EN: It took us a while, but we believe it was worth the wait! We are pleased to present the final line-up of this year's BACK TO THE SYMBOLIC 2023 festival, headed by the Swedish death metal legend Sorcery, who have been on the scene since 1986 and have NEVER played in the Czech Republic before, and we are very happy that their "first time" will be with us in Tři Dvory alongside many great bands!
Pronesl na plzeňském nádraží jeden bezdomovec, který očividně hodně popil. Jak stylové, napadlo mě ihned. Mám za sebou několik šílených týdnů v práci i doma. Padám na hubu, ale vyrazil jsem. Už mám trošku koncertní absťák. PARADISE LOST v Plzni byli sice skvělí, ale chybí mi rouhání, temnota a pořádný nářez. Pozoruji kolem sebe, že jsou lidé uzavřenější. Naučili se díky covidu a válce víc žít doma, být sami. Mám to hodně podobně. Také jsem, mimo jiné, poslední dobou zaznamenal konec spousty webových stránek o muzice. S některými redaktory jsem se bavil a většina skončila znechucena jedovatými příspěvky v diskuzích. Inu, je nás na světě osm miliard a jak známo, debilové se tak nějak množí víc. Samotnému mi bylo v pondělí 48 a říkám si, že dám už jen tak dva roky. Pak odejdu do lesů a budu si číst a poslouchat hudbu. Daleko od asociálních sítí, daleko od pozérů. Ale ještě je čas.
"Kristova noho!"
Inu ale, inu ale, inu co? Vstával jsem ve čtyři ráno a zítra mě čeká doma další práce. Rekonstrukce bytu se sama neudělá, ale finští ARCHGOAT jsou pro mě povinnost. Mám je totiž moc rád. Navíc přislíbili účast někteří mí kamarádi, které jsem dlouho neviděl. Sedím ve vlaku a v mp3 přehrávači mi hrají noví MACERATION (Recenze/review - MACERATION - It Never Ends... (2022)). Mám trošku obavy, jací lidé do klubu přijdou, protože předkapely jsou čistě black metalové a já jsem zvyklý spíš na poklidné deathery, veselé grindery a nebo flanelové retro thrashery. Tak snad mě nikdo neprokleje. Neumím si ani udělat make up a pandy na mě nikdy nepůsobily děsivě, ale spíše mile a mám sto chutí jim vždycky natrhat bambusové výhonky.
"Panenko Maria, oroduj za nás!"
Mě vám to ve vlaku vždycky tak šrotuje, že bych byl schopen znovu vymyslet kolo. Mám na sobě křiváka, který mi už spoustu let nejde zapnout, marteny, co mě trošku tlačí, jako každou zimu a když na Smíchově vystoupím, mám toho plné zuby. Jsem utahanej. Achjo, minule na MARDUK na Chmelnici nějaký ožralý blacker vytáhl v mosh-pitu dlouhý nůž. Ze včerejška na dnešek se mi o tom zdálo. Budu muset být asi sveřepý, koneckonců, na koncertech v Plzni to tak bývá dodnes. Nasadím tedy tvrďáckou masku, ale oči mě asi vždycky prozradí. Nějaká stařenka se mě ptá na cestu. Copa já vím, nejsem Pražák, ale podle mapy jí poradím. Usměje se a popřeje mi hezký den. Kdyby jen věděla, kam jdu...
"Svatý Antoníne, stůj při nás!"
Kozlovna na Andělu je naší základnou. Koukám, že za chvilku bude každý koncert drahý sakumprásk s jídlem, vstupenkou, jízdenkami a pivem, jako před pár lety víkend na horách v Rakousku. Ale co, peníze budou a my nebudeme. Říkám si, ale už mám v hlavě vykřičník. Dvě děti na střední škole, manželka, byt, chalupa a stará máma, auto, člověk si už víc vybírá, nemusí být všude. Jsem ale pevně rozhodnut, že si dnešní koncert užiju. Hodně k tomu přispějí kamarádi, kteří se pomalu dostaví, jak švábi na pivo. Pokecáme, probereme svět a super je, že stranou zůstanou ceny másla a práce. Je to hodně na pohodu a musím svým spolubojovníkům vyseknout poklonu. Vidět vás mi zase jednou rozjasnilo hlavu. A to i přesto, že nás čekal pradávný metalový rituál.
"Otčenáš, jenž si na nebesích..."
Dopijeme a jdeme do Futura. U vchodu už stojí několik metalistů, pár jich je i uvnitř a musím rovnou napsat, že skladba fanoušků je přeci jen trošku jiná. Pozná se to podle triček, ale i výrazů ve tváři. Jsem tedy zvyklý na víc úsměvů, tady to vypadá spíš jako v márnici. Alespoň to dokonale doplňuje atmosféru, která nás provází celou akcí. Připravím se do pozice váhavého fotografa. Abych nikomu nepřekážel a udělal si do reportu pár malých skromných snímků. Můj kompaktní Canon sice vypadá mezi všemi těmi nablýskanými čínskými telefony jako chudý příbuzný, ale fotí rozhodně díky čipu lépe (což ale dneska nikoho nezajímá). Rozhlédnu se kolem sebe a fascinují mě některé dívky v kůži (nebo to je latex á la domina?). Čekám na první pandy a doufám, že si zachovám dekórum. Black metal je přeci jen hlavně o zlu a to je jak známo někdy hodně vtipné. Jsem rozhodnut, že se přinejhorším budu smát dovnitř. Jako budhisti.
