba takové CIANIDE, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, INCANTATION, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED. Na albu se opět sešla undergroundová šlechta, v čele s vynikajícím muzikantem Craigem Pillardem. Během poslechu se kolem vás zhmotní ty nejhrůznější noční můry. Mrtví oživnou, aby se mohli pomstít. Krve se ve vás nedořežou. Ano, stačí tři skladby ve 22 minutách a získal jsem reálný pocit, že peklo opravdu existuje. Je v každém z nás, spí v našich hlavách, aby se u nahrávek jako je tato probudilo a způsobilo hodně hluboké rány. O zvuku, který je hutný, masivní a černý jako ohořelá ruka, obalu (opět skvělý Ola Larsson) a dalších formálních záležitostech, netřeba diskutovat. Všichni věrní fanoušci moc dobře víme, že opět nebylo podceněno nic. DISMA jsou zjevením, bestií ze starých časů. Skládají a tvoří jako v devadesátých letech minulého století. Přistupují k muzice ještě postaru a navíc mají velký talent. Když se tohle potom všechno otiskne do každého songu, tak si troufám tvrdit, že by na ně přísahal i samotný rohatý. Všechno jde stranou, jsem tu jen já a "Earthendium". Zavření ve smradlavé kobce. Definice zla! Pravá shnilá death metalová temnota!


Asphyx says:

I am drowning in a bath of blood. I shrink with pus and dirt. Cursed, mutilated by human hatred. My flesh drops from my bones, my brain boils in its own juice. Death does not leave us waiting for too long. My own demons will take me to the last trial. The verdict is clear from the beginning. I know the hellish torture, I have been listening to dark death metal all my life.

Above the marsh of oblivion are breathless riffs of the new album by American accursed DISMA like balls of mist. The mood of the album is raw, cruel and wet like a reopened wound. Rot, dirt and death! I am crucified head down and individual motifs penetrate my body like sharp spikes of rusty nails.

The new EP "Earthendium" has cruel and ugly music, in the style of music played by CIANIDE, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, INCANTATION, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED. It is a reference to long opened graves, dark and evil testimony of sectarian rituals. What is also great is the cover and the sound, but also the ideas which will not let you in doubt – the hell is real! Imagine an old, abandoned graveyard. There, in the back, by the crypt with strange symbols is the entrance to the beyond world. You just have to enter, to the entering ritual will play the music of DISMA. This band knows how to make a totally devastating atmosphere with their music, it will curse and tore you in thousand pieces. You will crawl down, lament with pain and worry. This is the real death metal which cannot be from our world. A real picture of violent acts, a deadly reference to ancient rituals designed to invoke Satan to the earth. DISMA are a revelation, a beast from the old days. They compose and create like in the 90s. They approach music in an old fashioned way and they have a lot of talent. When all of this is then imprinted into every song, I dare say that even the horned one himself would swear by them. Everything goes away, it's just me and "Earthendium". Locked in a stinking dungeon. The definition of evil! True rotten death metal darkness!


Tracklist:
01. Imprecation Of Diabolical Scourge
02. Beyond The Dimensionless
03. Earthendium

band:
Craig Pillard – Vocals / Guitar
Chris “Warhead” Demydenko – Drums
Bill Venner – Guitar
Randi Stokes – Bass



pondělí 13. června 2022

Recenze/review - SADIST - Firescorched (2022)


SADIST - Firescorched
CD 2022, Agonia Records

for english please scroll down

Někdy se díváš na svět přes krvavou mlhu. Bývá to v momentech, když ztratíš jakoukoliv víru v lidi. Přečteš si ošklivý článek, komentář, který chce jen ublížit. Nebo když jdeš temnou ulicí a od stěny se odlepí dva stíny. Nůž zabodnutý do břicha, cítíš velkou bolest, ale hlavně ponížení a strach, že našemu druhu už není pomoci. Utíkáš do pokoje, lížeš si rány jako raněná šelma a vnímáš jen hudbu, která ti přináší energii. Italské SADIST mám velmi rád. Pro jejich schopnost zaujmout.

Pro jejich schopnost napsat zajímavý, pestrý song. I letos se vše odehrává v tmavých barvách a deska musí udělat radost každému, kdo se dívá na svět podobným pohledem. Když poslouchám "Firescorched", tak mi připadá, že mám rentgenové oči. Dokážu poznat vaše nejtemnější myšlenky. Těch je na nahrávce velké množství. Surové, syrové, šílené. Jako death metal se spoustou progresivních prvků, které nám pánové opět předkládají ve velmi vysoké kvalitě. 


Připadám si jako na velké hostině někde hluboko pod zemí. Podávají se shnilé kousky masa. S elegancí, nadhledem a spoustou zajímavých ingrediencí. Jako tohle album, v některých momentech odkazující na kapely jako CYNIC, SADUS, ATHEIST, NOCTURNUS, DEATH. Jako bych chodil za oponou a sledoval tep ulice velkoměsta. Jen s tím rozdílem, že vidím lidem do hlavy. Všechny jejich myšlenky, nápady. Někdy je to k zbláznění, ale novinka na mě takhle zkrátka působí. Je svěží, zajímavá, neotřelá, s velkou porcí tlaku a energie. SADIST mají navíc tu velkou výhodu, že je díky jejich rukopisu a originalitě poznáte ihned mezi ostatními. Stačí jen pečlivě poslouchat. Zpočátku to bude pro některé fanoušky možná příliš složité, ale věřte tomu, že stačí dát nahrávce čas a budete odměněni skvělým zážitkem. Věříte na život po smrti? Existuje Bůh a nebo jen Satan? Ano, podobné otázky jsem si při setkáních s "Firescorched" často kladl. Někdy je zvláštní, co ve mě hudba probouzí. Italové hrají inteligentně a pro chytré lidi. Donutí vás přemýšlet, vyvolají u vás spoustu představ. Někdy se budete dívat na svět přes krvavou mlhu. Ucítíte jed na jazyku. Všechno kolem vás bude pálit a žhnout. Progresivní death metal, u kterého shoříte v plamenech! 


Asphyx says:

Sometimes you see the world through a bloody fog. It's when you lose all faith in people. You read a nasty article, a comment that's just trying to hurt. Or when you're walking down a dark street and two shadows peel off the wall. A knife stabbed in your stomach, you feel intense pain, but mostly humiliation and fear that our species is beyond help. You run to your room, licking your wounds like a wounded beast, and all you feel is the music that brings you energy. I like Italian SADIST very much. For their ability to impress.

For their ability to write interesting, colourful songs. Again, everything takes place in dark colors and the record is bound to make anyone who looks at the world with a similar perspective happy. Listening to "Firescorched" makes me feel like I have x-ray eyes. I can recognize your darkest thoughts. There's a lot of them on the record. Raw, brutal, insane. It's like death metal with a lot of progressive elements, which the gentlemen once again present to us in a very high quality.


I feel like I'm at a big feast somewhere deep underground. They're serving rotten pieces of meat. With elegance, perspective and lots of interesting ingredients. Like this album, in some moments referring to bands like CYNIC, SADUS, ATHEIST, NOCTURNUS, DEATH. It's like I'm walking behind the curtain and watching the pulse of the streets of a big city. The only difference is that I can see inside people's heads. All their thoughts, their ideas. Sometimes it's maddening, but the novelty just works for me. It's fresh, it's interesting, it's innovative, it's got a lot of pressure and energy. SADIST have the great advantage that you can recognize them immediately among the others thanks to their signature and originality. All you have to do is listen carefully. At first it may be too difficult for some fans, but trust that you just have to give the recording time and you will be rewarded with a great experience. Do you believe in life after death? Is there a God or just Satan? Yes, I have often asked myself similar questions during my sessions with "Firescorched". Sometimes it's strange what music brings out in me. The Italians play intelligently and for intelligent people. They make you think, they make you fantasize. Sometimes you look at the world through a bloody fog. You'll feel the poison on your tongue. Everything around you will burn and glow. Progressive death metal that will burn you up in flames!



about SADIST on DEADLY STORM ZINE:

Tracklist:
01. Accabadora (04:24)
02. Fleshbound (04:59)
03. Finger Food (04:00)
04. Burial of a Clown (04:17)
05. Loa (03:49)
06. Aggression Regression (04:06)
07. Three Mothers and the Old Devil Father (04:13)
08. Trauma (Impaired Mind Functionality) (03:53)
09. Firescorched (04:05)



neděle 12. června 2022

Recenze/review - ARTIFICIAL BRAIN - Artificial Brain (2022)


ARTIFICIAL BRAIN - Artificial Brain
CD 2022, Profound Lore Records

for english please scroll down

Nebude to trvat dlouho a své budoucí dítě si vyberete z katalogu. Jako obyčejné zboží. Už teď je spousta lidí ovládána na dálku. Mnozí si to ani neuvědomují. Budoucnost bude krásná, růžová a samozřejmě dokonalá. Ale jen pro někoho. Jako vždycky. Pořád existuje až příliš lidí bez morálky, bez svědomí. Technologie jsou dál, než většinová inteligence. O podobných vizích dost často přemýšlím. Když si přečtu dobrou sci-fi knížku, když vidím skvělý film a nebo v momentech, když poslouchám kapely jako ARTIFICIAL BRAIN.

Pokud jste hledači a objevovači a nevadí vám disharmonie a skřípot, tak jste zde správně. Progresivní, technický death metal, samozřejmě s příměsí blackové atmosféry. Složité kompozice, spousta různých odboček, preludií. Orgie pro všechny, kteří nechávají rádi svoji fantazii létat podzemím. 


Tahle smečka je úkaz, zjevení. Shromáždila ve své hudbě vše, co dělávali a hrají třeba takoví GORGUTS, ULCERATE, DODECAHEDRON, BLUT AUS NORD, DEMILICH, KRONOS, IMMOLATION. Poslech se tak stává zajímavým výletem do oblastí, ve kterých je všechno jiné, odlišné. Vnímám hudbu spíše pocitově a nikdy mě nebavilo ji matematicky rozebírat. Pokud by byla totiž jen obyčejným vzorcem bez emocí, nebavila by mě. Mám to za ty roky poslechu extrémních stylů na sobě ozkoušeno. ARTIFICIAL BRAIN nejsou ale jen dnes tolik typickým zástupcem nekonečné řady skvělých muzikantů. Oni na rozdíl od ostatních umí skládat. Dokáží napsat skladby tak, že po nějakém počátečním zmatku a zdánlivém chaosu vyplují na povrch nosné kompozice. Zvukově skvělé, s obalem, který připomíná tichou smrt na lesní pěšině, s nápady, nad kterými budete dlouho přemýšlet. Alespoň já to mám takto nastaveno. Chodím tichým ranním městem a sleduji tlukot a tepot města. Hudba je jako obřad, infúze, kterou mi kapela píchla přímo do žíly. Do práce přijdu rozebraný na prvočástice. Kolem se potulují lidé s dávno mrtvými obličeji, ovládáni na umělou inteligencí. Davy bez názoru, šedé a tupé, krásná nová společnost. Ještě, že existují podobné smečky, dávají mi přeci jen alespoň malou naději, že na konci tunelu může být světlo. Jen musíte projít peklem. Alespoň takhle novinku vnímám já. Tak slyšte a poslouchejte bedlivě. Konec se pomalu blíží! Apokalyptický, temný, technický death metal ze světa za oponou!


Asphyx says:

If you're a seeker and explorer and don't mind discord and screeching, you've come to the right place. Progressive, technical death metal, of course with a touch of black atmosphere. Complex compositions, a lot of different branches, preludes. An orgy for all those who like to let their imagination fly through the underground.

There are albums that cannot be written about immediately, I have to listen to them for a long time, let them drift, inspire and after that I can write a few lines. In fact, the American ARTIFICIAL BRAIN does not belong to a group of bands that I would meet so often. But their before work "Infrared Horizon" has taken me to a completely different dimension than where I normally move. It is uplifting, grim, sad and cold at the same time.

Yes, the basis for the creation of ARTIFICIAL BRAIN is the old album GORGUTS, ULCERATE, DODECAHEDRON, BLUT AUS NORD, DEMILICH, KRONOS, IMMOLATION. But the superstructure is interesting, the added value, which further develops and fills the thoughts. Have you ever seen torn webs in the wind? Did you feel the lightness, grandeur, beauty? I do. I played the album when I read mysterious hero stories. The songs literally shine by cold, sadness. "Artificial Brain" acts as an icy touch of death, chilling and burning at the same time. I like albums that make people think. They wake up the imagination and let the thoughts fly through the air like the wings of moths. For me personally, it is a recording that is not worth to describe. Words are not enough here, music is a better expression. I am already looking forward to sitting in a dark room again, spreading a white screen in front of me and waiting and listening. A great thing for everyone who likes to think about music! I walk through the quiet morning city and watch the beat and pulse of the city. The music is like a ceremony, an infusion that the band has injected directly into my veins. I come to work stripped down to its elemental parts. There are people wandering around with long-dead faces, remotely controlled by artificial intelligence. Crowds without opinion, grey and dull, a beautiful new society. It's a good thing there are packs like this, they give me at least a little hope that there may be light at the end of the tunnel. You just have to go through hell. At least, that's how I see the news. So listen up and listen closely. The end is slowly approaching! Apocalyptic, dark, technical death metal from the world behind the curtain!