THEOTOXIN - člověk se stal člověku vlkem, jak je možno všude čísti a viděti. Antikřesťané z Rakouska, našinci poměrně známí, se začali rouhat o sto šest a mě chvilku trvalo, než jsem se do jejich hudby ponořil. Z nahrávek se mi líbí, připravil jsem se vskutku poctivě, ale nejdřív mě rušil zvuk, pak vizáž, ale nakonec jsem si zvykl a celý set si nakonec užil. Za mě to byla klasika, ale velmi dobře zahraná, chladná a temná tak akorát, zároveň ne zbytečně komplikovaná. Všichni nesvatí museli být spokojeni. Někteří fanoušci kolem mě se dostávali do satanistické extáze, to já zase ne, ale hudebně i prezentačně se mi THEOTOXIN líbili. Mezi lidmi bylo možno spatřit démony. Nebo ne? Já jsem tenhle set takto vnímal a prožíval. Peklo, tma, mráz a smrt! Velmi dobře. All the unholy must have been satisfied. Demons could be seen among the people. Were there not? That's how I perceived and experienced this set. Hell, darkness, frost and death! Very good.
Recenze/review - THEOTOXIN - Fragment : Totenruhe (2022):
WHOREDOM RIFE - byli melodičtí tak akorát, temní jako MAYHEM, divocí jako EMPEROR, BURZUM či GORGOROTH. Pánové ctí své vzory značně uvěřitelně. Četl jsem někde, když jsem se připravoval, velké superlativy, ale zase tak dokonalé to nebylo. Některé momenty nebyly tak zlé, jak jsem si představoval. Myslel jsem, že to bude větší peklo, ale to je asi tím, že jsem zažil blackové koncerty v devadesátkách. Budiž tedy tma, mlha a sněť ve vašich duších. Nebylo to vůbec špatné. Vlastně jsem si tuhle norskou smečku poctivě odhrozil, jen se moje mysl chvílemi toulala spíše po vizuálu, než že bych byl rozřezán a pohřben zaživa hudbou. Ale dobře - tma i chlad vůkol! Jsem zkrátka až moc death metalista a nedokáži všechno tak ocenit. Bylo to peklo? Bylo a o to jde především. Závěr - ano, všechno lehlo popelem. They were melodic just right, dark like MAYHEM, wild like EMPEROR, BURZUM or GORGOROTH. The gentlemen honored their role models in a truly believable way. So be it - darkness! Was it hell? It was, and that's the point. The conclusion - yes, everything went to hell.
ARCHGOAT - konečně jsem došel svého cíle. Kapelu vidím po dlouhých letech. A stále jsou ve skvělé formě. True a ortodoxní. Nikdy neuhnuli z cesty a pořád umí zahrát pravé nefalšované inferno. V Praze to alespoň potvrdili. Bylo to hodně mrtvolné, syrové, surové, bez kompromisů a zbytečností. A hlavně, neskutečně uvěřitelné. Pánové plivali síru přímo do ksichtu všem pozérům, rádoby retro death metalistům i mudrlantům. Ty jsem samozřejmě v davu neviděl, chodí asi jinam. Jen dobře! Tohle totiž bylo vystoupení pro všechny prokleté, pro hledače totálního, absolutního zla. Hudební trepanace lebky, setkání se všemi poskoky ďábla. Otevřela se nám zase jednou rezavá brána. Skvěle zahráno, s parádním zvukem, bez keců a příkras, bez zbytečností. Pro mě bylo hlavním důkazem i to, že jsem byl mimo, zapomínal jsem na svět okolo a rouhal jsem se o sto šest. Hoď kamenem, kdož si bez viny. Ďábelský zážitek! True and orthodox. This was a show for the damned, for the seekers of total, absolute evil. A musical skull cracking, a meeting with all the minions of the devil. The rusty gates were opened once more. Well played, with great sound, no bullshit, no pretensions, no uselessness. For me, the main proof was also that I was out of it, oblivious to the world around me and blaspheming about a hundred and six. Throw a stone, you who are blameless. A diabolical experience!
Návštěvnost - klub byl zcela zaplněn. Vyprodáno asi nebylo, ale lidí přišlo opravdu hodně.
Organizace - Obscure promotion jako vždy za jedna. Vše běželo jak mělo, časy se dodržovaly a já tímto děkuji i za brzký konec.
Klub - líbil se mi pohodový přístup personálu i prostředí. Futurum mám prostě rád. Tečka.
Pivo - bez připomínek
Zvuk - První dvě kapely vůbec neřezaly. Čekal jsem chladný, ostrý severský sound, ale bylo to takové nijaké, ploché. Na Archgoat se ale vše srovnalo (stál jsem vlevo vpředu).