about ARTIFICIAL BRAIN on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Artificial Brain
02. Glitch Cannon
03. Celestial Cyst
04. A Lofty Grave
05. Tome Of The Exiled Engineer
06. Embalmed With Magma
07. Parasite Signal
08. Cryogenic Dreamworld
09. Insects And Android Eyes
10. The Last Words Of The Wobbling Sun



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý padesátý pátý - Řeznice


Příběh tří stý padesátý pátý - Řeznice

Kousek od náměstí byla prodejna Jatka Plzeň. Měli tam dobrý pivo a levný čerstvý jídlo. Po tahu ideální. Eliška má rozmazaný oči a potácí se. Zbytkáč je sviňa. Přinesu ji jednoho vyprošťováka, ale nedá to, vyběhne ven a poblije výlohu. Uff. Ale jinak ti to sluší. Včera byla děsně divoká. Já mám útlum a je mi trošku smutno. Možná je to alkoholem, nevím. Moc o tom nepřemýšlím. Přesto mám v hlavě i srdci divný tlak. Nemám moc peněz, máma mi sice zařídila studentské konto, ale můžu jen dva tisíce do mínusu. Jsem tam pořád. Chtělo by to brigádu. Dělám, co se dá, ale všechny ty kalby jsou neskutečně drahý. Koukám na nástěnku s nabídkou práce. Samý letáky, doučování, ale jedna mě zaujme. Noční na jatkách. To jsem ještě nedělal. A není to přes den. Přesně pro mě. Sice je fakt, že jsem kdysi kvůli exkurzi do masokombinátu na střední málem omdlel, když jsem viděl rozemletý potkany do salámů, ale peníze děsně potřebuju.

Nikoho v Plzni pořád moc neznám, místního vlastně nikoho. Nemám kontakty a tak beru, co jde. Žmoulám v ruce lísteček s telefonem a přemýšlím, kdy tam zavolám. Udělám to ihned, když uložím Elišku do postele. Má dost. Seběhnu dolů a než si jdu taky lehnout, tak vložím kartu do automatu. Na druhé straně se ozve děsně milá slečna. Má jiskřivý plný hlas, kterému nelze nepodlehnout. Ptá se mě, jestli mám sílu. No, nejhorší co bylo, tak byla vykládka vagónů na noční na nádraží, řeknu jí a ona kývne. Dnes večer. Prdím na školu a jdu spát. Probudím se až dlouho odpoledne. Zvou nás zase na pivo. Musím odmítnout. Za chvíli jdu do rachoty. Bohatý synek, který kouří jen Davidofky a dává mi bohatství jeho rodičů pořád najevo, mě opět sejme několika slovy. Asi by chtěl Elišku, vidím to na něm, ale je to kokot. A ona není hloupá. Nadržená jo, to skoro pořád, ale vybírá si. Musím se jeho snaze smát. 

Tlemím se pod vousy ještě cestou trolejbusem. Smích mě přejde až u vchodu na jatka. Krásné uvítání. Mladí býčci jsou naháněni mezi kovový plot. Nářek a řev. Myslím si, že se mi rozskočí hlava. Je to ale teprve začátek. Peklo čeká za rohem. Nejdřív se jdu ale představit. Hlas slečny nebyl jenom krásný, ale i jí to slušelo. Čekám tu na vás, musíme vyřídit papíry. Pokecáme o životě a očividně nespěchá, protože cigáro stihneme. Je z Liberce, sem ji zavál předchozí vztah. Nevím čím to je, možná mým ksichtem, ale dívky se mi vždy rády svěřovaly. Možná jsem byl až dlouho na základce "dobrým kamarádem", že jsem se to naučil. Ha, teď se to hodí. Tak jo, musím domů. Uvidíme se zítra? Zeptá se mě a já jí řeknu, že ano. Vlastně ani nevím proč. Předá mě obrovskému chlapovi, který má neskutečně oplzlý vtipy. Vejdeme do pekla a on mi hodí jen tak z děsný prdele do obličeje býčí koule. Všichni zvednou hlavu a popadají se za břicha. Vypadají jako sérioví vrazi. 

Dostanu za úkol tahat maso do mrazáků. Tam a zpět. Neustálé změny teploty. Po hodině mě pálí všechny svaly v těle. Přestávka. Nějakej děda vezme z bedny střeva a začne je žužlat v bezzubé hubě. Kde jsem se to zase ocitl? Ještě včera jsme probírali na chodbě ve škole s Michalem romantické spisovatele. Jemu se moc nelíbí, já je miluju. Vždyť jsem z nich i maturoval. A teď tu tahám mrtvý těla. Ne, já chápu, že to někdo dělat musí, ze mě vegetarián nebude, ale na jatkách je to děsně depresivní. Asi příliš smrti. Nevím, na popravy se dostanu v druhé půlce noci. Zabíjí se elektrickým proudem a ti, kteří to dělají, mají divný pohled. Všechno se do nich otisklo. Vidím jim to na očích. Mají trapný vtipy. Nutno ale také napsat, že zvířata nijak zbytečně netrpí. A to si nemyslím, že by na konci devadesátých let patřila jatka v Plzni k těm nejmodernějším. Přesto mi pořád hlavou zní nářek zvířat jdoucích na smrt.

Několikrát upadnu, protože někdo omylem vylil v mrazáku vodu při úklidu a je tam namrzlo. Dělá tu ženská. Alespoň si myslím, že je to ženská. Je nabalená v několika vrstvách a pokaždé mi řekne, že by mrdala. Vymluvím se na zimu a ona mě pozve k sobě domů. Uff. Když směna skončí, klepu se jak ratlík a cítím ze sebe zkažený maso. Jedu ranním trolejbusem a jsem v něm jen já, několik dělníků a bezďáků. Na kolej přijedu totálně hotovej. Osprchuju se, vezmu batoh se sešity a skriptama a jdu do školy. Čuráček z bohatý rodiny má zase kecy, proč jako kouříš Startky? Nic mu na to neřeknu a představuju si, jak je pověšenej jako prase na hácích, jak sebou hází a pak dostane elektrickej šok. Hlavu mu ale už v představách neuříznu, protože nejsem nelida, ale hlavně zase zahlásí něco o tom, abych nečuměl. Je to klasickej malej zmrdík, tak ho chytnu pod krkem, zvednu do výšky a mezi zuby procedím něco o tom, aby držel hubu. Inu budoucí elita národa.