Jdu rozsvícenou noční Prahou a dýchám do rytmu, abych vydržel tempo až k vlaku. Vzpomenu si na modlitbu hudebníka: "Všemohoucí Bože, zdroji veškerého světla a dárce tvůrčích schopností, ty jsi nás stvořil ke svému obrazu a dal jsi nám schopnost vnímat a tvořit; shlédni do propastné temnoty našich srdcí a pohleď na tu nevýslovnou bídu, do které upadl náš duch i naše hudba od té doby, co nás ovládla slepota k nádheře tvé pravdy." Ani vlastně nevím proč. Možná, že je všude kolem poslední roky čím dál tím víc vidět špatnost a nenávist. Přemýšlím o tom, což je hodně divné, protože jsem byl na black metalu a deathu a měl bych být ušpiněný jako po černé mši. Jenže já jsem z principu optimista. Koncert jsem si opravdu hodně užil, jen se asi zítra večer v Jizerkách půjdu projít do lesa, abych si všechno srovnal v hlavě. Ona totiž všechna ta negace je super v hudbě, když dáte průchod křiku a nakumulovanému stresu, ale do obyčejného života nepatří. Alespoň takhle vnímám metal já. Ale já už jsem starej a dnešní době moc nerozumím.
Koupím si vodu a kousek čokolády, potřebuji energii. Cesta do Plzně je ještě dlouhá. Uteče ale kupodivu rychle. Přemýšlím o přízracích, démonech a spím jen pár hodin. Probudí mě světlo a jsem rád, že jsem zase doma. A pořád mi hlavou zní věta od bezďáka ze včera: "Pochválen buďJežíš Kristus, vy kurvy...", která vlastně definovala celý koncert nejlépe. Díky, že jste dočetli až sem. Získáváte vstupenku přímo do pekla.
Špínou a smrtí nasáklá death doom metalová akvizice Majestic Downfall se ve čtvrtek 10. 11. 2022 představí poprvé v ČR. Místem pro sabat byla vybrána Modrá Vopice, kde spolu s Chilskou doom death metalovou kapelou Mourners Lament a domácími The Corona Lantern znesvětí vše živé.
Majestic Downfall přijíždí z Mexika šířit po Evropě pomalé a velmi intenzivní zlo, které se na americkém kontinentu zrodilo už v roce 2006. Těšte se na intenzivní proud velmi syrových a špinavých riffů s hypnotickými sekcemi doprovázených naprosto drtivou rytmickou sekcí, při které se nálady mění od zoufalství k bolestné temnotě až k neradostné euforii. Naštěstí jsme stále v hudbě v základu zrozené z death metalu takže nehrozí dlouhé minuty jemného rozjímání, ale spíš záplava hořké melancholie která u nás nemá obdoby.
Druhá akvizice Mourners Lament z Chille přijede do Evropy představit aktuální nahrávku Grieving at Distance, která vyšla v lednu na Infernal South Productions. Kapela pohybující se ve vlnách doom death metalu vytvoří vír negativity, který vás vtáhne do svého temného a děsivého světa a nepustí vás, dokud nedohraje poslední vteřinu.
Celý večer odstartuje temná doom sludge metalová smečka The Corona Lantern z Prahy v čele s charismatickou Dahlien, která představí nejen stále aktuální desku Certa Omnibus Hora.
Zážitek z hudby, obzvláště z té živé, je dle mého nepřenosný. Slovy nejde dokonale vyjádřit atmosféra, bývají jen chabou náhražkou toho, co se na koncertech odehrává. Stáváme pod pódiem, vzhlížíme ke svým idolům, vnímáme zvuk, chvění, ale i pachy, vůně, jiskry, které se vznáší všude kolem, pokud se vystoupení povede. Moje reporty se snažím vždy psát tak, jak je cítím. Pořád si myslím, že okopírovat promo materiály umí každý a dohledat si nové informace zvládá v dnešní době internetu i trošku osvícenější pozér. Samozřejmě to asi není pravda, ale já jsem nikdy nechtěl psát pro hloupé lidi. Stále si totiž myslím (možná naivně), že metal je hlavně radost, že do něj nepatří politika a další svinstva jako závist a hloupost. Jenže znáte to, jsem stará škola a i když si to nechci přiznat, tak moje názory jsou dávno přežité. Alespoň ve virtuálním prostředí.
Koncerty PARADISE LOST jsou pro mě vždy intimním zážitkem. Provázejí mě od puberty, zažil jsem skvělé klubové akce, ne tolik dobré festivaly, ale pokaždé jsem odcházel rozjitřený, ponořený hluboko do sebe. Tentokrát se mnou šla dokonce moje žena. Nebudu nic zastírat, celý večer byl díky ní jiný. Lepší, vznešenější, usměvavější, řekl bych. Do ztraceného ráje jsme se spolu poprvé podívali kdysi dávno, ještě na vysokoškolských kolejích (1996). Je to taková naše společná kapela. Já se totiž pohybuji převážně v death metalových vodách. A abych pravdu řekl, bylo zase jednou osvěžující zajít na slavnější jméno. On ten underground začíná totiž taky pěkně zasmrádat.