Odpoledne si na chvilku lehnu. Eliška chce ke mě, ale nemám na nic náladu. Jen pár hodin a už zase stojím na kuřácký se slečnou. Hele a co děláš o víkendu? No, jedu na chalupu makat. Jak taky jinak. Já z těch montérek nevyjdu. Já jedu taky domů, co se sejít na pivo? Ani nevím, proč kývnu. V tenhle moment jsou jatka mým životem. Je to blbý, ale platí dobře a já si nemůžu dovolit se vzdát. Tahám bedny a přemýšlím, kolik dám mámě. Otec doma zase blbne, chlastá a to leze samozřejmě do peněz. Něco o tom vím. Padám na hubu, ale naučím se jako vždy všechno kolem odhlučnit. Jsem robot nové generace. Představuji si, co si všechno za výdělek koupím. Nevnímám peklo kolem. Krásné smutné oči telátek, kvičící prasata. Kuřata bez hlav. Zaschlou krev na zástěrách. Přemýšlím, že bych nechtěl být žena řezníka. Asi bych si pořád představoval, že mě chce naporcovat.

Po několika dnech jedu konečně směr sever. Sice sotva chodím a na chalupě mě čeká dřevo, ale slečna se moc těší. Já taky. Říkejme ji třeba Jana. Poslouchá rock a metal a rozumíme si. Dodělám práci a na chvíli si sednu. Máma mi zase brečí a stěžuje si. Pořád nevím, co bych měl říct. Hergot, to ti nebylo lépe, když tam nebyl? Mlčí a mrzí ji, že zase mizím. Musím, touha je věčná. Autobus do Jablonce, pak tramvají na Liberec. Čeká na mě na zastávce. Má na sobě kožené kalhoty, který ji krásně obepínají prdelku. Tak jak? Kecáme,  jdeme do pivnice, kecáme, je nám spolu fajn. Říkám jí o svých pocitech, ale nemůžu moc, ještě ji tolik neznám a nechci před ní vypadat jako děsná citlivka. Pak mě znenadání políbí a všechno je o hodně důvěrnější. Večer je v jednom malém klubu Krucipusk. Kapelu znám ještě ze střední, když jeden spolužák přinesl kazetu Ratata. Asi jsem je i někde viděl, myslím, že s Debustrolem, ale já byl tenkrát děsně konzervativní, nebál bych se napsat i tupej. Nerad jsem objevoval a málo co mi vyhovovalo. Respektive jinak, neměl jsem rád crossover. V tom jsem si fakt hodně vybíral.

Jenže tenkrát jsem se stal na dlouhou dobu velkým fanouškem kapely. Protože to co předvedli (myslím, že se ten klub jmenoval Bunkr), tenhle večer, nemělo obdoby. Na malém pódiu jim to neskutečně sedlo. Hájíček byl malej bůh. Mělo to neskutečný koule, bylo to švihlý, neotřelý. Takový česky SUICIDAL TENDENCIS. Jana je milovala a já už teď taky. Pařil jsme do půl těla a pak se muckal se svojí Řeznicí/neřeznicí. Sama mi řekla, že má někdy noční můry, protože sice sedí v kanclu, ale musí chodit i dolů do továrny na smrt. Prý se bojí, navíc na ní mají chlapi děsně blbý kecy. Každá hezká holka je na to zvyklá, ale tohle je jiný, hnusnější. Někdy je jí hodně smutno. A já ji chci přivést na jiné myšlenky a vlastně i sebe, proto ji raději obejmu a pak jdeme pařit ploužáky na rocktéku, která je po koncertě. Na parketu je pár dvojic a několik klasických ožralých a osamocených postav. Je nám tu ale děsně fajn. Pijeme rum a připadáme si jako dvě spřízněný duše. Těším se k ní do postele. Ještě se jdu rozloučit s kapelou a hrozně jim děkuju za zážitek.

Byl to underground jako prase. Cestou probíráme, proč jsou v Plzni tak oblíbený různý zábavovky a nechápeme, proč lidi neposlouchají víc třeba Krucipusk. Je to novější, svěží, zajímavý, tak proč? A to jsem, jak jsem již mnohokrát psal, spíš konzerva. Má malý byt a ihned ze mě strhá všechny věci. Jsme v nejlepším, když se ozve z rohu pokoje: "Mami?". Zatrne mi, hele, já nevěděl, že máš dítě. Ona je nadržená, to já zase poznám, fakt ji chci, ale nějak nemůžu, když je s náma další člověk v místnosti, notabene dítě. Zvednu se jdu do kuchyně. Slyším Janu, jak tiše brečí. Co je mami? Nic broučku, spinkej. Já usnu na židli nebo si tedy myslím, že spím. Ráno působí trapně, nevím co mám říkat, ona taky ne. Zavolám z nádraží mámě, hele, pojedu do Plzně rovnou. Jo, věci si vyzvednu příště, vem mi je prosím do Boleslavi. Připadám si jak blbec, jako podvedenej. Možná kdybych byl starší, ale tohle já neumím. Nechci nikomu ubližovat.

Padne na mě děsnej splín. V neděli jdu večer do baru a děsně se ožeru. Dám facku čuráčkovi, protože pořád chodí za Eliškou a má úplně stejně blbý řeči, jako řezníci na jatkách. Kurva, chovej se jako chlap. Taky je ve mě vztek. Na celej svět. Narvu si do sluchátek Krucipusk (protože mám CD zakoupené) a usnu bez toho, aniž bych něco s Eliškou měl. Kouká na mě divně a k snídani mi přinese tlačenku. Omluvím se a vyzvracím se. Co ti je? Ale nic, to ty jatka. Tak tam nedělej. No, ale já potřebuju peníze, chápeš. Musím zaplatit kolej, pak posílám něco mámě a taky kupuju knihy, hudbu, chodím na pivo. Nikdo mi nedá nic zadarmo. Ale bojuju. Jen je toho na mě momentálně moc. Pohladí mě po tváří a zeptá se, kdy přijdu. Po škole si chvilku lehnu, stav se, třeba něco vymyslíme. Když je nám dobře, chci, aby to trvalo navěky. Nechce se mi z postele do zimy, ale musím. Venku létá sníh a na jatkách zase začne peklo. Další bedny s masem, další smrt. Hele, ty vole, víš co je novýho, zeptá se mě obrovský řezník, co mě má na starosti. Ne, nevím, obživlo vám nějaký mrtvý prase a mělo tvůj ksicht? No, dobrej vtip, ale ne, Jana dala výpověď. Je to divný, měl jsem pocit, že se jí tady líbilo. Navíc jsem si říkal, že by jako třeba brzy dala, měla kouzelnou prdelku. Pak následuje oplzlý popis různých věcí, co by s ní dělal. Ukájí se slovy. Pak jde zase zabíjet.