Znáte to, když máte rodinu, tak je pro vás hudba převážně kulisou. Máme dvě děti v krásné pubertě a tak je toho nad hlavu. Ráno, jak jinak práce, dokonce jsem stihl odpoledne i kilometr v bazénu. Rychlá svačina a klasické: "Co si mám vzít na sebe?". Potil jsem se ve křivákovi v chodbě, nervózně podupával v martenách a moje milá mi stále říkala, že už je na podobné akce stará. Pohladil jsem ji po tváři a dal velkou pusu. Víš, pro mě budeš stejně vždycky ta nejkrásnější na světě. Dcera nás slyšela, usmála se a synek prohodil něco o tom, že si máme podobný věci v našem věku už odpustit. Jdeme městem a chytnu ji za ruku, chtěl jsem ti zase jednou udělat radost, tenhle koncert je vlastně takovou rudou růží, kterou ti gentlemantsky kupuji při slavnostních příležitostech. Celý večer byl hodně i o vzpomínkách. Na společné koncerty. Na jednotlivé desky, na momenty, které zná každá dvojice. Je to náš život. My dva a doom metal. Jedna z věcí, které nás spojují. Stejně jako knihy, jako dny na chalupě v horách, když jsou kolem hromady sněhu a z reproduktorů hraje jedna z oblíbených desek. Svět se zastaví a vy si pak podobné chvilky pamatujete celý život.
I když je styl, který PARADISE LOST hrají, smutný a rozervaný, plný pochmurných emocí, usmíváme se. Koncert je takový náš malý soukromý svátek. Kapela jede turné, na kterém pro nás připravila ochutnávky ze své bohaté historie. Pamatuji je ještě jako smečku, která hrála na svých demonahrávkách spíše death metal. Četl jsem dokonce i báseň od Johna Miltona (Ztracený ráj - 1667), podle které se jmenují. Ale to už je dávno. Chvíli před celou šňůrou opustil kapelu bubeník Waltteri Väyrynen, který se bude asi naplno věnovat OPETH (i když bubnuje i ve spoustě dalších kapel). Náhradou je nikdo menší, než Guido Montanarini. Ten hraje s kytaristou Gregem Mackintoshem ve STRIGOI (recenze letošní novinky brzy na vašich přijímačích). Ale nechme stranou informace, které si každý může dohledat sám.
Hezky s pivem v ruce. Udělat si lehkou náladu, v Šeříkovce mi sice moc nešmakovalo, ale s tím nic nenadělám. Jinak se mi sál, prostředí (konečně někde normální záchody) líbí. Navíc, již několik let je opatřen novou, skvělou aparaturou. Zamrzí tak, že je tenhle bývalý kulturák převážně Mekkou různých revivalů, pochybných rádoby umělců - existencí a vůbec hudby, která mě dle plakátů vůbec neláká. Ale znáte to, proti gustu. Koneckonců, dva poslední festivaly DEADLY STORM jsme pořádali právě zde. Sundám si mikinu, aby bylo vidět, že mám nové tričko BLOODBATH (Recenze/review - BLOODBATH - Survival of the Sickest (2022)). Zpívá u nich Nick Holmes, ale to vám snad nemusím psát, to víte. A pokud ne, tak si prosím doplňte hudební vzdělání (joke! - brothers and sisters!).
Tentokrát je pro mě koncert opravdu jiný. Přitulíme se k sobě. Kolik že jsme spolu let? 26, myslím? Začátky mám trošku v mlze. Žena by si pamatovala víc. Začne první skladba první kapely a nemůžu si pomoc. Dám své skvělé holce pusu. Usměje se na mě a pak se ztratíme v mlze.
HANGMAN'S CHAIR - Francouzi jsou, co se týká popularity, ve svém biotopu a stylu poměrně známí. Původně hrávali stoner doom a pak se přiklonili i ke gotice. Což mi tedy příliš nesedělo, protože na promo fotkách jsou pořád převážně jen ve flanelkách. Ale já už nerozumím spoustě věcí. Každopádně, role předkapely se pánové ujali velmi dobře (tedy formálně, řemeslně). Jejich tvorba sice není úplně tou, kterou bych dobrovolně vyhledával, ale takhle naživo, proč ne. Ochutnat, chvilku postát a pak nechat myšlenky, ať si jen tak plynou. Na tom nevidím nic špatného. A proč, že vám to všechno píšu? Ale co vám budu, moc mě to nebavilo a ošíval jsem se. Přišlo mi to moc "navoněné" a neudržel jsem pozornost. Ženě se ale tihle pokračovatelé TYPE O NEGATIVE vcelku líbili. Také by se dalo napsat, že je manželka přístupnější "modernějším" momentálním retro vlnám v hudbě, protože tohle se právě hraje v intoušských klubech. Jsem ale o rok a půl starší, takže už bývám často mimo mísu.
The French are, in terms of popularity, quite famous in their habitat and style. Originally they played stoner doom and then they turned to gothic. Which didn't sit too well with me, because in the promo photos they're still mostly in flannels. But I don't understand a lot of things anymore. Anyway, the gentlemen took the role of the opening act very well (formally, craft-wise). Their work may not be exactly the kind I would voluntarily seek out, but live like this, why not. Taste it, stand for a while and then let your thoughts just flow. I don't see anything wrong with that. I found it too "perfumed" and I couldn't keep my attention. My wife, however, quite liked these TYPE O NEGATIVE sequels.