Další den taky zavolám, nedávám to, bylo toho na mě fakt moc. Raději vykládám zase vagóny. Jsem sice ještě víc strhanej, ale aspoň není nikdo od krve. Janu potkám až po letech na jednom koncertě v Jablonci. Jen se usměje a vůbec se ke mě nehlásí. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 11. června 2022

Recenze/review - MISERY INDEX - Complete Control (2022)


MISERY INDEX - Complete Control
CD 2022, Century Media Records

for english please scroll down

Už dávno jsem přestal sledovat zprávy a na sociální sítě lezu víceméně z povinnosti. Protože svět je stále v divné křeči. Hloupí jsou stále víc slyšet a mě už to zkrátka nebaví. Virtualita je pro mnohé důležitější než realita. Mrtví se spalují v dokonalých továrnách na smrt. Máme umaštěnou hubu z přebytku jídla a na druhém konci pláčou děti hladem. Když se na všechno podívám obyčejným rozumem, tak se divím, že svět ještě funguje. Že se nezastavil čas. Že po nás nezůstala spálená země.

Já vím, poslední dobou píšu podobné úvody čím dál tím častěji. Snažím se myslet pozitivně, dívat se dopředu a věřit, ale je to čím dál tím těžší. Někdy mě popadne velký vztek. Kvůli nespravedlnosti. Otázek je mnoho a odpovědí mi bývají často jen alba, jako je "Complete Control". Vyčistím si hlavu. Zařvu do tmy. Restartuji se.


MISERY INDEX si jedou stále to své, s ničím se moc nepářou. Sází na jistotu a často mám pocit, že jsem některé pasáže u nich už slyšel. Normálně bych se ozval, ale v jejich případě mi to vůbec nevadí. Stejně jde nakonec o množství přenesené energie. A té mají pánové pořád na rozdávání. Temnota, tlak, death metal, lehké ozvěny grindu a hard core. Sype to pěkně, jako lavina kamení, jako tsunami, jako rozzuřený frustrovaný dav. Nakumulovaný vztek, který kapela vypálila do svých skladeb. Ostře, nekompromisně, ale vše je zároveň zahalené do temnoty. Takové jsou hlavní ostré motivy, které jsou dále rozvíjeny. Přiznám se, že se mi deska zadřela pod kůži až po nějakém čase, rozhodně to nebylo souznění na první dobrou, ale o to víc si album užívám. Nejvíc se mi osvědčil poslech na ulici, když jsem sledoval obličeje lidí a snažil se pochopit, co si myslí. Většina šla brzy ráno zachmuřená do práce. Mnoho jich bylo dávno mrtvých. Jako roboti, jako ovce jdoucí na porážku. Ovládáni na dálku přes své mobilní telefony. Byli ale i takoví, kteří se usmívali a hleděli hrdě kupředu. Se zvednutou hlavou, mnohdy také se sluchátky na uších. Možná si právě přehrávali také "Complete Control". Nedivil bych se, deska se opravdu povedla. A to po všech stránkách - zvukově, obal i jako celek. Buďte ve střehu! Zdrcující, zuřivá death grindová jízda!


Asphyx says:

I stopped following the news a long time ago and I go on social networks more or less out of obligation. Because the world is still in a weird spasm. The stupid are getting more and more audible and I'm just tired of it. Virtuality is more important to many than reality. The dead are being incinerated in perfect death factories. Our mouths are greasy from excess food and at the other end children are crying from hunger. When I look at everything with ordinary reason, it's a wonder the world still works. That time hasn't stopped. That we're not left with a scorched earth.

I know, I've been writing these kinds of introductions more and more lately. I'm trying to think positive, to look forward and believe, but it's getting harder and harder. Sometimes I get very angry. Because of the injustice. I have many questions and the answers are often only albums like "Complete Control". I clear my head. I scream into the darkness. I re-boot myself.


MISERY INDEX are still doing their own thing, they don't fight with anything. They rely on certainty and I often have the feeling that I've heard some of their passages before. Normally I would speak up, but in their case I don't mind at all. In the end it's all about the amount of energy transferred anyway. And the gentlemen have plenty of it. Darkness, pressure, death metal, light echoes of grind and hard core. It flows nicely, like an avalanche of rocks, like a tsunami, like an angry frustrated crowd. The accumulated rage that the band burned into their songs. Sharp, uncompromising, but all at the same time shrouded in darkness. Such are the main sharp themes that are further developed. I'll admit that the album only really got under my skin after some time, it certainly wasn't a first time harmony, but I enjoy the album all the more. Listening to it on the street, watching people's faces and trying to understand what they were thinking, was the most rewarding for me. Most of them went to work early in the morning, gloomy. Many were long dead. Like robots, like sheep going to the slaughter. Controlled remotely by their mobile phones. But there were those who smiled and looked proudly forward. With their heads held high, often with headphones in their ears. They may have just been playing "Complete Control" as well. I wouldn't be surprised, the record was really good. In every aspect - sound, artwork and as a whole. Be alert! A crushing, furious death grind ride!

about MISERY INDEX on DEADLY STORM ZINE:

Tracklist:
01. Administer The Dagger
02. The Eaters And The Eaten
03. Complete Control
04. Necessary Suffering
05. Rites Of Cruelty
06. Conspiracy Of None
07. Infiltrators
08. Reciprocal Repulsion
09. Now Defied!


pátek 10. června 2022

Recenze/review - ARCHGOAT - All Christianity Ends (2022)


ARCHGOAT - All Christianity Ends
EP 2022, Debemur Morti Productions

for english please scroll down

Jsou vždycky poznat. Vypadají totiž jinak. Všichni ti zlí a oškliví, kteří na našem světě ubližovali jiným. Mají černé oči a kusy masa jim odpadávají postupně od kostí. Prokletí, zavržení. Pohřbení za hřbitovní zdí. Vždycky mě zajímalo, co takoví jedinci poslouchají za hudbu. Jeden tip bych měl. Nové ARCHGOAT. Démoni z onoho světa. Přízraky ze starých dob.

A samozřejmě black death metal špinavý jako čerstvě otevřený hrob. Spousta zpuchřelých kostí, zvuk jak ze záhrobí a tisíce pavučin, omotaných jako silné řetězy kolem rakve. Přidávám postupně volume a s naprostou jistotou vím, že jsem zde správně. Peklo. Pravé nefalšované peklo, plné trpících hříšníků. A je úplně jedno, jaký si byl a jak si žil. Zlo si tě vždycky najde.


ARCHGOAT si vás se svojí hudbou také najdou, stejně jako nějaká zákeřná choroba. Náhodě nebylo ponecháno nic. Perfektní, masivní a mocný zvuk, ze kterého odkapává krev. Temnota, nekonečný chlad a spousta zajímavých momentů ve stylu REVENGE, BEHERIT, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY. Finové mají svůj styl, výraz, poznáte je ihned mezi ostatními. Troufám si tvrdit, že je to způsobeno absolutní oddaností tmě. Opět si při poslechu připadám, jako bych sestoupil několik metrů pod zemí. Otevřu dveře a za nimi visí za zdech první zubožená těla. Ještě trošku žijí. Naříkají a pláčou. Z chodeb se rozléhá jedovatý smích. Na koncert dnes přišel samotný Satan. Je krásně oblečen, usmívá se a u nohou mu leží jeho věrní. Pozdravíš jej a předáš mu "All Christianity Ends". Obřad může začít. Oběť je připravena. Zástup padlých mnichů odříkává zvrácenou modlitbu. Hlavní velekněz pozvedá nůž. Hudba graduje. Ano, sem do starých katakomb patří a zde musela být nahrávána. Ozve se výkřik a hlavní slovo dostane dáma Smrt. Připadá mi, že jsem zde již několikrát byl. Bylo to v momentech, když jsem poslouchal předchozí desky ARCHGOAT. Novinka je jejich krutým pokračováním. Tajemný, magický, krvavý black death metalový rituál! 


Asphyx says:

They're always recognizable. Because they look different. All the bad and ugly ones who have hurt others in our world. They have black eyes and pieces of flesh falling off their bones. Cursed, damned. Buried behind a cemetery wall. I've always wondered what kind of music such individuals listen to. I have one tip. The new ARCHGOAT. Demons from the other world. Ghosts from the old days.

And of course black death metal as dirty as a freshly opened grave. Lots of rotten bones, a sound like from beyond the grave and thousands of cobwebs wrapped like thick chains around the coffin. I turn up the volume gradually and I know with absolute certainty that I'm right here. Hell. A true, genuine hell, full of suffering sinners. And it doesn't matter what you've been or how you've lived. Evil will always find you.


ARCHGOAT will also find you with their music, just like an insidious disease. Nothing was left to chance. A perfect, massive and powerful sound that makes your blood drip. Darkness, endless coldness and a lot of interesting moments in the style of REVENGE, BEHERIT, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY. The Finns have their own style, expression, you will recognize them immediately among the others. I dare to say that it is due to absolute devotion to darkness. Again, listening to them, I feel like I have descended several meters underground. I open the door and behind it the first mutilated bodies hang on the walls. They're still a little alive. They wail and cry. Poisonous laughter echoes from the corridors. Satan himself has come to the concert tonight. He's beautifully dressed, smiling, with his faithful at his feet. You greet him and give him "All Christianity Ends". The ceremony can begin. The sacrifice is ready. A crowd of fallen monks recite a perverse prayer. The High Priest raises his knife. The music graduates. Yes, it belongs here in the old catacombs and must have been recorded here. There's a scream, and Lady Death gets the floor. I feel like I've been here several times before. It was when I was listening to previous ARCHGOAT records. The new one is a cruel continuation of that. Mysterious, magical, bloody black death metal ritual!


about ARCHGOAT on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - ARCHGOAT - The Luciferian Crown (2018)


Tracklist:
01. Ascension Towards the Promethean Fire (05:10)
02. Crown Cloaked with Death (03:46)
03. Nightside Prayer (03:39)
04. The Semen of Anti Mastery (05:02)



KNIŽNÍ TIPY - Nahý oběd - William Seward Burroughs (1959)


Nahý oběd - William Seward Burroughs
1959, Naked Lunch

Když mi bylo dvacet, tak jsem hledal. Nové knihy, nové směry. Rád jsem objevoval. Měl jsem přečtenu většinu klasiků a na dlouhé roky jsem zakotvil u sci-fi. Díky kamarádům jsem se ale dostal i k příběhům, které bych si asi jinak nikdy nepřečetl. Pro nás, kteří jsme vyrůstali v devadesátkách a svoji pubertu a počátky dospělosti prožili v nové svobodě, byli beatníci jako zjevení. Na Williama Sewarda Burroughse se můžete dívat jako na neskutečného úchyla, feťáka. My samozřejmě chtěli být také děsně svobodní a free. Tyhle knihy se k nám dostávali se šíleným zpožděním. Všechno se odehrávalo v zaplivaných pajzlech. S pivem na stole, sem tam rum. Měl jsem kamarády, kteří když přišli, tak pokaždé vytáhli ze žebradel nějakou dobrotu.

I když, tentokrát je můj vztah k této knize takový zvláštní. Je napsána dost složitým jazykem a troufám si tvrdit, že spousta z nás ji četla hlavně kvůli tomu, aby pak mohla vyfouknout před děvčetem kouř (ti zkušenější uměli i kroužky), zasněně se podívat do dálky a pokývat vědoucně hlavou a hlubokým hlasem říci: "Jojo, starý dobrý brach Burroughs". Přitom nám bylo jasné,  že málokdo z nás knihu vůbec pochopil. Myslím si, že patří do období dospívání, mezi první šluky trávy, když nevíte, co s vámi THC udělá a pak se tlemíte. Ráno je vám divně a provinile a na stole leží Nahý oběd. Nezbývá než začíst číst, protože ji už četli všichni a vy jste poslední. Když jsem byl mladý kluk, prožíval (ne chápal) jsem ji asi víc. Teď jsem konzervativnější a abych pravdu řekl, tak jsem do sebe celý příběh zpočátku docela soukal. Jako bych polykal skelnou vatu, jestli mi rozumíte.

Přesto si myslím, že pokud je někdo zdatnější čtenář, neměl by knížku opomenout. Měl jsem vlastně tenkrát i trošku výhodu, protože mí dva kamarádi byli teplí jak zákon káže a v Nahém obědě je homosexualita dost často zmiňována. Nijak mě to nešokovalo, byl jsem na všechny ty kecy zvyklý. Jsem hlava otevřená, co se týká muziky i knížek tak určitě. Ale jinak jsem poměrně nepružný, mám raději staré prověřené tradiční věci. Ale občas, když potřebuje mozek nakrmit něčím neobvyklým, tak zkouším, jak na mě budou staré knížky z mého mládí fungovat i teď. Je to zvláštní, Nahý oběd jsem musel číst dvakrát. Poprvé jsem jej jen tak prolétl a kroutil často hlavou nad tím, že zkrátka nerozumím. Byl jsem i trošku vyděšený - to už jsem fakt tak starej? Ale ne, jen jsem musel napoprvé lépe rozklíčovat jazyk autora. Podruhé to bylo už o hodně lepší. Nikdy jsem nebyl nijaký kuřák trávy, spíše jsem se jen tak nachomýtl, ale tady jsem dostal na jointa hroznou chuť. Nic jsem si nedal, ale mozek mi pořád spínal a spínal.