PARADISE LOST - spojilo se v nás několik pocitů najednou. Společný život, spousta zážitků. Hudba, kterou milujeme. Kapela na pódiu, démonický, přesto skromně a odtažitě působící Nick Holmes, divoký Greg Mackintosh s vizáží démona. Dohromady tohle všechno bylo celkem, zážitkem, koktejlem, který je svým způsobem neopakovatelný. Alespoň pro nás. Raději bych nějaký menší klub, ale netřeba si pořád stěžovat. Měl jsem strach z vokálu, nebývá vždy dokonalý, ale v Plzni sedělo vše na svých místech. Podívám se vedle sebe a žena má zavřené oči. Udělám to samé. Riffy se mi zařezávají do vnitřností. Chvílemi je nám smutno, ponuro, pochmurno, ale v pozadí stále pobublává jako krev v tepnách naděje. Chlad v kostech. O tom je vlastně všechno. Celý večer, celý koncert, momentálně celý svět. Stojíme ve tmě, navzájem propojeni mezi sebou i s kapelou. PARADISE LOST odvedli hodně emocionální vystoupení. Nepotřebovali k tomu žádné zbytečné propriety (koneckonců jsou to Britové). Hovořila za ně jen hudba, zkušenosti. Legenda v plné síle. Politá mrtvou vodou. Bylo to úchvatné, pohlcující, vznešené a majestátní. Viděl jsem v odlescích světel slzy na tváři své milé. Lehounce překrývaly spokojený úsměv. Víc myslím dodávat netřeba.
Several feelings came together at the same time. A life together, a lot of experiences. The music we love. The band on stage, the demonic yet modest and detached Nick Holmes, the fierce Greg Mackintosh with the visage of a demon. Together, all of this was quite, an experience, a cocktail that is unrepeatable in its own way. At least for us. I'd prefer a smaller club, but no need to keep complaining. I was afraid of the vocals, they are not always perfect, but in Pilsen everything was in place. I look next to me and my wife has her eyes closed. I'll do the same. The riffs are cutting into my guts. At times we feel sad, gloomy, bleak, but hope still bubbles in the background like blood in the arteries. A chill in the bones. That's what it's all about. The whole evening, the whole concert, the whole world at the moment. We stand in the dark, connected to each other and to the band. PARADISE LOST did a very emotional performance. They didn't need any unnecessary props (they are British after all). Only the music, the experience, spoke for them. A legend in full force. Dead water poured on them. It was breathtaking, immersive, sublime and majestic. I could see the tears on my sweetheart's face in the glare of the lights. They were lightly covering a satisfied smile. I think I need say no more.
setlist (bez záruky):
Enchantment, Forsaken, Blood and Chaos, Faith Divides Us - Death Unites Us, Eternal, One Second, Serenity, The Enemy, As I Die, The Devil Embraced, The Last Time, No Hope in Sight, Say Just Words, Darker Thoughts, Embers Fire, Ghosts
Zvuk - první HANGMAN'S CHAIR trpěli poměrně nevýrazným vokálem a také jsem příliš neslyšel basu (ano, ten vlevo v teplákách). Na PARADISE LOST se ale vše srovnalo a neměl jsem problém snad na žádném místě v sále. I když je pravdou, že hlas zůstal stále upozaděn.
Návštěvnost - něco jsem zaslechl, že už v předprodejích se prodalo 560 vstupenek. Bylo plno. Zajímavé bylo sledovat nápisy na trikách fanoušků. Grindeři, blackeři, heavíci, PARADISE LOST nás všechny spojili. Přijelo také spousta lidí z daleka. Klobouk dolů, moc dobře vím, o čem píšu. Takhle se poznají praví fans! Zmínit musím ještě jednu věc. Šeříkovka je skvělá v tom, že i když přijde hodně návštěvníků, stále si zachovává komorní ráz. Mám to takhle hodně rád a cítil jsem se tam velmi komfortně.
Organizace - za mě bez připomínek. Snad jen pivo (Plzeň 12 za 57,- což je dle mého v dnešní době dobrá cena) bylo takové nijaké. Ale chuť mi spravil pan Becher. Časy byly dodržovány. Opravdu spokojenost.
Lidé - myslel jsem si, že když vylezu ze své undergroundové death metalové ulity, tak na takhle velké kapele nikoho nepotkám. Opak byl pravdou. Spousta kamarádů, úsměvy na všechny strany. Všeobecná radost. Moje žena nadšená a já taky. Děkuji přátelé, povýšili jste náš zážitek o level výše! Byli jste skvělí! Za podporu našich stránek vám chci vyseknout velkou poklonu až k zemi. Člověka to v dnešním světě haterů doslova nabije do další práce. Jo a...má milá na mě byla děsně hrdá...a to se počítá!:))).