Možná jsme chtěli být kdysi hrozně cool a in, ale přeci jen. Není lepší naskočit na módní vlnu tím, že budu číst, než jen leštit obrazovku s kozama a prdelema? Nechám to na každém z vás, to je jasná věc, ale věřte, že Nahý oběd stojí zato. Při druhém setkání (nebo vlastně už třetím, když počítám to z mládí) jsme zjistil, že je kniha svým způsobem vtipná, neotřelá. Jasně, hnusná a temná, ale ruku na srdce, nežijeme v krásné růžové reklamě, ani seriálu. Máme sice tendenci dost často přivírat oči nad zlem a ošklivostí, ale to neznamená, že tu nejsou s námi. Bylo to vlastně mezi těmi všemi detektivkami a sci-fi velké zpestření. Jednohubka, kterou jsem nakonec slupl jako malinu. Byla samozřejmě zkažená a pokrytá plísní, ale myslím si, že spoustu věcí jsem pochopil víc, než kdysi ve dvaceti. Není sice už s kým o knihách diskutovat, ale nevadí, stejně se jedná vždy hlavně o soukromý zážitek.

Svět se děsně rychle mění a i když se snažím být, alespoň co se týká moderních technologií, v obraze, tak nezapomínám na knihy a příběhy, které kdysi ovlivnily můj život. Nahý oběd pro mě sice nikdy nebyl nijak zásadní, ale je prostým faktem, že se o něm hodně diskutovalo. Napsáno v roce 1959 a my jej "žrali" v roce 1996. Po revoluci se totiž otevřela stavidla a vycházelo i to, co se dřív nemohlo vydávat. Byli jsme hodně hladoví. Televize nás nebavila a internet byl v plenkách. Chodili jsme do hospod, kecali, balili holky, snažili se být jiní. Pamatuji si, jak se o mě říkalo - to je ten, kterého Nahý oběd bavil tak napůl. Dnes je to jiné. Je to vlastně paradox. Tahle kniha patří k mládí, k období života, kdy se hledáte. Přitom jsem ji ocenil nejvíc až teď. Možná jsem ji bral trošku jako historii. Netuším, koho z vás bude vůbec bavit. Mnohé asi ne. Někteří ji odloží znechuceni. Budou nadávat, mluvit o úchylech, o feťácích. Ale vězte, že knížka není jen o tom. Možná na vás bude až příliš experimentální, jiná, moc odlišná. Inu uvidíte, čtení není přeci povinnost a měla by to být hlavně radost. O Nahém obědu jsem ale musel napsat. Jinak by nebyl můj páteční čtenářský deník úplný.

Děkuji za pozornost. Moc si vašich ohlasů vážím. Je pro mě příjemné vědět, že neležím v knihách sám. Buďte dobří a fakt díky moc!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nahý oběd býval označován za pornografický, obscénní, násilnický, necitelný, za výplod chorého či zfetovaného mozku. Dnes je považována za mistrovské dílo, v němž se mísí pekelné litanie ze světa feťáckých vizí s drsnými vtipy, nekompromisní satirou a prorockými vizemi budoucí společnosti, před kterými by i George Orwell oněměl.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 9. června 2022

Recenze/review - DARKENED - The Black Winter (2022)


DARKENED - The Black Winter
CD 2022, Edged Circle Productions

for english please scroll down

Probudím se do tmy. Už je čas, říkají. Otevřu dveře a pohltí mě vichřice. Uprostřed lesů, někde daleko na severu. Zde mají přízraky úplně jiný výraz. Děsivější, šílenější. Rozšklebené tváře se zkaženými zuby. Ještě nevíte, že vám za chvilku prokousnou hrdlo. Ještě pár momentů strachu a beznaděje. Všichni nakonec celý život čekáme na dámu s kosou. Stačí jen podat ruku. Zmizíš ve vánici a zbyde po tobě jen krvavá šmouha ve sněhu.

Poslouchám novou desku maniaků DARKENED a mám úplně stejné pocity. Skladby jsou opět napsány velmi uvěřitelně, syrově a surově. Kapela musela jít do studia s velkým nadšením, s touhou nahrát album, které zabíjí ve tmě. Myslím, že se jim to povedlo na výbornou. Navíc se celou deskou prolínají melancholické nálady. Je jako vítr ze severu, jako mráz, u kterého vám popraskají všechny kosti. 

 

Novinka je cejchem, který vám někdo vypálí do kůže. Poslouchám nahrávku stále dokola a dávno už nejsem na tomhle světě. Toulám se spolu s DARKENED záhrobím, zdravím se se svými předky. Hudbu lze přirovnat k tomu, co hrají třeba takoví BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, DISMEMBER, GRAVE, UNLEASHED, SLUGATHOR. Samozřejmě, mé přirovnání berte jen jako odkaz, jinak mají tihle maniaci svůj vlastní a originální výraz. Doporučuji poslouchat v noci, když venku zuří vítr. Když se mraky dotýkají země a Smrt má rande se Satanem. "The Black Winter" má skvělý severský zvuk (Dan Swanö) a obal, který musí potěšit každého fanouška dlouhých stínů (autorem je mistr Juanjo Castellano). Songy jsou velmi úderné, mají v sobě spoustu nakumulované energie a tlaku. Zároveň jsou melodické a dobře se pamatují. Hrozně rád se toulám krajinou se sluchátky na uších, do kterých mi hraje tahle deska. Našlapuji tiše a užívám si pochmurnou atmosféru. Přízraky ožívají za každým rohem, rozmlouvají se mnou a potvrzují mi, že tohle album je vynikají po všech stránkách. Sešli se na něm muzikanti, kteří nejen, že perfektně rozumí svému řemeslu, ale také hrají pro radost. Pro radost ze smrti a temnoty. Mrazivý death metalový přízrak z onoho světa!


Asphyx says:

I wake up in the dark. It's time, they say. I open the door and a storm engulfs me. In the middle of the woods, somewhere far to the north. Here the ghosts have a very different look. Scarier, crazier. Scowling faces with rotten teeth. You don't know they're about to bite your throat. A few more moments of fear and despair. We all wait our whole lives for the lady with the scythe. All we have to do is lend a hand. You'll disappear in a blizzard and all that's left is a bloody smear in the snow.

I'm listening to the new album from maniacs DARKENED and I feel the same way. The songs are again written in a very believable, raw and brutal way. The band must have gone into the studio with great enthusiasm, with the desire to record an album that kills in the dark. I think they did it perfectly. Moreover, melancholic moods permeate the whole album. It's like a wind from the north, like a frost that makes your bones crack.


The new one is a stamp that someone burns into your skin. I listen to the record over and over and I'm long gone from this world. I'm wandering with DARKENED through the beyond, saying hello to my ancestors. The music can be compared to the music played by BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, DISMEMBER, GRAVE, UNLEASHED, SLUGATHOR. Of course, take my comparison only as a reference, otherwise these maniacs have their own and original expression. I recommend listening at night when the wind is raging outside. When the clouds touch the earth and Death has a date with Satan. "The Black Winter" has a great Nordic sound (Dan Swanö) and a artwork that must please any fan of long shadows (by master Juanjo Castellano). The songs are very punchy, with a lot of accumulated energy and pressure. At the same time they are melodic and easy to remember. I really like to wander the countryside with headphones on my ears with this record playing. I'm pedaling quietly and enjoying the somber atmosphere. Phantoms come to life around every corner, talking to me and confirming to me that this album is a great in every aspect. It brings together musicians who not only understand their craft perfectly, but also play for fun. For the joy of death and darkness. A chilling death metal phantom from the other world!



about DARKENED on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Premonitions
02. Blood
03. Flayed
04. Terminal Lucidity
05. Black Winter
06. Fearful Quandary
07. Swallowed By The World
08. Plague Of Despair
09. Regret



středa 8. června 2022

Recenze/review - RIBSPREADER - Crypt World (2022)


RIBSPREADER - Crypt World
CD 2022, Xtreem Music

for english please scroll down

Konečně se mu splnil jeho sen. Ještě, že máme internet. Tam se ztratí kdejaká ohavnost. Myslel na to už dlouhé roky. Sledoval hororové filmy s podobnou tématikou. Trápil se morbidními sny, probouzel se zpocený uprostřed noci. Modlil se a sliboval, že stačí jen jednou, jen jedinkrát. Monstrum se z něj stalo postupně, pomalu. Teď tu sedí a nemůže si vybrat. Sklep plný obětí, čekajících na jeho nůž. Na jeho čelist. Říkají o něm, že je zrůda, ale tak to není. Měl jenom sny. Krásné a ohavné sny.

Poslouchat novou desku RIBSPREADER je jako sledovat krvavý, syrový film. Krev stříká na kameru, krásná mladá blondýna křičí. Kino je tiché a děj je natolik napínavý, že vtáhl všechny dovnitř. Do nočních můr, které se v jednom případě stanou krutou realitou. Přesně takhle se má hrát old school death metal!


RIBSPREADER i letos odvádějí velmi dobré řemeslo. Mrazivé melodie, smrt a nenávist. Kapela složená z klasiků žánru (Rogga Johansson (PAGANIZER, PUTREVORE, THE GROTESQUERY, REVOLTING...) kytara/ basa/ zpěv, kytarista Taylor Nordberg (DEICIDE, INHUMAN CONDITION, ex-MASSACRE...) a bubeník Jeramie Kling (VENOM INC., INHUMAN CONDITION, ex-MASSACRE...) jsou  zárukou kvality. Tradiční smrtící kov severského střihu, atmosféra plná temnoty a strachu, taková je nová deska "Crypt World". Procházíme se spolu v opuštěných katakombách, které vydaly další ze svých zlých svědectví. Bolest se otiskla do kamenných zdí. Někde ještě zůstaly děsivé kresby vězněných. Ne, tohle není žádný obyčejný film, ale opravdový příběh, vyprávěný pomocí hudby. Riffy se mi postupně zasekávají do hlavy. Jako čerstvě nabroušená sekyra. Jako rezavý nůž, kterým mě jednou náš věznitel nakrájí na malé kousky. Nahrávka, která je opatřena velmi dobrým a masivním zvukem, se pro mě stala doslova prokletím. Stačí se jen podívat na parádní obal (John Quevedo Janssens) a posluchač hned ví, co se zde bude odehrávat. Zlé sny, přetavené v hnusnou realitu. Pokud máte rádi rukopis mistra Johanssona, tentokrát v trošku morbidnějších rytmech, tak neváhejte. Temný, krvavý death metalový horor!


Asphyx says:

His dream had finally come true. Good thing we have the Internet. That's where all kinds of nastiness gets lost. He's been thinking about it for years. He watched horror movies with similar themes. He's had morbid dreams, waking up sweating in the middle of the night. He prayed and vowed that just once, just once, was enough. He became a monster gradually, slowly. Now he sits here, unable to choose. A cellar full of victims waiting for his knife. For his jaw. They say he's a monster, but he's not. He only had dreams. Beautiful and hideous dreams.

Listening to the new RIBSPREADER album is like watching a bloody, raw movie. Blood spurting onto the camera, a beautiful young blonde screaming. The cinema is quiet and the action is so suspenseful that it draws everyone in. Into nightmares that in one case become a harsh reality. This is how old school death metal should be played!


RIBSPREADER are doing a very good job again this year. Chilling melodies, death and hatred. The band consisting of classics of the genre (Rogga Johansson (PAGANIZER, PUTREVORE, THE GROTESQUERY, REVOLTING...) guitar/bass/vocals, guitarist Taylor Nordberg (DEICIDE, INHUMAN CONDITION, ex-MASSACRE...) and drummer Jeramie Kling (VENOM INC., INHUMAN CONDITION, ex-MASSACRE...) are the guarantee of quality. Traditional death metal of the Nordic cut, an atmosphere full of darkness and fear, such is the new album "Crypt World". We walk together in abandoned catacombs that have given another of their evil testimonies. Pain has imprinted itself on the stone walls. Somewhere, eerie drawings of the prisoners still remain. No, this is no ordinary film, but a true story told through music. The riffs are gradually getting stuck in my head. Like a freshly sharpened axe. Like a rusty knife that our captor will one day cut me into small pieces. The recording, which has a very good and massive sound, has literally become a curse for me. One look at the awesome cover art (John Quevedo Janssens) and the listener immediately knows what is going to happen here. Bad dreams turned into ugly reality. If you like the signature of master Johansson, this time in a bit more morbid rhythms, don't hesitate. Dark, bloody death metal horror!

about RIBSPREADER on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
01. The Dead and the Rotten
02. Cold Skeletal Grip
03. Plague Apocalypse
04. The Bone Church
05. Slasher's Night Out
06. Into the Morbid Pits
07. Good Hatchet Fun
08. Maggot Storm
09. Nocturnal Sanguinator



TWITTER