Jedeme domů a chvilku mlčíme. Máme to tak nastavené. Po dobrém filmu nebo koncertu v sobě necháváme všechno uzrát a doznít. První promluví moje žena. "Tak jak se ti líbili?": visí na mě očima, protože moc dobře ví, že sdílená radost je nejlepší. Přiznám se, že jsem nadšený. Bylo to snové, magické, smutné i plné příjemného mrazení. Přesně takoví umí PARADISE LOST být. Ne, skladby nezněly jako z desky, ale právě kvůli jemným nuancím, nedokonalostem, odlišnostem mě pořád baví na koncerty chodit. Tentokrát navíc s bonusem, že se taky něco pořádného odehrávalo i v Plzni. Na tohle město se totiž poslední roky zapomíná. Asi si všichni myslí, že když tu (tady) máme Metalfest a Basinfire fest, že to stačí. Omyl je pravdou. Kdo má totiž raději spíše menší, klubové, intimnější koncerty, musí jinam, převážně do Prahy. A to přináší samozřejmě poměrně velký NE - komfort. Dnešní večer je ale jiný. Pohodový. Hodně k tomu přispěla i moje žena, která není z muziky přejedená a dokáže si ji pořádně užít. Stejně jako já.
Zážitek z hudby, obzvláště z té živé, je dle mého nepřenosný. Slovy nejde dokonale vyjádřit atmosféra, bývají jen chabou náhražkou toho, co se na koncertech odehrává. V posteli si ještě chvilku šeptáme a zbytek bych si nechal s dovolením pro sebe. Jsem přeci jen čestný muž a metalový šlechtic. Pro mě to byl úchvatný večer. A nejen pro mě. Opatrujte se a děkuji za pozornost. Buďte dobří!
Dovětek: Druhý den odpoledne. Káva voní pokojem. Dcera: "Tak co hrdličky, jak jste si to užili?" Syn: "Kámoš říkal, že když jel večer ze skejtu, potkal prý nějaký boomery, co se táhli jak smrad ze starýho kulturáku. Sem mu odvětil, naši tam byli taky." A prokroutil typicky puberťácky oči. Někdy je tak krásné žít, nemyslíte?
Každý v sobě máme dva vlky. Jednoho dobrého a jednoho zlého. Je jen na nás, kterého budeme krmit. Bohužel mám pocit (a nejsem rozhodně sám), že spousta lidí poslední dobou hází kosti jen tomu špatnému. Já vím, zlo a nenávist jsou víc vidět, jak nás tak pěkně učí sociální sítě, ale věřte tomu, že reálný svět takový není. Třeba my, co máme sedavé zaměstnání, známe i jiného, ještě nepříjemnějšího vlka. Nezbývalo nic jiného, než vypnout stoku zvanou internet (to je tak, když je umožněn přístup i lůze) a zvednout zadek. Jak známo, koncerty si už hodně vybírám. A zrovna tento byl pro mě povinnost.
TONES OF DECAY je svým způsobem hodně dobrý nápad. Tedy pro mě. Já o představených kapelách píšu, dělám s nimi rozhovory, ale spousta (většina) lidí je nezná. Mnohé mé kamarády odradila i cena (1200,- kč). Navíc death metal není zrovna styl, který by přitahoval davy. Lidé jsou také vyčerpaní po nekonečné řadě letních festivalů. Ale přeskočme hořekování, oni totiž nakonec fanoušci přišli a nebylo jich málo. Vzbudil jsem se veselý, i když utahaný jako starý pes. Koneckonců, tahle myšlenka mě napadá čím dál častěji. Jak dlouho ještě vydržím podporovat kapely? Táhne mi pomalu na pátý obrácený kříž na zádech a čím dál tím větším relaxem pro mě bývá spíše les a knihy, než mravenčí práce u klávesnice a dlouhé cesty. Ale pořád to jde, důkazem budiž, že jsem vyrazil. Vlakem. V deset ráno.
Na Smíchově jsem zašel do hospody U Perónu, dal si pár piv a přemýšlel, jaké asi dnešní odpoledne a večer budou? Pražské ceny i přístup mě ale nezdržely dlouho. Přiznám se rovnou, nemám Meet Factory rád. Připomíná mi ranní cestu do zaměstnání, kdy vstoupím do výrobní haly, stroje ještě spí a čekají na povel. Někdy si připadám, že žiju v nějakém sci-fi z osmdesátých let (už zase nám vyhrožují jadrnými raketami!). To jen abyste věděli, co jsem všechno musel překonat. Ale jdu dovnitř. Jo a abych nezapomněl, nesnáším Budvar!
Bradáči si povídají s kníračema, džínové bundy potkávají flanelky. Iluze devadesátek by byla dokonalá, jen ty mobily svítící neustále všem do ksichtu kazí pocit, že jsme všichni ve Stranger Things. Demogorgon je za zdí, uděláš si s námi selfie? Někteří z návštěvníků se tváří značně sveřepě, postávají v pózách okoukaných u svých hrdinů. Nebýval jsem jiný, teď už mám ale ze všeho srandu. Omlouvám se, že začínám být sem tam poťouchlý, ale znáte to, já už se do dnešní doby dávno nehodím. Koneckonců jsem retro celý svůj život. Akorát jinak. Nechme ale filozofických úvah, pojďme na muziku. Kvůli té jsem přeci zvedl svého dobrého vlka a přijel. A to i přesto, že jsem věděl, že všechny kapely díky rozpisu do pozdních nočních hodin neuvidím. Protože holt nejsem z hlavního města, protože mi v noci jel vlak zpátky. Ale co nadělám, každý den není posvícení. Uklidil jsem se do stínu, abych nepřekážel s foťákem a nechal se unášet libými tóny zahnívající muziky. Hroby i rakve se zase jednou otevřely.
MŮRA - jako když najdeš na ulici mrtvolu starého feťáka. Cítil jsem ze skladeb poctivý, hnilobný smrad. Základem byl smrtící kov, s příměsí halucinogenního doomu. Kapele by slušel menší prostor, víc temnoty a chladu, ale i tak jsem si jejich vystoupení opravdu užil. Když jste totiž tělo obrátili směrem k sobě, mělo ve tváři děs. Velmi povedená panychida! Like finding an old junkie dead on the street. I could smell the honest, rotten stench of the songs. The base was deadly metal, with a touch of hallucinogenic doom. The band could have used a smaller venue, more darkness and coldness, but I still really enjoyed their performance. Because when you turned the body towards you, it had a look of terror on its face. Very good panychida!
Recenze/review - MŮRA - Doom Invocations and Narcotic Rituals (2021):
GOATCRAFT - kříže obrácené směrem dolů. Krvavé symboly, vyřezané do kůže otroků. Black metal, smrt a nenávist. Starodávný rituál pro vyvolávání temných sil byl pozváním přímo do pekla. V lidech zbylo už jenom zlo. A prázdnota. Slovenští démoni předvedli vystoupení, za které by se nemusel stydět samotný Belzebub! Všichni jsme se utopili ve zkažené krvi. Amen! Crosses facing downwards. Bloody symbols carved into the skin of slaves. Black metal, death and hate. An ancient ritual for summoning dark forces was an invitation to hell. There was only evil left in the people. And emptiness. The Slovak demons gave a performance that would put Beelzebub himself to shame! We all drowned in bad blood. Amen!
PHANTASMAGORE - byl to hnusný, krvavý horor. Hudba, která drásala obličeje do krve. Kapelu jsem neznal a byla pro mě velkým překvapením. Připadal jsem si jako na pohřebišti, někde vysoko v horách, na kterém jsou pohřbíváni už jenom prokletí. Moje fantazie byla zbarvena do černé a rudé barvy. Umřel jsem a několikrát se narodil. Do temnoty! Rituál! Inferno! It was an ugly, bloody horror movie. Music that made faces bleed. I didn't know the band and it was a big surprise. I felt like I was in a graveyard, somewhere high in the mountains, where only the damned are buried. My imagination was colored black and red. I died and was born several times. Into the darkness! Ritual! Inferno!
CADAVERIC INCUBATOR - Finové nám přivezli náklaďák plný polámaných a shnilých kostí. Těšil jsem se na ně hodně, protože jsem je ještě nikdy neviděl a byl jsem nadšený! Přesně taková odrůda smrtícího kovu mi koluje v žilách. Pro mě osobně jedno z nejlepších vystoupení večera. Na pódiu se odehrávalo drcení lebek, vyvrhování vnitřností a pohřbívání zaživa. CADAVERIC INCUBATOR byli jako smečka rozzuřených psů, která vás roztrhá na kusy. Tlak, energie, chlad, nekonečná bolestivá smrt! Klaním se až k zemi! Tohle byl absolutní masakr lidské mysli! The Finns brought us a truck full of broken and rotten bones. I was really looking forward to seeing them because I had never seen them before and I was excited! That's the kind of deadly metal that runs through my veins. For me personally, one of the best performances of the night. There was skull crushing, gutting and burying alive going on on stage. CADAVERIC INCUBATOR were like a pack of rabid dogs that will tear you apart. The pressure, the energy, the cold, the endless painful death! I bow to the ground! This was an absolute massacre of the human mind!
INNUMERABLE FORMS - nihilismus, špína, hnilobný death doom metalový močál. Mrtví povstali, aby se pomstili. Za bolest, za utrpení. Masivní stěna z riffů, úderů bicích i morbidního vokálu, na mě padla jako lavina. Stál jsem pod pódiem a nasával krev ze vzduchu. Stékala ke mě z pódia, topil jsem se v ní, dusil se. Ano, koncert byl pro mě velmi emotivní, zákeřný a podmanivý. Jsem moc rád, že jsem mohl tuhle skupinu slyšet. Byla totiž opravdu vynikající! Nihilism, filth, rotten death doom metal swamp. The dead have risen for revenge. For pain, for suffering. A massive wall of riffs, drum beats and morbid vocals came crashing down on me like an avalanche. I stood under the stage and sucked blood from the air. I was drowning in it, choking. Yes, the concert was very emotional, insidious and captivating for me. I'm so glad I got to hear this band. It was really excellent!
FACELESS BURIAL - australská pocta stínům. Tentokrát trošku jinak. Pánové nejen, že předvedli skvělé výkony, ale také dokázali navodit atmosféru totálního strachu a beznaděje. To bylo hudební násilí v jeho nejšpinavější formě. Základem byl black i death metal, přidávány kusy temných a ostrých progresivnějších střepů. Byl jsem opět pořezán do krve a i naživo se ujistil, že tahle kapela perfektně rozumí svému řemeslu. A navíc hraje zajímavě, jinak, se zlou jiskrou v oku. Nahrubo nasekaná tma! An Australian homage to shadows. This time a little different. The gentlemen not only gave great performances, but also managed to create an atmosphere of total fear and despair. This was musical violence at its dirtiest. The base was black and death metal, with added pieces of darker and edgier progressive shards. I was once again cut to the bone, and even live I was assured that this band understands their craft perfectly. And they play interestingly, differently, with a wicked sparkle in their eye. Coarsely chopped darkness!
CEREBRAL ROT - veřejná pitva začala s prvním tónem. Kapela se inspirovala ve starých knihách smrti. Citovala z nich zkušeně, velmi zručně a přidávala pořádné kusy shnilého masa. Tělo bylo otevřeno pomocí rezavých riffů, vnitřnosti nám pánové hodili přímo do ksichtu a my jsme si mohli vychutnat poctivý, starý a plesnivý death metal. Pacient zemřel v hrozných křečích, napadený snětí a hnilobou. Exhumace starých hrobů dopadla na výbornou! The public autopsy began with the first note. The band took inspiration from the old death books. They quoted from them expertly, very skillfully, and added good chunks of rotten meat. The flesh was opened up with rusty riffs, the guts were thrown right in our faces by the gentlemen and we could enjoy honest, old and moldy death metal. The patient died in terrible convulsions, infected with anthrax and rot. The exhumation of the old graves was excellent!
Recenze/review - CEREBRAL ROT - Excretion of Mortality (2021):
PHRENELITH - pro mě osobně jeden z vrcholů večera. Někde ve stínu čekal vrah. Naživo PHRENELITH připomínali hororový film z osmdesátých let. Hráli s nadšením a odhodláním, s touhou nám všem podříznout hrdla. Slyšel jsem nářek, cítil smrad, v kostech se mi usadil mráz. Dánský útok dopadl skvěle, zůstala po nich jenom spálená země, krvavá stopa a spousta mozků, vystřelených z hlavy. Díval jsem se do tmy a topil se v bolesti. Masivní, hutný zvuk, prasklé lebky, kosti, vyrovnané na hromadu. Apokalypsa dávno začala! Death metalový armageddon! For me personally one of the highlights of the evening. Somewhere in the shadows, a killer was waiting. Live, PHRENELITH resembled a horror movie from the eighties. They played with enthusiasm and determination, wanting to slit all our throats. I heard the screams, smelled the stench, felt the chill settle in my bones. The Danish attack went well, leaving only scorched earth, a trail of blood and a lot of brains blown out of their heads. I stared into the darkness, drowning in pain. Massive, thick sound, skulls cracking, bones flattened into a pile. The apocalypse has long since begun! Death metal armageddon!
MORTIFERUM ani ANTHRAX (rozuměj SNĚŤ slezinnou) jsme už neviděli. Jel nám totiž vlak do Plzně.
Zvuk - u některých kapel nebyl moc slyšet zpět, ale jinak spokojenost. V klubu se sice mezi sloupy hodně lámal, ale s tím jsem si poradil. Stačilo vychytat místo, kde bylo vše slyšet velmi dobře.
Návštěvnost - někdo mluvil o 250 příchozích, ale je to jen hrubý odhad. Nezbývá než doufat, že se akce zaplatila.
Organizace - na mě bylo možná kapel až příliš na jeden den. A samozřejmě bych ocenil dřívější konec. Jinak ale vše probíhalo jak na drátkách. Kluci zaslouží poklonu.
Na smíchovské nádraží jdeme svižným opileckým krokem. Mám dobrou náladu, i když mě bolí svaly, o kterých jsem dosud nevěděl, že je mám. Cítím, že brzy nastane čas, kdy budou muset všechno převzít mladší. Dnes už se stejně podporuje muzika úplně jinak. Lidé nečtou, nezajímají se příliš o nic nového. Zlenivěli díky internetu, konzumují a tolik neprožívají. Jsou ale chvíle, kdy se cítím v pohodě. Třeba TONES OF DECAY i přes pár připomínek (Meet Factory, příliš pozdní konec) jsem si opravdu užil. Náš podivný druh považující se mylně za vrchol potravního řetězce (tím jsou jak známo v undergroundu nemrtví!) se za poslední roky změnil. Alespoň to tak vypadá. Nenechte se ale mýlit, jsou pořád místa na mapě, která stojí za to navštívit.
Jednou jsem napsal na střední škole do sci-fi časopisu povídku o tom, jak po jaderné katastrofě zůstala na světě jenom parta metalistů, kteří začali znovu. Podobně jsem se cítil i na tomhle festivalu. Všude kolem nás možná pomalu vítězí umělá inteligence a stroje, ale podobné večery si nechám vždy líbit. Díky moc organizátorům. Pozvat kapely, které nikde jinde neuvidím, byl svým způsobem majstrštyk. Pevně věřím, že bude i další ročník. S mojí účastí můžete rozhodně počítat.
Vlak, tma, alkohol v krvi. Pomalu přecházím z fáze aktivity do stavu mezi bděním a snem. Přemýšlím o kapelách, o zabijáckých strojích, o retru i o vlcích.
Ulicemi Plzně se plouží přízraky. Ne, nejsou to zombie nebo ano? Kdo ví? Za chvilku mi jede noční autobus. Domů se skoro doplazím. Osprchuju se a jsem rád, že můj dobrý vlk pomalu usíná. A taky, že je konečně na vzduchu. Děkuji za pozornost. Buďte dobří!
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.jpg)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
